OSPH02 12 C 169/2019-74

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 176 700 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 176 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 5. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16.8.2019 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 176 700 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u název soudu (dále jen„ OS“) pod sp.zn. spisová značka. Žalobce uvedl, že řízení bylo u OS zahájeno 9.2.2012 doručením žaloby ze dne 7.2.2012 a skončilo usnesením Ústavního soudu ze dne 4.9.2018. Celková délka napadeného řízení tedy trvala 7 let 2 měsíce a 12 dní, což žalobce považoval na nepřiměřeně dlouho. Předmětem řízení byl požadavek žalobce na odstranění osobních údajů z insolvenčního rejstříku, zveřejněného název soudu. Žalobce dále uvedl, že po celou dobu řízení byl v nejistotě ohledně výsledku řízení, přičemž se bál, zda někdo neoprávněně nezíská a nezneužije jeho osobní údaje. Žalobce rovněž uvedl, že ztratil důvěru v soudy, bylo porušeno jeho právo na spravedlivé soudní řízení. Délka řízení měla negativní dopad na psychiku a zdravotní stav žalobce, neboť musel několikrát opakovaně soud urgovat k přednostnímu projednání věci. Namítané řízení přitom dle žalobce nebylo nijak složité a nemělo pro něj malý význam, neboť usiloval o odstranění soukromých osobních údajů z insolvenčního rejstříku. Žalobce se nepodílel na délce řízení a věc byla jednoduchá. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 4.2.2019, avšak do podání žaloby se žalovaná nevyjádřila.

2. V podání ze dne 13.2.2020 se vyjádřila žalovaná, s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 7.2.2019 uplatnil svůj nárok ve výši 158 100 Kč. Žalovaná konstatovala, že v namítaném řízení nedošlo k žádným průtahům, přičemž žádný ze soudů, které se podílely na rozhodování, nebyl nečinný. Řízení trvalo po dobu 6 let a 6 měsíců, celková délka řízení je tedy dle žalované přiměřená. Význam řízení byl pro žalobce shledán jako nízký, přičemž žalobce vede se žalovanou větší množství obdobných sporů, kde namítá neoprávněné zveřejnění svých osobních údajů na internetových stránkách justice. Žalobce byl ve všech těchto řízeních neúspěšný. Žalobce se navíc na délce namítaného řízení podílel, neboť v jeho průběhu neustále zasílal rozsáhlá podání včetně rozšíření žaloby. Soud se tak musel se všemi podáními náležitě seznámit a rozhodnout o připuštění či nepřipuštění žaloby.

3. Podle § 115 o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. s tímto procesním postupem vyslovili souhlas. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora citovaným ustanovením § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by nařídil jednání.

Skutková zjištění:

4. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. žádost žalobce o odškodnění ze dne 4. 2. 2019 s podacím razítkem žalované ze dne 7. 2. 2019 a stanovisko žalované ze dne 6. 2. 2020) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 7. 2. 2019 obrátil na žalovanou se svou žádostí o odškodnění.

5. Soud na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. 27 C 24/2012 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): ⟪LB:lb_001⟫ -) Žalobou doručenou soudu dne 9.2.2012 bylo zahájeno řízení o žalobě žalobce proti zdejší žalované na zaplacení finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem a délkou řízení, ve výši 500 000 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že u název soudu je vedeno insolvenční řízení, v rámci něhož žalobce nahlédl do spisu, o čemž byl pořízen písemný záznam. V záznamu o nahlížení žalobce neposkytl soudu souhlas se zveřejněním osobních údajů, týkajících se jeho osoby. Následně žalobce kontrolou zjistil, že v elektronickém veřejně přístupném insolvenčním rejstříku v oddílu D je zmíněný záznam o nahlížení do spisu ze strany žalobce zveřejněna kopie včetně jeho podpisu. Jelikož se jednalo o zveřejněné osobní údaje žalobce, tak žalobce požádal název soudu, aby osobní údaje vymazal, čemuž název soudu nevyhověl. V namítaném řízení se žalobce kromě zadostiučinění ve výši 500 000 Kč domáhal rovněž odstranění osobních údajů žalobce z insolvenčního rejstříku a dále požadoval písemnou omluvu. ⟪LB:lb_002⟫ -) Usnesením ze dne 20.2.2012 byla žalovaná vyzvána k vyjádření se k žalobě. ⟪LB:lb_003⟫ -) Usnesením z téhož dne byla žalovaná vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. ⟪LB:lb_004⟫ -) Dne 12.3.2012 se ve věci vyjádřila žalovaná. ⟪LB:lb_005⟫ -) Dle referátu ze dne 19.3.2012 byl vyžádán insolvenční spis od název soudu. ⟪LB:lb_006⟫ -) Přípisem z 27.3.2012 bylo sděleno, že spis byl zapůjčen zdejšímu soudu k jiné spisové značce. ⟪LB:lb_007⟫ -) Dne 4.5.2012 se ve věci vyjádřil žalobce a doplnil svou žalobu, navrhl provedení důkazů. ⟪LB:lb_008⟫ -) Dle referátu z 21.6.2012 OS požádal o zapůjčení spisu. ⟪LB:lb_009⟫ -) Spis byl připojen dle referátu dne 2.7.2012. ⟪LB:lb_010⟫ -) Dne 20.9.2012 žalobce doplnil svou žalobu, kterou nadto rozšířil o dalších 500 000 Kč. ⟪LB:lb_011⟫ -) Dle referátu ze dne 3.12.2012 OS zaslal účastníkům přípis, že dle jeho názoru se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou v důsledku zpracování jeho osobních údajů, přičemž uvedená problematika se řídí právní úpravou na ochranu osobnosti, to je § 13 občanského zákoníku. Z toho důvodu bude věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. ⟪LB:lb_012⟫ -) Dne 5.2.2013 byl Městskému soudu v Praze předložen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu v dané věci, který byl doručen OS dne 29.1.2013. ⟪LB:lb_013⟫ -) Usnesením ze dne 8.2.2013 Městský soud v Praze zamítl návrh na určení lhůty. ⟪LB:lb_014⟫ -) Dne 29.1.2013 žalobce doplnil svou žalobu a znovu rozšířil žalobu o částku 250 000 Kč. ⟪LB:lb_015⟫ -) Dne 14.3.2013 žalobce opětovně doplnil žalobu. ⟪LB:lb_016⟫ -) Dne 2.4.2013 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. ⟪LB:lb_017⟫ -) Dne 4.4.2013 žalobce doplnil svou žalobu, svá tvrzení a důkazní návrhy. ⟪LB:lb_018⟫ -) Zmíněné podání bylo postoupeno Vrchnímu soudu v Praze dne 15.4.2013. ⟪LB:lb_019⟫ -) Usnesením ze dne 26.4.2013 rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v I. stupni příslušné okresní soudy. ⟪LB:lb_020⟫ -) Spis byl vrácen OS dne 13.5.2013. ⟪LB:lb_021⟫ -) Dne 20.5.2013 žalobce doplnil a opravil svou žalobu a vzal zpět návrh na písemnou omluvu, které se v žalobě domáhal. ⟪LB:lb_022⟫ -) Přípisem z 20.6.2013 byl žalobce dotázán, zda rozšíření žaloby se vztahuje rovněž na úroky z prodlení z žalované jistiny, či nikoliv. ⟪LB:lb_023⟫ -) Dne 22.7.2013 žalobce svou žalobu doplnil. ⟪LB:lb_024⟫ -) Usnesením ze dne 17.12.2013 OS připustil změnu žaloby a částečně řízení zastavil v návaznosti na částečné zpětvzetí. ⟪LB:lb_025⟫ -) Dne 4.10.2013 žalobce doplnil žalobu a požádal o přednostní projednání věci. ⟪LB:lb_026⟫ -) Dne 29.1.2014 se žalobce opět vyjádřil ve věci. ⟪LB:lb_027⟫ -) Dle referátu z 1.3.2014 bylo nařízeno jednání na 23.4.2014. ⟪LB:lb_028⟫ -) Přípisem z 11.3.2014 se žalovaná omluvila z jednání. ⟪LB:lb_029⟫ -) Dne 22.4.2014 se žalobce vyjádřil ve věci a mimo jiné se omluvil z jednání z toho důvodu, že v předvolání k soudnímu jednání není jeho účast vyžadována a cesta k soudu by pro něj byla finančně náročná. ⟪LB:lb_030⟫ -) Dle protokolu z jednání ze dne 23.4.2014 bylo konstatováno, že včerejšího dne byla doručena změna žaloby, z toho důvodu soud nemůže jednat, neboť nejprve musí být pravomocně rozhodnuto o změně žaloby. Jednání tedy bylo odročeno na neurčito. ⟪LB:lb_031⟫ -) Usnesením ze dne 28.5.2014 byla změna žaloby částečně připuštěna a částečně nepřipuštěna. ⟪LB:lb_032⟫ -) Podáním ze dne 11.6.2014 vznesla žalovaná námitku promlčení. ⟪LB:lb_033⟫ -) Dne 28.7.2014 se žalobce vyjádřil ve věci. ⟪LB:lb_034⟫ -) Dne 24.11.2014 se žalobce opět vyjádřil ve věci a doplnil svou žalobu. ⟪LB:lb_035⟫ -) Dle referátu ze dne 27.6.2014 OS přeposlal žalobci námitku promlčení, kterou vznesla žalovaná. ⟪LB:lb_036⟫ -) Dne 6.2.2015 bylo nařízeno jednání na 23.4.2015. ⟪LB:lb_037⟫ -) Podáním ze dne 5.3.2015 se žalovaná omluvila z nařízeného jednání. ⟪LB:lb_038⟫ -) Dne 9.3.2015 se z jednání omluvil rovněž žalobce a vyjádřil se ve věci samé, zaslal množství listinných důkazů. ⟪LB:lb_039⟫ -) Dne 11.3.2015 žalobce opětovně rozšířil svou žalobu o 250 000 Kč. ⟪LB:lb_040⟫ -) Podáním ze dne 15.4.2015 požádal žalobce o sdělení informace, zda nařízené jednání na 23.4.2015 proběhne či nikoliv. ⟪LB:lb_041⟫ -) Přípisem z 21.4.2015 bylo sděleno žalobci, že jednání bude. ⟪LB:lb_042⟫ -) Usnesením ze dne 23.4.2015 bylo rozhodnuto o připuštění části žaloby a o nepřipuštění části žaloby. ⟪LB:lb_043⟫ -) Dne 23.4.2015 se konalo jednání, během něhož bylo provedeno dokazování a jednání bylo odročeno na 30.4.2015. ⟪LB:lb_044⟫ -) Dne 30.4.2015 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zdejšího žalobce zamítnuta. ⟪LB:lb_045⟫ -) Dne 25.6.2015 žalobce podal odvolání proti rozsudku OS. ⟪LB:lb_046⟫ -) Dne 11.8.2015 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. ⟪LB:lb_047⟫ -) Dne referátu z 20.8.2015 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 4.11.2015. ⟪LB:lb_048⟫ -) Přípisem ze dne 9.9.2015 se žalovaná omluvila z jednání. ⟪LB:lb_049⟫ -) Dne 19.10.2015 žalobce doplnil tvrzení k odvolání. ⟪LB:lb_050⟫ -) Dne 4.11.2015 se konalo jednání před odvolacím soudem, kterým byl rozsudek OS potvrzen. ⟪LB:lb_051⟫ -) Dne 10.11.2015 bylo Městskému soudu v Praze doručeno další podání žalobce. ⟪LB:lb_052⟫ -) Dále je ve spise založena žádost o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku. ⟪LB:lb_053⟫ -) Dne 18.2.2016 bylo OS doručeno dovolání žalobce. ⟪LB:lb_054⟫ -) Usnesením ze dne 19.2.2016 byla žalovaná vyzvána k vyjádření se k dovolání. ⟪LB:lb_055⟫ -) Dne 21.3.2016 žalobce doplnil své dovolání. ⟪LB:lb_056⟫ -) Dne 4.4.2016 opětovně doplnil své dovolání. ⟪LB:lb_057⟫ -) Dne 8.4.2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání. ⟪LB:lb_058⟫ -) Dne 11.5.2016 žalobce požádal o přednostní projednání věci. ⟪LB:lb_059⟫ -) Dne 22.9.2016 žalobce požádal o přednostní projednání věci. ⟪LB:lb_060⟫ -) Opětovně se žalobce vyjádřil dne 29.9.2016. ⟪LB:lb_061⟫ -) Dne 23.11.2016 podal žalobce návrh na určení lhůty k vydání rozhodnutí u Nejvyššího soudu ČR. ⟪LB:lb_062⟫ -) Následně byl spis postoupen senátu příslušnému k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty. ⟪LB:lb_063⟫ -) Dne 27.2.2017 žalobce doručil podání Nejvyššímu soudu, další podání doručeno 19.7.2017, 11.9.2017 a 9.3.2018, kdy zároveň navrhl rozšíření žalované částky. ⟪LB:lb_064⟫ -) Dne 26.4.2018 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo dovolání zamítnuto. Dle doložky nabyl rozsudek Nejvyššího soudu ČR právní moci dne 4.6.2018. ⟪LB:lb_065⟫ -) Spis byl vrácen zpět OS dne 21.5.2018. ⟪LB:lb_066⟫ -) Dále je ve spise založeno usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 4.9.2018, sp.zn. II ÚS 2681/18, kterým byla ústavní stížnost zdejšího žalobce odmítnuta.

7. Nahlédnutím do internetové aplikace Ústavního soudu zdejší soud zjistil, že žalobce podal ústavní stížnost dne 6. 8. 2018. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. II. ÚS 2681/18, soud zjistil, že ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta z důvodu její zjevné neopodstatněnosti (rozhodnutí bylo zpřístupněno v databázi Ústavního soudu dne 24. 9. 2018.

8. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

Právní úprava nesprávného úředního postupu a přiměřeného zadostiučinění:

9. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

10. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

11. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Právní posouzení věci:

14. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce se domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku namítaného řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce namítaného řízení; (ii) vznik újmy; a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

19. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne 9. 2. 2012, kdy byla OS doručena žaloba zdejšího žalobce. Konec rozhodného období soud spatřuje v období září 2018, kdy Ústavní soud odmítl stížnost žalobce pro zjevnou neopodstatněnost. Celková doba rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce tedy činila cca 6 let a 7 měsíců.

20. Namítané řízení probíhalo ve věci samé na třech stupních soudní soustavy a též u Ústavního soudu. Konkrétně rozhodoval OS, odvolací soud (rozhodování o návrhu na určení lhůty a ve věci samé), Vrchní soud v Praze (o věcné příslušnosti) a dále Nejvyšší soud ČR a rovněž Ústavní soud. V daném ohledu soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

21. Po skutkové i hmotněprávní stránce soud věc hodnotí jako složitější, když se jednalo o problematiku zveřejňování osobních údajů ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku, žalobce navíc svou žalobu opakovaně rozšířil a podával k OS četná podání a změny žaloby, s nimiž se musely soudy vypořádat. Soud věc hodnotí jako složitější také po stránce procesní, neboť v průběhu původního řízení byla vydána celá řada procesních rozhodnutí (např. Vrchní soud v Praze rozhodoval o věcné příslušnosti soudů, opakovaně bylo rozhodováno o rozšíření, resp. o změně žaloby zdejšího žalobce a o částečném zpětvzetí žaloby) a byla činěna řada jiných úkonů (např. zasílání vzájemných podání účastníků a výzvy k vyjádření se ve věci, konalo se několik jednání u soudu, k nimž byli účastníci předvoláváni, předávání spisu mezi soudy jednotlivých instancí v souvislosti s opravnými prostředky žalobce). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.

22. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Soud zároveň zaznamenal, že žalobce o urychlení posuzovaného řízení aktivně usiloval, když podal stížnost na průtahy a návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu. V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit.

23. Pokud jde o význam řízení, tak vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako standardní, neboť se jednalo o spor, kdy se žalobce domáhal zaplacení postupně navyšované částky za újmu, která mu měla být způsobena zveřejněním jeho osobních údajů ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011).

24. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v původním řízení zaznamenal jeden průtah v období od 27. 6. 2014 (zaslání námitky promlčení žalobci) do 6. 2. 2015 (OS nařídil jednání), tj. průtah cca 7 měsíců. Nad rámec uvedeného byly úkony a rozhodnutí ze strany soudů činěny střídavě obratem, střídavě v přiměřených lhůtách a procesní postup byl relativně plynulý. Je sice pravdou, že OS mohl zejména v počátku řízení postupovat rychleji a efektivněji, nicméně se nejedná o tak závažné prodlevy, které by ještě nebylo možné tolerovat a které by tak mohly vést k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu zákona. Soud neshledal průtahy ani v rámci dovolacího řízení či řízení u Ústavního soudu. S ohledem na ojedinělou funkční příslušnost Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, který rozhoduje o všech dovoláních, resp. ústavních stížnostech z celé ČR, nelze takové období považovat za průtah ve vlastním slova smyslu. Nadto se v daném případě nejednalo ani o nepřiměřené dlouhé dovolací řízení.

25. Závěr o tolerovatelnosti výjimečných a ojedinělých průtahů či jiného nekoncentrovaného postupu v původním řízení soud opírá o judikaturu ESLP, který (jak uvedeno shora – srov. bod 16) zaujímá globální pohled na řízení, a dle něhož mírný průtah v jedné fázi řízení může být tolerován, jestliže celková délka řízení není nepřiměřená (viz např. rozhodnutí Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Takovým způsobem například ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (rozhodnutí o přijatelnosti Krča proti České republice ze dne 18. 3 2003). Uvedený závěr lze dle soudu vztáhnout i na posuzované řízení v této věci.

26. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem posuzovaného řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka namítaného řízení je ještě přiměřená (jakkoli nebyla nijak krátká), a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

27. Z uvedeného důvodu tedy soud uzavřel, že v dané věci nedošlo ani k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobci tudíž nemohl vzniknout ani nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Požadavek na peněžité plnění tedy není důvodný, přičemž není na místě ani samotné konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době, neboť k němu nedošlo. Ze shora uvedených důvodu bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. žaloba byla zamítnuta.

K nákladům řízení:

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

29. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s § 2 odst. 3 cit. vyhlášky. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Ke lhůtě k plnění:

30. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách neshledal soud důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.