OSPH01 12 C 46/2022-59

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Veronikou Zapletalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro určení povinnosti vyvázat žalobkyni ze smlouvy

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované vyvázat žalobkyni ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne datum číslo úvěrové smlouvy číslo a zajistit její výmaz z bankovního registru dlužníků, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované vyvázat žalobkyni z úvěrové smlouvy číslo o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne datum a zajistit její výmaz z bankovního registru dlužníků. Svou žalobu odůvodnila tím, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 2. 2021 č.j. 11 C 191/2020-11, který nabyl právní moci dne datum, bylo rozvedeno její manželství s panem jméno příjmení, a tímto dnem zaniklo jejich společné jmění manželů. Za trvání manželství nabyli žalobkyně s tehdejším manželem jméno příjmení do společného jmění manželů rodinný dům na adrese obec a číslo, okr. obec, resp. pozemek parc. č. st. 162, jehož součástí je budova adresa a dále pozemek parc. číslo (dále jen„ dům“), a dále bytovou jednotku číslo v budově adresa, postavené na pozemku parc. č. st. 23 spolu s podílem na společných částech domu a pozemcích parc. č. st. 23 a parc. číslo (dále jen„ bytová jednotka“), všechny uvedené nemovitosti se nacházejí v obci obec, k.ú. obec u obec. Za trvání manželství uzavřeli žalobkyně spolu s tehdejším manželem jméno příjmení s žalovanou smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru číslo (dále jen„ úvěrová smlouva“), na základě které žalovaná poskytla tehdejším manželům finanční prostředky ve výši 2 900 000 Kč, přičemž úvěr je zajištěn zástavním právem váznoucím na domě. Ke dni rozvodu manželství činil nesplacený zůstatek úvěru částku ve výši 2 481 000 Kč. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 12. 2021, č.j. 12 C 275/2021-77, který nabyl právní moci dne datum, bylo ve výroku II. rozhodnuto tak, že do výlučného vlastnictví pana jméno příjmení se přikazuje dům, a ve výroku III. tak, že do výlučného vlastnictví pana jméno příjmení se přikazuje závazek z hypotéčního úvěru z úvěrové smlouvy. Žalobkyně předložila rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne

9. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu datum, list vlastnictví číslo pro k.ú. obec u anonymizována dvě slova soud zjistil, že výlučným vlastníkem domu je pan jméno příjmení a to na základě vypořádání SJM ze dne datum, s právními účinky vkladu k okamžiku datum, 10: 07:50 hod.

2. K podané žalobě žalovaná uvedla, že si je vědoma skutečnosti, že manželství žalobkyně s panem jméno příjmení bylo rozvedeno a že na základě rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 12. 2021 č.j. 12 C 275/2021-77, který nabyl právní moci dne datum, bylo rozhodnuto tak, že do výlučného vlastnictví pana jméno příjmení se přikazuje dům a dále tak, že do výlučného vlastnictví pana jméno příjmení se přikazuje závazek k doplacení hypotéčního úvěru z úvěrové smlouvy. Žalovaná svou obranu postavila na odkazu na ochranu práv třetích osob v souvislosti s vypořádáním zaniklého nebo zrušeného společného jmění manželů, kdy dle ust. § 737 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) platí, že vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely, a vypořádání dluhu mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem panem jméno příjmení je tedy vůči žalované neúčinné, neboť ujednáním mezi dlužníky se nelze dotknout postavení věřitele, a k tomuto odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021 sp. zn. 22 Cdo 753/2020 a ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. 22 Cdo 702/2016). Dále uvedla, že pan jméno příjmení žalované nedoložil dostatečnou bonitu pro úhradu zbývající části úvěru na základě úvěrové smlouvy, a proto z její strany není možné vyvázání žalobkyně z úvěrové smlouvy. Žalovaná je povinna i v souvislosti se změnou úvěrové smlouvy posuzovat schopnost úvěrovaného splácet, přičemž dospěla k závěru, že sám pan jméno příjmení podmínky úvěryschopnosti nesplňuje. Z uvedených důvodů proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že za trvání manželství byla mezi žalobkyní, žalovanou a panem jméno příjmení uzavřena úvěrová smlouva, dále že předmětem zástavy dle tétp hypotéční smlouvy je dům, jak je uveden v zástavní smlouvě číslo na straně druhé této smlouvy

(a jak je specifikován v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku), dále že rozvod žalobkyně a pana jméno příjmení nastal právní mocí rozsudku dne datum a že společné jmění žalobkyně a pana jméno příjmení bylo vypořádáno rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech s právní mocí dne datum.

5. Z hypotéční smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou jako věřitelem na straně jedné a žalobkyní a panem jméno příjmení (tehdy manžely) jako společnými a nerozdílnými dlužníky na straně druhé. Touto smlouvou se žalovaná zavázala poskytnout úvěr s úvěrovým rámcem 2 900 000 Kč, a to na koupi pozemku parc. číslo jehož součástí je budova adresa a pozemku parc. číslo to vše v k.ú. obec u obec, územní celek.

6. Z plné moci ze dne datum soud zjistil, že tuto plnou moc udělil pan jméno příjmení žalobkyni k podpisu a podání žádosti o hypotéční úvěr, uzavření příslušné smlouvy o hypotéčním úvěru s žalovanou, podpisu a předložení žádosti o čerpání hypotéčního úvěru a jednáním souvisejícím s výkonem práv a plněním povinností ze smlouvy o hypotéčním úvěru a se zajištěním a utvrzením dluhů, a to v souvislostí s koupí domu.

7. Ze zástavní smlouvy k nemovitosti číslo ze dne datum soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela dne datum žalovaná jako zástavní věřitel na straně jedné, dále žalobkyně s panem jméno příjmení (zastoupeným údaje o zástupci pro žalobkyní a panem jméno příjmení z úvěrové smlouvy.

8. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne č.j. 12 C 275/2021-77 soud zjistil, že společné jmění manželů žalobkyně a pana jméno příjmení bylo vypořádáno tak, že do výlučného vlastnictví pana jméno příjmení byl přikázán dům a závazek vyplývající z úvěrové smlouvy a do výlučného vlastnictví žalobkyně byla přikázána bytová jednotka.

10. Z vyrozumění o provedení vkladu do katastru nemovitostí sp.zn. V číslo soud zjistil, že ve vkladovém řízení právě uvedené sp.zn. došlo k provedení vkladu vlastnického práva k bytové jednotce ve prospěch žalobkyně.

11. Z přípisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne datum adresovaného žalované soud zjistil, že tímto přípisem právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovanou, aby ji vyvázala z úvěrové smlouvy, a to do sedmi dnů ode dne doručení tohoto přípisu.

12. Z listiny nadepsané zamítnutí o vyvázání spolužadatele hypotéčního úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaná zamítla žádost žalobkyně o vyvázání z úvěrové smlouvy.

13. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

14. Na základě skutkových zjištění učiněných soudem na podkladě nesporných tvrzení účastníků řízení a na základě provedeného dokazování soud tedy dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a pan jméno příjmení, ještě jako manželé, pojali záměr koupit dům od jeho předchozí vlastnice paní jméno příjmení. Pro účely zakoupení domu uzavřeli se žalovanou úvěrovou smlouvou za účelem financování kupní ceny domu, přičemž závazek vyplývající jim z úvěrové smlouvy byl zajištěn zástavním právem na domě váznoucím ve prospěch žalované. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech, ze dne 5. 2. 2021 č.j. 11 C 191/2020-11, který nabyl právní moci dne datum, bylo jejich manželství pravomocně rozvedeno. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 12. 2021, č.j. 12 C 275/2021-77, který nabyl právní moci dne datum, byl dům a zároveň i závazek vyplývající z úvěrové smlouvy přikázán do výlučného vlastnictví jméno příjmení, a do výlučného vlastnictví žalobkyně byla přikázána bytová jednotka. Žalobkyně se obrátila na žalovanou s výzvou, aby ji žalovaná vyvázala z úvěrové smlouvy, což žalovaná odmítla.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Soud v souladu s přechodným ust. § 3028 odst. 2 OZ na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ OZ“).

16. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalobkyně je státním občanem Ruské federace. Mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik byla datum uzavřena smlouva o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních vyhlášená jako ministra zahraničních věcí číslo Sb. (dále jen„ mezinárodní smlouva“). Tato mezinárodní smlouva, do níž Česká republika a Ruská federace vstoupili jako nástupnické státy, pravomoc soudů v této věci neupravuje. Proto soud aplikoval na otázku pravomoci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Dospěl při tom k závěru, že pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána. Konkrétně je tomu tak podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, když žalobkyně má bydliště a žalovaný má sídlo v České republice. Úvěr byl navíc žalobkyni poskytnut rovněž v České republice, je tedy dána pravomoc českých soudů i podle čl. 18 nařízení Brusel I bis (shodně viz i rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C číslo). Rozhodným právem je pak právo české, neboť tak bylo v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právo rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dohodnuto.

17. Podle ust. § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ust. § 1872 odst. 1 OZ platí, že je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

19. Podle ust. § 736 OZ platí, že je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

20. Podle ust. § 737 odst. 1 OZ platí, že vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby.

21. Podle ust. § 737 odst. 2 OZ platí, že vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely.

22. Své závěry o skutkovém stavu posoudil soud podle shora uvedených zákonných ustanovení, které na projednávanou věc dopadají, a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Soud vyšel především z ustavení § 737 odst. 2 OZ, dle kterého má vypořádání dluhů účinky jen mezi manžely, přičemž se opřel i o rozhodování Nejvyššího soudu, který dochází k závěru, že vypořádání společného jmění nemá vůči věřiteli – hypotéční bance – účinky, a proto pokud podle smlouvy jsou dlužníky oba manželé, zůstanou jimi i nadále (bez ohledu na způsob vypořádání), rozhodnutí o vypořádání se pak promítne do případného vypořádání regresního nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2939/2012, příp. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 702/2016).

23. Soud má za to, že rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů nezakládá povinnost žalované, aby žalobkyni vyvázala z úvěrové smlouvy, a je čistě na vůli žalované, zda případně tomuto požadavku žalobkyně vyhoví. Ust. § 737 odst. 2 OZ chrání věřitele jednoznačně a bezvýjimečně, a také bez toho, aby svá práva žalobou uplatnil. Dluhy a jejich vypořádání jsou v souladu s citovaným ustanovením výhradně věcí manželů, a to do té míry, že tato dimenze vypořádání nemůže mít účinky širší než právě jen vůči manželům anebo mezi manžely. To se týká nejen vypořádání dohodou manželů, ale každého vypořádání. Z uvedeného je třeba mj. dovodit, že věřitelů se žádné vypořádání dluhů nijak nedotkne. Zůstanou jim zachována stejná práva, jaká měli před vypořádáním (viz Občanský zákoník: komentář. obec: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478 -457-6, Komentář k § 737 OZ).

24. K argumentu žalobkyně, že jejím případným vyvázáním z úvěrové smlouvy nebudou dotčena práva žalované a je-li žalovaná přesvědčena o opaku, je pak na ní, aby se proti tomu sama aktivně bránila, k tomu soud poukazuje na to, že žalobkyně zjevně mylně vykládá znění § 737 odst. 1 OZ. Toto ustanovení dle soudu primárně zakazuje, aby se vypořádání společného jmění manželů dotýkalo práv třetích osob a pro případ, že se tak přesto stane, zakládá právo domáhat se neúčinnosti tohoto vypořádání vůči ní. Zde soud poukazuje na to, že tato obrana je dána až pro případy porušení tohoto zákazu, kdy může jít i o faktický zásah do práv věřitele, popř. může jít právo takové třetí osoby, která má postavení s postavením věřitele srovnatelné. Takové postavení má např. oprávněný ze služebnosti, z práva stavby či jiného věcného práva k věci cizí. Tomu je pak dána možnost obrany dle § 737 odst. 1 věta první OZ. Tento argument podle soudu nemůže obstát i z toho důvodu, že vyvázáním žalobkyně z úvěrové smlouvy by se žalovaná připravila o možnost uspokojit se z majetku žalobkyně pro případ, kdy by uspokojení z majetku jméno příjmení v případě, že by závazek z úvěrové smlouvy přestal splácet řádně a včas, nedosahovalo výše zbytkové hodnoty závazku. Soud má za to, že vypořádání společného jmění manželů, kdy závazek ze zaniklého společného jmění se přikazuje jen jednomu z manželů, se práv žalované dotýkat může. Pokud jde o argumentaci žalované, že trvá zajištění úvěru, hodnota předmětu zajištění převyšuje hodnotu nesplacené části úvěru, a žalovaná se tedy může uspokojit z předmětu zástavy, který je ve vlastnictví pana jméno příjmení, i v případě, že by žalobkyně již dále nebyla spoludlužníkem, k tomu soud uvádí, že uspokojení věřitele z předmětu zástavy je až sekundární možností, jak se může úvěrující domoci splnění závazku a není obecně žádoucí, aby k uspokojení věřitele prodejem nemovité věci vůbec docházelo. Nicméně tento argument žalobkyně je s ohledem na výše uvedené lichý.

25. Pokud jde o argumentaci žalobkyně podpořenou rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 20 Cdo 1540/2010, k tomu soud uvádí, že toto rozhodnutí Nejvyššího soudu vykládá ust. § 150 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který upravoval otázku dopadu vypořádání společného jmění manželů na třetí osoby rozdílně, a stanovilo toliko, že dohodou o vypořádání nesmějí být dotčena práva věřitelů. Úprava v novém občanském zákoníku je oproti úpravě staré konkrétnější, když v § 737 odst. 2 OZ je přímo stanoveno, že vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely. Navíc citované rozhodnutí Nejvyššímu soudu závěru soudu v této projednávané věci ani neodporuje.

26. Pokud jde o (v žalobě vylíčený) naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, že není zavázaná výše uvedenou úvěrovou smlouvou, tím se soud nezabýval s ohledem na to, že žaloba zněla na uložení povinnosti, přičemž existence naléhavého právního zájmu je podmínkou úspěšnosti pouze žaloby na určení (§ 80 o.s.ř. a contrario). Z výše uvedených důvodu soud shledal nárok žalobkyně nedůvodný, a proto je zamítl (výrok I.).

27. Nákladový výrok vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, proto ji náhrada nákladů přísluší. Žalovaná byla v řízení zastoupena svým pověřeným zaměstnancem (§ 21 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), proto soud pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vyšel z ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., podle kterého je výše náhrady nákladů řízení dána vyhláškou Ministerstva spravedlnosti České republiky číslo Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, podle které přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč za každý úkon (§ 2 odst. 3 vyhl. MSpr ČR č. 254/2015 Sb.). Žalovaná v řízení učinila dva úkony (vyjádření ve věci samé, účast na jednání soudu), proto jí přísluší náhrada nákladů řízení v celkové výši 600 Kč (výrok II.). Žalobkyně pro případ, že by v řízení nebyla úspěšná, žádala, aby ji soud neuložil povinnost k náhradě nákladů řízení, a to z důvodu její sociální situace, kdy je matkou samoživitelkou nezletilé dcery, a také proto že žalovaná je velká korporace, která je schopna nést si náklady řízení sama. Soud shledal, že zde nejsou dány okolnosti zvláštního zřetele hodné (§ 150 o.s.ř.), které by odůvodňovaly rozhodnutí soudu, že úspěšné žalované náhradu nákladů nepřizná, a to především s ohledem na nízkou výši nákladů žalované (600 Kč). Lhůta k plnění (náhrady nákladů soudního řízení) byla soudem stanovena obecná podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na výši náhrady nákladů řízení nebyla soudem stanovena lhůta delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.