OSPH02 47 C 146/2020-24

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 2 000 Kč,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 17. 9. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 8. 2020 domáhá u zdejšího soudu na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 1. 9. 2014 (dále jen„ smlouva“) mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba příjmení p.l.c., se sídlem adresa, číslo název název, názuev anonymizováno číslo, země (dále jen„ společnost“). Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky společnosti (dále jen„ VOP“). K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků na dálku s tím, že zápůjčka ve výši částka byla žalovanému poskytnuta odesláním finančních prostředků na jím uvedené číslo bankovního účtu v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Žalovaný se zavázal ji vrátit nejpozději do 16. 9. 2014. Žalovaný se však dostal do prodlení s vrácením zápůjčky, společnost tedy evidovala za žalovaným dluh na jistotě ve výši 2 000 Kč. Tento dluh společnost postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobkyni. Žalovaný byl upomínkou ze dne 19. 5. 2020 vyzván k úhradě dluhu, avšak dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně podle § 101 odst. 4 o. s. ř., když nereagoval na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud ve věci zjistil z důkazů a tvrzení žalobkyně, neboť žalovaný byl v řízení nečinný, následující skutečnosti. Z čl. 3.3.14 VOP vyplývá, že se úvěrová smlouva považuje za uzavřenou a akceptovanou ze strany právnická osoba ve chvíli, kdy klient obdrží výši úvěru, o kterou žádal na základě úvěrové smlouvy. Ze Smlouvy o zápůjčce a příkazu k úhradě ze dne 1. 9. 2014 se právnická osoba jako zapůjčitel zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, splatnou dne 16. 9. 2014. Součástí smlouvy je také potvrzení o předání peněžité částky. Fakturou číslo bylo prokázáno, že společnost fakturovala žalovanému částku 2 000 Kč splatnou ke dni 16. 9. 2014. Soud dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze právnická osoba na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný informován v dopise ze dne 18. 1. 2018, dopis byl žalovanému dle doloženého podacího archu odeslán dne 22. 1. 2018. Upomínkou ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, upomínka byla žalovanému dle doloženého podacího archu odeslána dne 14. 5. 2020.

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil ve světle uvedených ustanovení jako povinnost žalovaného vrátit žalobkyni zapůjčené finanční prostředky. Žalobkyně v řízení dostatečně prokázala, že mezi právnická osoba a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně rovněž doložila, že předmětná pohledávka za žalovaným na ni byla platně postoupena. Soud tedy s ohledem na uvedené uložil žalovanému zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to včetně zákonných úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ode dne 17. 9. 2014.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch a současně doložila, že žalovanému zaslala ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvu k plnění v požadované výši. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby ve výši 600 Kč, paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky a 21% náhrada DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co je mu uloženo tímto rozsudkem, může žalobkyně podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.