OSPH02 20 C 23/2020-165

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zástupce žalovaného anonymizována čtyři slova, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o částku 101 667 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 101 667 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 101 667 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 2. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná částka představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobkyni vzniknout nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 17. 1. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. spisová značka a skončilo dne 20. 2. 2019 rozsudkem Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka anonymizována dvě slova, číslo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 407 476,02 Kč s příslušenstvím představující doplatek pojistného a žalobkyně byla v pozici žalované. Žalobkyně soudu vytýkala nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, které trvalo 6 let a 1 měsíc. Dále žalobkyně soudu vytýkala, že řízení bylo 2 roky vedeno věcně nepříslušným soudem a teprve až k její námitce byla tato podmínka řízení přezkoumána, ačkoliv soud prvního stupně měl podmínky řízení posoudit sám na začátku řízení, a věc byla přikázána Městskému soudu v Praze, který musel již provedené dokazování zopakovat, což přispělo k celkové délce řízení. Žalobkyně k průtahům v řízení nijak nepřispěla, celková délka řízení neodpovídá ani jeho složitosti, když rozhodnutí bylo založeno na otázce neplatnosti plné moci udělené zmocněnci k jednání za člena představenstva a z ní plynoucí neplatnosti pojistné smlouvy.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně, uplatněný u žalované dne 16. 8. 2019, neuznává. Posuzované řízení trvalo 6 let a 1 měsíc, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a bylo složitější. Soudy provedly širší dokazování listinnými důkazy a znaleckými posudky, bylo rozhodováno o věcné příslušnosti a o opravných prostředcích. Délka řízení byla ovlivněna procesní aktivitou účastníků, podáním žaloby k věcně nepříslušnému soudu a neplacením soudních poplatků. V řízení bylo postupováno plynule a k žádným průtahům nedošlo. Podání žaloby k věcně nepříslušnému soudu nelze klást k tíži soudu, ale pouze žalobci v posuzovaném řízení. Soud prvního stupně nejprve posoudil svou věcnou příslušnost shodně s žalobce a až k námitce žalované, která je nyní v pozici žalobkyně a která námitku podala až po 1,5 roce od zahájení řízení, byl tento závěr změněn. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni je snížen z důvodu, že se jedná o jednu z největších pojišťoven v České republice s čistým ročním ziskem pohybujícím se okolo půl miliardy Kč. Jelikož žalovaná neshledala existenci nesprávného úředního postupu v řízení, požadavek žalobkyně na odškodnění nemajetkové újmy není důvodný a žaloba by měla být zamítnuta.

3. Při jednání konaném dne 11. 11. 2020 žalobkyně doplnila, že v posuzovaném řízení bylo podstatou sporu to, zda se u pojistné částky jednalo o novou či časovou cenu, když žalobkyně tvrdila, že byla při uzavírání pojistné smlouvy uvedena v omyl. Žalobkyně je pojišťovnou a takové tvrzení pro ni znamená vadu na pověsti, protože pojišťovací vztahy jsou založeny na důvěře klienta v to, že pokud nastane pojistná událost, bude mu vyplaceno plnění, které nebude nedůvodně kráceno. Proto význam posuzovaného řízení nelze poměřovat pouze s výší žalované částky, ale je nutno hledět na podstatu obvinění. V posuzované věci sice byla provedena řada důkazů, ale rozhodnutí na nich nebylo založeno, když bylo založeno na nedostatku oprávnění jednající osoby za žalobce v posuzovaném řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že i přestože je velkou společností, tak má právo na spravedlivý proces a rozhodnutí věci v přiměřené době. Žalobkyně vede celou řadu sporů a ve vícero z nich dochází k průtahům.

4. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně dopisem ze dne 14. 8. 2019 podaným žalované dne 16. 8. 2019 uplatnila nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení a požadovala zaplacení částky 101 667 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona. Žalovaná dne 23. 4. 2020 vydala k uplatněnému nároku zamítavé stanovisko. Uvedené ani mezi účastníky nebylo sporné.

5. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 17. 1. 2013 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 8 podána žaloba žalobcem právnická osoba proti žalované právnická osoba, o pojistné plnění ve výši 1 350 278,66 Kč s příslušenstvím. Žalobce se domáhá na žalované vyplacení výše uvedené částky z titulu pojistné smlouvy číslo o pojištění majetku, když dne 6. 4. 2009 došlo k pojistné události – požáru, který poškodil budovu adresa na Masarykově náměstí v Žamberku ve vlastnictví žalobce. Žalovaná plnění neposkytla z důvodu, že pojištění bylo sjednáno na časovou cenu a nikoliv na novou cenu, jak tvrdí žalobce.

Usnesením ze dne 2. 8. 2013, č. j. číslo jednací byl žalobce vyzván k uhrazení soudního poplatku.

Žaloba byla žalované doručena dne 6. 8. 2013.

Dne 3. 9. 2013 se žalovaná vyjádřila k žalobě.

Usnesením ze dne 16. 9. 2013 byla žalovaná vyzvána k doložení plné moci právního zástupce.

Dne 27. 9. 2013 vyzval soud žalobce k vyjádření k vyjádření žalované.

Žalobce se vyjádřil dne 15. 10. 2013.

Dne 10. 2. 2014 bylo na den 19. 3. 2014 nařízeno jednání.

Dne 19. 3. 2014 proběhlo jednání ve věci, které bylo odročeno na den 22. 5. 2014 za účelem doplnění skutkových tvrzení. Právnímu zástupci žalované bylo uloženo, aby ve lhůtě 60 dnů zaslal soudu znalecký posudek právnická osoba anonymizována tři slova.

Dne 15. 5. 2014 byl soudu doručen návrh důkazů žalobce.

Dne 19. 5. 2014 bylo soudu žalovanou doručeno doplnění znaleckého posudku.

Dne 2. 6. 2014 požádal žalobce o odročení jednání z důvodu nepřítomnosti svědkyně.

Dne 13. 6. 2014 bylo nařízeno jednání na den 28. 8. 2014

Dne 13. 8. 2014 byla soudu žalovanou doručena námitka věcné nepříslušnosti.

Dne 15. 8. 2014 se k námitce věcné nepříslušnosti vyjádřil žalobce.

Věc byla doručena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce věcné nepříslušnosti dne 29. 8. 2014.

Usnesením ze dne 1. 4. 2015 rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.

Spis byl vrácen dne 13. 5. 2015.

Dne 2. 6. 2015 byl spis postoupen Městskému soudu v Praze.

Dne 17. 5. 2016 bylo na den 20. 6. 2016 nařízeno jednání a žalobce byl vyzván k doplnění žaloby.

Dne 10. 6. 2016 bylo soudu doručeno podání žalobce.

Dne 20. 6. 2016 proběhlo jednání, byly čteny listinné důkazy a navržen výslech svědků. Jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědků na 3. 10. 2016.

Dne 3. 10. 2016 proběhlo jednání, na kterém byly čteny listinné důkazy, vyslechnuti dva svědci. Jednání bylo odročeno na 5. 12. 2016 za účelem upřesnění údajů uvedených ve znaleckém posudku.

Dne 17. 10. 2016 vyzval soud žalobce k upřesnění žalobního nároku.

Žalobce reagoval podáním ze dne 15. 11. 2016, kterým navrhnul změnu žaloby.

Usnesením ze dne 22. 11. 2016 soud připustil změnu žaloby a vyzval žalobce k doplacení soudního poplatku.

Dne 28. 11. 2016 bylo soudu doručeno doplnění znaleckého posudku.

Dne 5. 12. 2016 proběhlo jednání, které bylo za účelem předložení originálů listin odročeno na 11. 1. 2017.

Dne 11. 1. 2017 proběhlo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba na zaplacení částky 1 407 576,02 Kč s příslušenstvím zamítnuta z důvodu, že pojistná smlouva platně nevznikla (výrok I.), a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku (výrok II.). Písemné vyhotovení bylo účastníkům doručeno dne 6. 3. 2017.

Usnesením ze dne 2. 3. 2017 soud doplnil rozsudek ze dne 11. 1. 2017 o výrok o náhradě nákladů řízení.

Dne 20. 3. 2017 bylo soudu doručeno odvolání žalobce.

Usnesením ze dne 28. 4. 2017 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku.

Dne 13. 6. 2017 podal žalobce žádost o osvobození od soudních poplatků.

Dne 16. 7. 2017 byl žalobce vyzván k doložení majetkových poměrů.

Dne 2. 8. 2017 požádal žalobce o prodloužení lhůty k doložení majetkových poměrů, kdy soud žádosti vyhověl a lhůtu prodloužil do 20. 8. 2017.

Usnesením ze dne 30. 8. 2017 bylo rozhodnuto o žádosti žalobce tak, že se osvobození nepřiznává.

Usnesení ze dne 20. 9. 2017 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání.

Usnesením ze dne 17. 10. 2017 bylo odvolací řízení zastaveno z důvodu nezaplacení. soudního poplatku. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 6. 11. 2017 odvolání.

Věc byla předložena k rozhodnutí odvolacímu soudu dne 16. 11. 2017.

Usnesením Vrchní soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017 bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení k rozhodnutí o další žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku, která byla podána v odvolání, neboť došlo ke změně okolností na straně žalobce.

Usnesením ze dne 24. 1. 2018 osvobození žalobci nebylo přiznáno.

Dne 12. 2. 2018 podal žalobce odvolání.

Věc byla dne 20. 2. 2018 předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí.

Odvolací soud rozhodnutím ze dne 27. 2. 2018 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků v 1/3 za odvolání a věc se vrací k dalším úkonům v odvolacím řízení.

Věc byla vrácena dne 13. 3. 2018.

Žalobce byl dne 14. 3. 2018 vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Ten byl uhrazen na účet soudu dne 29. 3. 2018.

Věc byla předložena k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku dne 17. 4. 2018.

Dne 13. 11. 2018 bylo na den 5. 2. 2019 nařízeno jednání.

Jednání před odvolacím soudem proběhlo dne 5. 2. 2019, byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 2. 2019.

Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 Cm 15/2015 a průběh posuzovaného řízení nebyl mezi účastníky sporný.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 101 667 Kč s příslušenstvím, která má představovat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými.

8. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („ …přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.

9. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci příjmení a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73).

10. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud neshledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

11. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo ode dne 6. 8. 2013, kdy byla žalobkyni, která byla v pozici žalované, doručena žaloba a teprve od okamžiku doručení žaloby mohla žalobkyně pociťovat nejistotu ohledně výsledku posuzovaného řízení a mohlo tak dojít k případnému vzniku nemajetkové újmy, do dne 20. 2. 2019, kdy nabyl právní moci potvrzující rozsudek odvolacího soudu, celkem tak trvalo 5 let a 6 měsíců.

12. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba, kterou se právnická osoba a.s. po žalobkyni domáhala doplacení pojistného plnění ve výši 1 350 278,66 Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy č. 0006566421 o pojištění majetku a na základě pojistné události ze dne 6. 4. 2009, při níž byla požárem poškozena nemovitost. Mezi účastníky bylo sporné, zda bylo pojištění sjednáno na časovou, nebo na novou cenu. V rámci posuzovaného řízení soudy rozhodovaly také o vznesené námitce věcné nepříslušnosti soudu, která byla žalovanou (nyní v postavení žalobkyně) podána dne 13. 8. 2014, o připuštění změny žaloby, 2x o žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků z důvodu změny jeho majetkových poměrů a o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Nařízené jednání bylo odročováno pouze jedenkrát z důvodu omluvy svědka.

13. Řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy, před soudem prvního stupně proběhla celkem 4 jednání (z toho 1 před Obvodním soudem pro Prahu 8) a bylo vydáno jedno zamítavé rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud rozhodoval k odvolání žalobce o procesní otázce dvakrát (zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, přiznání osvobození od soudního poplatku) a ve věci samé jedenkrát, a to při 1 jednání, tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Otázku věcné příslušnosti soudu posuzoval Vrchní soud v Praze. Již samotná skutečnost, že ve věci rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu potřebou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení, pro dobu nutnou k vydání rozhodnutí, jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. Účastníkům řízení nelze přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany, a jestliže tedy účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů, ať se jedná o uplatnění opravných prostředků, nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách. Stát proto nemůže nést odpovědnost za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení.

14. Posuzované řízení bylo s ohledem na jeho předmět do jisté míry právně i procesně složité. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce se na žalované (nyní v postavení žalobkyně) domáhal doplacení pojistného plnění v částce 1 350 278,66 Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy č. 0006566421 o pojištění majetku. Mezi účastníky bylo sporné, zda bylo pojištění sjednáno na časovou, nebo na novou cenu. Soud musel vypořádat s odbornými otázkami ohledně výše škody, k jejichž zodpovězení bylo nutné vycházet ze znaleckého posudku, a s posouzením platnosti uzavřené pojistné smlouvy, k čemuž bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků. Dále bylo nutné opakovaně k námitce žalované přezkoumat věcnou příslušnost soudu, po přikázání věci jinému soudu bylo nutné zopakovat dosavadní průběh řízení a dále bylo nutné opakovaně rozhodnout o žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení. Žalobce se na délce řízení podílel tím, že po výzvě k úhradě soudního poplatku za odvolání ve věci podal návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, v němž své majetkové poměry nedoložil, proto nebylo jeho žádosti vyhověno, a po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve věci bylo odvolací řízení z tohoto důvodu zastaveno. Toto rozhodnutí bylo z důvodu nové odůvodněné žádosti žalobce obsažené v odvolání proti tomuto rozhodnutí zrušeno odvolacím soudem a bylo nutné se novou žádostí žalobce zabývat. Soud prvního stupně opět nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, jeho rozhodnutí bylo následně k odvolání žalobce změněno odvolacím soudem, který žalobci přiznal osvobození v rozsahu 1/3 soudního poplatku. Žalobce zbylou část soudního poplatku zaplatil. Uvedeným došlo k prodloužení řízení o 10 měsíců. Jinak se účastníci řízení na délce řízení nepodíleli.

15. Žalobkyně soudu vytýkala, že provedl širší dokazování, které však pro jeho rozhodnutí nebylo nezbytné, když pak své rozhodnutí postavil pouze na posouzení platnosti uzavřené pojistné smlouvy. K uvedenému soud uvádí, že v rámci tohoto řízení o nároku žalobkyně na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobkyni vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, soudu nepřísluší hodnotit úřední postup soudu v posuzovaném řízení a jeho rozhodovací činnost.

16. Pokud se jedná o postup soudu ve věci, nutno konstatovat, že lze shledat nečinnost soudů v období od 29. 8. 2014, kdy byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k posouzení otázky věcné příslušnosti soudu, do 1. 4. 2015, kdy tento soud rozhodl, a od 2. 6. 2015, kdy byla věc postoupena Městskému soudu v Praze, do 17. 5. 2016, kdy soud na den 20. 6. 2016 nařídil jednání, a od 17. 4. 2018, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání ve věci, do 13. 11. 2018, kdy odvolací soud na den 5. 2. 2019 nařídil jednání. Nicméně jedná se o zanedbatelnou nečinnost, neboť ESLP se snaží o globální pohled na řízení, proto zmíněná nečinnost soudů vyšších stupňů může být tolerována i s ohledem na složitost věci, když posuzované řízení bylo prodlouženo tím, že nejprve probíhalo u věcně nepříslušného soudu a Městský soud v Praze po předložení věci k rozhodnutí musel znovu provést dokazovaní a tím, že opakovaně probíhalo na 2 stupních soudní soustavy (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Takovým způsobem ESLP toleroval více jak 12 měsíců období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a 4 měsíce (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Jinak soudy v řízení postupovaly plynule a koncentrovaně a činily úkony v běžných lhůtách.

17. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dostupného na stránkách www.nsoud.cz), dále jen„ stanovisko Nejvyššího soudu“ nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky. Podle judikatury ESLP poskytují poškozenému zvýšený význam řízení řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). V projednávaném případě se jednalo o výplatu pojistného plnění v částce 1 350 278,66 Kč s příslušenstvím a takové řízení nemělo pro žalobkyni vyšší význam. Žalobkyně poukazovala na to, že tvrzení žalobce v posuzovaném řízení o tom, že byl pojišťovnou při uzavírání pojistné smlouvy uveden v omyl, bylo způsobilé přivodit jí újmu a poškodit pověst, a proto pro ni bylo řízení významné. Pověst žalobkyně je jistě důležitou součástí jejího fungování, ale s ohledem na velké množství soudních sporů, které žalobkyně vede, a na povahu a rozsah jejího podnikání, nelze z tohoto důvodu shledat v posuzovaném řízení vyšší význam a vyvodit z něj pro žalobkyni nějaké negativní důsledky. Naopak soud dospěl k závěru, že význam řízení byl pro žalobkyni nižší, neboť předmět řízení neměl přímý dopad na podnikání žalobkyně a pokračování jejího dalšího fungování na řízení nezáviselo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1698/2014).

18. Délka posuzovaného řízení byla přiměřená právní složitosti a náročnosti věci, významu řízení pro žalobkyni a postupu soudů. V posuzovaném řízení sice došlo k uvedeným ojedinělým nečinnostem, které, jak již byli uvedeno lze tolerovat, neboť celková délka řízení byla přiměřená (srov. rozsudek ESLP ze dne 8. 12. 1983 ve věci Pretto proti Itálii, stížnost č. 7984/77, odst. 37). Posuzované řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat, celkovou délku nelze hodnotit jako nepřiměřenou a v důsledku toho nedošlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobkyně. Délka posuzovaného byla ovlivněna zejména rozhodováním o věcně příslušnosti soudu a o odvoláních Vrchním soudem v Praze, který je s ohledem na své postavení v soudní soustavě velmi vytížený, dále pak přikázáním věci Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému a procesní aktivitou žalobce, průběh řízení byl jinak plynulý a postup soudu byl až na výjimku koncentrovaný, proto jej nelze klást státu k tíži, když pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 340 s.).

19. Jelikož v dané věci soud neshledal existenci nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení, nebyl tak splněn základní předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona, a proto soud žalobu jako zcela nedůvodnou ve výroku I. zamítl, aniž by se zabýval otázkou opodstatněnosti žalobkyní požadované částky jakožto finančního zadostiučinění.

20. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 600 Kč za dva úkony, každý po 300 Kč (vyjádření ze dne 6. 5. 2020, účast na jednání dne 11. 11. 2020). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).