OSPH02 46 C 241/2020-41

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Lucií Kuchaříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení 180 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 56 250 Kč zastavuje.

II. Žaloba se co do částky 123 750 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 12 200 Kč, ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 180 000 Kč. Svou žalobu zdůvodnila tím, že byla v procesním postavení žalobkyně účastníkem řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 8, sp. zn. 12 C 480/2014, zahájeného dne 15. 12. 2014 a skončeného

30. 1. 2020 Celkem řízení svou délkou přesáhlo 5 let a jeho délka tak byla zcela nepřiměřená. Pro žalobkyni mělo řízení značný význam, neboť se jednalo o spor o náhradu škody na zdraví způsobné nemocnicí, v níž při operaci ruky došlo k poranění hrudi žalobkyně. Žalobkyně trpí následky poranění v podobě poúrazového stresu dosud. Délka řízení se projevovala na psychice žalobkyně, která byla nucena se po celou dobu řízení k poranění vracet. Výši zadostiučinění žalobkyně vypočetla z částky 15 000 Kč za 1 rok řízení (za první 2 roky v částce poloviční) s tím, že je namístě s ohledem na význam řízení pro žalobkyni výši zadostiučinění zvýšit na trojnásobek. Žalobkyně svůj nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnila u žalované dne

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.

30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žalobkyně má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů v částce 12 200 Kč. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále

3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Uvedla, že žádost žalobkyni byla shledána částečně důvodnou a žalobkyni bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 56 250 Kč. Délka řízení činila 5 let a 2 měsíce. Řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval meritorně dvakrát, odvolací soud jednou. V prvním roce řízení po neúspěšné mediaci se vyskytl průtah v délce pěti měsíců, jinak výrazné průtahy řízení žalovaná neshledala, ovšem jednání byla nařizována a konala se s většími časovými odstupy. Řízení bylo i poněkud nekoncentrované, znalecký posudek byl zadán až po opakovaných soudních jednáních bez většího posunu ve věci, rozsudek soud I. stupně vydal až po téměř pěti letech od podání žaloby. Řízení bylo po skutkové stránce složitější, předmětem řízení byla náhrada škody na zdraví, znaleckými posudky muselo být prokázán jak vznik škody, tak i její vyčíslení. V řízení bylo vyslýcháno i několik svědků. Význam řízení byl hodnocen jako vyšší z důvodu předmětu řízení, nicméně s ohledem na přiznanou částku nelze tento význam hodnotit jako zásadní. Základní částka zadostiučinění činí 62 500 Kč, tato byla s ohledem na složitost věci snížena o 20 %, a zvýšena pro vyšší význam pro žalobkyni o 10 % Celkem tak výše zadostiučinění činí 56 250 Kč.

3. Žalobkyně v reakci na vydání stanoviska žalovanou po podání žaloby vzala svou žalobu co do částky 56 250 Kč zpět. Ve zbytku na žalobě trvala. Z tohoto důvodu soud s ohledem na ustanovení dle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobce se podáním ze dne 24. 2. 2020 nazvaným uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřených průtahů soudního řízení obrátila na žalovanou s požadavkem na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 180 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 480/2014.

6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. Celkovou délku řízení žalovaná vypočetla na 5 let a 2 měsíce a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 56 250 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení

(v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila o 20 % z důvodu složitosti projednávané věci a zvýšila o 10 % z důvodu významu pro žalobkyni.

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 12 C 480/2014, soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: ⟪LB:lb_001⟫ -) dne 15. 12. 2014 byla podána žaloba žalobkyní celé jméno žalobkyně proti žalované nemocnice o náhradu škody na zdraví ve výši 72 000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_002⟫ -) dne 22. 1. 2015 byl vydán platební rozkaz ⟪LB:lb_003⟫ -) dne 2. 2. 2015 byl proti platebnímu rozkazu podán žalovanou odpor ⟪LB:lb_004⟫ -) dne 19. 2. 2015 se žalovaná vyjádřila k žalobě ⟪LB:lb_005⟫ -) dne 30. 4. 2015 byli účastníci vyzváni, aby sdělili osobu mediátora, na které se dohodli a u níž absolvují první setkání s mediátorem, již soud nařídí ⟪LB:lb_006⟫ -) dne 9. 6. 2015 soud nařídil účastníkům první setkání se zapsaným mediátorem a řízení na 3 měsíce přerušil ⟪LB:lb_007⟫ -) dne 13. 8. 2015 informovala žalobkyně soud o výsledcích prvního setkání s mediátorem ⟪LB:lb_008⟫ -) dne 8. 1. 2016 soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ⟪LB:lb_009⟫ -) dne 25. 1. 2016 žalobkyně svá tvrzení doplnila ⟪LB:lb_010⟫ -) dne 12. 2. 2016 bylo nařízeno jednání na 9. 6. 2016 ⟪LB:lb_011⟫ -) dne 9. 6. 2016 se konalo jednání, při kterém byla přednesena žaloba, obrana, bylo dáno rozsáhlé poučení dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Jednání bylo odročeno na 9. 2. 2017. ⟪LB:lb_012⟫ -) dne 18. 7. 2016 bylo žalobkyni uloženo složit zálohu na náklady důkazu ⟪LB:lb_013⟫ -) dne 29. 7. 2016 byla záloha uhrazena ⟪LB:lb_014⟫ -) dne 8. 8. 2016 se žalobkyně vyjádřila a předložila listinné důkazy ⟪LB:lb_015⟫ -) dne 8. 8. 2016 soud vyzval žalovaného k písemnému doplnění tvrzení ⟪LB:lb_016⟫ -) dne 8. 8. 2016 předvolal soud k jednání navržené svědky ⟪LB:lb_017⟫ -) dne 17. 8. 2016 se žalovaná vyjádřila k výzvě soudu. Toto bylo dne 31. 8. 2016 zasláno protistraně ⟪LB:lb_018⟫ -) dne 18. 1. 2017 se z jednání omluvil svědek ⟪LB:lb_019⟫ -) dne 2. 2. 2017 se z jednání omluvil další svědek ⟪LB:lb_020⟫ -) dne 9. 2. 2017 se konalo jednání, při kterém bylo dáno poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. žalovanému. Byly provedeny listinné důkazy, byly provedeny výslechy 2 svědkyň, a jednání bylo odročeno za účelem výslechu dalších svědků na 27. 6. 2017 ⟪LB:lb_021⟫ -) dne 3. 3. 2017 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení zálohy na provedení důkazu. Tato byla dne 9. 3. 2017 uhrazena. ⟪LB:lb_022⟫ -) dne 27. 6. 2017 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut svědek, a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku ⟪LB:lb_023⟫ -) dne 7. 7. 2017 předložila žalobkyně své dotazy na znalce ⟪LB:lb_024⟫ -) dne 14. 12. 2017 žalobkyně žádá o ustanovení znalce ⟪LB:lb_025⟫ -) dne 22. 12. 2017 soud ustanovuje znalce ⟪LB:lb_026⟫ -) dne 14. 5. 2018 byl předložen soudu znalecký posudek ⟪LB:lb_027⟫ -) dne 2. 3. 2018 byl zapsán úřední záznam, dle kterého byl předseda senátu od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 dočasně přidělen k výkonu funkce k Městskému soudu v Praze, proto nemohl po dobu svého dočasného přidělení činit žádné úkony ⟪LB:lb_028⟫ -) dne 14. 5. 2018 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům ⟪LB:lb_029⟫ -) dne 22. 5. 2018 bylo rozhodnuto o znalečném ⟪LB:lb_030⟫ -) dne 31. 5. 2018 se žalobkyně ke znaleckému posudku vyjádřila ⟪LB:lb_031⟫ -) dne 9. 7. 2018 bylo nařízeno jednání na 29. 11. 2018 ⟪LB:lb_032⟫ -) dne 29. 11. 2018 se konalo jednání, při kterém byly provedeny listinné důkazy, byl vyslechnut znalec a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce a podání nového znaleckého posudku ⟪LB:lb_033⟫ -) dne 16. 1. 2019 bylo rozhodnuto o znalečném ⟪LB:lb_034⟫ -) dne 1. 3. 2019 bylo žalobkyni uloženo, aby složila zálohu na vypracování znaleckého posudku ⟪LB:lb_035⟫ -) dne 17. 4. 2019 byla ustanovena znalkyně ⟪LB:lb_036⟫ -) dne 22. 5. 2019 znalkyně předkládá znalecký posudek ⟪LB:lb_037⟫ -) dne 24. 5. 2019 bylo rozhodnuto o znalečném ⟪LB:lb_038⟫ -) dne 17. 7. 2019 bylo nařízeno jednání na 24. 10. 2019 ⟪LB:lb_039⟫ -) dne 24. 10. 2019 se konalo jednání, při kterém byla vyslechnuta znalkyně, bylo dáno poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř., byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 25. 10. 2019 ⟪LB:lb_040⟫ -) dne 25. 10. 2019 byl vyhlášen rozsudek. Tento byl dne 2. 12. 2019 rozeslán účastníkům ⟪LB:lb_041⟫ -) dne 6. 12. 2019 se žalovaná proti rozsudku odvolala ⟪LB:lb_042⟫ -) dne 14. 1. 2020 bylo odvolání doručeno žalobkyni k vyjádření ⟪LB:lb_043⟫ -) dne 30. 1. 2020 předkládá žalobkyně své vyjádření k odvolání ⟪LB:lb_044⟫ -) dne 6. 2. 2020 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání ⟪LB:lb_045⟫ -) dne 26. 2. 2020 soud o odvolání rozhodl tak, že rozsudek ve výrocích III. a IV. změnil. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 3. 2020.

8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. 6. 2016, tj. téměř za 4 měsíce. Při tomto jednání bylo dáno rozsáhlé poučení a jednání bylo odročeno až na 9. 2. 2016, tj. až za 8 měsíců. Je faktem, že v mezičase soud učinil několik dalších úkonů, nicméně od 31. 8. 2016 se již jen čekalo na jednání nařízené na 9. 2. 2017. K dalšímu průtahu došlo od 7. 7. 2017, kdy žalobkyně předložila své dotazy na znalce do 22. 12. 2017, kdy byl k urgenci žalobkyně znalec ustanoven. Z úředního záznamu sice vyplývá, že předseda senátu tou dobou pobýval na stáži, nicméně nečinnost po tuto dobu je třeba přičíst k tíži soudu, resp. žalované. Dne 9. 7. 2018 bylo nařízeno jednání na 29. 11. 2018, tj., na dobu za 4,5 měsíce. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

12. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

13. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k několika průtahům. Od 13. 8. 2015 kdy byl soud informován o výsledcích prvního setkání s mediátorem do 8. 1. 2016, kdy byla žalobkyně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. Jednání dne 12. 2. 2016 bylo nařízeno až na

14. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 15. 1. 2021, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 56 250 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení

(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka

15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

16. Řízení trvalo 15. 12. 2014, kdy byla podána žaloba do 11. 3. 2020, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolací soudu, kterým byl rozsudek soudu I. stupně částečně změněn. Celková délka posuzovaného řízení tak činila 5 let a 2 měsíce.

17. Posuzované řízení bylo celkově složitější. příjmení o náhradu škody na zdraví patří obecně ke sporům složitějším po právní i skutkové stránce. Pokud se jedná o procesní složitost, v řízení byli vyslýcháni svědci, byl zadán znalecký posudek a následně byl ustanoven další znalec k podání nového znaleckého posudku. S tím souvisela i nutnost rozhodnout o povinnosti ke složení záloh na provedení důkazů či následně rozhodovat o znalečném. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval ve věci jednou, odvolací soud také jednou.

18. Žalobkyně se na délce řízení podílela tím, že neuvedla veškeré skutečnosti potřebné pro rozhodnutí již v žalobě samé a soud byl nucen jí opakovaně vyzývat. Poprvé písemnou výzvou ze dne 8. 1. 2016 a následně též při jednání konaném dne 9. 6. 2016, při němž jí bylo dáno poučení dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., přičemž v některých bodech bylo toto poučení dáno žalobkyni ohledně shodných skutečností jako v písemné výzvě.

19. Stran činnosti soudu vyjma shora uvedených průtahů lze konstatovat, že lhůty jednotlivých úkonů ve věci byly sice činěny plynule, ale s většími časovými rozestupy. Samotné úkony směřovaly ke skončení věci.

20. Namítané řízení je spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011,

Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka. Namítané řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, když se jednalo o spor o náhradu škody na zdraví po nemocnici, přičemž škoda byla způsobena žalobkyni při operaci.

21. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalobkyně a žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

22. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 5 let a 2 měsíce částku 62 500 Kč (4x15 000+2x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 15 %, o dalších 5 % za rozhodování na dvou stupních soudní soustavy. O dalších 10 % soud základní částku snížil s ohledem na podíl žalobkyně na délce řízení. Důvody pro zvýšení náhrady o 20 % soud spatřuje ve významu řízení pro žalobkyni. Z důvodu postupu soudu nebyly shledány důvody pro zvýšení zadostiučinění, neboť období nečinnosti je již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Žalobkyni tak náleží zadostiučinění v celkové výši

56 250 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 56 250 Kč, tedy sumou odpovídající soudem určenou výši přiměřeného zadostiučinění, pročež nezbylo, než žalobu co do rozdílu mezi žalovanou částkou a výší přiměřeného zadostiučinění již přiznaného a vyplaceného žalovanou výrokem II. zamítnout.

23. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.