OSPH02 18 C 101/2020-88

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Lucií Šenkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení 63 125 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 14. 8. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 49 375 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 15. 6. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 13 750 Kč v zákonné výši od 15. 6. 2020 do 13. 8. 2020.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 63 125 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která jí byla způsobena v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 294/2009. Předmětné řízení trvalo přes 10 let a 2 měsíce. Žalobkyně nezpůsobila prodlení, pokud nebyla soudem včas vyzvána dle § 118a o.s.ř. Stejně tak, pokud ve vedlejších řízeních žalobci podávali opravné prostředky, kterým vesměs dovolací soud k závazným právním otázkám vyhověl a napadené rozsudky odvolacího soudu zrušil. Tato jednání tak měla přičíst k tíži žalobkyně. V předmětném řízení došlo dvakrát k přerušení do pravomocného ukončení řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 95/2009. V tomto vedlejším řízení docházelo k průtahům. Uvedené řízení nemělo žádný meritorní význam pro vlastní rozhodnutí ve věci a představovalo prodlení 16 měsíců v řízení až do 20. 3. 2012, kdy Městský soud v Praze ve věci rozhodl meritorně pod č. j. 30 Co 523/2011 - 325. Tento rozsudek změnil vyhovující výrok soudu prvního stupně tak, že se všechny žaloby zamítají. Žalobce se proto dovolali k Nejvyššímu soudu, který rozhodnutím ze dne 25. 2. 2014 zrušil s vytknutím právních vad a to včetně nedostatečného poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soudů žalobcům. Žalobci sami požádali dne 3. 10. 2014 o ukončení přerušení a znovu jednání ve věci. Následně však bylo opětovně z iniciativy soudu jejich řízení přerušeno do právní moci řízení sp. zn. 39 C 95/2009. Řízení, jehož odškodnění žalobkyně žádá, započalo podáním žaloby dne 25. 9. 2009 na náhradu škody za nesprávný úřední postup státu - stát. instituce v zanedbání dozoru nad podílovým fondem anonymizována dvě slova. Řízení skončilo dne 12. 12. 2019 nabytím právní moci rozsudku ze dne 19. 11. 2019. Co se týká významu předmětu řízení pro žalobkyni, žalobkyně měla opodstatněné legitimní důvody proč očekávat svůj úspěch v řízení. Částka, kterou investovala do podílových listů, v té době představovala pro žalobkyni velmi významnou částku. I snížená a úspěšná žalovaná částka 17 425 Kč představuje pro žalobkyni nikoliv nepodstatnou částku, neboť se rovná zhruba jejímu měsíčnímu důchodu. Žalobkyně tak požaduje za rok trvání řízení základní částku ve výši 15 000 Kč s tím, že tato by měla být o 10 % navýšena za délku řízení, o 10 % snížena za skutkovou a právní složitost řízení, snížena o 50 % vzhledem k výši žalované částky a snížena o 50 % za dobu prvních dvou let. Celkem tak žalobkyně požaduje částku 63 125 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně podáním doručeným žalované dne 13. 2. 2020 uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 195 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobené tvrzenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 294/2009. Žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně se v předmětné věci domáhá původně zaplacení částky ve výši 76 138,55 Kč s příslušenstvím, z toho částka 17 425 Kč představuje náhradu skutečné škody spočívající ve snížení hodnoty podílu žalobkyně na majetku podílového fondu anonymizována dvě slova a dále z toho částka ve výši 58 713,55 Kč představuje ušlý zisk z důvodu nemožnosti nakládat s finančními prostředky. Žaloba byla ve vztahu k žalobkyni z důvodu zpětvzetí žaloby zastavena v rozsahu částky 58 713,55 Kč a předmětem řízení tak zůstala ve vztahu k žalobkyni pouze částka 17 425 Kč. Dle žalované tak nešlo o spor pro žalobkyni významný. Žalovaná dále poukazuje na to, že u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 95/2009 tato věc byla právně, skutkově i procesně složitá. Ke společnému projednání byly spojeny věci 12 žalobců. Žalobci byli velmi procesně aktivní, činili opakovaná podání, navrhovali změny žalob a postupně předkládali listinné důkazy a doplňovali skutkový stav věci. V průběhu řízení bylo provedeno mnoho listinných důkazů a byli vyslýcháni svědci. Co se týká postupu soudu, zde žalovaná konstatuje, že úkony anonymizováno všech instancí odpovídaly procesní situaci a byly činěny bez průtahů. Žalované se přiměřeným jeví zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva žalobkyně, kdy toto je plně dostačující a přiměřené okolnostem případu. Toto žalovaná konstatovala již ve svém stanovisku ze dne 11. 6. 2020.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobkyně uplatnila svůj nárok předběžně u žalované dne 13. 2. 2020. Nárok žalobkyně byl předběžně projednán, přičemž v rámci předběžného projednání nároku žalovaná konstatovala porušení práva žalobkyně na projednání její věci v přiměřené lhůtě. Uvedené skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

4. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 21 C 294/2009 vzal soud za prokázané, že dne 25. 9. 2009 byla podána žaloba celé jméno žalobkyně proti země – stát. instituce. Jednalo se o zaplacení celkové částky 76 138,55 Kč, z čehož částka 17 422,50 Kč měla představovat skutečnou škodu a částka 58 716,05 Kč měla představovat ušlý zisk. Usnesením soudu ze dne 8. 11. 2010 Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 95/2009. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 12. 2010. Poté byl průběžně zjišťován stav řízení ve věci 39 C 95/2009. Dne 1. 2. 2013 byla anonymizována tři slova zaslána do spisu informace o rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 2490/2012-271 ze dne 9. 1. 2013 a dne 1. 2. 2013 byl žalovanou stranou podán návrh na pokračování v řízení. Dne 28. 2. 2013 se k tomu vyjádřil zástupce žalobkyně s tím, že navrhoval, aby stávající přerušení řízení bylo prodlouženo až do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti v obdobné věci. Dne 29. 3. 2013 právní zástupce žalobkyně doložil podání této ústavní stížnosti. Dne 20. 3. 2014 Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl o pokračování v řízení, neboť řízení ve věci 39 C 95/2009 bylo pravomocně skončeno. Dne 4. 8. 2014 byl podán návrh na spojení řízení týkající se žalobkyně v tomto řízení a dalších šesti žalobců. Usnesením ze dne 28. 8. 2014 bylo rozhodnuto, že tyto věci se nespojují k společnému projednání. Dne 3. 10. 2014 bylo ve věci anonymizována tři slova doplněno vyjádření k žalobě. Podáním ze dne 3. 10. 2014 žalobkyně doplnila tvrzení a opravila žalobní petit. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 8. 10. 2014. Na tomto jednání bylo čteno množství listinných důkazů. Jednání bylo odročeno na den 9. 2. 2015 za účelem dalšího dokazování. Podáním ze dne 3. 2. 2015 pr. zástupce žalobkyně žádá o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize s jednáním jiným. Dne 16. 4. 2015 žalobkyně sdělila soudu, že v mezidobí byla odmítnuta ústavní stížnost žalobců. Usnesením ze dne 28. 7. 2015 bylo znovu rozhodnuto o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 95/2009. Toto usnesení o přerušení řízení nabylo právní moci dne 26. 8. 2015. Poté byl opět sledován stav v řízení 39 C 95/2009. Podáním ze dne 9. 8. 2018 žalobkyně navrhla pokračování v řízení a spojení s jinými obdobnými věcmi. Usnesením soudu ze dne 7. 11. 2018 byla žalobkyně vyzvána k doložení plné moci. Konstatuje se, že plná moc ve spise byla založena již s podanou žalobou. Dne 28. 11. 2018 se k návrhu na pokračování řízení vyjádřila žalovaná, která s pokračováním řízení souhlasila. Usnesením soudu ze dne 3. 12. 2018 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Výzvou soudu ze dne 20. 3. 2019 byla žalobkyně vyzvána k doplnění některých skutkových tvrzení. Na toto reagovala žalobkyně přípisem ze dne 18. 4. 2019, kdy vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 58 713,55 Kč. Následně usnesením ze dne 16. 5. 2019 byla žalovaná vyzvána, zda souhlasí s částečným zpětvzetím. Opět žalobkyně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení usnesením ze dne 16. 5. 2019. Na toto reagováno přípisem žalobkyně ze dne 28. 5. 2019 a dne 20. 6. 2019 vydáno usnesení o částečném zastavení řízení. Následně bylo dne 26. 9. 2019 vydáno usnesení, kterým bylo ke společnému řízení spojeno řízení vedené pod sp. zn. 21 C 251/2009 a 21 C 294/2009, tedy žalobců a) jméno příjmení, b) celé jméno žalobkyně. Následně ve věci proběhlo jednání dne 19. 11. 2019, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 425 Kč spolu s úrokem z prodlení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 12. 2019.

5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 39 C 95/2009 vzal soud za prokázané, že ve věci byla podána žaloba dne 6. 8. 2009 žalobce jméno příjmení proti země – stát. instituce o zaplacení částky 152 277,10 Kč. Jednalo se o skutkově stejný případ jako v případě žalobkyně ve shora uvedeném spise. Po rozeslání žaloby a vyjádření žalované soud usnesením ze dne 20. 1. 2010 spojil celkem 12 věcí, které byly nadále vedeny pod sp. zn. 39 C 95/2009 (nově celkem 12 žalobců zastoupených společným právním zástupcem). Dne 18. 2. 2010 byli žalobci vyzváni k doplnění tvrzení a důkazů, dále byla vyzvána žalovaná k doložení důkazů. Jednání bylo nařízeno na 26. 3. 2010. Dne 22. 2. 2010 požádal právní zástupce žalobců s ohledem na kolizi jednání o odročení. Dne 23. 2. 2010 podali žalobci námitku proti organizační složce vystupující na straně žalované (ČNB). Dne 26. 2. 2010 bylo jednání odročeno na 2. 4. 2010. Dne 25. 2. 2010 doplnila žalovaná důkazy. Dne 8. 3. 2010 požádala žalovaná o odročení jednání s ohledem na dovolenou pověřeného zaměstnance. Dne 10. 3. 2010 a 12. 3. 2010 a 8. 4. 2010 doplnili žalobci svá tvrzení. Dne 18. 3. 2010 bylo jednání odročeno na 9. 4. 2010. Dne 9. 4. 2010 se konalo jednání. Byly provedeny listinné důkazy a za účelem dalšího dokazování bylo jednání odročeno na 11. 5. 2010. Během dubna a května 2010 doplnili žalobci svá tvrzení a navrhované důkazy. Dne 11. 5. 2010 se ve věci konalo jednání. Byl vyslechnut svědek a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 11. 6. 2010. Soud uložil žalobcům doložit další důkazy ke svým tvrzením. Žalobci během května a června doplnili svá tvrzení a důkazy. Dne 11. 6. 2010 se konalo jednání. V průběhu jednání byla navržena změna žaloby, kterou soud nepřipustil, byly předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 39 C 95/2009-163 (19 výroků). Dne 2. 7. 2010 požádala předsedkyně senátu z důvodu dovolené o prodloužení lhůty k vypracování písemného znění rozsudku. Lhůta byla prodloužena do 18. 8. 2010. Dne 1. 9. 2010 podala žalovaná odvolání proti rozsudku. Dne 3. 9. 2010 tak učinili žalobci. Během září 2010 byla odvolání doručena k vyjádření ostatním účastníkům. Žalovaná se k odvolání žalobců vyjádřila dne 20. 9. 2010 a žalobci se dne 24. 9. 2010 vyjádřili k odvolání žalované. Dne 12. 10. 2010 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Usnesením ze dne 25. 11. 2010, č. j. 30 Co 472/2010 – 209, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena k dalšímu řízení, neboť věc měla být posouzena dle zákona č. 82/1998 Sb., nikoliv dle zákona č. 58/1969 Sb. Soudu I. stupně bylo uloženo zjistit, zda nárok byl uplatněn u žalované dle zákona č. 82/1998 Sb. a posoudily podmínky řízení. Spis byl dne 2. 12. 2010 vrácen soudu I. stupně. Soud dne 7. 1. 2011 vyzval žalobce k doložení uplatnění nároku u žalované dle pokynu odvolacího soudu. Žalobci uvedené doložili dne 18. 1. 2011. Dne 10. 6. 2011 bylo nařízeno jednání na 26. 7. 2011. Dne 11. 7. 2011 požádala žalovaná o odročení jednání s ohledem na dlouhodobě plánovanou dovolenou pověřeného zaměstnance. Soud jednání odročil na 2. 8. 2011. Dne 21. 7. 2011 žalobci doplnili a částečně změnili žalobu. Dne 2. 8. 2011 se ve věci konalo jednání. Bylo provedeno dokazování, byl zamítnut návrh žalobců na přerušení řízení, byly předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 39 C 95/2009 – 245 (19 výroků). Dne 26. 8. 2011 byla prodloužena lhůta k vypracování písemného znění rozsudku do 10. 9. 2011. Dne 26. 9. 2011 podala žalovaná odvolání, dne 27. 9. 2011 tak učinili žalobci. Dne 29. 9. 2011 žalovaná své odvolání doplnila. Dne 18. 10. 2011 podala žalovaná vyjádření k odvolání žalobců. Dne 8. 11. 2011 byla věc předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne 11. 11. 2011 podali žalobci vyjádření k odvolání žalované. Odvolací soud dne 13. 12. 2011 věc vrátil bez věcného vyřízení, neboť v rozsudku byly zjevné nesprávnosti jednak v označení žalobců, tak v částkách uvedených ve výrocích. Dne 22. 12. 2011, č. j. 39 C 95/2009 – 302, Obvodní soud pro Prahu 1 vydal opravné usnesení k rozsudku ze dne 2. 8. 2011, jež nabylo právní moci dne 18. 1. 2012. Dne 1. 2. 2012 byla věc opětovně předložena Městskému soudu v Praze. Dne 7. 2. 2012 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 20. 3. 2012. Dne 8. 3. 2012 podala žalovaná vyjádření. Dne 20. 3. 2012 se konalo jednání před odvolacím soudem. Bylo provedeno dokazování a byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 523/2011 – 325, jež nabyl právní moci dne 23. 4. 2012. Rozsudek soudu I. stupně byl částečně změněn, v jednom případě bylo odvolání žalované odmítnuto a částečně byl rozsudek potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 4. 2012. Dne 18. 6. 2012 podala žalovaná k Městskému soudu v Praze žalobu pro zmatečnost § 229 odst. 4 o. s. ř. proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012 ve vztahu k žalobci jméno příjmení. Dne 22. 6. 2012 žalobci podali dovolání. Dne 12. 7. 2012 bylo dovolání žalobců doručeno žalované k vyjádření. Dne 16. 7. 2012 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Týž den byl žalobcům zaslán přípis, že k zaplacení soudního poplatku za dovolání byli vyzváni nedopatřením. Dne 18. 7. 2012 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Věc byla dne 17. 8. 2012 předložena Nejvyššímu soudu. Dne 2. 10. 2012 byla věc vrácena soudu I. stupně bez věcného vyřízení, neboť jeden z žalobců zemřel před předložením věci Nejvyššímu soudu a plná moc se nevztahovala na dovolací řízení. Dne 11. 10. 2012 tak soud vyzval Obvodní soud pro Prahu 3 ke sdělení stavu dědického řízení. Dne 22. 10. 2012 bylo sděleno, že dědické řízení nelze skončit s ohledem na probíhající řízení u jiného soudu, jež řeší spornou otázku o okruhu dědiců. Dne 29. 10. 2012 soud ustanovil neznámým dědicům jednoho z žalobců opatrovníka. Dne 29. 11. 2012 doplnil právní zástupce plnou moc pro zastupování pro dovolací řízení. Dne 21. 12. 2012 doplnili žalobci své dovolání. Dne 10. 1. 2013 byla věc předložena Nejvyššímu soudu. Dne 26. 3. 2013 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Dne 3. 4. 2013 navrhli žalobci přerušení řízení s ohledem na podanou ústavní stížnost. Dne 25. 2. 2014 byl vyhlášen rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č. j. 30 Cdo 82/2013 – 428, jímž byla částečně odmítnuta dovolání žalobců a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 8. 2011 ve znění opravného usnesení ze dne 22. 12. 2011 byly částečně zrušeny a vráceny soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 3. 2014. Rozsudky byly částečně zrušeny s ohledem na nesprávnost právního názoru odvolacího soudu stran neexistence nesprávného úředního postupu žalované při výkonu dozorové činnosti. Dne 4. 3. 2014 byla věc vrácena soudu I. stupně. Dne 2. 4. 2014 navrhli žalobci přerušení řízení s ohledem na podanou ústavní stížnost proti částečnému odmítnutí dovolání. Dne 18. 4. 2014 soud vyzval žalobce, aby doplnili svá tvrzení a důkazy. Dne 12. 5. 2014 bylo nařízené jednání na 27. 6. 2014. Dne 21. 5. 2014 žalobci výzvě soud vyhověli. Dne 13. 6. 2014 požádali titul. příjmení o odročení jednání s ohledem na plánovanou dovolenou. Dne 18. 6. 2014 žalobci doplnili svá tvrzení a důkazy, týž den tak učinila žalovaná. Dne 20. 6. 2014 bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 18. 8. 2014 žalobci doplnili svou žalobu. Dne 23. 9. 2014 požádal Nejvyšší soud zapůjčení spisu s ohledem na žádost na vydání opravného usnesení. Dne 13. 11. 2014 soud žádosti vyhověl a Nejvyššímu soudu spis zapůjčil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 11. 2014, č. j. 30 Cdo 82/2013 – 525, vydal opravné usnesení svého rozhodnutí ze dne 25. 2. 2014. Dne 2. 12. 2014 byla věc vrácena soudu I. stupně. Dne 21. 1. 2015 požádal Městský soud v Praze o zapůjčení spisu. Soud I. stupně mu dne 29. 1. 2015 vyhověl.

6. V mezidobí pokračovalo řízení o žalobě pro zmatečnost žalované ze dne 18. 6. 2012 proti výrokům II. a VI. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 523/2011 – 325, kterým bylo odmítnuto odvolání proti vyhovujícímu výroku vůči žalobci jméno příjmení a žalované uloženo zaplatit náklady řízení žalobcům. Dne 16. 7. 2012 požádal Městský soud v Praze o zapůjčení spisu soud I. stupně, dne 18. 7. 2012 mu soud I. stupně sdělil, že spis bude s dovolání zaslán na Nejvyšší soud. Dne 12. 11. 2012 požádal opětovně Městský soud v Praze soud I. stupně o předložení spisu. Dne 27. 11. 2012 mu soud I. stupně sdělil, že spis nelze zapůjčit, neboť bude v nejbližší době zaslán na Nejvyšší soud. Dne 11. 1. 2013 požádal Městský soud v Praze opětovně o zapůjčení spisu. Dne 8. 2. 2013 mu bylo sděleno, že spis se nachází u Nejvyššího soudu. Dne 12. 6. 2013 opětovně Městský soud v Praze žádal o zapůjčení spisu. Dne 5. 8. 2013 mu bylo sděleno, že spis se stále nachází na Nejvyšším soud. Dne 23. 8. 2013 byl soud I. stupně opět urgován o zapůjčení spisu. Ten opět reagoval, že spis nelze zapůjčit, neboť je u Nejvyššího soudu. Dne 23. 1. 2014 byl opětovně vyžádán spis. Reakce soudu I. stupně byla dne 5. 2. 2014 stejná. Další urgence byla dne 9. 10. 2014. Dne 31. 10. 2014 bylo Městskému soudu v Praze sděleno, že spis byl opětovně předložen Nejvyššímu soudu k vydání opravného usnesení. Dne 20. 2. 2015 byli žalobci vyzváni k vyjádření se k žalobě pro zmatečnost, což učinili dne 25. 2. 2015. Dne 28. 4. 2015 Městský soud v Praze zjistil, že jeden z žalobců zemřel, proto se dne 29. 4. 2015 dotázal Obvodního soudu pro Prahu 8 na stav dědického řízení. Svou žádost urgoval dne 3. 6. 2015. Dne 3. 6. 2015 mu soudní komisařka sdělila, že dědické řízení není doposud skončeno. Dne 7. 10. 2015 soud opakoval dotaz. Soudní komisařka dne 7. 10. 2015 soudu sdělila, že řízení není doposud skončeno. Dne 14. 1. 2016 byl dotaz opakován. Soudní komisařka reagovala dne 18. 1. 2016. Opakovaně se soud dotázal dne 21. 4. 2016. Dne 9. 6. 2016 bylo zjištěno, že zemřel další z žalobců. Městský soud v Praze tak učinil dne 9. 6. 2016 dotaz na Obvodní soud pro Prahu 3 na stav dědického řízení. Obvodní soud pro Prahu 3 dne 14. 6. 2016 Městskému soudu v Praze doručil konečné rozhodnutí v dědickém řízení. Usnesením ze dne 23. 6. 2016 soud řízení o žalobě pro zmatečnost přerušil s ohledem na probíhající dědické řízení. Dne 21. 7. 2016 sdělila soudní komisařka, že dědické řízení prozatím není skončeno. Dne 9. 11. 2016 a 30. 11. 2016 a 3. 1. 2017 soud opakoval dotaz na stav dědického řízení. Dne 22. 1. 2017 soudní komisařka sdělila, že dědické řízení prozatím skončeno není. Dne 31. 3. 2017 se soudní komisařka dotazovala na stav řízení sp. zn. 30 Co 532/2011. Dne 5. 5. 2017 jí Městský soud v Praze vyhověl. Dne 26. 6. 2017 se soud dotázal na stav dědického řízení. Dne 4. 7. 2017 mu bylo sděleno, že prozatím dědické řízení není skončeno. Dne 27. 9. 2017 soudní komisařka sdělila, že právním nástupcem pozůstalého žalobce je země anonymizováno 8 slov (dále jen„ anonymizováno“). Usnesením ze dne 1. 11. 2017 Městský soud v Praze rozhodl o procesním nástupnictví. Usnesením ze dne 5. 12. 2017 Městský soud v Praze rozhodl o pokračování v řízení. Dne 5. 12. 2017 byla žaloba pro zmatečnost zaslána anonymizováno. Ten se dne 18. 12. 2017 vyjádřil. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 1. 2018, č. j. 30 Co 523/2011 – 623, částečně zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost, neboť rozhodnutí, jež bylo žalobou napadeno, bylo dovolacím soudem částečně zrušeno. Usnesení nabylo právní moci dne 6. 2. 2018. Dne 6. 2. 2018 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k jejich žádosti ze dne 29. 1. 2018. Dne 31. 1. 2018 požádal Obvodní soud pro Prahu 2 Městský soud v Praze o zapůjčení spisu k jiné spisové značce. Dne 5. 2. 2018 mu Městský soud v Praze sdělil, že spis byl Obvodnímu soudu pro Prahu 2 již zapůjčen. Dne 20. 3. 2018 Městský soud v Praze vyžádal spis od Obvodního soudu pro Prahu 2. Dne 6. 4. 2018 mu bylo sděleno, že spis prozatím nelze vrátit, neboť věc Obvodního soudu pro Prahu 2 nebyla pravomocně skončena. Opětovně Městský soud v Praze žádal dne 5. 6. 2018. Dne 7. 6. 2018 Obvodní soud pro Prahu 2 sdělil, že spis prozatím nelze vrátit. Dne 28. 6. 2018 požádal anonymizováno o zaslání rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost s doložkou právní moci. Soud vyhověl dne 4. 7. 2018. Dne 5. 10. 2018, 28. 11. 2018 a 20. 12. 2018 požádal Městský soud v Praze opětovně o vrácení spisu.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 294/2009 trvalo celkem 10 let a 2 měsíce; bylo zahájeno podáním žaloby dne 25. 9. 2009 a pravomocně skončeno dne 12. 12. 2019. Původním předmětem řízení bylo zaplacení částky 76 138,55 Kč jako náhrady škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu státu. Přípisem ze dne 18. 4. 2019 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 58 713,55 Kč. Předmětem řízení tak následně zůstala částka pouze 17 425 Kč s příslušenstvím. Tato částka následně byla žalobkyni přiznána. Předmětem řízení v daném případě byla náhrada škody za nesprávný úřední postup anonymizováno - stát. instituce, zanedbáním dozoru nad podílovým fondem anonymizována dvě slova. Nárok žalobkyně se sestával ze dvou částí, a to z tvrzené skutečné škody ve výši 17 425 Kč a dále ve věci ušlého zisku ve výši 58 713,55 Kč, který představoval ušlý zisk z důvodu nemožnosti nakládat s finančními prostředky. Uvedené soudní řízení bylo jedním z mnoha obdobných soudních řízení týkajících se rovněž náhrady škody vůči státu za zanedbání dozoru nad podílovým fondem anonymizována dvě slova. Jedním z těchto řízení bylo řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 95/2009, do jehož skončení bylo předmětné řízení přerušeno.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnil.

14. Žalovaná odpovídá za škodu podle OdpŠk za současného splnění tří předpokladů: 1) existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž z existence jednoho předpokladu (např. vznik škody) nelze automaticky dovozovat existenci dalšího (např. odpovědnostního titulu).

15. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

16. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

17. Jak již bylo shora uvedeno, celková délka řízení v tomto případě činila 10 let a věc 2 měsíce. Ve věci samé rozhodoval jednou soud prvního stupně, opakovaně rozhodoval rovněž o procesních otázkách. Řízení bylo dvakrát přerušeno do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 95/2009 (přerušeno usnesením soudu ze dne 8. 11. 2010, v řízení pokračováno rozhodnutím soudu ze dne 20. 3. 2014, o přerušení řízení dále rozhodnuto usnesením ze dne 28. 7. 2015, v řízení pokračováno na základě usnesení soudu ze dne 3. 12. 2012). V průběhu prvního přerušení řízení zástupce žalobkyně navrhoval, aby řízení bylo přerušeno až do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti v obdobné věci. Co se týká řízení vedeného pod sp. zn. 39 C 95/2009, zde soud sledoval zejména období od 8. 10. 2010 do 20. 3. 2014 a od 28. 7. 2015 do 3. 12. 2018. V této věci rozhodovali opakovaně soudy na třech stupních soudní soustavy, byla podána i ústavní stížnost. Ve věci bylo rovněž rozhodováno o žalobě pro zmatečnost.

18. Co se týká složitosti řízení, je třeba uvést, že obdobné nároky, jako byl nárok žalobkyně, postavené na shodném skutkovém základě, byly řešeny i v jiných řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1, zejména v řízení vedeném pod sp. zn. 39 C 95/2009 jiní žalobci poškození stejným postupem státu. Bylo tak účelným přerušit stávající řízení do rozhodnutí soudu v této věci; řízení bylo přerušeno od 8. 10. 2010 do 30. 3. 2014 a následně ještě od 28. 7. 2015 do 3. 12. 2018. Základní právní otázky tak byly vyřešeny v tomto souvisejícím sporu, a po vydání rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014 (v PM 21. 3. 2014) v řízení 39 C 95/2009 byla věc po právní stránce v podstatě vyřešena. Pokud se týká průběhu řízení vedeného pod sp. zn. 39 C 95/2009, toto bylo složité po skutkové, právní i procesní stránce. Řízení komplikováno tím, že pod společnou spisovou značkou bylo spojeno celkem 12 věcí jednotlivých žalobců. Žalobci v průběhu řízení opakovaně doplňovali svá skutková tvrzení, navrhovali změny žaloby. Ve věci dvakrát rozhodoval meritorně soud prvního stupně a dvakrát soud odvolací, jedenkrát Nejvyšší soud Vedlejší řízení bylo rovněž komplikováno tím, že zde byla podána žaloba pro zmatečnost, v tomto řízení byla dále podána ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, kterým bylo rozhodnuto ve věci ušlého zisku. Po vydání tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo zřejmé, že nároky žalobců z titulu ušlého zisku nejsou důvodné. Procesně byla věc komplikována úmrtím některých z žalobců, kdy soud zjišťoval u příslušného notáře okruh dědiců, v jednom případě to byl důvod pro přerušení řízení, v druhém případě soud ustanovil neznámým dědicům opatrovníka. Soud rovněž musel rozhodovat o procesním nástupnictví, což znamenalo další procesní komplikaci.

19. Co se týká chování žalobkyně v průběhu řízení, ta k délce řízení svým jednáním nijak zásadně nepřispěla; dvakrát žádala o odročení jednání a dále v době prvního přerušení řízení žádala vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu o její ústavní stížnosti podané proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014 (v řízení 39 C 95/2009), toto však na celkovou délku řízení nemělo zásadní vliv.

20. Co se týká postupu soudu, soudy činily úkony v přiměřených lhůtách, problematickým je však v pořadí druhé přerušení řízení do pravomocného skončení ve věci 39 C 95/2009, kdy toto bylo nadbytečné; soud po nějaké době, aniž by bylo v řízení vedeném pod sp. zn. 39 C 95/2009 dosaženo konečného rozhodnutí, na žádost účastníků rozhodl o pokračování v řízení. I když je třeba poznamenat, že žádný z účastníků nepodal proti v pořadí druhému usnesení o přerušení řízení ze dne 28. 5. 2015 odvolání, průtah v řízení tímto způsoběný je třeba přičítat k tíži státu, neboť je výhradně na soudu, zda k přerušení řízení přistoupí, či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 348/2020). I vzhledem k uvedenému je třeba délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou.

21. Co se týká významu předmětu řízení pro žalobkyni, zde soud shledal, že předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky, a to původně v celkové výši 76 138,55 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby a následném částečném zastavení řízení zůstala předmětem řízení pouze částka 17 425 Kč. V podstatě již rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2014 bylo jasné, že nárok žalobkyně na zaplacení ušlého zisku ve výši 58 000 Kč nemůže být úspěšný. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30Cdo 2542/2014). Žalobkyně netvrdil žádné skutečnosti, které by význam řízení navyšovaly. Vzhledem k uvedenému se soud domnívá, že význam předmětu řízení byl v daném případě pro žalobkyni velmi nízký.

22. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a ve shodě s účastníky dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán.

23. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

24. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobci nemajetková újma. Presumovaný vznik újmy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 2989/2012) žalovaná v řízení nevyvracela a soud tedy vyšel z domněnky, že na straně žalobkyně nemajetková újma vznikla. Vzhledem k celkové délce řízení 10 let a 2 měsíce, která byla do značné míry zaviněna nadbytečným přerušením řízení v období od 28. 7. 2015 do 3. 12. 2018, soud dospěl závěru, že pouhé konstatování porušení práva, i přes nízký význam řízení pro žalobkyni, je v tomto případě nedostatečné.

25. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. V daném případě je třeba konstatovat, že předmětná řízení (21 C 294/2009 i zejména 39 C 95/2009) vykazovala značnou míru složitosti po stránce právní i po stránce skutkové, a z tohoto důvodu je namístě základní částku ponížit o 40 %. Dalším důvodem pro ponížení základní částky o 50 % je skutečnost, že předmětné řízení mělo pro žalobkyni vzhledem k výši žalované částky pouze nepatrný význam. Soud tak při stanovení výše zadostiučinění vycházel z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky částku poloviční) a za celkem 10 let a 2 měsíce tak dospěl k základní částce 137 500 Kč. Tuto částku ponížil celkem o 90 % a dospěl tak k částce 13 750 Kč, kterou žalobkyni přiznal. Co se týká požadovaného příslušenství, soud shledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 13 750 Kč od 14. 8. 2020. Žalobkyně se domáhala úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. Žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok u žalované dne 13. 2. 2020, žalovaná se proto dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku (nárok věřitele na zaplacení úroku z prodlení vzniká podle § 1970 o.z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení a zároveň podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen), tj. uplynutím dne 13. 8. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003 sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Od 14. 8. 2020 je tedy žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží od tohoto data úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. V části požadovaného příslušenství za období od 15. 6. 2020 do 13. 8. 2020 soud žalobu zamítl.

26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

27. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla co do základu úspěšný žalobkyně a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Ty se sestávají z odměny advokáta ve výši 12 400 Kč (4 x 3 100 Kč) dle § 7 odst. 4 advokátního tarifu za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby, 2x účast na jednání před soudem). Dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 4 x 300 Kč, tedy celkem 1 200 Kč, částka odpovídající 21% DPH ve výši 2856 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 18 456 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.