OSPH01 19 C 280/2024-34

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Česká republika - Ministerstvo dopravy, IČO 66003008 sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 ⟪LB:lb_004⟫ o žalobě na odškodnění nemajetkové újmy

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobci částku částka s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení věrně zachyceného ve výroku pod bodem I, coby odškodnění nemajetkové újmy, jež měla žalobci vzniknout z titulu nepřiměřené délky správního řízení.

2. Namítané řízení bylo vedeno Úřadem městské části adresa, který dne datum vydal příkaz, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku a uložil mu za to napomenutí. Dne datum žalobce podal proti příkazu odpor a dne datum správní orgán rozhodnutím řízení zastavil, neboť nebylo prokázáno, že by se žalobce dopustil spáchání přestupku. Žalobce požádal v dubnu roku 2024 žalovanou o odškodnění nemajetkové újmy vzešlé z nepřiměřené délky řízení a již v žalobě polemizoval nad důvody, pro které žalovaná odmítla odškodnění poskytnout. Žalobce vycházel z toho, že při posuzování, zda délka řízení je, či není přiměřená, je klíčové, zda existuje, či neexistuje zákonem stanovená lhůta „pro řízení“. Pokud zákon lhůtu stanoví, je to stěžejní údaj pro posouzení přiměřenosti. Žalobce také vycházel z jednotlivých ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a dovozoval, že lhůta pro vydání rozhodnutí po podání odporu začala plynout dnem datum a správní orgán měl rozhodnout do datum. Jelikož v této době správní orgán rozhodnutí nevydal, je délka řízení nepřiměřená, neboť zákonná lhůta byla překročena zhruba na trojnásobek. Uplatní se vyvratitelná domněnka vzniku nemateriální újmy žalobce, kterou by žalovaná mohla vyvrátit, pokud by prokázala, že průtahy či nepřiměřenou délku řízení zavinil či spoluzavinil žalobce. K ničemu takovému však nedošlo. Výpočet peněžitého zadostiučinění žalobce provedl podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) a shledává jej umírněným. Žalobce také zdůrazňoval, že je třeba respektovat základní právo občana na vyřízení věci v zákonné lhůtě a nelze akceptovat překračování zákonných lhůt, nelze odhlížet od skutečnosti, proč řízení trvalo tak dlouho, na délce řízení se může negativně podepsat například potřeba zajišťovat překlady z cizích jazyků, pátrání po majetku, realizace dožádání, potřeba předvolání svědků, avšak negativní dopad na délku řízení nemůže mít neschopnost či zmatenost úředníka či jeho vytíženost řešením jiné věci.

3. Žalovaná po rekapitulaci průběhu namítaného řízení připomněla potřebu současného naplnění tří podmínek pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že jednou z těchto podmínek je i existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Délku přestupkového řízení činící 3 měsíce a 23 dnů žalovaná neshledává nepřiměřenou s ohledem na okolnosti daného případu, což vylučuje vznik odpovědnosti žalované za vznik nemajetkové újmy a má vést k zamítnutí žaloby.

4. Na základě provedeného dokazování a ze skutečností prohlášených účastníky za nesporné (průběh namítaného řízení) soud učinil skutková zjištění, která v souhrnu tvoří závěr o skutkovém stavu (ust. § 157 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“):

5. Dne datum obdržel Úřad městské části adresa, odbor dopravy oznámení Policie ČR o důvodném podezření ze spáchání přestupku žalobcem, který spolu s jméno FO (s nímž držel hladovku za odstoupení ministra práce a sociálních věcí) před Úřadem vlády postavil dva stany umístěné na polovině chodníku, za bezpečnostními ploty Úřadu vlády, bez narušení chodu úřadu, s tím, že podezření ze spáchání přestupku konkrétně záleželo v tom, že mohlo dojít k omezení obecného užívání místní komunikace dle ust. § 19 zák. č. 13/1997 Sb. [podnět ze dne datum, vč. oznámení přestupku sepsané dne datum]

6. Správní orgán příkazem ze dne datum, č.j. ÚMČP1 č. účtu/ODOP uznal žalobce vinným z toho, že úmyslně a s vědomím, že poruší ust. § 25 odst. 1 zákona č. 13/14 97 Sb., o pozemních komunikacích, tím, že ode dne datum do datum bez souhlasu silničního správního úřadu na komunikaci – chodníku před objektem právnická osoba v adresa postavil stanový přístřešek jako ochranu před nepřízní počasí po dobu jeho protestu proti členu vlády. Za spáchání přestupku byl žalobce potrestán uložením napomenutí. Rozhodnutí obsahuje poučení o možnosti brojit proti příkazu odporem podaným ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení příkazu. Příkaz byl žalobci doručen do datové schránky dne datum. [příkaz Úřadu městské části adresa, odbor dopravy ze dne datum, č.j. ÚMČP1 č. účtu/ODOP, doručenka datové zprávy - ID zprávy 1287209437]

7. Správnímu orgánu následně došel odpor žalobce proti shora specifikovanému příkazu, datovaný dnem datum, sepsaný právním zástupcem žalobce. Z otisku razítka na podání vyplývá, že došlo dne datum a datovou schránkou, ve správním spisu není založen identifikátor podání došlého do datové schránky správního orgánu, avšak správní orgán zjevně pracoval s tím, že odpor je včasný (a ostatně ani účastníci tohoto řízení se v uvedeném směru nepřeli). Pokud jde o konkrétní výhrady žalobce proti příkazu, tyto byly zformulovány v rovině skutkové (žalobce využil pozemek, aby vyjádřil protest proti počínání člena vlády, stanový přístřešek však nepostavil) i právní (týkající se výkladu ust. § 25 zák. č. 13/1997 Sb.), žalobce namítal také procesní nedostatky spočívající ve formálních nedostatcích rozhodnutí z hlediska srozumitelnosti. [odpor ze dne datum]

8. Správní orgán dne datum vyžádal od Policie ČR úřední záznamy na místě (ve dnech datum a datum) sloužících policistů, dne datum byly úřední záznamy správnímu orgánu doručeny. [žádost o doplnění úředních záznamů policistů na č.l. 27 správního spisu včetně podacího lístku na č.l. 28 a úředních záznamů na č.l. 29, 30]

9. Dne datum vypracoval správní orgán sdělení adresované zástupci žalobce, z obsahu správního spisu nevyplývá, že by byla písemnost zástupci žalobce vypravena. [písemnost - vypořádání se s námitkou - sdělení ze dne datum]

10. Dne datum bylo vypracováno a do správního spisu založeno interní sdělení o obsahu telefonického rozhovoru, který za správní orgán vedla oprávněná úřední osoba s pracovníky příslušného místního oddělení Policie ČR v zájmu upřesnění některých skutečností před konečným rozhodnutím, přičemž z obsahu záznamu je třeba usuzovat na to, že takto správní orgán prováděl šetření za účelem objasnění skutečností, na jejichž základě bylo možné očekávat vypořádání skutkových námitek žalobce. [interní sdělení na č.l. 33 správního spisu]

11. Správní orgán rozhodnutím ze dne datum, vypraveným datovou zprávou do datové schránky zástupce žalobce dne datum, zastavil řízení ve věci podezření žalobce z porušení ust. § 25 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. Správní orgán v odůvodnění vyložil, že po doplnění informací a opakovaném prostudování spisu považuje průběh protestní akce za klidný, prostý úmyslu narušovat nebo ohrožovat činnost Úřadu vlády. Současně správní orgán připomněl (upozornil do budoucna), že k záboru pozemní komunikace je nezbytné vyžádat si povolení. Rozhodnutí podle připojené doložky nabylo právní moci dne datum. [usnesení Úřadu městské části adresa, odbor dopravy ze dne ze dne datum, č.j. ÚMČP1/č. účtu/ODOP/Se, doručenka datové zprávy - ID zprávy 1335783627]

12. Zástupce žalobce sepsal Ministerstvu vnitra adresovanou žádost o odškodnění žalobcovy újmy vzešlé z tvrzené nepřiměřené délky namítaného řízení, s požadavkem na poskytnutí odškodnění za vynaložené náklady právního zastoupení v celkové výši částka a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě peněžitého zadostiučinění v částce částka. Žádost je datována „datum“, ale z již z jejího obsahu a tam uvedených dat je zjevné, že se jedná o písařskou chybu a správně mělo být uvedeno datum datum. [žádost o odškodnění]

13. Ministerstvo dopravy vypořádalo žádost žalobce o odškodnění sdělením ze dne datum, kdy ve vztahu k požadavku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu sneslo stejné důvody nesouhlasu, které odpovídají obraně žalované v tomto řízení. [sdělení Ministerstva dopravy ze dne datum]

14. Po právní stránce věc soud posuzoval podle níže uvedených zákonných ustanovení a věc posoudil následovně:

15. Stát podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. odpovídá (za podmínek stanovených tímto zákonem) za škodu způsobenou při výkonu státní moci, která byla způsobena nesprávným úředním postupem (ust. § 5 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb.). Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.). Žalobce je přesvědčen o tom, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu - nepřiměřené délce přestupkového řízení, a žádost o odškodnění nemajetkové újmy uplatnil tak, jak podle zákona učinit měl (ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.), byť u nepříslušného Ministerstva vnitra, které věc postoupilo Ministerstvu dopravy (příslušnému ústřednímu orgánu státní správy).

16. Žalobci, osobě podezřelé ze spáchání přestupku, svědčilo ústavně zaručené právo na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu ust. § 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky). Práva garantovaná v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se totiž vztahují na řízení, v němž je rozhodováno o oprávněnosti trestního obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tj. i na řízení o přestupcích před nalézacím správním orgánem (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 788/02).

17. Aby žalobce mohl být s žalobou úspěšný, musely by být současně splněny jednotlivé podmínky odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, a to (1.) podmínka existence nesprávného úředního postupu záležejícího v nepřiměřené délce řízení, (2.) podmínka vzniku nemajetkové újmy a (3.) podmínka existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce. Při naplnění předpokladu existence nesprávného úředního postupu záležejícího v nepřiměřené délce řízení se vznik nemajetkové újmy z toho vzešlé presumuje. Bylo třeba se zabývat tím, zda je dána existence odpovědnostního titulu v podobě nepřiměřené délky namítaného řízení.

18. Soud se musel nejprve vypořádat s tím, jak dlouho řízení trvalo. Co do určení okamžiku zahájení i skončení řízení se soud přidržel východisek vyplývajících ze Stanoviska. Počátek řízení je třeba vztáhnout k datu datum (okamžik doručení příkazu žalobci), konec řízení se kryje s okamžikem nabytí právní moci posledního rozhodnutí, tj. rozhodnutí o zastavení řízení, a tedy připadá na den datum. Z uvedeného vyplývá, že celková délka řízení činila 3 měsíce a 23 dnů.

19. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je z povahy věci potřeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, je při zvažování přiměřenosti délky řízení nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, jakož i postup příslušných orgánů a dále význam předmětu řízení pro poškozeného (k tomu srov. rozsudek velkého senátu ve věci Apicella, odst. 66).

20. Lhůta k vydání rozhodnutí (po podání včasného odporu proti příkazu), byla překročena (z ust. § 150 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, a dále ust. § 94 zák. č. 250/2016 Sb. vyplývá, že správní orgán měl rozhodnutí vydat do 60 dnů ode dne datum, tj. do datum, přitom správní orgán rozhodnutí vydal dne datum, tedy o měsíc později). Na nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě by bylo možné pohlížet jako na nesprávný úřední postup, avšak s tím žalobce nemajetkovou újmu nespojoval. Spojoval ji s nepřiměřenou délkou řízení.

21. Soud nesouhlasí s žalobcem v tom, že by závěr o nedodržení lhůty k vydání rozhodnutí měl bez dalšího vést k závěru o nepřiměřenosti délky řízení. Je třeba připomenout účel náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, a sice kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

22. To, že nelze (bez dalšího) ze zjištění o nedodržení lhůty k vydání rozhodnutí vyvozovat závěr o nepřiměřené délce řízení, je podpořeno závěry Ústavního soudu vyjádřenými v bodech 37. a 38. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne datum ve věci sp. zn. II. ÚS 570/20 („Ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny garantuje každému, že jeho věc bude bez zbytečných průtahů "projednána", nikoliv projednávána. Užitím dokonavého vidu položil ústavodárce důraz na ukončení řízení. Primárním účelem citovaného ustanovení tudíž není zajistit, že každý další úkon v řízení bude učiněn bez zbytečného průtahu, nýbrž to, že věc bude bez zbytečných průtahů skončena. Časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, neboť "přijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta" [např. nález sp. zn. IV. ÚS 3892/18 ze dne datum, bod 24; nález sp. zn. IV. ÚS 1784/17 ze dne datum (N 172/86 SbNU 773), bod 13]. Ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny tedy zaručuje i právo na skončení řízení bez zbytečných průtahů, což lze jinak vyjádřit i jako právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Otázku, zda řízení bylo skončeno bez zbytečných průtahů (v přiměřené lhůtě) ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, přitom nelze zodpovědět pouhým posouzením toho, zda v daném řízení byly dodrženy zákonné lhůty. Ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny nepatří mezi ta ustanovení o základních právech, jichž se lze dle čl. 41 odst. 1 Listiny domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Zákonodárce stanovením lhůt nevymezuje rozsah práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, a proto z ústavněprávního hlediska není samo o sobě zásadní dodržení zákonných lhůt, ale autonomní vyhodnocení, zda řízení bylo skončeno bez zbytečných průtahů.“

23. Namítané řízení nelze hodnotit tak, že by se jednalo o věc složitou skutkově či právně, pokud jde o procesní aspekty, řízení proběhlo toliko v jediném stupni. Řízení trvalo necelé čtyři měsíce od doručení příkazu žalobci až po nabytí právní moci konečného rozhodnutí. Ústní jednání konáno nebylo, období od počátku řízení (ve smyslu doručení příkazu žalobci) do doby vydání konečného rozhodnutí bylo vyplněno podáním odporu žalobce a následně tím, že si správní orgán obstarával podklady pro rozhodnutí. Z hlediska chování žalobce je třeba uvést, že žalobce podal proti příkazu včasný odpor (jako včasný jej vyhodnotil správní orgán, byť ve správním spise schází doklad o doručení odporu), avšak podal jej zjevně poslední den zákonné lhůty. Žalobce sám tak v tomto ohledu možnému uspíšení řízení nepřispěl. Je třeba respektovat právo žalobce podat proti příkazu odpor a využít třeba i celý časový prostor, který účastníkovi řízení zákon k podání opravného prostředku nabízí (a podat opravný prostředek až na sklonku zákonné lhůty), avšak při posouzení okolností věci, v zájmu potřeby vypořádat otázku (ne)přiměřenosti délky řízení, s ohledem na celkovou délku řízení, nelze uvedené ponechat zcela bez povšimnutí. Uvedené totiž souvisí i s tím, co soud vyložil shora, a sice že účelem odškodnění má být kompenzace stavu nejistoty účastníka namítaného řízení. Lze přitom vycházet z toho, že v zájmu účastníka řízení je dobu nejistoty (čekání na konečné rozhodnutí) co nejvíce ve vlastním zájmu krátit. Jinak vyjádřeno – u účastníka pociťujícího zátěž vlivem probíhajícího řízení, kterého tíží nejistota ohledně výsledku řízení, lze předpokládat, že ve vlastním zájmu bude kroky činit tak, aby postup v řízení uspíšil, čemuž může přispět. Pokud jde o postup správního orgánu, vyjma zjištění o nedodržení lhůty k vydání rozhodnutí soud neshledal žádné významnější prodlení v postupu správního orgánu. Je třeba respektovat postup správního orgánu, který po seznámení s obsahem odporu žalobce, v zájmu navazujícího posouzení věci, obstarával podklady pro své rozhodnutí. To, že žalobce na jeho postup nahlíží s projevovaným despektem, na věci ničeho nemění – rozhodovací pravomoc byla správnímu orgánu svěřena, správní orgán je povinen nashromáždit podklady pro rozhodnutí, přitom, podle obsahu správního spisu, nepostupoval liknavě (za povšimnutí stojí např. to, v jak blízké časové souvislosti správní orgán písemně žádal policejní orgán o doplnění podkladů, a poté již bez další písemné korespondence zvolil operativnější formu telefonického dotazování). Z počínání (postupu) správního orgánu nelze vyvozovat bezradnost, správní orgán nečinil nekoncentrované úkony či úkony, které nemohly směřovat ke skončení věci. Nelze bagatelizovat skutečnost, že žalobci hrozilo, že bude uznán vinným ze spáchání přestupku, avšak nelze ponechat bez povšimnutí to, že žalobce byl příkazem potrestán uložením napomenutí – byla mu uložena sankce, která má povahu spíše výchovnou a preventivní, než přímo represivní. Pro další řízení (po podání odporu) přitom platil zákaz změny k horšímu, tedy nemožnost uložení pro žalobce přísnějšího trestu (ust. § 90 odst. 3 zák. č. 250/2016 Sb.). Veškerá nejistota, kterou žalobce mohl v období od datum do doby doručení rozhodnutí o zastavení řízení pociťovat, spočívala v tom, zda bude žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku a bude napomenut. Z uvedeného lze dovodit praktickou bezvýznamnost ohrožení žalobce, na což lze usuzovat i z toho, jak žalobce v tomto řízení formuloval žalobu a její stížnostní body. Žalobce vytýká státu (správnímu orgánu coby orgánu veřejné moci) mnohé, avšak o újmě pramenící z nejistoty ohledně výsledku řízení se v konkrétní rovině vůbec nezmiňoval, odkazoval toliko na presumpci vzniku nemajetkové újmy. Smyslem odškodňovacího řízení o nároku podle zák. č. 82/1998 Sb. není trestat stát, jeho orgány či konkrétní úředníky, ani je vychovávat, institut odškodňovací (občanskoprávní) žaloby k uvedenému neslouží. Úkolem soudu v tomto řízení nebylo ani přezkoumávat postup správního orgánu (z hlediska „správnosti“ a racionality, které se dovolává žalobce) a hledat jeho případná pochybení, pokud tato nenacházejí negativní odraz v délce řízení.

24. Pro absenci takových konkrétních skutečností, pro které by bylo třeba hodnotit délku řízení jako nepřiměřenou, i za situace překročení lhůty k vydání rozhodnutí, je třeba dojít k závěru o tom, že délka řízení nebyla nepřiměřená. Tento závěr činí žalobu nedůvodnou (neb žalobce z přesvědčení o nepřiměřenosti délky řízení vyvozuje vznik nemajetkové škody, a přitom soud neshledal předpoklady vzniku odpovědnosti žalované) a závěr o nedůvodnosti žaloby nachází odraz v rozhodnutí o jejím zamítnutí.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, které odpovídají částce částka. Náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka za každý úkon dle § 2 odst. 3 citované vyhlášky (v souzené věci jsou těmito úkony sepis vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem).

26. Platební povinnost vyplývající žalobci z výroku pod bodem II je třeba splnit v pariční lhůtě, jejíž délku soud určil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.)

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.