OSPH01 22 C 287/2023-56

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno - Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 176 473 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky ve výši částka se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhá zaplacení částky částka, představující majetkovou újmu, v podobě ušlého zisku, která jí byla způsobena vydáním nezákonných rozhodnutí v rámci daňového řízení vedeného před Finančním úřadem pro Anonymizováno kraj (dále též „správce daně“), a Odvolacím finančním ředitelství.

2. Žalobkyně konkrétně uvedla, že správce daně u ní provedl daňovou kontrolu za zdaňovací období roku 2010, 2011 a za leden 2012. Daňová kontrola byla zahájena dne datum. Výsledkem této daňové kontroly bylo konstatování, že žalobkyně nemá nárok na odpočet daně z přijatých plnění, když správce daně přijatá plnění posoudil jako nikoliv tuzemská. Správce daně následně vydal dne datum dodatečné platové výměry, které byly žalobkyni doručeny dne datum. Těmito dodatečnými platebními výměry byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty ve výši částka a zároveň jí byla stanovena povinnost uhradit penále ve výši částka. Doměrek vznikl tím, že správce daně žalobkyni neuznal odpočty DPH. Žalobkyně se datum proti rozhodnutím odvolala. Rozhodnutími ze dne datum byla odvolání zamítnuta. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu podala žalobkyně správní žalobu, o které rozhodl Krajského soudu v Praze rozsudkem ze dne datum č.j.: spisová značka, kdy byla zrušena všechna rozhodnutí o zamítnutí odvolání. Důvodem pro zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu byla dílem nezákonnost v důsledku nesprávného posouzení věci a dílem podstatná vada řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Tento rozsudek byl žalobkyni doručen dne datum. Následně byla všechna rozhodnutí z důvodu prekluze zrušena odvolacím orgánem a řízení byla zastavena.

3. V souvislosti s nezákonnými rozhodnutími, a sice dodatečnými platebními výměry specializovaného finančního úřadu ze dne datum, rozhodnutími o odvolání Odvolacího finančního ředitelství ze dne datum došlo k ochromení obchodní činnosti žalobkyně, k prudkému poklesu tržeb a zisku a ke ztrátě důvěry obchodních partnerů, čímž byla žalobkyni způsobena škoda v podobě ušlého zisku. Ve vztahu na existenci příčinné souvislosti žalobkyně odkázala na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. spisová značka ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu ve věci sp. zn. spisová značka, kde byla existence příčinné souvislosti shledána. Výše ušlého zisku byla stanovena znaleckým posudkem na částku částka, kdy tento nárok uplatnila u žalované dne datum. Žalovaná nárok žalobkyně odmítla přípisem ze dne datum, pročež se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud.

4. Žalovaná se na výzvu soudu k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává a navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.

5. Žalovaná shrnula průběh správního řízení, kdy konstatovala, že podání daňových přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden až červenec roku 2011 a stanovení daně dle tvrzení daňového subjektu, byla dne datum u žalobkyně zahájena daňová kontrola mj. za uvedená zdaňovací období. Na základě výsledku kontrolního zjištění byly dne datum vydány dodatečné platební výměry (dále jen „DPV“), proti kterým se žalobkyně dne datum odvolala. Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) vydalo dne datum rozhodnutí o odvolání, kterými změnilo předmětné DPV. O žalobě proti těmto rozhodnutím o odvolání rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. spisová značka, ze dne datum, tak, že tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil OFŘ k dalšímu řízení. OFŘ následně rozhodnutími č. j. Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno ze dne datum, č. j. Anonymizováno/Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ze dne datum, rozhodlo o zrušení odvoláním napadených DPV a řízení zastavilo z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně.

6. K samotnému nároku žalobkyně pak žalovaná uvedla, že namítá zejména nedostatek příčinné souvislosti mezi vydanými nezákonnými rozhodnutími a vznikem škody na straně žalobkyně. Žalobkyní zmiňovaný rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. spisová značka, který byl potvrzen rozhodnutím odvolacího soudu ve věci sp. zn. spisová značka, se danou problematikou existence příčinné souvislosti nezaobíral, neboť předmětem sporu byl nárok na nemajetkovou škodu za nepřiměřenou délku daného řízení.

7. Žalovaná dále akcentovala, že daňové nedoplatky a penále, které vznikly na základě předmětných rozhodnutí, nebyly žalobkyní nikdy uhrazeny a správcem daně ani nikdy vymáhány. Utlumení ekonomické činnosti žalobkyně tak nemělo žádnou souvislost s nezákonnými rozhodnutími.

8. Žalovaná dále rozporovala způsob, jaký došla žalobkyně k určení výše požadované částky, kdy zpochybnila závěry předloženého znaleckého posudku, neboť znalec vycházel zejména z informací, které mu poskytla sama žalobkyně a nikterak je neověřoval. Ve znaleckém posudku se rovněž neodráží zcela zásadní úprava zákona č. 234/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot (zákon o pohonných hmotách). Tento zákon s účinností od datum stanovil nové podmínky, při jejichž splnění získala oprávněná osoba právo zahájit a vykonávat činnost distribuce pohonných hmot. Mezi tyto podmínky patří bezdlužnost vůči orgánům finanční a celní správy, neexistence nedoplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, spolehlivost distributora a jeho statutárních orgánů (v případě distributorů - právnických osob), a dále složení kauce ve stanovené výši. Žalobkyně byla registrována jako distributor pohonných hmot v období od datum do datum. a z trhu s pohonnými hmotami vystoupila dříve, než byla ukončena předmětná daňová kontrola, s největší pravděpodobností právě v souvislosti s novou právní regulací. Žalovaná tedy namítala zejména nedostatek příčinné souvislosti mezi vznikem škody na straně žalobkyně a nezákonnými rozhodnutími.

9. V návaznosti na poučení soudu, pak žalobkyně k existenci příčinné souvislosti ještě doplnila tak, že vydání předmětných dodatečných platebních výměrů znamenalo mimo jiné to, že žalobkyně byla zařazena mezi nespolehlivé plátce daně. Vedle toho správce daně v souvislosti s nezákonnými rozhodnutími učinil datum na Okresní státní zastupitelství v Benešově Oznámení o podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně č.j. Anonymizováno. Trestní stíhání však vůbec zahájeno nebylo, orgány činné v trestním řízení nespatřovaly v jednání žalobkyně žádnou trestnou činnost. Správce daně pak v souvislosti s tím dne datum upozornil žalobkyni na daňový nedoplatek a následně zahájil daňovou exekuci. Vydané exekuční příkazy na přikázání pohledávky z účtu žalobkyně k vymožení nedoplatku včetně příslušejícího úroku z prodlení a exekučních nákladů činily částku částka. Exekuční řízení, která následovalo po vydání nezákonných rozhodnutí fakticky znemožnilo žalobkyni podnikat, žalobkyně vůbec nemohla používat své finanční prostředky k podnikání a pokud byla na její účet poukazovány jakékoliv platby, správce daně je strhával. Žalobkyně se tak ocitla v situaci, kdy byla daňovým dlužníkem, na kterého byla vedena daňová exekuce, byla nespolehlivým plátcem daně. Za této situace a za těchto okolností neměla žalobkyně žádnou jinou možnost než své podnikání ukončit, čímž došlo ke vzniku škody v podobě ušlého zisku.

10. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o průběhu správního řízení, který byl následující: po podání daňových přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden až červenec roku 2011 a stanovení daně dle tvrzení daňového subjektu, byla dne datum u žalobkyně zahájena daňová kontrola mj. za uvedená zdaňovací období. Na základě výsledku kontrolního zjištění byly dne datum vydány dodatečné platební výměry (dále jen „DPV“), proti kterým se žalobkyně dne datum odvolala (odvolání doplněno dne datum, dne datum a dne datum). Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) vydalo dne datum rozhodnutí o odvolání, kterými změnilo předmětné DPV. O žalobě proti těmto rozhodnutím o odvolání rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. spisová značka, ze dne datum, tak, že tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil OFŘ k dalšímu řízení. OFŘ následně rozhodnutími č. j. Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno/Anonymizováno-datum. Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ze dne datum, rozhodlo o zrušení odvoláním napadených DPV a řízení zastavilo z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně.

11. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

12. Z rozsudku Obvodního soudu pro adresa č.j. spisová značka ze dne datum a rozsudku Městského soudu v Praze č.j. spisová značka ze dne datum soud zjistil, že se jednalo o řízení probíhající mezi týmiž účastníky, kdy žalobkyně nárokovala nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené dálce předmětného daňového řízení.

13. Z výkazu nedoplatků ze dne datum Finančního úřadu pro Středočeský kraj, soud zjistil, že správce v rámci kontroly údajů v evidencí daní konstatoval evidenci nedoplatku žalobkyně v částce částka.

14. Z přípisu Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně byla na existenci nedoplatku na dani upozorněna a možnosti zahájení daňové exekuce.

15. Z přípisu žalované ze dne datum soud zjistil, že dne datum žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované. Žalovaná přípisem ze dne datum nárok žalobkyně odmítla, s tím, že nerozporovala existenci nezákonných rozhodnutí, nicméně žalobkyně řádně nedoložila vznik a výši škody.

16. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud dále vyšel zejména z nesporných tvrzení účastníků. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

17. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

18. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

19. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

20. Dle § 8 odst. 1 a odst. 3 tohoto zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

21. Podle § 30 zákona o odpov. za škodu náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši částka.

22. Soud se tedy primárně zabýval otázkou, zda jsou dány všechny předpoklady nároku na náhradu škody, tedy v konkrétním případě nezákonné rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody.

23. Soud konstatuje existenci nezákonných rozhodnutí, a to rozhodnutí správce daně ze dne datum, tedy dodatečné platební výměry č.j. datum, což bylo mezi účastníky nesporné. Tato podmínka je tedy splněna.

24. Soud se tedy zejména zabýval oprávněností nároku žalobkyně, kdy žalovaná namítala, že jednak není dána příčinná souvislost mezi vydáním nezákonných rozhodnutí a vznikem škody a jednak sporovala způsob výpočtu požadované částky.

25. Soud dospěl k závěru, že v daném případě není dána příčinná souvislost mezi vydanými rozhodnutími a vznikem škody na straně žalobkyně v podobě ušlého zisku ve výši částka.

26. Soud jednak souhlasí s tvrzením žalované, že rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. spisová značka, který byl potvrzen rozhodnutím odvolacího soudu ve věci sp. zn. spisová značka, se danou problematikou existence příčinné souvislosti nezaobíral, neboť předmětem sporu byl nárok na nemajetkovou škodu za nepřiměřenou délku daňového řízení.

27. Žalobkyně pak svůj nárok požadovala na základě tvrzení, že v důsledku nezákonných rozhodnutí došlo k ochromení obchodní činnosti žalobkyně, k prudkému poklesu tržeb a zisku, ke ztrátě důvěry obchodních partnerů. Příčinou bylo rozhodování správce daně, souběžná kriminalizace a následující exekuce majetku žalobkyně. Žalobkyně však ani přes poučení soudu žádným způsobem nekonkretizovala svoje tvrzení o tom jakým konkrétním způsobem mělo dojít k ochromení obchodní činnosti žalobkyně, kdy zejména tvrzení o zahájené daňové exekuci zůstala pouze v rovině tvrzení a žalobkyně k nim neoznačila žádný konkrétní důkaz a zároveň ani nespecifikovala, kdy měla být daňová exekuce zahájena. Žalobkyně zároveň ani nedoplnila jaké konkrétní budoucí zakázky či obchodní případy měli být v souvislosti s vydanými rozhodnutími zmařeny.

28. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum jak příčinná souvislost podle OdpŠk, tak podle ObchZ, je jedním z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3109/08, je všeobecně uznáváno, že o vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem (resp. právně relevantní škodnou událostí) a škodou jde v situacích, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu, což znamená, že protiprávní úkon a škoda jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo, je tato podmínka ve své podstatě splněna, jinými slovy, příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom zjištění existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním úkonem je otázkou skutkovou. Právním posouzením je otázka určení těch právních skutečností, mezi nimiž je třeba vztah příčinné souvislosti zjišťovat. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti to znamená, že nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání. O vztah příčinné souvislosti jde tehdy, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce; příčinou vzniku škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nenastal. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Jak dále Nejvyšší soud uvedl ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, teorie podmínky (sine qua non) stanovuje, že kauzalita mezi příčinou a následkem je tehdy, pokud by následek bez příčiny nenastal (srov. Knappová, M. – Švestka, právnická osoba, J. a kol. Občanské právo hmotné 2. 4. vydání. adresa: právnická osoba., 2005. s. 450). Z hlediska české občanskoprávní teorie je však větší důraz kladen na teorii adekvátní příčinné souvislosti. Podle této teorie je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (k tomu blíže např. Švestka, J. – Spáčil, J. – Škárová, M. – Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2008, s. 1066). Ústavní soud dále v nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 312/05, ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že „pro odpovědnost za škodu není nutné, aby vznik určité škody byl pro jednajícího [škůdce] konkrétně předvídatelný, nýbrž je dostatečné, že pro optimálního pozorovatele není vznik škody vysoce nepravděpodobný.“

29. Vzhledem ke zcela obecnému a nekonkrétnímu tvrzení žalobkyně ve vztahu na existenci příčinné souvislosti mezi nezákonnými rozhodnutími a vznikem ušlého zisku, soud uzavřel, že žalobkyně dostatečným způsobem netvrdila naplnění příčinné souvislosti, kdy nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání. Nebyla splněna jedna z podmínek toho, aby mohlo být nároku žalobkyně vyhověno, a sice tvrzení a prokázání příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou v podobě ušlého zisku. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. Výrok o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a soud jí tak přiznal, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka za každý z šest úkonů (2 x vyjádření ve věci a příprava a účast na jednání dne datum a datum) dle § 2 odst. 3 vyhlášky.

31. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu Praha, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uloženou jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.