OSPH02 45 C 230/2020-46

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město ⟪LB:lb_005⟫ za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 ⟪LB:lb_007⟫ pro zaplacení 225 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 225.000,00 Kč spolu s

8,25 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 17.12.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úřední postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 23 C 111/2013, resp. 23 C 20/2017. Rozhodnutí ve věci nebylo dle žalobce vydáno v přiměřené lhůtě a délku řízení nelze považovat za přiměřenou. Podle názoru žalobce je třeba vzít v úvahu skutečnost, že v posuzovaném řízení byly předmětem nároky na náhradu škody, které mají svůj základ rovněž v nepřiměřené délce řízení, vydání nezákonného rozhodnutí, resp. nezákonného řízení, a to dokonce trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 10/2004. Tato okolnost, kumulace, opakování nesprávného úředního postupu, má mimořádný význam pro posouzení intenzity způsobené újmy. Za způsobenou nemajetkovou újmu žalobce původně požadoval odškodnění ve výši 300 000 Kč, ale žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 75 000 Kč, proto se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 225 000 Kč. Svůj nárok žalobce u žalované uplatnil dne 16. 6. 2020.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní svůj nárok uplatnil dne 16. 6. 2020. K Projednání žádosti došlo dne 4. 12. 2020, přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci přiznala odškodnění ve výši 75 000 Kč. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů v celkové délce 7 let a 3 měsíců. Ve věci rozhodoval soud I. stupně jedenkrát, soud II. stupně rovněž jedenkrát a Nejvyšší soud ČR jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako zvýšený, když předmětem projednání byly nároky mající původ v nezákonném trestním stíhání žalobce. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že požadovaná částka ve výši 300 000 Kč je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit 75 000 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 Částku 93 750 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvé dva roky řízení částkou o 15 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, je nutné ponížit celkem o 20 %, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Konkrétně ponížit o 10% z důvodu složitosti řízení, ponížit o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy a navýšit o 10% z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce.

3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce nárok ve výši 300 000 Kč uplatnil u žalované dne 16. 6. 2020, přičemž žalovaná uhradila žalobci částku ve výši 75 000 Kč.

5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn.: 23 C 111/2013, soud zjistil, že 15.5.2013 byla podána ve věci žaloba dvěma účastníky, a sice JUDr. Ing. celé jméno žalobce a osobou anonymizována dvě slova, kdy žalobce požadoval zaplacení částky 1.535.143.599,00 Kč, sestávající z náhrady újmy za vykonanou vazbu od 10.3.2000 do 25.4.2001 ve výši 6.180.000,00 Kč, náhradu nákladů na obhajobu, poskytnutou právnímu zástupci JUDr. příjmení a JUDr. příjmení ve výši 5.323.047,00 Kč. Dále náhradu za ušlý zisk za dobu vazby ve výši 1.084.224,00 Kč, náhradu za ztrátu způsobenou znemožněním vykonávat povolání advokáta v době od 2.2.2005 do 31.12.2010 ve výši 18 mil. Kč, dále ušlý zisk ve výši 800 mil. Kč za nerozmnožení majetkových hodnot žalobce a dále žalobce b), tedy osoba anonymizována dvě slova za zmařenou investici náhradu škody ve výši 398.793.489,00 Kč 2.7.2013 byla podána soudem výzva na doložení právního zastoupení. 31.7.2013 vyzval soud účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. 17.7.2014 soud řízení přerušil do skončení předběžného projednání nároků žalobců žalovanou, a sice nejdéle do 31.12.2014 z důvodu trvání možnosti dalšího, byť i jen částečného uspokojení nároků žalobců žalovanou. 31.3.2015 soud rozhodl o pokračování v řízení. 3.9.2015 byla podána žalobci výzva, zda na žalobě trvá s ohledem na částečné vyplacení nároku ze strany žalované. 17.10.2015 podal žalobce návrh na zpětvzetí žaloby co do částky, týkající se nároku číslo tedy do částky 6.180.000,00 Kč s tím, že tento nárok uplatnil žalobce v řízení u zdejšího soudu, vedeném pod sp.zn. 20 C 181/2011 9.11.2015 soud řízení částečně zastavil co do částky 7.264.224,00 Kč 9.11.2015 rovněž žalobce navrhl ve věci další důkazy. 21.12.2015 soud vyzval žalobce k opravě jeho podání. 24.3.2016 vydal soud opravné usnesení k původnímu částečnému zastavení řízení. Dále číslo nařídil ústní jednání. 25.10.2016 nařídil další ústní jednání. 20.12.2016 další ústní jednání se konalo, při tom bylo rozhodnuto o vyloučení věci žalobce k samostatnému rozhodnutí, a dále byl ve věci vyhlášen konečný rozsudek, týkající se druhého účastníka.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn.: 23 C 20/2017 (tedy ve věci, která byla z původního řízení vyloučena k samostatnému projednání), soud zjistil, že 14.2.2017 soud nařídil ústní jednání na 14.3.2017. Po dokazování věc odročil na 25.4.2017. Po dalším dokazování tedy rovněž částečně zastavil řízení co do částky 4.972.643,00 Kč a jednání odročil na 23.6.2017 14.6.2017 podal žalobce odvolání proti částečnému zastavení řízení. 20.9.2017 byla věc předložena Městskému soudu v Praze. 18.10.2017 Městský soud v Praze rozhodl s tím, že soud I. stupně postupoval správně, když na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. V projednávané věci žalobce učinil částečné zpětvzetí žaloby zcela jednoznačně a srozumitelně, jeho projev vůle nezpůsobila žádné pochybnosti a z obsahu spisu je zřejmé, že zpětvzetí se týkalo nároku žalobce na náhradu nákladů za obhajobu v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 50 T 10/2004, takže usnesení o částečném zastavení řízení nemuselo v souladu s výše citovaným ustanovením § 169 odst. 2 obsahovat odůvodnění a nelze ho považovat za nepřezkoumatelné. 19.1.2018 soud nařídil nové jednání na 20.3.2018. Uvedeného dne soud ve věci nejednal, kdy tedy byla zaslána soudu omluva právního zástupce žalobce pro zdravotní indispozici a soud tedy jednání ve věci odročil na 13.4.2018 13.4.2018 soud ve věci jednal, prováděl další dokazování a následně jednání odročil na 15.6.2018 10.5.2018 žalobce doplnil k výzvě soudu svá tvrzení. 13.6.2018 se ústní jednání kvůli nemoci soudce nekonalo a bylo odročeno na neurčito. 2.7.2018 soud nařídil nové ústní jednání na 24.8.2018. Uvedeného dne provedl další dokazování a následně jednání odročil na 5.10.2018. 5.10.2018 poté soud vyhlásil ve věci rozsudek. Rozsudek byl následně za dva měsíce vyhotoven. 14.1.2019 podal žalobce proti rozsudku odvolání. 17.1.2019 byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. 14.2.2019 žalobce své odvolání odůvodnil. 5.3.2019 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání. 27.3.2019 žalobce soudu sdělil, že soudní poplatek ve věci hradit nebude. 12.6.2019 soud usnesení o výzvě žalobci k zaplacení soudního poplatku zrušil a zaslal žalované odvolání k vyjádření. 12.7.2019 byla následně věc předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. 5.8.2019 odvolací soud věc vrátil bez věcného vyřízení s tím, že za žalovanou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ačkoli dohoda o zastupování uzavřena mezi Českou republikou – Ministerstvem spravedlnosti a úřadem není ve spise založena a rovněž v rozsudku není tento zmocněnec v záhlaví uveden. Současně tedy byl soud I. stupně vyzván, aby tuto vadu odstranil. 14.8.2019 soud vyzval Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, aby zaslal pověření k zastupování Ministerstva spravedlnosti ČR ve věci. Dále 23.8.2019 vyhlásil opravné usnesení rozsudku ze dne 5.10.2018. Následně 6.11.2019 věc znovu předložil Městskému soudu v Praze. Městský soud 27.11.2019 vyžádal od zdejšího soudu přílohy, které byly přiloženy ke spisu. 5.12.2019 poté soud ve věci vyhlásil rozsudek, kdy v zamítavém výroku tento potvrdil a rozhodnutí následně nabylo právní moci dne 17.12.2019, vykonatelnosti 21.12.2019 17.2.2020 podal žalobce proti rozsudku dovolání. 18.2.2020 jej soud vyzval na zaplacení soudního poplatku a k předložení plné moci k zastupování v rámci dovolacího řízení. 2.4.2020 byla soudem vyhotovena výzva žalované k vyjádření se k dovolání. 30.4.2020 založil žalobce ve věci plnou moc k zastupování v dovolacím řízení. 5.5.2020 byl spis předložen s dovoláním Nejvyššímu soudu ČR 31.8.2020 bylo dovolání ve věci odmítnuto.

7. Předmětnou věc soud posoudil podle následujících právních předpisů.

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

16. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda v průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 23 C 111/2013, resp. 23 C 20/2017, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se soud zabýval jednak celkovou délkou řízení a jednak tím, zda v průběhu řízení došlo k průtahům ve vyřizování věci. Délka řízení je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žalobce, příp. od něj odlišných účastníků řízení.

18. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci 7 let a 3 měsíce. Řízení probíhalo na všech třech stupních soudní soustavy, kdy nalézací, odvolací i dovolací soud rozhodoval meritorně jednou. Řízení lze hodnotit jako složité, ve věci byly vyslechnuti svědci a bylo provedeno větší množství listinných důkazů. Žalobce v řízení uplatnil více nároků, přičemž o složitosti věci svědčí i fakt, že soud část nároku z důvodu vhodnosti vyloučil k samostatnému řízení. Žalobce se na délce řízení částečně podílel, kdy jednání muselo být na žádost žalobce odročeno a dále musel být žalobce vyzýván k dotvrzení rozhodných skutečností či doplnění odvolání.

19. Pokud jde o postup soudů, ve věci byl soudem prvního stupně způsoben mimořádný průtah, a to v délce jednoho roku, kdy 31. 7. 2013 vyzval soud účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání a další úkon soud učinil až dne 17. 7. 2014, kdy řízení přerušil. Současně je nutné přihlédnout k tomu, že uvedený průtah byl způsoben na samém počátku řízení, kdy soud činí pouze jednoduché úkony směřující k přípravě jednání, proto by uvedené úkony měly být činěny svižně a bez zbytečných průtahů. Z tohoto důvodu nelze uvedený průtah ve věci tolerovat. Co se týče dalšího průběhu řízení, jinou neodůvodněnou nečinnost již soud nevysledoval a řízení probíhalo koncentrovaně a jednotlivé úkony byly činěny v přiměřených lhůtách.

20. Co se týče významu předmětu řízení pro žalobce, ten lze hodnotit jako standardní. V posuzovaném řízení nelze presumovat vyšší význam řízení pro žalobce, jako je tomu u řízení trestních, vazebních či u řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích (viz stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010), neboť ve věci jde o řetězení odškodňovacích řízení, kdy tímto řízením se žalobce domáhá poskytnutí odškodnění za nepřiměřenou délku odškodňovacího řízení. Nelze souhlasit s žalovanou, že význam řízení pro žalobce je vyšší, jelikož nárok vychází z nezákonného trestního řízení. Takto presumovat vyšší význam pro žalobce bylo možné právě v posuzovaném řízení, kde šlo o poskytnutí odškodnění za nezákonné trestní stíhání. V tomto řízení jde pouze o odškodnění nepřiměřené délky odškodňovacího řízení, z tohoto důvodu nelze vyšší význam řízení pro žalobce dle citovaného stanoviska Nejvyššího soudu presumovat. Soud neshledal ani subjektivní vyšší význam posuzovaného řízení pro žalobce. Poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení je koncipováno tak, že má odškodnit psychické útrapy v souvislosti s obdobím nejistoty, v níž se z důvodu probíhajícího řízení účastník řízení nachází. V posuzovaném řízení šlo pouze o to, jaké odškodnění bude žalobci poskytnuto a žalobce tedy v mimořádné nejistotě být nemohl.

21. S ohledem na výše uvedené a s přihlédnutím ke složitosti věci a významu řízení pro žalobce soud konstatuje, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočívá v nepřiměřené délce řízení, která byla způsobena především z důvodu průtahu na straně soudu prvního stupně. Co se týče poskytnutí odškodnění za tento nesprávný úřední postup, považuje soud již poskytnuté odškodnění ze strany žalované před podáním žaloby za zcela dostatečné. Soud se ztotožňuje s žalovanou, že základní částku ve výši 93 750 Kč vypočtenou podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je nutné ponížit o 10 % z důvodu složitosti řízení a o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy. Soud se naopak neztotožňuje s žalovanou, pokud základní částku dále zvýšila o 10 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce, jelikož soud tento zvýšený význam neshledal. Vzhledem k tomu, že jde však o skutečnost, na základě které žalovaná již plnila před podáním žaloby, soudu nepřísluší do uvedeného zasahovat a s ohledem na skutečnost, že tedy žalovaná přiznala odškodnění vyšší, než které by přiznal zdejší soud, nezbývalo soudu než žalobu zamítnout. Pro úplnost soud dále sděluje, že se neztotožňuje s argumentem žalobce, že základní částka přiznávaná podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je příliš nízká, jelikož od vydání stanoviska došlo k podstatné změně ekonomické situace ve státě, a to například z důvodu inflace. Nejvyšší soud opakovaně rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutí vydaných v odškodňovacích řízeních podle zákona č 82/1998 Sb., přičemž pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že přiznávané částky nereflektují současnou ekonomickou situaci, své vlastní stanovisko by mohl revidovat, k tomu však nedošlo.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Za tři úkony (písemné vyjádření ve věci, příprava na jednání a účast na jednání) ji tedy přísluší částka ve výši 900 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.