OSPH02 15 C 108/2021-103

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 34 C 26/2008 byla vedena žaloba, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky částka jako škody na zdraví. Jednalo se o škodu vzniklou žalobci během pobytu ve škole v přírodě, kdy utrpěl úraz tak, že si poranil hlavu pádem na podlahu. Řízení probíhalo od roku 2008 až do rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp.zn. IV. ÚS 938/2019 tak, že ústavní stížnost byla odmítnuta. Toto rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne datum. Žalobce se domáhal zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu již v řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 17 C 115/17, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 dne 26. března 2019 pod č.j. 17 C 115/2017-126 přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši částka, která byla v rámci předběžného projednání nároku již přiznána ze strany žalované. Soud však při přepočtu uvedl ve svém odůvodnění, že by žalobci příslušelo za uvedené období odškodnění ve výši částka. Dále u Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo vedeno další řízení o odškodnění období následujícího pod sp. zn. 25 C 249/2019, a to za období od dne datum do datum, kdy řízení ještě stále k vydání rozsudku v uvedeném řízení neskončilo. Celkem požadoval žalobce odškodnění za délku řízení 2 roky a 2 měsíce. I v tomto řízení bylo žalobci přiznáno odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši částka, kterou žalobce fakticky žalobou požadoval, avšak soud dospěl k závěru, že za uvedené období by mu měla náležet částka částka. Další období projednáno nebylo. Období od datum do datum je jako odškodnění náhrady vzniklé nemajetkové újmy požadováno odškodnit právě v řízení OS P2 sp. zn. 15 C 108/2021. Žalobce požaduje touto žalobou také zbývající částky, které by mu náležely za minulé období, a to částka podle odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. března 2019, čj. 17 C 115/2017-126, a částku částka dle odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. června 2020 čj. 25 C 249/2019-105. Nejedená se o věc pravomocně rozhodnutou, neboť dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015 sp.zn. 30 Cdo 4020/2014, domáhá-li se žalobce v pozdější řízení náhrady újmy na základě totožných skutkových tvrzení jako v řízení již zahájeném a dosud pravomocně neskončeném, ovšem požaduje-li vyšší náhradu než v prvním řízení, pak je dána překážka věci zahájené pouze co do části, v níž se žalobní žádání překrývá s žádáním v řízení prvním. Řízení o ústavní stížnosti žalobce trvalo cca 1,5 roku, kdy průměrnou délku takovéhoto řízení v případě, že stížnost byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, je doba 5 měsíců. Žalobce požaduje částku částka za 1 rok trvání řízení, a dále odkazuje na předchozí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 25 C 249/2019, kde soud dospěl k závěru, že je namístě zvýšit částku o 15 % z důvodu významu řízení pro účastníky, dále s ohledem na právní složitost snížit o 20 %, a dále dospěl k závěru, že za období 1 roku a 7 měsíců, které je předmětem tohoto řízení, mu přísluší odškodnění ve výši částka, snížené o 5 %, částka.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku s tím, že dospěla k závěru, že požadavek žalobce není důvodný. Odkázala na řízení vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 34 C 26/2008, a dále právě na řízení Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 25 C 249/2019. Rozhodnutí v kompenzačním řízení bylo vydáno dne datum, právní moci nabylo dne datum. Rozhodnut vydané v tomto kompenzačním řízení představuje překážku věci rozhodnuté. Je namístě posuzovat přiměřenost délky řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 34 C 26/2008 pouze od doby skončení kompenzačního řízení. Od skončení kompenzačního řízení probíhalo v namítaném řízení již řízení pouze o ústavní stížnosti, jejíž skončení trvalo 2 měsíce. Tuto dobu nelze obecně ani vzhledem ke specifické působnosti a pravomoci Ústavního soudu hodnotit jako dobu nepřiměřenou. Navrhla žalobu zamítnout, neboť v posuzovaném období posuzovaného řízení nedošlo k nesprávnému postupu.

3. Soud má za prokázaný průběh namítaného řízení ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 34 C 26/2008 má soud prokázán, že žalobce se žalobou došlou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne datum domáhal odškodnění v souvislosti se škodou na zdraví ve výši 6,3 mil. Kč s tím, že je bývalý účastník školy v přírodě. Dne datum se na pokoji dětí konala diskotéka, při níž nezletilý jméno příjmení zakopl o bačkoru ležící na podlaze, což bylo příčinou jak jeho pádu, tak i žalobce. Žalobce zůstal po úderu v bezvědomí, probral se až poté, co jej spolužáci polili vodou. Poté byl hospitalizován v nemocnice, z níž byl propuštěn dne datum s diagnostickým závěrem otřes mozku, zhmoždění hlavy, blokáda krční páteře. Od úrazu žalobce trpí častými bolestmi hlavy, někdy křečovitého charakteru, někdy provázené změnou barvy obličeje, někdy točením hlavy, atd., zvracením, poruchami spánku, poruchami paměti a koncentrace. Značné potíže s učením. Trpí i psychicky. Přetrvávají téměř každodenní bolesti hlavy a trvá u něj posttraumatická stresová porucha. Dne datum byla žaloba rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. 34 C 26/2008-315 zamítnuta z důvodu promlčení. K odvolání žalobce odvolací soud rozhodl dne datum tak, že se rozhodnutí soudu potvrzuje, mění se pouze, co se týče nákladů řízení, kdy odvolací soud uvádí v odůvodnění, že pokud by nebyla námitka promlčení vznesena důvodně, z provedeného dokazování, a to zejména ze znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v obec jednoznačně plyne, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo nejpozději v průběhu června 2002 a že se současným zdravotním stavem žalobce není jeho úraz z roku 2002 v příčinné souvislosti. Chybí zde tudíž jedna z podmínek, za kterou je možno přiznat náhradu škody, a to příčinná souvislost mezi úrazem a vznikem škody. Dne datum podává žalobce dovolání. Dne datum vydává soud I. stupně usnesení, že rozsudek okresního soudu ze dne datum se doplňuje o následující výroky, že žalobce je povinen nahradit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka a žalobce a první vedlejší účastník nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení, žalobce a druhý vedlejší účastník nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce podává odvolání dne datum. Předloženo dne datum odvolacímu soudu, který rozhoduje dne datum, že usnesení ve výroku, jímž byl doplněn rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem se zrušuje, ve výroku, že žalobce je povinen nahradit druhému žalovanému náklady řízení ve výši částka, jakož i výrok IV s tím, že ustanovení § 166 odst. 1 o.s.ř. umožňuje s odůvodněním vydat rozhodnutí doplňující jen do doby, než rozhodnutí ve věci nabude právní moci. Dodatečné stanovení povinnost k náhradě nákladů řízení je vyloučeno. V souzené věci rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem ve věci samé dne datum a tento den uložil okresnímu soudu, aby vydal doplňující usnesení o nákladech řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným, jakož i vedlejším účastníkem. Rozhodnutí krajského soudu bylo doručeno účastníkům ve dnech datum až datum a v těchto dnech také nabylo rozhodnutí ve věci právní moci. Pokud však okresní soud vydal napadené usnesení až dne datum, bylo jeho rozhodování nepřípustné. Dne datum soud vyzývá ostatní účastníky, aby se písemně vyjádřili k dovolání podanému žalobcem. Vyjádření došlo dne datum za Ústecký kraj a dále vyjádření vedlejšího účastníka ze dne datum. Dne datum žádá o zaslání spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 2 žalobce. Spis došel Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne datum, vrácen datum. Spis předložen Nejvyššímu soudu dne datum, který rozhodl dne datum s tím, že dovolání se odmítá s právní mocí datum. Dále byla podána ulice stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne datum pod čj. IV. ÚS 938/2019.

4. Soud má za prokázané a mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl účastníkem řízení, vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 34 C 26/2008 s tím, že uvedené řízení bylo zahájeno dne datum a žalobce se domáhal odškodnění v souvislosti se škodou na zdraví ve výši 6,3 miliónů korun. V průběhu trvání posuzovaného řízení rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 pod čj. 17 C 115/2017-126, kdy posuzoval, zda-li v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 34 C 26/2008 došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nevydání rozhodnut v přiměřené lhůtě, a to pouze za období od datum do datum, kdy za toto rozhodné období přiznal žalovanému odškodnění ve výši částka. Dále Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl rozsudkem sp.zn. 25 C 249/2019, a to za posuzované rozhodné období od datum do datum, a přiznal odškodnění ve výši částka.

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od datum (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z číslo Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené obec smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci příjmení a ostatní proti České republice ze dne datum, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne datum, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem uvedených soudních řízení. Předmětem tohoto řízení je vedení pokračujícího soudního řízení Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 34 C 26/2008 za období od 8.2.2019 do datum.

7. Soud tak nesouhlasí se stanoviskem žalované, a to v tom směru, že celková délka posuzovaného řízení je pouze od ukončení odškodňovacího řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 25 C 249/2019, když evidentně z uvedeného rozsudku vyplývá, že celková délka řízení byla posuzována pouze do dne datum. Nově tak soud posuzuje celkovou délku řízení, a to zejména s ohledem na období od datum do datum. Soud stejně jako předchozí rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení 17 C 115/2017 a 25 C 249/2019 dospěl k závěru, že celková délka řízení je nepřiměřená a jediným sporným okamžikem bylo procesní posouzení právního nároku žalobce. Soud dospěl k závěru, že je namístě přezkoumat celkovou délku uvedeného řízení a to s ohledem na parametry, které byly použity v uvedených rozhodnutích Obvodního soudu pro Prahu 2, avšak nově také s přihlédnutím k dalším možným parametrům, ke kterým soud musí přihlédnout dle ustanovení § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb. Soud dospěl k závěru, že co se týká posouzení stavů řízení a možnosti odškodnění, v řízení OS P2 sp. zn. 17 C 115/2017 lze souhlasit s tímto soudem, že žalobci měla příslušet částka odškodnění ve výši částka namísto obdržené částky částka. A v řízení OS P2 sp. zn. 25 C 249/2019 měla být vyplacena částka částka namísto částky částka. Nově však došlo k situaci, kdy řízení i nadále trvalo, ve věci rozhodoval Ústavní soud, a to právě v období od datum do datum. Toto rozhodování před Ústavním soudem ze strany odškodňovacích řízení nebylo v posuzovaném řízení doposud zohledněno. Co se týká shora uvedených parametrů, soudy zde použily procentuální moderaci dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona číslo 82/98 Sb., kdy přihlédly k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného, kdy s nimi lze v uvedených parametrech a procentuální moderaci souhlasit a to zejména s touto procentuální moderací rozsudku OS P2 sp. zn. 25 C 249/2019. Nově však má soud za to, že je nutné k celkové délce řízení přihlédnout také k počtu soudních soustav, které ve věci rozhodovaly, jako k jednomu ze zásadních faktorů, týkající se zejména poslední fáze uvedeného řízení. Soudu je známo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/2021, kdy pakliže dochází k soudnímu ping pongu z důvodu procesní chyby či z důvodu nesprávné aplikace hmotného práva, má toto za následek neúměrné prodlužování soudního řízení a toto může zasáhnout do základních práv účastníků takového řízení, kdy toto nemůže jít k tíži poškozeného, ale naopak by mělo být nutné zvážit bonifikaci stěžovatelky. K obdobnému závěru dospěly Obvodní soud pro Prahu 2 v řízení sp. zn. 17 C 1115/2017 a 25 C 249/2019, kdy právě z důvodu postupu orgánů státu navýšily procentuálně základní částku. Toto se však týkalo a je toto uvedeno i v odůvodnění uvedených rozhodnutí, zejména v řízení právě před soudem I. stupně, a s tím spojeno právě také řízení před soudem odvolacím. Nově však je posuzována fáze řízení před Ústavním soudem, kdy zde pouze došlo k podání ústavní stížnosti a rozhodování o ní. Avšak je nutné přihlédnout k situaci, že v tomto směru bylo také u Nejvyššího soudu rozhodováno v předchozí části řízení o dovolání, které bylo odmítnuto právě dne datum, což je právě poslední datum, ke kterému soud v řízení 25 C 249/2019 posuzoval celkovou délku řízení. Nově má soud za to, že další posuzované období od datum do datum je vedeno pouze řízením před Ústavním soudem, kdy se však již jedná o 4. stupeň, před kterým bylo soudní řízení fakticky vedeno. Soud tak má za to, že v tomto směru je však nutné zohlednit právě skutečnost, že objektivně řízení před každým stupněm soudní soustavy, a to i zejména před soudem Ústavním, logicky trvá a určité časové období, ve kterém tyto orgány fakticky rozhodují. Na to soud podotýká, že řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti trvá obvykle delší dobu než je v řízení nalézacích, což je dáno zejména skutečností, že Ústavní soud je vrcholným orgánem české justice, a rozhoduje zejména o otázkách ústavnosti a podobně. Soud tak má za to, že při uvedeném přepočtu celkové délky řízení, která dosáhla ode dne 23.. 2008 do dne datum celkem 12 let a 7 měsíců. Při uvedeném přepočtu požadavku žalobce i procentuální moderaci ze strany Obvodního soudu pro Prahu 2 zejména v řízení vedeného pod spisovou značkou 25 C 249/2019 by soud dospěl k celkové částce částka, pakliže-li by počítal za 12 let a 7 měsíců částku částka za jeden rok trvání řízení, za první dva roky částku poloviční, dále by shora uvedenou částku dle požadavku žalobce i dle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. června 2020, sp.zn. 25 C 249/2019, uvedenou základní částku zvýšil o 15 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro účastníka, dále snížil o 20 % z důvodu složitosti a zvýšil o 20 % právě z důvodu postupu soudu, kdy má za to, že činností soudu I. stupně došlo k neúměrnému prodloužení dovolacího řízení.

8. Soud uvádí, že právě k tomuto posouzení je nutné přihlédnout k tomu, že posuzovaná část řízení, která je předmětem tohoto řízení, se odehrávala právě pouze před soudem Ústavním, kdy se jednalo o čtvrtý stupeň soudu soudní soustavy. K tomuto odkazuje také na stanovisko Cpjn 206/2010 Nejvyššího soudu s tím, že i v tomto směru je nutné přistoupit k procentuální moderaci. Soud tak dospěl k závěru, že je namístě v uvedené situaci snížit takto vypočtenou částku právě o 30 % z důvodu většího počtu soudních soustav, které v samotném celém řízení, vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 34 C 26/2008, fakticky vystupovaly. Pakliže by soud zkoumal celkovou částku řízení za 12 let a 7 měsíců s přihlédnutím právě i k poslední fázi řízení, by co do základní částky dospěl k částce částka. Soud tak dospěl k částce částka, kdy tato částka již žalobci v průběhu řízení, a to na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 115/2017 a 25 C 249/2019 byla vyplacena, neboť byla dohromady vyplacena již částka částka. Soud poukazuje na odůvodnění odškodňování vzniklé nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem, spočívající v porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces, spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a to tak, že je odškodňována nejistota, která je spojena právě s pozdním vydáním rozhodnutím, tj. s nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Je odškodňována nejistota takovéhoto účastníka řízení jako celek, nejistota toho, kdy se žalobci jako účastníkovi řízení fakticky dostane pravomocného rozhodnutí ve věci a řízení tak bude fakticky skončeno, a pocit nejistoty mu fakticky skončí. Soud má za to, že nejistota jako abstraktní pojem je vykládána jako nejistota, která může vznikat žalobci pouze jako celek a jako celek za celé uvedené řízení by měla být také odškodňována. Celkem za vzniklou nejistotu byla žalobci přiznána částka částka, kdy dle posledních propočtů vzhledem ke všem ukazatelům a parametrům zákona 82/98 Sb. a stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, by se žalobci mělo dostat odškodnění nejistoty pouze částky částka. Soud žalobu zamítl.

9. Nejedená se ani o věc pravomocně rozhodnutou s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015 sp.zn. 30 Cdo 4020/2014, podle kterého, domáhá-li se žalobce v pozdější řízení náhrady újmy na základě totožných skutkových tvrzení jako v řízení již zahájeném a dosud pravomocně neskončeném, ovšem požaduje-li vyšší náhradu než v prvním řízení, pak je dána překážka věci zahájené pouze co do části, v níž se žalobní žádání překrývá s žádáním v řízení prvním

10. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka dle ust. § 142 odst. 1 a 151 odst. 3 osř za podání vyjádření, přípravu k jednání a účast na jednání.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložena tímto rozhodnutím, může se oprávněný obrátit na obecný soud povinného s návrhem na soudní výkon rozhodnutí.