OSPH02 22 C 11/2021-32

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 412 461,75 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 412 461,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 10. 2019 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá náhrady škody ve výši 412 461,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že soudní exekutor titul. jméno příjmení, exekutorský úřad anonymizováno, rozhodl dne 24.9.2013 exekučním příkazem č.j. číslo jednací k vymožení pohledávky oprávněné právnická osoba za povinným jméno příjmení ve výši 268 556,00 Kč (dále jen„ dluh“) o provedení exekuce srážkami ze mzdy žalobkyně, která je manželkou povinného. Žalobkyně dne 8. 8. 2018 učinila podnět k částečnému zastavení exekuce, a to co do jejího vedení proti její osobě, neboť dluh nebyl součástí společného jmění manželů a nešlo tedy exekucí postihnout její výlučný majetek. Dne 18.10.2018 Soudní exekutor vydal usnesení č. j. číslo jednací, kterým exekuci částečně zastavil, a to co do jejího vedení proti bývalé manželce povinného, celé jméno žalobkyně. Na manželce povinného, a to formou srážek z její mzdy, bylo v období od 11. 10. 2013 do 08. 10. 2018 vymoženo celkem 383 063,32 Kč, soudní exekutor žalobkyni přislíbil vrátit částku 7 337,57 Kč, žalobkyně požaduje zaplatit částku 375 727,75 Kč. Žalobkyni v exekučním řízení rovněž vznikla škoda spočívající v nákladech na zastoupení advokátem ve výši 36 736 Kč, kterou rovněž žádá uhradit.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 10. 2019 vyplývá, že žalobkyně uplatnila nárok dne 30. 10. 2019 u žalované.

4. Ze spisu soudního exekutora titul. jméno příjmení, exekutorský úřad anonymizována dvě slova spisová značka soud zjistil následující skutečnosti. Dne 16. 7. 2013 podala oprávněná právnická osoba exekuční návrh proti povinnému jméno příjmení. Dne 1. 8. 2013 název soudu pověřil podle ustanovení § 43a odst. 3 exekučního řádu provedením exekuce k vymožení pohledávky ve výši 268 556 Kč s příslušenstvím a náklady řízení podle vykonatelného rozhodnutí č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí vydaného Krajským soudem v Praze soudního exekutora titul. jméno příjmení. Exekuční titul se týkal pohledávky na zaplacení částky 268 556 Kč s příslušenstvím, která vznikla jméno příjmení v důsledku neuhrazení faktury za opravu vozidla dle smlouvy o opravě motorového vozidla ze dne 19. 3. 2012, faktura byla splatná dne 21. 10. 2012. Dne 13. 8. 2013 vydal soudní exekutor vyrozumění o zahájení exekuce. Dne 24. 9. 2013 vydal soudní exekutor exekuční příkaz č. j. číslo jednací, kterým rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného celé jméno žalobkyně. Z centrální evidence obyvatel vyplývá, že manželství povinného s žalobkyní bylo uzavřeno dne 5. 10. 2002 a skončilo k 21. 3. 2014. Nedošlo k majetkové modifikaci manželského majetkového režimu za trvání manželství. Dále vydal soudní exekutor exekuční příkaz č. j. číslo jednací, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtů (smluv) manželky povinného č. ú. bankovní účet, č. ú. bankovní účet u peněžního ústavu právnická osoba Dále vydal soudní exekutor exekuční příkaz č. j. číslo jednací, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtů (smluv) manželky povinného č. ú. bankovní účet, č. ú. bankovní účet u peněžního ústavu právnická osoba Dne 17. 8. 2016 soudní exekutor rozhodl o tom, že na místo dosavadní oprávněné právnická osoba, bude pokračováno s novou oprávněnou, nástupnickou společností právnická osoba Dne 8. 8. 2018 podala celé jméno žalobkyně podnět k zastavení exekuce, a to proto, že dluh není součástí společného jmění manželů a nelze tedy exekucí postihnout její výlučný majetek. O dluhu svého manželka, tj. povinného nevěděla a dluh vznikl výlučně povinnému v rámci jeho podnikání, rozsah závazku přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Dne 18. 10. 2018 soudní exekutor exekuci částečně zastavil, a to co do jejího vedení proti bývalé manželce povinného, celé jméno žalobkyně, s tím, že žádnému z účastníků v této části právo na náhradu nákladů nepřiznal. Exekuce byla částečně zastavena s odůvodněním, že exekuci může evidovat zaměstnavatel žalobkyně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1874/2016. Dne

27. srpna 2019 požádala celé jméno žalobkyně o vrácení vymožených finančních prostředků zpět na její účet. Dne 19. 9. 2019 soudní exekutor sdělil, že na manželce povinného, a to formou srážek z její mzdy, bylo v období od 11. 10. 2013 do 08. 10. 2018 vymoženo celkem 383.063,32 Kč. Z takto vymoženého plnění bylo na náklady exekuce soudního exekutora určeno celkem 62 429,96 Kč vč. DPH (odměna dle § 6 odst. 1, vyhl. č. 330/2001 Sb. ve výši 48.095,01 Kč; náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 vyhlášky ve výši 3.500Kč a příslušná sazba DPH). Soudní exekutor dále sdělil, že je připraven na základě písemné žádosti (bývalé) manželky povinného s uvedeným číslem účtu této vyplatit tu část srážek ze mzdy, kterou si ponechal od měsíce června 2018 na své náklady (celkem jde o částku 7 337,57 Kč).

5. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady číslo Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

6. Podle ust. § 4 odst. 1 OdpŠk se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.

7. Podle ustanovení § 8 OdpŠk, (1) nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím, vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práv poskytuje.

8. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Podle ustanovení odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle zvláštního právního předpisu o mimosoudní odměně.

10. Podle § 262a odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, (1) Výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. (2) Při výkonu rozhodnutí se nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů smlouvou rozšířen o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. (3) Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů. Ustanovení hlavy druhé a třetí se použije přiměřeně.

11. Žalobkyně tvrdí, že ke vzniku škody došlo nezákonným rozhodnutím soudního exekutora, který exekučním příkazem postihl její mzdu (manželky povinného), ač zákon takovýto způsob provedení exekuce nepřipouštěl. Judikaturou bylo dovozeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 9. 2014 p. zn. 28 Cdo 2150/2012), že exekuční příkaz soudního exekutora je rozhodnutím a v daném případě je tak třeba zkoumat, zda byly naplněny podmínky ustanovení § 8 OdpŠk, aby byl splněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu. Proti exekučnímu příkazu nelze podat řádný opravný prostředek, obecně se povinný (v daném případě manželka povinného) proti usnesení o nařízení exekuce muže bránit podáním návrhu na částečné zastavení exekuce.

12. V dané věci manželství žalobkyně a povinného bylo uzavřeno dne 5. 10. 2002 a skončilo 21. 3. 2014. Jestliže dluh povinného vznikl v důsledku neuhrazení faktury splatné dne 21. 10. 2012 za opravu vozidla a smlouva o opravě vozidla byla uzavřena dne 19. 3. 2012, je zřejmé, že závazek povinného vznikl v době trvání manželství povinného s žalobkyní. V souladu s § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 byl závazek součástí společného jmění manželů, přičemž žalobkyně nenamítala, že by se dle § 40a ve spojení s § 145 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. s úspěchem dovolala relativní neúčinnosti právního jednání, na základě kterého vznikl závazek. Stejně tak žalobkyně netvrdila, že by byl modifikován rozsah manželského majetkového režimu, obojí má soud provedeným dokazováním exekučním spisem vyvráceno. Dne 24. 9. 2013 vydal soudní exekutor exekuční příkaz č. j. číslo jednací, kterým rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného. Soudní exekutor tedy vydal exekuční příkaz v době, kdy v případě, že se jednalo o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, bylo možné k uspokojení pohledávky oprávněné provést srážky ze mzdy manžela povinného a postihnout jinou pohledávku manžela povinného (§ 262a odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013). Otázkou, zda lze exekuci vést srážkami ze mzdy i po 1. 7. 2015, kdy došlo ke změně právní úpravy, se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 02. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1874/2016, dle kterého je vyloučeno vedení exekuce na majetek manžela povinného jiným způsobem, než postižením pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Uvedené usnesení Nejvyššího soudu bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v květnu 2018, vymoženou část mzdy žalobkyně za dobu od června 2018 je třeba vrátit, což soudní exekutor učinil. V dané věci tak soud neshledal nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí soudního exekutora. Exekuční příkaz č. j. číslo jednací ze dne 24. 9. 2013, kterým byla postižena mzda manželky povinného, nepředstavuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 OdpŠk, které by bylo pro nezákonnost zrušeno.

13. Tvrdí-li pak žalobkyně, že byly v rámci exekuce odčerpány její prostředky bez právního důvodu ve prospěch oprávněné právnická osoba, může žalobkyni vůči státu vzniknout odškodnitelná újma až v případě, kdy by se nemohlo uspokojit vůči primárnímu dlužníkovi (právnická osoba) v souladu se zásadou státu jako posledního dlužníka (viz NS sp. zn. 30 Cdo 1635/2013). Z veřejně dostupných zdrojů (obchodní rejstřík) se pak ani nepodává, že by tato společnost měla být nesolventní, když ve sbírce listin obchodního rejstříku za rok 2019 doložila tržby v řádu milionu korun. Toto dodává soud pouze pro úplnost, primárním důvodem je absence odpovědnostního titulu.

14. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl pro absenci odpovědnostního titulu, když v daném případě neshledal ani nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 OdpŠk ani nesprávný úřední postup dle § 13 OdpŠk, aniž se zabýval zbylými dvěma předpoklady vzniku odpovědnosti státi za škodu.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.