OSPH02 45 C 213/2019-85

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 137 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 54.438,00 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z uvedené částky od 18.12.2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 83.062,00 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z uvedené částky ročně od 18.12.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 25 868 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 137 500 Kč, způsobené mu v řízení Krajského soudu v Plzni pod spis.zn.: 19 C 52/2012. Řízení bylo zahájeno dne 13. 9. 2012 a skončilo 29. 3. 2019. Tehdejší žalobce, jméno příjmení, se v něm domáhal na současném žalobci jako žalovaném omluvy za výroky, kterými se žalobce údajně dotkl cti a dobré pověsti. Žalobce stručně shrnul průběh řízení a konstatoval, že jeho délka činila více než 6 let a 6 měsíců (od 13. 9. 2012 do 29. 3. 2019). Z povahy věci přitom vyplývá, že se nejedná o procesně, skutkově ani právně složitou věc. Meritorní rozhodování probíhalo jenom na jednom stupni soudní soustavy. Procesně tedy věc nebyla složitá, přesto, že bylo navrženo provedení důkazů výslechem několika svědků, většina důkazů byla listinných. Žalobce svým chováním nepřispěl k délce řízení a vzniklé průtahy byly způsobeny převážně na straně soudu. Navíc až dne 6. 11. 2018 proběhlo ve věci první skutečné (efektivní) meritorní jednání, na němž byla shrnuta stanoviska a proveden výslech žalobce (Dne 25. 4. 2013 byla provedena příprava jednání. Dne 29. 8. 2013 se sice konalo meritorní jednání, na něm však byl pouze učiněn návrh na přistoupení dalšího účastníka řízení. Po přednesení návrhu bylo jednání bez dalšího řešení ukončeno. Dne 25. 1. 2017 se pak konala ve věci krátká příprava jednání.). Je zřejmé, že krajský soud postupoval liknavým způsobem, kdy řízení vedl neefektivně a bez důrazu na právo na přiměřenou délku řízení. Žalobce si uvědomuje, že státu nelze v zásadě přičítat k tíži prodloužení řízení vzniklé v důsledku povinnosti vypořádat se s opravnými prostředky účastníků řízení, avšak nejsou ospravedlnitelné průtahy vznikající rušením rozhodnutí soudů nižších, zejména pokud jsou jim nadřízenými soudy vytýkány chyby, kterých se dopustily. Žalobce navíc již od počátku řízení argumentoval, že není pasivně legitimován, když vystupoval coby statutární orgán spolku Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR, z.s., přičemž svůj postup pravidelně konzultoval s daným spolkem a podával mu zprávy o své činnosti. Pokud žalobce vystupoval proti tehdejšímu žalobci, činil tak v rámci své činnosti ve spolku, a tedy nejednal ve vlastním zájmu, nýbrž v zájmu spolku, který se dlouhodobě věnuje ochraně památek v České republice. V takovém případě bylo nutno za osobu odpovědnou z trojice ve věci relevantních výroků považovat nikoliv žalobce, ale jedině spolek (tento závěr zaujal i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v jiné věci sp. zn. 50 C 45/2012). S ohledem na výše uvedené žalobce soudu v posuzovaném řízení navrhoval, aby ve věci vydal částečný rozsudek, kterým by žalobu vůči němu zamítl. Tím by řízení proti žalobci bylo ukončeno v mnohem kratším čase. Soud však pochybil, když takto nepostupoval, a tím zavinil, že řízení trvalo ve vztahu k žalobci nepřiměřeně dlouhou dobu.Význam předmětu řízení žalobce shledával zvýšený, když v něm byla posuzována mimo jiné možnost využití práva na svobodu projevu k hájení zájmů široké veřejnosti na ochranu kulturních památek. Žalobce žil poblíž lázní obec od 4 let a celé okolí dobře znal. Proto také původního žalobce nazval„ kulturním barbarem“. Dle žalobce v ČR není jiné místo, kde by se na tak malém prostoru nacházelo tolik krásných památek. Žalobce zcela zdrtilo, když viděl, jak bylo celé místo postupně ničeno, kdy lázně byly od roku 2011 postupně barbarsky devastovány. Žalobce považoval za důležité, aby se dané věci jako občan věnoval, a to prostřednictvím spolku Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR, z.s., jehož účelem je právě i podobná činnost – ochrana hmotného i nehmotného kulturního dědictví. Žalobce tedy plnil svou občanskou povinnost, když jako prezident spolku upozorňoval na problémy spojené s lázněmi obec. Využíval své Listinou základních práv a svobod zaručené právo svobody projevu, kdy svými výroky hájil zájmy široké veřejnosti. Posuzované řízení bylo vyvoláno snahou původního žalobce (kritizované osoby) umlčet žalobce a spolek, který reprezentoval, a zabránit mu tak být aktivním členem odpovědné občanské společnosti. Celý spor byl rovněž medializován (viz např. články: Omluvte se, žádá šéf anonymizováno po řediteli památkové asociace (anonymizováno), Šéf anonymizováno chce od dalšího aktivisty omluvu za poškození jména (anonymizováno.). Daný spor tedy veřejně poškozoval pověst a reputaci žalobce. Skutečnost, že se celá věc„ rozmazávala“ v médiích žalobce poškozovala i v pracovním životě. Žalobce působí jako režisér. V důsledku vlekoucího se sporu přišel o několik zakázek. Po celou dobu řízení byl tudíž žalobce ve stavu značné nejistoty ohledně výsledku řízení. S ohledem na shora uvedené žalobce požaduje za období celého řízení zadostiučinění v penězích ve výši 137 500 Kč (tedy 2 x 12 500 Kč za první dva roky řízení, 4,5 x 25 000 Kč za další 4 roky a 6 měsíců řízení). Požadovaná základní částka se pohybuje na horní hranici shora vysvětleného rozmezí, přičemž v tomto směru žalobce poukazuje na sjednocující stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. V této souvislosti žalobce konstatoval, že od vydání sjednocujícího stanoviska byl rozsudkem Krajského soudu v obec ze dne 28. 11. 2018, č. j. 70 Co 41/2018-344 či rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018 zohledněn ekonomický vývoj společnosti a uvedené částky by tak měly být navýšeny. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 17. 6. 2019, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že u ní žalobce podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 110.000 Kč, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod spis.zn.: 19 C 52/2012. Žádost žalobce nebyla žalovanou věcně projednána. Žalovaná stručně shrnula jí dostupné informace o řízení a konstatovala, že celková délka řízení činila 6 let a 7 měsíců, ve věci bylo opakovaně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy. Žalobce vystupoval v napadeném řízení v procesním postavení žalovaného, vůči němuž bylo řízení zahájeno dnem, kdy se tento o probíhajícím soudním řízení dozvěděl. V tomto směru vychází žalovaná z ustálené judikatury ESLP, z níž lze dovodit, že i žalovaný v civilním procesu nemůže negativně vnímat délku řízení, když o něm neví a není tak vystaven nejistotě ohledně svých civilních práv a závazků. V řízení soud rozhodoval o vstupu vedlejšího účastníka do řízení, byla konána řada ústních jednání, věc tedy dle názoru žalované byla do jisté míry složitá procesně i skutkově. Význam řízení pro žalobce nebyl žalovanou zhodnocen jako vyšší, neboť dle konstantní judikatury ESLP je automaticky přikládán zvýšený význam zejména řízením, je-li v nich řešena otázka omezení osobní svobody, tedy především vazební věci či řízení detenční, dále řízení opatrovnická, pracovněprávní, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení nebo věci týkající se života či zdraví. Žalovaná má za to, že v řízení nebyly průtahy ze strany soudů, žalobce ani konkrétní průtahy nespecifikuje. Žalovaná má za to, že zrušení rozhodnutí odvolacím soudem nebylo výhradně z důvodu procesních pochybení. Pokud se pak jedná o posouzení celkové délky řízení z hlediska její přiměřenosti, vzhledem ke všem okolnostem uvedeným shora, má žalovaná za to, že délka řízení byla přiměřená. V dané věci se jednalo o žalobu na ochranu osobnosti, jíž se žalobce - generální ředitel právnická osoba minerální vody jméno příjmení domáhal po žalobci omluvy za výroky ohledně chátrajících lázní obec. Žalobce v žalobě uvádí, že celý spor byl medializován a že veřejně poškozoval pověst a reputaci žalobce. Z článků uvedených v žalobě však vyplývá, že pokud byl někdo poškozen na pověsti, byl to byl spíše žalobce v napadeném řízení (A.P.), nikoliv žalobce jako prezident právnická osoba pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR, která vstoupila do řízení na stranu žalovanou. S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že význam řízení pro žalobce byl nízký. S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že dostačujícím odškodněním by bylo i samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě náhradě případné nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění, pokud by soud dospěl k závěru, že délka řízení není přiměřená. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

1. Uplatněním nároku na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 17.6.2019 žalobce odškodnění ve věci náhrady nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 19 C 152/2012 ze dne 18.12.2019.

2. Informací Ministerstva spravedlnosti ze dne 18.6.2019 byl žalobce informován, že dne 17.6.2019 byla žalované doručena žádost o předběžné projednání nároku v uvedené věci.

3. Předžalobní výzvou žádal žalobce žalovanou o odškodnění ve věci náhrady nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 19 C 152/2012 ze dne 18.12.2019.

4. Ze spisu sp.zn. 19 C 152/2012 Krajského soudu v Plzni soud zjistil následující: Dne 14.9.2012 byla ve věci podána žaloba, kterou se jméno příjmení domáhal proti žalobci v současném řízení žaloby o ochranu osobnosti. Za výroky pronesené žalovaným v jednotlivých médiích, které byly také následně také zveřejněny v dalších internetových médiích. Žalobce požadoval po žalovaném omluvu, písemnou a tuto rovněž zveřejnit na internetové stránce webová adresa, tak aby uvedená omluva byla vyobrazena v předepsaném vyhotovení. Dne 10.10.2012 soud zaslal žalobci výzvu k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby, a sice ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalobce 24.10.2012 soudní poplatek za žalobu uhradil. Dne 26.10.2012 poté, soud žalobu zaslal žalovanému, aby se k ní písemně vyjádřil. Usnesení bylo poté vyhotoveno 30.10.2012. Dne 5.12.2012 se žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce k věci vyjádřil s tím, že nedoložil plnou moc za svého právního zástupce. Soud tedy po něm 14.12.2012 telefonicky urgoval předložení plné moci. Nejprve tedy jej číslo k předložení plné moci písemně vyzýval, následně telefonicky urgoval. příjmení moc byla poté za žalobce, respektive za tehdejšího za tehdejšího žalovaného byla poté do spisu založena 18.12.2012. Soud ve věci nařídil 19.4.2013 jednání a sice na 25.4.2013. Rovněž soud žádal o zapůjčení spisu Městského soudu v Praze ve věci 31 C 11/2012, přičemž tento urgoval 22.4.2013. Spis byl poté uvedeného dne 22.4.2013 zapůjčen Krajskému soudu v Plzni s tím, že tento je zpět vyžadován ihned po jednání. Kopie uvedeného spisu byla následně do spisu založena, kdy se jednalo o věc, v níž se jméno příjmení domáhal ochrany osobnosti proti žalovanému příjmení sdružení pro ochrany a rozvoj kulturního dědictví České republiky, a kdy tedy žádal, aby se tato omluvila za výroky, které zveřejňovala tedy na svých stránkách webová adresa. Dne 25.4.2013 soud ve věci konal přípravné jednání tedy, kdy shrnul jednotlivé důkazy účastníků a následně účastníkům poskytl lhůtu 30 dnů od přípravného jednání k doplnění skutkových tvrzení a návrhů důkazů k prokázání tvrzení skutečností. Tehdejší žalovaný 24.4.2013 své vyjádření obžaloby doplnil, kdy předložil i fotodokumentaci k uvedené věci. Následně byl 26.4.2013 ve věci přiložen přílohou lístek za 31 C 11/2012. Žalobce poté podal repliku k vyjádření žalovaného, a sice 31.5.2012 a dále založil do spisu upřesnění petitu za účelem odstranění vad žaloby ve věci 31 C 11/2012 ze dne 8.3.2013. Následně 7.5.2013 požádal Městský soud v Praze o vrácení zapůjčeného spisu 31 C 11/2012. Žalobce se dále po jednání ze dne 25.2.2013 ve věci vyjádřil, a sice 27.5.2013. Právní zástupce žalovaného dále 27.5.2013 doložil listinné důkazy v předepsané lhůtě v zastoupení žalovaného. Stejnopis původního vyjádření žalobce po přípravném jednání ze dne 25.4.2013 vyhotoveného 27.5.2013, poté bylo znovu založeno tedy do spisu, a to včetně rozhodnutí ve věci 66 C 107/2012-91 Městského soudu v Praze, kterým se žalobce jméno příjmení a anonymizována tři slova domáhali proti žalovanému příjmení sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR o.s. ochrany osobnosti a dobré pověsti, kdy tedy soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání s tím, že ve vztahu žalobci a) jméno příjmení je žalovaný povinen znovu odstranit výroky, které o něm na svých stránkách šíří, dále ke vztahu k žalobci b), které o něm na svých stránkách šíří. Dále ve vztahu k žalobci a) vyjádřit omluvu, a tuto zveřejnit na svých stránkách, stejně tak ve vztahu k žalobci b) rovněž odstranit některé konkrétní výroky, které zde byly konstatovány a rovněž tedy zaslat prostřednictvím držitele poštovní licence omluvu. 29.5.2013 doložil žalovaný další důkazy předepsané v kauze. Soud poté 30.5.2013 nařídil ve věci jednání, a sice na 29.8.2013. Uvedeného dne ve věci nekonal s ohledem na návrh žalobce na přistoupení dalšího účastníka. Nařízení, které bylo učiněno přímo při jednání a písemně soudu rovněž předložen. Soud poté 10.9.2013 rozhodl o přistoupení Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR o.s. do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované s tím, že tedy toto se nepřipouští. Dne 1.10.2013 podal žalobce proti usnesení Krajského soudu ze dne 10.9.2013, tedy o nepřipuštění Asociace do řízení odvolání. Dne 11.10.2013 bylo odvolání předloženo Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí s tím, že ostatním účastníkům doručováno nebylo. Vrchní soud v Praze 9.11.2015 usnesení soudu I. stupně ze dne 9.9.2013 č.j. 19 C 152/2012-412 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Poté spis 7.12.2015 vrátil Krajskému soudu v Plzni. Dne 26.12.2015 soud ve věci vypravil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze účastníkům a po právní moci usnesení rozhodl 4.1.2016, vyzval tedy žalobce, aby odstranil vady svého podání a přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného, tak aby bylo zřejmé, čeho se vůči němu domáhá. Žalobce změnil 18.1.2016 žalobní návrh a rovněž odstranil vady návrhu na přistoupení dalšího účastníka. Dne 20.1.2016 odeslal soud Krajskému soudu v Plzni návrh žalobce na přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného, respektive ne Krajskému soudu v Plzni, ale právnímu zástupci žalovaného. Odeslal návrh na přistoupení dalšího účastníka, odstranění vad podání a změnu žalobního návrhu. Poté usnesením ze dne 28.1.2016 připustil, aby do řízení na straně žalovaného jako další účastník přistoupila Asociace sdružení pro ochranu a rozvoje kulturního dědictví ČR, a dále změnu žaloby připustil. Dne 1.2.2017 byl ve spise založen záznam, že s ohledem na odbornou stáž soudkyně, dle rozvrhu krátce bude spis vrácen na lhůtu do ukončení stáže 31.3.2017. Dne 26.5.2017 opatřením místopředsedkyně Krajského soudu v Praze byla věc přidělena z důvodu přidělení původní soudkyně k výkonu funkce soudce k Vrchnímu soudu v Praze k vyřízení tedy nové soudkyni Krajského soudu v Plzni. Dne 12.6.2017 požádal soud o připojení spisu 66 C 107/2012 a 31 C 11/2012. Dne 7.11.2017 soud ve věci nařídil přípravné jednání na 25.1.2018. Dne 8.11.2017 žádal soud zástupce žalovaného k předložení plné moci. K tomu zástupce žalovaného vyhověl 20.11.2017, respektive reagoval na toto. Následně ho soud číslo žádal o sdělení, zda bude zastupovat ve věci žalovaného číslo pokud ano, aby tedy předložil plnou moc, v opačném případě, aby sdělil jméno právního zástupce žalovaného (nesrozumitelné). Na to reagoval žalobce i tedy druhý žalovaný 3.1.2018 s tím, že oba předložili plnou moc v zastoupení Mgr. příjmení. Dne 4.1.2018 soud ve věci zaslal tedy předvolání k jednání na 25.1.2018. Uvedeného dne bylo provedeno shrnutí s tím, že účastníkům byla poskytnuta lhůta na 15.3.2018 k poskytnutí sdělení o mimosoudním jednání mezi účastníky. Dne 3.3.2018 požádal zástupce žalobce o prodloužení uvedené lhůty. příjmení jiné s tím, že kontaktoval e-mailem právního zástupce žalovaných a účelem mimosoudního jednání tito spolu telefonicky hovořili následně a zástupkyni žalobce bylo sděleno, že žalovaní mají o mimosoudní jednání zájem. Čeká se tedy stanovisko žalovaného číslo jehož prezidium není schopno se sejít z důvodu nemoci některých členů a situace do uvedeného dne, tedy do podání žádosti nezměnila, proto tedy žalobce vyčkává reakce doktora příjmení a stanoviska žalovaných a žádá o prodloužení k mimosoudnímu jednání do 31.5.2018. Soud žádosti žalobce 15.3.2018 vyhověl a lhůtu k mimosoudnímu jednání mu stanovil do 31.5.2018. Dne 15.3.2018 vyplnil žalobce svou žalobu. Dne 28.5.2018 doplnil další skutková tvrzení. Dne 20.6.2018 byl zástupce žalobce urgován, zda navrhovaný výslech žalobce má být proveden v úředním jazyce nebo je zapotřebí ustanovit italského tlumočníka. Dne 21.6.2018 žalobce k tomu sdělil, že tlumočníka zapotřebí bude. Dne 7.8.2018 soud provedl dotazy z evidence znalců a tlumočníků, kdy zjišťoval tlumočníky v okolí. Následně tedy nalezl tlumočníka příjmení jméno příjmení a tuto rovněž tedy ustanovil. Dne 27.8.2018 soud nařídil ve věci jednání na 6.11.2018. Téhož dne tedy ustanovil tlumočníka ve věci. Dne 5.9.2018 byla tedy kontaktována tlumočnice, zda si převzala zásilku s předvoláním k jednání. Dne 29.10.2018 doplnili žalovaní vyjádření k jednání o smírném řešení s tím, že na navrhované mimosoudní řešení z jejich strany žalobce nepřistoupil. Dále se vyjádřili ke svědkům navrženým žalobcem a ke stavu památkově chráněných objektů. Soud vyjádření žalovaných zaslal žalobci 5.11.2018 a dále ve věci 6.11.2018 zjednal v nepřítomnosti žalovaných i jejich právního zástupce, kdy provedl výslech žalobce a jednání následně odročil na 27.11.2018 za účelem dalšího dokazování. 6.11.2018 soud žádal spis Krajského soudu v Hradci Králové ve věci 50 C 45/2012. Dne 8.11.2018 vyúčtovala tlumočnice svou odměnu a na ní byla 19.11.2018. Dne 19.11.2018 soud obdržel spis Krajského soudu v Hradci Králové 50 C 45/2012. Dne 21.11.2018 požádal nově jmenovaný zástupce žalovaných o odročení jednání, které bylo nařízeno na číslo, tím že žalovaní ukončili zastoupení v předchozím právním zástupcem. Soud žádosti o odročení 22.11.2018 vyhověl a jednání odročil na 8.1.2019. Uvedeného dne soud ve věci provedl dokazování, založených na listinách a poté jednání za účelem výslechu svědků odročil na 21.2.2019. Dne 18.1.2019 žalobce k výzvě soudu doplnil svá žalobní tvrzení. Dne 22.1.2012 se Mgr. jméno příjmení jako předvolaný svědek omluvil z jednání, které bylo nařízeno na 22.1.2019 s tím, že v uvedeném termínu je na zahraniční dovolené s rodinou. Dne 23.1.2019 urgoval soud sdělení, a tj. navržených svědků jméno příjmení a jméno příjmení ze strany žalobce. Dne 24.1.2019 byli tito svědci označeni a současně bylo požádáno o sdělení adresy svědkyně jméno příjmení 25.1.2019 ze právnická osoba Labe Média a právnická osoba svědka jméno příjmení Tito odpověděli 29.1.2019 a obě společnosti tedy odpověděli 29.1.2019. Následně soud 30.1.2019 předvolal k výslechu oba svědky a dalšího ze svědků předvolal na 7.2.2019. 18.12.2019 doplnil zástupce žalovaných důkazy a podal návrh na vydání částečného rozsudku. Toto vyjádření přeposlal soud 19.2.2019 zástupci žalobce. Dne 20.2.2019 oznámila telefonicky kancelář zástupce žalobce, že bude žádat o odročení ústního jednání, které se má konat 21.2.2019. Žádost o zrušení ústního jednání nařízeného na 21.2.2019 byla soudu doručena. Nejprve prostřednictvím faxu 20.2.2019 a poté prostřednictvím datové správy 20.2.2019 s tím, že žalobce bere zpět svou žalobu v celém rozsahu, a sice vůči oběma žalovaným a žádá o zrušení ústního jednání nařízeného na 21.2.2019. Zpětvzetí žaloby bylo poté téhož dne tedy 20.2.2019 přeposláno zástupci prvního a druhého žalovaného a současně bylo sděleno, že tedy jednání se číslo s ohledem na zpětvzetí žaloby nebude konat. Soud dále téhož dne obeslal svědky, kteří byli ve věci předvoláni, aby k jednání nejezdili. Dne 21.2.2019 soud přečetl ve věci zpětvzetí žaloby s tím, že zjistil, že se dostavil předvolaný svědek příjmení, ostatní svědky se podařilo odvolat před krátkou cestou. Soud poté jednání odročil na neurčito s tím, že zástupci žalovaných uložil, aby se ve lhůtě do 25.2.2019 specifikoval náklady řízení, což zástupce žalovaných učinil uvedeného dne, tedy 25.2.2019 a doplnil 27.2.2019 s tím, že soud přiznal 11.3.2019 svědkovi příjmení svědečné a jízdné ve výši 52 Kč a poté řízení zastavil usnesením ze dne 29.3.2019, kdy současně rozhodl o náhradě nákladů řízení obou žalovaných a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu. Věc poté nabyla právní moci, respektive toto rozhodnutí nabylo právní moci 17.4.2019, poté byla ve spisu provedena postagenda a spis byl předložen Obvodnímu soudu pro Prahu 2, rozhodnutí o žalobě v této věci.

5. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že situace v souvislosti se žalobou pro něj byla velmi nepříjemná, protože se veřejně angažuje, je prezidentem edukativní společnosti, prezidentem právnická osoba, režisérem dokumentárních filmů, proto je pod drobnohledem a o podobné události se samozřejmě ví. Zvláště, pokud se jednalo o žalobu takového gigantu, jako jsou anonymizována tři slova, pana příjmení, jejich ředitele, majitele, na ochranu osobnosti. Bylo to nepříjemné, nicméně my (tzn. asociace památková) jsme byli zvyklí při boji za příjmení, že byla vícekráte žalována asociace, ale překvapivé bylo, že tato žaloba byla přímo osobně proti žalobci. Totéž již bylo jednou neúspěšně realizováno proti viceprezidentovi asociace, panu příjmení příjmení, proto bylo překvapivé opakované podání žaloby proti žalobci fyzické osobě. Původní spor byl totiž veden před příjmení příjmení a byl s ním obeznámen i soud v obec, kdy soudkyně upozornila žalobce, že je to vlastně stejný případ a že je velmi podivné, že se pokouší o totéž. Proto žalobce ihned při jednání navrhl rozšířit okruh účastníků na straně žalovaného i na asociaci. Tehdejší soudkyni se to zdálo účelové a vyzvala žalobce k doložení dalších tvrzení, která návrh odůvodňují. Věc se potom vlekla, paní soudkyně odešla snad do penze a věc převzala jiná, která rovněž považovala rozšíření žaloby za účelové. Pak se zhruba dva roky nedělo vůbec nic, poté asi po třech letech přišlo ze soudu vyrozumění, že bylo rozhodnuto o rozšíření žaloby a koná se další jednání s novým soudcem. Při jednání se účastnil tehdejší žalobce osobně a vypovídal ve věci, poté bylo znovu odročeno, a s dalším předvoláním bylo žalobci oznámeno, že tehdejší žalobce bere žalobu zpět. To už bylo zhruba po těch sedmi letech. Důvod zpětvzetí nebyl uveden, nicméně asi tehdejšímu žalobci došlo, že by neměl úspěch ani proti jednomu ze žalovaných. Již v jiné věci byl pan příjmení nazván„ devastátorem kulturního dědictví v obec“, soudce příjmení z Obvodního soudu pro Prahu 1 rozhodl, že to označení bylo velmi přiměřené, pokud viděl fotografie které jsme předložili z obec, jak vypadají památky v obec. V té věci žalobu na asociaci prohráli a možná panu příjmení z jeho právníků někdo poradil, že by to nemělo smysl, takže to celé stáhnul. Ihned po podání žaloby však žalobce pocítil důsledky sporu, protože spolupracoval s Českou televizí jako dokumentarista a najednou již tuto možnost neměl. Důvod uveden nebyl, nebyly přijímané jeho náměty na dokumenty, následně se však od svého známého, redaktora, soukromě dozvěděl, že jim byl daný pokyn, že není žádoucí osobou, vzhledem k tomu, že je s ním veden soudní spor. Poté skutečně více než deset let pro Českou televizi neudělal jediný dokument, byť ta nemá problém s odvysíláním pořadu pro jinou produkci. Naposledy spolupracovali na 24-dílném pořadu historických příběhů a kuriozit, to bylo dotočeno někdy v roce 2011. Vysílali to dvakrát, potom to celých deset let leželo v archivu, přestože čtyři díly tohoto cyklu byly oceněny na mezinárodní soutěži Evropského filmu o umění. O tom Česká televize se nezmínila. Z toho žalobce usuzuje na vliv soudního řízení a sporu s příjmení. Podobná situace nastala v obec, kde byla spolupráce, i přes řadu ocenění, rovněž náhle utnuta s argumenty, ve kterých bylo možné poznat výmluvy. Odrazilo se to také ve veřejné soutěži na velký dokument o Karlovarském kraji, kdy ve výběrovém řízení, i přes nepřekonatelnou nabídku, zvítězilo jiné studio, které nemělo s podobným typem práce zkušenosti, zatímco žalobcovo studio skončilo třetí. Všechny tyto okolnosti žalobce označil za podivné a uzavřel, že jej dlouhý spor vyloženě poškodil. Situace by dle žalobce byla jiná, kdyby trval krátkou dobu, jako třeba spor s panem příjmení, tedy zhruba za dva roky, ale takhle se to sedm let vleklo. Nemluvě o tom, že mu narušovala jednotlivá předvolání soustředění na práci i práci samotnou. Navíc cítí určitou nespravedlnost, protože pan příjmení se soudil jenom proto, že má na to obrovské prostředky, právníky a přesto, že několikrát neuspěl, dělal to znovu. Z jeho strany to byla taková msta za to, že se asociace o příjmení stará a více méně jej donutila k tomu, aby v obec přeci jenom nějaké domy opravil. Podařilo se pomocí webu, který jsme založili pro příjmení, získat až 30 tisíc podpisů na petici, dostali jsme celou věc před senát, kde musel pan příjmení vypovídat a to všechno zřejmě nemohl zapomenout. Dokonce údajně nikde nemohl zahájit obchodní řízení po celé Evropě, aniž by řízení nezačalo dotazem na jeho postup ve věci obec. Poté byl zahájen ten soud. V té době tehdejší žalobce sponzoroval České televizi film nebo seriál anonymizována dvě slova a v televizi získal pozici velkého inzerenta, což je dodnes. Žalobce se domnívá, že proto začal být jako osoba v České televizi nežádoucí. V této souvislosti rovněž žalobce uvedl, že je paradox, že zrovna v den jeho výpovědi před soudem je na ČT 3 uváděn jeho seriál Historické mini příběhy a kuriozity, a to první čtyři díly. Do dneška v obec nedostal možnost udělat nějaký dokument. V tom zase zapůsobily vztahy s tehdejším hejtmanem příjmení, který se na počátku stavěl kladně k řešení problémů s Lázněmi obec, žalobce jej znal z dřívějšího pracoviště, ale panu příjmení se ho zase podařilo dostat nějak na svoji stranu a následně zaujal postoj spíše nepřátelský. Všichni v asociaci přitom svou činnost dělají dobrovolně a bez honoráře, jenom proto, že jim není lhostejné, jakým způsobem některé památky vypadají, jak se k nim stát chová. V tom byla obec exemplárním příkladem, navíc se žalobce osobně dotýkala, protože odtud pochází. Asociace uspěla např. s kauzou rekonstrukce ulice mostu, stát ji musel zastavit, protože se proti tomu postavilo i Unesco a rekonstrukce poté musela být provedena v souladu s památkovou péčí. Podobně byla zahájena činnost na záchraně obec, dnes je tam opraveny několik domů a práce pokračují, protože příjmení by samozřejmě nemohl jaksi obstát před veřejností. To vše přitom bylo učiněno za cenu určitých problémů, jako byla právě žaloba na žalobce. Žalobci takové problémy nevadí, protože počítal s určitými ztrátami a oběťmi, když se dal do boje s takovýmto gigantem, ale ne že sedm let budou trvat soudní tahanice, aby nakonec byla žaloba vzata zpět. V průběhu let se jej samozřejmě lidé na spor ptali. Pasqale přitom spor prodlužoval proto, že dobře věděl, že to žalobce poškodí. Historická minisérie sice stále běží přes i-vysílání, ale není to stejné, jako když je vysílána přímo, což nyní překvapivě běží a pro žalobce je to lepší reklama. Pokud jde o samotnou práci pro televizi, žalobce byl mezi řečí nějakým právníkem informován již na setkání s Karlovarským krajem a Karlovarskými minerálními vodami v tom hotelu Hubertus v roce 2009, že tato bude ukončena. Tehdy to považoval za pouhou výhrůžku, ale vzápětí se mu to potvrdilo. Buď byla spolupráce na některých projektech ukončena, nebo ztroskotala ještě při jednáních. Například odmítli natočit dokument o jméno jméno příjmení, ačkoliv o něm podobný dokument nikdy natočen nebyl. Pro jinou televizi natáčet neuvažoval, protože podobné dokumenty dělá v republice pouze Česká televize. Jsou zde samozřejmě zahraniční kanály, jako třeba Discovery a podobně, ale ty dávají svojí produkci. Pokud jde o synopsi, kterou žalobce vytvořil a která unikla na internet, jednalo se o dokument o Lázních obec, tuto poslal jako určitou útěchu svému příteli, který se neúspěšně angažoval v záchraně nějaké památky v obec. Jemu se to natolik líbilo, že požádal o souhlas poslat to jednomu kamarádovi, který by v tom mohl třeba pomoc. Poté se to dostalo bez vůle žalobce na internet, ale současně to hodně pomohlo, začali se o to zajímat lidé a ulehčilo to cestu petici. Pokud se následně žalobce začal negativně šířit o panu příjmení, počítal s tím, že ten se bude bránit i prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti, ale s ohledem na kauzu, v níž rozhodoval soudce příjmení, který podobné výrazy zhodnotil jako konstatování stavu, nikoli urážku, rozhodli se věci nazývat pravými jmény. Asociace je v tomto nezávislá organizace, není nikým placena, takže si dle žalobce může někdy i dovolit být trošku ostřejší v jednání ohledně jednotlivých kauz, které se potom i někam posunou. příjmení se na ni například obracejí památkáři, aby věcem trochu napomohli. Kdyby tímto způsobem nepostupovali v obec, nikam by se nedostali. Ta se řešila již deset let a dostala se do strašlivého stavu, kterým byla, a kdyby se asociace nepustila trošku razantnější cestou, neustále o tom psala, dokonce na její popud o ní dvakrát dělala velký dokument Česká televize, věci by se neposunuli dále. Asociace je v tomto směru poměrně známá, byť není radikální, ale mnohdy bez obalu řekne, co si skutečně myslí. Dodneška vidí v panu příjmení devastátora kulturního dědictví, protože v obec je 18 chráněných památek, z toho polovina patří jemu a stav těch památek je neuvěřitelný. Kdyby šel směrem svého předchůdce, který příjmení založil, pana příjmení a dal příjmení dohromady, byla by to pro něj obrovská reklama, která by překonala roční sponzoring Českého lva nebo příjmení příjmení. To by mu přineslo daleko větší reklamu, což mu do určité míry přineslo sponzorování seriálu Já, Mattoni. jméno však nastala paradoxní situace, kterou asociace očekávala, že lidé v rámci tzv. Filmové turistiky začali navštěvovat konkrétní místa ze seriálu, s čímž neměl pan příjmení počítat. Pokud spor s ním následně skončil zpětvzetím žaloby, žalobce byl již po sedmi letech strašně unavený a považoval to svým způsobem za uznání porážky ze strany tehdejšího žalobce, proto na projednání věci netrval. Kauza sama tak obec prospěla, ale nikoliv žalobci. Dlouhý spor byl pro něj velmi nepříjemnou záležitostí. Byť byl ochoten leccos obětovat, ale profesní ohrožení je dle žalobce již poněkud na hraně. U obec se to nedělo, příjmení musel ustupovat tlaku, který na něj byl vyvíjen, ale dalšími žalobami už začala být asociace velmi unavena, protože na rozdíl od tehdejšího žalobce neměla dostatek prostředků na právníky, když disponuje pouze s náhodnými dary. Pokud Česká televize natočila ty dva dokumenty o obec, bylo to ještě před žalobou, v době, kdy začal boj za její záchranu, aby si toho lidi všimli, a když se vytvářel petiční web. V té době snad ještě nepadla žádná žaloba.

6. Žalobce (popř. Asociací sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR) se dlouhodobě zasazuje o nápravu stavu Lázní obec, a to jednak aktualizovanou původní synoptickou studií historie a současného stavu bývalých Lázní obec u obec k dni 6.12.2010, v níž byla zveřejněna sada fotografií před a po působení právnická osoba v daných lázní. Dle článku Ombudsman:„ Za zničení obec může i nečinnost úřadů“, ze dne 29. října 2009, na serveru webová adresa, podle kterého ombudsman hodnotil, že žalobce, jako autor původní analýzy, která kolovala po internetu, je zájmem ombudsmana překvapen. Věděl, že se tím zabývá, a překvapilo jej, že se tak jasně k věci postavil. Před měsícem jsme tam natáčeli s německou ARD a bylo mi trapně, když bylo vidět, kam se areál dostal, doplnil s tím, že nyní chystá hodinový dokument o obec pro Českou televizi. Jeho fotografie, pořízené v letech 2006 – 2008, doprovázejí text společně s historickými záběry z publikace Mattoni a lázně obec Národní památkový ústav areál zařadil na seznam neohroženějších kulturních památek v zemi. Dále se čte Dvanáct otázek pro Karlovarské minerální vody a jejich generálního ředitele, ze dne 8.4.2011, vydaných Asociací sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR. Dle první strany příjmení k zastavení devastace lázní obec ze dne ze dne 23.2.2021 tuto podepsalo již 32 971 signatářů, poslední z nich 18.2.2021. příjmení je zveřejněna na internetových stránkách webová adresa.

7. Dle výpisu z wikipedie, týkající se Historických minipříběhů a kuriozit, tyto historické minipříběhy a kuriozity měly být v délce 8 minut, mělo být celkem dvě řady po 26 dílech, přičemž premiérové vysílání bylo uvedeno na ČT 2 7. května 2010 až 3. října 2011. První řada seriálu byla natáčena ve obec, ve obec, v Rabštejně, v obec, ve obec, ve Skocích, obec, obec, obec, dále v obec, Kryštofově údolí, Darkově a Fryštátu. Druhá řada měla být točena ve obec, v obec, obec, obec, Mariánské Týnici, obec, obec, obec, obec, obec, dále v Kazíně, obec a obec, ve město a obec.

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

13. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci přibližně 6 roků a 5 měsíce (od 26.10.2012, kdy mu byla zaslána žaloba do 17.4.2019, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení), řízení vykazovalo znaky lehké složitosti, když žalobce je cizím státním příslušníkem a musel mu být ustanoven tlumočník, dále bylo ve věci rozhodováno o přistoupení dalšího účastníka do řízení, kdy tedy na straně žalované vystupovali dva žalovaní, v souvislosti s daným spisem bylo žádáno o zapůjčení spisů, které s daným sporem rovněž souvisely, a to spisů Městského soudu v Praze ve věci sp.zn. 31 C 11/2012 a sp.zn. 66 C 107/2012. Původní žalobce měnil v průběhu řízení svůj žalobní návrh a musel být vyzýván k odstranění vad podání. Sám žalobce (jako tehdejší žalovaný) se na délce řízení nijak výrazně nepodílel, kdy sám činil úkony v odpovídajících lhůtách a přistoupil na mimosoudní jednání po ústním jednání před soudem dne 25.1.2018, které však řízení nijak výrazně nezasáhlo, když trvalo pouze čtyři měsíce. Soud procesně rozhodoval na první stupni o přistoupení dalšího účastníka na straně žalované dvakrát, odvolací soud jednou. Soud však v daném řízení shledal dvě období nečinnosti soudů, a to mezi předložením věci k rozhodnutí o odvolání proti nepřipuštění Asociace jako dalšího žalovaného do řízení Vrchnímu soudu v Praze dne 11.10.2013 a jeho rozhodnutím 9.11.2015 a dále mezi připuštěním dalšího účastníka na straně žalované dne 28.1.2016 a úředním záznamem o založení spisu do návratu příslušné soudkyně ze stáže dne 1.2.2017. Obě tyto nečinnosti prodloužily řízení přibližně o tři roky, tedy při délce řízení 6 let a 5 měsíců téměř o polovinu. Byť byla kauza medializována, dopady medializace z větší části svědčily právě pro tzv. boj žalobce s daným problémem, resp. ve prospěch lázní obec a sám žalobce konstatoval, že byl připraven v rámci svých výroků na určitou obranu ze strany odpovědných osob, či orgánů, že bude povoláván k zodpovědnosti za své výroky. Profil žalobce však byl vykreslován spíše pozitivně, jako ochránce devastované památky, zatímco pověst tehdejšího žalobce utrpěla. Sám žalobce ostatně připustil, že kauza jako taková záchraně památky pomohla. Současně však soud zohlednil právě to, že pro žalobce kauza ztělesňovala vyústění jeho dlouholetého boje za nápravu dané památky, která pro něj má být určitou„ srdeční záležitostí“, když z okolí památky pochází a v jejímž důsledku se i v rámci veřejného zájmu zasadil právě o to, aby Lázně obec byly rekonstruovány a aby konečně došlo tedy k obnově těchto lázní. V řízení se neprokázalo, že by v důsledku podané žaloby byl žalobce perzekuován v rámci své profese, včetně toho, že v rámci výběrového řízení na výrobu dokumentu o Karlovarském kraji zvítězila konkurenční společnost bez zkušeností aj. Jak sám žalobce při účastnické výpovědi uvedl, jeho minisérie historických příběhů byla právě uvedeného dne znovu publikována na ČT 3. Důvody jejího vysílání právě v den ústního jednání, stejně jako důvody jejího nevysílání nebyly prokázány. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že v daném případě bylo řízení nepřiměřeně dlouhé a je důvod přiznat žalobci přiměřené zadostiučinění v peněžité částce. Pokud jde o samotnou částku, soud vycházel z původní základní částky 83 750,00 Kč, kdy tedy přiznal žalobci 15 000 Kč za každý rok řízení. Tuto základní částku soud dále ponížil celkem o 35 %, a sice s ohledem na složitost věci o 25 %, s ohledem na stupně soudní soustavy o 5 %, s ohledem na sdílenou újmu stěžovatele s druhým žalovaný o 10 % a s ohledem na význam dané věci o 5 % tuto částku navýšil. V uvedeném případě tedy soud dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění za délku řízení v daném případě představuje 54.438 Kč a tuto částku žalobci včetně příslušenství přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

20. Pokud žalobce v této souvislosti poukazoval na skutečnost, že od přijetí Stanoviska v roce 2011 došlo k ekonomickému vývoji společnosti, soud dodává, že ani přes tento argument nemá důvodu se v této věci odklonit od shora uvedeného způsobu stanovení základní částky ve smyslu Stanoviska Ani sám Nejvyšší soud dosud při stanovení zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení závěry Stanoviska nijak nekorigoval a nadále z něho i ve svých aktuálních rozhodnutích vychází, a to i dávno poté, kdy byla vypracována Metodika publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslo (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1606/2019, dostupné na webová adresa). Závěrem nutno ještě dodat, že žalobcem uváděná rozhodnutí, v nichž k zohlednění ekonomického vývoje společnosti došlo se netýkají sporů o nepřiměřenou délku řízení, když první z nich byl ve sporu o náhradu škody za vykonanou vazbu, druhý o náhradu škody na zdraví.

21. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch žalobce tak byl v plném rozsahu, když i jen částečný úspěch ohledně nemajetkové újmy je považován jako úspěch plný. Tarifní hodnota každého z nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, dále 5 úkony na základě právního zastoupení po 3 100 Kč (převzetí právního zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalované, účast při jednání dne 3.2.2021 a 16.3.2021) dle vyhl. 177/1996 Sb., v platném znění, včetně 5x režijních paušálů po 300 Kč dle vyhl. 177/1996 Sb., v platném znění, to vše s 21% DPH ve výši 3 990 Kč, celkem tedy 25 868 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.