OSPH02 31 C 86/2017-269

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa původní účastnice a státního zastupitelství ⟪LB:lb_005⟫ za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ 2. název žalované ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_009⟫ pro 535 000 Kč s přísl.,

I. Žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinni žalobkyni zaplatit 535 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 504 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 65 098 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou z 12. 4. 2017 domáhala na žalované zaplacení částky 535 000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne datum uzavřelo příjmení bytové družstvo obec a číslo, IČO jako věřitel (dále jen„ věřitel“) s právnická osoba právnická osoba, IČO, jakožto dlužníkem (dále jen„ dlužník“) smlouvu o půjčce, na jejímž základě věřitel poskytl dlužníkovi dne 13. 3. 2007 půjčku ve výši 785 000 Kč. Jako vedlejší účastník této smlouvy o půjčce vystupovala paní jméno příjmení, datum narození (dále jen„ vedlejší účastnice“), jež měla poskytnout ve prospěch zajištění shora uvedené smlouvy věřiteli do zástavy bytovou jednotku číslo v budově adresa včetně spoluvlastnického podílu na této budově číslo a pozemku parc. č. rok, vše v obci obec, kat. území část obce (dále jen„ bytová jednotka“). Za tím účelem dne datum byl Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, doručen návrh na vklad zástavního práva ve prospěch věřitele. Dne datum Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha pod č. j. V-12436/2007-101-11/MO návrh na vklad zástavního práva zamítl, což odůvodnil tak, že budova, v níž je bytová jednotka, nebyla v předložené smlouvě označena v souladu se zákonem, konkrétně pozemkem, na kterém je postavena. Věřitel nato podal žalobu, kterou se domáhal, aby byl povolen vklad zástavního práva. Městský soud v Praze rozsudkem z 27. 11. 2008, č. j.: 27 C 4/2008-21 žalobu věřitele zamítl. Vrchní soud v Praze pak dne 4. 6. 2009 rozsudkem č. j.: 11 Cmo 51/2009-40 napadený rozsudek potvrdil, když oba jmenované soudy se ztotožnily se závěrem Katastrálního úřadu o neurčitosti zástavní smlouvy z důvodu neoznačení pozemku, na kterém je postavena budova adresa, v níž se nachází bytová jednotka. Dne 29. 12. 2009 uzavřela vedlejší účastnice jako prodávající s žalobkyní jako kupující kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce. Vklad vlastnického práva nastal k 29. 12. 2009. Bytová jednotka byla zajištěna jinými finančními povinnostmi vedlejší účastnice ve výši 124 123 Kč, jež byly v souladu s kupní smlouvou a smlouvou o advokátní úschově uhrazeny z celkové kupní ceny 1 800 000 Kč. Dne 9. 3. 2011 Nejvyšší soud České republiky k dovolání věřitele zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 4. 6. 2009, č. j. 11 Cmo 51/2009-40 a to svým rozsudkem č. j.: 21 Cdo 5171/2009-69 Nejvyšší soud ČR zavázal obecné soudy k tomu, aby věc neposuzovaly formalisticky a podle obsahu zástavní smlouvy dovodily její srozumitelnost a určitost. Následně Vrchní soud v Praze dne 2. 6. 2011, usnesením č. j.: 11 Cmo 51/2009-85 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z 27. 11. 2008, č. j.: 27 C 4/2008-21, jenž následně svým rozsudkem z 28. 11. 2011, č. j.: 27 C 4/2008-94 povolil vklad zástavního práva k bytové jednotce. Ke dni právní moci soudního rozhodnutí, tj. k datum se tak jednotka číslo stala zastavenou pro dluh dlužníka. Vzhledem k tomu, že dlužník vrátil věřiteli jen část půjčky, byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 z 22. 10. 2010, č. j.: 21 C 387/2009 odsouzen k zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 598 665 Kč. Po zjištění, že dlužník je předlužen, byla žalobkyně nucena vyplatit věřiteli dlužnou částkou za dlužníka, aby nepřišla o bytovou jednotku, jež byla již v jejím vlastnictví a jejíhož zpeněžení se v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 9 C 247/2014 domáhal věřitel. Žalobkyně zaplatila věřiteli celou dlužnou částku, tj. 535 000 Kč (mezi věřitelem a žalobkyní bylo sjednáno, že k zániku zástavního práva bude postačovat uhrazení jistiny dluhu bez jakéhokoliv příslušenství, jež činila právě 535 000 Kč) s tím, že pohledávku přihlásila do likvidace dlužníka, avšak dne 24. 3. 2014 jí bylo Mgr. jméno příjmení, likvidátorkou dlužníka, sděleno, že k uspokojení regresního nároku žalobkyně nedojde ani poměrně. Dlužník byl k 24. 8. 2016 vymazán z veřejného rejstříku. Právním důvodem výmazu byla skutečnost, že jeho majetek nepostačuje ani na náklady likvidace. S ohledem na skutečnost, že v řízení bylo vydáno několik nezákonných rozhodnutí (č. j.: V číslo Katastrálního úřadu pro hl. město Praha; Městského soudu v Praze č. j. 27 C 4/2008-21 a rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j.: 11 Cmo 51/2009-40) se žalobkyně po žalované domáhala náhrady škody ve výši 535 000 Kč, tj. částky, jíž byla nucena za dlužníka zaplatit věřiteli, aby nedošlo ke zpeněžení bytové jednotky, neboť kdyby byla vydána zákonná rozhodnutí včas, žalobkyně by dne 29. 12. 2009 bytovou jednotku nekoupila, či by ji koupila způsobem, aby zástava byla vyplacena již z kupní ceny 1 800 000 Kč. Závěrem konstatovala, že reparace škody u dlužníka je vyloučena, proto svůj nárok uplatnila u žalované.

2. Žalovaná jednající Ministerstvem spravedlnosti, již soud z administrativně technických důvodů označuje v řízení jako žalovanou 1), ač si je vědom, že žalovanou je Česká republika a za ni jen jednají příslušné organizační složky, ve svém vyjádření z datum uvedla, že u ní dne datum a datum uplatnila svůj nárok na náhradu škodu 535 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jež jí měla vzniknout na základě civilního sporného řízení mezi věřitelem a vedlejším účastníkem o povolení vkladu zástavního práva k bytové jednotce. Právní účinky vkladu do katastru nastaly dne datum. Mezitím vedlejší účastnice bytovou jednotku na základě kupní smlouvy z datum prodala žalobkyni. Žalovaná se bránila, že vedlejší účastnice byla v době prodeje bytové jednotky společnicí dlužníka, musela si být tedy vědoma, že dlužník půjčku nesplácí a přesto žalobkyni jakožto kupující neinformovala o právních vadách předmětu koupě. Má tak za to, že škodu žalobkyni způsobila vedlejší účastnice a pro neexistenci odpovědnostního titulu navrhla žalobu zamítnout. V podání z datum doplnila, že neshledává ani příčinnou souvislost a nadto nelze dovodit ani její solidární odpovědnost.

3. Žalobkyně ve své replice z datum zdůraznila, že ke dni uzavření kupní smlouvy k bytové jednotce, tj. k datum žádné zástavní právo na bytové jednotce nevázlo, proto lze konstatovat, že vedlejší účastnice žádnou právní povinnost neporušila. Ostatně, jak vyplývá z řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 810/2014, vedlejší účastnice žádnou právní povinnost neporušila, proto neodpovídá z titulu náhrady škody, ale pro bezdůvodné obohacení. Nebýt vydání nezákonných rozhodnutí, resp. byl by zápis zástavního práva proveden již dříve, nebo by alespoň byla vedena poznámka o této skutečnosti, byl by dluh vůči věřiteli vyplacen již z kupní ceny. Dále v duplice z datum uvedla, že na vedlejší účastnici je vedeno insolvenční řízení, do něhož již pohledávka žalobkyně nemohla být přihlášena, proto byla vůči vedlejší dlužnici zahájena exekuce, a to na základě podání z datum.

4. Žalovaná jednající Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním ve svém vyjádření z 16. 7. 2020 učinila nesporným průběh řízení o povolení vkladu zástavního práva s tím, že zápis do katastru byl proveden dne 1. 3. 2013 s právními účinky vkladu k 12. 3. 2007. Žalobkyně byla o zápisu zástavního práva vyrozuměna přípisem Katastrálního úřadu z 27. 2. 2012. Uvedla, že stran postupu katastrálního úřadu je třeba uvést, že postupoval v souladu se zákonem, byť jak bylo později vytýkáno Nejvyšším soudem ČR, jednalo se o přílišný formalismus. Nicméně shodně jako žalovaná 1) namítala, že za škodu je pro porušení právní povinnosti odpovědná vedlejší účastnice. Závěrem namítala promlčení nároku, když žalobkyně byla k plnění poprvé vyzvána dne datum, první platba proběhla dne 8. 10. 2013 a žaloba byla podána dne 12. 4. 2017. Nadto namítala, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení o vkladu zástavního práva.

5. Žalobkyně ve své replice z 11. 9. 2020 uvedla, že po vyrozumění o zavkladování zástavy na základě rozhodnutí z 1. 3. 2013 žádný efektivní prostředek obrany neměla. K námitce promlčení doplnila, že není důvodná, když žalovaná 2) opomněla započíst dobu, kdy probíhalo mimosoudní projednání.

6. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

7. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu škody dne 10. 4. 2014 a dne 17. 12. 2014, když žalovaná požadavek žalobkyně na náhradu škody stanovisky z 20. 6. 2014 a 2. 3. 2015 opakovaně odmítla.

8. Ze smlouvy o půjčce z 6. 3. 2007 soud zjistil, že věřitel půjčil dlužníku 785 000 Kč s tím, že splacení půjčky bude v souladu s čl. 3 této smlouvy zajištěno zástavním právem k bytové jednotce zástavce, kterým byla vedlejší účastnice.

9. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí dne 29. 12. 2009 vzal soud za prokázané, že na základě této smlouvy došlo k převodu vlastnického práva k bytové jednotce z vedlejší účastnice na žalobkyni. Dle čl. III kupní cena byla stanovena na 1 800 000 Kč, kdy pod bodem 3. Bylo stanoveno, že z kupní ceny budou uhrazeny dosud známé a případné budoucí dluhy prodávající vážící se k bytové jednotce.

10. Z potvrzení o platbě z 24. 10. 2014 vzal soud za prokázané, že žalobkyně téhož dne zaplatila věřiteli částku ve výši 489 000 Kč.

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j.: 29 C 810/2014-39 vzal soud za prokázané, že vedlejší účastnici byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, když to byla žalobkyně, kdo tuto částku musel věřiteli za vedlejší účastnici zaplatit, ačkoliv ji měl původní závazek stíhat. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 12. 4. 2017.

12. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 z 22. 10. 2010 č. j.: 21 C 387/2009-35 soud zjistil, že dlužník je povinen zaplatit věřiteli 598 665 Kč spolu s příslušenstvím. Jmenovaný rozsudek nabyl právní moci dne 29. 12. 2010.

13. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j.: 15 C 119/2017-190 vzal soud za prokázané, že vedlejší účastnici byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 489 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 1. 2021.

14. Z výpisu z insolvenčního rejstříku k 24. 6. 2020 soud zjistil, že na vedlejší účastnici je vedeno od 21. 12. 2020 insolvenční řízení.

15. Ze sdělení soudního exekutora, JUDr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Praha 4, ze 14. 9. 2020 vzal soud za prokázané, že v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 126 EX 173/17 ve věci žalobkyně jakožto oprávněné proti vedlejší účastnici jakožto povinné se nepodařilo vymoci žádnou částku. Exekuce byla zahájena na základě exekučního návrhu žalobkyně z 15. 6. 2017 a 18. 7. 2017 byli účastníci vyrozuměni o zahájení exekučního řízení, kdy exekučním titulem je shora uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 29 C 810/2014-39.

16. Z dopisu Mgr. jméno příjmení v zastoupení věřitele z datum vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 598 665 Kč za dlužníka, neboť uvedená pohledávka je zajištěna zástavním právem k bytové jednotce ve vlastnictví žalobkyně a pokud nebude uhrazeno včas, má věřitel právo k zpeněžení zástavy.

17. Z dopisu právního zástupce žalobkyně z 3. 12. 2014 spolu s doručenkou adresovaného Mgr. příjmení jakožto likvidátorce dlužníka vzal soud za prokázané, že žalobkyně přihlásila do likvidace dlužníka svou pohledávku ve výši 509 000 Kč, dopisem z 25. 2. 2014 pohledávku ve výši 26 000 Kč. Z dopisu likvidátorky z 24. 3. 2014 soud zjistil, že regresní nárok žalobkyně nebylo lze uhradit ani poměrně, neboť je již více věřitelů přihlášených do likvidace a nejpozději od konce roku bude dlužník vymazán z obchodního rejstříku.

18. Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka vzal soud za prokázané, že vedlejší účastnice byla do 11. 3. 2016 jeho společníkem a do 12. 9. 2007 i jeho jednatelkou. Výmaz dlužníka nastal k 24. 8. 2016.

19. Z návrhu na vklad z 9. 3. 2007 vzal soud za prokázané, že věřitel a vedlejší účastnice podali dne 12. 3. 2007 návrh na vklad zástavního práva k bytové jednotce k zajištění pohledávky ve výši 785 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce z 6. 3. 2007 Smlouva o zřízení zástavního práva k bytové jednotce mezi věřitelem a vedlejší účastnicí jako zástavcem byla uzavřena dne 9. 3. 2007.

20. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu z 6. 2. 2008, katastrální pracoviště Praha pod č. j. V-12436/2007-101-11/MO, jež nabylo právní moci dne 29. 6. 2009, soud zjistil, že návrh na vklad zástavního práva, na základě výše uvedené zástavní smlouvy z 9. 3. 2007, byl katastrálním úřadem zamítnut, neboť budova, v níž je bytová jednotka, nebyla v předložené smlouvě označena v souladu se zákonem, konkrétně pozemkem, na kterém je postavena.

21. Z rozsudku Městského soudu v Praze z 27. 11. 2008, č. j.: 27 C 4/2008-21 vzal soud za prokázané, že žaloba věřitele, kterou se domáhal, aby byl povolen vklad zástavního práva, byla zamítnuta. Vrchní soud v Praze pak dne 4. 6. 2009 rozsudkem č. j.: 11 Cmo 51/2009-40 napadený rozsudek potvrdil, když se ztotožnil se závěrem Katastrálního úřadu o neurčitosti zástavní smlouvy z důvodu neoznačení pozemku, na kterém je postavena budova adresa, v níž se nachází bytová jednotka. Dne 9. 3. 2011 Nejvyšší soud České republiky rozsudkem sp. zn. 21 Cdo 5171/2009 k dovolání věřitele zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 4. 6. 2009, č. j. 11 Cmo 51/2009-40 Nejvyšší soud ČR zavázal obecné soudy k tomu, aby věc neposuzovaly formalisticky a podle obsahu zástavní smlouvy dovodily její srozumitelnost a určitost. Následně Vrchní soud v Praze dne 2. 6. 2011, usnesením č. j.: 11 Cmo 51/2009-85 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z 27. 11. 2008, č. j.: 27 C 4/2008-21, jenž následně svým rozsudkem z 28. 11. 2011, č. j.: 27 C 4/2008-94 povolil vklad zástavního práva k bytové jednotce, jenž byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 20. 9. 2012 č. j. 4 Co 63/2012-116. Právní moc nastala dne 26. 10. 2012.

22. Z návrhu na zápis práva z 13. 2. 2013 vzal soud za prokázané, že se věřitel po vydání rozsudku Městského soudu v Praze z 28. 11. 2011, č. j.: 27 C 4/2008-94 o povolení vkladu zástavního práva k bytové jednotce, jenž byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 20. 9. 2012 č. j. 4 Co 63/2012-116, domáhal zápisu uvedeného zástavního práva do katastru. Z oznámení o zápisu zástavního práva z 27. 2. 2012 vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla vyrozuměna o provedeném zápisu zástavního práva, a sice na základě zástavní smlouvy z 9. 3. 2007.

23. Dále mezi účastníky nebylo sporu, že u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 9 C 247/2014 probíhalo řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, když žaloba byla podána dne 26. 6. 2014 zástavním věřitelem – příjmení bytové družstvo obec a číslo, IČO, proti zástavní dlužnici – zdejší žalobkyni. Dne 10. 12. 2014 zástavní věřitel oznámil, že žalobu bere zpět v celém rozsahu a žádá, aby řízení bylo zastaveno s tím, že na základě dohody o vzdání se zástavního práva z 23. 10. 2014 zástavní dlužnice uhradila dlužnou částku 535 000 Kč, což je částka sjednaná v dohodě, a na základě této dohody došlo k výmazu zástavního práva.

24. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

25. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

26. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

27. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

28. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

29. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

31. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

32. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

33. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne datum a dne datum, což bylo mezi účastníky nesporným.

34. Žalovaná 2) vznesla námitku promlčení, když žalobkyně byla k plnění poprvé vyzvána právním zástupcem věřitele dne 8. 4. 2013, první platba byla provedena dne 8. 10. 2013 a žaloba byla podána dne 12. 4. 2017, tedy po uplynutí tříletí promlčecí lhůty. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se proto soud nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení, tuto však důvodnou neshledal, neboť ve smyslu § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. První platba proběhla dne 8. 10. 2014, nárok byl uplatněn dne 10. 4. 2014 a 17. 12. 2014 a žalovaná svá stanoviska vydala dne 20. 6. 2014 a 2. 3. 2015, tedy k tříleté promlčecí době je třeba ještě připočíst počet dnů v období od datum do 20. 6. 2014, kdy promlčecí doba neběžela, tj. 71 dnů, proto soud námitku promlčení neshledal důvodnou.

35. Objektivní odpovědnosti za škodu z nesprávného úředního postupu se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem majetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

36. Mezi účastníky nebylo sporu o skutkovém stavu věci podrobněji popsaném v bodech 7. -23. rozsudku, když ve věci byla zrušena pravomocná rozhodnutí, a to jak rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu z 6. 2. 2008, katastrální pracoviště Praha pod č. j. V-12436/2007-101-11/MO, jež nabylo právní moci dne 29. 6. 2009, a dále rozsudek rozsudku Městského soudu v Praze z 27. 11. 2008, č. j.: 27 C 4/2008-21 a Vrchního soudu v Praze ze 4. 6. 2009 č. j.: 11 Cmo 51/2009-40, jímž byla zamítnuta žaloba věřitele, aby byl povolen vklad zástavního práva k bytové jednotce ve výši 785 000 Kč s příslušenstvím za dlužníkem a tím nahrazeno výše uvedené rozhodnutí katastrálního úřadu, jenž návrh na vklad zástavního práva na základě zástavní smlouvy z 9. 3. 2007 uzavřené mezi věřitelem a vedlejším účastníkem zamítl. Žalovaná namítala, že žalobkyně nebyla účastníkem těchto řízení, když těmi byli jen věřitel a vedlejší účastnice. Nicméně bylo nesporným, že po zrušení citovaných rozhodnutí, bylo o povolení vkladu zástavního práva rozhodováno znovu, a to na základě návrhu věřitele z datum a žalobkyni bylo dne datum zasláno oznámení o zápisu tohoto zástavního práva, neboť se žalobkyně s právními účinky ke dni 29. 12. 2009 stala vlastníkem předmětné bytové jednotky. Nicméně soud, stejně jako žalobkyně nespatřuje odpovědnostní titul ve vydání nezákonných rozhodnutí, ale ve skutečnosti, že zástavní právo na základě návrhu podaném dne 12. 3. 2007 na podkladě zástavní smlouvy z 9. 3. 2007 bylo zapsáno až dne 1. 3. 2013 s právními účinky vkladu k 12. 3. 2007. Nabyla-li žalobkyně vlastnické právo k bytové jednotce k 29. 12. 2009, tak by při dodržení lhůt stanovených zákonem č. 500/2004, správní řád, bylo by zástavní právo věřitele k bytové jednotce k 29. 12. 2009 již zapsáno a případný dluh vedlejší účastnice jakožto prodávající by byl v souladu s ustanovením čl. III pod bodem 3. uhrazen z kupní ceny ve výši 1 800 000 Kč. Bránila-li se pak žalovaná, že náhrady škody se měla žalobkyně přednostně domáhat u dlužníka či vedlejší účastnice, z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně svou pohledávku vůči dlužníku dne 25. 2. 2014 ve výši 26 000 Kč a dne 3. 12. 2014 pohledávku ve výši 509 000 Kč přihlásila do likvidace, ale již z dopisu likvidátorky z 24. 3. 2014 vyplývá, že regresní nárok žalobkyně nebylo lze uhradit ani poměrně, neboť je již více věřitelů přihlášených do likvidace a nejpozději od konce roku bude dlužník vymazán z obchodního rejstříku. Dlužník byl z obchodního rejstříku pak vymazán k 24. 8. 2016. Reparace škody u primárního dlužníka je proto vyloučena. Dále bylo mezi účastníky nesporným, že žalobkyně se celé žalované částky ve výši 535 000 Kč, jíž věřiteli byla pod hrozbou běžícího řízení o prodeji zástavy u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 9 C 247/2014, nucena zaplatit, domáhala i po vedlejší účastnici, a to v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 7, kdy jejím žalobám bylo sice vyhověno a to tak, že v řízení vedeném pod sp. zn. 29 C 810/2014 bylo vedlejší účastnici uloženo zaplatit 46 000 Kč s příslušenstvím a v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 119/2017 částku 489 000 Kč s příslušenstvím, ale jak bylo prokázáno z výpisu z insolvenčního rejstříku, vedlejší účastnice si podala dne 21. 12. 2012 návrh na oddlužení a tyto nové pohledávky žalobkyně již do insolvenčního řízení nešlo přihlásit. Žalobkyně tedy podala dne 15. 6. 2017 exekuční návrh, avšak ze sdělení soudního exekutora, JUDr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Praha 4, ze datum vzal soud za prokázané, že v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 126 EX 173/17 ve věci žalobkyně jakožto oprávněné proti vedlejší účastnici jakožto povinné se nepodařilo vymoci žádnou částku. Se zřetelem na skutečnost, že náhrada škody není ani po vedlejší účastnici možná, odpovídá za škodu žalovaná jako poslední dlužník. V řízení bylo nesporným, že žalobkyni vznikla škoda ve výši 535 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že kdyby jak katastrální úřad, tak následně soudy v napadeném řízení o povolení vkladu zástavního práva nepostupovaly příliš formalisticky, jak jim bylo později vytknuto Nejvyšším soudem ČR, rozhodnutí o povolení vkladu by bylo vydáno zcela jistě ještě v době, než se žalobkyně stala vlastníkem bytové jednotky, když rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vkladu i s ohledem na následně probíhající přezkum u Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze nabylo právní moci dne 29. 6. 2009 a žalobkyně se stala vlastníkem bytové jednotky k 29. 12. 2009. Tedy odpovědnostní titul je dán, neboť rozhodnutí o povolení vkladu nebylo vydáno v přiměřené době ve smyslu ustanovení § 13 OdpŠk a soud shledal i příčinnou souvislost mezi škodou a uvedeným nesprávním úředním postupem, když pokud by jej nebylo, žalobkyni by žalovaná škoda nevznikla, neboť by k uhrazení dluhu dlužníka zajištěného bytovou jednotkou vedlejší účastnice sloužila kupní cena bytové jednotky ve smyslu čl. III kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a vedlejší dlužnicí. Se zřetelem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. Zavinění žalované 1) a žalované 2) soud shledal ve stejném rozsahu (jak katastrální úřad, tak v později v soudním přezkumu soudy postupovaly příliš formalisticky a jejich rozhodnutí nebylo vydáno v přiměřené době, když rozhodnutí o vkladu zástavního bylo zapsáno až dne 1. 3. 2013, s právními účinky k 12. 3. 2007, tj. 6 let nazpět) a proto rozhodl o povinnosti žalované 1) a žalované 2) zaplatit žalobkyni náhradu škody rovným dílem. Obiter dictum soud uvádí, že vedlejší účastnice svou právní povinnost neporušila, neboť když podepisovala kupní smlouvu k bytové jednotce, bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí návrhu na vklad zástavního práva a rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 7 byla povinována k úhradě dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení.

37. Žalovaná žalobkyni ničeho neplnila. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 10. 4. 2014 a 17. 12. 2014 a žalovaná svá stanoviska vydala dne 20. 6. 2014 a 2. 3. 2015. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 21. 6. 2014 a 2. 3. 2015 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení poté, co svými stanovisky žalobkyni sdělila, že je předběžné projednání nároku u ní skončeno a tato stanoviska byla vydána ještě před uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen/od zamítavého sdělení žalované.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 098 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 535 000 Kč sestávající z částky 10 460 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření z datum, účast u ústního jednání dne datum a dne datum) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Účelným soud neshledal další vyjádření žalobkyně ve věci, jež nebyla učiněna k výzvě soudu a argumentaci v nich uvedenou mohla žalobkyně uplatnit s ohledem na svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání právě u nařízeného jednání.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.