OSPH02 46 C 39/2021-86

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 33 488 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 488 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 46 512 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 512 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10 228 Kč, do

15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl v procesním postavení žalovaného účastníkem řízení vedeného Okresním soudem v Trutnově, sp. zn. 8 C 90/2015, zahájeného dne 11. 5. 2015 Poslední rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 13. 5. 2020, tj. po 5 letech. Soud prvního stupně a soud odvolací rozhodovaly ve věci dvakrát. Předmět řízení měl pro žalobce značný význam. Řízení jej finančně vyčerpávalo a poškozovalo jeho dobré jméno, když žalobě musel čelit sám, ačkoliv společnými škůdci byly také další subjekty. Žalobce má za to, že mu náleží přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 20 000 Kč za rok s tím, že za první dva roky mu náleží částka poloviční.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že u ní žalobce 17. 8. 2020 uplatil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 80 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). K projednání žádosti žalobce došlo dne 31. 5. 2021. Žalovaná dospěla k závěru, že v naříkaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení vzhledem k účastenství žalobce nebyla nepřiměřená. Celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 4 roky a 11 měsíců, řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, z toho soudem I. stupně a soudem odvolacím bylo rozhodováno dvakrát, Nejvyšším soudem jednou. Věc vykazovala jistou míru skutkové složitosti, soud prováděl obsáhlé listinné dokazování, vyslýchal řadu svědků, ve věci se konala řada jednání. Soud se také musel seznámit s připojeným spisem. V průběhu řízení navíc došlo k úmrtí jednoho z žalobců a bylo nutno vyčkat skončení dědického řízení a rozhodnout o nástupnictví. Soud rovněž rozhodoval o záměně účastníků na straně žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud taktéž rozhodoval o osvobození od soudních poplatků a v této souvislosti byl nucen zkoumat majetkové poměry žadatele. Význam předmětu řízení byl žalovanou shledán jako běžný. Žalovaná nezjistila nedůvodné prodlevy na straně soudu a má za to, že jeho délka odpovídala skutkové a procesní složitosti věci.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě označených a předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobce se dne 17. 8. 2020 obrátil na žalovanou se svým nárokem na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení, kterou vyčíslil částkou

80 000 Kč. Žalovaná přípisem ze dne 17. 8. 2020 potvrdila doručení podání žalobce dne

17. Posuzované řízení bylo složitější po procesní stránce. Během řízení došlo k úmrtí jednoho z žalobců, bylo vyčkáváno na výsledek dědického řízení a následně bylo třeba rozhodovat o nástupnictví po zemřelém žalobci, dále bylo rozhodováno o změně žaloby, o osvobození od soudních poplatků i o záměně účastníků z důvodu postoupení pohledávky. Proti rozhodnutí o neosvobození od soudního poplatku bylo podáno odvolání, o které rozhodoval odvolací soud. příjmení byl řešen na třech stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát, soud odvolací rozhodoval dvakrát ve věci samé a jednou o odvolání proti procesnímu usnesení, Nejvyšší soud rozhodoval ve věci samé jednou.

6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 31. 5. 2021 je patrné, že žalovaná po zhodnocení všech okolností případu dospěla k závěru, že v daném případě nedošlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, stát proto není odpovědný za tvrzenou nemajetkovou újmu. S ohledem na tento závěr náhradu nemajetkové újmy nepřiznala.

7. Ze spisu Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 8 C 90/2015, soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: ⟪LB:lb_001⟫ -) dne 11. 5. 2015 byla podána žaloba proti žalovanému celé jméno žalobce o zaplacení náhrady škody ve výši 1 131 921 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_002⟫ -) dne 14. 5. 2015 byli žalobci vyzváni k uhrazení soudního poplatku ⟪LB:lb_003⟫ -) dne 20. 5. 2015 byl soudní poplatek uhrazen ⟪LB:lb_004⟫ -) dne 1. 6. 2015 byla žaloba zaslána žalovanému. Doručena byla dne 3. 6. 2015 ⟪LB:lb_005⟫ -) dne 25. 6. 2015 se žalovaný k žalobě vyjádřil ⟪LB:lb_006⟫ -) dne 30. 6. 2015 bylo vyjádření žalovaného zasláno žalobcům k vyjádření ⟪LB:lb_007⟫ -) dne 5. 8. 2015 bylo nařízeno jednání na 21. 9. 2015 ⟪LB:lb_008⟫ -) dne 21. 9. 2015 se konalo jednání, při kterém byl sdělen předběžný právní názor soudu, proveden pokus o smír, v závěru bylo řízení koncentrováno a odročeno na 26. 11. 2015 ⟪LB:lb_009⟫ -) dne 8. 10. 2015 předložil žalovaný své vyjádření k doplnění návrhů ⟪LB:lb_010⟫ -) dne 26. 11. 2015 se konalo jednání, při kterém byly prováděny listinné důkazy, bylo dáno poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř., zástupcům účastníků bylo uloženo, aby závěrečné návrhy sdělili soudu písemně do 2. 12. 2015 a jednání bylo odročeno na 3. 12. 2015 za účelem vyhlášení rozsudku ⟪LB:lb_011⟫ -) dne 1. 12. 2015 předložil žalovaný svůj závěrečný návrh ⟪LB:lb_012⟫ -) dne 2. 12. 2015 předložili žalobci svůj závěrečný návrh ⟪LB:lb_013⟫ -) dne 3. 12. 2015 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Rozsudek by účastníkům rozeslán dne 16. 12. 2015 ⟪LB:lb_014⟫ -) dne 28. 12. 2015 se žalobci proti rozsudku odvolali ⟪LB:lb_015⟫ -) dne 4. 1. 2016 byli žalobci vyzváni k úhradě soudního poplatku s odvolání ⟪LB:lb_016⟫ -) dne 13. 1. 2016 byl soudní poplatek uhrazen ⟪LB:lb_017⟫ -) dne 14. 1. 2016 žalobci své odvolání doplnili ⟪LB:lb_018⟫ -) dne 22. 1. 2016 bylo odvolání zasláno žalovanému k vyjádření ⟪LB:lb_019⟫ -) dne 4. 2. 2 2016 žalovaný předkládá své vyjádření ⟪LB:lb_020⟫ -) dne 10. 2. 2016 byla věc předložena odvolacímu Krajskému soudu v Hradci Králové ⟪LB:lb_021⟫ -) dne 1. 3. 2016 byl soudem prvního stupně Krajskému soud zaslán úmrtní list žalobce a) ⟪LB:lb_022⟫ -) dne 9. 3. 2016 se Krajský soud v Hradci Králové dotázal soudu prvního stupně, pod jakou sp. zn. je projednáváno pozůstalostní řízení po žalobci a) ⟪LB:lb_023⟫ -) dne 11. 3. 2016 bylo Krajskému soudu v Hradci Králové odpovězeno ⟪LB:lb_024⟫ -) dne 15. 3 2016 se Krajský soud v Hradci Králové žádal notáře o sdělení, které osoby přicházejí do úvahy, jako dědicové po zemřelém žalobci a) ⟪LB:lb_025⟫ -) dne 17. 3. 2016 notář sdělil, že ve věci dosud neproběhlo předběžné šetření, takže není znám okruh dědiců ⟪LB:lb_026⟫ -) dne 28. 4. 2016 Krajský soud v Hradci Králové opakuje svůj dotaz na notáře ⟪LB:lb_027⟫ -) dne 25. 5. 2016 notář sděluje, že dědické řízení nebylo dosud ukončeno a okruh dědiců je teprve zjišťován ⟪LB:lb_028⟫ -) dne 11. 7. 2016 je zapsán úřední záznam, dle kterého byl notář telefonicky dotázán, zda jsou známy výsledky dědického řízení. Notář sdělil, že by měly být známy během jednoho až dvou měsíců ⟪LB:lb_029⟫ -) dne 12. 8. 2016 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o nástupnictví po zemřelém žalobci a). Rozsudek Okresního soudu zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, a proto, že bylo zjevně založeno na neúplně zjištěném skutkovém stavu ⟪LB:lb_030⟫ -) dne 24. 8. 2016 bylo usnesení Krajského soudu v Hradci Králové rozesláno účastníkům a současně bylo nařízeno jednání na 24. 10. 2016 ⟪LB:lb_031⟫ -) dne 14. 9.2016 se žalovaný vyjádřil a navrhl přistoupení vedlejších účastníků na svou stranu ⟪LB:lb_032⟫ -) dne 16. 9. 2016 byl žalovaný dotázán, v čem spatřuje smysl návrhového vedlejšího účastenství ⟪LB:lb_033⟫ -) dne 29. 9. 2016 žalovaný výzvě soudu vyhověl ⟪LB:lb_034⟫ -) dne 6. 10. 2016 předložili žalobci své vyjádření ⟪LB:lb_035⟫ -) dne 24. 10. 2016 se konalo jednání, při kterém byly konstatovány závěry odvolacího soudu. Bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a jednání bylo odročeno na 28. 11. 2016 za účelem pokračování v dokazování ⟪LB:lb_036⟫ -) dne 8. 11. 2016 se žalovaný vyjádřil k důkazům a tvrzením žalobců přednesených na jednání ⟪LB:lb_037⟫ -) dne 28 11. 2016 se konalo jednání, při kterém byla vyslechnuta svědkyně, provedeny listinné důkazy, dáno poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř., předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo odročeno na 6. 12. 2016 za účelem vyhlášení rozsudku ⟪LB:lb_038⟫ -) dne 6. 12. 2016 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla připuštěna změna žaloby, a žalobě bylo částečně vyhověno, a částečně byla zamítnuta. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 12. 12. 2016 ⟪LB:lb_039⟫ -) dne 20. 12. 2016 se proti rozsudku odvolal žalovaný ⟪LB:lb_040⟫ -) dne 27. 12. 2016 se odvolali též žalobci ⟪LB:lb_041⟫ -) dne 2. 1. 2017 byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku ⟪LB:lb_042⟫ -) dne 4. 1. 2017 žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků ⟪LB:lb_043⟫ -) dne 5. 1. 2017 bylo žalovanému zasláno prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k vyplnění ve lhůtě 14 dnů ⟪LB:lb_044⟫ -) dne 16. 1. 2017 žalovaný předložil vyplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ⟪LB:lb_045⟫ -) dne 19. 1. 2017 žalobci zdůvodnili své odvolání ⟪LB:lb_046⟫ -) dne 24. 1. 2017 bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalovanému ⟪LB:lb_047⟫ -) dne 25. 1. 2017 bylo opraveno datum rozsudku ⟪LB:lb_048⟫ -) dne 30. 1. 2017 se žalovaný proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků odvolal ⟪LB:lb_049⟫ -) dne 13. 2. 2017 bylo odvolání žalobce proti usnesení předloženo odvolacímu soudu. ⟪LB:lb_050⟫ -) dne 20. 3. 2017 bylo usnesení potvrzeno odvolacím soudem ⟪LB:lb_051⟫ -) dne 27. 3. 2017 byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku z odvolání ⟪LB:lb_052⟫ -) dne 4. 4. 2017 byl soudní poplatek složen ⟪LB:lb_053⟫ -) dne 12. 4. 2017 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku ⟪LB:lb_054⟫ -) dne 20. 4. 2017 byla věc předložena předsedovi soudu s oznámením o podjatosti soudce. O této bylo opatřením rozhodnuto tak, že věc bude projednána ve změněném obsazení senátu ⟪LB:lb_055⟫ -) dne 9. 10. 2017 soud vyžádal spis Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 8 C 14/2003. ⟪LB:lb_056⟫ -) dne 25. 10. 2017 bylo sděleno, že spis se nachází u znalce ⟪LB:lb_057⟫ -) dne 19. 12. 2017 Okresní soud v Trutnově doslal vyjádření žalovaného ze dne 8. 11. 2016 ⟪LB:lb_058⟫ -) dne 28. 2. 2016 byl opětovně vyžádán spis Okresního soudu v Trutnově 8 C 14/2003 ⟪LB:lb_059⟫ -) dne 30. 10. 2018 bylo nařízeno jednání na 14. 11. 2018 ⟪LB:lb_060⟫ -) dne 2. 11. 2018 zaslali žalobci návrh na záměnu účastníků ⟪LB:lb_061⟫ -) dne 9. 11. 2018 se k návrhu na záměnu účastníků vyjádřil žalovaný ⟪LB:lb_062⟫ -) dne 14. 11. 2018 se konalo jednání před odvolacím soudem, při kterém bylo rozhodnuto o záměně účastníků, a rozsudek soudu prvního stupně byl změněn. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 27. 11 2018 ⟪LB:lb_063⟫ -) dne 28. 1. 2019 podal žalovaný proti rozsudku Krajského soudu dovolání. ⟪LB:lb_064⟫ -) dne 5. 2. 2019 bylo dovolání rozesláno a žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku z dovolání. ⟪LB:lb_065⟫ -) dne 8. 2. 2019 byl soudní popletek z dovolání uhrazen. ⟪LB:lb_066⟫ -) dne 15. 2. 2019 byla věc předložena Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání a odkladu vykonatelnosti ⟪LB:lb_067⟫ -) dne 28. 2. 2019 s žalobci k dovolání vyjádřili ⟪LB:lb_068⟫ -) dne 18. 3. 2019 vzal žalovaný svůj návrh na odklad vykonatelnosti zpět ⟪LB:lb_069⟫ -) dne 15. 4. 2020 bylo dovolání odmítnuto. Toto bylo rozesláno účastníkům dne

13. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Řízení sice ve vztahu k žalobci trvalo pouhé 4 roky a 11 měsíců, bylo však zatíženo významnými průtahy v řízení před odvolacím a dovolacím soudem. Po podání v pořadí druhého odvolání ve věci byla věc předložena odvolacímu senátu dne 20. 4. 2017 a tento vyžádal k připojení spis až 9. 10. 2017 (6 měsíců). Po sdělení, že se spis nachází u znalce, soud další

4 měsíce neučinil ve věci ničeho. Po opětovném vyžádání spisu dne 28. 2. 2016 bylo řízení zatíženo obdobím nečinnosti, a to až do 30. 10. 2018 (8 měsíců), kdy bylo nařízeno jednání. K dalšímu průtahu došlo v řízení před Nejvyšším soudem, který o věci rozhodl až po 14 měsících od nápadu. Naříkané řízení tak sice netrvalo příliš dlouho, ale bylo zatíženo nepřiměřeným obdobím nečinnosti (v součtu 32 měsíců) ve vztahu k celkové délce řízení (59 měsíců).

8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

12. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

14. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení

(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka

15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

16. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 3. 6. 2015, kdy byla žalobci (v procesním postavení žalovaného) doručena žaloba, do 14. 5. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení

Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání. Celkem tedy řízení ve vztahu k žalobci trvalo 4 roky a

11 měsíců. Žalobkyně v naříkaném řízení vystupovala v procesním postavení žalované. Soud má za to, že nevěděl-li účastník o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

18. Žalobce se na délce řízení podílel tím, že své dovolání podal až poslední den lhůty.

19. Stran činnosti soudu lze postup soudu prvního stupně považovat za plynulý, jeho úkony směřovaly ke skončení věci. V pořadí první rozsudek však byl zrušen pro nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů a proto, že byl zjevně založen na neúplně zjištěném skutkovém stavu. Dále byla shledána období nečinnosti odvolacího soudu v řízení o v pořadí druhém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud zde od předložení věci soudem prvního stupně měl mezi úkony tři prodlevy v délce 6, 4 a 8 měsíců. Od předložení věci Nejvyššímu soudu do vydání rozhodnutí uběhlo 14 měsíců. S ohledem na povahu soudu nelze označit za průtah dobu do jednoho roku od zahájení řízení před ním (srov. jméno, P. příjmení za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 286 s.). Nejvyšší soud však tuto lhůtu překročil, což nelze než považovat za průtah v řízení přičitatelný státu.

20. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní civilní řízení o regresním nároku. Žalobce netvrdí, že by bylo osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn.

30 Cdo 2292/2012), ani že by byl nemocen. Namítané řízení mělo pro žalobce standardní význam. Skutečnost, že byl regres uplatněn pouze vůči jeho osobě, ačkoliv škůdců mělo být několik, na tomto hodnocení ničeho nemění. Je v zásadě věcí žalobce zda a vůči komu svůj nárok uplatní a skutečnost, že byl uplatněn pouze vůči žalobci, význam řízení nezvyšuje.

21. 10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne

22. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 4 let a 11 měsíců částku 58 750 Kč (3x15 000+11x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 45 % (za procesněprávní o 15 %, za počet stupňů soudní soustavy o 30 %). O další 3 % soud základní částku snížil s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Důvody pro zvýšení náhrady o 5 % soud shledal ve vydání nepřezkoumatelného rozsudku soudem I. stupně. Pokud se jedná o období nečinnosti, toto je již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 33 488 Kč.

23. Výrokem I. soud žalobci přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 8,25 % a to od 18. 2. 2021 do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 17. 8. 2020, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 17. 8. 2021. Žalovaná se tak dostala do prodlení od 18. 2. 2021 Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

24. Výrokem II. byla žaloba co do rozdílu mezi žalovanou a přiznanou částkou včetně úroku z prodlení zamítnuta.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.

30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 2 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 1 428 Kč. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 10 228 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.