OSPH01 21 C 149/2023-106

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. et Mgr. Ivety Cvingráfové a přísedících Mgr. Václava Vlka a Mgr. Petra Bully ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně, bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A, sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované, sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta B, ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 86 180,13 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 86 180,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 180,13 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 30 305,50 Kč, k rukám právního zástupce žalované, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ve znění jejích doplnění a po částečném zpětvzetí co do příslušenství domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 86 180,13 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 180,13 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení) z titulu neoprávněného krácení na mzdě za období Anonymizováno. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako zaměstnanec dne 1. 8. 1988 uzavřela s žalovanou jako zaměstnavatelem pracovní smlouvu s místem výkonu práce Anonymizováno oblastní pošty adresa, pracoviště adresa, na pracovní pozici Anonymizováno, typová pozice a tarifní stupeň (číslo za pomlčkou): Anonymizováno. Mzdovým výměrem ze dne 21. 4. 2020 byla žalobkyni určena základní tarifní hrubá mzda ve výši 22 000 Kč, mzdovým výměrem ze dne 17. 3. 2021 ve výši 23 080 Kč a mzdovým výměrem ze dne 14. 3. 2023 ve výši 24 240 Kč. Dále uvedla, že srovnatelná zaměstnankyně žalované jméno FO, narozená 14. 11. 1976, na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak s místem výkonu v Anonymizováno, měla dle výplatních pásek za období od října 2020 do března 2021 základní tarifní hrubou měsíční mzdu ve výši 25 770 Kč a od dubna 2021 do října 2021 ve výši 26 790 Kč. Dle informací poskytnutých od žalované průměrná základní hrubá měsíční mzda na pozici Anonymizováno v Anonymizováno od ledna 2021 do března 2021 činila 25 400 Kč až 25 800 Kč, od dubna 2021 do března 2023 činila 26 400 Kč až 26 800 Kč a od dubna 2023 činila 27 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že výši náhrady škody vyčíslila jako rozdíl mezi jí dosaženou základní tarifní hrubou měsíční mzdou a základní tarifní hrubou měsíční mzdou označené srovnatelné zaměstnankyně jméno FO, za každý konkrétní měsíc po zohlednění odpracované doby, kterou následně ponížila o 26 %, což odpovídá dani z příjmů fyzické osoby a odvodům na zdravotní a sociální pojištění, a dospěla k dílčím měsíčním nárokům za rozhodné období od září 2020 do září 2023, konkrétně za měsíc září 2020 ve výši 3.240,86 Kč; za měsíc říjen 2020 ve výši 2.028,95 Kč; za měsíc listopad 2020 ve výši 1.812,19 Kč; za měsíc prosinec 2020 ve výši 3.099,92 Kč; za měsíc leden 2021 ve výši 2.789,80 Kč; za měsíc únor 2021 ve výši 2.789,80 Kč; za měsíc březen 2021 ve výši 2.789,80 Kč; za měsíc duben 2021 ve výši 2.386,92 Kč; za měsíc květen 2021 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc červen 2021 ve výši 2.860,66 Kč; za měsíc červenec 2021 ve výši 1.746,53 Kč; za měsíc srpen 2021 ve výši 2.495,68 Kč; za měsíc září 2021 ve výši 2.370,83 Kč; za měsíc říjen 2021 ve výši 2.614,63 Kč; za měsíc listopad 2021 ve výši 2.245,97 Kč; za měsíc prosinec 2021 ve výši 2.578,13 Kč; za měsíc leden 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc únor 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc březen 2022 ve výši 1.670,89 Kč; za měsíc duben 2022 ve výši 2.614,63 Kč; za měsíc květen 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc červen 2022 ve výši 3.465,34 Kč; za měsíc červenec 2022 ve výši 2.091,56 Kč; za měsíc srpen 2022 ve výši 1.551,17 Kč; za měsíc září 2022 ve výši 1.621,68 Kč; za měsíc říjen 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc listopad 2022 ve výši 2.346,39 Kč; za měsíc prosinec 2022 ve výši 1.497,50 Kč; za měsíc leden 2023 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc únor 2023 ve výši 2.608,13 Kč; za měsíc březen 2023 ve výši 2.685,17 Kč; za měsíc duben 2023 ve výši 1.603,95 Kč; za měsíc květen 2023 ve výši 1.843,44 Kč; za měsíc červen 2023 ve výši 1.800,62 Kč; za měsíc červenec 2023 ve výši 1.437,40 Kč; za měsíc srpen 2023 ve výši 1.132,20 Kč; a za měsíc září 2023 ve výši 1,887 Kč, což v součtu činí částku 86 180,13 Kč. Náhrada žalobkyně vypočetla pouze ve vztahu ke skutečně odpracované době, do výpočtu nezapočetla např. náhrady za dovolenou.

2. Dále žalobkyně doplnila, že pokud žalovaná v několika paralelních sporech tvrdí, že svůj mzdový systém revidovala v návaznosti na obdobný spor o náhradu škody způsobené nerovným zacházením ve mzdové oblasti u žalované (pozn. soudu spor ve věci Anonymizováno vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka) tak, že do procesu stanovení mzdy promítá kritéria předvídaná dle ustanovení § 110 zákoníku práce, tato tvrzení nepodložila žádným relevantním důkazem. Naopak z předkládaných vnitřních předpisů žalované upravujících odměňování vyplývá, že po obsahové stránce k jejich změně zásadně nedošlo a systém odměňování zaměstnanců se již dlouhodobě řídí stejnými pravidly. Uvedla, že žalovaná měla již v minulosti problémy s nerovným odměňováním svých zaměstnanců podle medializovaných informací z října a listopadu 2021, a to v návaznosti na pravomocná soudní rozhodnutí týkající se mzdové diskriminace u řidičů žalované. Žalobkyně má za to, že odůvodnění odlišné mzdy žalobkyně a označené zaměstnankyně rozdíly v kritériích předvídaných § 110 zákoníku práce je pouze účelovým krokem ze strany žalované, které má navodit dojem, že mzdový systém žalované je nastaven spravedlivě a nediskriminačně. K tomu žalobkyně označila dalšího srovnatelného zaměstnance pana jméno FO, pracujícího v Anonymizováno na stejné pracovní pozici a zařazeného do stejného tarifního stupně jako žalobkyně a označená zaměstnankyně jméno FO, jenž vykonal z kvantitativního hlediska více práce u žalované oproti označené zaměstnankyni jméno FO, avšak jejich mzda byla téměř totožná. Tato tvrzení a důkazy nasvědčují tomu, že i navzdory tvrzeným rozdílům v kritériích ve prospěch srovnatelného zaměstnance se rozdíly ve výkonosti vyskytují i mezi srovnatelným zaměstnancem a dalšími pražskými zaměstnanci, avšak mzdy těchto zaměstnanců jsou téměř totožné. Takový postup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 627/2001, z níž vyplývá, že stanoví-li zaměstnavatel určitou podmínkou pro určitou skupinu zaměstnanců, je povinen tuto podmínku s ohledem na zásadu rovného zacházení vůči nim stejně uplatňovat. Pro širší kontext žalobkyně označila dalšího zaměstnance žalované pana jméno FO, jenž rovněž pracoval u žalované v Anonymizováno na stejné pracovní pozici jako žalobkyně a již označení zaměstnanci a rovněž pobíral obdobnou mzdu jako zaměstnanci pracující v Anonymizováno.

3. Na jednání konaném dne 30. 8. 2024 a dne 24. 1. 2025 žalobkyně uvedla, že pracuje na Anonymizováno bez specializace Anonymizováno, vykonává univerzální činnost, která je prací složitější než práce označené srovnatelné zaměstnankyně, která pracuje na Anonymizováno se specializovanými Anonymizováno; a dále vykonává činnost, která přísluší pracovníkům Anonymizováno (zajišťuje naskladnění zásilek, provádí pokladní transakce atp.), neboť na pracovišti adresa, kde žalobkyně pracuje, tato specializovaná pracovní pozice absentovala. Dále uvedla, že úprava odměňování zaměstnanců nemůže být projevem libovůle zaměstnavatele, systém odměňování musí být nastaven transparentně. K argumentaci žalované o větším pracovním zatížení označené zaměstnankyně jméno FO oproti žalobkyni (větší počet provedených transakcí v rozhodném období, větší počet odevzdacích míst) uvedla, že žalovaná toto kritérium ve skutečnosti při stanovení mezd nezohledňovala, a to s ohledem na výkonost jméno FO oproti zaměstnankyni jméno FO, přičemž oba měli téměř totožnou mzdu. K náplni práce žalobkyně uvedla, že činnost pracovníka vnitřní služby konala nad rámec své pracovní povinnosti, práci mohla odmítnout, neboť nespadala do její náplně práce pracovníka přepážky. Nadto rozsah činnosti pracovníka vnitřní služby, kterou žalobkyně vykonávala, negativně nezasahoval do její činnosti pracovníka přepážky.

4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že mzda žalobkyně byla a je v souladu s právními předpisy a vnitřními předpisy žalované. V rozhodném období platila pro systém odměňování směrnice SM-1/2019, verze 5.0 až 10.0. Základní tarifní mzda je ve vnitřních předpisech stanovena jako mzda minimální, není však vyloučeno přiznání vyšší základní tarifní mzdy. Do výše mzdy se promítají předpoklady a požadavky na výkon práce, podmínky jednotlivých pracovišť, na kterých je práce vykonávána, složitost, odpovědnost a namáhavost práce, a to i když se jedná o zaměstnance na stejných typových pozicích. Žalobkyně je v pracovním poměru u žalované od 1. 8. 1988, v žalovaném období pracovala na pozici Anonymizováno, typová pozice Anonymizováno, tarifní stupeň 7. Žalovaná učinila nespornou základní tarifní mzdu žalobkyně na základě jejích mzdových výměrů. K žalobkyní označené srovnatelné zaměstnankyni uvedla, že jméno FO pracovala u žalované na pozici Anonymizováno, typová pozice Anonymizováno, tarifní stupeň 7, na Anonymizováno adresa v období do 28. 2. 2023, poté pracovala na Anonymizováno adresa. Obě Anonymizováno mají delší otevírací dobu než Anonymizováno, na které pracuje žalobkyně; v žalovaném období měly vyšší zatížení, což klade vyšší nároky na odpovědnost, namáhavost a náročnost práce zaměstnanců, zaměstnanci poměrně často využívají cizího jazyka. Stejně je tomu i v případě Anonymizováno, na které pracoval další označený zaměstnanec jméno FO. Práce paní jméno FO je složitější, odpovědnější a namáhavější, proto není srovnatelná s prací žalobkyně.

5. Žalovaná doplnila, že uložením povinnosti dotvrdit a prokázat stanovení mzdy žalobkyni a označeným zaměstnancům jsou na ni kladeny nepřiměřené procesní povinnosti. Na zaměstnavatele je v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu ČR v obdobných sporech kladeno břemeno tvrzení a důkazní, že práce žalobce je odlišná od práce srovnatelného zaměstnance a důvody pro odlišné stanovení mzdy těchto zaměstnanců jsou věcné. K porovnání stejnosti práce nejsou žádným způsobem relevantní rozpočty ani detailní matematický výpočet stanovení mzdy. Ke stanovení mezd zaměstnancům žalované uvedla, že se jedná o systematicky nastavený proces, který zajišťuje spravedlivé a zákonné hodnocení jednotlivých zaměstnanců u žalované. Pro každou typovou pozici žalované je předem stanoveno základní mzdové rozpětí, které definuje minimální a maximální výši základní měsíční hrubé mzdy pro tu, kterou typovou opozici. Toto rozpětí je navrženo s ohledem na požadavky náročnost a odpovědnost dané pozice, namáhavost práce. Zmíněná rozpětí jsou v praxi také ovlivněné a omezené rozpočtem na daný rok určený pro mzdy. Uvedené rozpětí platí u všech pozic u žalované bez ohledu na jakékoliv externality, jako místa výkonu práce či jiná. Určení výše základní hrubé měsíční mzdy konkrétního zaměstnance je v uvedeném rozpětí posuzována individuálně pro každého takového zaměstnance, kdy dochází k hodnocení veškerých kritérií, které se k dané pozici váží. Vedoucí pracovník je detailně obeznámen s konkrétními požadavky na danou pracovní pozici, navrhuje konkrétní výši mzdy ve stanoveném rozpětí s přihlédnutím ke kritériím vztahujícím se k pracovnímu místu a k osobě zaměstnance. Rovněž se analyzuje očekávaná nebo historická pracovní zátěž daného pracovního místa. Návrh mzdy vytvořený vedoucím pracovníkem toho, kterého zaměstnance je dále posouzen z úrovně HR, prostřednictvím tzv. HR Business Partnera, jenž prověřuje, zda návrh odpovídá právním předpisům a nastavením mezd u žalované. Pro hodnocení typových pozic využívá zaměstnavatel metodu analytického hodnocení prací AHP. Podstatou této metody je posouzení složitosti práce, její náročnosti na úrovni odborné přípravy a náročnosti na organizaci a řízení. Tato metoda sama o sobě nezajišťuje diferenciaci pracovníků na téže typové pozici v rámci zaměstnavatele. Skutečnost, že žalovaná odměňuje žalobkyni jinak než jí označenou srovnatelnou zaměstnankyni, je dána tím, že označená srovnatelná zaměstnankyně vykonává práci větší hodnoty než žalobkyně.

6. Žalovaná na výzvu soudu k předložení seznamu zaměstnanců, kteří pracovali u žalované v rozhodném období, tj. od září 2020 do září 2023, na stejném pracovišti, stejné pracovní pozici a ve stejném tarifním stupni jako jméno FO, jméno FO a jméno FO uvedla, že v daném případě se nejedná o diskriminační spory, nýbrž o spor na náhradu škody žalobkyně u žalované s ohledem na tvrzené nerovné odměňování žalobkyně. Žalovaná se vymezila proti označení vícero srovnatelných zaměstnanců, a to pro rozpor se zásadami tohoto typu řízení a rovnosti stran. Žalovaná namítla, že žalobkyně je povinna prokázat, že žalovaná nerovně odměňovala žalobkyni oproti označenému srovnatelnému zaměstnanci, což však žalobkyně neprokázala, neboť při porovnávání dvou zaměstnanců je nezbytné hodnotit skutečně vykonávané činnosti a odpovědnost v praxi, nikoliv název pozice nebo mzdové či platové zařazení podle interních pravidel zaměstnavatele. Žalobkyní označená zaměstnankyně jméno FO vykazuje výrazně vyšší celkový počet přijatých Anonymizováno, včetně Anonymizováno, což je časově náročnější úkol; a vyšší počet přijatých Anonymizováno, což znamená zvýšenou fyzickou námahu spojenou s manipulací se Anonymizováno oproti žalobkyni. Uvedla, že žalobkyně zpracovala v rozhodném období celkem 10 021 Anonymizováno, zatímco žalobkyní označená srovnatelná zaměstnankyně jméno FO zpracovala 19 422 Anonymizováno; 2 010 Anonymizováno, zatímco označená srovnatelná zaměstnankyně Anonymizováno zpracovala 4 614 Anonymizováno; 568 Anonymizováno, zatímco označená srovnatelná zaměstnankyně jméno FO zpracovala 4 679 Anonymizováno. Práce označené zaměstnankyně proto byla násobně intenzivnější než práce žalobkyně a nemůže se jednat o srovnatelného zaměstnance, neboť rozdílnost práce, byť jen v jediném z uvedených kritérií, vylučuje srovnatelnost zaměstnanců a tím i existenci nároku na náhradu škody podle § 265 odst. 2 zákoníku práce.

7. Na jednání konaném dne 30. 8. 2024 a dne 24. 1. 2025 žalovaná doplnila, že činí nesporným, že žalobkyně vedle práce pracovníka přepážky konala i práci v zázemí, která je na velkých poštách konána specializovanými pracovníky vnitřní služby, kteří jsou hodnoceni nižší mzdou než zaměstnanci na pozici pracovník přepážky, neboť se jedná o méně kvalifikovanou práci, což účastníci rovněž učinili nesporným. Dále doplnila, že žalobkyně s ohledem na menší počet provedených transakcí mohla činit práci v zázemí spadající pod pracovní činnost pracovníka vnitřní služby jako činnost doplňkovou.

8. Na základě nesporných tvrzení a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

9. Žalobkyně Jméno žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 1988. V rozhodném období pracovala na pozici pracovník Anonymizováno, typová pozice Anonymizováno, tarifní stupeň 7, s místem výkonu práce Anonymizováno adresa, pracoviště adresa. Sjednaná pracovní doba činila 37,5 hodin týdně, od 1. 1. 2021 činila 40 hodin týdně. Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobkyně v období od září 2020 činila 22 000 Kč, od 1. 4. 2021 činila 23 080 Kč a od 1. 4. 2023 činila 24 240 Kč. (nesporná tvrzení, pracovní smlouva žalobkyně ze dne 1. 8. 1988, informace pro zaměstnance – žalobkyni ze dne 1. 5. 2020, informace pro zaměstnance – žalobkyni ze dne 13. 1. 2021, mzdový výměr žalobkyně ze dne 21. 4. 2020, mzdový výměr žalobkyně ze dne 17. 3. 2021, mzdový výměr žalobkyně ze dne 14. 3. 2023, výplatní pásky žalobkyně za září 2020 až září 2023)

10. Označená srovnatelná zaměstnankyně jméno FO pracovala u žalované v rozhodném období na pozici Anonymizováno, typová pozice Anonymizováno, tarifní stupeň 7, na poště adresa, od 1. 3. 2023 na Anonymizováno adresa. Mzda označené srovnatelné zaměstnankyně jméno FO v rozhodném období od září 2020 do března 2021 činila 25 770 Kč, od dubna 2021 činila 26 790 Kč. (nesporná tvrzení, výplatní pásky jméno FO za období od října 2020 do října 2021, mzdový výměr jméno FO ze dne 17. 3. 2021)

11. Označený zaměstnanec jméno FO pracoval u žalované v rozhodném období na pozici pracovník přepážky, typová pozice 421070, tarifní stupeň 7, na poště adresa. Mzda označeného zaměstnance jméno FO v rozhodném období od září 2020 do března 2021 činila 25 910 Kč, od dubna 2021 činila 26 940 Kč. (nesporná tvrzení, výplatní pásky jméno FO za období od září 2020 do června 2022, mzdový výměr jméno FO ze dne 18. 3. 2020 a dne 17. 3. 2021)

12. Směrnice systém odměňování zaměstnanců upravuje v oddíle 3.3.1. základní tarifní mzdu, která nesmí být nižší než minimum a vyšší než maximum vyplývající pro příslušnou typovou pozici z přílohy č. 1 Katalog hlavních pracovních činností TP, opatření Systém typových pozic. Pro hodnocení TP využívá zaměstnavatel metodu analytického hodnocení prací (AHP). Podstatou této metody je posouzení složitosti, odpovědnosti, namáhavosti a náročnosti práce na úroveň odborné přípravy a náročnosti na organizaci a řízení. Mezi další posuzovaná kritéria patří fyzická a intelektuální zátěž, odpovědnost a bezpečnost práce a tzv. zvláštní požadavky (např. racionalita myšlení, kombinační schopnosti, flexibilita apod.). Základem pro posouzení kritérií je popis pracovní činnosti pro TP. Popis pracovní činnosti se zpracovává na TP, případně na pracovní místo. Za zpracování popisu pracovní činnosti na pracovní místo odpovídá vedoucí zaměstnanec. Hodnocení TP zajišťuje úsek řízení lidských zdrojů (ULZ) ve spolupráci s tzv. gestorem změny pro TP (vedoucí zaměstnanec na úrovni právnická osoba, nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec, který metodicky řídí danou oblast), zástupcem útvaru bezpečnost, případně dalšími zaměstnanci dle projednávané odborné problematiky. V případě, že má zaměstnanec sjednanou kratší pracovní dobu, posuzuje se jeho tarifní mzda k minimální a maximální tarifní mzdě alikvotně podle poměru jeho sjednané týdenní pracovní doby vůči kratší týdenní pracovní době. Změny výše tarifních mezd se provádí k 1. 4. příslušného roku (GŘ může stanovit jiný termín) po projednání s odborovými organizacemi ve vazbě na schválený plán mzdových nákladů a ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců. V rámci schváleného plánu bude vedoucímu zaměstnanci přidělen objem na tarifní mzdy pro TP. Vedoucí zaměstnanec provede hodnocení dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců. Výši tarifní mzdy zaměstnanců ve stejné TP stanoví dle výsledků hodnocení v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků. Ke snížení tarifní mzdy zaměstnance může dojít pouze v případě, že výsledkem hodnocení je známka C, případně dojde ke snížení ze známky A, nebo A+ na známku B. Vedoucí zaměstnanec nestanoví mzdu ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců, pokud zaměstnavatel projedná s odborovými organizacemi jiný způsob navýšení mzdy. Změnu výše tarifní mzdy lze kromě výše popsaného případu provádět pouze v těchto případech: a) po ukončení zkušební doby s přihlédnutím k vyhodnocení adaptačního procesu (v relaci k ostatním zaměstnancům v rámci plánovaného objemu mzdových nákladů); b) při změně TP nebo přeřazení na jiné pracovní místo; c) v případě výrazného zhoršení nebo zlepšení pracovního výkonu po dobu nejméně tří po sobě jdoucích měsíců. V případech uvedených v odst. a) až c) lze změnu tarifní mzdy provést až po odsouhlasení příslušným zástupcem HR Business partner (z útvaru front office) a v návaznosti na schválený plán mzdových nákladů. (Systém odměňování zaměstnanců právnická osoba, směrnice Anonymizováno – verze 5.0 až 10.0 vč. přílohy č. 1 Minimální mzda pro jednotlivé tarifní stupně)

13. Pro rozdělení práce žalované do jednotlivých 12 tarifních stupňů využívá žalovaná metodickou příručku Modul AHP. Jde o hodnocení pracovní činnosti, nikoli samotného pracovníka, a to na základě složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a hodnocení její náročnosti na úroveň odborné přípravy, požadavků na odborné a měkké kompetence, složitosti objektu vykonávané práce, náročnosti práce na její organizaci a řízení, odpovědnosti za škody a bezpečnou práci, zátěže fyzické včetně rizika pracovního úrazu. Metodika vychází ze souboru kritérií doporučených Mezinárodní organizací práce (ILO) a splňuje veškeré požadavky Zákoníku práce na proces ohodnocení pracovních pozic a její implementace ve firmě je základním předpokladem pro nastavení interní spravedlnosti mzdového a motivačního systému. Umožňuje navrhovat zatřídění prací do systému tarifních stupňů. Hodnocení prací podle analytické bodovací metodiky je prováděno posuzováním práce z hlediska 4 kritérií a 16 subkritérií, spočívá ve výběru příslušných úrovní hodnocení u každého subkritéria a přiřazení příslušné bodové hodnoty této úrovni. Hodnota posuzované práce je dána celkovým bodovým skóre získaným sumarizací bodů u všech hodnocených kritérií. Výsledné bodové skóre představuje hodnotu práce, která je měřítkem významu, důležitosti práce a jejího zatřídění v rámci podnikového tarifního systému. (MODUL AHP/Analytické hodnocení prací TREXIMA)

14. Z přehledu jednotlivých transakcí žalobkyně a označených zaměstnanců jméno FO a jméno FO soud zjistil, že žalobkyně v rozhodném období provedla 6 718 transakcí Anonymizováno, zatímco paní adresa 422 transakcí Anonymizováno a pan jméno FO 51 725 transakcí Anonymizováno; 3 303 transakcí Anonymizováno, zatímco paní adresa 625 transakcí Anonymizováno a pan jméno FO 30 134 transakcí Anonymizováno; 568 transakcí Anonymizováno, zatímco paní adresa 679 transakcí Anonymizováno a pan jméno FO 4 154 transakcí Anonymizováno; 2 010 transakcí Anonymizováno, zatímco paní adresa 614 transakcí Anonymizováno a pan jméno FO 7 801 transakcí Anonymizováno; 77 transakcí Anonymizováno, zatímco paní adresa transakcí Anonymizováno a pan jméno FO 852 transakcí Anonymizováno, přičemž u pana jméno FO počty zohledňovány pouze od září 2020 do června 2022, neboť poté již u žalované nepracoval.

Listovní zásilky vnitrostátní

Období adresa jméno FO jméno FO

2020 (9-12)

885

3 228

5 227

2021

2 936

7 399

35 752

2022 (1-6)

859

10 746

2022 (1-12)

1 772

5 824

2023 (1-9)

1 125

2 971

Balíkové zásilky vnitrostátní

Období adresa jméno FO jméno FO

Celkem z toho EMS

Celkem z toho EMS

Celkem z toho EMS

2020 (9-12)

215

11

607

79

1 674

97

2021

629

50

1 886

283

4 315

386

2022 (1-6)

249

21

1 812

234

2022 (1-12)

485

52

1 359

228

2023 (1-9)

681

48

762

196

Anonymizováno

Anonymizováno

Období adresa jméno FO jméno FO adresa jméno FO jméno FO

2020 (9-12)

111

695

904

10

108

219

2021

209

1 710

2 315

26

283

401

2022 (1-6)

80

935

22

232

2022 (1-12)

147

1 239

24

223

2023 (1-9)

101

1 035

17

252

(denní přehled transakcí žalobkyně a označených zaměstnanců jméno FO a jméno FO za rozhodné období, resp. ve vztahu k jméno FO do června 2022, ze systému Anonymizováno, měsíční přehled transakcí žalobkyně a označených zaměstnanců jméno FO a jméno FO za rozhodné období, resp. ve vztahu k jméno FO do června 2022, ze systému Anonymizováno)

15. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uplatnila u žalované dne 21. 9. 2023 nárok, jenž je předmětem tohoto řízení s lhůtou k plnění 7 dnů od doručení výzvy k plnění. (Oznámení o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzva ze dne 20. 9.2023, sp. zn. IBAN, vč. dokladu o doručení)

16. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků řízení. Svá skutková zjištění soud opřel dále o shora uvedené listinné důkazy, kdy další provedené důkazy nejsou pro posouzení věci podstatné, soud je proto v odůvodnění rozhodnutí neuváděl. Další navrhované důkazy pak soud pro nadbytečnost neprováděl (zejména pracovněprávní dokumentaci zaměstnance žalované jméno FO, ukazatel mzdových nákladů na pracovišti žalobkyně, prezentaci odměňování pro vedoucí ze systému iTUTOR, postup pro vedoucí zaměstnance k navýšení tarifních mezd v roce 2020 a 2021, protokol o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro Anonymizováno a Anonymizováno ze dne 1. 12. 2023, příloha č. 1 k Anonymizováno - katalog hlavních pracovních činností typových pozic, výslech žalobkyně), a to s ohledem na nesporná tvrzení stran o pracovní činnosti žalobkyně u žalované, pracovní náplni typových pozic pracovníka přepážky a pracovníka vnitřní služby, kdy výše uvedené důkazy by ničeho nemohly změnit na právní závěru soudu učiněném níže.

17. Na základě uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

18. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 1988, v rozhodném období pracovala na pozici Anonymizováno, typová pozice Anonymizováno, tarifní stupeň 7, s místem výkonu práce na Anonymizováno adresa. Sjednaná pracovní doba činila 37,5 hodin týdně, od 1. 1. 2021 činila 40 hodin týdně. Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobkyně v období od září 2020 činila 22 000 Kč, od 1. 4. 2021 činila 23 080 Kč a od 1. 4. 2023 činila 24 240 Kč. Náplň práce žalobkyně spočívala v provádění transakcí pro zákazníky žalované na Anonymizováno (transakce Anonymizováno, neboť na pracovišti žalobkyně, Anonymizováno adresa, absentovala pracovní pozice pracovníků Anonymizováno, kteří by práci v zázemí a práci pokladníka zajišťovali. Označená srovnatelná zaměstnankyně jméno FO pracovala u žalované v rozhodném období rovněž na pozici pracovník Anonymizováno, typová pozice Anonymizováno, tarifní stupeň 7, na poště adresa, od 1. 3. 2023 na Anonymizováno adresa. Mzda označené srovnatelné zaměstnankyně jméno FO v rozhodném období od září 2020 do března 2021 činila 25 770 Kč, od dubna 2021 činila 26 790 Kč. Další označený zaměstnanec jméno FO, jenž byl označen zejména k podpoře tvrzení žalobkyně, že žalovaná nezohledňuje při stanovování mezd kvantifikační kritérium provedených transakcí zaměstnanci, pracoval u žalované od počátku rozhodného období do června 2022 na pozici Anonymizováno, typová pozice Anonymizováno, tarifní stupeň 7, na Anonymizováno adresa. Mzda označeného zaměstnance jméno FO od září 2020 do března 2021 činila 25 910 Kč, od dubna 2021 činila 26 940 Kč. Náplň práce jméno FO a jméno FO spočívala v provádění transakcí pro zákazníky žalované na Anonymizováno (transakce Anonymizováno, Anonymizováno). Žalobkyně oproti označeným srovnatelným zaměstnancům provedla v rozhodném období méně poštovních transakcí. Systém odměňování žalované se opírá o zařazení zaměstnanců do typových pozic, v rámci typové pozice jsou zařazeni do tarifního stupně, pro který je stanoveno rozmezí výše minimální a maximální základní tarifní hrubé měsíční mzdy, která jim může být určena. Systém typových pozic je u žalované určován na základě komplexního analytického hodnocení prací dle metodické příručky Modul AHP.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

20. Projednávanou věc soud posoudil (vzhledem k období, za které se žalobce doplatku mzdy domáhá) podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zák. práce“).

21. Podle § 16 odst. 1 zák. práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

22. Podle § 109 odst. 1 zák. práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle odst. 2 téhož ust. je mzda peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle odst. 4 téhož ust. se mzda a plat poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků

23. Podle § 110 odst. 1 zák. práce za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Podle odst. 2 téhož ust. stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce. Podle odst. 3 téhož ust. se složitost, odpovědnost a namáhavost práce posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. Podle odst. 4 téhož ust. se pracovní podmínky posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí. Podle odst. 5 téhož ust. se pracovní výkonnost posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.

24. Pro posouzení základu nároku žalobkyně tak, jak byl dle jejích základních skutkových tvrzení uplatněn v žalobě, se soud zabýval otázkou, zda je práce vykonávaná žalobkyní zařazenou na pozici pracovníka přepážky v tarifním stupni 7 na Anonymizováno adresa stejnou prací nebo prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná označenou srovnatelnou zaměstnankyní jméno FO, rovněž pracující na typové pozici Anonymizováno v tarifním stupni 7, avšak v rozhodném období na Anonymizováno adresa, či dalším označeným zaměstnancem jméno FO, pracujícím na stejné typové pozici a stejném tarifním stupni jako uvedené zaměstnankyně, avšak na Anonymizováno adresa. Zaměstnanec jméno FO byl žalobkyní označen zejména k podpoře tvrzení, že žalovaná nezohledňuje kvantifikační kritérium výkonu práce svých zaměstnanců při stanovování mezd, jak se snaží tvrdit v předmětném řízení. Ohledně této právní otázky učinil soud po posouzení zjištěného skutkového stavu věci právní závěr, že práce vykonávaná žalobkyní není stejnou prací či prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná označenou zaměstnankyní jméno FO, resp. ani označeným zaměstnancem jméno FO, a to s ohledem na níže uvedené závěry.

25. Soud předně konstatuje, že souzená věc je věcí skutkově obdobnou s věcí již projednávanou v řízení vedeném Obvodním soudem pro adresa pod sp. zn. spisová značka či sp. zn. spisová značka, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že v daných věcech bylo pravomocně rozhodnuto o základu nároku tak, že základ nároku je dán, a to na podkladě skutkového stavu ohledně odměňování zaměstnanců, že zaměstnanci žalované vykonávající práci na typové pozici Anonymizováno Anonymizováno v tarifním stupni 5 s místem výkonu práce Anonymizováno adresa byli odměňováni nižší mzdou, než titíž zaměstnanci žalované s místem výkonu práce Anonymizováno adresa. Přestože závěry nelze zcela paušalizovat a každý případ je třeba posuzovat individuálně, nelze ani předmětnou judikaturu vzniklou na základě výše uvedených sporů ignorovat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. spisová značka, a usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 2820/20).

26. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně stejně jako označení zaměstnanci jméno FO a jméno FO, pracovala u žalované na stejné pracovní pozici a ve stejném tarifním stupni, o čemž nebylo mezi účastníky ostatně sporu, tedy lze předpokládat, že jejich práce byla stejná či obdobná, a to s ohledem na vnitřní předpisy žalované, dle kterých jsou zaměstnanci žalované zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifního stupně s ohledem na stejnou či obdobnou složitost, odpovědnost či namáhavost práce. Pro úplnost soud uvádí, že zaměstnankyně jméno FO byla žalobkyní označena jako srovnatelná zaměstnankyně k žalobkyni a jméno FO byl označen podpůrně k tvrzení žalobkyně, že žalovaná nezohledňuje při stanovování mezd svým zaměstnancům kvantifikační kritérium ohledně provedených transakcí, nadto jméno FO nebyl zaměstnancem žalované po celé žalované období, avšak toliko do června 2022, a proto se co do srovnatelnosti žalobkyně a označených zaměstnanců soud zabýval zejména srovnatelností žalobkyně a označené zaměstnankyně jméno FO, vůči které ostatně žalobkyně vyčíslila i výši škody, která jí nerovným odměňováním měla u žalované vzniknout. Soud za situace, kdy všichni označení zaměstnanci pracovali u žalované na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, sdílí závěr Městského soudu v Praze uvedený v rozsudku ze dne 27. 2. 2018, č. j. spisová značka, týkající se břemene tvrzení a důkazního, že „…za situace, kdy bylo mezi účastníky řízení učiněno nesporným, že zaměstnanci žalované vykonávající práci řidiče v 5. tarifním stupni v atrakčním obvodu adresa byli odměňování nižší mzdou, než titíž zaměstnanci žalované vykonávající práci v atrakčním obvodu adresa, stíhalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání skutečnosti, že ze strany žalované nedošlo k porušení zásady rovného zacházení ve vztahu k těmto zaměstnancům ve mzdové oblasti, žalovanou (viz obdobně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. července 2010, sp. zn. 21 Cdo 1743/2009).“

27. V předmětném řízení však vyplynulo, že náplň práce žalobkyně nebyla shodná s náplní práce označené zaměstnankyně jméno FO, respektive i jméno FO. Žalobkyně sama uvedla, že provedla méně transakcí oproti označené zaměstnankyni jméno FO s ohledem na rozmanitější činnost práce žalobkyně oproti jméno FO. Žalobkyně sama uvedla, že nepracovala na specializované přepážce a věnovala se rovněž práci v zázemí pošty, neboť pracovní pozice pracovníka přepážky na pracovišti žalobkyně, na poště adresa, absentovala, avšak práce v zázemí pošty bylo třeba vykonat. Rovněž uvedla, že prováděla pokladní transakce, které na větších poštách činí specializovaný pracovník na pozici pokladník, avšak ani tato pracovní pozice nebyla na poště adresa obsazena a práci bylo třeba vykonat. Jak soud zjistil v rámci nesporných tvrzení účastníků, práce Anonymizováno spočívá zejména v zajištění práce v zázemí Anonymizováno atd., zatímco náplň práce Anonymizováno spočívá zejména v poskytování Anonymizováno které žalovaná nabízí. Rovněž dle shodného tvrzení stran jsou Anonymizováno transakce na větších Anonymizováno náplní práce Anonymizováno, nikoli zaměstnance zařazeného na typové pozici Anonymizováno s tím, že typová pozice Anonymizováno je s ohledem na menší kvalifikaci práce hodnocena nižším finančním ohodnocením než práce Anonymizováno. Z uvedeného je zřejmé, že se jedná o odlišnou práci na jednotlivých typových pozicích, za kterou zaměstnancům náleží rovněž odlišná odměna, o tom také nebylo mezi účastníky sporu. Práce Anonymizováno je hodnocena nižší mzdou, neboť se jedná o méně kvalifikovanou práci u žalované oproti práci na pozici Anonymizováno. Tyto skutečnosti nelze v řízení opomíjet. Soud v řízení musí zjišťovat, jaká je skutečná náplň práce zaměstnanců, kteří jsou porovnáváni a nestačí toliko vycházet ze skutečnosti, že byli zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifního stupně. Výše uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, č. j. spisová značka toliko upravuje, kdy kterou ze stran tíží břemeno tvrzení a důkazní.

28. Na jednání konaném dne 24. 1. 2025 žalobkyně namítla, že práce Anonymizováno představovala jen částečnou náplň práce žalobkyně u žalované, která neměla žádný negativní dopad na práci žalobkyně na pozici pracovník Anonymizováno, kterou pro žalovanou vykonávala, tj. práci Anonymizováno vykonávala jen v době, kdy nebylo třeba konat práci Anonymizováno; a práci Anonymizováno nad rámec svých pracovních povinností. Tomuto tvrzení žalobkyně soud nepřisvědčil, mezi stranami nebylo sporu, že žalobkyně vedle práce Anonymizováno konala i činnosti Anonymizováno, které na větších Anonymizováno koná specializovaný pracovník Anonymizováno. Práci v zázemí Anonymizováno a Anonymizováno transakce žalobkyně činila v rámci pracovní doby, na což měla s ohledem na menší vytížení, tj. rozdílné množství provedených transakcí žalobkyně a označených zaměstnanců jméno FO a jméno FO, které bylo u žalobkyně několikanásobně menší, časový prostor. Stejně tak nelze přisvědčit hypotézám žalobkyně, že v případě, že by práci v Anonymizováno nebo práci Anonymizováno u žalované odmítla, vykonávala by stejnou práci jako označení zaměstnanci, toliko v menším počtu provedených transakcí, neboť soud nemůže vycházet z hypotézy, jak by tomu bylo, kdyby žalobkyně jinou náplň práce nevykonávala, nýbrž musí vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn, a v řízení nebylo sporu, že žalobkyně konala vedle náplně práce Anonymizováno i další činnosti, které u žalované spadají pod pracovní pozici Anonymizováno, a jsou prací méně kvalifikovanou a rovněž méně finančně hodnocenou. Uvedená kritéria odlišné náplně práce a odlišného množství odvedené práce jsou přitom definičními znaky stejné práce nebo práce stejné hodnoty dle § 110 odst. 2 zák. práce. Nenaplnění, byť jen jediného z nich, znamená, že není naplněna ani uvedená definice, resp. hypotéza normy § 110 odst. 1 zák. práce.

29. Na základě uvedeného zjištění, o kterém nebylo mezi stranami sporu, soud proto uzavřel, že práce žalobkyně a označené zaměstnankyně jméno FO, respektive i označeného zaměstnance jméno FO, byla odlišná. Žalobkyně vedle náplně práce Anonymizováno, konala i náplň práce Anonymizováno, která je u žalované méně hodnocena, neboť se jedná o méně kvalifikovanou práci v Anonymizováno, o zajištění interní agendy. Práce žalobkyně tak měla „kombinovanou povahu“, vykonávala jak práci pracovníka přepážky, tak méně kvalifikovanou a hodnocenou práci Anonymizováno, a proto je legitimní, že měla stanovenou základní tarifní mzdu v jiné, nižší výši než označená zaměstnankyně jméno FO, která prováděla čistě činnost Anonymizováno, stejně jako zaměstnanec jméno FO, o čemž nebylo mezi účastníky sporu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně neoznačila srovnatelného zaměstnance, naopak bylo prokázáno, že se jedná o zaměstnance s žalobkyní nesrovnatelné a nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 305,50 Kč. Tyto náklady sestávají jednak z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon ve věci, v dané věci za 2 úkony (vyjádření žalované k návrhu na přerušení řízení ze dne 20. 2. 2024, vyjádření k žalobě ze dne 22. 3. 2024) dle ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky a jednak z nákladů zastoupení advokátem, poté, co byla žalovaná již zastoupena, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86 180,13 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, účast na jednání dne 30. 8. 2024, vyjádření žalované ze dne 25. 9. 2024 a vyjádření žalované na výzvu soudu ze dne 17. 11. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., účinném do 31. 12. 2024, a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného od 1. 1. 2025, z tarifní hodnoty ve výši 86 180,13 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za jeden úkon (účast na jednání dne 24. 1. 2025) a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, účinné od 1. 1. 2025, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 550 Kč ve výši 5 155,50 Kč, neboť zástupce žalované je plátcem DPH. Pro úplnost soud uvádí, že žalované nepřiznal odměnu za úkon doplnění právní argumentace žalované ze dne 21. 1. 2025, neboť učiněný úkon v řízení neshledal účelným, když žalovaná měla a mohla právní argumentaci, ve které toliko uvádí rozhodnutí vyšších soudů, uvést již v předchozích vyjádřeních či na jednání soudu konaném dne 21. 1. 2025. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

31. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.