OSPH02 45 C 7/2020-67

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 ⟪LB:lb_005⟫ za nějž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 ⟪LB:lb_007⟫ pro zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 150.000,00 Kč spolu s

9,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 21.6.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úřední postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 19 C 142/2011. Řízení trvalo 7 let a 3 měsíce, přičemž nebylo dle žalobce nikterak složité, svým chováním nepřispěl k prodlužování doby vedení řízení a délka řízení je způsobena postupem soudů, kdy nadřízené soudy opakovaně rušily rozhodnutí nižních soudů. Za nejdůležitější ze zvažovaných kritérií považuje žalobce význam řízení pro něj. V předmětném řízení byl žalobce žalován protistranou, která se domáhala vrácení 2.374.157 Kč s příslušenstvím do majetkové podstaty dlužníka, kde žalobce působil jako předseda představenstva a generální ředitel v několika předešlých letech, než nastoupil do starobního důchodu. Táhnoucí se řízení, které pro žalobce znamenal dlouhodobý stav nejistoty, se zásadně podepsalo na jeho psychické kondici. Vzhledem k povaze řízení, kde po něm protistrana žádala vrácení peněžních prostředků, které mu byly vyplaceny za jím vykonanou práci pro společnost, které se v profesním životě naplno věnoval, pro něho znamenalo stigmatizaci okolí ve formě nálepky osoby, která přivedla společnost do úpadku, a proto je nucen jí vrátit žalované peněžní prostředky, jejichž výše je enormní. Z tohoto důvodu a s poukazem na judikaturu ESLP, konkrétně jeho rozhodnutí ve věci příjmení proti České republice ze dne 10. července 2003, žalobce poukazuje na to, že soudy i jiné orgány veřejné moci by při vyřizování jim napadlých případů měly s větší péčí přistupovat k těm řízením, jejichž účastníky jsou osoby vážně nemocné či osoby vyššího věku. Pro dlouhodobou neschopnost soudů ve věci pravomocně rozhodnout, se žalobce uchýlil k variantě mimosoudní dohody, neb vidina několika dalších let pokračování v řízení by pro něho znamenalo další psychické vypětí, které již dál žalobce nechtěl postupovat s ohledem na svůj věk. Žalobce se na základě výše uvedeného rozhodl pro určení výše přiměřeného zadostiučinění ve svém případě vycházet z horní hranice, tedy z částky 1.667 Kč za jeden měsíc řízení. Dále žalobce upozorňuje, že je v jeho případě při stanovení konečné částky třeba uvažovat i okolnosti vypočtené v ust. § 31a odst. 3 písm. e) zák. o odpovědnosti za škodu, tedy význam předmětu řízení pro jeho osobu, jakožto poškozeného. Význam řízení pro osobu poškozeného může být ovlivňováno subjektivními faktory, mezi které patří např. věk, či zdravotní stav. Nejvyšší soud ve svém usnesení č. j. 30 Cdo 2468/2015, ze dne 28. února 2017 zdůraznil, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou (…) např. taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně; v takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje. Řízení probíhalo mezi žalobcovým 63 až 70 rokem života. Zde vzhledem k vyššímu věku a vysoké psychické náročnosti sporu, se žalobce rozhodl raději dohodnout s druhou stranou původního řízení, než se dále nacházet v dlouhodobé nejistotě, která byla způsobena dlouhodobou neschopností soudu ve věci pravomocně rozhodnout. Vzhledem k výši věku žalobce v průběhu původního řízení je zde naplněna domněnka vyššího významu předmětu řízení pro jeho osobu, která se promítne rovněž do zvýšené výše základního odškodnění za nemajetkovou újmu způsobené průtahy v řízení. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 20. 6. 2019.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní svůj nárok uplatnil dne 20. 6. 2019. K Projednání žádosti došlo dne 1. 4. 2020, přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Ve vztahu k žalobci posuzované řízení trvalo celkem 7 let a 2 měsíce. Byť bylo řízení zahájeno podáním žaloby dne 27. 10. 2011, žalobci v procesním postavení žalovaného byla žaloba společně s platebním rozkazem doručena až dne 5. 12. 2011, tento den lze tedy mít za okamžik, když se žalobce o řízení vedeném proti jeho osobě dozvěděl a mohla mu začít vznikat nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2952/2014). V posuzovaném řízení dle názoru žalované nedocházelo k průtahům ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu. Veškeré úkony soudu byly prováděny v přiměřených lhůtách. První rozsudek soudu I. stupně byl vyhlášen po 2 letech od zahájení řízení, navazující odvolací řízení bylo prodlouženo rozhodováním o osvobození žalobce od soudních poplatků a rozhodováním o procesním nástupnictví na straně žalující. Další rozsudek soudu I. stupně byl vyhlášen rok po vydání rozhodnutí odvolacího soudu. I v pořadí druhý rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen v rychlém sledu. I dovolací řízení proběhlo v přiměřené lhůtě, a to i vzhledem ke složitosti projednávaného případu. Posuzované řízení lze hodnotit jako složité po právní stránce, o čemž svědčí zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2018, č. j. 31 Cdo 4831/2017-441, kdy bylo rozhodováno velkým senátem Nejvyššího soudu ČR a velký senát se odchýlil od závěrů formulovaných v předchozích rozsudcích Nejvyššího soudu ČR ohledně posouzení vztahů mezi obchodní korporací a členy statutárních orgánů obchodních korporací. Ze závěrů vydaného rozhodnutí pak vyplynula i skutečnost, že řízení bylo do té doby vedeno před věcně nepříslušným soudem a řízení tak bylo přikázáno věcně příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové. U tohoto soudu pak byla stranám poskytnuta lhůta k mimosoudním jednáním a řízení bylo pravomocně ukončeno půl roku po předložení spisu. Z výše uvedeného vyplývá, že řízení opravdu probíhalo plynule a k průtahům nedocházelo. V namítaném řízení bylo rozhodováno na všech třech stupních obecné soudní soustavy. Žalovaná neklade účastníkům řízení k tíži využívání řádných i mimořádných opravných prostředků, je však nutno počítat s určitým prodloužením řízení v souvislosti s dobou nezbytnou k vydání rozhodnutí o podaných opravných prostředcích, a to bez zavinění soudu. Prvý rozsudek soudu I. stupně ze dne 16. 12. 2013 byl odvolacím soudem zrušen rozhodnutím ze dne 19. 5. 2015 z důvodu neúplných skutkových zjištění a z toho vyplývajícího nesprávného právního posouzení věci. Žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2236/2017, z něho se podává, že pod pojem nesprávnosti postupu orgánu veřejné moci je třeba zahrnout mimo jiné i takové případy, v nichž dojde ke zrušení rozhodnutí soudu nižšího stupně jenom proto, že soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu ČR. Podobným případem je i situace, kdy rozhodnutí soudu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady soudu nižšího stupně. V posuzovaném případě tak nelze ze skutečnosti, že první rozsudek soudu I. stupně byl zrušen odvolacím soudem, dovodit nesprávnost postupu soudu v projednávané věci. Význam řízení je žalovanou hodnocen jako zvýšený, a to vzhledem k výši žalobou uplatněné částky a vyššímu věku žadatele. Žalovaná však má za to, že soud věnoval řízení náležitou péči. Při hodnocení délky řízení je nutno vycházet z celkové doby řízení. Při přihlédnutí ke skutečnosti, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, s ohledem na jeho složitost a absenci průtahů ve smyslu nečinnosti soudu lze celkovou délku řízení hodnotit jako přiměřenou. Nárok žalobce na poskytnutí odškodnění za nemajetkovou újmu žalovaná nepovažuje za důvodný.

3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z potvrzení Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. 6. 2019 soud zjistil, že žalobce nárok v žalované výši uplatnil u žalované dne 20. 6. 2019.

5. Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn.: 19 C 142/2011, soud zjistil, že žalobou ze dne 27.10.2011 byla podána žaloba proti celé jméno žalobce, a to Ing. jméno jméno, jako insolvenčním správcem dlužníka právnická osoba, a.s., IČO a kterou se žalobce, tehdejší, tedy jako insolvenční správce domáhal na žalovaném zaplacení částky 2.374.157,00 Kč s příslušenstvím z titulu funkce předsedy představenstva společnosti, kterou tento měl vykonávat v období od 3.7.2003 až do 25.1.2011, a současně byl jmenován do funkce generálního ředitele společnosti. S ohledem na to tedy měl insolvenční správce zato, že žalovaný vykonával u dlužníka činnost, která spadá pod povinnosti předsedy představenstva společnosti a zároveň za tuto činnost pobíral odměnu z titulu pracovněprávního vztahu. Soud ve věci vydal platební rozkaz. Tento byl doručen žalobci 5.12.2011. Žalobce 15.12.2011 podal proti platebnímu rozkazu blanketní odpor. Tento odpor následně 9.1.2012 doplnil a podal ve věci vyjádření s tím, že bezdůvodné obohacení na jeho straně vůbec nevzniklo. 14.8.2012 se ve věci vyjádřil žalobce k odporu žalovaného. Následně 8.10.2012 soud ve věci nařídil jednání, a sice na 8.11.2012 5.11.2012 se ve věci vyjádřil žalovaný. 8.11.2012 soud ve věci jednal v rámci přípravného jednání a vyzval zástupce žalobce k doplnění tvrzených návrhů ohledně způsobu sjednání pracovně právních smluv se žalovaným, a to zejména z hlediska možnosti zavazovat současného úpadce, způsobu a výše odměny žalovaného jako předsedy představenstva, a dalších skutečností. Uvedené výzvě tehdejší žalobce 29.11.2012 vyhověl a svá tvrzení doplnil a předložil další důkazy. Doplnění žaloby bylo následně zasláno zástupci tehdejšího žalovaného 21.12.2012. Tehdejší žalovaný se prostřednictvím svého právního zástupce 23.1.2013 vyjádřil. Jeho vyjádření bylo zasláno 19.2.2013 žalobci, následně 24.4.2013 byla urgována vyjádření ze strany žalobce k zaslanému vyjádření žalovaného. 10.5.2013 se tehdejší žalobce vyjádřil k vyjádření žalovaného. Soud následně nařídil 27.6.2013 ústní jednání na 9.9. uvedeného roku. Uvedeného dne ve věci jednal bez účasti účastníků, kteří se omluvili, resp. omluvili se oba, jak žalobce, tak žalovaný a zúčastnili se pouze jejich právní zástupci. Soud provedl částečné dokazování a rovněž výslech svědka, který se dostavil k jednání, resp. tento výslech svědka učiněn nebyl, nicméně svědek se k jednání dostavil. Oprava: protokol je poněkud rozházený, strana 2 protokolu následuje před stranou 4, tedy výslech svědka příjmení jméno příjmení proveden byl, dále byl proveden výslech svědka jméno příjmení, jméno příjmení. Následně bylo jednání odročeno za účelem předložení písemných řečí a vyhlášení rozsudku. 19.9.2013 se ve věci vyjádřil znovu žalobce a předložil svou závěrečnou řeč. Dále 24.9.2013 předložil žalovaný svůj závěrečný návrh. Svědek příjmení 17.10.2013 následně urgoval prostřednictvím e-mailu proplacení svědečného. Soud tedy 19.10.2013 provedl kontrolu uvedeného svědka v centrální evidenci obyvatel, následně mu proplatil 23.10.2013 svědečné. Soud 16.12.2013 ve věci vyhlásil rozsudek, kterým rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalovanou částku a dále náhradu nákladů řízení. Dále 14.1.2014 soud ve věci vyhlásil doplňující rozsudek, kterým řízení částečně zastavil, dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek ve výši 94.968,00 Kč a náhradu nákladů řízení České republice. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně do spisu založeno 14.1.2014 a rozesláno účastníkům, jednalo se o oba rozsudky, jak původně vyhlášený rozsudek, tak rovněž rozsudek doplňující. 29.1.2014 se žalovaný odvolal proti oběma rozsudkům. Žalobce se následně 23.1.2014 odvolal proti rozsudku, jako na č.l. 158, tedy rozsudku původně vyhlášenému. Soud 7.2.2014 vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Žalovaný 11.2.2014 požádal o osvobození od soudních poplatků. Soud jej tedy 14.2.2014 vyzval k předložení jeho majetkových poměrů. Žalovaný požádal 18.3.2014 o prodloužení lhůty ke splnění této povinnosti, následně 24.3.2014 předložil vyplněné prohlášení o majetkových poměrech. Soud poté 25.4.2014 přiznal žalovanému 50 % osvobození od soudního poplatku z odvolání. 19.6.2014 soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání s tím, že žalovaný byl osvobozen pouze z 50 %, ve zbývající části tedy je zapotřebí soudní poplatek uhradit. Soudní poplatek byl následně 24.6.2014 ze strany žalovaného uhrazen. Soud přeposlal odvolání žalovaného zástupci tehdejšího žalobce 1.7.2014, rovněž přeposlal odvolání žalobce zástupci tehdejšího žalovaného. 18.7.2014 se k odvolání žalovaného vyjádřil právní zástupce žalobce. Následně byla věc předložena 2.9.2014 Krajskému soudu v Hradci Králové s oběma odvoláními. Krajský soud v Hradci Králové nařídil 27.11.2014 ústní jednání ve věci na 3.2.2015. 30.1.2015 podali účastníci návrh na změnu v účastnících řízení, procesní nástupnictví, kdy novým nabyvatelem uvedené vymáhané pohledávky je právnická osoba, s.r.o., IČO, a předložili současně smlouvu o postoupení pohledávek. Téhož dne požádala právnická osoba o odročení jednání s tím, že dosud nebylo rozhodnuto o právním nástupnictví. 30.1.2015 se k uvedenému odvolání žalobce vyjádřil žalovaný, a toto bylo zasláno odvolacímu soudu. Soud 30.1.2015 k žádosti postupníka, tedy žalobce, odvolal účast obou zástupců účastníků na jednání 3.2.2015. Poté 2.2.2015 soud rozhodl o právním nástupnictví, a sice původní pohledávku Ing. jméno, insolvenční správce dlužníka právnická osoba, byla postoupena tedy na právnická osoba, s.r.o. 7.2.2015 oznámil převzetí právního zastoupení nový právní zástupce právnická osoba, s.r.o. Následně 16.4.2015 soud nařídil ve věci ústní jednání na 12.5.2015, jedná se o jednání před odvolacím soudem. Uvedeného dne soud ve věci jednal, vyslechl účastníky, jednalo se o senátní věc, a následně vyhlásil usnesení, že jednání se za účelem vyhlášení rozhodnutí, odročuje na 19.5.2015. Uvedeného dne soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Písemné vyhotovení uvedeného rozsudku bylo následně do spisu založeno 12.6.2015 a zasláno oběma zástupcům účastníků. 28.8.2015 soud ve věci nařídil další jednání na 20.11.2015 a obeslal účastníky. Uvedeného dne soud ve věci dále jednal, načeš jednání za účelem provedení dokazování odročil na neurčito. 20.11.2015 byla od insolvenčního správce právnická osoba, Ing. jméno, vyžádána zpráva ohledně veškerých odměn, které byly vyplaceny v období 2009 – 2011 místopředsedovi představenstva a členům představenstva, a dále provedl dožádání výslechu jméno příjmení k Okresnímu soudu do obec 30.11.2015 bylo dožádání zasláno Okresnímu soudu ve obec Okresní soud předvolal jméno příjmení na 16.12.2015 k výslechu. 7.12.2015 byla do spisu založena žádost tehdejšího právního zástupce žalovaného o odročení jednání, které bylo nařízeno k provedení důkazu na 16.12.2015, a sice s ohledem na kolizi s jednáním. 8.12.2015 Okresní soud ve obec žádosti žalobce vyhověl a jednání odročil na 5.1.2016. Uvedeného dne byl svědek jméno příjmení vyslechnut a následně protokol o výslechu byl zaslán dožadujícímu soudu, ten 12.2.2016 nařídil ústní jednání ve věci na 8.3. uvedeného roku. Následně svědek příjmení jméno příjmení, který byl předvolán v dané věci, požádal o schválení cesty do obec osobním autem. 2.3.2016 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalovaného. 14.3.2016 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalobce. 18.3.2016 soud ve věci jednal, vyslechl svědka příjmení jméno příjmení a následně jednání přerušil na 5 minut s tím, že poté svědkovi přiznal svědečné. Následně soud vyzval obě strany sporu, aby veškerá svá tvrzení a důkazní návrhy předložily soudu nejpozději do skončení daného jednání ve věci, a jednání poté odročil za účelem doplnění dokazování na 18.4.2016 18.3.2016 rovněž soud urgoval sdělení od správce Ing. jméno s tím, že rovněž předvolal svědky jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení. 29.3.2016 soud ve věci vydal platební poukaz pro vyúčtování cestovních výdajů Ing. Černíka. 29.3.2016 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalovaného a předložil další důkazy, tedy zápisy o valných hromadách, účetní závěrky a výroční zprávy. 5.4.2016 se ve věci vyjádřil Ing. jméno jméno a předložil soupis majetku a výplat. 11.4.2016 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalovaného. 18.4.2016 soud ve věci jednal, vyslechl svědkyni jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení. Následně jednání za účelem doplnění dokazování odročil na termín 27.5.2016 19.4.2016 soud žádal znovu zprávu o správce Ing. jméno, týkající se odměn z pracovních i dalších právních vztahů, vyplacených právnická osoba Ing. jméno příjmení. Ing. jméno odpověděl 25.4.2016, kdy zaslal soupis a mzdové listy. 24.5.2016 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalovaného a předložil závěrečný návrh. 25.5.2016 předložil závěrečný návrh právní zástupce tehdejšího žalovaného. 27.5.2016 soud ve věci provedl další důkazy a následně za účelem předložení, resp. doplnění závěrečných návrhů, jednání odročil na neurčito. 31.5.2016 se ve věci vyjádřil právní zástupce tehdejšího žalobce a předložil vyúčtování svých nákladů. 1.6.2016 předložil vyúčtování nákladů řízení právní zástupce žalovaného. Soud poté 24.6.2016 ve věci vyhlásil rozsudek, kterým řízení částečně zastavil, žalobu zamítl ve zbývající části, nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, žalobci uložil povinnost zaplatit ČR soudní poplatek a dále uložil tehdejšímu žalobci náhradu nákladů řízení státu. Rozsudek byl ve věci vyhotoven 22.7.2016 a nabyl právní moci co do výroku I. 11.8.2016, co do výroku II. a IV. 7.3.2017. Proti rozsudku 5.8.2016 podal právní zástupce tehdejšího žalobce odvolání. 10.8.2016 odvolání doplnil. Toto bylo, předtím, 8.8.2016 zasláno zástupci žalovaného na vědomí. Rovněž žalovaný podal 10.8.2016 proti rozsudku odvolání, a sice blanketní s tím, že toto bude doplněno do 30 dnů. Část odvolání byla současně rovněž přiložena. 26.9.2016 soud vyzval žalovaného, aby odstranil vady svého odvolání, doplnil čeho se domáhá a doplnil další náležitosti. 10.10.2016 žalovaný své odvolání doplnil. Toto bylo následně zasláno rovněž právnímu zástupci žalobce 13.10.2016 4.11.2016 byla obě odvolání předložena Krajskému soudu v Hradci Králové Krajský soud v Hradci Králové nařídil 30.11.2016 ústní jednání ve věci na 31.1.2017 27.1.2017 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalovaného. 31.1.2017 soud ve věci jednal, vyslechl účastníky a poté, po poradě senátu bez přerušení jednání vyhlásil usnesení s tím, že za účelem vyhlášení rozhodnutí jednání odročil na 7.2.2017 2.2.2017 předložil právní zástupce žalovaného vyčíslení nákladů odvolacího řízení. 7.2.2017 soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích II. a V. potvrdil, ve výroku III. změnil s tím, že žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 465.152,00 Kč. Dále rozsudek okresního soudu v napadeném výroku IV. změnil tak, že žalobci se povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 94.968,00 Kč neukládá, a dále rozhodl o povinnosti žalobce uhradit žalovanému náklady odvolacího řízení. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně do spisu založeno 6.3.2017 9.5.2017 se proti rozsudku dovolal tehdejší žalobce. Dovolání bylo následně 16.5.2017 zasláno právnímu zástupci žalovaného. 18.5.2017 byl žalovaný vyzván, aby se k dovolání písemně vyjádřil. 2.6.2017 se žalovaný vyjádřil k dovolání žalobce. 3.7.2017 byla následně věc předložena Nejvyššímu soudu v Brně Nejvyšší soud 30.8.2017 vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Následně 18.9.2017 vrátil věc bez věcného rozhodnutí Okresnímu soudu v Hradci Králové s tím, že z plné moci, udělené JUDr. jméno příjmení žalovaným neplyne, že by tento byl oprávněn jej zastupovat rovněž v dovolacím řízení, přesto mu bylo doručeno dovolání. Proto tedy vrátil věc soudu I. stupně s tím, aby mu ji s novou předkládací zprávou znovu předložil poté, kdy soudní poplatek bude zaplacen a kdy bude doložena plná moc žalovaného. 6.9.2017 byl ze strany tehdejšího žalobce zaplacen soudní poplatek za dovolání. 27.9.2017 byla předložena plná moc ze strany žalovaného k zastupování v dovolacím řízení. 9.10.2017 byl spis znovu předložen Nejvyššímu soudu v Brně 13.3.2018 byl celý spis předložen předsedou senátu velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia s tím, že při posouzení předkládací zprávy dospěl tříčlenný senát k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen (mimo jiné) ve zde uvedených rozsudcích Nejvyššího soudu s tím, že tedy jednomyslně rozhodl, že věc bude předložena velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia. 11.4.2018 velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia rozhodl, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, se ruší a věc se postupuje Krajskému soudu v Hradci Králové, jako soudu věcně příslušnému. Jeho rozhodnutí bylo vyhotoveno a založeno do spisu téhož dne. Následně byl spis 18.4.2018 vrácen Okresnímu soudu v Hradci Králové k rozeslání stejnopisu rozhodnutí o dovolání účastníkům. Okresní soud tak učinil 19.4.2018 a poté spis 14.6.2018 předložil Krajskému soudu v Hradci Králové Krajský soud 17.8.2018 nařídil ve věci ústní jednání na 9.10.2018 a předvolal účastníky. Uvedeného dne před přednesem žaloby oba zástupci účastníků navrhli, aby se jednání nekonalo s tím, že se pokusí vejít ve vzájemný kontakt a vyřešit celou věc smírným způsobem. Soud proto vyhlásil usnesení, že se jednání nekoná a poskytl účastníkům lhůtu do 15.11.2018 k mimosoudním jednáním, na základě kterých by mohl být spor mezi nimi ukončen. V případě, že by se mimosoudní jednání mezi účastníky nezdařila, nařídil současně jednání na 20.11.2018. Jednalo se o věc, která je projednávána před Krajským soudem v Hradci Králové nově pod sp.zn. 38 Cm 35/2018. Spis byl poté založen na lhůtu do 15.11.2018 15.11.2018 zaslal JUDr. jméno jméno další přílohy přihlášky pohledávky Krajskému soudu v Hradci Králové ve věci insolvenční spisová značka, a zřejmě tedy k informaci. Téhož dne zástupce žalovaného sdělil soudu, že mimosoudní jednání mezi účastníky byla úspěšná a žádá tedy o odročení jednání, aby mohla být podepsána mimosoudní dohoda. 16.11.2018 soud žádosti o odročení jednání vyhověl a jednání odročil na neurčito. Téhož dne soud zaslal oběma zástupcům přípis, že očekává zprávu o uzavřeném mimosoudním jednání nejpozději do konce roku 2018. 21.12.2018 předložil právní zástupce tehdejšího žalobce zpětvzetí žaloby s tím, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o narovnání. Téhož dne zaslal právní zástupce žalovaného obsahově totožné sdělení s tím, že sdělil, že byla mezi účastníka uzavřena dohoda o narovnání. 28.1.2019 poté Krajský soud v Hradci Králové vydal usnesení o zastavení řízení s ohledem na mimosoudní dohodu mezi účastníky, jako na č.l. 479. Spis byl následně předložen 20.2.2019 na tzv. statistiku a ukončení spisu.

6. Z dohody o narovnání uzavřené mezi právnická osoba, s.r.o. a celé jméno žalobce ze dne 18.12.2018, soud zjistil, že právnická osoba se zavázala uhradit současnému žalobci narovnací částku ve výši poloviny náhrady nákladů řízení, tedy částku 260.073,50 Kč s tím, že tato bude započítána na nárok dlužníka, tedy žalobce v tomto řízení, na úhradu narovnací částky oproti nároku věřitele na vydání uhrazených nákladů řízení ve výši 520.147,00 Kč.

7. příjmení jméno příjmení příjmení, dcera žalobce, vypověděla, že žalobce byl v době probíhajícího řízení nervóznější a podrážděnější, ale o důvodu s ní nemluvil a ona sama se jej na nic neptala, žalobce nikdy nechtěl zatahovat do rodiny své pracovní problémy. Svědkyně žije s vlastní rodinou odděleně mimo bydliště žalobce. Až později po vynesení rozsudku jí sdělil, čeho se řízení týká a z rozsudku byl velmi smutný, svědkyně se žalobce mimo jiné rovněž zeptala, zda se dané věci dopustil, což on popřel. O výsledku celého řízení se s ní již nebavil a ona sama se jej na to neptala. Celá situace byla dle svědkyně divná, asi někteří přátelé z konkurenční firmy s ním měli náhle ukončit kontakty a i k ní se chovali odtažitě. Důvodem takového chování dle svědkyně bylo asi uvedené řízení. Po pravomocném skončení věci žalobci spadl kámen ze srdce a byl rád, že celá věc skončila. Co se týče insolvenčního řízení na firmu jejího otce, svědkyně výslovně uvedla, že to byla ostuda. Současně však nebyla schopna s jistotou potvrdit, co konkrétně změnu v chování rodinných způsobilo.

8. Pan příjmení příjmení vypověděl, že žalobce měl ve právnická osoba klíčové postavení a byl dominantní osobou. Následně z důvodu důchodového věku chtěl své pravomoci ve firmě delegovat na jinou osobu, aby si mohl užít více odpočinku. Žalobce měl však problém sehnat kompetentní osobu, které by mohl pravomoci delegovat, takže když z firmy odešel, firma měla méně zakázek, což vyústilo v zahájení insolvenčního řízení vůči firmě. Žalobce těžce vnímal situaci, v níž se firma ocitla a nevěděl, jak by mohl firmě pomoct, následně pro žalobce byla další rána, když se dozvěděl, že část prostředků vyplacených firmou by měl vrátit, což mu způsobovalo psychické obtíže.

9. Z dalších provedených důkazů soud žádná další relevantní skutková zjištění pro posouzení, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, nezjistil.

10. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Co se týče listinných důkazů, nebyly stranami rozporovány. Co se týče svědeckých výpovědí, soud neměl důvod uváděným skutečnostem nevěřit, byť ve věci byly vyslechnuty osoby s citovou vazbou vůči žalobci, výpovědi byly spontánní, jisté a přesvědčivé.

11. Předmětnou věc soud posoudil podle následujících právních předpisů.

12. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

14. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

15. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

20. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda v průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 19 C 142/2011, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se soud zabýval jednak celkovou délkou řízení a jednak tím, zda v průběhu řízení došlo k průtahům ve vyřizování věci. Délka řízení je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žalobce, příp. od něj odlišných účastníků řízení.

22. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci 7 let a 2 měsíce. Řízení probíhalo na všech třech stupních soudní soustavy, kdy nalézací i odvolací soud meritorně rozhodoval dvakrát a jednou soud dovolací. Řízení lze hodnotit jako složité, a to jak po hmotněprávní i procesní stránce. O hmotněprávní složitosti celé věci svědčí fakt, že při posouzení věci v rámci dovolání tříčlenný senát Nejvyššího soudu dospěl k právnímu závěru odlišnému od již ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Věc byla následně postoupena velkému senátu Nejvyššího soudu, který se od své rozhodovací praxe odchýlil a formuloval jiný právní závěr. Věc byla složitější i po procesní stránce, kdy muselo být rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a procesním nástupnictví a ve věci bylo nutné vyslechnout vícero svědků. Žalobce se na délce řízení nepodílel.

23. Pokud jde o postup soudů, musí zdejší soud konstatovat, že žádné období neodůvodněné nečinnosti nevysledoval. Postup soudů byl plynulý a jednotlivé úkony byly prováděny koncentrovaně a bez průtahů.

24. Co se týče významu předmětu řízení pro žalobce, ten lze hodnotit jako standardní. V posuzovaném řízení nelze presumovat vyšší význam řízení pro žalobce, jako je tomu u řízení trestních, vazebních či u řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích (viz stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010), neboť předmětem posuzovaného řízení je spor, který de facto vznikl v souvislosti s účastí žalobce v obchodní korporaci. Na základě svědeckých výpovědí má soud sice za prokázané, že subjektivně pro žalobce byla situace psychicky náročná, byť své pocity minimálně před svou dcerou nijak neventiloval. Nelze však mít postavené najisto, že tyto jeho negativní pocity byly způsobeny právě v příčinné souvislosti s probíhajícím řízením. Především ze svědecké výpovědi pana jméno příjmení vyplývá, že žalobce těžce nesl jak skutečnost, že se firma, kterou dlouhá léta budoval, dostala po jeho odchodu do důchodu do insolvence, tak i skutečnost, že po žalobci určitou částku požadovala firma prostřednictvím insolvenčního správce vrátit. Nelze tedy zhodnotit, jaká událost měla na psychický stav žalobce rozhodující vliv, přičemž pro posouzení této věci jsou rozhodné pouze skutečnosti, které nastaly v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením. Současně nelze mít za prokázané, že ztráta některých přátel, popřípadě skutečnost, že žalobce se neúčastnil aktivit, na které byl v rámci pracovního nasazení zvyklý, jsou v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením, jelikož uvedené může být rovněž důsledek toho, že žalobce z firmy odešel, tedy se neúčastnil dennodenních aktivit souvisejících s firmou, a proto nebyl v tak častém kontaktu s některými lidmi, jako byl v rámci pracovního života zvyklý. Současně v dané věci není možné přihlédnout k věku žalobce, jelikož dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2292/2012, ze dne 29. 11. 2012, jsou za osoby v pokročilejším věku považovány osoby starší 75 let, přičemž žalobce věku 75 let dosud nedosáhl.

25. S ohledem na výše uvedené a s přihlédnutím ke složitosti věci, významu řízení pro žalobce a dále k tomu, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, soud vyhodnotil celkovou dobu řízení jako přiměřenou, tedy ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, z tohoto důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Za tři úkony (písemné vyjádření ve věci, příprava na jednání a účast na jednání) ji tedy přísluší částka ve výši 900 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.