OSPH02 20 C 136/2020-77

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa státního zastupitelství ⟪LB:lb_006⟫ jednající anonymizováno 7 slov ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o částku 44 243,83 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 36 869,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Konstatuje se, že v řízení vedeném u název soudu pod anonymizováno spisová značka došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 1 200 Kč, do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se na žalované původně domáhal zaplacení částky 44 243,83 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky od 25. 4. 2020 do zaplacení, když tato částka představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka (dále též jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Žalobce krátce zrekapituloval průběh posuzovaného řízení, popsal předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona v souvislosti s nesprávným úředním postupem, odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 ohledně vyvratitelné domněnky vzniku nemajetkové újmy, když tuto újmu zpravidla nelze dokazovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011), dále uvedl, že neprojednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě představuje porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“) a je s tím spojeno právo na odškodnění. Žalobce také odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 21. 9. 2013, sp. zn. I. ÚS 1536/2011, podle kterého Evropský soud pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“) vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit, a pokud tak učiní, výsledné odůvodnění musí být dostatečné. Zásada rychlosti řízení vyjádřena v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nezákonná nečinnost je porušením ústavního principu zákonnosti, jakožto jednoho z předpokladů právní jistoty v demokratickém právním státě. Základním východiskem principu zákonnosti (princip legality) je čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterých lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon. Žalobce nárok na finanční zadostiučinění uplatnil u žalované v rámci předběžného projednání dne 24. 10. 2019, žalovaná reagovala dopisem ze dne 25. 10. 2019, ve kterém sdělila, že nárok prošetří, více však již nereagovala. Žalobce dále uvedl, že k průtahům v posuzovaném řízení nepřispěl, řízení pro něj bylo jediným způsobem, jak zvrátit negativní efekt nezákonného správního rozhodnutí, které ovlivnilo jeho právo na informace ze spisu, z něhož bylo možné čerpat pro návazná řízení a mělo tak pro žalobce mimořádně vysoký význam. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel ze základní částky 17 500 Kč ročně, (resp. za prvé dva roky řízení 8 750 Kč). Základní částka délku 1 134 dnů činí celkem (2 × 8 750 Kč + 17 500 Kč + (39/365) × 17 500 Kč), celkem jde o částku 36 869,86 Kč, kterou žalobce s ohledem na zvýšený význam posuzovaného řízení zvýšil o 20 %, celkem 44 243,83 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření žalobou uplatněný nárok neuznala, nesporovala, že žalobce u ní přípisem, doručeným žalované dne 24. 10. 2019 uplatnil tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 44 243,83 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení. V rámci mimosoudního projednání dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce. Ve smyslu § 31a poskytla žalovaná žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalovaná krátce zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení, které probíhalo po dobu 3 let a 7 měsíců u Městského soudu v Praze a u Nejvyššího správního soudu, přičemž oba soudy rozhodly jednou a zamítavý rozsudek nebyl zrušen. V posuzovaném řízení došlo k výrazné prodlevě a v této souvislosti žalovaná odkázala na § 56 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, podle něhož správní soudy projednávají a rozhodují věci v pořadí, v jakém k nim došly. Délku posuzovaného řízení žalovaná hodnotila jako nepřiměřenou a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona. Žalovaná proto poskytla žalobci za vzniklou nemajetkovou újmu zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Takové zadostiučinění považuje žalovaná za zcela dostačující a přiměřené všem okolnostem daného případu. V dané věci se jednalo o žalobu proti rozhodnutí správního úřadu, žalobce požadoval poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., která byla žalobci z větší části poskytnuta. Správní úřady pouze odmítly poskytnout část projektové dokumentace v podobě souhrnné technické zprávy, s odkazem na § 168 odst. 2 stavebního zákona. Soudy se tak zabývaly tím, zda se v daném případě jedná o dokumentaci, na níž lze vztáhnout § 168 odst. 2 stavebního zákona, a dospěly k závěru, že nelze úpravu ve stavebním zákoně, kde je k poskytnutí takové dokumentace vyžadován souhlas toho, kdo dokumentaci pořídil, obcházet jejím vyžadováním podle zákona o poskytování informací. Žalovaná má za to, že význam řízení byl pro žalobce velmi nízký. Větší část požadované informace byla žalobci poskytnuta. Z podkladů, které měla žalovaná k dispozici, nevyplývá, že by se žalobce alespoň pokusil získat souhlas autora projektové dokumentace k tomu, aby mu mohla být zpřístupněna. Žalobcem tvrzený zvýšený význam řízení není nijak prokázán. Znalost obsahu technické zprávy k projektové dokumentaci nemohla mít pro žalobce nijak zásadní význam pro jeho další postup. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. Usnesením ze dne 23. 9. 2021, č.j. 20 C 136/2020-68 bylo řízení co do částky 7 373,97 Kč zastaveno, neboť v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět z důvodu přehodnocení původního stanoviska.

4. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 24. 10. 2019 uplatnil nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle zákona v posuzovaném řízení. Žalovaná v dopise ze dne 25. 10. 2019 potvrdila, že jí dne 24. 10. 2019 byl doručen výše uvedený dopis žalobce z téhož dne. Ve stanovisku ze dne 15. 2. 2021 adresovaném žalobci žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky, a proto vyslovila konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

5. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 12. 7. 2016 byla název soudu doručena žaloba od žalobce název žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného stát. instituce ze dne 26. 4. 2016, číslo jednací o odmítnutí poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. spisová značka.

Dne 20. 7. 2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku.

Soudní poplatek byl zaplacen dne 9. 8. 2016.

Dne 16. 8. 2016 byl žalovaný vyzván k podání vyjádření k žalobě a k zaslání spisu.

Dne 3. 10. 2016 soud urgoval zaslání vyjádření a zaslání spisu u žalovaného.

Dne 6. 10. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě.

Dne 10. 10. 2016 byl soudu doručen spis od žalovaného.

Dne 10. 10. 2016 soud zaslal vyjádření žalovaného na vědomí žalobci.

Rozsudkem ze dne 2. 8. 2019, anonymizováno číslo jednací byla žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Téhož dne byl rozsudek rozeslán účastníkům a nabyl právní moci dne 19. 8. 2019.

Dne 2. 9. 2019 žalobce rozsudek napadl kasační stížností, která byla dne 10. 9. 2019 spolu se spisem zaslána na Nejvyšší správní soud.

Rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č.j. číslo jednací Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 2. 2020.

Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu Městskému soudu v Praze sp. zn. spisová značka (posuzované řízení).

6. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce po částečném zastavení řízení požadoval zaplacení částky 36 869,86 Kč, která má představovat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

8. Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím /nesprávným úředním postupem/ a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3536/2011).

9. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy, podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („ …přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne datum, § 73).

11. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud shledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

12. Nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení spočíval v průtahu mezi jednotlivými úkony soudu v době od 10. 10. 2016, kdy soud zaslal vyjádření na vědomí druhému účastníkovi do 2. 8. 2019, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek.

13. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví ve zmíněném nesprávném úředním postupu.

14. V citovaném ust. § 31a odst. 2 zákona je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda je na místě poskytnutí finančního zadostiučinění nebo zda dostatečným prostředkem nápravy se jeví konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení.

15. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek žalobce na poskytnutí informace, když žalobce v předchozím řízení probíhajícím u správního orgánu nebyly poskytnuty všechny požadované informace. Žalobce se domáhal informace v podobě souhrnné technické zprávy, jak je patrné ze spisu posuzovaného řízení. Jednalo se již o marginální část z veškerých žalobcem požadovaných informací. Žalobce původně zvýšený význam posuzovaného řízení dovozoval z toho, že tato informace pro něj měla být podstatná pro návazná řízení, avšak v průběhu řízení při jednání dne 25. 10. 2021 původní stanovisko změnil a zvýšený význam posuzovaného řízení již netvrdil. Žalovaná naopak dovozovala snížený význam posuzovaného řízení pro žalobce, neboť větší část požadované informace byla žalobci již poskytnuta.

16. Při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka„ v sázce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 a rozsudek ESLP ze dne 18. 4. 2006 ve věci Patta proti České republice, č. 12605/02, § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ESLP ve věci Frydlender proti Francii (velký senát), č. 30979/96, § 43, ESLP 2000), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době (srov. část IV. písm. d) Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Tento závěr o klíčové roli významu předmětu řízení pro poškozeného odpovídá rovněž názoru Ústavního soudu, vyjádřenému např. v jeho nálezu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10. Jak již bylo uvedeno, v posuzovaném řízení se jednalo o požadavek na poskytnutí informace v podobě souhrnné technické zprávy. Tento požadavek žalobce obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jak namítala žalovaná, posuzované řízení nebylo pro žalobce významné, když požadované informace byly žalobci již z převážné části poskytnuty v rámci správního řízení. Žalobce byl také po celou dobu posuzovaného řízení pasivní. Proto pokud se žalobce v posuzovaném řízení domáhal poskytnutí jen souhrnné technické zprávy, po celou dobu řízení byl pasivní, i když svých chováním k popsanému průtahu nepřispěl, ale také neučinil ničeho, z čehož by se se dalo dospět k závěru, že řízení pro něj bylo významné, nelze než uzavřít, že posuzované řízení pro něj mělo nízký význam. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 30 Cdo 4336/2010„ účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného“.

17. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že zcela dostačující formou zadostiučinění je konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a proto žalobu ve výroku I. pro její nedůvodnost zamítl. Dané konstatování vyplývá z dopisu žalované ze dne 15. 2. 2021, nicméně žalobce uvedl, že tento dopis mu nebyl doručen. Bylo proto na žalované, aby prokázala doručení tohoto dopisu žalobci. Žalovaná uvedla, že dopis byl žalobci doručován na e-mailovou adresu email, k tomu však žalobce uvedl, že žalované nesdělil, že si přeje doručovat na tuto emailovou adresu, i když je uvedena v jeho dopise ze dne 24. 10. 2019. I pokud by tomu tak bylo, žalovaná neprokázala, že na tuto emailovou adresu byl žalobci dopis skutečně doručen. Za takto zjištěného skutkového stavu, žalovaná neprokázala, a to ani přes výzvu ve smyslu § 118 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), že žalobci dopis obsahující konstataci porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud proto ve výroku II. konstatoval zmíněné porušení práva v posuzovaném řízení.

18. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 3 o.s.ř. podle úspěchu ve věci, za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, neboť v daném případě záviselo rozhodnutí na úvaze soudu. Žalobci tak ve vztahu k žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 000 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., a dále ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. částkou 1 200 Kč za 4 úkony právní služby (písemná podání ze dne 20. 10. 2020, 6. 9. 2021 a účast na jednáních soudu dne 25. 8. 2021, 25. 10. 2021), každý v částce 300 Kč. V podání ze dne 30. 11. 2020 žalobce pouze osvětlil oprávnění osoby jednající za žalobce a nejedná se tak o podání či návrh ve věci samé. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.