OSPH02 12 C 235/2018-137

název soudu rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; celé jméno žalobce, datum narození, ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce; zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti; ⟪LB:lb_005⟫ žalované:; Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa státního zastupitelství ⟪LB:lb_007⟫ jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky částka s 9% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky částka s 9% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od datum do zaplacení, a to z titulu nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, vedeného u název soudu (dále jen„ anonymizováno“) pod sp. zn. spisová značka. Zmíněné řízení bylo zahájeno dne datum a jeho předmětem byl žalobní nárok původního žalobce proti zdejšímu žalobci (v procesním postavení žalovaného) na zaplacení částky částka s příslušenstvím. Dne datum byl vyhlášen rozsudek, a to přesto, že žalobce nebyl řádně předvolán a nebyla mu doručena žaloba, a tudíž o probíhajícím řízení vůbec nevěděl. OS následně na zmíněném rozsudku vyznačil doložku právní moci s datem datum, přestože rozsudek nebyl žalobci řádně doručen. Oprávněný na základě zmíněného rozsudku zahájil na základě nezákonně vyznačené právní moci a vykonatelnosti exekuční řízení. Provedením exekuce byl na základě pověření název soudu ze dne datum pověřen exekutor JUDr. jméno příjmení, exekutorský úřad – anonymizováno. Žalobce se tak o řízení vedeném u OS dozvěděl až v listopadu 2016 v souvislosti se zmíněným exekučním řízením. Žalobce si obratem u OS opatřil rozsudek a dne datum a podal proti němu odvolání. Více než rok nebylo o podaném odvolání rozhodnuto; následně advokátka žalobce zjistila, že spisový materiál vůbec neopustil OS, ale s podaným odvoláním byl založen do spisovny. Až na základě telefonátů a emailů advokátky žalobce příjmení dne datum odeslal spis spolu s odvoláním název soudu, který dne datum napadený rozsudek zrušil a věc vrátil zpět OS. Žalobce následně kontaktoval původního žalobce a dohodl se s ním na smírném řešení sporu. Žalobce dále uvedl, že v namítaném řízení u OS došlo ke dvěma dílčím průtahům, a to od datum do datum a dále od datum do datum.

2. Žalobce se domáhal jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou neodůvodněnými průtahy a nepřiměřenou celkovou délkou řízení a dále způsobenou nezákonným postupem OS, který vyznačil nezákonně právní moc a vykonatelnost. V důsledku toho tak byla proti zdejšímu žalobci vedena exekuce. Žalobce se za nepřiměřenou délku řízení u OS a za průtahy domáhal částky částka (částka za jeden měsíc průtahů) a za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným vyznačením doložky právní moci a vedení exekuce se žalobce domáhal nemajetkové újmy ve výši částka. Tvrzená újma, která mu byla způsobena, spočívala jednak v tom, že žalobce byl v nepříjemné situaci, kdy se dostal do databáze dlužníků a neměl možnost například získat bankovní úvěr, koupit si věci na leasing apod., a dále byl dehonestován tím, že se neoprávněně ocitl mezi dlužníky, po nichž je dlužné plnění exekučně vymáháno, aniž by byl zákonný podklad pro vedení exekuce. Nepříjemné byly také kontakty ze strany exekutora za situace, kdy žalobce vůbec nevěděl, že proti němu bylo vedeno soudní řízení.

3. V podání ze dne datum žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne datum uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Žalovaná projednala žádost žalobce dne datum a konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování nesprávného úředního postupu, peněžitá náhrada však nebyla poskytnuta. Žalovaná stručně popsala průběh namítaného řízení u OS a dále uvedla, že předmětné řízení trvalo pro žalobce přibližně od roku 2016, v listopadu 2016, kdy se žalobce prostřednictvím exekučního řízení dozvěděl o posuzovaném nalézacím řízení a trvalo po dobu jednoho roku a 8 měsíců, přičemž žalovaná shledala průtah v délce trvání cca jednoho roku, a to když anonymizováno založil spis na spisovnu, namísto toho, aby jej s odvoláním odeslal název soudu. Vzhledem k postupu soudu v nalézacím řízení, lze dle žalované celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřeně dlouhou. Žalovanou byl dále shledán nesprávný úřední postup, a to v souvislosti s doručováním, což vedlo k nesprávnému vyznačení doložky právní moci na rozsudku OS. Žalovaná dále uvedla, že nemajetková újma vzniklá jiným nesprávným úředním postupem, než nepřiměřenou délkou řízení, není presumována, a je tak potřeba ji prokazovat. S ohledem na to, že ji žalobce neprokazoval, tak žalovaná dospěla k závěru, že přiměřené zadostiučinění v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě chybně vyznačené doložky právní moci, postačí omluva.

4. V podání ze dne datum žalobce nesouhlasil s tím, že by konstatování porušení jeho práva, resp. omluva, byla dostatečnou satisfakcí, neboť proti němu byla několik let vedena exekuce.

5. Dne datum se ve věci konalo jednání, během něhož žalobce postavil najisto, že se domáhá zadostiučinění ve výši částka za újmu, která mu byla způsobena v důsledku neoprávněně vedené exekuce na základě nesprávně vyznačené právní moci na rozsudku. Žalovaná během jednání vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, spočívajícím ve špatně vyznačené doložce právní moci, neboť žalobce se měl dle žalované o tomto nesprávném úředním postupu dozvědět již v roce 2016, kdy podal odvolání a nahlédl do předmětného spisu OS. Co se týče vedení exekuce, tak žalovaná uvedla, že exekutor postupoval zcela správně na základě pravomocného rozhodnutí, neboť neměl jakoukoliv možnost vyznačenou doložku právní moci přezkoumat. Z uvedeného důvodu by připadal jako odpovědnostní titul pouze nesprávný úřední postup spočívající ve špatném vyznačení doložky právní moci, nikoli v pochybení soudního exekutora, že by vedl neoprávněnou exekuci.

6. Žalobce během jednání dále uvedl, že považuje námitku promlčení za nedůvodnou z toho důvodu, že pokud účastník pojme přesvědčení, nebo podezření, že právní moc byla vyznačena nesprávně, ještě to neznamená, že tomu tak skutečně bylo. Žalobce podal v předmětné věci odvolání a až v návaznosti na podané odvolání bylo rozhodnuto název soudu. Teprve poté mohl žalobce vycházet z toho, že doložka byla vyznačena nesprávně. Do té doby se tak mohl pouze domnívat, avšak nemohl to vědět s jistotou. Důsledky nesprávně vyznačené doložky právní moci trvaly až do doby, než bylo rozhodnuto o žalobcem podaném odvolání a o zrušení dotčeného rozhodnutí, na němž byla doložka vyznačena. Dále žalobce doplnil, že v důsledku vedené exekuce byl ve stresu, byl nervózní, špatně spal, trpěl nechutenstvím, žaludečními problémy, byl chaotický, utrhoval se na partnerku v situacích, kdy jindy ke konfliktům nedocházelo, dále měl problémy v anonymizováno životě. Nadto v té době čekala jeho partnerka narození potomka, což byl další stresující faktor, neboť žalobce měl obavy, zda nebudou mít v důsledku exekucí finanční problémy, a zda dokáže svoji rodinu uživit. Dále žalobce zopakoval, že se v důsledku vedení exekuce dostal do seznamu mezi dlužníky, což jej vedlo k vědomí, že pokud by žádal o leasing nebo úvěr, tak by jej nedostal. Žalobce zároveň potvrdil, že nenastala situace, že by určitý konkrétní leasing či úvěr nedostal v důsledku vedení exekuce. Žalobce dále uvedl, že se dostal do finančních problémů, neboť proti němu byly vedeny dvě exekuce. Žalobce byl tedy kontaktován exekutory telefonicky či tlukotem na dveře, a byl vyzýván k zaplacení. Žalobce tak byl v permanentním stresu.

Skutková zjištění:

7. Z nesporných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne datum s potvrzením z datové schránky značícím doručení žalované dne datum, přípis žalované ze dne datum a stanovisko žalované ze dne datum) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce dne datum uplatnil u žalované svůj nárok z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná shledala průtahy v posuzovaném řízení, za což se žalobci omluvila a poskytla mu zadostiučinění ve formě konstatování, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), čímž bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“). Za nesprávné vyznačení doložky právní moci se pak žalovaná rovněž omluvila.

8. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Ze spisu vedeného u anonymizováno pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudů a účastníků řízení): dne datum byla OS doručena žaloba právnická osoba a.s. proti zdejšímu žalobci. Usnesením ze dne datum bylo žalovanému (tedy zdejšímu žalobci) uloženo, aby se vyjádřil k žalobě; zmíněné usnesení nebylo žalobci doručeno s tím, že dle poznámky na obálce se odstěhoval (adresa doručování dle CEO), následně byla výzva vyvěšena. Dne datum se ve věci konalo jednání, resp. vyhlášení rozsudku dle § 115a o.s.ř., kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit částku částka s příslušenstvím, a bylo tak žalobě v plném rozsahu vyhověno. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci, dle níž měl rozsudek nabýt právní moci dne datum, rozsudek byl následně vyvěšen na úřední desce OS. Dne datum žalobce nahlížel do spisu OS. Dne datum podal žalobce odvolání proti rozsudku OS ze dne datum, v němž mimo jiné uvedl, že má zřízenou datovou schránku, a přesto mu OS doručoval písemnosti poštou. Dle referátu ze dne datum byl dán pokyn asistentkou soudce k založení odvolání do spisu daného řízení. Dne datum bylo odvolání vedené pod sp. zn. spisová značka postoupeno ze strany název soudu OS k předmětné spisové značce. Následně je založen přípis Ministerstva vnitra ze dne datum, v němž je uvedeno, že zdejší žalobce je držitelem datové schránky fyzické osoby od datum. Usnesením ze dne datum OS vyzval žalovaného, aby doplnil své odvolání ze dne datum proti rozsudku OS ze dne datum o podstatné náležitosti. Podáním ze dne datum, adresovaným název soudu prostřednictvím OS, bylo odvolání doplněno. Přípisem ze dne datum věc řešící soudkyně sdělila právnímu zástupci původní žalobkyně (právnická osoba a.s.), že rozsudek ze dne datum dosud není v právní moci z důvodu závady v doručení žalovanému (tedy zdejšímu žalobci). Usnesením ze dne datum OS vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání, ten byl následně složen. Referátem ze dne datum byl dán pokyn, aby bylo zasláno odvolání zdejšího žalobce původní žalobkyni, což bylo učiněno spolu s přípisem a výzvou k vyjádření se ze dne datum. Původní žalobkyně se k odvolání vyjádřila podáním ze dne datum. Předkládací zprávou ze dne datum měl být spis spolu s odvoláním žalovaného, tedy zdejšího žalobce, předložen název soudu, dle podacího razítka byl spis název soudu doručen dne datum. Přípisem ze dne datum se k podání se vyjádřila původní žalobkyně. Usnesením ze dne datum MS v obec zrušil napadený rozsudek OS ze dne datum a věc vrátil zpět k dalšímu řízení, v odůvodnění název soudu mimo jiné uvedl, že veškeré písemnosti byly žalovanému doručovány prostřednictvím České pošty a následně vyvěšením, přestože měl zpřístupněnou datovou schránku. Usnesením ze dne datum OS vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k původní žalobě. Dne datum zdejší žalobce navrhl uzavření soudního smíru, stejně jako původní žalobkyně. Usnesením ze dne datum OS schválil smír mezi účastníky řízení, v němž se zdejší žalobce zavázal zaplatit původní žalobkyni částku ve výši částka, tedy celou žalovanou částku; dle doložky nabylo rozhodnutí právní moci dne datum.

10. Z exekučního spisu sp. zn. spisová značka soud zjistil následující skutečnosti: podáním ze dne datum podala oprávněná právnická osoba a.s. návrh na provedení exekuce a pověření exekutora proti zdejšímu žalobci coby povinnému k vymožení částky částka. Pověřením ze dne datum název soudu pověřil soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení, exekutorský úřad – anonymizováno provedením zmíněné exekuce. Přípisem ze dne datum rozhodnutí čj. číslo jednací zmíněný exekutor vyrozuměl o zahájení exekuce ve prospěch oprávněné právnická osoba a.s. proti povinnému (tj. zdejší žalobce) na základě exekučního titulu, a sice rozsudku OS ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací k vymožení pohledávky částka. Dle potvrzení o dodání písemnosti do datové schránky zdejšího žalobce, byl exekuční návrh a vyrozumění o zahájení exekuce (s číslem jednacím na konci 8) zaslán žalobci do jeho datové schránky dne datum, datum doručení dne datum po uplynutí 10 dnů od dodání do datové schránky příjemce, aniž by se do datové schránky přihlásila osoba, která k tomu měla oprávnění. Dne datum byl vydán exekuční příkaz č.j. číslo jednací, přikázáním pohledávky z účtu povinného, tedy zdejšího žalobce, u peněžního ústavu. Dne datum exekutor vyzval žalobce k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti ve výši částka, a dále náklady exekuce, přičemž uvedená výzva byla dle potvrzení o doručení do datové schránky odeslána exekutorem zdejšímu žalobci do jeho datové schránky dne datum, doručeno žalobci dne datum po uplynutí 10 dnů po dodání do datové schránky. Podáním ze dne datum navrhla oprávněná zastavení exekuce z toho důvodu, že byl zrušen exekuční titul. Usnesením ze dne datum soudní exekutor zastavil předmětnou exekuci; dle doložky nabylo rozhodnutí právní moci datum.

11. Z výslechu svědkyně jméno příjmení, partnerky žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: v době, kdy se žalobce dozvěděl o exekuci, svědkyně čekala jejich první dítě; žalobce jí o exekuci ze začátku vůbec neřekl, ona si však všimla změny jeho chování, kdy z docela bezstarostného člověka se jednou domů z práce vrátil zamlklý a nervózní, a bylo vidět, že něco řeší, že něco ho trápí. Změnilo se úplně všechno - žalobce ráno přestal snídat, večer nevečeřel, hodně zhubnul a nevypadal zdravě, neměl chuť na anonymizováno. Později svědkyni sdělil, že je proti němu vedena exekuce. Žalobce musela splácet asi 20 tis. měsíčně, musel chodit za účetní a žádat ji, aby jim proplatila faktury, které měly splatnost třeba 6 týdnů, aby mohli platit běžné měsíční výdaje. V té době spláceli dluh na základě dvou exekucí na žalobce. Žalobce kvůli tomu velice špatně spal nebo se i v noci budil, přecházel po bytě, často ho bolela hlava a stěžoval si na to, že se špatně soustředí i v práci. Žalobce se bál, aby se o exekuci nedozvěděli kolegové v práci, aby si neudělal ostudu. Svědkyně si tak s žalobcem museli půjčovat peníze od matky svědkyně. Žalobce měl i anonymizováno problémy, kdy se mu objevil ekzém na rukou, který se nedal ničím léčit. Žalobcův stav se zlepšil poté, když vše zaplatili a vyřešili svou finanční situaci, také ke zlepšení došlo po narození dcery.

12. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti: žalobce ve své práci pracuje s penězi, dělá rozpočty, rozhoduji o rozpočtech, a v případě, že by se některý z jeho zaměstnavatelů či obchodních partnerů dozvěděl, že je proti němu vedena exekuce, tak by to mělo dopady i v pracovní rovině. Po uzavření smíru v rámci předmětného řízení u OS žalobce nejdříve platil splátky (3 až 4 měsíce platil cca 20 tis. Kč) a poté jednorázově doplatil celý dluh; věc tak byla během 5 měsíců vyřešena. Žalobce měl závazek vůči bance, avšak dostal se do platební neschopnosti, když byl v zahraničí. Žalobce komunikoval s bankou několik měsíců, ale k ničemu to nevedlo, neboť banka neustále trvala na okamžité úhradě celého dluhu, čehož žalobce nebyl schopen. Později už žalobce neměl sílu dál vzdorovat, takže v podstatě předpokládal, že banka jeho dluh někomu přeprodá, což považoval za běžnou praxi. Žalobce očekával, že namísto neustálého účtování penále a nesmyslných poplatků, bude s novým věřitelem„ řeč“. V bance se s žalobcem nikdo nechtěl bavit o změně struktury pohledávky a změně ve způsobu splácení, a za každou opožděnou platbu účtovala neúměrné pokuty. Žalobce doufal, že se v důsledku postoupení pohledávky banky na nového věřitele dočká pevnějších pravidel. Žalobce s bankou komunikoval do léta 2014. Poté se nedělo nic, přičemž žalobce neměl jak splácet svůj dluh. Žalobce tedy s bankou nekomunikoval, ani nesplácel svůj dluh, a čekal, co se stane. Následně asi za 3 roky dostal přípis od exekutora, který žalobci obstavil účet; žalobce jej tak nemohl používat po dobu roku a půl, avšak patrně k žádným srážkám z účtu nedocházelo. Žalobce si nemohl dovolit koupit ani kočárek, protože musel platit soudní poplatky, náklady na právní zastoupení a zároveň jsem měl obstavený účet. Žalobce měl v té době vztek. Stav žalobce se zlepšil, když splatil dluhy, resp. po zrušení rozsudku OS a po uzavření smíru. Žalobce měl více dluhů, a když se v roce 2015 vrátil z ciziny, v podstatě okamžitě se začal zajímat o to, kam se která pohledávka dostala, a začal je splácet. S každým věřitelem se domluvil na splátkovém kalendáři. K dotazu, zda výplata či jiný příjem chodil žalobci na obstavené účty, se žalobce odmítl vyjádřit s tím, že si musel v dané situaci poradit tak, aby uspokojoval ostatní věřitele.

13. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

Právní úprava:

14. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

15. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

16. Podle § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6

(tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Právní posouzení dané věci:

20. Jak uvedeno shora, žalobce se domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím (i) v nepřiměřené délce řízení vedeného u OS pod sp. zn. spisová značka - ve výši částka, a (ii) v nesprávném vyznačení doložky právní moci na rozsudku, v důsledku čehož došlo k vedení exekuce na majetek žalobce – ve výši částka. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

21. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

(i) K nepřiměřené délce řízení u příjmení

22. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury název soudu (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

23. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

24. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i název soudu) zabýval jednak celkovou délkou posuzovaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

25. Rozhodné období posuzovaného řízení začalo ve vztahu k žalobci běžet dne datum, kdy se žalobce dozvěděl, resp. nejpozději mohl dozvědět, o řízení u OS, a to v návaznosti na doručení vyrozumění o exekučním řízení (fikcí do datové schránky žalobce). Konec rozhodného období soud spatřuje v datu datum, kdy nabylo právní moci usnesení o schválení soudního smíru. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě, tedy činila cca 2 roky a 3 měsíce.

26. Ke shora uvedené délce rozhodného období soud doplňuje, že koncept nemajetkové újmy (která se presumuje) způsobené nepřiměřenou délkou řízení je založen na tom, že účastníci takového řízení jsou po dlouhou dobu udržováni v nejistotě ohledně výsledku daného řízení, čímž jim taková újma (z nejistoty) vzniká (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). To však neplatí u osoby, která nevěděla o vedení řízení či o tom, že je jeho účastníkem, neboť v takovém případě logicky absentuje zmíněný prvek nejistoty. Uvedený závěr soudu plyne rovněž z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, dle něhož„ (Nemajetková újma) může mu vznikat jen tehdy, jestliže takové řízení trvá a účastník jej takto vnímá. Jestliže tomu tak není, tedy osoba považující se za poškozeného si není vědoma toho, že nějaké řízení, jehož účastníkem je nebo by měla být, se vede, a že tedy nevyčkává jeho skončení (konečného rozhodnutí), nemůže jí vznikat újma nemajetkové povahy pramenící z nejistoty ohledně výsledku řízení“ (srov. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 664/2013 ze dne 24. 6. 2013). Z uvedeného důvodu soud vycházel z toho, že počátek rozhodného období je nikoli samotné zahájení řízení podáním žaloby, ale až okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl (či mohl dozvědět) o daném řízení. Dle soudu přitom skutečnost, že žalobce nevybíral svou datovou schránku, nemůže jít k dobru žalobce a omlouvat jej, že o řízení nevěděl.

27. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a sice u OS coby soudu I. stupně a název soudu. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia název soudu ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010).

28. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc dle soudu spíše méně složitá, neboť o existenci dluhu zdejšího žalobce i jeho výši nebylo sporu, přičemž byl uzavřen smír, kterým se žalobce zavázal plnit celou žalovanou částku. Soud věc hodnotí jako méně složitou i po stránce procesní, neboť bylo vydáno jen několik procesních rozhodnutí a činěny další úkony (žalobce byl vyzván k odstranění vad odvolání a byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, spis byl předáván mezi OS a název soudu, OS vyzval původní žalobkyni k vyjádření se k odvolání). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako méně složitou.

29. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce posuzovaného řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel. Žalobce se zároveň nijak nesnažil o urychlení daného řízení, resp. neurgoval předložení spisu název soudu, k čemuž patrně administrativním nedopatřením došlo až po cca 1 roce. V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

30. Pokud jde o význam řízení, vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako nižší. Důvodem je jednak skutečnost, že se jednalo o spor majetkové povahy, u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Nadto z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce o svých dluzích věděl, avšak přesto jejich úhradu neřešil včas, a pouze čekal,„ co se stane“ a až se mu někdo ozve. Žalobce byl rovněž srozuměn s tím, že může dojít k postoupení jeho dluhu na jinou osobu, která se zaměřuje na vymáhání dluhů (srov. bod 12 shora). Z uvedeného je dle soudu patrné, že žalobce byl srozuměn s tím, že po něm bude dluh vymáhán soudní cestou, nebude-li uhrazen dobrovolně. Dle soudu tak nemohl být ani v nejistotě ohledně výsledku takového sporu. O uvedeném ostatně svědčí též to, že posuzované řízení bylo zakončeno smírem, v němž se žalobce zavázal zaplatit celou žalovanou částku (srov. bod 9 shora). Nižší význam pak soud dovozuje rovněž ze skutečnosti, že žalobce se nejpozději dne datum mohl dozvědět o vedení exekuce na základě rozsudku OS, avšak do spisu OS nahlížel až dne datum, tj. po více než 7 měsících.

31. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud shledal jeden výrazný průtah, a to v období od datum do datum, kdy byl teprve spis předložen s odvoláním zdejšího žalobce název soudu (tj. průtah cca 1 rok). příjmení uvedené období byly úkony soudů činěny střídavě obratem či v přiměřených lhůtách a procesní postup byl relativně plynulý.

32. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení, resp. vymezeného období byla zatížena významným průtahem a byla nepřiměřeně dlouhá. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

33. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy.

34. Na základě shora popsaných kritérií soud dospěl k závěru, že zde není důvod pro finanční odškodnění žalobce za průtahy, přičemž je namístě poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Dle soudu se v daném případě jedná o dostačující a adekvátní formou kompenzace za újmu. Uvedené soud dovozuje zejména z nižšího významu posuzovaného řízení pro žalobce (srov. bod 30 shora).

35. K obdobnému závěru dospěl ostatně též název soudu v rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve skutkově prakticky totožné věci, na nějž ostatně odkazoval sám žalobce.

36. Jelikož se žalobci již uvedené kompenzace ve formě konstatování porušení jeho práva, a nadto i omluvy, dostalo od žalované (jakkoli až po podání žaloby), soud žalobu v rozsahu částky částka zamítl (srov. výrok I.).

(ii) K zadostiučinění za nesprávné vyznačení doložky právní moci

37. Jak uvedeno shora, žalobce se dále domáhal zaplacení částky částka coby odškodnění za újmu způsobenou nesprávným vyznačením doložky právní moci na rozsudku OS, v návaznosti na což byla zahájena exekuce na majetek žalobce.

38. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že uvedené vyznačení doložky právní moci představuje nesprávný úřední postup.

39. Soud v prvé řadě posuzoval námitku promlčení tvrzeného nároku žalobce, kterou vznesla žalovaná, neboť uplatní-li odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

40. Podle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

Vznikla-li nemajetková újma podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

41. Ze shora uvedených zákonných ustanovení plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí době. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí doby se odvíjí od vědomosti poškozeného (tj. zde žalobce), že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá doba pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem. Ve vztahu k nároku na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení pak promlčecí doba neskoční dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo.

42. Veškerá nemajetková újma popisovaná žalobcem měla být způsobena v souvislosti s nesprávně vyznačenou doložkou právní moci na rozsudku OS a následně vedenou exekucí na majetek žalobce. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dne datum bylo žalobci doručeno vyrozumění o zahájení exekuce soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení, exekutorský úřad – anonymizováno, č. j.: číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, na základě rozsudku OS ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací. Žalobce pak dne datum nahlížel do spisu u OS, kdy měl možnost si ověřit postup OS a kdy rovněž zjistil, či zjistit mohl, že mu OS nesprávně doručoval soudní písemnosti, pročež nemohl rozsudek OS nabýt právní moci.

43. Nejpozději dne datum se tedy žalobce dozvěděl o tvrzené nemajetkové újmě způsobené mu v důsledku nesprávného vyznačení doložky právní moci (tj. vedení exekuce na jeho majetek a s tím související stres a obavy). Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí doby se přitom podle § 32 odst. 3 zákona odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy ode dne, kdy se poškozený dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky (srov. např. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením název soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález).

44. Soud se neztotožnil s tvrzním žalobce, že jeho domněnka o nesprávném úředním postupu nemohla mít za následek počátek běhu promlčecí lhůty, neboť až do rozhodnutí název soudu nemohl vědět, že doložka byla na rozsudku OS skutečně vyznačena nesprávně (srov. bod 6 shora). Na počátek běhu promlčecí doby totiž zásadně nemá vliv to, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že se jednalo o úřední postup nesprávný (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením název soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1663/13, srov. též rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

45. Jestliže tedy žalobce uplatnil právo na zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu u žalované teprve dne datum (a u soudu následně dne datum), z uvedeného je patrné, že k uplatnění práva došlo až po marném uplynutí šestiměsíční promlčecí doby.

46. S přihlédnutím ke shora uvedenému tedy soudu nezbylo než uzavřít, že nárok žalobce je v rozsahu částky částka promlčen. S ohledem na promlčení nároku se soud dále pro nadbytečnost již detailně nezabýval tvrzenou újmou žalobce, a žalobu v dané části bez dalšího zamítl (srov. výrok I.).

47. Pouze nad rámec uvedeného soud doplňuje, že je otázkou, nakolik mohla žalobci vzniknout tvrzená nemajetková újma za situace, kdy žalobce o svých dluzích věděl, se svým věřitelem nekomunikoval a pouze čekal, až se mu někdo ozve, přičemž byl srozuměn s tím, že dojde k postoupení pohledávky na nového věřitele, který ji bude vymáhat (srov. bod 12 shora). Pro nadbytečnost se uvedeným však soud detailněji nezabýval.

K nákladům řízení:

48. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s odst. 3 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

49. Žalobce byl v řízení částečně úspěšný, a to co do nároku na přiznání zadostiučinění za nepřiměřenou délku namítaného řízení (žalovaná konstatovala porušení práva žalobce a omluvila se až po podání žaloby a po uplynutí zákonné lhůty), a byl částečně neúspěšný co do nároku na přiznání zadostiučinění za nesprávné vyznačení doložky právní moci.

50. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulaci nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a majetkovou škodu je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze dne 20. 12. 2016). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona (č. 82/1998 Sb.), se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tj. tarifní hodnota činí 50 000 Kč. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 100 000 Kč.

51. Jelikož žalobce byl úspěšný pouze co do tarifní hodnoty 50 000 Kč, soud rozhodl o tom, že každý z účastníků ponese své náklady řízení sám (srov. výrok II.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k název soudu prostřednictvím název soudu.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.