OSPH02 46 C 80/2020-72

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 1 551 153,79 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 551 153,79 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. 6. 2018 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález, ze dne 6. 8. 2019. Vrchní soud, potažmo Nejvyšší soud a Ústavní soud svými rozhodnutím porušily žalobcova práva na spravedlivý proces zaručený mu ve čl. 36 odst. 1 Listiny. Žalobce v žalobě dále uvádí, jakým způsobem došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva. Jednak tedy název soudu nevzal v úvahu rozsudek název soudu čj. číslo jednací, v němž bylo postaveno najisto, že žalobcovo odstoupení od kupní smlouvy je platné a jednak nevzal v potaz rozsudek název soudu – pobočka ve věci spisová značka (prvostupňové rozhodnutí), ve kterém bylo postaveno najisto, že název soudu měl pro posouzení platnosti odstoupení od smlouvy všechny informace, odstoupení od smlouvy posoudil jako platné a název soudu – pobočka neměl důvod se od tohoto posouzení odchylovat. název soudu, Nejvyšší soud a Ústavní soud při svém rozhodování dále ignorovaly důkaz a zatížily řízení vadou. Žalobce sporuje správnost závěru Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 1. 6. 2018, čj. číslo jednací, vyjadřuje nesouhlas s tím, jak Nejvyšší soud posoudil vady dovolání a skutečnost, že rozhodl bez nařízení jednání. Pokud se jedná o usnesení Ústavního soudu ze dne ústavní nález, žalobce uvádí, že jeho tvrzení nemají opodstatnění, podobně jako jeho tvrzení, že se žalobce neměl důvod odvolávat, neboť žalobce se ani odvolat nemohl. Dále uvádí, že tvrzení Ústavního soudu nejsou pravdivá, když uvádí, že až název soudu posoudil havárii v rámci dokazování jako skutkové zjištění. Konečně, v rozporu se zásadou„ nikdo nemůže mít prospěch z vlastní nepoctivosti“ ponechaly všechny tři zmíněné soudy bez povšimnutí, že přiznáním nákladů žalovanému de facto posvětily prospěch žalovaného z jeho protiprávního jednání, které bylo důvodem pro odstoupení žalobce od kupní smlouvy, což nelze akceptovat. Vrchní soud tak uváděním nepravdivých důkazů nemající oporu v průběhu dokazování jak vlastního tak i u přechozích soudů a ignorování důkazu opatřeným prvoinstančním soudem způsobil žalobci škodu a porušil jeho právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud potvrzením nepravdivých údajů uváděných název soudu a bezdůvodným odmítnutím projednat věc v řádném řízení způsobil žalobci škodu a porušil právo na spravedlivý proces a Ústavní soud opětným potvrzením nedůkazů název soudu a ignorování důkazních řízení před název soudu a název soudu - pobočka i dodatečného důkazu rozeslaným název soudu způsobil žalobci škodu a porušil jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Výše škody představují poplatky za zmařené soudní řízení, náklady řízení, náklady na uvedení vozidla do provozu.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že ve smyslu § 13 zákona režim odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dopadá na úkony učiněné mimo rozhodovací činnost, nebo sice v jejím rámci, avšak za podmínky, že se v obsahu rozhodnutí neprojeví. Žalovaná po posouzení věci dospěla k závěru, že námitky žalobce ohledně pochybení všech soudů nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup dle § 13 zákona. V posuzované věci nedošlo k žádnému porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, žádné pravomocné rozhodnutí zde ani nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Žalovaná dále uvedla, že nemůže posuzovat správnost skutkových zjištění nebo nesprávnost právního posouzení, ani posuzovat předpoklady pro vydání rozhodnutí. Jde totiž o rozhodovací činnost soudu, která přímo vede k vydání rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti soudu nemůže žalovaná zasahovat, neboť soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé a nestranné soudy a nezávislí soudci a tuto jejich nestrannost a nezávislost nesmí nikdo ohrožovat. Přezkoumání soudních rozhodnutí ohledně jejich věcné správnosti je možné pouze na základě podaných řádných nebo mimořádných opravných prostředků, o nichž rozhoduje nadřízený soud. Žalovaná má za to, že podmínka nesprávného úředního postupu není splněna, když v řízení nebyl shledán nesprávný úřední postup a nelze ani shledat příčinnou souvislost mezi úředním postupem název soudu a tvrzenou škodou.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z podání nazvaného Náhrada škody ze dne 5. 3. 2020 je patrné, že žalobce svůj nárok na náhradu škody ve výši 1 551 153,79 Kč uplatnil u žalované. Uvedl v něm, že název soudu, Nejvyšší soud a Ústavní soud svými rozhodnutími porušily právo žalobce na spravedlivý proces zaručený v čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na majetek dle čl. 11, čímž způsobily vyčíslenou škodu.

6. Ze spisu název soudu – pobočka sp. zn. spisová značka soud zjistil následující: ⟪LB:lb_001⟫ -) z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 5. 2010 je zřejmé, že žalobce celé jméno žalobce požadoval po žalované právnická osoba, zaplacení částky 897 712,28 Kč. Svou žalobu zdůvodnil tím, že u žalované jako prodávající reklamoval vadu vozu spočívající v prorezavění v žalobě specifikovaných částí vozu. Žalovaná odmítla opravu provést, žalobce proto od smlouvy odstoupil a požadoval vrácení kupní ceny vozu poníženou o prospěch žalobce a o částku náhrady nákladů řízení z jiného řízení, kterou měl žalobce žalované zaplatit a kterou si započetl ⟪LB:lb_002⟫ -) z rozsudku soudu I. stupně ze dne 30. 7. 2013 je patrné, že soud uložil žalované uhradit žalobci částku 162 000 Kč s příslušenstvím, ve zbytku byla žaloba zamítnuta a žalobci jako převážně neúspěšnému uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ⟪LB:lb_003⟫ -) název soudu rozsudek I. stupně usnesením ze dne 31. 8. 2015 zrušil a vrátil k dalšímu řízení z důvodu vad petitu, k jehož opravě soud I. stupně žalobce ve smyslu

§ 5 o.s.ř. nevyzval ⟪LB:lb_001⟫ -) soud I. stupně opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 5. 5. 2016, kterým uložil žalované zaplatit žalobci částku 277 000 Kč s příslušenstvím a žalobci povinnost vydat vozidlo žalované. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta a žalobci uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalované a oběma účastníkům bylo uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení státu dle poměru úspěchu ve věci ⟪LB:lb_002⟫ -) dne 7. 9. 2017 se konalo jednání před odvolacím název soudu, kde bylo částečně zopakováno dokazování a rozhodnuto, že se rozsudek mění tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá a žalobci bylo uloženo nahradit náklady řízení žalované a státu. Písemné vyhotovení rozsudku doručil soud žalobci dne 6. 11. 2017 a tentýž den nabyl právní moci. Žalobce podal proti tomuto rozsudku dovolání. ⟪LB:lb_003⟫ -) Nejvyšší soud svým rozhodnutím ze dne 1. 6. 2018 dovolání žalobce odmítl. Dovolací soud nepřisvědčil názoru dovolatele, že se odvolací soud při rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, rozhodl-li o neplatnosti odstoupení od smlouvy odchylně v situaci, kdy jiný soud v dřívějším pravomocně ukončeném sporu posoudil jako předběžnou otázku, že odstoupení od smlouvy bylo platné. Nejvyšší soud zdůvodnil, proč k tomuto závěru dospěl. V otázce neprokázání příčinné souvislosti mezi korozí dveří vozu a jeho havárií, nepředvídatelnosti v otázce posouzení odstoupení od smlouvy a výše náhrady nákladů odvolacího řízení přiznané protistraně se Nejvyšší soud vyjádřil tak, že nemohou otevřít přípustnost dovolání již z toho důvodu, že dovolatel oproti požadavkům přípustnosti vymezeným pro obsah dovolání neuvedl, který z předpokladů přípustnosti dovolání v této části uplatňuje. Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání dovolání odmítl. ⟪LB:lb_004⟫ -) Ústavní soud rozhodl dne 6. 8. 2019, ústavní nález, o odmítnutí ústavní stížnosti. Touto žalobce napadl jak rozhodnutí Vrchního soudu, tak rozhodnutí Nejvyššího soudu Ústavní soud v usnesení shrnul případ žalobce a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh, uvedl, že má pravomoc přezkoumávat rozhodnutí či namítaný zásah z hlediska ústavnosti a uzavřel, že obecné soudy svým postupem neporušily základní práva stěžovatele. Ústavní soud pak velmi pečlivě a laicky srozumitelným způsobem vysvětlil soulad se zákonem/ústavou i předvídatelnost rozhodnutí název soudu, který učinil závěr o neplatnosti odstoupení žalobce od smlouvy na základě výsledků provedeného dokazování a posouzení na základě jiného skutkového stavu než předchozí soud. Ústavní soud pak uzavřel, že v projednávané věci nemá proti výrokům a odůvodnění rozhodnutí název soudu a Nejvyššího soudu ústavněprávních výhrad.

8. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení:

Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

10. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

11. Po skutkové stránce se žalobce domáhá toho, že ve svých rozhodnutích název soudu čj. číslo jednací, Nejvyšší soud, čj. číslo jednací a Ústavní soud, ústavní nález, uváděly nepravdivá tvrzení, která nemají oporu v průběhu dokazování u přechozích soudů, a to jak název soudu, tak u název soudu – pobočka.

12. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

13. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. zákona, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

14. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k zákonu (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).

15. Soud se nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě, přičemž v tomto ohledu uzavírá, že z důvodů uvedených níže není ve věci dán odpovědnostní titul, tedy z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. Ze skutkových tvrzení žalobce je totiž zřejmým, že nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, když z provedeného dokazování, konkrétně ze spisu název soudu – pobočka, sp. zn. spisová značka soud nezjistil, že by ať rozhodnutí odvolacího soudu, dovolacího soudu či Ústavního soudu bylo zrušeno či změněno. Tedy odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí není dán.

17. Pokud jde o druhý z možných odpovědnostních titulů - nesprávný úřední postup, pak soud odkazuje na výše uvedené. Žalobce se po skutkové stránce domáhá pochybení soudů, které ovšem spadají do samotné rozhodovací činnosti. Žalobce v tomto směru napadá jak postup, na jehož základně odvolací soud dospěl ke svým skutkovým zjištěním, dále zpochybňuje právní hodnocení a„ pravdivost tvrzení“ všech výše zmíněných soudů. S odkazem na výše uvedené nelze než uvést, že pojmově nemůže jít o nesprávný úřední postup, neboť skutková zjištění, závěry a právní hodnocení je typicky činností, která vede k vydání rozhodnutí a v jeho obsahu se projeví. Tedy v tomto případě by přicházel v úvahu pouze odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí, které by muselo být pro svou nezákonnost změněno či zrušeno a k tomuto však nedošlo. Tedy soud uzavírá, že ani odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu není dán.

18. Vzhledem k nedostatku odpovědnostního titulu se soud nezaobíral dalšími předpoklady, které zakládají odpovědnost státu za škodu.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal paušální náhradu za vyjádření k žalobě dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy celkem částku 300 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.