OSPH02 12 C 239/2019-65

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení 172 539 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 172 539 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal zaplacení celkové částky částka s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že název soudu svým rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j.: číslo jednací, uznal jméno příjmení vinným ze spáchání přečinu podvodu, kterého se dopustil tak, že od žalobce coby poškozeného vylákal částku částka pod záminkou půjčky, kterou mu ale neměl v úmyslu nikdy vrátit, a také jí nevrátil. Rozsudek byl výsledkem trestního řízení vedeného na základě trestního oznámení podaného žalobcem dne datum. Žalobce dále uvedl, že již předtím podal obsahově totožné trestní oznámení, a to svým písemným podáním ze dne datum. Policie však toto původní trestní oznámení odložila a žalobcova stížnost proti odložení trestního oznámení byla zamítnuta Okresním státním zastupitelstvím okres. Stalo se tak přesto, že orgány činné v trestním řízení měly v roce 2014 i v roce 2017 od žalobce totožné podklady, a mohly a měly si obstarat další podklady v roce 2014, které si obstaraly v druhém trestním řízení. Za situace, kdy na základě totožných podkladů byl v roce 2019 pachatel přečinu odsouzen, je dle žalobce nutné na jednání orgánů činných v trestním řízení v roce 2014, kdy totožné trestní oznámení odložily, nahlížet jako na nesprávný úřední postup, případně jako na průtahy v řízení. Vzhledem k tomu, že od podání druhého trestního oznámení do pravomocného odsouzení pachatele uběhla doba 18 měsíců, je dle žalobce nutno za přiměřenou dobu na vyřízení původního trestního řízení považovat též 18 měsíců od zahájení řízení. Pokud by tedy orgány činné v trestním řízení naložily s původním trestním oznámením žalobce správně, pak by k ukončení věci došlo v lednu 2016. Proto má žalobce nárok na přiměřené zadostiučinění za průtahy ve výši částka.

2. Žalobce dále uvedl, že pachatel přečinu nahradil žalobci škodu poté, co k tomu byl zavázán pravomocným rozsudkem vydaným v řízení o druhém trestním oznámení žalobce. K úhradě došlo dne datum. Pokud by byl tento rozsudek vydán již na základě prvého trestního oznámení, měl by žalobce peníze od pachatele k dispozici již od května 2016. Žalobci tak vznikla v důsledku vadného postupu orgánů činných v trestním řízení ohledně prvního trestního oznámení též majetková škoda spočívající v hodnotě peněz. jméno lze kvalifikovat stejně jako zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za období od datum do datum, což činí částka. Žalobce v neposlední řadě uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované podáním ze dne datum, avšak ta až do podání žaloby o žádosti nerozhodla.

3. V podání ze dne datum žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že konkrétní úvaha o tom, zda podání trestního oznámení obsahuje dostatek podkladů k jeho vyhodnocení, spadá zcela do kompetence orgánů činných v trestním řízení. Takové podání je posouzeno z hlediska svého obsahu, zda konkrétní skutečnosti alespoň v hrubých obrysech odůvodňují závěr o možném jednání, které by neslo znaky trestného činu. Nejedná se však o nesprávný úřední postup, pokud orgán činný v trestním řízení dospěje k závěru (na rozdíl o žalobce), že neexistují skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu. Žalovaná dále uvedla, že žalobce nebyl účastníkem žádného z posuzovaných trestních řízení, pročež nelze ve vztahu k němu posuzovat nepřiměřenou délku. Nadto dle žalované neexistuje žádné právo poškozeného na satisfakci spočívající v trestním stíhání a následném odsouzení pachatelů trestného činu, jímž byla poškozenému způsobena škoda. Žalovaná dále uvedla, že nejistota žalobce ohledně výsledků řízení mohla logicky souviset pouze s tím, jak a kdy o jeho nároku na náhradu škody, uplatněného v rámci adhezního řízení, bude rozhodnuto. jméno v souvislosti s tím, zda bude dosaženo odsouzení obžalovaného. Žalovaná tedy s ohledem na absenci odpovědnostního titulu, tedy nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, navrhla zamítnutí žaloby.

4. V podání ze dne datum žalobce uvedl, že pokud jeden orgán činný v trestním řízení neshledá ve shromážděných podkladech důvod k zahájení trestního stíhání pachatele, zatímco jiný orgán na základě stejných podkladů pachatele obviní a obžaluje, pak jeden z těchto orgánů postupoval nesprávně. Ze skutečnosti, že pachatel byl následně soudem pravomocně odsouzen, je dle žalobce zřejmé, že nesprávně postupoval ten orgán činný v trestním řízení, který pachatele stíhat nezačal a trestní oznámení zdejšího žalobce coby poškozeného v roce 2014 odložil.

5. Dne datum se ve věci konalo jednání, během něhož žalobce postavil na jisto, že se domáhá nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena průtahy spočívajícími v nezahájení trestního stíhání. Žalobce uvedené průtahy a dotčené období vymezil tak, že se jedná o dobu od zamítnutí jeho stížnosti proti odložení trestní věci na základě jeho trestního oznámení v roce 2014 a podáním nového trestního oznámení v roce 2017. Žalobce tedy shledával průtahy v nečinnosti orgánů činných v trestním řízení mezi předmětnými trestními řízeními. Žalobce dále uvedl, že se domáhal v adhezním řízení úroku z prodlení z částky částka, tedy částky, které se domáhá v rovněž nadepsaném řízení, avšak ta mu přiznána nebyla. Žalobce dále uvedl, že se domáhal zaplacení zmíněné částky včetně úroků z prodlení rovněž proti jméno příjmení rovněž v civilním řízení, avšak jeho žaloba byla zamítnuta.

Skutková zjištění:

6. Ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne datum adresovaná žalované) vzal soud za prokázané, že se žalobce dne datum obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. S přihlédnutím k uvedenému soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady číslo Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Trestním oznámením ze dne datum, adresovaným Okresnímu státnímu zastupitelství okres, zdejší žalobce oznámil podezření ze spáchání trestného činu podvodu dle § 209 trestního zákoníku jméno příjmení; v trestním oznámení žalobce uvedl, že měl coby poškozený v listopadu roku 2011 poskytnout podezřelému jméno příjmení půjčku v celkové výši částka s tím, že bylo sjednáno, že půjčka bude vrácena do konce března 2012 (srov. trestní oznámení ze dne datum).

8. Usnesením ze dne datum policie odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit jméno příjmení (srov. usnesení policie ze dne datum rozhodnutí číslo jednací).

9. Usnesením Okresního státního zastupitelství okres ze dne datum byla stížnost zdejšího žalobce, coby poškozeného, proti usnesení Policie ČR ze dne datum zamítnuta. V odůvodnění státní zástupce mimo jiné uvedl, že na základě provedeného dokazování se nepodařilo prokázat, že by zdejší žalobce zapůjčil jméno příjmení zmíněnou částku (srov. usnesení Okresního státního zastupitelství okres ze dne datum rozhodnutí číslo jednací).

10. Dne datum podal zdejší žalobce coby poškozený další trestní oznámení proti jméno příjmení, přičemž mj. uvedl, že zapůjčil jméno příjmení částku částka s datem splatnosti na konci března 2012, avšak částka mu vrácena nebyla; v protokolu je dále uvedeno, že byly zjištěny nové skutečnosti (srov. protokol o trestním oznámení ze dne datum).

11. Rozsudek název soudu ze dne datum byl obžalovaný jméno příjmení odsouzen pro spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, dále byl odsouzen k peněžitému trestu a byla mu dle § 228 odst. 1 trestního řádu uložena povinnost zaplatit zdejšímu žalobci coby poškozenému částku částka. Zmíněného přečinu se měl odsouzený dopustit tím, že v listopadu roku 2011 pod záminkou špatné finanční situace požádal svého známého o půjčku ve výši částka se splatností do konce měsíce března 2012, přičemž přes opakované urgence svůj dluh nesplnil. Dle doložky nabyl rozsudek právní moci dne datum (srov. rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne datum).

12. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprovedl k důkazu účastnický výslech žalobce.

Právní úprava:

13. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

14. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

17. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6

(tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

21. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Právní posouzení dané věci:

22. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce se domáhal (i) zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku průtahů mezi ukončením trestního řízení o jeho trestním oznámení ze dne datum do nového trestního oznámení žalobce dne datum, a to ve výši částka s přísl., a (ii) náhrady škody (vyčíslené zákonnými úroky z prodlení od datum do datum) odpovídající hodnotě peněz, která byla způsobena nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, které odložily žalobcovo trestní oznámení ze dne datum, což dle žalobce představovalo nesprávný úřední postup. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody či nemajetkové újmy.

23. Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková - škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

(i) K nemajetkové újmě

24. Ze shora citovaného § 13 zákona plyne, že se vztahuje na nepřiměřenou délku či průtahy v určitém řízení. Žalobce se však netvrdí, že by k průtahům došlo v určitém konkrétním řízení, ale namítá, že jeho první trestní oznámení nemělo být odloženo, přičemž od rozhodnutí o jeho prvním trestním oznámení do rozhodnutí o druhém trestním oznámení uplynula nepřiměřeně dlouhá doba.

25. Již na základě pouhých žalobních tvrzení soud dospěl k závěru o absenci odpovědnostního titulu, když žalobce nenamítá průtahy v určitém řízení, ale v době mezi dvěma trestními řízeními, kdy však žádné řízení neběželo. Z povahy věci tak ani nemohly nastat žádné průtahy, na něž by dopadal zákon. Nadto nelze pominout ani skutečnost, že žalobce ohraničuje konec tvrzených průtahů tím, kdy on sám podal druhé trestní oznámení, resp. kdy o něm bylo rozhodnuto. Jinými slovy, pokud by jej podal dříve než dne datum, nemusela by namítaná doba mezi dvěma řízeními být tak dlouhá.

26. Již z uvedeného je dle soudu zcela jednoznačné, že v dané věci není dán odpovědnostní titul v podobě průtahů či nepřiměřené délky řízení, pročež žaloba byla v daném rozsahu (tj. částka s přísl.) zamítnuta (srov. výrok I.).

(ii) K majetkové škodě

27. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona).

28. Jak plyne z § 8 zákona, aby bylo možné rozhodnutí státu považovat za nezákonné, je nezbytné, aby bylo zrušeno k tomu příslušným orgánem. Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí orgánu veřejné moci (tj. zde soudů).

29. Naproti tomu nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010 či rozsudek ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007; dále též srov. příjmení, P., příjmení, V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. obec C. H. Beck, 2017, str. 145). Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O úřední postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2013 ze dne 23. 7. 2015).

30. Z uvedeného je patrné, že odpovědnostním titulem, jímž měla žalobci vzniknout škoda, nemůže být nesprávný úřední postup, neboť v dané věci bylo o trestním oznámení žalobce vydáno rozhodnutí. Jinými slovy, postup orgánů činných v trestním řízení ve věci trestního oznámení žalobce se bezprostředně odrazil v jejich rozhodnutích. Jediným myslitelným odpovědnostním titulem v dané věci by tedy bylo nezákonné rozhodnutí (tedy rozhodnutí policie o odložení věci) ve smyslu § 8 zákona.

31. Z provedeného dokazování vyplynulo, že namítané odložení trestního oznámení žalobce ze dne datum bylo potvrzeno ze strany státního zástupce, který zamítl žalobcovu stížnost. Uvedená rozhodnutí však nebyla zrušena ani změněna. Dle soudu se tedy nejedná o nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona, a nemohou tak ani představovat odpovědnostní titul.

32. V daném ohledu soud uvádí, že hodnocení, zda je dáno důvodné podezření ze spáchání trestného činu a důvody k zahájení trestního stíhání proti určité osobě, bylo podstatou rozhodovací činnosti uvedených orgánů nacházející odraz v samotném rozhodnutí o odložení věci. Jako nesprávný úřední postup nelze hodnotit tvrzená pochybení a nedostatky spočívající v tom, že v řízení si státní orgán neopatřil dostatek skutkových podkladů pro rozhodnutí nebo že předložené listiny nesprávně hodnotil a v důsledku toho je jím vydané rozhodnutí nesprávné. Za této situace, nelze důvodně odpovědnost státu za škodu podle zákona (č. 82/1998 Sb.) dovozovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 25 Cdo 633/2004).

33. Soud dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle něhož nelze dovodit nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona v situaci, kdy řízení o trestním oznámení skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o jeho odložení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2303/2009). Pouze pro úplnost pak soud poukazuje na skutečnost, že trestní stíhání na základě druhého trestního oznámení bylo zahájeno s tím, že v protokolu o trestním oznámení je uvedeno, že byly zjištěny nové skutečnosti (srov. bod 10 shora).

34. Pro úplnost soud uvádí, že v nadepsaném řízení o odpovědnosti státu za škodu není zdejší soud oprávněn sám posuzovat zákonnost či správnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím (či naopak nezrušeným pravomocným rozhodnutím) je zdejší soud vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř., přičemž nemůže zákonnost rozhodnutí posuzovat ani jako otázku předběžnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 40/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010). Žalobce se přitom de facto v nadepsaném řízení domáhal právě takového věcného přezkumu shora namítaných rozsudků. Řízení o náhradě škody však není řízením revizním, a tudíž nemůže docházet k přezkoumávání obsahové správnosti či zákonnosti rozhodnutí vydaných v jiném řízení. Přezkum zákonnosti, resp. správnosti rozhodnutí je možný pouze v rámci instančního přezkumu odvolacím či dovolacím soudem a za podmínek stanovených zákonem pak Ústavním soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Z pohledu vzniku odpovědnosti státu za škodu přitom není nezákonným rozhodnutím ani rozhodnutí, které je založeno na nesprávných skutkových zjištěních, skutkových závěrech, právním hodnocení skutkového stavu, vadách v řízení apod., jestliže nebylo změněno či zrušeno příslušným orgánem.

35. S ohledem na shora uvedené tedy soud shledal nárok na náhradu škody nedůvodným, a to z důvodu absence odpovědnostního titulu. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl (srov. výrok I.). Pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti se soud nezabýval dalšími skutečnostmi, a to zejména existencí tvrzené škody či její výší, ani v daném ohledu neprováděl další dokazování, neboť by to nemělo žádný praktický dopad a odporovalo by to zásadě hospodárnosti řízení.

K nákladům řízení:

36. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., podle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

37. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.

38. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 500 Kč odpovídající paušální náhradě za 5 úkonům (písemné vyjádření k žalobě, účast na 2 jednáních soudu a 2x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno § 1 odst. 3 písm. a) a c) ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

Ke lhůtě k plnění:

39. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.