OSPH02 22 C 87/2020-154

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen advokátem titul. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 89 818 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 89 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 5. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhá odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v tom, že v konkurzním řízení Městského soudu v Praze sp. zn. spisová značka nedošlo k vydání rozhodnutí v přiměřené době.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že přihlásil svou pohledávku dne 8. 8. 2002. Řízení trvá více než 17 let. Řízení komplikuje vysoký počet věřitelů, na průtazích se žalobce nepodílel. Žalobce odkázal na obdobnou věc projednávanou Městským soudem v Praze pod sp. zn. spisová značka, kdy bylo zadostiučinění sníženo o 50 % pro složitost, o 30 % pro snížený význam a zvýšeno 10 % za nekoncentrovaný postup soudu. V rámci předběžného uplatnění nebylo žalovanou ničeho plněno, což sdělila svým stanoviskem ze dne 2. 6. 2020. Žalobce v průběhu řízení zdůraznil, že očekával, že uspokojení přihlášené pohledávky v rozsahu 6- 8 %, v poslední době pak v rozsahu 8- 9 %, tedy zhruba 40 000 Kč.

3. Žalovaná se bránila tvrzením, že v konkurzním řízení soud vykonává dohled nad činností správce, který je soukromou osobou vlastní odpovědností a nejedná se o typické soudní řízení. Posuzované řízení je složité a s ohledem na množství věřitelů lze očekávat velmi nízkou procentuální výtěžnost v bagatelní výši pro každého z nich, proto žalovaná s ohledem na velmi malý význam řízení pro žalobce konstatovala porušení práva na rozhodnutí v přiměřené době. Žalovaná odkázala na obdobnou kauzu se shodným posuzovaným řízením Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci spisová značka. Význam řízení je pro žalobce nepatrný, konečná zpráva nebyla schválena, a proto není možné určit hodnotu pohledávku žalobce přihlášenou o řízení. Žalobce sdílí újmu společně s dalšími přihlášenými věřiteli, připojil se s nárokem na náhradu škody do trestního řízení proti bývalému obchodnímu vedení úpadce. Žalovaná rovněž namítla, že konkurzní řízení není skončeno, v tomto směru odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (30 Cdo 2700/2018).

4. Účastníci při jednání dne 15. 1. 2021 učinili nesporným předběžné uplatnění nároku žalobce dne 4. 12. 2019, kterému žalovaná dne 2. 6. 2020 nevyhověla. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu konkurzního řízení, jak se podává níže.

5. 8. 2020 bylo správci uloženo, aby předložil zpracované listy seznamu pohledávek některých věřitelů včetně výzev k opravě, aby soud mohl nařídit jednání k přezkoumání. Dne 12. 8. 2020 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k projednávané věci. Dne 12. 8. 2020 správce předložil požadované listiny. Následně byl zapůjčen i k dalším projednávaným věcem.

6. Soud vzal za prokázaná nesporná tvrzení účastníků, která jsou v souladu s obsahem spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. spisová značka, z nichž se podává následující průběh řízení.

7. Dne 12. 4. 2002 podává země anonymizováno název soudu, na právnická osoba v anonymizováno návrh na prohlášení konkurzu. Dne 22. 4. 2002 soud vyzývá navrhovatele, aby odstranil vady svého návrhu, doplnil svůj návrh, dále dne 23. 5. 2012 soud ukládá dlužníku, aby se vyjádřil k návrhu na prohlášení konkurzu, dne 13. 6. 2002 soud usnesením na majetek dlužníka právnická osoba v likvidaci prohlásil konkurz s právní mocí dne 5. 7. 2002 a ustanovil správce konkurzní podstaty a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 60 dnů od vyvěšení tohoto usnesení, přihlásili u soudu pohledávky za dlužníkem. Dne 12. 8. 2002 podává správce konkurzní podstaty soudu dílčí zprávu a soupis konkurzní podstaty. Nařízeno přezkumné jednání přihlášených pohledávek na den 30. 9. 2002, Městské státní zastupitelství vstupuje do konkurzního řízení dne 21. 8. 2002. Dne 30. 9. 2002 se konalo přezkumné jednání, předmětem bylo přezkoumání přihlášených pohledávek podle seznamu sestaveného správcem. Dne 30. 9. 2002 se konala schůze konkurzních věřitelů, přítomno 83 % věřitelů konkurzních pohledávek, prohlášeno usnesení, že soud potvrdil členy věřitelského výboru a náhradníky. Dne 1. 11. 2002 soudu doložen průběžný soupis konkurzní podstaty, dne 31. 10. 2002 popření pohledávky konkurzním věřitelem právnická osoba, dále 13. 11. 2002 se konala schůze věřitelského výboru, seznam incidenčních sporů ve věci spisová značka, celkem 39. Dne 15. 1. 2003 dán pokyn k předložení spisu 15. 3. 2003 z důvodu další zprávy o činnosti s mimosoudního řešení sporu ohledně administrativní budovy na anonymizováno. Dne 24. 1. 2003 požádal věřitel anonymizováno o odstranění zřejmé nesprávnosti z protokolu. Dne 23. 5. 2003 podává správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty, upozorňuje na velký počet incidenčních žalob. Dne 9. 12. 2003 správce konkurzní podstaty podává dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty. Počet konkurzních věřitelů dosahuje 14 557, celková výše přihlášených pohledávek představuje částku 2 685 422 820,04 Kč. Správci bylo uloženo, aby podal další zprávu do 24. 10. 2003. Dne

9. Z výslechu žalobce soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobce je traumatizován tím, že se obává, že konkurzní řízení nikdy neskončí a dále tím, že dlouhodobě čeká na výplatu části pohledávky, kdy má za to, že částka k rozdělení je od roku 2004 pevná a čeká se na vypořádání incidenčních žalob, kdy stát není schopen rozdělit částku mezi zhruba deset tisíc věřitelů. Uspokojení tak očekává stále stejné. Žalobce se připojil se svým nárokem do trestního řízení proti bývalému obchodnímu vedení úpadce.

27. Samotnou délku posuzovaného řízení je pak nutno hodnotit jako nepřiměřenou, neboť ze skutkových zjištění nevyplývají žádné okolnosti, které by vylučovaly nepřiměřenost celkové délky řízení. Konkurzní řízení trvající déle jak 18 let nelze ospravedlnit ani dalšími kritérii dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, tedy ani složitostí konkurzního řízení, která je sice mimořádná, zejména pokud jde o počet přihlášených věřitelů a rozsah přezkoumávaných pohledávek, ale ani tato neodůvodňuje, aby konkurzní řízení trvalo déle jak 18 let. Závěr o přiměřenosti celkové délky konkurzního řízení nelze dovodit ani z chování žalobce, když se na celkové délce řízení svým chováním nepodílel, ani postupem orgánů veřejné moci, když nebyly zjištěny okolnosti svědčící pro závěr, že ani přes bezvadný postup orgánů veřejné moci nelze konkurzní řízení skončit v kratší době, a konečně když ani typový význam řízení ani subjektivní význam řízení pro žalobce neodůvodňuje, aby řízení trvalo takto dlouhou dobu. K závěru o nepřiměřené délce řízení vede soud pochybení v dozorové činnosti konkurzního soudu, jak se podává i z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, které nařídilo, aby věc projednal jiný soudce, když konkurzní soud neposkytl dostatečnou součinnost konkurznímu správci ani poté, co mu tento vadný postup vytkl Vrchní soud v Praze. Ačkoli je řízení extrémně složité co do počtu věřitelů, vedených incidenčních řízení, pak ani toto neodůvodňuje dobu trvání konkurzního řízení přesahující 18 let.

28. Lze tak shrnout, že v důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, nicméně soud dospěl k závěru, že žaloba je předčasná, když konkurzní řízení dosud neskončilo, neboť nelze komplexně posoudit význam insolvenčního řízení pro žalobce jako poškozeného. Při shora uvedeném omezení pak soud z povedeného dokazování zjistil, že pokud by se újma žalobce měla posoudit již nyní, je dostatečnou satisfakcí konstatování porušení práva, jak to učinila žalovaná před podáním žaloby dne 2. 6. 2020, neboť žalobce cítí pouze poměrně specifickou nejistotu ohledně termínu částečného uspokojení své pohledávky.

V konečné zprávě správce konkurzní podstaty ze dne 19. ledna 2020 (předložená soudu

17. Soud blíže nehodnotil provedené důkazy, z nochž by z nich učinil duplicitní skutková zjištění, když měl k dispozici spis posuzovaného řízení (návrh na částečný rozvrh práce s prognózou uspokojení, zkrácené znění o prohlášení konkursu, seznam přihlášených pohledávek).

8. Ze spisu posuzovaného řízení soud dále zjistil a nad rámec nesporných tvrzení účastníků vzal za prokázané, že v návrhu na částečný rozvrh ze dne 31. 7. 2017 mel být žalobce jako věřitel s pohledávkou číslo uspokojen částkou 13 508,70 Kč, kdy částka ve výši 13 508,70 Kč představuje uspokojení ve výši 3 %. V návrhu na částečný rozvrh správce sdělil, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat, že veškeré zjištěné pohledávky konkurzních věřitelů určených do rozvrhu budou uspokojeny poměrně ve výši

6 – 8 %. Dále soud zjistil, že dne 23. 10. 2020 se konkurzní soud dotázal člena věřitelského výboru, kdo bude jednat za člena věřitelského výboru anonymizováno 6 slov. Dne 18. 11. 2020 tento svaz požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. V mezidobí dne 11. 11. 2020 dal soud podnět ke vstupu státního zastupitelství do řízení, když konkurzní správce uvádí v předložené zprávě nedoložené a neschválené výdaje a neuspokojený výdaj 20 milionů Kč očekávané daně z příjmu, ačkoliv v konečné zprávě je již uveden výdaj za daň ve výši 386 460 Kč, s správce dále uvádí v nákladech majetkové podstaty výdaje na mzdy zaměstnanců správce ve výši 5 358 344 Kč, které by však měly být dle soudu hrazeny z prostředků správce, správce nedostatečně zohlednil výdaje a příjmů u incidenčních sporů, kdy to vše dle konkurzního soudu mohlo naplnit trestný čin např. zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Dne 8. 12. 2020 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako důkaz k dalším probíhajícím řízením o náhradu újmy proti žalované. Konkurzní řízení není skončeno.

10. Pokud jde o hodnocení výslechu žalobce, soud k němu uvádí, že žalobce vypovídal v zásadě přesvědčivě a hodnověrně. Důkaz výslechem účastníka byl zkreslen pouze částečně hodnotícími úsudky žalobce. Výpověď žalobce k událostem, které předcházely účasti žalobce na konkurzním řízení, není pro rozhodnutí ve věci podstatná, stejně tak popis konkurzního řízení, který je mezi účastníky nesporný a byl zjištěn z konkurzního spisu, popř. popis civilního sporu o budovu Delta. Obava žalobce, že konkurz nikdy neskončí, je obavou planou. Žalobci je stručně řečeno jasné, jak konkurz dopadne, avšak žalobce netuší, kdy se tento výsledek dostaví. Reálný pokles hodnoty peněz v důsledku inflace, popř. nevyplacení odměny za činnost ve věřitelském výboru nemá vliv pro úvahu o výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu, tedy újmu psychického charakteru, obojí se netýká nejistoty žalobce ohledně výsledku řízení.

11. Z přihlášky pohledávky žalobce ve výši 450 290 Kč soud zjistil, že žalobce se stal účastníkem konkurzního řízení dne 8. 8. 2002, kdy přihlásil svou pohledávku ve výši 450 290 Kč dle rozsudku název soudu anonymizována dvě slova datum.

12. Z vyjádření vyřizujícího soudce ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že pohledávka žalobce byla ve výši 450 290 Kč uznána, ke dni 13. 3. 2020 nebylo zhruba 420 věřitelů vyzváno k podání incidenčních žalob, nebyly přezkoumány dvě přihlášky a nebyla předložena konečná zpráva o zpeněžování majetku konkurzní podstaty, když dosavadní není správná a úplná. Daňové výdaje ve výši 20 000 000 Kč nejsou dořešeny a v současné době se v posuzovaném řízení vedou dva incidenční spory.

13. Z emailu žalobce insolvenčnímu správci ze dne 14. 12. 2020 a odpovědi soud zjistil, že konkurzní správce nyní předběžně odhaduje uspokojení mezi 7 – 9 % v závislosti na vyřešení výše daně z příjmu úpadce.

14. Z rozsudku Městského soudu v Praze číslo jednací soud zjistil, že dne 27. 6. 2019 byla věřitelka E. H. odškodněna za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení částkou 71 500 Kč. Soud při stanovení zadostiučinění přihlédl k předběžnému odhadu správce s předpokládaným uspokojením 6 – 8 %.

15. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. číslo jednací, soud zjistil, že další věřitel J. L. byl odškodněn za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení konstatováním porušení práva. Z usnesení Městského soudu v Praze č. j. číslo jednací, soud zjistil, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. číslo jednací, byl jako věcně správný potvrzen.

16. Soud blíže nehodnotil provedené důkazy, které se vztahovaly k nespornému průběhu předběžného uplatnění nároku (předběžné uplatnění nároků ze dne 3. 12. 2019, přijetí potvrzení žádosti žalobce, stanovisko žalované ze dne 2. 6. 2020 a potvrzení o doručení stanoviska ze dne 2. 6. 2020).

18. Konečně soud blíže nehodnotil ty provedené důkazy, z nichž neučinil žádné skutkové zjištění podstatné pro rozhodnutí ve věci (Výpis Infosoudu k řízení spisová značka a údaje statistického zjišťování).

19. Za hlavní důkaz lze označit spis napadeného řízení, ze kterého jsou zřejmé veškeré rozhodné skutečnosti z hlediska vytýkaného nesprávného úředního postupu.

20. Účastníci při jednání dne 15. 1. 2021 sdělili, že neevidují další navržené neprovedené důkazy, na dalších důkazních návrzích netrvají a současně sdělili, že navrhli veškeré jim známé důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Soud tak zcela vyčerpal předmět možného dokazování. Soud rovněž neprováděl další dokazování a blíže nehodnotil provedené důkazy a tvrzení účastníků, neboť by to bylo nadbytečné, když výše uvedené je naprosto dostatečné pro závěr o důvodnosti či nedůvodnosti uplatněného nároku.

21. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V řízení bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

25. Žalobce vystupuje v konkurzním řízení jako věřitel, který přihlásil svou pohledávku k uspokojení, avšak nejedná se o věřitele, který by podal návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce. Rozhodujícím okamžikem pro stanovení celkové délky řízení tedy je okamžik, kdy přihláška jejich pohledávky došla soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka) a pro určení konce doby konkurzního řízení rozhodné pro žalobce pro účely posouzení její přiměřenosti je podstatné, kdy správce konkurzní podstaty ve vztahu ke konkrétnímu žalobci splní pravomocné rozvrhové usnesení, tedy kdy bude žalobci poskytnuto plnění.

26. Posuzované konkurzní řízení trvá ve vztahu k žalobci od 8. 8. 2002 do současnosti, tedy 18 let a 5 měsíců a konkurzní řízení ještě neskončilo a stále běží.

29. Předně se soud zabýval tím, zda je možné žalobci poskytnout zadostiučinění, ačkoliv konkurzní řízení není skončeno. Soud v této souvislosti upozorňuje na ustálenou judikaturu Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j.

70 Co 111/2013 – 22 bylo dovozeno, že za stavu, kdy konkursní řízení nedospělo do fáze, v níž by bylo zřejmé, v jakém rozsahu bude přihlášená pohledávka žalobce uspokojena, nelze určit výši částky, která by byla určující z hlediska významu předmětu konkursního řízení pro žalobce. Na této úvaze dospěl soud k závěru o předčasnosti žaloby. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3729/2013 dovolání žalobce zamítl s poukazem na závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2011, sp. zn. 30 Cdo 1455/2009, dle kterého„ Nárok žalobce na posouzení přiměřenosti délky dosud neskončeného konkursního řízení byl uplatněn – pro tentokráte - předčasně, neboť vzhledem ke složitosti konkursního řízení a jeho specifickým fázím a procesním formám nemůže být před jeho skončením zjevné, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.“ K obdobným závěrům dospěla i komentářová literatura: Je nutno mít na mysli, že teprve po ukončení řízení je možné určit celkový rozsah a závažnost vzniklé nemajetkové újmy, jakož i komplexně zhodnotit postup orgánů veřejné moci během řízení, jednání poškozeného a další okolnosti případu. Uplatnění nároku před skončením řízení ovšem zásadně není možné v případě nepřiměřené délky trestního stíhání, protože v samotném trestním řízení lze poskytnout zadostiučinění jinak, a to snížením trestu (srov. § 31a 44), ani v případě neskončeného insolvenčního řízení, neboť až do jeho skončení nelze posoudit jeho význam pro poškozeného“ (srov. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, komentář, Petr Vojtek, Vít Bičák, 4. vydání, 2017, C.H.BECK, § 31a, odst. 96, str. 320). Shodně byla žaloba zamítnuta z důvodu předčasnosti rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 447/2017 – 42. Ostatně i žalovanou zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 30 Cdo 2700/2018, uvádí, že důvod zamítnutí žaloby tzv.„ pro tentokrát“ spočívající v samostatně stojící okolnosti, že až do skončení insolvenčního řízení nemůže být objektivně určitelná výše tvrzené újmy způsobená žalobci (např. v souvislosti se zjištěním výše jí přihlášeného nároku a zejména míry jeho následného uspokojení ve smyslu ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, jež je určující pro stanovení rozsahu odčinění z hlediska významu řízení pro poškozeného), obstojí a další nastolené otázky jsou nepodstatné.

30. S ohledem na shora uvedené soud posoudil, zda konkurzní řízení dospělo do stavu, kdy je zřejmé, v jakém rozsahu bude přihlášená pohledávka žalobce uspokojena. Soud učinil závěr, že současný stav konkurzního řízení v takové fázi není. Žalobu je tedy nutné zamítnout tzv. pro tentokrát z důvodu předčasnosti žaloby.

31. Konkurzní řízení nedopělo do fáze, kdy by bylo známo uspokojení žalobce dle pravomocného rozvrhového usnesení. V průběhu konkurzního řízení se sice objevily předběžné zprávy insolvenčního správce, na kolik odhaduje možné uspokojení (6 - 8 %, naposledy 7- 9 %), a z předběžné zprávy vyšel i Městský soud v Praze v rozsudku č. j. číslo jednací, avšak další průběh konkurzního řízení, který samozřejmě Městský soud v Praze nemohl přezkoumat, tyto předběžné závěry konkurzního správce relativizuje.

32. Soud v této souvislosti připomíná, že v civilním řízení musí být skutečnosti bezpečně prokázány, tj. postaveny najisto a nestačí pouhý pravděpodobnostní závěr. Předběžné odhady správce soud nemůže vzít za nepochybné, nejen proto, že konkurzní řízení není u konce a jeho další průběh s ohledem na komplexnost konkurzního řízení nelze odhadnout, ale zejména s ohledem na to, že sám konkurzní soud vyslovil nad činností správce vážné pochybnosti.

33. Právě v dalším vývoji konkurzního řízení vidí soud zásadní skutkový rozdíl oproti situaci, za které rozhodoval Městský soud v Praze č. j. spisová značka, ač týkala shodného posuzovaného řízení.

34. Konkurzní soud totiž dne 11. 11. 2020 vybídl Městské státní zastupitelství ke vstupu do řízení poté, co ve zprávách správce narazil na nesrovnalosti v řádech miliónů korun českých. Okruh věřitelů pak není uzavřen pro nedostatky v doručování, nejsou jednoznačně stanoveny výdaje správce, je zde podezření, zda část majetkové podstaty nebyla použita pro krytí výdajů správce na mzdy jeho zaměstnanců, není jasný přehled o výdajích a příjmech z incidenčních sporů, to vše vedlo konkurzní soud k podezření, zda nedochází zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Při takto vážném podezření pak soud v projednávané věci nemůže předběžné odhady správce vzít za bernou minci pro stanovení rozsahu újmy žalobce, kdy samozřejmě i drobný procentní rozdíl v uspokojení žalobce má nezanedbatelný význam na výši případného zadostiučinění.

35. Při stanovení výše zadostiučinění je pak určující ta částka, kterou byl žalobce jako konkurzní věřitel uspokojen dle pravomocného rozvrhového usnesení, přičemž jak uvedl, již Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011 je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk.

36. Žalobce pak není osobou vyššího věku, za které jsou dle ustálené judikatury v zásadě brány až osoby starší minimálně 75 let (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012) a žalobci dosud nevznikla vážná újma, když sám žalobce odhaduje uspokojení z konkurzu zhruba 40 000 Kč. K tomu soud poznamenává, že se jedná o optimistický odhad žalobce, kdy uspokojení osciluje dle předběžných odhadů správce mezi 27 017 - 40 526 Kč při uspokojení 6- 9 % z přihlášené částky 450 290 Kč Částkou 40 000 Kč je soud v zásadě limitován, pokud jde o výši zadostiučinění (k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). Vážnost újmy žalobce pak vystihuje právě zadostiučinění, které by se žalobci mělo případně dostat jako náhrady. Při uvažovaném zadostiučinění zhruba ve výši 40 000 Kč soud dospívá k závěru, že žalobci vážná újma dosud nevznikla, což je podpořeno i tím. že částka 40 000 Kč by byla vyloučena i z dovolacího přezkumu (srov. § 238 odst. 2 o. s. ř.). Újmu žalobce tak zatím nelze považovat za tak vážnou, aby vedl k závěru, že žalobce má být odškodněn i v rámci běžícího konkurzního řízení. Zamítnutí žaloby pro tentokrát tak nebrání ani vážnost újmy, která by byla žalobci již způsobena, ani obava ze ztráty možnosti domoci se náhrady později kvůli věku žalobce.

37. Pokud jde o vážnost újmy, která byla již žalobci způsobena, s ohledem na konkrétní charakteristiky daného konkurzního řízení a skutečnosti zjištěné z výslechu žalobce, soud dospěl k závěru, že pokud by nepřicházelo v úvahu zamítnutí žaloby pro tentokrát, samotné konstatování porušení práva by se jevilo jako dostačující. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce je traumatizován tím, že se obává, že konkurzní řízení nikdy neskončí, a dále tím, že dlouhodobě čeká na výplatu části pohledávky. To je však poměrně specifická obava, která se vymyká běžné nejistotě, jak soudní řízení dopadne. U žalobce přetrvává nejistota, kdy nastane žalobcem předpokládaný výsledek a v jaké výši případně dojde k odchylce u předpokládaného a konečného uspokojení. Ačkoliv takové čekání je pro žalobce jistě vysilující a žalobce je zcela oprávněně vnímá jako újmu, není důvodu, aby tuto újmu dostatečně neodškodňovala morální satisfakce a to i s ohledem na komplikovanost konkurzního řízení, které bylo podrobně popsáno shora, a které se již svou složitostí běžnému konkurznímu řízení zcela jistě vymyká. Ke stejnému závěru nepravomocně dospěl Obvodní soud pro Prahu 2 i u dalších konkurzních věřitelů (za všechny např. spisová značka, spisová značka, spisová značka a sp. zn. spisová značka). Konstatování porušení práva, jak to provedla žalovaná dne 2. 6. 2020 je plnohodnotnou formou morální kompenzace takto utrpěné újmy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. spisová značka).

38. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

39. Úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tvořené paušální náhradou nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za vyjádření ve věci ze dne 4. 8. 2020, 31. 8. 2020, 26. 10. 2020 a 30. 11. 2020, přípravu a účast na jednání dne 15. 1. 2021, celkem 6 x 300 Kč, tedy 1 800 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem, může se oprávněná domáhat po výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.