OSPH02 15 C 132/2020-59

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr Ondřejem Růžičkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město ⟪LB:lb_005⟫ o odškodnění ve výši 110 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 90 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 18.7.2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila částku ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % od 18.7.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 239,95 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23.7.2020 domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že u Okresního soudu v Jablonci bylo vedeno řízení pod sp.zn. 35 D 748/2008 ve věci projednání dědictví po jméno celé jméno žalobce, který byl otcem žalobce a v něm žalobce je pozůstalým synem. Otec žalobce zemřel dne 2.9.2008 a od roku 2008 do 4.9.2019 se vedlo dědické řízení. Poslední rozhodnutí ve věci nabylo právní moci dne 15.8.2019. Popsal průběh dědického řízení s tím, že v situaci, kdy dědické řízení trvalo 11 let, vznikla žalobci nemajetková újma, po dobu 11 let neměl žalobce doklad o nabytí majetku po smrti zůstavitele, byl vystaven nejistotě ohledně výše jeho podílu na dědictví, zda mu bude nebo nebude započten dar a jeho podíl tak snížen a nemohl řešit nefungující spoluvlastnictví mezi dědici. Celkem 3 dědici, kteří nabyli majetek po jedné třetině k nemovitému majetku, a celkově nedořešená situace ohledně dědictví po otci žalobce zatěžovala. Za optimální délku řízení žadatel považoval délku tří let s ohledem na okolnosti případu a znalecké posudky maximálně 6 let od zahájení řízení. Žalobce tak za dobu 5 let průtahů řízení a celkové nepřiměřené délky požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč za 1. rok průtahů a za dobu dalších dvou let částku 20 000 Kč a za další dva roky po 30 000 Kč, celkem 110 000 Kč.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni 17.1.2020. Uvedla, že nemá k dispozici předmětný spis Okresního soudu v Jablonci sp.zn. 35 D 748/2008, průběh o uvedeném řízení má k dispozici pouze z poznatků ze své vlastní činnosti o tvrzeném skutkovém ději. Na základě uvedeného uvedla, že sporuje existenci nesprávného úředního postupu je vznik nemajetkové újmy, tak jak je žalobcem uplatňován v rámci podané žaloby. Odkázala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že neexistuje žádná abstraktní stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřené délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu. Z dostupného šetření učinila následné poznatky tak, že posuzované řízení bylo řízením dědickým, vyznačilo se určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně znaleckého zkoumání a řady listinných důkazů. Bylo opakovaně rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, a to jak meritorně, tak procesně. Délka řízení je z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu, jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky jeho práv. Žalovaná neshledala existenci nesprávného úředního postupu.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp.zn. 35 D 748/2008, a to tak, že podle úmrtního listu dne 2.9.2008 zemřel jméno celé jméno žalobce. Usnesením ze dne 25.9.2008 bylo zahájeno řízení o dědictví a došlo k pověření soudního notáře. Dne 29.9.2008 bylo šetřeno v centrální evidenci závětí. Následovalo předběžné šetření, dne 15.10.2008, na kterém byl přítomen žalobce, který zdědil informace o možném majetku zůstavitele. Dále ze strany notáře byly zjišťovány další možné majetky po zůstaviteli. V průběhu října a listopadu roku 2008 a dále bylo žádáno předložení znaleckého posudku na ocenění nemovitostí. Znalecký posudek byl vypracován ze strany titul. jméno příjmení, byl ze dne 31.3.2009. Následovalo jednání před soudním komisařem dne 10.4.2009, kde byli přítomni pozůstalá manželka jméno příjmení, syn titul. celé jméno žalobce, současný žalobce a syn titul. jméno celé jméno žalobce s tím, že pozůstalý syn titul. jméno celé jméno žalobce uvedl, že ví o skutečnosti, že zůstavitel půjčil pozůstalému synovi titul. celé jméno žalobce větší sumu peněz a předložil kopii smlouvy o půjčce na částku 4 450 000 Kč. Následovalo další jednání před soudním komisařem dne 26.5.2009, kdy byli účastníci poučeni o spornosti aktiv a o dalších pohledávkách. Následně byla ustanovena znalkyně usnesením č.j. 35 D 748/2008 k oceňování nemovitostí. Dne 29.9.2009 byl vypracován znalecký posudek. 17.10.2009 byla přiznaná odměna znalkyni. Dne 17.12.2009 žalobce sděluje svůj postoj k požadavkům dalších dědiců k započtení daru. V dubnu 2010 žádá soudní komisař ke sp.zn. 14 C 129/2009 o sdělení jaký je stav sporného řízení ve věci určení vlastnictví obchodního podílu ve právnická osoba s.r.o., dále sdělováno na den 2.6.2010 ve věci nařízeno jednání, stejně tak 9.8.2010 jsou žádány tyto informace. Okresní soud v Jablonci potom sděluje, že skončení ve věci 14 C 129/2009 lze očekávat nejdříve v první polovině roku 2011. Následuje 24.6.2011 informace o skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Jablonci čj. 14 C 129/2009 – 55 s tím, že žaloba, kterou se žalobci titul. jméno celé jméno žalobce příjmení příjmení domáhali určení, že zůstavitel jméno celé jméno žalobce byl ke dni své smrti vlastníkem 100 % obchodního podílu za právnická osoba s.r.o. byla zamítnuta. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.6.2011. Stejně tak byl soudu doložen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 13 C 204/2009 – 18 právní moci 22.7.2011, kdy byla zamítnuta žaloba na určení, že zůstavitel jméno celé jméno žalobce byl ke dni své smrti na základě smlouvy o půjčce vlastníkem pohledávky 1 615 000 Kč za právnická osoba s.r.o. Dne 11.8.2011 ve věci proběhlo jednání u soudního komisaře s tím, že titul. jméno příjmení, advokátka zastupující žalobce uvedla, že byly podány ještě dvě žaloby, a to žaloba na určení právě týkající se částky 1 615 000 Kč, o které bylo rozhodnuto v řízení 13 C 204/2009 – 18 a dále probíhá u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou žaloba na určení, že zůstavitel má pohledávku vůči pozůstalému synovi titul. celé jméno žalobce ve výši 1 850 000 Kč Okresním soudem v Jablonci pod č.j 12 C 105/2009 – 31 bylo rozhodnuto tak, že se určuje, že zůstavitel jméno celé jméno žalobce byl ke dni své smrti na základě smlouvy o půjčce ze dne 5.5.2000 vlastníkem pohledávky ve výši 1 850 000 Kč za žalovaným titul. celé jméno žalobce. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.10.2011. Dále notářka žádá o zaslání informací k majetků zůstavitele a to anonymizována dvě slova banku, anonymizováno banku, anonymizováno spořitelnu a další bankovní ústavy. V průběhu října roku 2011 jsou sdělovány informace ohledně dalších aktiv zůstavitele. Na den 26.3.2012 bylo nařízeno jednání před soudním komisařem, toto proběhlo a bylo řešeno, jaký majetek byl ve společném jmění manželů a dále jaký majetek je nesporný a dále jaký je majetek je sporný s tím, že účastníci potom navrhli vypořádání majetku. Dne 19.4.2012 potom žalobce dokládá náklady na pohřeb a bylo Okresním soudem v Jablonci vyhlášeno usnesení č.j. 35 D 748/2008 – 160, týkající se rozdělení dědictví, toto nabylo právní moci dne 16.1.2013. Samotné usnesení je ze dne 23.4.2012. Dále bylo vydáno usnesení dne 30.4.2012, kterým byl ustanoven znalec k provedení odhadu obvyklé ceny obchodního podílu právnická osoba, následně žalobce dne 10.5.2012 podává odvolání do usnesení 35 D 748/2008, kterým byla určena obvyklá cena dědictví, výše dědických dluhů a čistá hodnota dědictví. Dne 17.5.2012 je vyzván žalobce k zaplacení soudního poplatku. Proti výši soudního poplatku se žalobce ohrazuje. Okresní soud v Jablonci potom prostřednictvím soudního komise mění své usnesení týkající se soudního poplatku. Soudní poplatek je zaplacen 31.5.2012, následuje vyjádření se k odvolání stran dalších účastníků a z 18.7.2012 je spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem, ten usnesením č.j. 35 Co 350/2012 – 180 usnesení okresního soudu potvrdil. Následuje vydání usnesení č.j. 35 D 748/2008 – 181, kde bylo rozhodnuto podle ustanovení § 107 odst. 2 o.s.ř. o nástupnictví po pozůstalé manželce jméno příjmení, která zemřela 24.9.2012, dále je věc řešena s finančním úřadem v průběhu března roku 2013 a žalobce je žádán doložením podkladů pro ocenění obchodního podílu zůstavitele ve právnická osoba s.r.o. tím, že je zde zpráva, že soudní znalec titul. jméno příjmení 2x kontaktoval titul. celé jméno žalobce žádostí o poskytnutí dokladu k ocenění obchodního podílu zůstavitele, ani na jednu výzvu žalobce nereagoval. V průběhu března roku 2013 reaguje finanční úřad s tím, že správce daně nemůže poskytnout tyto informace z důvodu mlčenlivosti. Notář žádá o součinnost Generální finanční ředitelství v Liberci. Dne 18.4.2013 reaguje právní zástupkyně žalobce na výzvu k součinnosti ze znalcem. Dne 20.5.2013 je soudu dodán znalecký posudek. Okresní soud v Jablonci pod č.j. 35 D 748/2008 – 195 přiznal odměnu znalci. Na den 27.5.2013 bylo nařízeno jednání. Žalobce podává odvolání do usnesení o znalečném a dne 12.6.2013 informuje právní zástupce druhého dědice s tím, že nesouhlasí se závěry znaleckého posudku. Dne 25.7.2013 je spis předložen odvolacímu soudu Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8.1.2014 rozhodl tak, že změnil výrok tak, že žalobci se neukládá povinnost uhradit na účet znalce částku 2 955 Kč. Následně je žádán Český úřad zeměměřický a katastrální o součinnost projednání dědictví. Dne 15.10.2014 ve věci proběhlo jednání před soudním komisařem. Dne 20.10.2014 bylo vydáno usnesení č.j. 35 D 748/2008 – 225, kde bylo vypořádáno dědictví s tím, že soud dospěl k závěru, že usnesením Okresního soudu v Jablonci č.j. 35 D 748/2008 – 160 ze dne 23.4.2012, které nabylo právní moci dne 16.1.2013 soud vypořádal majetek patřící do SJM zůstavitele a pozůstalé manželky jméno příjmení, určil obvyklou cenu dědictví ve výši 3 451 706,50 Kč, výší dědických dluhů částkou 26 672,30 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 3 425 034,20 Kč. K tomuto pozůstalý syn titul. jméno celé jméno žalobce navrhl započíst na dědický podíl pozůstalého syna titul. celé jméno žalobce hodnotu daru, a to obchodního podílu ve výši 100 %, který zůstavitel vlastnil ve právnická osoba s.r.o., a který zůstavitel bezplatně převedl na pozůstalého syna titul. celé jméno žalobce na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 10.7.2008. Hodnota tohoto podílu byla znalcem určena mezi hodnotami 2 000 až 46 000 Kč. Ze stoprocentní pravděpodobností se pohybovala uvnitř cenového intervalu, tj. v částce 24 000 Kč. Tato částka byla započtena, dědický podíl byl proveden tak, že k čisté hodnotě dědictví ve výši 3 425 034 Kč byla připočtena hodnota daru ve výši 24 000 Kč, a tím byla získána hodnota kolační podstaty ve výši 3 449 034 Kč, který každý z dědiců měl obdržet. Žalobce proti tomuto podává odvolání dne 5.11.2014 8.12.2014 doplňuje odůvodnění odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem pod č.j. 35 Co 469/2014 – 239 ze dne 4.3.2015 usnesení Okresního soudu potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci 24.4.2015 titul. jméno celé jméno žalobce podává dovolání dne 15.6.2015. Dne 18.8.2015 je doručeno vyjádření účastníků, spis je předložený Nejvyššímu soudu a Nejvyšší soud dne 25.7.2016 pod č.j. 21 Cdo 4079/2015 – 266 usnesení Krajského soudu zrušil, věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 3.10.2016 Krajský soud v Ústí nad Labem žádá účastníky o sdělení, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, neboť i toto pochybení ze stran odvolacího soudu vedlo Nejvyšší soud ke zrušení jeho rozhodnutí. Účastníci uvádí, že nesouhlasí s tímto postupem. Dne 26.10.2016 proběhlo jednání před odvolacím soudem a bylo odročeno na neurčito s tím, že byla vyzvána právní zástupkyně žalobce k nutnosti doplnění tvrzení a předložení důkazů. Dne 11.11.2016 jsou soudu doloženy uvedené informace a Krajský soud v Ústí nad Labem dne 16.1.2017 vydává usnesení č.j. 35 Co 469/2014 – 290 s tím, že usnesení Okresního soudu č.j. 35 D 748/2008 – 225 ze dne 20.10.2014 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně nutnosti řešení započtení na dědický podíl. V průběhu roku 2018 jsou zjišťovány další informace týkající se majetku zůstavitele. Dne 10.6.2019 ve věci proběhlo jednání před soudním komisařem. Byl konstatován další soupis aktiv a pasiv. Nově bylo žádáno ČSOB o zaslání informací a usnesením č.j. 35 D 748/2008 – 337 ze dne 15.8.2019, které nabylo právní moci 4.9.2019 bylo nově tedy rozhodnuto o dědictví o pozůstalém jméno celé jméno žalobce.

4. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od 27.4.2006 (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené Vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp.zn. 35 D 748/2008.

6. Po právní stránce se soud zabýval, zdali v řízení vedeném u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp.zn. 35 D 748/2008 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Jednalo se o dědické řízení, kde žalobce vystupoval v pozici pozůstalého. Řízení probíhalo od září 2008 do září roku 2019, celkem tedy délka dědického řízení činila 11 let. Řízení probíhalo před třemi stupni soudní soustavy, před dvěma stupni soudní soustavy opakovaně. Soud uvádí, že se jednalo o zvláštní typ řízení, nejednalo se tedy o klasické nalézací řízení, které by bylo ovládáno návrhy ze stran účastníků a vázaností soudu těmito návrhy, ale o řízení dědické, kde je jiným úkolem dědického řízení je potom vypořádání pozůstalosti zesnulého, v tomto případě otce žalobce. Dědické řízení bylo problematické v tom směru, že po zůstaviteli byl určen okruh tří dědiců a dále byl sporný zejména okruh majetku, který má být ve věci vypořádáván, ale dále zejména zásadní otázkou bylo, jakým způsobem shora uvedený následně zjištění majetek vypořádat. Problematický byl jednak převod obchodního podílu ze strany zůstavitele na současného žalobce a dále potom také tvrzení určitých dluhů ze strany současného žalobce vůči zůstaviteli apod. O tomto byla vedena samostatná řízení. Z provedeného dokazování dědickým spisem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp.zn. 35 D 748/2008 soud zjistil, že byla vedena řízení týkající se právě možného rozhodnutí ve věci, a to právě v určení jednak majetku a jednak možnosti započtení určitých darů, a to v průběhu roku 2011 u Okresního soudu v Jablonci pod sp.zn. 14 C 129/2009, které nabylo právní moci 21.6.2011 sp.zn 12 C 105/2009, kdy výrok I. také nabyl právní moci 1.9.2011 a dále rozsudek Okresního soudu v Jablonci sp.zn. 12 C 105/2000 – 31, který nabyl právní moci 12.10.2011. Byla zde tedy souběžně probíhající řízení, která však byla již roku 2011 ukončena, byla ukončena tedy v okamžiku, kdy soudní komisař teprve zjišťoval informace týkající se obchodních záležitostí a zejména potom ve výpisu bank, kdy žádosti od anonymizováno příjmení příjmení, anonymizováno banky, anonymizováno žádal teprve v říjnu roku 2011. Je sice faktem, že v roce 2010 byl určován průběh dědického řízení zejména zjišťování stavu ohledně souvisejících soudních řízení, avšak nelze přehlédnout skutečnost, že toto nebylo žádným způsobem zohledněno v koncentraci úkonů soudního komisaře, kdy evidentně právě informace týkající se výpisu od bankovních subjektů mohl žádat již v průběhu tohoto roku a nedošlo by tak k prodloužení celkové doby dědického řízení. Dále je nutné podotknout, že ani doba jednoho roku 2010, kdy bylo evidentně vyčkáváno ukončení souvisejících řízení, nějakým způsobem vzhledem k celkové délce řízení, není obdobím, které by rozhodným způsobem zasáhlo do celkové délky řízení. Ve věci byly vypracovávány znalecké posudky k ocenění obchodního podílu, dále ocenění nemovitostí v průběhu řízení a jedna dědička zesnula, byla tedy řešena následně ještě situace se záměnou účastníků. Proti rozhodnutí notáře potom bylo podáno odvolání s tím, že Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí bylo správné, Nejvyšší soud však k dovolání rozhodnutí Krajského soudu jako odvolacího soudu zrušil s tím, že dospěl k závěru o porušení procesních podmínek pro možnosti rozhodnutí bez nařízení jednání stran odvolacího soudu a jednak také k zásadním nedostatkům při posuzování předmětu dědického řízení, zejména při započítávání daru apod. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací nařídil ještě jedno jednání, které následně odročil na neurčito a následně i usnesení soudu I. stupně zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a tento následně tedy již pravomocně ve věci rozhodl. Soud má za to, že byť se jedná o řízení, které je možné shledat ze stránky procesní, právní i skutkové poměrně složité, celková délka řízení přesahující 11 let je v tomto směru již svojí délkou nepřiměřenou, byť se jednalo o řízení dědické, kdy je nutné poukázat na skutečnost, že předmětem dědického řízení je nutnost vypořádání majetku po zesnulé osobě. Soud tedy dospěl k závěru, že celková délka 11 let je v tomto směru již délkou nepřiměřenou, dospěl k závěru, že je na místě shora uvedený nesprávný úřední postup spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě fakticky také odškodnit nebo žalobci s tímto nesprávným úředním postupem vznikla nemajetková újma spojená s nejistotou ohledně otázky, kdy dojde k jasnému určení, jaká část majetku zůstavitele, popř. jak aktiv, tak pasiv se dostane fakticky do vlastnictví žalobce a tento s ní bude moci disponovat a zejména také v tomto směru plnit povinnosti vyplývající z nabytého vlastnictví. Soud dospěl k závěru, že je tak na místě postupovat dle ustanovení § 31 odst. 3 zákona 82/98 Sb. s tím, že tedy dospěl k závěru, že je nutné postupovat ještě podle stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 Nejvyššího soudu. Dospěl k závěru, že je možné vypořádat základní částku 15 000 Kč, za první dva roky částkou poloviční, celkem tak dospěl k částce 150 000 Kč. Tuto částku potom podrobil zkoumání ze strany moderace ustanovení § 31a odst. 82/98 Sb. Dospěl k závěru, že je na místě snížit tuto částku o 20 % z důvodu počtu soudních soustav, které ve věci rozhodovaly, když ve věci opakovaně rozhodoval soud I. stupně prostřednictvím soudního komisaře, soud odvolací a zejména potom také soud nejvyšší, byť se jedná při využití opravných prostředků o využití práva žalobce k přezkumu uvedených postupů a rozhodnutí orgánu státu, nelze odhlédnout od situace, kdy každé využití takového opravného prostředku objektivně sobě nese prodloužení celkové délky řízení. Dále soud snížil o 20 % z důvodu složitosti uvedeného řízení, a to jak skutkové procesní, tak právní po stránce skutkové a procesní nelze odhlédnout od situace, že se jedná právě o specifický typ řízení, nikoliv tedy řízení nalézací, kdy soud má k dispozici prostředky k danému zákonu úpravou v občanském soudním řádu k možným výzvám účastníků a rozhodování ohledně unesení či neunesení břemene tvrzení, či břemene důkazního k tomuto a povinnosti rozhodnout ve věci samé, v tomto směru je však povinností soudu vypořádat fakticky dědictví po zesnulé osobě. Soud v tomto směru nemá k dispozici možné fikce a domněnky vedoucí k rozhodnutí ve věci samé, ale je vázán faktickým stavem řízení a postojem dědiců. Dále je nutné poukázat na skutečnost, že ve věci byly vypracovávány znalecké posudky a došlo také k úmrtí dědičky, z tohoto důvodu potom bylo nutné řešit i otázku záměny účastníků. Co se týká přispění účastníka k celkové délce řízení, soud neshledal, že by žalobce jakýmkoliv způsobem přispěl k prodloužení celkové délky řízení a co se týká významu řízení pro žalobce, soud dospěl k závěru, že ani zde není třeba procentuální moderace, a to z toho pohledu, že jak bylo shora uvedeno, jednalo se o dědické řízení. Je nutné poukázat na skutečnost, že byť se jedná o rozhodování o majetku, jedná se o majetek, který byl však majetkem zůstavitele, jako zesnulé osoby a jedná se pouze o vypořádání tohoto majetku, jakým způsobem tedy připadne účastníkům. Soud tak má za to, že ani význam v tomto směru není tedy obecně presumován jako zvýšený, žalobce sám žádnou procentuální moderaci ohledně významu řízení pro svoji osobu ani netvrdil. Soud tak dospěl k závěru, že je na místě základní částku snížit o 40 % a dospěl tak k částce 90 000 Kč.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř. Žalobce byl do základu úspěšný, soud mu přiznal náhradu nákladů řízení podle ust. § 9 odst. 4 písm. a/ AT á 3100 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání), 3x300 Kč režijní paušál a DPH a zaplacený soudní poplatek. A dále jízdné k jednáním u soudu anonymizováno Praha - anonymizováno, automobil Suzuki spz anonymizováno, prům. spotřeba 9.8 l /100 km, benzín natural), 2 x 112 km = 224 km x 7,12 Kč/km = zaork. Kč 1.595 - (dle vyhl. č. 589/2020 Sb, opotřebení Kč 4,4 /km, pohonné hmoty – benzín – Kč 2,72/km) a ztráta času jízdou ze sídla Ak k soudu a zpět, 8 x započ. půhodina po 100 Kč

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložena tímto rozhodnutím, může se oprávněný obrátit na obecný soud povinného s návrhem na soudní výkon rozhodnutí.