OSPH01 20 C 370/2024-59

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Helenou Gregorovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ žalovaný: Jméno žalovaného, IČ IČO žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 156 250 Kč s přísl.

I. Žaloba se zamítá ohledně částky 136 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 156 250 Kč do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 24.11.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 3 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 156 250 Kč s tím, že je Anonymizováno podnikatel. Dopisem ze dne 20.5.2024 doručeným dne 23.5.2024 uplatnil u žalovaného náhradu nemajetkové újmy podle zák. č. 85/1998 Sb. za nesprávný úřední postup, který spočíval v nepřiměřené délce řízení o poskytnutí Anonymizováno dotace. Žalovaný se vyjádřil tak, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, za což se žalobci omluvil a nabídl mu částku 20 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění v penězích. Poskytnutí této částky však podmínilo uzavřením dohody o narovnání s tím, že pokud k uzavření této dohody nedojde, žalovaný uvedenou částku nevyplatí. Žalobce sdělil dopisem ze dne 3.7.2024, že částku nepovažuje za přiměřenou a upozornil žalovaného, že pokud nedojde ke změně jeho stanoviska, podá žalobu k soudu. Žalovaný dopisem ze dne 15.7.2024 sdělil žalobci, že neshledal důvod k revizi svého stanoviska. S ohledem na to, že žalovaný ani v zákonné šestiměsíční lhůtě ode dne jeho uplatnění nárok žalobce ani zčásti neuspokojil, domáhá se ho touto žalobou. Předmětné řízení bylo zahájeno žádostí žalobce ze dne 16.10.2012 podanou Anonymizováno o poskytnutí Anonymizováno dotace v rámci národních doplňkových plateb k přímým podporám pro rok 2012. Na základě této žádosti byla rozhodnutím Fondu ze dne 26.6.2013 sp. z. Anonymizováno čj. Anonymizováno přiznána snížená dotace ve výši 7 357,23 Kč pro rok 2012. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal dne 16.7.2013 k právnická osoba, které rozhodnutím ze dne 26.11.2013 sp. zn. spisová značka, čj. č. účtu odvolání žalobce zamítlo a potvrdilo napadené rozhodnutí Fondu. Žalobce dne 27.1.2014 podal k Městskému soudu v Praze správní žalobu s návrhem na zrušení shora uvedeného rozhodnutí Anonymizováno. MS v Praze rozsudkem ze dne 23.8.2017 čj. spisová značka, který nabyl právní moci dne 28.8.2017 usnesení Anonymizováno zrušil pro nezákonnost. Na základě tohoto rozsudku Anonymizováno zrušilo rozhodnutím ze dne 15.11.2017 napadené rozhodnutí Fondu a vrátilo mu věc k novému projednání. Fond v této věci následně vydal dne 11.3.2024 rozhodnutí sp.zn. Anonymizováno, čj. Anonymizováno, podle něhož žalobci vznikl nárok na národní doplňkové platby k přímým podporám ve výši 33 562,57 Kč pro rok 2012, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28.3.2024 a tímto dnem bylo řízení skončeno. Žalobce zdůraznil, že poslední rozhodnutí Anonymizováno obsahovalo závazné stanovisko, v jaké výši náleží žalobci dotace a pokud Anonymizováno rozhodl až po více než 6 letech a 3 měsících od vydání tohoto závazného rozhodnutí, byl tento orgán ve věci dlouhodobě nečinný. Je zřejmé, že pokud řízení v uvedené věci trvalo dobu delší, než 11 let, jde evidentně o nepřiměřenou délku řízení, která neodpovídala okolnostem, ani složitosti věci. Žalobce se na průtazích, především Anonymizováno, nijak nepodílel. Předmětné řízení přitom mělo pro něho podstatný význam, neboť bez poskytnutí dotací ze strany státu žalobce nemůže z ekonomických důvodů provozovat svoje zemědělské podnikání. Žalobce utrpěl v důsledku průtahů nemajetkovou újmu spočívající především ve stresujících situacích a pocitu nejistoty a průběh řízení u něho vyvolal hlubokou nedůvěru ve správní orgány ČR. K žalované částce žalobce dospěl v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne 13.4.2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, když za první dva roky řízení požaduje 15 000 Kč, za každý následující rok 15000 Kč, 1250 Kč za každý následující měsíc.

2. Žalovaný nesouhlasil s žalobou a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že délka řízení před Anonymizováno byla zcela nepřiměřená, a proto se žalovaný v rámci předběžného projednání nároku žalobci omluvil a nabídl mu zadostiučinění v penězích ve výši 20 000 Kč stanovené s ohledem na okolnosti případu a aktuální judikaturu v obdobných případech. Žalobce však tuto nabídku odmítl. Žalovaný má za to, že žalobcem uplatněný nárok je již zcela promlčen. Řízení pravomocně skončilo dne 29.3.2024, přičemž žaloba byla podána dne 29.11.2024 a tedy po uplynutí promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to včetně prodloužení této lhůty podle § 35 odst. 1 téhož zákona, neboť nárok byl uplatněn předběžně dne 23.5.2024 a jeho projednání bylo ukončeno dne 20.6.2024. Promlčecí lhůta tak činila celkem 6 měsíců a 28 dní, žaloba by musela být podána do 25.10.2024, avšak byla podána více než o měsíc později. Nad rámec promlčení dále uvedl, že v tomto případě není ani odškodnění v penězích na místě, neboť správní řízení bylo pro žalobce svým významem zcela marginální, žadatel sám podstatným způsobem přispěl k délce řízení svou nečinností a řízení se vedlo na třech stupních správních a soudních orgánů. Navíc podle rozsudku NS ČR sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 by odškodnění nepřiměřené délky řízení nemělo překračovat vlastní hodnotu sporu. Předběžné projednání věci bylo uzavřeno zcela ze strany žalovaného rozhodnutím ze dne 23.6.2024.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že rozhodnutí Anonymizováno sice nabylo právní moci dne 29.3.2024, avšak doložka právní moci byla vyznačena dne 2.4.2024 a nejdříve tímto dnem se dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Nárok u žalovaného uplatnil předběžně dne 23.5.2024. Žalovaný dne 20.6.2024 uznal, že v řízení došlo k průtahům a následně ve věci náhrady nemajetkové újmy jednal s žalovaným prostřednictvím svého zástupce, což vyplývá z dopisů ze dne 3.7.2024 a 15.7.2024. Žalovaný nikdy nijak neobjasnil, jak dospěl k částce ve výši 20 000 Kč, kterou nabídl k odškodnění žalobci a postupoval tak v rozporu se Stanoviskem Cpjn 206/2010. Fakt, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o narovnání, nijak nebránil žalovanému, aby uvedenou částku žalobci vyplatil, neboť zákon nikde nestanoví, že podmínkou výplaty přiměřeného odškodnění by mělo být uzavření dohody o narovnání mezi poškozeným a příslušným úřadem. Mimosoudní jednání mezi účastníky žalobce považuje za uzavřené dnem 29.11.2024, kdy podal žalobu. Žalobce tak má za to, že promlčecí doba neběžela po dobu od 23.5.2024 do 23.11.2024 a námitka promlčení tak není důvodná. Popřel tvrzení žalovaného o marginálním významu řízení pro žalobce, neboť na dotacích od státu je jeho podnikání s minimálním obratem, když z pohledu dotací provozuje tzv. „mikropodnik“, závislé. Dále uvedl, že tvrzení žalovaného, že přispěl k délce řízení podstatným způsobem, je nepravdivé a zcela nekonkrétní. K námitce žalovaného, že řízení probíhalo v několika stupních uvedl, že pokud by bylo rozhodnutí orgánu prvního stupně po právu, následná soudní a správní řízení by zcela jistě neproběhla. Co se týká závěrů citovaného rozsudku NS ČR sp.zn. 29 Cdo 2012/2010, pak má za to, že je nelze na projednávanou věc vztáhnout.

4. Soud nejprve posuzoval s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovaným a s ohledem na hospodárnost řízení včasnost podání žaloby žalobcem.

5. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

6. Z žádosti o poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 20.5.2024 s doručenkou z datové schránky bylo zjištěno, že žalobce svůj nárok na odškodnění újmy za nesprávný úřední postup v předmětném správním a soudním řízení uplatnil u žalovaného dne 23.5.2024 a požadoval úhradu částky 156 250 Kč.

7. Z reakce žalovaného na uplatnění nároku ze dne 20.6.2024 bylo zjištěno, že žalovaný uznal, že v předmětném správním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřených průtahů v řízení a žalobci se omluvil. Pokud jde o přiměřené zadostiučinění v penězích, pak nabídl kompenzaci ve výši 20 000 Kč na základě dohody o narovnání. Ohledně zbytku uplatněné částky (ačkoliv ji označil za správně vypočtenou) se odkázal na rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, podle něhož by odškodnění nepřiměřené délky řízení nemělo překračovat vlastní hodnotu sporu. Byl vyzván ke sdělení stanoviska s tím, že pokud na uzavření dohody o narovnání nepřistoupí, má považovat svou žádost o peněžní kompenzaci za odmítnutou.

8. Z dopisu právního zástupce žalobce tituly před jménem jméno FO (nedatován) jako reakce na odpověď žalovaného ze dne 20.6.2024 bylo zjištěno, že žalobce odmítl nabízenou finanční kompenzaci, neboť žalovaný nezohlednil všechna zákonná kritéria při určení jeho výše a upozornil, že pokud nedojde k revizi stanoviska, bude se domáhat svých nároků u soudu.

9. Z reakce žalovaného na vyjádření žadatele ze dne 15.7.2024 soud zjistil, že žalovaný k námitkám žalobce mu odpovídá, že uzavření dohody o narovnání na výplatu částky 20 000 Kč je pouhou formalitou, aby bylo možno doložit řádný titul k provedení platby, neboť MZ nemá možnost vydat o nároku rozhodnutí, které by bylo takovým právním titulem. Ohledně výše přiznaného nároku argumentuje obdobným způsobem, jako v předešlé korespondenci s tím, že k revizi předchozího stanoviska tak nebyl shledán důvod. Účastníci shodně uvedli, že se jednalo již o poslední stanovisko žalovaného k žádosti žalobce.

10. Ze spisu Anonymizováno sp.zn. Anonymizováno a spisu Městského soudu v Praze sp.zn. spisová značka bylo zjištěno, že žalobce podal dne 16.10.2012 žádost k uvedenému orgánu o poskytnutí zemědělské dotace v rámci národních doplňkových plateb k přímým podporám pro rok 2012 na zemědělskou půdu a chov ovcí a koz. Rozhodnutím Anonymizováno ze dne 26.6.2013 sp. z. Anonymizováno, čj. Anonymizováno byla žalobci přiznána snížená dotace ve výši 7 357,23 Kč pro rok 2012. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal dne 16.7.2013 k právnická osoba, které rozhodnutím ze dne 26.11.2013 sp. zn. spisová značka, čj. č. účtu odvolání žalobce zamítlo a potvrdilo napadené rozhodnutí Anonymizováno. Žalobce dne 27.1.2014 podal k Městskému soudu v Praze správní žalobu s návrhem na zrušení shora uvedeného rozhodnutí MZ. MS v Praze rozsudkem ze dne 23.8.2017 čj. spisová značka, který nabyl právní moci dne 28.8.2017 usnesení Anonymizováno zrušil pro nezákonnost s tím, že žalovaný nesprávně provedl modulaci žádané částky a rovněž se řádně nevypořádal s námitkami žalobce. Na základě tohoto rozsudku Anonymizováno zrušilo rozhodnutím ze dne 15.11.2017 napadené rozhodnutí Fondu a vrátilo mu věc k novému projednání. Fond v této věci následně vydal dne 11.3.2024 rozhodnutí sp.zn. Anonymizováno, čj. Anonymizováno, podle něhož žalobci přiznal nárok na národní doplňkové platby k přímým podporám ve výši 33 562,57 Kč pro rok 2012, toto rozhodnutí již jako konečné v uvedeném řízení nabylo právní moci dne 28.3.2024.

11. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav, který ani nebyl účastníky zpochybněn, jednalo se především o právní posouzení nároku žalobce.

12. Zjištěný skutkový stav po té soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanskému soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

17. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, postupuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou újmu. Podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění s přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož zák. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Nárok na náhradu nemajetkové újmy požadovaný žalobcem má povahu majetkového nároku soukromoprávní povahy, na nějž dopadá č. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stejně tak jako stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010.

19. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. je uplatnění nároku na náhradu škody podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Podle § 15 odst. 2 zák.č. 82/1998 Sb. se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Soud v tomto řízení shledal, že nárok na náhradu škody byl řádně uplatněn ze strany žalobce u příslušného orgánu a s ohledem na to, že nebyl uspokojen, se jej oprávněně domáhal u soudu, nicméně k uplatněné námitce promlčení ze strany žalované soud zkoumal včasnost podání této žaloby z hlediska běhu promlčecích lhůt.

22. Podle § 32 odst. 1,2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

23. Podle § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

24. Soud při posuzování námitky promlčení tedy musel posoudit, kdy se žalobce dozvěděl, že mu vznikla nemajetková škoda, a kdo za ni odpovídá. Za tento okamžik, od kterého započala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., soud považuje nabytí právní moci posledního rozhodnutí vydaného ve správního řízení, ve kterém došlo k porušení práva žalobce na projednání nároku v přiměřené lhůtě, tedy den s datem 29.3.2024, kdy správní řízení bylo pravomocně skončeno. Žalobce nárok předběžně u žalovaného uplatnil dne 23.5.2024. Jeho projednání bylo ukončeno dnem 15.7.2024, kdy žalovaný stanovisko k žádosti žalobce z tohoto dne označil jako konečné. Žaloba byla podána dne 29.11.2024. I s ohledem na fakt, že ve smyslu § 35 odst. 1 se promlčecí lhůta přerušila v období od 23.5.2024 do 15.7.2024, tj. o měsíc a 15 dnů), tak žaloba měla být podána nejpozději do dne 13.11.2024. Vzhledem k tomu, že byla podána opožděně, nárok žalobce se promlčel co do částky 136 250 Kč a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. Žalobě však byla vyhověno v částce 20 000 Kč, neboť soud má za to, že žalovaný nárok žalobce ohledně této částky uznal ve smyslu § 2053 obč. zák., podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný nabídl kompenzaci nemajetkové újmy žalobce z titulu nepřiměřené délky řízení v této částce písemnými nabídkami, jako částky, kterou považuje za přiměřenou na odškodnění jeho nemateriální újmy, kdy uznal, že v předmětném správním řízení došlo k nepřiměřeným průtahům, za což se mu i omluvil a vyjádřil vůli mu uvedenou částku uhradit. Sám označil uzavření dohody o narovnání za pouhou formalitu. Proto má soud za to, že v této částce žalobní nárok promlčen není, neboť v případě uznání dluhu se promlčecí lhůta podle § 639 obč. zák. prodlužuje na deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Zák. č. 82/1998 Sb. umožňuje použití obecných předpisů tam, kde není uvedena speciální úprava. Soud má tedy za to, že i v tomto případě je na místě postupovat podle obecných předpisů, tedy občanského zákoníku, a že lze věc podle uvedené ustanovení posoudit. Z uvedených důvodů soud žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl sice v řízení úspěšný jen co do části žalované částky, nicméně byla mu přiznána finanční kompenzace jeho nemateriální újmy, proto se má za to, že byl v řízení úspěšný zcela. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2000 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka za 4 úkony po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů od doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jí domáhat podáním návrhu na soudní výkon rozhodnutí.