OSPH02 12 C 54/2020-54

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 56 250 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 93 750 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 150 000 Kč od 19. 1. 2020 do 20. 1. 2020 a z částky 93 750 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 4. 2020 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím coby nemajetkovou újmu, způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u název soudu (dále jen„ OS“) pod sp.zn. spisová značka. Žalobkyně uvedla, že byla žalobkyní v řízení o náhradu škody na zdraví v důsledku těžkého úrazu, který utrpěla dne 3. 8. 2012 při dopravní nehodě, a žalovanou v posuzovaném řízení byla právnická osoba, část názvu právnické osoby, neboť škoda na zdraví byla poškozené žalobkyni způsobena provozem vozidla pojištěného právě zmíněnou pojišťovnou. Žalobkyně při zmíněné dopravní nehodě utrpěla těžké polytrauma, otřes mozku, traumatický šok, vymknutí obratlů, poranění míšních kořenů, zhmoždění plic, odlomení kondylu holenní kosti a transverzální lézi míšní v segmentu C6. V důsledku úrazu je žalobkyně zcela ochrnutá na dolní části těla, trpí křečemi, chabým ochrnutím horních končetin, je inkontinentní, trpí závažnými psychickými poruchami, je upoutána na elektrický vozík a ve většině úkonů je odkázána na pomoc dalších osob. Kvůli následkům úrazu byla uznána rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 9. 2013 invalidní pro invaliditu III. stupně. Podanou žalobou ze dne 8. 4. 2014 se žalobkyně domáhala po pojišťovně náhrady škody na zdraví, spočívající v náhradě za bolestné a ztížení společenského uplatnění dle předložených znaleckých posudků, a rovněž mimořádného odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění. Řízení bylo pravomocně skončeno až rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen„ MS“) ze dne 5. 6. 2019. Žalobkyně po celou dobu posuzovaného řízení opakovaně ve snaze o jeho urychlení žádala OS o sdělení stavu řízení či žádala o nařízení jednání ve věci. Na délce namítaného řízení se tedy nepodílela, ale naopak se svým aktivním jednáním snažila o jeho urychlení, aby se jí dostalo odškodnění co nejdříve. Význam namítaného řízení byl pro žalobkyni vysoký.

2. V podání ze dne 22. 9. 2020 žalovaná žalobní nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 18. 7. 2019 uplatnila nárok na přiznání zadostiučinění z důvodu a ve výši uvedené v žalobě. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 16. 9. 2020, v němž žalovaná konstatovala, že nedošlo v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu, avšak požadované peněžité zadostiučinění žalobkyni nepřiznala. Žalovaná dále stručně popsala průběh namítaného řízení a uvedla, že jeho předmětem byl požadavek na zaplacení částky 6 713 510 Kč coby náhrady škody na zdraví, dané řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo třeba širšího dokazování včetně komplikovanějšího znaleckého zkoumání, ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, a to jak meritorně, tak procesně. Rovněž bylo rozhodováno o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku ze strany žalobkyně, a o částečném zastavení řízení. Jeho délka tedy byla z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků. Dle žalované nedocházelo k nečinnosti ze strany soudu a bylo postupováno poměrně plynule a koncentrovaně. Proto žalovaná konstatovala, že délka řízení byla přiměřená a nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

3. V podání ze dne 1. 10. 2020 žalobkyně v reakci na vyjádření žalované zopakovala, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouho. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalované, že zapříčinila délku řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, neboť nebyl zákonný důvod k jeho zaplacení, když žalobkyně byla od zaplacení ze zákona osvobozena, jak uvedla již v samotné žalobě ze dne 8. 4. 2014. Dle žalobkyně lze naopak prodloužení řízení z namítaného důvodu přičíst žalované, resp. OS, který nadto nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu, že OS přehlédl, že žalobkyně je zcela dle zákona o soudních poplatcích osvobozena. Dále zopakovala svá žalobní tvrzení.

Skutková zjištění:

4. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 18. 7. 2019 a stanovisko žalované ze dne 16. 9. 2020) soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně dne 18. 7. 2019 uplatnila u žalované svůj nárok z důvodu a ve výši uvedené v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti nevyhověla.

5. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu OS sp. zn. spisová značka soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudů a účastníků řízení): dne 11.4.2014 byla OS doručena zdejší žalobkyní proti žalované (právnická osoba část názvu právnické osoby) na zaplacení pojistného plnění ve výši 6 813 510 Kč s příslušenstvím z titulu bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobkyně v důsledku dopravní nehody, při níž žalobkyně utrpěla těžká zranění, ve spise je založeno množství listinných důkazů. Dále žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků. Dle referátu ze dne 26.6.2014 byla žalobkyni zaslána výzva k doložení podkladů k žádosti o osvobození od soudních poplatků. Dále OS zjišťoval majetkové poměry žalobkyně. Dne 14.7.2014 žalobkyně předložila podklady k rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 18.12.2014 OS rozhodl, že se žalobkyni přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 75 %. Dne 19.12.2014 se proti zmíněnému usnesení žalobkyně odvolala. Dne 15.1.2015 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne 17.2.2015 byl spis vrácen bez věcného vyřízení, a to z toho důvodu, že napadené rozhodnutí vydala asistentka soudce, která zároveň vyhotovila předkládací zprávu, přičemž není zřejmé, zda bylo rozhodnutí předloženo zákonnému soudci a zda ten se s ním ztotožnil. Dne 5.3.2015 byl spis opětovně předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Ten usnesením ze dne 12.3.2015 napadené usnesení OS potvrdil. Dne 25.6.2015 OS vydal platební rozkaz, kterým uložil žalované pojišťovně zaplacení žalobou požadované částky. Dne 1.7.2015 podala žalovaná neodůvodněný odpor, který doplnila a odůvodnila dne 4.8.2015. Usnesením ze dne 6.10.2015 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 85 169 Kč. Dne 8.10.2015 žalobkyně navrhla zrušení usnesení OS ze dne 6.10.2015. Usnesením ze dne 29.10.2015 OS řízení zastavil, a to z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Dne 5.11.2015 se žalobkyně odvolala proti usnesení o zastavení řízení. Usnesením ze dne 24.11.2015 OS vyzval žalovanou k vyjádření se k odvolání. Dne 5.1.2016 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Usnesením ze dne 3.2.2016 odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se řízení nezastavuje, spis byl vrácen zpět OS dne 16.2.2016. Následně bylo rozesláno rozhodnutí Městského soudu v Praze a dle referátu ze dne 8.4.2016 bylo nařízeno jednání na 26.5.2016. Dne 26.5.2016 se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znaleckého ústavu k vyhotovení znaleckého posudku týkajícího se bodového hodnocení nároků žalobkyně za bolestné a ztížení společenského uplatnění. Dne 27.5.2016 se ve věci vyjádřila žalobkyně. Přípisem ze dne 30.5.2016 OS vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ve vztahu k požadovanému zvýšení bolestného. Dne 6.6.2016 se žalobkyně vyjádřila k výzvě soudu. Dne 23.8.2016 se žalobkyně dotázala na stav řízení, a dne 21.10.2016 opětovně požádala o sdělení ohledně stavu řízení. Usnesením ze dne 1.11.2016 OS ustanovil znalecký ústav ke zpracování znaleckého posudku a spis byl předložen znalci. OS vybral zálohu na znalecký posudek. Dne 9.11.2016 sdělil ustanovený znalecký ústav, že je přetížen zpracováním znaleckých posudků a není z kapacitních důvodů schopen dodržet soudem stanovenou lhůtu. Dne 21.2.2017 se žalobkyně opakovaně dotazovala na stav řízení. Přípisem ze dne 1.3.2017 OS urgoval znalecký ústav o zaslání zpracovaného znaleckého posudku. Přípisem ze dne 3.4.2017 znalecký ústav sdělil, že znalecký posudek je rozpracován, avšak jeden člen znaleckého kolektivu je v lázních, znalecký posudek bude zaslán v co nejkratším termínu. Dne 5.5.2017 byl OS předložen znalecký posudek. Dne 22.5.2017 se žalobkyně opakovaně dotazovala na stav znaleckého posudku. Dne 31.5.2017 byl rozeslán znalecký posudek účastníkům. Dne 9.6.2017 se žalobkyně vyjádřila ke znaleckému posudku a dne 15.6.2017 se vyjádřila žalovaná. Dne 21.6.2017 se žalobkyně vyjádřila k vyčíslené odměně pro znalce a dne 27.6.2017 podala žalobkyně námitky proti vyúčtování znalečného. Podáním ze dne 25.9.2017 podala námitky i žalovaná. Dle referátu ze dne 25.10.2017 bylo nařízeno jednání na 16.11.2017. Dne 16.11.2017 se ve věci konalo jednání, během něhož byla slyšena žalobkyně, a jednání bylo odročeno na 27.2.2018 za účelem provedení dalšího dokazování. Dne 1.12.2017 žalobkyně doplnila k výzvě soudu tvrzení a důkazní návrhy. Dne 23.3.2018 byl OS doručen doplněk znaleckého posudku. Dne 9.5.2018 se žalobkyně vyjádřila k doplňku znaleckého posudku. Dne referátu ze dne 2.3.2018 bylo jednání z 27.2.2018 odročeno na 15.5.2018 z důvodu absence dodatku ke znaleckému posudku. Dne 15.5.2018 se jednání konalo a byl slyšen zástupce znaleckého ústavu, který zpracoval znalecký posudek, a byla slyšena svědkyně. Jednání bylo za účelem zvážení dalšího procesního postupu odročeno, zejména za účelem výslechu další svědkyně, případně znalce na neurčito s tím, že termín bude stanoven později. Dne 24.5.2018 znalecký ústav vyúčtoval znalečné. Usnesením ze dne 7.7.2018 OS rozhodl o znalečném. Dne 29.6.2018 se proti znalečnému odvolal znalecký ústav. Usnesením ze dne 2.7.2018 bylo rozhodnuto o znalečném za účasti zástupce znaleckého ústavu při jednání. Usnesením ze dne 2.7.2018 OS uložil účastníkům řízení, aby se vyjádřili k odvolání znaleckého ústavu proti znalečnému. Dne 9.7.2018 se vyjádřila žalobkyně. Usnesením ze dne 1.8.2018 OS odmítl odvolání znaleckého ústavu proti rozhodnutí OS ze dne 7.6.2018 jako opožděné. Dle referátu ze dne 7.8.2018 bylo nařízeno jednání na 20.11.2018. V mezičase došlo ke změně v obsazení senátu. Dle referátu ze dne 30.8.2018 bylo jednání odročeno na 21.11.2018. Platebním poukazem ze dne 7.9.2018 bylo proplaceno znalečné znaleckému ústavu. Dne 2.10.2018 žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 100 000 Kč. Usnesením OS ze dne 26.10.2018 byla žalovaná vyzvána k vyjádření se k částečnému zpětvzetí žaloby. Usnesením ze dne 13.11.2018 bylo řízení v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby částečně zastaveno. Dne 21.11.2018 se ve věci konalo jednání, během něhož bylo prováděno dokazování, byla slyšena svědkyně a znalec, a jednání bylo odročeno na 29.11.2018 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 22.11.2018 právní zástupkyně žalobkyně specifikovala náklady řízení. Dne 29.11.2018 se ve věci konalo jednání, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 539 380 Kč a ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta. Usnesením ze dne 3.12.2018 bylo přiznáno znalečné. Usnesením z 19.12.2018 byl výrok II. v nákladech řízení opraven. Platebním poukazem ze dne 3.1.2019 bylo proplaceno znalečné. Dne 3.1.2019 se žalobkyně odvolala proti rozsudku OS ze dne 29.11.2018. Usnesením ze dne 11.1.2019 byla žalovaná vyzvána k vyjádření se k odvolání žalobkyně, a ta se vyjádřila dne 29.1.2019. Usnesením ze dne 1.2.2019 bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna uhradit náklady řízení státu. Dne 8.2.2019 se žalobkyně vyjádřila k podání žalované v odvolacím řízení. Dne 7.3.2019 byl spis předložen MS k rozhodnutí o odvolání. Dne 6.3.2019 žalovaná uhradila náklady státu dle rozhodnutí OS. Dne 5.6.2019 se konalo jednání u odvolacího soudu. Rozsudkem ze dne 5.6.2019 byl napadený rozsudek OS částečně potvrzen, dle doložky nabyl rozsudek právní moci dne 20.6.2019.

7. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

Právní úprava:

8. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

9. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

12. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6

(tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

15. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Právní posouzení dané věci:

16. Jak uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši 150 000 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu újmy.

17. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

18. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (číslo Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

19. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

20. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

21. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne 11. 4. 2014, kdy byla OS doručena žaloba zdejší žalobkyně. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 20. 6. 2019, kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila cca 5 let a 2 měsíce.

22. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, přičemž ve věci samé rozhodoval OS (1x a vydal platební rozkaz), MS (1x); OS i odvolací soud pak rozhodovaly rovněž o procesních otázkách (osvobození od soudních poplatků, zastavení řízení, znalečné). V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

23. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc dle soudu složitější, neboť se jednalo o spor o zaplacení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobkyně v důsledku autonehody. O skutkové složitosti věci svědčí velké množství listinných důkazů, včetně znaleckého posudku a jeho doplňku, a výslechu znalce, rovněž vyvstala potřeba slyšet svědky. Soud věc hodnotí jako složitější rovněž po stránce procesní, neboť byla vydána celá řada procesních rozhodnutí (bylo rozhodnuto o osvobození od soudních poplatků na základě žádosti žalobkyně, byl ustanoven znalecký ústav a bylo rozhodováno o znalečném, a to ve světle námitek účastníků, výzva k zaplacení soudního poplatků, částečné zastavení řízení v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby) a byly činěny jiné úkony ve věci (předávání spisu mezi soudy jednotlivých instancí, konalo se několik jednání soudu, k nimž byli účastníci, svědci a znalci předvoláváni, bylo propláceno znalečné, četná vyjádření účastníků jim byla vzájemně přeposílána, výzvy účastníkům k vyjádření se a výzvy k doplnění tvrzení, OS urgoval znalecký ústav o zpracování znaleckého posudku). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.

24. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela. Naopak se žalobkyně opakovaně aktivně dotazovala na stav řízení. V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

25. Pokud jde o význam řízení, tak vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako zvýšený, neboť se jednalo o spor o zaplacení bolestného a ztížení společenského uplatnění, u něhož lze dle soudu dovodit zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011).

26. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, především nutno konstatovat, že ten byl zatížen jedním obdobím nečinnosti, a sice v období od 14. 7. 2014 (kdy byly OS doručeny podklady pro rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků) do 18. 12. 2014 (kdy bylo o žádosti rozhodnuto), tj. průtah cca 5 měsíců. Mimo uvedené období byly úkony soudů v původním řízení činěny střídavě obratem či v přiměřených lhůtách a procesní postup byl relativně plynulý. Uvedený ojedinělý průtah tedy lze ještě tolerovat.

27. Závěr o tolerovatelnosti výjimečných a ojedinělých průtahů či jiného nekoncentrovaného postupu v posuzovaném řízení soud opírá o judikaturu ESLP, který (jak uvedeno shora – srov. bod 18) zaujímá globální pohled na řízení, a dle něhož mírný průtah v jedné fázi řízení může být tolerován, jestliže celková délka řízení není nepřiměřená (viz např. rozhodnutí Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Takovým způsobem například ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (rozhodnutí o přijatelnosti Krča proti České republice ze dne 18. 3 2003). Uvedený závěr lze dle soudu vztáhnout i na posuzované řízení v této věci.

28. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem (zejména k vyššímu zájmu žalobkyně) a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

29. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

30. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku (srov. bod 17 shora), soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

31. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou 56 250 Kč.

32. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. 60 000 Kč) a dále 1 250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 2 500 Kč za další 2 měsíce řízení). Soud má za to, že nebylo namístě přiznat vyšší základní částku, neboť řízení netrvalo déle než 10 let.

33. Vypočtená základní částka ve výši 62 500 Kč byla ponížena o 10 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy. Dále byla základní částka ponížena o 20 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 20 % z důvodu vyššího zájmu žalobkyně. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 10 %, tj. na výslednou částku 56 250 Kč.

34. Žalobě bylo tedy v daném rozsahu vyhověno (srov. výrok I.) a ve zbylém rozsahu (tj. 93 750 Kč) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (srov. výrok II.).

K úrokům z prodlení:

35. Žalobkyně dále požadovala úroky z prodlení od nesprávného data 19. 1. 2020.

36. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

37. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 18. 7. 2019 Lhůta 6 měsíců tak žalované uplynula dne 20. 1. 2020 (pondělí). Poslední den lhůty 18. 1. 2020 byla sobota, pročež došlo k posunutí posledního dne lhůty na nejbližší následující pracovní den, tj. pondělí 20. 1. 2020, kdy byl zároveň poslední den lhůty (k tomu srov. § 607 NOZ). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 21. 1. 2020 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

38. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni od uvedeného data úroky z prodlení v zákonné výši (srov. výrok I.) a ve zbylém rozsahu byly požadované úroky z prodlení zamítnuty (srov. výrok II.). Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

K nákladům řízení:

39. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

40. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

41. V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a (iii) další vyjádření a dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč. Celková částka nákladů na právní zastoupení žalobkyně tak činí 10 200 Kč + 21% DPH, tj. 12 342 Kč + 2 000 soudní poplatek (srov. výrok III.).

Ke lhůtě k plnění:

42. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.