OSPH02 15 C 96/2020-108

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 210 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 210 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 23C 38/2007 bylo vedeno řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Dne datum žalovaná uplatnila svůj nárok u žalované, nárok však nebyl uspokojen. Žalobkyně vyčíslila náhradu nemajetkové újmy na částku 210 000 Kč. Vycházela z horní hranice přiznávaného odškodnění, když za roky 2007 až 2009 žádá částku 10 000 Kč, dále za každý rok z 10-ti let trvajícího řízení částku 20 000 Kč, celkem 210 000 Kč. Neuplatnila žádná zvýšení ani snížení dle kritérií § 31a zákona 82/98 Sb.. V době řízení prodělávala vážné onemocnění, při čemž byla plně invalidní a současně žalobkyni s ohledem na psychický stav je osobou, která ve zvýšené míře prožívá vnější okolnosti a jejich dopady do svého života.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku a popsala průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23C 38/2007. Dospěla k závěru, že celková délka řízení je nepřiměřená. Celková délka řízení do pravomocného skončení je 10 let a 8 měsíců. K době rozhodování Nejvyššího soudu je trvá řízení 13 let a 9 měsíců. Věc byla po stránce procesní opakovaně řešena několika stupni soudní soustavy. O různých procesních otázkách opakovaně rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1, Městský soud v Praze a 2x Nejvyšší soud ČR. Po stránce věcné byla věc řešena na třech stupních soudní soustavy, rozhodoval o věci též Ústavní soud, a byla vedena taktéž žaloba pro zmatečnost. Soudy ve věci postupovaly plynule, bez zásadnějších období nečinnosti. Věc byla po skutkové i právní stránce průměrně složitá. Po stránce procesní byla věc složitá, s ohledem na jednání žalobkyně, která se na celkové délce řízení významnou mírou podílela a to podáním žaloby k místě nepříslušnému soudu, opakovanou změnou účastníků na straně žalobkyně, kdy celé jméno žalobkyně převedla tvrzený nárok na Ing. jméno celé jméno žalobkyně, ta je v poměrně krátkém čase převedla zase zpět na celé jméno žalobkyně, opakovanými četnými žádostmi o odročení ve věci nařízených jednání, podáváním řady různých procesních návrhů, s nimiž se musely soudy vždy vypořádávat. Jednalo se sice o žalobu na vydávání bezdůvodného obohacení, které však lze hodnotit jako šikanozní, když s obsahu spisu vyplývá, že v daném případě nejde o žalobu podle zákona 82/98 Sb. ani o žalobu vyplývající z řízení dle § 106/99 Sb., což jsou řízení, která jmenovaná žalobkyně po řadu let v řádu desítek až stovek vedla, je co do základu a co zvoleného postupu v dané věci totožná s těmito řízeními. Shora uvedená řízení byla paralelně vedena s řízením namítaným. Předmětem posuzovaného řízení byla částka 26 030 Kč, v době vydání rozhodnutí soudu ve věci samé 50 107 Kč. Obecně nebyl s touto žalobou spojen požadavek na přednostní vyřízení. Celková délka řízení byla nepřiměřená, avšak jako zadostiučinění žalovaná konstatovala porušení práva žalobkyně.

3. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a osř.

4. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 23C 38/2007, a to tak, že dne datum žalobkyně podala žalobu proti Národnímu památkovému ústavu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 26 030 Kč. Zároveň požádala o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce. K tomuto přiložila potvrzení o svých poměrech. Usnesením ze dne datum Okresní soud v Olomouci vyslovil místní nepříslušnost, proti tomu bylo podáno ze strany žalobkyně dne datum odvolání a věc byla předložena datum odvolacímu soudu. Ten pod čj. 12C 80/2007-15 dne 8.2.2007 usnesení soudu potvrdil. Věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne datum. Žalobkyně podala dne datum návrh na přikázání věci soudu s důvodu vhodnosti a podala návrh na změnu doplnění žaloby podle § 95 osř. Rozšířila žalobu na částku 39 045 Kč. Dne datum je podán nesouhlas ze strany původní žalované a věc byla postoupena k Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o delegaci vhodné. Dne datum byl spis vrácen bez věcného vyřízení, neboť nebyl zaplacený soudní poplatek. Dne datum žalobkyně sděluje informace ohledně svého požadavku a dne datum Obvodní soud pro Praha 1 přiznal žalobkyni osvobození od placení soudních poplatků. Dne xanon číslo žalobkyně mění žalobu, požaduje částku 50 107 Kč a zároveň navrhuje, aby došlo k záměně ve věci. ulice žalobkyně má být Ing. jméno celé jméno žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne xanon číslo. Usnesením ze dne datum soud vyzval k nutnosti doplnění žaloby. Dne datum žalobkyně dodává opravené podání. Dne datum se ve věci vyjadřuje žalovaná. Usnesením ze dne datum soud připustil změnu žaloby a dále připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila Ing. jméno celé jméno žalobkyně. Byla zaslána plná moc s tím, že Ing. jméno celé jméno žalobkyně se nechala zastoupit Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů, a následně byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Dne datum došlo k tomu, že strany Ing. jméno celé jméno žalobkyně byla postoupena shora uvedená pohledávka na celé jméno žalobkyně a Ing. jméno celé jméno žalobkyně žádá, aby soud připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně opět vstoupila celé jméno žalobkyně. Dále jsou zasílány přípisy ze strany soudu ohledně celkového stavu, žalobkyně žádá o jejich vysvětlení. Usnesením ze dne datum bylo připuštěno, aby do řízení na místo žalobkyně příjmení jméno celé jméno žalobkyně vstoupila celé jméno žalobkyně. Dne datum žádá opět o osvobození od placení soudních poplatků. Usnesením ze dne datum je připuštěno osvobození od soudních poplatků a je nařízeno jednání na den datum. Žalobkyně žádá o odročení jednání z důvodu špatného zdravotního stavu. Jednání je odročeno na den datum. Žalobkyně opět žádá o odročení z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Dále byl odročeno na den datum, žalobkyně žádá o odročení a žádá o ustanovení zástupce. Usnesením číslo ze dne datum není žalobkyni ustanoven advokát k ochraně jejich zájmů. Proti tomu bylo podáno odvolání datum byl spis předložen odvolacímu soudu, ten usnesením čj. 17Co361/ 2009 dne datum potvrdil usnesení soudu 1. Stupně. Na den datum bylo nařízeno jednání. Žalobkyně žádá o odročení jednání z důvodu rodinné a finanční situace. Žádá o přiznání osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení advokáta. Usnesením 23C 38/2007-107 ze dne 2.2.2010 bylo zastaveno řízení o ustanovení advokáta. Proti tomu podala dne datum žalobkyně odvolání. Spis byl předložen dne datum k odvolacímu soudu, ten usnesením ze dne datum usnesení soudu 1. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, s tím, že nebylo doposavad rozhodnuto o návrhu žalobkyně na delegaci vhodnou. Nejvyššímu soudu ČR byl spis předložen dne datum. Usnesením čj. 4Nd417/ 2010 číslo ze dne datum rozhodl tak, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 se nepřikazuje k projednání Okresnímu soudu obec. Na den datum bylo nařízeno jednání ve věci žalobkyně se vyjadřuje k průběhu, vznáší k ní námitku, omlouvá se z jednání. Dne datum ve věci proběhlo jednání, bylo provedeno dokazování a bylo odročeno na neurčita za účelem rozhodnutí o osvobození soudních poplatků a ustanovení advokáta. Dne datum žalobkyně dokládá své majetkové poměry, nesouhlasí s odročením jednání na neurčito. Nově rozhoduje Obvodní soud pro Prahu 1, pod čj. číslo 2007 číslo, s tím, že odnímá žalobkyni osvobození od placení soudních poplatků ze zpětnou účinností, a neustanovuje zástupce a to dne datum. Proti tomu dne datum podává žalobkyně odvolání a žádá o doslání spisu s možností nahlédnutí. Dne datum je spis zaslán k Okresnímu soudu v Olomouci k nahlédnutí. Dne datum žalobkyně nahlíží do spisu. Dne datum následuje předložení spisu s odvoláním. V mezidobí je datum rozhodnuto tak, že Mgr. jméno příjmení justiční čekatel není vyloučen z rozhodování ve věci. Žalobkyně doplňuje své odvolání a bere zpět žádost o osvobození o placení soudních poplatků a tejn tak žádost o ustanovení zástupce. Městský soud v Praze pod čj. 17Co136/ 2012 z datum usnesení 1. stupně o odnětí osvobození od soudních poplatků potvrdil a ustanovení zástupce zrušil a řízení z důvodu zpětvzetí zastavil a to vše dne datum. Dne datum bylo ve věci nařízeno jednání, žalobkyně žádá o odročení jednání z důvodu kolize. Dále žádá právní zástupce žalobce o zrušení jednání nařízeného na den datum. Dále právní zástupce žalované navrhuje, aby byl spis zaslán k civilnímu dožádání výslechu svědků. Dne datum, kdy je nařízen výslech svědků prostřednictvím civilního dožádání Okresního soudu v Olomouci a dne datum proběhlo jednání Obvodního soudu pro Prahu 1, jednání odročeno na neurčito. V mezidobí jsou zakládány důkazy, žalobkyně podává stížnost na průtahy v řízení, návrh na určení lhůty k provedení procesnímu úkonu, spis je zaslán Okresnímu soudu obec. Ten provádí civilní dožádání datum. Na den datum je pokračováno ve výslechu u Okresního soudu v Olomouci. Dne datum ve věci proběhlo jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1, za účelem vyhlášení rozsudku je odročeno na den datum. Následuje vyhlášení rozsudku, s tím, že žaloba byla zamítnuta. Proti tomu podala žalobkyně odvolání a dále žádá ustanovení opatrovníka usnesením dne datum Obvodní soud pro Prahu 1, ustanoven Mgr. jméno jméno, advokáta opatrovníkem, žalobkyně žádá o změnu opatrovníka a podala odvolání proti usnesení dne datum. Dne datum soud vyzývá žalobkyni, aby doplnila své odvolání, nikoli žalobkyně, ale přímo Mgr. jméno jméno, advokát, podává odvolání proti usnesení, kterým byl ustanoven žalobkyni. Žalobkyně žádá, aby jí byl ustanoven jiný zástupce, kdy usnesením ze dne11.. 2014 je tato žádost žalobkyně odmítnuta. Proti tomu žalobkyně podává odvolání. Městský soud v Praze pod čj. 17Co49/ 2015 číslo změnil usnesení 1. stupně, tak Mgr. jméno příjmení se zprošťuje funkce zástupkyně žalobce a dále se zastavuje řízení o žádosti žalobkyně na ustanovení nového zástupce. Proti tomu podává žalobkyně dovolání usnesením ze dne datum, čj. číslo 2007 číslo. Soud přiznal žalobkyni osvobození od placení soudních poplatku a ustanovil jí JUDr. jméno příjmení jako zástupkyni. Vyzval ji k doplnění odvolání. To je doplněno dne datum. Spis byl předložen dne datum Nejvyššímu soudu, ten pod čj. 28Cdo5178/ 2015 číslo dle datum odvolání odmítl. Dne datum byl spis předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí odvolání proti rozsudku, bylo nařízeno jednání, žalobkyně žádá o odročení jednání. Jednání proběhlo dne datum, s tím, že bude jednáno v nepřítomnosti žalobkyně. Odvolání bylo částečně odmítnuto a částečně byl rozsudek soudu 1. stupně potvrzen. Nově žalobkyně žádá ustanovení zástupce, žádá o osvobození soudního poplatku a podává dovolání a je podána žaloba pro zmatečnost. Usnesením ze dne datum bylo řízení pro zmatečnost přerušeno. Byla podána ústavní stížnost dne datum Ústavní soud pod čj. I. ÚS 3202/17 v části týkající se nákladů řízení, konstatuje, že bylo porušeno právo řízení žalobkyně na spravedlivý proces. Dne datum je vydáno usnesení, s tím, že bude pokračováno v žalobě pro zmatečnost a to z důvodu rozhodnutí Ústavního soudu. Následně podáno odvolání a to právě proti rozhodnutí pokračování v řízení pro zmatečnost. Odvolací soud rozhodl dne datum, tak že zrušil shora uvedené rozhodnutí, s tím, že bude možné pokračovat až po rozhodnutí týkající se projednání dovolání, soudkyně následně doplňuje následně dovolání, dále platí soudní poplatek datum. Spis je dne datum předložen Nejvyššímu soudu a ten dne 1.7.2020 pod čj. 26 Cdo 355/2020-284 dovolání odmítl.

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od datum (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z číslo Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené obec smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci příjmení a ostatní proti České republice ze dne datum, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne datum, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 23 C 38/2007.

7. Po právní stránce se soud zabýval otázkou, zda-li v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 23 C 38/2007 došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Řízení bylo zahájeno na základě žaloby podané ze strany žalobkyně dne datum, jednalo se o žalobu proti Památkovému ústavu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 26 030 Kč, kdy v průběhu řízení došlo ke zvýšení částky, bylo celkem rozhodováno o částce přesahující 50 000 Kč. Řízení bylo ukončeno pravomocným rozsudkem s tím, že Nejvyšší soud ČR dne 1.7.2020 pod čj. 26 Cdo 355/2020-284 odmítl dovolání proti rozsudkům soudů nižších instancí. Celková délka řízení, kterou soud posuzoval parametry nebo hledisky přiměřenosti dle ustanovení § 31a zákona 82/98 Sb. a stanoviska Nejvyššího souduČR sp. zn. Cpjn 206/2010, představuje délku 13 let a 7 měsíců, ode dne datum do dne datum. Řízení probíhalo opakovaně na všech stupních soudní soustavy, a to včetně Nejvyššího soudu ČR a včetně Ústavního soudu ČR. Jednalo se o řízení, které bylo složité zejména po stránce procesní, kdy nelze odhlédnout od situace, že to byla žalobkyně, která podávala různé procesní návrhy, se kterými se soudy musely vypořádat. Jednak žalobkyně podala žalobu k místně nepříslušnému soudu, soud musel o této situaci rozhodnout. V situaci, kdy bylo rozhodnuto pravomocně o tom, že příslušným soudem je Obvodní soud pro Prahu 1 podala žalobkyně návrh na delegaci vhodnou. Podala návrh na změnu žaloby a doplnění žaloby. Co se týká žalovaného, tento s delegací vhodnou nesouhlasil, v mezidobí byla řešena žádost žalobkyně o přiznání o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení advokáta. V mezidobí také došlo ke změně žaloby a postoupení pohledávky na další osobu, s čímž se soud vypořádal usnesením podle § 107a o.s.ř. Následně došlo opět k tomu, že pohledávka byla postoupena zpět na žalobkyni, soud opět musel o tomto rozhodovat. V mezidobí byl řešen návrh na delegaci vhodnou s tím, že tento návrh byl následně předložen v roce 2010 Nejvyššímu soudu ČR, který usnesením ze dne datum rozhodl tak, že se věc Okresnímu soudu v Olomouci nepřikazuje. Od roku 2006 do roku 2012 byly řešeny pouze procesní záležitosti vyvolané ze strany žalobkyně, kdy žalobkyně opakovaně žádala o osvobození od placení soudních poplatků v zastoupení advokátem, dále byly řešeny návrhy na delegaci vhodnou, byly řešeny i záležitosti týkající se vznesených námitek podjatosti ze strany žalobkyně. Žalobkyně žádala, aby jí byl zasílán spis k Okresnímu soudu v Olomouci za účelem nahlížení, a těmto návrhům také ze strany soudu bylo vyhověno. Teprve v roce 2012 bylo nařízeno jednání ve věci samé, které bylo následně přeodročováno. V průběhu roku 2012 se konala jednání s tím, že spis byl zasílán v roce 2013 právě Okresnímu soudu v Olomouci za účelem výslechu svědků. V roce 2013 bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 20.9.2013 čj. 23 C 38/2007-313, kdy žaloba o vydání bezdůvodného obohacení byla zamítnutá, jednalo se o částku 50 107 Kč. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 32 936 Kč. Proti tomu žalobkyně podala odvolání. Dne datum soud ustanovil žalobkyni vybraného opatrovníka, žalobkyně žádala o změnu v osobě opatrovníka, bylo doručeno odvolání opatrovníka, byly řešeny pokyny vůči žalobkyni, která byla vyzývána k odstranění vad podání. Dále bylo rozhodováno o tom, že se zástupkyně zprošťuje funkce zástupkyně žalobkyně a bylo zastaveno řízení o návrhu žalobkyně na ustanovení dalšího zástupce z řad advokátů. Bylo podáno dovolání ze strany žalobkyně včetně další žádosti o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, a to v roce 2015. Dále bylo řešeno dovolací řízení, kdy Nejvyšší soud dne datum dovolání žalobkyně odmítl. Následovalo řízení o odvolání proti rozsudku ve věci samé s tím, že datum se konalo odvolací jednání, kde byl vyhlášený rozsudek a odvolání žalobkyně bylo odmítnuto, rozsudek ve výroku I. a III. byl potvrzen a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne datum. Bylo podáno další dovolání ze strany žalobkyně a byla podána také žaloba pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum. V mezidobí je tedy řešeno dovolání a žaloba pro zmatečnost, řízení o žalobě pro zmatečnost bylo dne datum přerušeno do skončení dovolacího řízení. Následně v průběhu roku 2019 bylo rozesíláno dovolání k vyjádření žalovanému, spis byl předložen datum Nejvyššímu soudu a ten datum ve věci rozhodl. V mezidobí v roce 2017 Ústavní soud řešil ústavní stížnost žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum s tím, že pod nálezem Ústavní soud dne datum sp.zn. I ÚS 3202/17 bylo rozhodnuto, že v části týkající se nákladů řízení a výrokem III. bylo porušeno základní právo stěžovatelky a v tomto rozsahu bylo tedy rozhodnutí zrušeno. Celková délka řízení přesahující 13 let a 7 měsíců je dle názoru soudu i dle názoru žalované již délkou nepřiměřenou. Soud však ve věci neshledal průtahy ani delší období nečinnosti ze strany soudů všech instancí. Je nutné poukázat na skutečnost, že ve věci opakovaně rozhodoval i Nejvyšší soud a dále také Ústavní soud, kdy zejména řízení u těchto soudů potom v sobě nesou delší časové nároky na rozhodnutí ve věci samé. Nelze odhlédnout od situace, že byť soudy všech instancí konaly plynule, bylo nutné, aby se vypořádaly se všemi procesními návrhy tak, jak ze strany současné žalobkyně byly v daném řízení vznášeny. Právě toto velké množství požadavků na procení úkony soudu potom vedly k prodloužení celkové délky řízení. Celková délka řízení dle názoru soudu je tedy nepřiměřená, avšak byla způsobena zejména procesní činností ze strany žalobkyně. Žalobkyni v žádném případě nelze vyčítat legální použít všech opravných prostředků, které právní předpisy České republiky jí dávají k dispozici, avšak na druhou stranu je nutné posuzovat celkovou situaci dle ustanovení § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb. s tím, že je nutné přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu a mimo jiné také k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení. Soud tak má za to, že to byla pouze žalobkyně, kdo svojí procesní, byť legální, činností dospěla k celkové délce shora uvedeného řízení, byla to, jak je shora uvedeno pouze žalobkyně, kdo podala žalobu k místně nepříslušnému soudu, následně podávala odvolání, dovolání, řešila také návrh na delegaci vhodnou, kdy ze strany Nejvyššího soudu tento návrh nebyl shledán důvodným, opakovaně žádala a podávala návrhy na osvobození od placení soudních poplatků a přiznání advokáta, kdy částečně tedy úspěšná byla, částečně nikoliv, byl jí také ustanoven opatrovník k ochraně jejích zájmů, byla to žalobkyně, kdo podávala nedůvodnou námitku podjatosti. Je nutné právě poukázat na skutečnost, že od roku 2006 do roku 2011 to byly soudy, které se zabývaly pouze procesními návrhy žalobkyně, které nesměřovaly k rozhodnutí ve věci samé, pouze bylo nutné, aby se právě zabývaly jejími požadavky stran místní příslušnosti, delegaci vhodné a osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení advokáta. Teprve v roce 2012 došlo k projednání ve věci samé, kdy během jednoho roku bylo ve věci samé rozhodnuto. Opět zde došlo k prodloužení celkové délky řízení, kdy to byla žalobkyně, která žádala o zapůjčení spisu k jeho nahlédnutí k Okresnímu soudu v Olomouci. Řízení bylo složité právě i z procení stránky vzhledem k tomu, že zde byli vyslýchání svědci prostřednictvím civilního dožádání, a to opět u Okresního soudu v Olomouci, spis tedy bylo nutné zasílat tomuto soudu a bylo nutné právě zorganizovat celé jednání v rámci civilního dožádání. V průběhu roku 2013 a 2014 potom byla řešena právě i situace ohledně ustanovených opatrovníků nebo ustanovených právních zástupců žalobkyni, kdy buď s tímto ustanovením nesouhlasila žalobkyně, nebo ustanovený zástupce, popřípadě opatrovník. Byla to opět žalobkyně, která dne datum žádala o změnu osoby opatrovníka, o kterém bylo nutno opět rozhodovat. Soud má za to, že je nutné poukázat i na skutečnost, že ve věci došlo k rozšiřování žaloby a zejména právě na počátku jednání to byla žalobkyně, která převedla svoji pohledávku na další osobu, a následně po poměrně krátkém čase došlo opět k převedení této pohledávky zpět na původní osobu žalobkyně. Soud má za to, že se jedná opět o záležitost, kterou je nutné přičítat pouze k tíži žalobkyně. Soud tedy má za to, že celková délka řízení již přesahuje svojí délkou délku obecně přijatelnou jako délku přiměřenou, ve které by mělo být vydáno rozhodnutí ve věci samé, avšak celková délka tohoto řízení byla zapříčiněna pouze a jedině jednáním žalobkyně a nutností rozhodování ze stran soudů všech instancí o jejích návrzích. Soud tak má za to, že je to právě jednání žalobkyně ve smyslu ustanovení § 31a odst. 3 zákona číslo Sb, které přispělo k celkové délce řízení a je nutné tak přihlédnout při formě zadostiučinění právě k tomuto parametru. Co se týká významu řízení pro žalobkyni, nelze odhlédnout od situace, že soudu z jeho úřední činnosti je známé, že je to žalobkyně, která podává v průběhu posledních 10 let značné množství žalob, kdy pouze u Obvodního soudu pro Prahu 2 je soudu z jeho činnosti známé, že žalobkyně za toto období podala více než 100 žalob. Předmětem posouzení v tomto řízení je sice soudní spor vedený u Obvodního soud pro Prahu 1, kterou se domáhala vydání bezdůvodného obohacení a nikoliv tedy žalobu v rámci zákona 82/98 Sb., kdy zejména u Obvodního soudu pro prahu 2 drtivá většina žalobkyní podaných žalob je vedena právě z důvodu požadavku na odškodnění a nejedná se ani o žalobu dle zákona 106/1999 Sb., což je právě obdobná situace k drtivé většině podávaných žalob ze strany žalobkyně. Co se tedy týká významu uvedeného řízení pro žalobkyni, byť se nejednalo o klasickou žalobu žalobkyně, kdy soudu z úřední činnosti je tedy známé, že žalobkyně podává značné množství uvedených žalob, kdy při počtu podávaných žalob ze strany žalobkyně bez ohledu na to, co je jejich předmětem, nutně obecně musí u kteréhokoliv ze soudních řízení poklesnout jeho význam pro žalobkyni, neboť není logicky obecně možné, aby bylo možné plnohodnotně vnímat význam každého řízení, které je z její strany fakticky vedeno. Soud v tomto poukazuje, že soudu je z jeho zkušenosti a rozhodnutí stran dalších soudů, které jsou tomuto soudu ke komparanci porovnávána, popřípadě ze znalostí judikatury soudů vyšších instancí a ESLP známa, že žalobkyně nevede uvedená řízení pouze u Obvodního soudu pro Prahu 2, ale jak je evidentní i u dalších soudů, je tedy evidentní, že pouze značný počet řízení, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 není počtem konečným v rozsahu soudních řízení, vedených ze strany žalobkyně vůči dalším subjektům.

8. Ve stanovisku ze dne datum se žalobkyni dostalo zadostiučinění ze strany žalované ve formě konstatování porušení práva na spravedlivý proces na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud má za to, že tato forma zadostiučinění vzhledem ke všem okolnostem případu je dostačující a plnohodnotnou formou nápravy. Vzhledem k tomu, že žalobkyni shora uvedené stanovisko bylo vydáno a doručeno, dostalo se jí tedy i této formy zadostiučinění a soud tak má za to, že je namístě v tomto směru tedy žalobu zamítnout.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř. Rozhodnutí záviselo na úvaze soudu. Samotné konstatování porušení práva je součástí odškodnění. Žalobkyni se jí ho dostalo až po uplynutí 6ti měsíční zákonné lhůty pro předběžné projednání nároku. Žalobkyně tak byla co, do základu úspěšná. Soud jí přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.