OSPH02 25 C 88/2017-120

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Zdeňkou Burdovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_006⟫ pro určení platnosti smlouvy o převodu práv a povinností

I. Žaloba, aby soud určil, že smlouva o převodu práv a povinností ze dne 27. 3. 2003, je platná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 15 428 Kč k rukám titul. jméno příjmení, advokáta, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1.Žalobce v žalobě tvrdí, že dne 16. 8. 1988 vydal Městský národní výbor obec pod č. j. S -478/88- rozhodnutí o využití území podle § 32 odst. 1 písm. a zákona č. 50/1976 Sb., zákona o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí. Z obsahu tohoto rozhodnutí vyplývá, že bylo vydáno na žádost JZD obec, přičemž schválené využití území mělo spočívat v provedení terénních úprav na pozemcích parc. číslo v k. ú. obec a parc. číslo v k. ú. obec a následné rekultivaci těchto pozemků spočívající ve výsadbě zeleně. Jak dále plyne z podmínek rozhodnutí z roku 1988, terénní úpravy měly být prováděny formou navážky a svahování materiálu. Právním nástupcem JZD obec se stala právnická osoba - zájmové sdružení. Dne 27. 6. 2003 uzavřela anonymizováno smlouvu s žalobcem nazvanou„ smlouva o převodu práv a povinností”. Z obsahu smlouvy vyplývá, že byla uzavřena v návaznosti na prohlášení konkurzu na anonymizováno a vyloučení rekultivační skládky z majetkové podstaty, přičemž vůlí smluvních stran bylo převést na žalobce (coby nabyvatele) práva a povinnosti, která pro anonymizováno (coby převodce) plynula z územního rozhodnutí z roku 1988 Krajský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 31.7.2015, č.j. 47 A 26/2013 v odůvodnění uvedl, že nelze souhlasit s názorem správních orgánů, že by na žalobce přešla jakákoliv práva a povinnosti z územního rozhodnutí z roku 1988, neboť dle tvrzení Krajského soudu v Praze práva a povinnosti plynoucí z územního rozhodnutí jsou konstituována stavebním úřadem coby orgánem veřejné moci, a proto je zcela vyloučeno, aby k jejich převedení došlo jen na základě soukromoprávního ujednání. Smluvní převod by tedy dle tvrzení Krajského soudu byl možný pouze tehdy, pokud by to výslovně umožňoval zákon. Žádný zákon účinný v době uzavření smlouvy mezi žalobcem a anonymizováno však smluvní převod práv a povinností plynoucích z rozhodnutí o využití území neumožňoval. Převod práv a povinností z územního rozhodnutí z roku 1988 na žalobce byl ze zákona nemožný, a proto se žalobce nikdy nemohl stát nositelem práv a povinností z tohoto územního rozhodnutí plynoucích. Krajský soud v Praze ve výše uvedeném rozsudku dále konstatoval, že žalobce práva a povinnosti z předmětného územního rozhodnutí nikdy nenabyl a ani nabýt nemohl a předmětná smlouva o převodu práv a povinností je minimálně v tomto bodě neplatná, neboť zavazuje k plnění, které je od počátku nemožné. Právě na základě Smlouvy o převodu práv a povinností, ve spojení s Územním rozhodnutím z roku 1988 pak žalobce provádí terénní úpravy a rekultivační práce na pozemcích bývalé skládky obec - obec, s cílem dokončení rekultivace a vybudování Lesoparku obec - obec se sportovním využitím dle projektové dokumentace ověřené stavebním úřadem. Krajský soud v Praze pověřil správce konkurzní podstaty titul ulice, aby provedl v rámci Konkurzu spisová značka (dále jen„ Konkurz“) veškeré úkony vyplývající ze zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen„ zákon o konkurzu“) potřebné k provedení a ukončení Konkurzu. Krajský soud v Praze v rámci Konkurzu veškeré úkony správce schválil, a to včetně Smlouvy o převodu práv a povinností, z jejíhož obsahu vyplývá, že předmětem převodu byla veškerá práva a povinnosti vyplývající z Rozhodnutí anonymizováno - číslo - anonymizováno, včetně všech platných následných rozhodnutí a dále všechna práva a povinnosti ze smlouvy o dílo uzavřené dne 27. 2. 1995 mezi anonymizováno a žalobcem Za tento převod pak žalobce uhradil kupní cenu ve výši 10.000 Kč. Dle právního názoru žalobce jsou veškerá rozhodnutí Krajského soudu v Praze vydaná v rámci Konkurzu pravomocná, zákonná a po zřejmém promlčení lhůt k podání opravných prostředků neměnná. Ne však pro Krajský soud v Praze, který ve svém odůvodnění rozsudku č. j. 47 A 26/2013 - 289, ze dne 31. července 2015, označil Smlouvu o převodu práv a povinností, minimálně v části týkající se převodu práv z územního rozhodnutí z roku 1988, za neplatnou. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze pak potvrdil i rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 184/2015 - 188 ze dne 15. 2. 2017, který se již k uvedené smlouvě nevyjádřil. V návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 47 A 26/2013 - 289, ze dne 31.července 2015 pak žalobce čelí opakovaným soudním žalobám a trestním oznámením ze strany některých vlastníků pozemků pod touto bývalou skládkou, neboť z výše uvedeného odůvodnění vlastníci pozemků, ale i další orgány státní správy, dovozují, že žalobce k provádění rekultivačních prací nemá žádný právní titul a tyto tak činí nelegálně. Naléhavý právní zájem je tak možné konkretizovat do těchto bodů: Snaha některých vlastníků pozemků se soudní či trestní cestou proti žalobci domoci zdržení se zásahu do vlastnického práva, tedy, aby žalobce nesměl pokračovat v tom, co je reálně jeho obživou ve formě legálního podnikání na pozemcích bývalé skládky obec - obec. Snaha některých vlastníků pozemků se soudní či trestní cestou proti žalobci domoci odstranění navážky, tedy, aby žalobce na své náklady odvezl veškerou zeminu, která byla zcela legálně na předmětné pozemky od roku 2003 navezena za účelem vybudování Lesoparku obec – anonymizováno se sportovním využitím. Případné uložení takové povinnosti by znamenalo zřejmou ekonomickou a majetkovou likvidaci žalobce. Snaha některých vlastníků pozemků žalobce trestněprávně perzekuovat za legální činnost na pozemcích bývalé skládky obec – obec. Snaha některých osob mediálně dehonestovat žalobce v jeho osobním, ale i veřejném životě. Žalobce má tak naléhavý právní zájem na tom, aby soud rozhodl o platnosti Smlouvy o převodu práv a povinností.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí. Žalovaná není pasivně legitimována Pokud jde o pasivní legitimaci ve sporech o určení (ne) platnosti právního jednání ustálila se judikatura na závěru, že pasivně legitimováni jsou v těchto sporech účastníci daného právního jednání – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2964/2006:„ Žalobě o určení platnosti nebo neplatnosti právního úkonu (smlouvy) lze vyhovět jen tehdy, jestliže se řízení účastní (na straně žalobce nebo žalovaného) všichni účastníci napadeného právního úkonu (smlouvy), popřípadě jejich právní nástupci; jinak je dán nedostatek (aktivní nebo pasivní) věcné legitimace.“ Již vzhledem k tomuto kritériu je zřejmé, že žalovaný (Česká republika) nemůže být ve věci věcně pasivně legitimována, neboť se uzavření smlouvy (jakožto čistě soukromoprávního právního jednání) nijak neúčastnila, ani z této smlouvy pro ni neplynnou žádná práva a povinnosti. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že smlouvu uzavřel správce konkurzní podstaty, když ten tak učinil vlastním jménem na účet zájmového sdružení právnických osob anonymizováno – zájmové sdružení a jeho jednání není v této souvislosti jakkoli přičitatelné žalované. Nad rámec tohoto žalovaná poukázala na zjevný nedostatek naléhavého právního zájmu na projednání žaloby, a to nejenom ve vztahu k žalované (který z logiky věci nemá na autoritativním posouzení otázky platnosti Smlouvy jakýkoli zájem), ale i z hlediska samotného žalobce. Nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce prokazuje už jenom tím, že poukazuje na opakované žaloby vlastníků předmětných pozemků (viz např. čl. IV žaloby). Jak vyplývá z ustálené judikatury i doktríny, určovací žaloba ve smyslu § 80 zákona č. 90/1963 Sb., občanský soudní řád představuje preventivní právní institut, jehož účelem je zabránit budoucím zásahům do práv, popř. sporům o jejich obsahu. Pokud však již k určitému zásahu do práva došlo, měl by se subjekt daného práva domáhat přímo ochrany proti tomuto zásahu, nikoli pouze ověřovat, zda jeho právo existuje (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1761/2013 a zde citovanou judikaturu).

3. Smlouvou o převodu práv a povinností ze dne 27. 6. 2003 uzavřenou mezi anonymizováno zájnovým sdružením, IČO, titul. jméno příjmení správcem konkursní podstaty, jako převodcem, a nabyvatelem celé jméno žalobce - anonymizováno, IČO má soud prokázáno, že ve smlouvě bylo ujednání, že převodce převádí na nabyvatele veškerá práva a povinnosti vyplývající z rozhodnutí anonymizováno číslo na včetně všech platných následných rozhodnutích, dále všechna práva a povinnosti ze smlouvy o dílo uzavřené dne 27. 2. 1995 mezi anonymizováno, sdružení akciových společností se sídlem adresa, ulice a číslo, obec a číslo, IČO, jako dodavatelem, a to včetně všech platných dodatků za účelem a s cílem, aby nabyvatel provedl svým jménem a na své náklady kompletní dokončení řízené rekultivace skládky na uvedených pozemcích, případně na dalších dotčených pozemcích dle schváleného provozního řádu řízení rekultivační skládky v k. ú. obec a k. ú. obec ze dne 13. 7. 1995 včetně všech platných dodatků, a nabyvatel se zavazuje zaplatit za převod práv a povinností dle této smlouvy symbolickou částku ve výši 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena dne 27.6.2003.

4. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům: Soud se nejprve zabýval námitkou žalované, že není ve věci pasivně legitimována. Soud dospěl k závěru, že je důvodná. Pokud jde o pasivní legitimaci ve sporech o určení (ne) platnosti právního jednání je pravdou, že judikatura se ustálila na závěru, že pasivně legitimováni jsou v těchto sporech účastníci daného právního jednání – jak správně odkázala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2964/2006. Žalovaná nebyla účastníkem předmětné smlouvy ani jako převodce ani jako nabyvatel. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Na tomto závěru nemění nic ani to, že smlouvu za nabyvatele uzavíral správce konkurzní podstaty jmenovaný soudem. Činil tak vlastním jménem na účet zájmového sdružení právnických osob anonymizováno – zájmové sdružení a jeho jednání není jakkoli přičitatelné žalované.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná má proto nárok na náhradu nákladů řízení, které v tomto případě představují náklady právního zastoupení, za odměnu advokáta za 4 úkony právní služby á 2 500 Kč dle § 7 bod 5. a § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 3.7.2018 a účast u jednání dne 28.11.2019 dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ½ úkonu za účast při jednání dne 7.2.2018, kdy nedošlo k zahájení jednání ve výši 1 250 Kč dle 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále za náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 cit. vyhl. za 5 úkonů á 300 Kč a 21 % DPH. Celkem náklady řízení činí 15 428 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.