OSPH02 25 C 76/2021-75

název soudu rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 6 459 000 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 6 459 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 17. 12. 2019 domáhal zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 6 459 000 Kč. V žalobě tvrdí, že policejní orgány nekonaly řádně ve věci jeho trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže, řešeného stát. instituce, anonymizována dvě slova obec pod číslo jednací. Skutkový stav věci odůvodňoval závěr, že jednáním konkrétní osoby byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže, jak o tom mimo jiné svědčí i obsah Úředního záznamu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací. Policejní orgán věc odložil, aniž by v této věci řádně zahájil trestní stíhání. Žalobce je přesvědčen, že uvedeným jednáním příslušný policejní orgán porušil povinnost stanovenou mu § 2 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ustanovení § 2 odst. 15 trestního řádu, § 158 odst. 1 trestního řádu, jakož i ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu. Dále policejní orgán postupoval nezákonně i v rámci přípravného řízení ve věci vedené proti žalobci u název soudu pod sp. zn. spisová značka, kdy policejní orgán vyhledával a zohledňoval toliko důkazy, které měly svědčit o jeho vině, založené zpravidla pouze na smyšlených a neprokázaných tvrzeních„ poškozené“, když naopak zásadní důkazy svědčící o jeho nevinně nebyly zohledňovány nebo byly bagatelizovány. Policejní orgán porušil § 2 odst. 5 trestního řádu. Policejní orgán bezdůvodně odmítl realizovat v této věci žalobcem navržený znalecký posudek na jeho bývalou manželku, ačkoliv její věrohodnost důvodně zpochybňoval a prokazoval její motivaci žalobce poškodit. Uvedeným postupem došlo k porušení § 2 odst. 5, jakož i § 2 odst. 13 trestního řádu. Nakonec žalobce brojí proti způsobu vyřízení jeho trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi/křivého obvinění, vedeného pod sp. zn. anonymizováno číslo, když uplatňuje shodné námitky jako shora. Trestní oznámení nebylo policejním orgánem řádně prověřeno a bylo nedůvodně a nezákonně odloženo, ačkoliv žalobcem prokázaný skutkový stav věci zahájení trestního stíhání i v této věci. Žalobcem uplatněná částka náhrady škody v celkové výši 6 459 000 Kč představuje psychickou újmu (újmu na zdraví) žalobce způsobenou v příčinné souvislosti s výše uvedeným nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení, vyvolanou naprostou ztrátou důvěry v právní stát, pocitem, že obyčejný člověk nemá zastání, a to ani u orgánů, kterou jsou primárně k pomoci, službě a ochraně občanů určeny, přesvědčením, že obyčejný člověk je vystaven libovůli orgánů činných v trestním řízení, kdy může být kdykoliv bezdůvodně trestně stíhán, dehonestován, připraven o majetek, apod. Výše uvedené pak přispělo i ke zhoršení psychického stavu žalobce.

2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě tak, že navrhla její zamítnutí. Namítla, že z tvrzení žalobce nikterak nevyplývá, že by v jednání policejního orgánu mohl být spatřován nesprávný úřední postup, tak jak je definován v ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., tedy není možné v něm spatřovat žádné porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti. Stejně tak žádné z žalobcem uváděných rozhodnutí nevykazuje základní znak nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., představovaný tím, že takové rozhodnutí dojde právní moci a následně je zrušeno či změněno k tomu příslušným orgánem. Žalované rovněž nepřísluší zasahovat do řízení vedených dle příslušných procesních předpisů, přezkoumávat vydaná rozhodnutí, způsob vedení těchto řízení, případně postup, při kterém k nim dospěly, neboť takovouto činností by docházelo k narušování ústavně zakotveného principu nezávislosti. Žalovaná je toho názoru, že zde chybí odpovědnostní titul státu za tvrzenou škodu.

3. Soud neprováděl dokazování dle § 122 os.ř. a násl., když z obsahu podané žaloby je zřejmé, že zde není odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb.

4. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kdy soud musí konstatovat, že nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu pro jeho činnost, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i jiné vady ve způsobu vedení řízení (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu přímo směřující k vydání rozhodnutí, který nachází svůj odraz v jeho obsahu, např. typické úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou (srov. Vojtek, T.: odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci – komentář, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, str. 91;). Uvedené hodnocení nicméně shrnuje toho času již po delší dobu konstantní judikatura soudu v tomto směru. Pro tuto formu odpovědnosti je tedy rozhodující, zda úkony tzv. úředního postupu samy k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Toto ovšem není případ žalobce, kdy shromažďování podkladů vedlo k tomu, že došlo k odložení věci v trestním řízení či k odsouzení žalobce. V daném případě nelze tedy tvrdit, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu vzhledem k výše uvedenému ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Soud však musí dále konstatovat, že v tomto případě nejde ani o nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., neboť nezákonné rozhodnutí vydáno nebylo, neboť rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem po podání opravného prostředku. Není tedy zde dán prvek odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, když první podmínka odpovědnosti za nemajetkovou újmu není vůbec naplněna. Soud z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. Na závěr soud konstatuje, že skutečnost, že státní orgány nepřihlížejí k právní argumentaci žalobce, nutně neznamená, že se jedná o nesprávný úřední postup.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě) ve výši 300 Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k název soudu, prostřednictvím název soudu.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.