OSPH02 19 C 15/2020-73

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Česká republika- Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 ⟪LB:lb_008⟫ jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111 ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Rašínovo nábř. 390/42, Praha 2 ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 200 000,00 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 61 250 Kč se zákonnými úroky z prodlení, ve výši 10% ročně z této částky od 26. 1. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 138 750 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 26. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22.570 Kč, k rukám zástupce žalobce, anonymizováno jméno příjmení, advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím žádané jako přiměřené zadostiučinění náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2, pod sp. zn. spisová značka. Žalobce uváděl, že předmětné řízení trvalo po dobu téměř 7 let, a v příčinné souvislosti s touto nepřiměřenou délkou předmětného řízení pak žalobci vznikla nemajetková újma, kterou je nutné odškodnit v penězích. Svůj nárok žalobce u žalované předběžně uplatnil 25. 7. 2019 dle zákona č. 82/98 Sb., na nárok však ničeho hrazeno nebylo.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila uplatnění nároku žalobcem u žalované z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2, pod sp. zn. spisová značka z datum rozhodnutí a následné vydání zamítavého stanoviska 9. 3. 2020. Žalovaná uvedla, že na předmětném odmítavém stanovisku nadále setrvává a žádala proto žalobu v plném rozsahu zamítnout, neboť v daném případě neshledala existenci odpovědnostního titulu, tedy nesprávného úředního postupu. Celkovou délku řízení, s ohledem na procesní aktivitu účastníků a úkony soudu, pak shledala přiměřenou.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným uplatnění předběžně nároku žalobcem u žalované podle zákona č. 82/98 Sb. z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2, pod sp. zn. spisová značka dne datum rozhodnutí, a následné vydání zamítavého stanoviska z 9. 3. 2020.

4. Mezi účastníky zůstalo sporným splnění předpokladů dle zákona č. 82/98 Sb., pro finanční plnění zadostiučinění z titulu nemajetkové újmy z řízení namítaného.

5. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování podstatným obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. spisová značka, ze kterého má za prokázán následující průběh řízení:

1.8. 2013 podaná žaloba žalobcem proti žalované dle zákona č. 82/98 Sb. k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka. Následná výzva k doložení plné moci pro zástupce žalobce z 2. 9. 2013. Usnesením z 2. 9. 2013 dále vyslovena místní nepříslušnost a věc postoupena k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Následovalo podání žalobce, a to odvolání do předmětného rozhodnutí z 3. 10. 2013 a následné doplnění odvolání 4. 10. 2013. Předkládací zprávou k Městskému soudu v Praze byla věc předložena 24. 10. 2013 a následně usnesením z 24. 1. 2014 potvrzena rozhodnutím soudu prvního stupně. Následovala výzva ze dne 4. 3. 2014 pro žalovanou k vyjádření se k žalobě a případnému postupu podle ustanovení § 115a o. s. ř. Následně zakládáno ve spise usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 755/14 o odmítnutí ústavní stížnosti ze dne 7. 3. 2014, a to pro nevyčerpání možnosti podat dovolání. 11. 3. 2014 bylo zasláno dovolání ve věci, 24 3. 2014 doplnění dovolání a následně vyjádření žalované, která zaslala své vyjádření 15. 4. 2014 13. 5. 2014 byla věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky a dovolání následně zamítnuto rozhodnutím z 27. 5. 2015 4. 9. 2015 byla přeposílána žaloba, žádáno připojení přílohového spisu 4. 9. 2015 a následně podaná ústavní stížnost 23. 7. 2015, která je ve spise založená, včetně jejího doplnění z 3. 8. 2015 16. 9. 2015 byl spis lhůtován na 3 měsíce ohledně rozhodnutí o ústavní stížnosti. 22. 1. 2016 bylo žádáno připojení přílohového spisu Městského soudu v Praze a usnesením z 10. 2. 2016 řízení přerušeno do skončení řízení u Ústavního soudu. Usnesením z 13. 6. 2016 bylo pokračováno v řízení, následně ústní jednání nařízeno na 8. 11. 2016 dne 2. 8. 2016. Následovalo vyjádření žalobce ze dne 16. 8. 2016 a dále ústní jednání nařízené na 8. 11. 2016, v rámci něhož byl vyhlášen rozsudek, kdy pod výrokem I. byla zamítnuta žaloba, a pod výrokem II. rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Odvolání žalobce podal 8. 11. 2016, následovalo doplnění odvolání 8. 12. 2016. Předkládací zprávou ze dne 7. 2. 2017 byla věc postoupena k rozhodnutí. Následovala výzva k založení řádné plné moci 7. 3. 2017 a výzva k případnému postupu podle ustanovení §115a o. s. ř. ze dne 14. 3. 2017. Žalobce vyjádřil nesouhlas s tímto postupem, a proto bylo nařízeno odvolací jednání 26. 4. 2017. Další doplnění odvolání ze strany žalobce soud obdržel 22. 3. 2017. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017 bylo pod výrokem I. přiznáno finanční odškodnění ve výši 35 000 Kč s příslušenstvím. Co do zbytku byla žaloba zamítnuta a dále rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Ve věci bylo podáno dovolání dne 7. 6. 2017. Předkládací zprávou z 29. 8. 2017 byla věc předložena Nejvyššímu soudu, který rozsudkem z 29. 5. 2019 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu nesprávného právního posouzení odvolacího soudu. Vyjádření žalobce soud obdržel 25. 7. 2019, ústní jednání u odvolacího soudu bylo stanoveno na 2. 10. 2019 referátem z 21. 8. 2019. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 2. 10. 2019 bylo jednak přiznáno zadostiučinění ve výši 42 500 Kč s příslušenstvím, co do zbytku byla žaloba zamítnuta a dále rozhodováno o náhradě nákladů v řízení. Ve věci bylo opětovně podáno dovolání 20. 12. 2019. Následovala výzva k zaplacení soudního poplatku z dovolání z 2. 1. 2020, a usnesením z 22. 1. 2020 byl vyzván žalobce k doložení majetkových a výdělkových poměrů k žádosti o osvobození od soudních poplatků. Usnesením z 23. 4. 2020 nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Právní moci nabylo rozhodnutí 14. 5. 2020 Soudní poplatek byl následně 30. 4. 2020 již složen a výzvou z 13. 5. 2020 byla podána výzva žalované k vyjádření se k dovolání.

6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování účastnickým výslechem žádaným ze strany žalované, když s ohledem na povahu projednávaného sporu, tedy odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, kde se nemajetková újma presumuje, účastnický výslech neshledal důležitým a adekvátním, a to především s ohledem na skutečnost, že žalobce nikterak ani netvrdil zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka, kde by jeho provedení bylo na místě. Z tohoto důvodu soud pro procesní ekonomii řízení tento důkazní návrh zamítal.

7. Na základě provedeného prokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobce byl účasten řízení v procesním postavení žalobce vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 2, pod sp. zn. spisová značka, když svou povahou šlo o řízení o náhradu přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v režimu zákona č. 82/98 Sb. (z řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. spisová značka). Řízení dosud není pravomocně skončeno, tedy k datu vydání tohoto rozhodnutí (23. 6. 2020) trvá 6 let a 10 měsíců. V období od 2. 9. 2013 do 27. 5. 2015 bylo rozhodováno po dobu 1 roku a 8 měsíců o místní příslušnosti soudu, celkově meritorně i procesně rozhodoval 3x soud prvního stupně, 3 x soud odvolací, 2 x nejvyšší soud a 1x soud ústavní. V řízení se vyskytla opakovaná období procesní nečinnosti soudu, a to v období od 13. 5. 2014 do 27. 5. 2015, tedy po dobu 1 roku, období od 16. 9. 2015 do 22. 1. 2016, tedy po dobu 4 měsíců, v období od 29. 8. 2017 do 29. 5. 2019, tedy po dobu 1 roku a 9 měsíců. Žalobce se na délce řízení nikterak významně nepodílel, řízení není řízením se zvýšeným významem předmětu řízení pro poškozeného, tento význam ani nebyl tvrzen. Dne 25. 7. 2019 žalobce uplatnil u žalované nárok na přiznání finančního zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce namítaného řízení. Stanoviskem z 9. 3. 2020 na nárok nebylo nikterak ze strany žalované hrazeno, když tato jej zamítla.

8. Podle § 1 odst. 1, zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 citovaného zákona o odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Podle § 5 OdpŠk. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné hradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1, věty 2 a 3, nebo § 22 odst. 1, věty 2 a 3, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, a za e) významům předmětu řízení pro poškozeného.

12. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když žalobce se po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši celkově 200 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. spisová značka v přiměřené lhůtě. Řízením bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§15 odst. 2 OdpŠk).

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Obvodní soud pro Prahu 2 vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka v přiměřené lhůtě ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, věty 3 OdpŠk, když pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci, a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů, a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, podle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomuto využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej například rozsudek z Nejvyššího soudu z 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

14. Při stanovení celkové doby řízení vyšel soud z toho, že občanské soudní řízení začíná doručením žaloby soudu a jeho konec pak spadá v jedno s okamžikem nabytí právní moci konečného rozhodnutí. V posuzovaném případě dané řízení trvá od 1. 8. 2013, kdy byla soudu doručena žaloba žalobcem, dosud řízení pravomocně skončeno není, tedy k datu vyhlášení tohoto rozhodnutí 23. 6. 2020 trvá po dobu 6 let a 10 měsíců. Soud shledal nedostatky v postupu Obvodního soudu pro Praha 2 v průběhu řízení, kdy soud shledal 3 období procesní nečinnosti soudu zapříčiněné 2x nutností rozhodování Nejvyššího soudu, které danou věc prodloužily. V prvním případě o 1 rok, v druhém případě o 1 rok a 9 měsíců. Tyto dílčí průtahy jsou doplněny ještě kratším průtahem Obvodního soudu pro Prahu 2 v období přelomu roku 2015 a 2016. S ohledem na skutečnost, že nešlo o ojedinělý průtah v projednávaném řízení, který lze přičíst orgánům státu, ale průtahy se vyskytly opakovaně, dospěl soud k závěru, že celková délka řízení, i s ohledem na procesní aktivitu účastníků a taktéž rozhodování soudu, není dobou přiměřenou, a je na místě shledat odpovědnostní titul ve smyslu ustanovení § 13 OdpŠk. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, kterou je nutné odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, soud neshledal. Způsob při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení pak stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud, který zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., při určení konečné výše odškodnění (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

15. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva Nejvyššího soudu (viz rozsudky z 12. 1. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011 sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, nebo z 13. 7. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí 15 000,00 Kč až 20 000,00 Kč za první 2 roky trvání řízení a dále pak za každý další rok řízení.

16. Posuzované řízení v délce 6 let a 10 měsíců soud zohlednil základní částkou 15 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první 2 roky v částce poloviční, a jako základní částku finančního zadostiučinění určil částku 87 500,00 Kč. Soud neshledal, že by bylo nutné jakkoli tuto částku navýšit, neboť délka řízení nebyla nikterak extrémní.

17. Tuto částku soud poté podrobil jednotlivým kritériím § 31a OdpŠk, když za složitost, soud ponižoval částku o 30%. Soud uvádí především procesní složitost, když soud v prvním stupni procesně rozhodoval 2x, soud druhého stupně 1x, Nejvyšší soud 1x a Ústavní soud taktéž procesně 1x, pokud jde o meritorní rozhodnutí, i toto jednoznačně ovlivnilo délku samotného řízení, když soud prvního stupně rozhodoval 1x, soud městský 2x a Nejvyšší soud 1x, a další dovolání bude dále projednáváno. Soud vzal v potaz i argumentaci žalované, která je podpořena přílohovým spisem, a to skutečnost, že pouze o místní příslušnosti bylo rozhodováno po dobu 1 roku a 8 měsíců, a to především k procesní aktivitě samotného žalobce (od 2. 9. 2013 kdy byla vyslovena, do 27. 5. 2015, kdy bylo odmítnuto dovolání podané žalobcem). Žalobce podal žalobu k místně nepříslušnému soudu a trval na jejím projednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, ačkoliv věc měla být řešena zdejším soudem. Odmítal se potom ztotožnit s rozhodnutím soudu prvního stupně i soudu odvolacího, z tohoto důvodu bylo podáno odvolání, o kterém muselo být následně rozhodováno dovolacím soudem, a to za situace, kdy před jeho podáním podal taktéž ústavní stížnost, která byla odmítnuta rozhodnutím sp. zn. IV. ÚS 755/14 pro nevyčerpání možnosti podat dovolání v předmětné věci místní příslušnosti.

18. Pokud jde o další kritéria § 31a OdpŠk, soud nikterak nenavyšoval ani neponižoval základní částku finančního zadostiučinění když, pokud jde o jednání poškozeného, vzal v potaz, že žalobce činil úkony, které mu občanský soudní řád umožňuje, řízení nikterak neprodlužoval, nežádal o odročení jednání, avšak taktéž nepodával ani žádné stížnosti či návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Na jeho délce se tedy nikterak výrazně negativně ani pozitivně, nepodílel.

19. Pokud jde o postup orgánu veřejné moci během řízení, soud tento již částečně zohlednil ve formě a výši přiznaného zadostiučinění, proto z tohoto důvodu taktéž není na místě jakkoliv základní částku navyšovat či ponižovat.

20. Pokud jde o význam předmětu řízení pro účastníka, jde o řízení o odškodnění, když toto řízení není dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva spojeno se zvýšeným významem řízení pro účastníka. Za taková řízení se zvýšeným významem jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života. V projednávaném řízení, jak bylo již konstatováno shora, šlo o řízení v režimu zákona 82/98 Sb., když žalobce žádal odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném původně před Městským soudem v Praze, pod sp. zn. spisová značka. Řízení pak, jak vyplývá z posledních rozhodnutí, bylo pro žalobce řízením úspěšným.

21. Na základě shora uvedených kritérií proto soud uvádí, že jako adekvátní částku finančního zadostiučinění v projednávaném případě určil částku ve výši 61 250 Kč, kterou pod výrokem I. žalobci přiznal, včetně zákonných úroků z prodlení, ve smyslu ustanovení § 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši 10% ročně, když žalobce tyto úroky žádal řádně po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované, tedy od 26. 1. 2020 do zaplacení.

22. Pod výrokem II. soud zamítl nárok, který svou výší převyšuje nárok žalobci přiznaný, pro jeho nedůvodnost.

23. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobce byl co do merita věci úspěšný, náleží mu proto náhrada nákladů řízení sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000,00 Kč, dále za 5 úkonů právní služby á 3 100,00 Kč, dle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření na výzvu soudu z 11. 2. 2020, vyjádření z 10. 3. 2020 a účast na soudním jednání dne 23. 6. 2020, 5 režijních paušálů ve smyslu § 13 za tytéž úkony právní služby á 300 Kč, to vše vyjma soudního poplatku zvýšené o 21% řádně doloženého DPH advokáta tedy ve výši 22 570 Kč.

24. Lhůta k plnění ve výroku I. i III. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 15 dnů s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího, ve třech vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze navrhnout jeho výkon soudem, či nařízení exekuce.