OSPH01 23 C 384/2021-120

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno zastoupený advokátem Mgr. Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/1 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, MBA sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 217 262,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám právního zást. žalobce, náhradu nákladů ve výši částka to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

1.Žalobce se ve své žalobě domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši částka s příslušenstvím.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je ve věci aktivně legitimován z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum, resp. smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota, jejíž součástí byla i smluvní ujednání. Stejného dne uzavřel žalobce s žalovanou i rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě oznámení o schválení úvěru ze dne datum žalovaná poskytla žalobci částku ve výši částka za poplatek ve výši částka, tedy celková částka splatná žalobcem měla být částka ve 30 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 110,49 % p.a. a RPSN činilo 114,6 %. Úvěrová smlouva byla zajištěna celou řadou Smluvních sankcí, uvedených zejména v čl. 12 smluvních ujednání. Dle čl. 12.5 smluvních ujednání žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky, která byla splatná v den následujícím po vzniku této smluvní pokuty. Dle čl. 12.7 žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Nebylo v možnostech žalobce poskytnuté plnění splácet, v důsledku čehož žalovaná zahájila vůči žalobci rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce tituly před jménem jméno FO č. j. spisová značka ze dne datum. Následně zahájila žalovaná vůči žalobci na základě exekučního titulu vydaného rozhodčího nálezu exekuční řízení, které bylo vedeno tituly před jménem jméno FO, soudním exekutorem Exekutorského úřadu adresa pod sp. zn. spisová značka. V průběhu exekučního řízení žalobce seznal, že je toto vůči němu patrně vedeno neoprávněně na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Žalobce proto podal dne právnická osoba. 2017 prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce z důvodu dle ustanovení § 268 odst. 1, písm. h) zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. Exekuční řízení bylo zastaveno na základě usnesení Krajského soudu v adresa, č. j. spisová značka ze dne datum, a to z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí smlouvy, tudíž z důvodu absence pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Úvěrová smlouva a na ni navázaná rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z úvěrové smlouvy, byly shledány pro rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem jako absolutně neplatné, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat a tento rozhodčí nález tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem v exekučním řízení. Usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne datum. Předtím, než bylo exekuční řízení zcela zastaveno, vymohl soudní exekutor na žalobci částku v celkové výši částka, která byla kromě původní jistiny úvěru ve výši částka tvořena především částkami připadající na excesivní nemravné úroky, smluvní sankce a náklady rozhodčího řízení. Z vymožené sumy pak i částku v celkové výši částka soudní exekutor před vydáním usnesení o zastavení exekuce vyplatil žalované, jako oprávněné v exekučním řízení. Bezdůvodné obohacení, jehož vydání žalobce požaduje, je tvořeno rozdílem mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat. Exekuční řízení bylo vedeno na základě nezpůsobilého exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí smlouvy a absolutně neplatné úvěrové smlouvy – na tyto smluvní dokumenty je tak třeba nahlížet takovou optikou, jako by tyto smlouvy nikdy nebyly uzavřeny. Žalovaná je oprávněna si ponechat částku částka představující jistinu poskytnutého úvěru a zároveň částku částka představující zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 8,05 % p.a. ode dne datum do datum. Celkově je žalovaná oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku částka. Zbývající část vyplaceného plnění je tvořená penězi představující nemravně vysoký úrok zapůjčení jistiny úvěru, tedy na nároky žalované vyplývající z úvěrové smlouvy a adhezních smluvních podmínek. V rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce bylo pravomocně rozhodnuto, že úvěrová smlouva je v celém rozsahu absolutně neplatná, jakož i související rozhodčí smlouvy je absolutně neplatná. Na základě toho žalovaná pozbyla právní titul vzniklý z úvěrové smlouvy, na jehož základě by byla oprávněna ponechat si tu část předplaceného plnění připadajícího na smluvní a sankční nároky z této původní úvěrové smlouvy. Úvěrová smlouva je v celém rozsahu absolutně neplatná, protože se příčí dobrým mravům a dle ustanovení § 580 občanského zákoníku. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy nespočívá pouze v nastavení excesivního úroku, který v daném případě činil 110,40 % p.a., ale i množstvím nepřiměřených smluvních pokut uvedených v čl. 12.

Na základě výše uvedeného má žalobce za to, že žalovaná si ponechala žalovanou částku, aniž by ji k tomu svědčil jakýkoliv právní titul. Na základě výzvy žalobce, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila, žádné bezdůvodné obohacení nevydala. Žalobci nezbylo, než podat žalobu a domáhat se vydání rozsudku v této věci. Rovněž požaduje úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to závazek z úvěrové smlouvy č. hodnota, kterou žalobce podepsal datum. Je nesporné, že na smlouvu nebylo řádně hrazeno tak, jak bylo dohodnuto a že úvěr byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Žalovaná dále poukázala na to, že stále existuje exekuční titul, a to rozhodčí nález rozhodce tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. j. spisová značka. Žalobce promeškal veškeré lhůty na zrušení rozhodčího nálezu. Žalobce obdržel rozhodčí nález a na rozhodčí nález byla vyznačena doložka právní moci. Žalobci nic nebránilo, aby ve smyslu § 31 z.r.ř. podal ve lhůtě podle § 32 odst.1 z.r.ř. žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, ve kterém mohl tvrdit, že nález je neplatný. Judikatura se vyvinula tak, že nějakým způsobem toto mohou zkoumat i exekuční soudy, ale důležité je to, že žalobce promeškal veškeré lhůty k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.

4. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 644/2021 ze dne 1. 6. 2021, které přímo vůči žalované uvádí, že Ústavní soud ve své judikatuře připustil, že výjimečně se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu a na jejich základě zastavit výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 1, písm. h) o.s.ř., a to v případě, že ve věci jsou dány takové okolnosti, pro které je další provádění výkonu rozhodnutí způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném) a výkonem rozhodnutí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. Při zkoumání, zda exekuční titul netrpí zásadními vadami, přitom není relevantní, zda a jak efektivně hájil povinný svá práva v nalézacím řízení. Zastavení řízení z důvodu zásadních vad exekučního titulu tak není podmíněno ani vyčerpáním řádných opravných prostředků v předcházejícím nalézacím řízení (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 2230/16 či nález pléna Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. PLUS 9/15.

Pokud se žalovaná dovolává toho, že exekuční soud nemůže přezkoumávat exekuční titul a úvěrovou smlouvu, tak má pravdu, avšak jen v případech, kdy nedochází k porušování zásad demokratického právního státu. Kdyby žalovaná neporušovala zásady demokratického právního státu, nechovala se nemravně, a to od samého počátku uzavření úvěrové smlouvy a dokonce i předtím, mohla být stranou procesní obranou úspěšná. Žalovaná s danou procesní obranou nebyla v exekučním řízení úspěšná, proti pravomocnému rozhodnutí exekučního soudu se nebránila dovoláním a její námitky k postupu exekučního soudu jsou v tomto nalézacím řízení bezpředmětné. Žalobce poukázal na to, že uzavřená smlouva o úvěru trpí zjevným a zásadním rozporem s dobrými mravy a principy ochrany spotřebitele a z tohoto důvodu je stejně jako i na ni přímo navazující rozhodčí smlouva postižena absolutní neplatností ve smyslu ustanovení § 580, 588 občanského zákoníku. Žalobce poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 4460/2014, kde se uvádí, že vydá-li rozhodnutí orgán, který k jeho vydání neměl pravomoc, nemůže takové rozhodnutí představovat překážku věci rozhodnuté. V daném případě žalobce má na mysli exekuční titul v podobě rozhodčího nálezu, který vydal nezpůsobilý subjekt. Žalobce má za to, že k promlčení dluhu nemohlo dojít, neboť k bezdůvodnému obohacení došlo až právní mocí usnesení o zastavení exekuce. Do té doby žalovaná měla právní titul, proč finanční prostředky drží. Na to žalobce uvádí, že bezdůvodné obohacení žalované bylo úmyslné a že námitka promlčení ze strany žalované se příčí dobrým mravům. Žalobce má za to, že žalovaná od počátku věděla, že uzavírá se spotřebitelem neplatnou smlouvu. Žalovaná jako nadnárodní společnost, profesionál v oblasti vymáhání pohledávek s vlastním právním oddělením a advokáty, si musela být vědoma právní úpravy a judikatury a musela vědět, že parametry smlouvy, které předkládá spotřebiteli, se příčí dobrým mravům a jsou neplatné. Žalovaná si musela být vědoma právních rizik, když uzavírala smlouvy o úvěru s úrokem 110,49 %, což je úrok nemravný a tedy neplatný. Žalovaná právě proto přistoupila k sjednání rozhodčí smlouvy, aby se vyhnula soudnímu přezkumu. Žalovaná tedy nejenže úmyslně vyvolala protiprávní stav, ale i jej úmyslně dlouhodobě zachovává. Námitka promlčení nemůže být souladná s dobrými mravy, když žalobce nemohl své právo uplatnit dříve, než byla exekuce zastavena, a to právně ani fakticky. Žalobce navrhl výslech členů právního oddělení žalovaného, členů představenstva dozorčí rady za rok 1994 a 21 a plně doložil skutečnost, že žalovaná byla dlouhodobě seznámena s judikaturou a nezákonností svých postupů a že se jednalo o úmyslné jednání.

5. Žalovaný ve své duplice poukázal na to, že zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, jak se uvádí v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. I. ÚS 3473/20. Promlčecí lhůta sestává ze dvou složek, a to lhůty subjektivní lhůty a objektivní. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je závislý na okolnostech subjektivních, tedy spojených s určitým subjektem právního poměru, kterým je oprávněný. Oproti tomu počátek plynutí objektivní promlčecí lhůty je na subjektu právního poměru nezávislý. Dále poukázal na to, že promlčecí lhůta sestává ze dvou složek, a to lhůty subjektivní a objektivní. Pro danou věc je nutné posoudit otázku běhu subjektivní promlčecí lhůty. Žalobce se o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je nabyl, dozvěděl nejpozději v březnu roku Anonymizováno, kdy podal návrh na zastavení exekuce. K tomuto datu mu byly známy všechny skutkové okolnosti týkající se vzniku vydání bezdůvodného obohacení, tedy nikoliv až v okamžiku, kdy došlo k pravomocnému zastavení exekučního řízení, jak se snaží dovozovat žalobce. Žalovaný proto namítal, že nárok žalobce je promlčen.

6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014).

7. Soud neprováděl další navržené důkazy, zejména výslech představitelů žalované a vedoucích právních oddělení této společnosti, a to s ohledem na nadbytečnost takových důkazů, neboť již na základě listinných důkazů lze učinit odpovídající právní závěry

Z protokolu spisová značka vyplývá, že byl vyslechnut rozhodce jméno FO ke skutečnostem, že rozhodovala společnost adresa, nikoliv rozhodčí soud.

Z dalších protokolů např. spisová značka z datum vyplývá, že byli vyslechnuti další rozhodci, z spisová značka z datum plyne, že se jedná o protokol z jednání před Obvodním soudem pro adresa, kterým byl proveden výslech rozhodce tituly před jménem Fišera, z notářského zápisu o změně společenské smlouvy ze dne datum.

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění, („o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

Dle § 638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

Dle §638 odst. 2 o. z. bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Ze sdělení právnická osoba soud zjistil, že žádosti soudu o zaslání smlouvy o zajištění služeb rozhodců ze dne Anonymizováno která byla uzavřena se společností právnická osoba. není schopna poskytnout neboť listina byla v roce Anonymizováno předložena orgánům činným v trestním řízení PČR adresa, probíhají úkony v trestním řízení a společnost odkazuje na zásadu zákazu sebeobviňování a proto smlouvu nepředloží.

Z rozhodnutí KS v adresa č.j. spisová značka ze dne Anonymizováno soud zjistil že exekuce byla zastavena Anonymizováno a rozhodnutí nabylo právní moci Anonymizováno.

9. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami:

Nejprve se zabýval námitkou promlčení, k níž předně obecně uvádí, že závěr, že rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá žádné právní účinky, s sebou samozřejmě přináší mnoho sporných výkladových otázek, a to mimo jiné i z hlediska počátku a běhu promlčecí lhůty práv všech účastníků právního vztahu. Soud tak pro poměry této věci uvádí, že posuzoval běh promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení v případě, kdy je plnění poskytnuto věřiteli na základě rozhodčího nálezu, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky. Jinými slovy promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení dle § 619 o. z. počíná běžet teprve okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. To je nejdříve okamžikem, kdy exekuční soud v exekučním řízení neurčí

(neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky. Judikatura

Ústavního soudu i Nejvyššího soudu kromě jiného také dovodila, že zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce z důvodu, že jeho výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, resp. rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, byla zkoumána i v exekučním řízení, a to i v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012). Tento závěr podporuje rovněž úvaha, že osoba domáhající se vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce v důsledku zjištění, že vydaný rozhodčí nález nemá právních účinků

(je nicotný), by neměla mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb. (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.

10. V této souvislosti soud rovněž poukazuje na již ustálený výklad běhu promlčecí lhůty ve smyslu§ 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, (přičemž pro účely tohoto řízení lze tyto závěry vztáhnout obdobně také na výklad běhu lhůty podle § 619 odst. 2 o. z.), za níž lze úspěšně nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit u soudu. Tato lhůta počíná běžet právní mocí rozhodnutí, kterým byl zrušen pravomocný soudní akt, na jehož základě bylo plněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2022, sp. zn. 30 Cdo 3514/2021; 1. 2. 2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3617/2016). Ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. Subjektivní promlčecí doba proto může začít běžet nejdříve s počátkem lhůty objektivní. V tomto případě tedy bylo usnesením o zastavení exekuce fakticky zrušeno nařízení exekuce, na základě něhož postupitel žalované plnil. Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1písm. h) o.s.ř. lze považovat za „zrušení“ rozhodnutí o nařízení exekuce (viz analogicky např.rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3512/2020, podle něhož v případě exekuce nařízené podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012, judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2407/2017). Rovněž usnesení NS 20 Cdo 3331/2017 ze dne 15.8 2017 se zabývá okamžikem vzniku bezdůvodného obohacení resp. konstatuje, že je to okamžik kdy žalobce mohl poprvé žádat s odkazem na judikaturu NS bezdůvodné obohacení. Promlčecí doba mohla začít běžet až ode dne právní moci o zastavení exekuce. Do doby zastavení exekuce přetrvával procesní důvod pro který si žalovaná mohla vymožené plnění ponechat. Tedy právním důvodem, který bylo nutné nejdříve odstranit, byla exekuce, aby vůbec BO mohlo objektivně vzniknout. Pokud by žalobce podal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení v exekuci v době, kdy ještě probíhala, byla by taková žaloba s jistotou zamítnuta.

11. V poměrech projednávané věci je tedy nutné uzavřít, že k promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce dojít nemohlo. V řízení totiž nebylo zjištěno, že by byl závěr o nicotnosti předmětného rozhodčího nálezu vysloven dříve než usnesením KS dne 21.5 2019. Až od této chvíle běží promlčecí doba. Žaloba byla podána dne 15.12 2021. Subjektivní 3letá promlčecí lhůta tak doposud neuplynula.

K argumentaci žalované, že je dána překážka věci rozsouzené protože byl vydán rozhodčí nález soud uvádí, že nicotný rozhodčí nálež nemůže založit překážku věci rozsouzené. Nicotnost nálezu spočívá v tom, že jej nevydal rozhodce tituly před jménem Anonymizováno, ale rozhodčí řízení probíhalo před zastřeným rozhodčím soudem – soukromou právnická osoba k čemuž žalobce předložil důkazy. Žalovaná v řízení nepředložila soudu Smlouvu o zajištění služeb rozhodců, která zjevně doplňovala rozhodčí smlouvu, tedy ani neprokázala platnost rozhodčí smlouvy a ani to, zda měl rozhodce pravomoc spor rozhodovat. Pokud tedy rozhodčí řízení probíhalo zcela z libovůle rozhodce a třetích stran mimo rámec rozhodčí smlouvy, nelze takový rozhodčí nález akceptovat jako výsledek rozhodčího řízení a jako způsobilý exekuční titul. Ve věci tak nemůže být dána překážka věci rozsouzené.

12. Dále soud posuzoval, zda se žalovaná bezdůvodně obohatila na úroku, tedy zda úvěrová smlouva byla neplatná a žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. V judikatuře již bylo opakovaně vyloženo, že bezdůvodným obohacením se obecně může stát také plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se pak vrácení plnění ten, kdo vyhověl povinnosti uložené mu deklaratorním rozhodnutím soudu (případně i jiného orgánu), závisí důvodnost jeho požadavku na okolnosti, zda podle hmotného práva – i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – splnil závazek, který skutečně měl, či nikoliv. Zrušením zmíněného rozhodnutí dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde k tomu neexistovala povinnost (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo

3810/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3617/2016).

Obdobně (resp. tím spíše) výše uvedené platí i v případě, že rozhodnutí, na základě kterého bylo plněno, je později prohlášeno za nicotné (tj. nemající žádné právní účinky) a nemohlo tedy již od svého počátku založit právní důvod plnění. Soud se proto zabýval otázkou, zda bez ohledu na vydaný rozhodčí nález, který nemá právních účinků, měla žalobkyně, podle hmotného práva (zejm. dle uzavřené smlouvy o úvěru) vůči žalované povinnost k předmětnému peněžitému plnění z jiného právního důvodu. Přitom platí, že pokud by takovou povinnost žalobkyně v době plnění měla, nemohlo by se jednat na straně žalované o bezdůvodné obohacení, a naopak.

13. Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná (§ 580 o. z.), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy, popřípadě jiného trestného činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech).

14. Vzhledem k neplatnosti výše uvedené úvěrové smlouvy soud dospěl k závěru, že hmotněprávně oprávněným nárokem, který žalovaná měla bylo vrácení jistiny ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka ode dne Anonymizováno do datum tj. částka. Celkově je tak žalovaná oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku částka. Žalovaná pozbyla právní titul vzniklý z úvěrové smlouvy, na jehož základě by byla oprávněna si tu část vyplaceného plnění připadající na smluvní a sankční nároky z této původní úvěrové smlouvy. S ohledem na výše uvedené je uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení představován rozdílem mezi tím, co žalovaná vyplaceným plněním získala (částka) a tím, co jí z vyplaceného plnění po právu skutečně náleží (částka) tedy částkou částka.

15. Žalovaná, která nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, se octla s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích, v platném znění, a to od 30.10 2021 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy) do zaplacení.

16. S ohledem k výše uvedenému soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci jež byl ve věci zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem dle vyhl. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty částka dle § 8 odst. 1 vyhl. MS č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů. Odměna právního zástupce žalobce za 13 úkonů právní služby tak činí celkem částka, tj. 13 úkonů po částka, to vše ve smyslu ust. § 7 bod 6 At ( převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy ze dne 19.10 2021, sepsání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení ze dne 15.12 2021, sepsání vyjádření ze dne 6.5 2022, sepsání vyjádření ze dne 2.6 2022, sepsání vyjádření ze dne 6.6 2022, účast na soudním jednání dne 13.7 2022, sepsání vyjádření ze dne 24.10 2022, účast na soudním jednání dne 7.11 2022, sepsání vyjádření ze dne 24.2 2023, účast na soudnílm jednání dne 27.2 2023, 28.6 2023, 6.9 2023. Paušál po částka dle § 13 odst. 4 AT, tedy celkem částka. Právní zástupce je plátcem DPH 21%, tj. částka. Celkem tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši částka.

Proti tomu rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.