OSPH01 40 C 104/2024-56

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zbyňkem Řezáčem, LL.M., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované A. v likvidaci, IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ jednající jmenovaným likvidátorem Jméno žalované B., IČO IČO žalované B ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa žalované B zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení 93 730,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 93 730,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 576,96 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 576,96 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení, a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 576,96 Kč od 2. 4. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 110 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podáním spojeným s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 3. 6. 2024 domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 1 uložení povinnosti žalované zaplatit k rukám žalobkyně částku 93 730,88 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 576,96 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 576,96 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení a zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 576,96 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení a současně náhrady nákladů řízení. K důvodnosti žalobního nároku žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 5. 2020 smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání (dále jen „Smlouva“), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala přenechat do dočasného užívání vymezenou nemovitou věc – skladovací plochu – a žalovaná se zavázala hradit sjednané nájemné a zálohu na služby spojené s užíváním předmětu nájmu v celkové výši 25 000 Kč měsíčně s tím, že strany si sjednaly inflační doložku. Žalobkyni na základě Smlouvy vznikly vůči žalované pohledávky na dlužných nájemných a zálohách na služby za měsíce leden až březen 2022 v celkové výši 93 730,88 Kč. Žalovaná písemně dne 10. 5. 2022 uznala co do důvodu a výše svůj dluh mj. z titulu dlužných nájemných a záloh za měsíce leden až březen 2022 vůči žalobkyni v celkové výši 103 730,88 Kč, a to v dohodě o uznání dluhu. Žalovaná uhradila na účet žalobkyně dne 11. 10. 2022 na dluh částku 10 000 Kč a jiné plnění svého dluhu žalovaná do daného dne ani později neprovedl. Žalobkyně marně výzvou ze dne 24. 5. 2024 vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 93 730,88 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě kvalifikované výzvy, a proto žalobkyně přistoupila k podání žaloby.

2. K námitce žalované stran nevrácení uhrazené jistoty uvedla, že v souladu s dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 20. 12. 2021 došlo k započtení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z titulu dlužných nájmů a doplatků v celkové výši 38 000 Kč oproti závazku právní předchůdkyně žalobkyně vrátit žalovanému na konci smluvního vztahu jistotu ve výši 38 000 Kč.

3. Žalovaná jednající prostřednictvím likvidátora k věci uvedla pouze to, že nárok neuznává, když žalobkyně nespecifikuje, jakým způsobem dospěla k vyúčtování žalovaných částek, když jednotlivé fakturované a požadované částky nemají oporu ve Smlouvě a v ní sjednaných povinnostech žalované, a to včetně účtovaného paušálu ve výši 934 Kč. Současně žalovaná namítla, že žalobkyně se nevypořádala s nárokem žalované na vrácení jistoty ve výši 38 000 Kč.

4. Mezi stranami nebylo sporné samotné uzavření smluvního vztahu mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, dále uzavření dohody o uznání dluhu ze dne 10. 5. 2022. Sporným zůstala otázka základu nároku žalobkyně na úhradu žalované částky.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

6. Mezi žalobkyní, respektive společností právnická osoba. jako právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovanou existoval po dobu od 1. 6. 2020 smluvní vztah, na jehož základě právní žalobkyně přenechala žalované předmět nájmu k užívání a zajišťovala dodávku sjednaných služeb. Ke dni 1. 1. 2022 přešlo vlastnické právo a práva a povinnosti plynoucí ze Smlouvy ze společnosti právnická osoba. na žalobkyni a tato v období od ledna do března 2022 přenechala předmět nájmu žalované k užívání a zajišťovala dodávku sjednaných služeb. Za přenechání nemovité věci do nájmu byla sjednána fixní měsíční odměna v podobě nájemného ve výši 19 000 Kč a záloh na služby související s nájmem ve výši 6 000 Kč, přičemž žalobkyni a její právní předchůdkyni svědčilo právo na zvýšení nájemního a záloh na služby na základě sjednané inflační doložky. (Nájemní smlouva ze dne 4. 5. 2020; shodná tvrzení účastníků; výpis z obchodního rejstříku ke společnosti právnická osoba.; výpis z obchodního rejstříku ke společnosti Jméno žalobkyně.; datum)

7. Žalovaná dne 10. 5. 2022 písemně uznala svůj dluh jak vůči právní předchůdkyni žalobkyně na základě daňových dokladů vystavených za období července až prosince 2021 tak i dluh vůči žalobkyni za období ledna až března 2022 v souhrnné výši 189 654,88 Kč. Současně žalovaná uznala i svůj dluh vůči žalobkyni za období dubna 2022 ve výši 34 576,96 Kč. Žalovaná dne 11. 10. 2022 provedla dílčí úhradu dlužného nájemného a záloh na služby za březen 2022 ve výši 10 000 Kč. Následně na svůj dluh vůči žalobkyni žalovaná již ničeho neplnila, a to ani na základě písemné výzvy. (dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 10. 5. 2022; výpis z účtu č. č. účtu za období 1. 10. 2022 – 31. 10. 2022; shodná tvrzení účastníků; předžalobní výzva ze dne 24. 5. 2024 vč. doručenky)

8. Důkazní návrhy žalobkyně elektronickým platebním rozkazem Obvodního soudu pro adresa ze dne 28. 3. 2024, vydaném pod sp. zn. EPR č. účtu a rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne 8. 9. 2025, č. j. spisová značka, soud zamítl pro nadbytečnost a současně proto, že tyto důkazní prostředky nebyly způsobilé k prokázání skutkových tvrzení žalobkyně. Žalobkyně tyto důkazní návrhy učinila k prokázání tvrzení, že žalovaná svým chováním v jiných řízeních uznává základ nároků tvořících předmět tohoto řízení. Z pohledu soudu však rozhodnutí soudu v jiných řízeních o jiných nárocích nejsou způsobilým důkazním prostředkem k prokázání validity tvrzení, že žalovaná uznala nároky z titulu jednotlivých dlužných nájemných, jež tvoří předmět zdejšího řízení, v řízeních týkajících se jiných nároků uplatňovaných v těchto řízeních. Ostatně strana žalující ani netvrdila, že by žalovaná výslovně v daných řízeních uznala zdejší žalobou uplatněné nároky, ale toliko z její procesní neaktivity v daných řízeních žalobkyně dovozovala faktické uznání zdejšího předmětu řízení. I pokud by soud pominul fakt, že soudní rozhodnutí zásadně není důkazním prostředkem k osvědčení validity skutkových tvrzení, když z těchto listin lze toliko zjistit, co bylo předmětem tamějšího řízení, jaký soud učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc právně vyhodnotil, pak dospěl k závěru, že s ohledem na výsledek dokazování se jednalo o nadbytečný důkazní prostředek, když rozhodná tvrzení měl soud za prokázaná již jinými provedenými důkazními prostředky.

9. Soud dále zamítl důkazní návrhy žalobkyně na výslech jednatelů společnosti právnická osoba. tituly před jménem jméno FO a jméno FO k prokázání toho, že dohodu o uznání dluhu podepsala žalovaná, že tato uznala jednotlivé pohledávky tvořící předmět zdejšího řízení a že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně řádně uplatnila své právo plynoucí z inflační doložky a tuto skutečnost žalované oznámila. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na písemné uznání dluhu ve vztahu k pohledávkám tvořícím předmět zdejšího řízení se jedná o důkazní návrhy nadbytečné, neboť učinění písemného uznání dluhu žalovanou nebylo z její strany sporováno a nebyla sporována pravost takového dokumentu. Pokud jde o řádné aktivování práva žalobkyně či její právní předchůdkyně na zvýšení nájemného a záloh o míru inflace, pak s ohledem na výslovné uznání dluhu žalovanou v celém rozsahu shledal soud nadbytečným zkoumat, zda a jakým způsobem došlo k aktivaci práva plynoucího z inflační doložky.

10. Soud provedl výše uvedené žalobcem navržené důkazy a současně soud postupem podle § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl k důkazu výpisy z obchodního rejstříku k žalobkyni a její právní předchůdkyni a projekt přeměny, na jehož podkladě přešlo vlastnické právo i předmětný smluvní vztah z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, neboť z tvrzení žalobkyně, a tedy i obsahu spisového materiálu vyplynulo, že žalobkyně dovozuje svou aktivní legitimaci a oprávněnost žalobního nároku na základě provedené přeměny právní předchůdkyně žalobkyně a soud proto obstaral a provedl veřejně dostupné důkazní prostředky k prokázání validity tvrzení žalobkyně. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují níže uvedený zjištěný skutkový stav souzené věci. V souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků řízení. Svá skutková zjištění soud opřel dále o shora uvedené listinné důkazy. U veškerých provedených důkazů soud neshledal důvodu pro zpochybnění jejich pravosti. Důkazy současně nebyly z pohledu soudu vzájemně si odporující, a proto soud při učinění níže učiněného skutkového závěru vycházel ze všech provedených důkazů.

11. O skutkovém stavu věci byl s ohledem na výše uvedené učiněn tento závěr:

12. Žalobkyně na základě Smlouvy přenechala k dočasnému užívání žalované předmětnou nemovitou věc. Žalovaná byla na základě Smlouvy povinna hradit sjednanou výši nájemného a záloh na služby. V průběhu smluvního vztahu se žalovaná dostala do prodlení s úhradami nájemného a záloh na služby, přičemž ke dni 10. 5. 2022 činila celková výše dlužných částek vůči žalobkyni a její právní předchůdkyni 224 231,84 Kč. Žalovaná svůj dluh písemně co do důvodu i výše uznala. Žalobkyně marně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky na nájemném za období ledna až března 2022 v celkové výši po zohlednění částečného plnění 93 730,88 Kč.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

14. Projednávanou věc soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

15. Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

16. Podle § 7 o. z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

17. Podle § 545 o. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

18. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

19. Podle § 561 odst. 1 věty prvé o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.

20. Podle § 574 o. z. je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než jako na neplatné.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 587 odst. 1 o. z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

23. Podle § 1721 o. z. má ze závazku věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

24. Podle § 1724 odst. 1, ve spojení s § 1725 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. Podle § 1759 věty prvé o. z. smlouva strany zavazuje.

25. Podle § 1908 odst. 1 o. z. zaniká závazek splněním dluhu.

26. Podle § 1968, ve spojení s § 1969 a § 1970 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně nesplní v prodlení, přičemž není za prodlení odpovědní, nemůže-li jej plnit v důsledku prodlení věřitele. Věřitel může po dlužníkovi v prodlení vymáhat splnění dluhu anebo může od smlouvy odstoupit. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

27. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

28. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů, platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Soud výše uvedený závěr o skutkovém stavu podrobil právnímu posouzení optikou citované právní úpravy a uzavřel, že žalobou uplatněný nárok žalobkyně je v celém rozsahu důvodný.

30. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 93 730,88 Kč shledal soud důvodným na základě žalovanou učiněného písemného uznání dluhu. K tomuto soud uvádí, že jak plyne z výše citované právní úpravy, nastává učiněním písemného uznání co do důvodu a výše právní fikce, že uznávaný dluh k danému okamžiku existoval. V řízení nebylo zpochybněno, že by tato listina nebyla pravá či že by neobsahovala pravý podpis osoby oprávněné jednat za žalovanou, či že by tento podpis nepřináležel dané listině. Soud má proto za to, že žalovaná listinu podepsala.

31. Na rozdíl od právní úpravy v předchozím občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013, nynější právní úprava klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musel-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). Z komentované literatury vyplývá, že zásada pacta sunt servanda může být chápána jako právní princip. V souladu s touto kvalifikací to nevylučuje, že v případě konfliktu s jinými právními principy může být dána přednost např. principu ochrany slabší smluvní strany nebo principu dobré víry. Z komentované literatury též vyplývá, že smluvní volnost je projevem soukromoprávní svobody, principu autonomie vůle. Rozsah smluvní volnosti vyplývá ve značné míře z rozsahu dispozitivnosti soukromoprávní úpravy. Smluvní volnost je tak konkrétním výrazem možnosti otevřené každému ve svobodné společnosti, aby si upravil své vztahy s ostatními lidmi ať už v rámci své profesionální činnosti, nebo v rámci svého rodinného života, volného času atd.

32. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně se žalovanou byly v předmětném období ve smluvním vztahu na základě nájemní smlouvy. Smlouva obsahovala ujednání o úplatnosti dočasného přenechání nemovité věci k užívání žalované v podobě nájemného a záloh na poskytované služby s dostatečně určitě vymezenými právy i povinnostmi smluvních stran. Účel Smlouvy byl po dobu její účinnosti naplňován, přičemž ze strany žalované došlo za dobu její účinnosti k porušení jejího smluvního závazku hradit žalobkyni i její právní předchůdkyni nájemné a zálohy na služby. Porušení smluvní povinnosti žalované ze Smlouvy plyne nejen ze samotné dohody ze dne 10. 5. 2022, ale současně i z popisu platby provedené žalovanou dne 11. 10. 2022 na vrub účtu žalobkyně, kde žalovaná uvedla variabilní symbol plně odpovídající daňovému dokladu vztahujícímu se k období března 2022, z čehož soud vyrozuměl, že žalovaná uznala, že z její strany došlo k porušení smluvní povinnosti uhradit nájemné a zálohy na služby ve sjednaném termínu.

33. Pokud jde o samotnou dohodu o uznání dluhu, kterou vzal soud jako primární podklad pro učinění závěru o důvodnosti žaloby, pak má soud za to, že se jedná o písemné uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. Toto právní jednání soud vyhodnotil jako platné. Vedle důvodů uvedených v odst. 34 odůvodnění tohoto rozsudku, které samy o sobě jsou pro soud dostatečné ke shledání důvodnosti žaloby, soud přihlédl k chování žalované ze dne 11. 10. 2022, spočívajícího v částečné úhradě dlužného nájemného a záloh na služby za březen 2022.

34. Soud závěrem připomíná, že v souladu s výše citovanou zásadou pacta sunt servanda byla žalovaná povinna svým závazkům vyplývajícím ze Smlouvy dostát a nečinila-li tak, je povinna nést za své jednání následky spočívající v povinnosti uhradit žalobkyni dlužné nájemné i zálohy na služby. Jestliže žalovaná následně písemně uznala svůj dluh co do důvodu a výše, soud, aniž by se dále věnoval přezkoumání proklamace žalované v dohodě ze dne 10. 5. 2022, vycházeje ze zákonných následků učinění takového uznání má za to, že ke dni 10. 5. 2022 byl dluh žalované vůči žalobkyni ve výši 103 730,88 Kč na základě Smlouvy a dlužných plateb za měsíce ledna až března 2022 existující. Po žalobkyní provedeném započtení dílčího plnění ze strany žalované učiněného ke dni 11. 10. 2022 pak má soud v řízení za prokázané, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 93 730,88 Kč uplatněný vůči žalované je důvodný. Soud proto žalobě v daném rozsahu vyhověl.

35. Žalobkyní požadované příslušenství v podobě úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z. a jeho výše o § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalovaná s placením svého závazku dostala do prodlení, přiznal soud žalobkyni rovněž zákonné úroky z prodlení z částek tak, jak bylo požadováno. Počátek jednotlivých prodlení žalované s úhradami dílčích nároků je dán samotnými splatnostmi pohledávek na základě vystavených daňových dokladů a nesporností takových nároků na základě dohody ze dne 10. 5. 2022. Soud proto shledal důvodu pro příslušenství.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 110 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 750 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 93 730,88 Kč, sestávající z částky 4 860 Kč za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby, replika ze dne 25. 8. 2025, a účast na soudním jednání dne 20. 1. 2026), včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025. Celková výše odměny tedy činí 26 100 Kč. Dle § 13 odst. 5 a. t. pak právnímu zástupci žalobkyně náleží také náhrada cestovních výdajů za cestu z adresa a zpět k ústnímu jednání konanému dne 20. 1. 2025. Zástupce žalobkyně soudu v jím vyžádané lhůtě nedoložil náklady cestovného a soud proto vycházel z nákladů na přepravu za užití prostředků hromadné přepravy dostupných z webové aplikace idos.cz. Soud vycházel z ceny 135 Kč za jednosměrnou cestu, za kterou lze zakoupit jízdenku jak na autobus, tak i na vlak. Náhradu za jízdné proto soud přiznal ve výši 270 Kč. S cestovným je pak spjato právo právního zástupce žalobkyně na náhradu ztraceného času ve smyslu § 14 odst. 3 a. t., a to za celkem 8 započatých půlhodin při délce jedné cesty převyšující 1,5 hodiny v celkové výši 1 200 Kč. Dále soud přiznal žalobci náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 570 Kč ve výši 5 790 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. O lhůtě k plnění ve výroku I. a II. (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení delší pariční lhůty neshledal žádného důvodu a ze strany účastníků toto ani nebylo žádáno.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.