OSPH02 10 C 122/2020-47

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupena obecným zmocněncem jméno příjmení ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o 923 692 Kč s přísl.

I. Zamítá se žaloba na úhradu 923 692 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% p.a. od 21. 4. 2017 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně (dále též jen„ žalobce“) se žalobou ze dne 26.7.2020 domáhá po žalované náhrady škody ve výši 923 692 Kč s příslušenstvím. Po skutkové stránce žalobce vznik škody formuluje jakožto škodu vzniklou nesprávným úředním postupem název soudu v řízení vedeném pod sp.zn. spisová značka, jakož i vzniklou rozhodnutím název soudu, který rozhodoval jako soud odvolací v dané věci pod sp.zn. anonymizována dvě slova číslo, přičemž nesprávný úřední postup obou soudů žalobce spatřuje v nesprávném hodnocení nesprávného úředního postupu, k němuž mělo dojít v řízení vedeném u název soudu pod sp.zn. spisová značka. Na jednání konaném dne 26.10.2021 pak žalobce po skutkové stránce doplnil a potvrdil, že pochybení na straně státu, respektive obou soudů spatřuje v tom, že nebyla správně vyhodnocena všechna kritéria pro odškodnění naříkaného řízení u název soudu, když soud se s tímto řízením vůbec nevypořádal, tedy vlastně neměl ani co hodnotit, a žalobci tak vznikla majetková škoda, kterou vyčíslil právě ve výši 923 692 Kč, což je částka, která byla zamítnuta v řízení vedeném název soudu pod sp.zn. spisová značka.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 27.7.2021, ve kterém žalobou uplatněný nárok neuznala, když konstatovala, že žalobkyně formuluje nárok založený na tom, že napadá rozhodovací činnost soudu, kterou však nelze přezkoumávat, tedy absentuje odpovědnostní titul.

3. Žalovaná učinila nespornou, že žalobkyně u ní nárok předběžně uplatnila, a to dne 28.7.2020.

4. Ze spisu vedeného název soudu pod sp.zn. spisová značka soud zjistil následující. Řízení bylo zahájeno žalobou paní celé jméno žalobkyně, datovanou 22.2.2017, touto se žalobkyně domáhala nemajetkové újmy za délku řízení, vedeného u název soudu pod sp.zn. spisová značka s odůvodněním, že délku řízení považuje za otřesnou a s tím, že v řízení je několik průtahů. Ve věci bylo rozhodnuto název soudu rozsudkem pod čj. číslo jednací dne 21.6.2018, na rozsudku je vyznačena doložka právní moci ve spojení s rozsudkem název soudu ke dni 26.6.2019. Ve věci bylo podáno odvolání ze strany žalobkyně a věc byla předložena odvolacímu soudu 14.3.2019 název soudu ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 5.6.2019 pod čj. číslo jednací, na tomto rozhodnutí je rovněž vyznačena doložka právní moci k 26.6.2019. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně, tedy fakticky bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 308 Kč s úrokem z prodlení, a byla zamítnuta žaloba v části požadavku na úhradu částky 923 692 Kč s úrokem z prodlení. Z obsahu spisu se podává, že řízení skončilo rozhodnutím název soudu ze dne 5.6.2019, ve věci nebyl podán žádný mimořádný opravný prostředek ani ústavní stížnost. Ve spise není vyznačena žádná informace o tom, že by některé z rozhodnutí ve věci, ať již soudu I. instance či soudu odvolacího, bylo zrušeno.

5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

6. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení:

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

8. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

9. Po skutkové stránce se tak žalobkyně domáhá toho, že v řízení, vedeném u název soudu pod sp.zn. spisová značka, a v navazujícím řízení u název soudu jakožto soudu odvolacího pod sp.zn. spisová značka došlo k pochybení na straně obou soudů v tom směru, že nebyla správně vyhodnocena kritéria při posuzování předmětu tamních řízení, tj. posouzení nesprávného úředního postup ve formě nepřiměřené délky řízení, které žalobkyně spatřovala v řízení vedeném u název soudu pod sp.zn. spisová značka.

10. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

11. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (spisová značka).

12. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).

13. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě, přičemž v tomto ohledu uzavírá, že z důvodů uvedených níže není ve věci dán odpovědnostní titul, tedy z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

14. Ze skutkových tvrzení žalobkyně je totiž zřejmým, že nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, když toto žalobkyně ani netvrdila a ani z provedeného dokazování, konkrétně spisu název soudu sp.zn. spisová značka, soud nezjistil, že by ať rozhodnutí soudu I. instance či II. instance bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. Tedy odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí není dán.

15. Pokud jde o druhý z možných odpovědnostních titulů - nesprávný úřední postup, pak soud odkazuje na výše uvedené. Žalobce se po skutkové stránce domáhá pochybení soudů, které spatřuje v tom, že při samotné rozhodovací činnosti, tedy konkrétně vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona při posuzování nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u název soudu pod sp.zn. spisová značka, si název soudu a návazně i název soudu jakožto soud odvolací nepočínaly řádně, neboť tato kritéria nevyhodnotily dostatečně. Respektive žalobkyně v tomto směru namítá, že nebyl dostatečně zjištěn skutek tak, aby vůbec mohlo být toto řízení hodnoceno. Z obsahu spisu název soudu sp.zn. spisová značka pak soud zjistil, že jak soud I. instance, tak soud II. instance zjišťovaly obsah spisu název soudu sp.zn. spisová značka a tento je v těchto rozhodnutích detailně rekapitulován. Není tak dán nesprávný úřední postup namítaný žalobkyní v tom směru, že soudy nezjišťovaly skutkovou stránku věci. V části žalobních tvrzení, kdy se žalobkyně domáhá nesprávného vyhodnocení kritérií pro přiznání výše finančního odškodnění za délku naříkaného řízení, pak s odkazem na výše uvedené soud uvádí, že pojmově nemůže jít o nesprávný úřední postup, neboť právní hodnocení nároku na finanční zadostiučinění je typicky činností, která vede k vydání rozhodnutí a v jeho obsahu se projeví. Tedy v tomto případě by přicházel v úvahu pouze odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí, které by muselo být pro svou nezákonnost změněno či zrušeno a k tomuto však nedošlo. Tedy soud uzavírá, že ani odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu není dán.

16. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).