OSPH02 19 C 67/2021-56

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 ⟪LB:lb_008⟫ o náhradu škody ve výši 800 Kč

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.

2. Předmětem řízení bylo zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Rozsudkem Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 21.7.1992, sp. zn. spisová značka byl žalobce uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 trestního zákona, v tehdy platném znění a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku. Žalobce zaplatil náhradu nákladů trestního řízení ve výši 800 Kč dne 6.10.1992. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3.6.2020 sp. zn. spisová značka byla ve věci povolena obnova řízení a shora uvedený rozsudek byl zrušen. Následným rozsudkem ze dne 3.6.2020 sp. zn. 1 Nt 10002/2020 byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby, protože žalovaný skutek nebyl trestným činem. Žalobci v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí vznikla škoda ve výši 800 Kč v podobě vynaložených nákladů uvedeného trestního řízení. Žalobce se se svým nárokem předběžně obrátil na žalovaného dne datum.

3. Soud jednal podle ustanovení § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobce a žalovaný vyjádřili souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř.

4. Na základě prokázaných a nesporovaných skutečností, kdy soud jednotlivá zjištění z jednotlivých důkazů v písemném vyhotovení rozsudku nevyjmenovává v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř., činí soud tento závěr o skutkovém stavu: žalobce byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Praze ze dne 21.7.1997 uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 trestního zákona, tehdy v platném znění a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. V souvislosti s trestným řízením žalobce uhradil náklady tohoto řízení ve výši 800 Kč dne 6.10.1992. Žalobce následně podal návrh na obnovu řízení dne 14.4.2020 k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 s odůvodněním, že dne 10.12.1992 rozhodl Ústavní soud ČSFR nálezem sp. zn. Pl. ÚS 78/92, že ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 18/1992 Sb. je protiústavní, pokud jde o odvedence, kteří byli odvedeni před 16.1.1992. Ve vztahu k těmto osobám pozbylo dané ustanovení účinnosti dnem uveřejnění ve sbírce zákonů. Dne 2.6.1999 rozhodl Ústavní soud ČR nálezem sp. zn. Pl. ÚS 18/98, že ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 18/1998 Sb. je protiústavní a zrušil ho, z důvodu, že nikdo nemůže být ústavně garantovaných práv absolutně zbaven jen kvůli uplynutí lhůty. Žalobce tedy byl dne 14.2.1992 povolán k výkonu vojenské služby, přičemž byl od 16.1.1992 protiústavně zbaven práva na přiměřenu lhůtu k podání prohlášení o odepření vojenské služby, jak garantuje článek 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, což dává podklad k obnově řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3.6.2020, sp. zn. spisová značka byla povolena obnova řízení ve věci řízení u bývalého Vojenského obvodového soudu v Praze sp. zn. spisová značka a současně byl zrušen rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu ze dne 21.7.1992, sp. zn. spisová značka, jakož i rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3.6.2020, sp. zn. spisová značka byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobě popsaný skutek nebyl trestným činem. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody ve výši 800 Kč dne 5.6.2020 obrátil na žalovaného, který dospěl k závěru, že v řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 13.5.2021.

5. Provedeným dokazováním soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: podle ustanovení § zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 5 písm. a), b), zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona, mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma náhradu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, z jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního řízení, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

6. S odkazem na citovaná zákonná ustanovení, je zřejmé, že žalobce dosáhl zrušení podkladového rozhodnutí tj. rozsudku Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 21.7.1992 na základě procesního prostředku – obnovy řízení, který však ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona nelze brát jako prostředek s jehož užitím je naplněna podmínka využití procesního prostředku za účelem zrušení nezákonného rozhodnutí. Požadavek ustanovení § 8 odst. 3 v podobě využití opravného prostředku je logickým požadavkem stanoveným daným zákonem, aby poškozený využil v zájmu své odpovědnosti za předcházení vzniku škody všechny vlastnosti rozhodovacího systému, tj. jeho opravných prostředků, jsou-li mu jako přípustné k dispozici. Zákon vyjadřuje, že naplnění této podmínky odpovídá využití nejen řádných, ale i mimořádných opravných prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje z důvodu, aby nenastala v důsledku jeho procesní pasivity pro něj z výsledku řízení vyplývající situace. Takovýmto prostředkem však není institut obnovy řízení, neboť důvody pro ni se nepojí s možností přezkumu skutkové správnosti původního rozhodnutí. Z uvedeného je zřejmé, což dopadá i na daný případ, že rozhodnutí Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 21.7.1992, sp. zn. 3 T 193/1992 nebylo zrušeno pro nezákonnost, neboť nebyla zkoumána, a v tomto případě to trestní řád ani neumožňuje, skutková správnost tohoto rozhodnutí, když uvedené rozhodnutí bylo zrušeno na základě povolení obnovy, a to z důvodu legislativní změny, že trestný čin, za který byl žalobce původně odsouzen již nebyl trestným činem. Soud proto uzavírá, že pokud žalobce podal návrh na obnovu řízení, je zřejmé, že nevyužil procesního prostředku, za účelem zvrácení rozhodnutí tj. změny či zrušení rozhodnutí, jak stanoví § 8 odst. 3 zákona a žalobci proto nelze nárok na náhradu škody přiznat pro nesplnění podmínky stanovené v ust. § 8 odst. 3 zákona.

7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši částka podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé).

Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.