OSPH02 47 C 21/2020-71

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 180 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 84 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 96 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou ze 7. 9. 2020 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 180 00 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: 17 C 145/2009 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 11 let je nepřiměřená. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení o zaplacení částky ve výši 3 200 000 Kč jako právní nástupce své matky, původní žalobkyně, jež však v průběhu řízení zemřela. Právní předchůdkyně žalobce se v uvedeném řízení domáhala vrácení peněžité částky představující hodnotu daru – rodinného domu v obec. Uvedl, že ani z jeho ani ze strany jeho právní předchůdkyně nedocházelo k žádným průtahům. příjmení projednával Okresní soud v Liberci, Krajský soud v Hradci Králové, Nejvyšší soud ČR i Ústavní soud, když žalobce konstatoval, že se u žádného z vyjmenovaných soudů nedočkal spravedlnosti, neboť všechny aprobovaly nemorální a odporné chování žalovaných k původní žalobkyni, jež byla psychicky týrána s tím, že citoval z rozhodnutí Ústavního soudu v jiné kauze stejných účastníků:„ …nicméně ani zcela vyhovující výrok by již události minulé nemohl zvrátit a přinést klid či zadostiučinění již zemřelé právní předchůdkyni poškozeného…“ Poukázal, že přestože jeho matka podala žalobu již v roce 2009, tak se ani přes opakované dotazy a urgence ohledně nařízení jednání, tohoto nedožila, když zemřela dne datum, avšak první jednání ve věci se uskutečnilo až 19. 9. 2016. Naříkané řízení bylo ukončeno dne 5. 5. 2020, kdy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce. Dle žalobce věc nebyla ani po skutkové ani po právní stránce složitá. Zdůraznil, že žaloba s ohledem na věk jeho právní předchůdkyně ve výši více jak věk let v době podání žaloby, měla být projednána přednostně. Po smrti jeho matky, bylo řízení přerušeno, avšak i v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4 C 103/2012, ve kterém bylo rozhodováno o určení dědice, docházelo k průtahům. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu škody s tím, že za jeden rok řízení nárokoval částku ve výši 20 000 Kč, když za přiměřenou délku řízení vzhledem ke složitosti předmětu sporu žalobce považoval maximálně 2 roky, tudíž požadoval náhradu za neodůvodněné průtahy v řízení v délce 9 let, celkem se tedy domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 180 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 8. 12. 2020 uvedla, že u ní žalobce dne 1. 6. 2020 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 180 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Liberci v řízení vedeném pod sp. 17 C 245/2009, avšak po projednání žádosti žalobce dne 4. 12. 2020 došla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Uvedla, že napadené řízení se vyznačovalo určitým stupněm právní i skutkové složitosti, v řízení bylo provedeno širší dokazování, když účastníci soudu opakovaně předkládali rozsáhlá vyjádření, bylo slyšeno několik svědků. Posuzované řízení bylo zpočátku zastaveno pro nedoložení plné moci pro právního zástupce právní předchůdkyně žalobce, bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků, o návrhu na přerušení řízení z důvodu vedení řízení o způsobilosti žalobkyně k právním úkonům. Napadené řízení bylo komplikováno úmrtím žalobkyně, když délka souvisejícího dědického řízení se výrazným způsobem promítla do délky posuzovaného řízení. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, dokonce i Ústavním soudem. Význam pro žalobce shledala jako běžný. Uvedla, že na délce řízení se podílel i žalobce, a to žádostmi o odročení jednání, pozdním odůvodněním odvolání, žádostmi o prodloužení lhůty k placení soudního poplatku, nutnosti výzev k placení soudního poplatku. V řízení nebyla shledána období nečinnosti, naopak dle žalované bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Celková délka řízení byla ovlivněna zejména dědickým řízením, procesním chováním účastníků a s tím souvisejícím rozhodováním soudů na všech 3 instancích a dále ještě před Ústavním soudem. Z uvedených důvodů navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobce ve svém podání z 9. 12. 2020 k námitkám žalované uvedl, že využití prostředků nemělo na celkovou délku řízení tak zásadní vliv, namísto zastavení řízení pro nedoložení plné moci, měl soud žalobkyni vyzvat k jejímu doložení a nemusela by se pak odvolávat, avšak i přes uvedené, nebylo po doložení plné moci jednání po dobu dvou let do úmrtí žalobkyně nařízeno. Konečně dle žalobce se nejedná o skutkově nebo právně složitou věc, dokazování výslechem příbuzných žalované má za neopodstatněné, jež soud v napadeném řízení sám vyhodnotil jako nedůvěryhodné.

4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 1. 6. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobenou při výkonu státní moci nesprávným úředním postupem z 26. 5. 2020; potvrzení žalované z 2. 6. 2020).

6. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 17 C 245/2009 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 21. 12. 2009 byla podána žaloba ve věci, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky ve výši 3 200 000 Kč. Žalobkyně téhož dne požádala o osvobození od soudních poplatků. Usnesením okresního soudu z 30. 12. 2009 byl zástupce žalobkyně vyzván k doložení plné moci. Přípisem ze 7. 1. 2010 sděluje JUDr. příjmení, že výzvě soudu nelze vyhovět, neboť zástupce žalobkyně je do 18. 1. 2010 mimo území České republiky a žádá o prodloužení lhůty k doložení plné moci. Referátem soudu z 18. 1. 2010 bylo sděleno, že lhůta pro doložení plné moci se prodlužuje do 31. 1. 2010. Z úředního záznamu ze 4. 2. 2010 se podává, že plná moc stále nedošla. Usnesením z 10. 2. 2010 bylo řízení zastaveno z důvodu nedoložení plné moci zástupce žalobkyně. K rozeslání usnesení došlo téhož dne. Přípisem z 15. 2. 2010 byla plná moc žalobkyně doložena. Dne 8. 3. 2010 si žalobkyně podala do usnesení o zastavení řízení odvolání. Na základě předkládací zprávy z 15. 4. 2010 byl spis předložen téhož dne Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Usnesením z 20. 5. 2010 bylo rozhodnuto, že se usnesení okresního soudu mění tak, že se řízení nezastavuje. Usnesení bylo rozesláno na základě referátu z 15. 6. 2010. Referátem okresního soudu z 30. 6. 2010 byl žalobkyni zaslán formulář k doložení majetkových a osobních poměrů k žádosti o osvobození od soudních poplatků. Formulář byl doručen soudu dne 12. 7. 2010. Na základě referátu soudu z 16. 7. 2010 byla žalobkyně vyzvána ke sdělení výše svého starobního důchodu. Dne 29. 7. 2010 došel přípis žalobkyně s doložením výše svého důchodu. Rozhodnutím z 29. 7. 2010 bylo žalobkyni přiznáno plné osvobození od soudních poplatků. Usnesením soudu z téhož dne byli žalovaní vyzváni, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřili k žalobě. Vyjádření žalovaných došlo soudu dne 24. 8. 2010. Dne 13. 9. 2010 došlo soudu doplnění skutkových tvrzení od žalobkyně. K výzvě soudu o zapůjčení přílohových bylo soudu sděleno, že tyto v současnosti nelze zapůjčit, neboť jsou ve věci podána odvolání a dovolání, a byly soudu zaslány toliko rozhodnutí ve věci. Dne 16. 9. 2010 bylo soudu doručeno oznámení o převzetí věci žalobkyně novým právním zástupcem. Referátem soudu z 19. 10. 2010 bylo nařízeno jednání na 22. 11. 2010. Jednání před soudem prvního stupně proběhlo dne 22. 11. 2010. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem poskytnutí lhůty 2 týdnů k předložení dalších důkazů. Dne 6. prosince 2010 došlo soudu doplnění skutkových tvrzení a navržených důkazů zástupkyně žalobkyně. Dne 20. 1. 2011 bylo soudu doručeno podání žalobkyně, označené jako doručení listinných důkazů. Dne 14. 7. 2011 byl soudu doručen přípis žalobkyně s žádostí o sdělení stavu ve věci. Referátem soudu ze 17. 8. 2011 byl vyžádán přílohový spis Okresního soudu v Jičíně, byl zaslán přípis zástupkyni žalované, a byla učiněna žádost Okresnímu soudu v Chomutově a Okresnímu soudu v Jičíně o dožádání o výslech svědků. Dne 27. 10. 2011 byl zaslán spis Okresnímu soudu v Jičíně s dožádáním. Dne 18. 11. 2011 soudu došlo podání žalobkyně, kterým sděluje, že nesouhlasí s dožádáním, s výslechem svědků, a žádá, aby byli svědci vyslechnuti před soudem, jež má rozhodnout ve věci, aby ve věci tedy bylo podáno přímé svědectví. Dne 29. 11. 2011 došlo soudu podání žalovaných. Dne 1. 12. 2011 byl proveden výslech před dožádaným soudem, a to u Okresního soudu v Jičíně. Z úředního záznamu ze 4. 11. 2011 se podává, že žádosti dožadujícího soudu o výslech svědkyně u Okresního soudu v Chomutově nelze vyhovět, neboť svědkyně je nedostatečně určitě označena, a adresa uvedená v dožádání neexistuje. K výzvě soudu žalobkyně dne 23. 11. 2011 sdělila přesné jméno a adresu navržené svědkyně. Dne 8. 12. 2011 bylo soudu sděleno, že u Okresního soudu v Jičíně nelze provést výslech čtvrtého svědka, a to jméno celé jméno žalobce, jehož adresa je na obec a číslo. Toto bylo podání zástupce žalobkyně. Zároveň v podání byla uvedena žádost o urychlení vyřízení věci, a to s ohledem na věk žalobkyně částka let. Dne 2. 1. 2012 byl soudu zapůjčen částečně spis sp. zn. 5 C 134/2006. Referátem soudu z 13. 1. 2012 bylo nařízeno jednání na 5. 3. 2012. Dne 23. 1. 2012 došel soudu přípis žalovaných s žádostí o přerušení řízení, a to do doby, než se rozhodne o způsobilosti žalobkyně k právním úkonům v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 30 Nc 750/2011. Téhož dne byla soudu doručena žádost žalované o odročení jednání, když v době nařízeného jednání se nachází na lázeňském léčení. Referátem soudu z 27. 1. 2020 bylo jednání odročeno na neurčito. Bylo zjišťováno, zda je u Okresního soudu v Jičíně vedeno řízení o právní způsobilosti žalobkyně. Dne 23. 1. 2012 došlo soudu emailové podání svědkyně jméno příjmení, že se nemůže k výslechu dne 5. 3. 2012, neboť se bude nacházet mimo Českou republiku. Dne 1. 2. 2012 bylo soudu sděleno, že u Okresního soudu v Jičíně probíhá řízení o způsobilosti k právním úkonům žalobkyně. Dne 26. 3. 2012 proběhl výslech svědků, zase před dožádaným soudem, a to u Obvodního soudu pro Prahu 2. Opatřením z 10. 5. 2012 byla věc přidělena nové soudkyni, Mgr. příjmení. Ve spise je založena další urgence žalobkyně s žádostí o nařízení jednání, a to ze dne 31. 5. 2012. Referátem ze 7. 8. 2012 bylo nařízeno jednání na 15. 10. 2012, avšak s ohledem na to, že dne 9. 8. 2012 došlo soudu podání žalovaných, kterým bylo sděleno, že žalobkyně zemřela, bylo nařízené jednání zrušeno. Referátem soudu z 9. 8. 2012 byl zaslán přípis Okresnímu soudu v Jičíně s dotazem na stav dědického řízení. Dne 27. 9. 2012 bylo doručeno sdělení Okresního soudu v Jičíně s tím, že dědické řízení ještě není skončeno. Referátem z 22. 2. 2013 byla obeslána notářka s dotazem na stav dědického řízení po žalobkyni. Notářka dne 5. 3. 2013 sděluje, že řízení není dosud pravomocně skončeno, neboť usnesením Okresního soudu v Jičíně bylo uloženo pozůstalé dceři podání žaloby k určení, že je dědičkou zůstavitelky. Usnesením soudu z 11. 3. 2013 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Jičíně, pod sp. zn. 24 D 634/2012. Usnesení bylo rozesláno referátem soudu z 12. 3. 2013. Z úředního záznamu ze 7. 4. 2015 se podává, že dědické řízení není stále skončeno. Stejně tak toto vyplývá z úředního záznamu z 24. 4. 2015. Na základě žádosti právního zástupce žalobkyně bylo dne 1. 7. 2015 zasláno usnesení o přerušení řízení. Dne 5. 10. 2015 byl referátem učiněn dotaz na stav řízení vedeného u Okresního soudu v Jičíně. Sdělení soudu došlo dne 6. 10. 2015 s tím, že řízení dosud není pravomocně skončeno. Následně byl spis lhůtován, a to na základě referátu z 9. 10. 2015. Datem z 27. 1. 2016 byl opětovně učiněn dotaz na Okresní soud v Jičíně, zda je ukončeno dědické řízení po žalobkyni. Z úředního záznamu z 1. 3. 2016 se podává, že dosud nebyl sdělen výsledek řízení. Dne 2. 3. 2016 bylo soudu doručeno podání zástupce žalovaných s tím, že došlo k rozvázání zástupčího poměru mezi žalovanými a jím, že je tedy nutno jednat s žalovanými přímo. Referátem soudu z 23. 3. 2016 byl opětovně učiněn dotaz na stav řízení u Okresního soudu v Jičíně. Stejně tak referátem soudu z 24. 3. 2016. Z úředního záznamu z 6. 4. 2016 se podává, že Okresní soud v Jičíně stav řízení dosud nesdělil. Z úředního záznamu ze 14. 4. 2016 se podává, že dne 14. 4. 2016 bylo telefonicky ověřeno, že věc byla již pravomocně skončena, avšak k vyřízení dědické věci byl pověřen jiný notář. Referátem soudu z 19. 4. 2016 byl vyžádán spis Okresního soudu v Jičíně 4 C 103/2012. Dne 25. 4. 2016 došlo soudu podání žalobkyně s žádostí o pokračování v řízení. Přípisem soudní komisařky z 21. 4. 2016 byla soudu zaslána konečná rozhodnutí ve věci dědického řízení. Dne 19. 4. 2016 došlo soudu předložení plné moci nového právního zástupce žalovaných. Usnesením okresního soudu z 18. 5. 2016 bylo rozhodnuto, že se v přerušeném řízení pokračuje a namísto žalobkyně bude v řízení pokračováno s jejím synem, nynějším žalobcem, celé jméno žalobce. Referátem soudu z téhož dne bylo nařízeno jednání na 21. 7. 2016. Dne 23. 5. 2016 došlo soudu podání zástupce žalovaných s žádostí o odročení nařízeného termínu, neboť žalovaní budou mimo území ČR. Referátem soudu z 25. 5. 2016 bylo jednání odročeno na 19. 9. 2016. K výzvě soudu z 18. 5. 2016 byla dne 12. 9. 2016 soudu doručena plná moc zástupce žalobce. Dne 19. 9. 2016 se uskutečnilo jednání před soudem prvého stupně. Na konci jednání byl žalobce vyzván podle § 118a odst. 1, 3 k vylíčení rozhodných skutečnostní a označení důkazů. Jednání bylo odročeno na 24. 10. 2016. Referátem soudu z 19. 9. 2016 byl protokol z jednání zaslán účastníkům do emailu. Dne 4. 10. 2016 byl soudu doručen návrh na doplnění dokazování. Dne 4. 10. 2016 došlo podání žalobce. Referátem soudu ze 14. 10. 2016 byli k jednání na 24. 10. 2016 voláni svědci. Dne 24. 10. 2016 se uskutečnilo další jednání před soudem prvého stupně. Jednání bylo odročeno na 16. 1. 2017. Referátem soudu z 24. 10. 2016 byl protokol zaslán právním zástupcům do emailu. Dne 7. 11. 2016 došlo soudu vyjádření žalobce. Referátem soudu z 5. 1. 2017 byl účastníkům sdělen právní názor soudu s tím, že po zhodnocení doposud provedeného dokazování již další dokazování prováděno nebude. A aby si na jednání, jež se uskuteční dne 16. 1. 2017, připravili závěrečné řeči. Dne 12. 1. 2017 žalobce podal námitku podjatosti. Dne 13. 1. 2017 byl soudu zaslán závěrečný návrh žalobce. Dne 16. 1. 2017 bylo předloženo vyúčtování nákladů řízení žalovaných a ve věci se uskutečnilo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek s tím, že žaloba byla zamítnuta. Dne 18. 1. 2017 bylo soudu doručeno vyčíslení nákladů řízení žalobce. Na základě žádosti z 6. 2. 2017 byla prodloužena lhůta k vyhotovení a opravení rozhodnutí do 15. 3. 2017. Dne 14. 2. 2017 bylo doručeno doplnění žalobce stran námitky podjatosti soudce. Referátem soudu z 15. 3. 2017 byl rozsudek rozeslán účastníkům. Dne 28. 3. 2017 došlo odvolání žalobce. Usnesením ze 4. 4. 2017 byl žalobce vyzván k doplnění svého odvolání. Dne 13. 4. 2017 žalobce požádal o prodloužení lhůty k podání vyjádření. Referátem soudu z 18. 4. 2017 byla žalobci lhůta k doplnění odvolání prodloužena do 10. 5. 2017. Dne 9. 5. 2017 došla soudu opětovná žádost o prodloužení lhůty k doplnění odvolání a to alespoň o 10 dnů z důvodu trvající pracovní neschopnosti zástupkyně žalobce. Usnesením z 11. 5. 2017 byla lhůta k doplnění odvolání žalobci prodloužena do 17. 5. 2017. Dne 17. 5. 2017 došlo doplnění odvolání žalobce. Referátem soudu z 22. 5. 2017 bylo odvolání žalobce zasláno žalovaným k vyjádření ve lhůtě 14 dnů a žalobce byl vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Dne 29. 5. 2017 byla soudu zaslána žádost o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku s tím, že zástupkyně žalobce nastoupila dne 22. 5. 2017 k dalšímu operačnímu výkonu ve nemocnice anonymizováno část obce. Usnesením okresního soudu z 1. 6. 2017 byla lhůta k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání prodloužena do 15. 6. 2017. Dne 12. 6. 2017 došlo soudu podání žalobce. Ve věci byl zaplacen soudní poplatek dne 13. 6. 2017. Dne 21. 6. 2017 došlo soudu vyjádření žalovaných k odvolání žalobce. Vyjádření soudkyně k námitce podjatosti je ve spise z 16. 1. 2017. Na základě předkládací zprávy z 26. 6. 2017 byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 27. 6. 2017. Dne 13. 7. 2017 byla soudu doručena replika žalobce k vyjádření žalovaných. Referátem odvolacího soudu z 5. 9. 2017 bylo nařízeno jednání na 16. 11. 2017. Dne 16. 11. 2017 se konalo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno za účelem výslechu navržených svědků. Referátem soudu z 30. 11. 2017 byl protokol rozeslán účastníkům. Usnesením z 16. 11. 2017 byla připuštěna změna žaloby a odvolací řízení bylo zastaveno co do částky 1 600 000 Kč s příslušenstvím z této částky. Referátem soudu ze 7. 12. 2017 bylo nařízeno jednání na 25. 1. 2018. Dne 22. 11. 2018 došlo podání žalobce, ve kterém je sděleno, že jedna ze svědkyň z důvodu náhlé hypertenze byla nucena si zavolat pohotovost, a není v současné době schopná se dostavit k jednání soudu. Jednání před odvolacím soudem proběhlo dne 25. 1. 2018 s tím, že na jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen. Rozsudek Krajského soudu v Ústní nad Labem, č. j. 29 Co 178/2017-396, byl rozeslán na základě referátu soudu z 1. 3. 2018. Dne 4. 5. 2018 bylo soudu doručeno dovolání žalobce. Referátem soudu z 9. 5. 2018 bylo dovolání žalobce zasláno žalovaným k vyjádření. Z úředního záznamu z 5. 6. 2018 vyplývá, že žalovaní se k podanému dovolání nevyjádřili. Referátem soudu z 8. 6. 2018 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného dovolání. Soudní poplatek byl žalobcem uhrazen dne 14. 6. 2018. Na základě předkládací zprávy z 20. 6. 2018 byl spis předložen Nejvyššímu soudu dne 25. 6. 2018. Dne 3. 7. 2018 bylo doručeno vyjádření žalovaných k podanému dovolání žalobce. Usnesením Nejvyššího soudu z 31. 1. 2019, č. j. 33 Cdo 2479/2018-419, bylo odvolání žalobce odmítnuto. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 8. 2. 2019. Referátem soudu z 11. 2. 2019 bylo usnesení rozesláno účastníkům. Usnesením Ústavního soudu ČR z 5. 5. 2020, č. j. 3 ÚS 1260/19, byla ústavní stížnost žalobce odmítnuta.

7. Ze spisu Okresního soudu v Jičíně vedeného pod sp. zn. 24D 634/2012, soud zjistil tyto násl. skutečnosti. Usnesením z 25. 7. 2012 bylo zahájeno řízení o projednání dědictví po zemřelé jméno příjmení. Dne 1. 8. 2012 byla provedena evidence práv pro osobu v kat. nemovitostech. Přípisem ze 7. 8. 2012 bylo notářkou u obec spořitelny zjišťováno údaje o účtech, úvěrech, případně činných produktech a službách. Dne 9. 8. 2012 došlo sdělení obec spořitelny. Dne 27. 7. 2012 došla notářce přihláška do pozůstalosti, a to ze strany sociálních služeb Města Jičína. Referátem soudní komisařky z 3. 9. 2012 byli účastníci předvoláni na 24. 9. 2012. Z úředního záznamu z 6. 9. 2012 se podává, že jméno příjmení sděluje, že v období od 19. do 29. bude na dovolené, a žádá o jiný termín. Písemná omluva došla notářce dne 14. 9. 2012. Dne 24. 9. 2012 proběhlo předběžné šetření u soudní komisařky. Téhož dne byl sepsán protokol o zjištění stavu o obsahu závěti listiny o vydědění případně listiny o odvolání těchto úkonů notářem. Přípisem z 27. 9. 2012 soudní komisařka soudu sděluje, že jako dědic ze závěti po zůstavitelce přichází v úvahu pozůstalý syn, avšak zůstavitelka vydědila pozůstalou dceru a vyjádření dcery k závěti a vydědění se dosud nepodařilo zjistit, když se k jednání nedostavila a bude znovu obeslána. Referátem z 27. 9. 2012 bylo nařízeno jednání na 9. 10. 2012. Z úředního záznamu z 8. 10. 2012 se podává, že dcera po zůstavitelce se omlouvá z jednání nařízeného na 9. 10. 2012 z důvodu nemoci a žádá o odročení. Písemná omluva došla soudní komisařce 8. 10. 2012. Žádá zároveň o odročení nařízeného jednání a stanovení nového termínu po 1. 11. 2012, a to z důvodu pracovní zaneprázdněnosti svého syna, jenž ji má v řízení zastupovat. Referátem z 8. 10. 2012 byla dcera po zůstavitelce vyzvána k vyjádření k závěti a k listině o vydědění a byla předvolána k jednání nařízenému na 5. 11. 2012. Dne 5. 11. 2012 se dostavila dcera po zůstavitelce spolu se svým synem a u komisařky byl probrán spis. Závěť byla uznána za pravou a platnou, avšak důvody vydědění neuznala. Usnesením z 8. 11. 2012 bylo uloženo pozůstalé dceři, aby do jednoho měsíce od právní moci od tohoto usnesení podala u Okresního soudu v Jičíně žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitelky. Dne 20. 12. 2012 byla soudu doručena žaloba žalobkyně na určení, že je dědičkou zůstavitelky. Ze sdělení z 31. 12. 2015 se podává, že soudní komisařka poustupuje dědický spis Mgr. příjmení, jež byla rozhodnutím Notářské komory v Hradci Králové ze dne 6. 11. 2015 ustanovena náhradníkem do uvolněného úřadu, a to od 1. 1. 2016. Dne 18. 1. 2016 je založena žádost Okresního soudu v Jičíně o zapůjčení spisu. Dne 14. 1. 2016 bylo soudní komisařce doručeno pravomocné rozhodnutí ve věci 4C 103/2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j.: 26 Co 322/2015 – 377, jímž byla žaloba pozůstalé dcery zamítnuta. Dne 12. 4. 2016 se ve věci konalo další jednání před soudním komisařem, téhož dne bylo vydáno usnesení Okresního soudu v Jičíně pověřenou soudní komisařkou o určení obvyklé ceny dědictví aktiva – pasiva. Dne 21. 4. 2016 se konalo další jednání před soudním komisařem, téhož dne bylo vydáno další usnesení, jímž byla stanovena obvyklá cena aktiv dědictví a pasiv dědictví a byla určena odměna notáře. Usnesení nabylo právní moci 21. 4. 2016.

8. Ze spisu Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4C 103/2012 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh uvedeného řízení. Dne 20. 12. 2012 došla soudu žaloba o určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky jméno příjmení. Na základě referátu soudu z 23. 1. 2013 byla žaloba doručena soudnímu komisaři. Žalobkyně byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen dne 7. 2. 2013. Na základě referátu z 11. 2. 2013 byla žaloba zaslána žalovanému k vyjádření. Dne 27. 2. 2013 došlo soudu vyjádření žalovaného k žalobě. Na základě referátu z 28. 2. 2013 bylo vyjádření žalovaného zasláno žalobkyni na vědomí. U Okresního soudu v Liberci bylo zažádáno o zapůjčení spisu pod sp. zn. 17C 245/2009. Stejně tak o dědický spis přípisem z 13. 3. 2013 bylo Okresním soudem v Liberci sděleno, že spis bude zapůjčen, jakmile nabude právní moci usnesení o přerušení řízení referátem soudu z 15. 3. 2013 byl spis dán na lhůtu třech týdnů podáním ze 7. 5. 2013 žalovaný zaslal soudu znalecký posudek stran pravosti podpisu na závěti zůstavitelky na základě referátu z 9. 5. 2013 je sděleno zástupkyni žalovaného, že termín nařízení jednání nelze očekávat v brzké době, neboť mají přednost žaloby, jež napadly dříve, jednání bude pravděpodobně nařízeno v podzimních měsících. Dne 14. 6. 2013 byl připojen přílohový spis Okresního soudu v Liberci 17C 245/2009 podáním z 5. 8. 2013 zástupkyně žalovaného se dotazuje na termín nařízeného jednání, když žaloba byla podání 20. 12. 2012 a dosud nebylo nařízeno jednání. Na základě referátu z 14. 8. 2013 bylo nařízeno jednání na 12. 11. 2013. Podáním z 24. 9. 2013 žalobkyně sděluje kontaktní údaje navrhovaného svědka, na základě referátu z 26. 9. 2013 byla obeslána i dle těchto údajů svědkyně příjmení. Dne 12. 11. 2013 proběhlo před soudem prvého stupně jednání, na základě referátu z 13. 11. 2013 bylo žádáno o připojení spisu 7C 84/2010 a 5C 134/2006 z úředního záznamu z 25. 11. 2013 se podává, že ve věci 5C je podáno dovolání a spis se nachází u Nejvyššího soudu, podáním z 28. 11. 2013 došlo doplnění tvrzení žalobkyně a doložení důkazů na základě referátu z 29. 11. 2013 bylo podání přeposláno žalovanému 9. 12. 2013 došlo podání žalovaného. Dne 11. 12. 2013 došlo další podání žalovaného ještě k vyjádření – doplňující vyjádření k přílohám zaslaných soudu poštou přípisem z 25. 2. 2014 se žalovaný dotazuje, kdy bude ve věci nařízeno jednání na základě referátu z 27. 2. 2014 bylo sděleno žalovanému, že jednání nelze nařídit pro déle trvající překážku v práci na straně soudkyně. Podáním z 14. 3. 2014 žalobkyně sdělila, že její dcera, jež žije dlouhodobě v Itálii, bude v České republice přítomna v termínu květen 2014. K žádosti soudního komisaře byl na základě referátu z 22. 8. 2014 vrácen dědický spis s tím, že řízení ještě není dosud pravomocně skončeno. Podáním z 14. 9. 2014 se žalovaný opětovně dotazuje, kdy bude ve věci nařízeno jednání. Na základě referátu soudu z 5. 9. 2014 bylo nařízeno jednání na 1. 10. 2014. Dne 1. 10. 2014 se konalo další jednání před soudem prvého stupně. Jednání bylo odročeno na 9. 12. 2014. Podáním z 20. 10. 2014 byla zaslána soudu žádost o opravu protokolu z jednání 1. 10. Dne 18. 11. 2014 došlo podání žalobkyně s tím, že ve věci navrhovala svůj účastnický výslech, jež z důvodu jejího zdravotního stavu není možný a na místo svého účastnického výslechu předložila své podání sepsané u notáře a zprávu o své zdravotní indispozici. Dne 9. 12. 2014 se konalo další jednání před soudem prvého stupně s tím, že bylo odročeno na neurčito na základě referátu z 15. 12. 2014 bylo nařízeno jednání na 23. 1. 2015. Dne 8. 1. 2015 došlo další podání žalovaného. Dne 19. 1. 2015 došlo vyjádření žalobkyně. Dne 23. 1. 2015 se konalo ve věci další jednání, jež bylo odročeno za účelem dokončení prováděných důkazů a závěrečných návrhů na 25. 3. 2015. Dne 6. 2. 2015 došlo soudu podání žalovaného, jež bylo na základě referátu z 10. 2. 2015 přeposláno žalobkyni. Dne 25. 3. 2015 se konalo ve věci další jednání. Dne 26. 3. 2015 došlo vyčíslení nákladů řízení žalovaného. Dne 31. 3. 2015 byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta. Protokol byl rozeslán na základě referátu z téhož dne, na základě žádosti z 30. 4. 2015 je žádáno o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozhodnutí rozsudek byl rozeslán na základě referátu z 25. 6. 2015. Dne 2. 7. 2015 došlo blanketní odvolání žalobkyně. Na základě referátu ze 7. 7. 2015 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání a k doplnění svého odvolání soudní poplatek z podaného odvolání byl uhrazen 13. 7. 2015. Odvolání bylo zasláno na vědomí žalovanému na základě referátu z 14. 7. 2015, na základě předkládací zprávy z 31. 7. 2015 byl spis předložen 5. 8. 2015 Krajskému soudu v Hradci Králové. Dne 5. 8. 2015 došlo vyjádření žalovaného k podanému odvolání. Dne 15. 9. 2015 došlo doplnění odvolání žalobkyně. Na základě referátu soudu z 23. 9. 2015 byla zaslána žalobkyni výzva, zda je schopna zajistit přítomnost navrhované svědkyně, žalobkyně sdělila přípisem z 25. 9. 2015 dny, kdy je toto možné. Na základě referátu soudu z 1. 10. 2015 bylo jednání nařízeno na 29. 10. 2015. Dne 29. 10. 2015 se konalo jednání před odvolacím soudem, jež bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 2. 11. 2015. Dne 29. 10. 2015 došlo soudu podání žalobkyně, jež předkládala rozsudek Nejvyššího soudu v obdobné věci. Dne 2. 11. 2015 byl vyhlášen rozsudek, jímž byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 11. 11. 2015. Rozhodnutí nabylo právní moci 13. 11. 2015.

9. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení ve spojení se shora uvedenými spisy dědického řízení a žaloby na určení dědice, z kterých soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 1. 6. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.

19. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

20. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

21. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 21. 12. 2009, kdy byla podána žaloba do 5. 5. 2020, kdy byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce, tj. 10 let a 4 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení obstrukčním jednáním nepodílel, v postupu orgánů moci byly shledány opakované průtahy a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce, resp. pro jeho právní předchůdkyni pro řízení se zvýšeným významem. Soud shledal v řízení průtah v období od 13. 9. 2010 do 22. 11. 2010 a v období od 22. 11. 2010 do 27. 10. 2011, dále od 26. 3. 2012 do 15. 10. 2012, 20. 12. 2012 do 12. 11. 2013 a od 13. 11. 2015 do 19. 9. 2016. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti, dále pak zejména se zřetelem na skutečnost, že žaloba byla podána matkou žalobce v značně pokročilém věku, na což okresní soud i přes mnohá upozornění matky žalobce zcela rezignoval a s přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, která činí přes 10 let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

22. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

23. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 10 let a 4 měsíce, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 140 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Ačkoliv žalobce požadoval za jeden rok řízení částku ve výši 20 000 Kč, horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené ponechat základní částku při spodní hranici na 15 000 Kč.

24. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově složitější (– minus 15 %). Jednalo o spor o vrácení peněžité částky představující hodnotu daru – rodinného domu v obec, když soud se musel nejprve zabývat, jaká smlouva byla mezi účastníky uzavřena, zda kupní či darovací, dále po smrti matky žalobce muselo být postaveno na jisto, zda jí sepsaná závěť je pravá a kdo je jejím dědicem, když z tohoto důvodu byla podána žaloba vyděděnou dcerou na určení, že je dědičkou. Ve věci bylo prováděno rozsáhlejší dokazování, neboť byli vyslýchání příbuzní a přátelé, jak žalobkyně, tak žalované stran skutečnosti jejich rodinných vztahů a poměrů v rodině. Dále má soud za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní – minus 5 %. Účastníci podávali opakovaně podání s průběžnými návrhy na dokazování, když nelze odhlédnout, že mnohá z nich byla velmi obsáhlá, resp. jimi předložené listinné důkazy, navíc z obou stran doručovaná těsně před jednáním, což nepochybně ztěžovalo soudu i účastníkům přípravu na jednání, soud musel rozhodovat o procesním nástupnictví, opakovaně musel odročovat jednání, rozhodovat o žádosti o osvobození od soudních poplatků, o návrhu na přerušení řízení, o námitce podjatosti.

25. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Ve věci rozhodoval soud prvého i druhého stupně, Nejvyšší soud ČR a dokonce i Ústavní soud ČR. Soud proto s ohledem zapojení celé soustavy soudů ČR a s tím spojenou četnost rozhodování snížil základní částku o 25 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %“).

26. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel. Je pravdou, že žalobce žádal o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání a o prodloužení lhůty k doplnění svého odvolání, avšak uvedené vždy bylo spojeno s dočasnou pracovní neschopností právní zástupkyně žalobce a soud tyto lhůty prodloužil v prvém případě o 14 dnů (13. 4. 2017), v druhém případě o jeden měsíc. Doložení plné moci matky žalobce pro svého právního zástupce trvalo dva měsíce. Uvedená jednání pak řízení sice prodloužily, avšak s ohledem na jeho celkovou délku pouze nepatrně (3,5 měsíce), aby soud přistoupil ke snížení základní částky zadostiučinění pro tento markant.

27. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah v období od 13. 9. 2010, kdy došlo doplnění skutkových tvrzení matky žalobce do 22. 11. 2010, kdy se uskutečnilo jednání před okresním soudem, a v období od 22. 11. 2010, tj. po zmiňovaném jednání do 27. 10. 2011, kdy byl spis zaslán dožádáním k výslechu svědka, dále od 26. 3. 2012, kdy proběhl prostřednictvím dožádání další výslech do 15. 10. 2012, kdy mělo být jednání, jež bylo však s ohledem na smrt matky žalobce odročeno na neurčito. Dne 20. 12. 2012 pak byla podána žaloba na určení dědice, avšak i přes urgence se první jednání ve věci konalo až 12. 11. 2013 a konečně další průtah soud shledal od doby, kdy rozhodnutí o žalobě na určení dědice nabylo právní moci, tj. dne 13. 11. 2015, do 19. 9. 2016, kdy se uskutečnilo další jednání před okresním soudem. Tato období nečinnosti spolu se zřetelem na skutečnost, že soud zcela rezignoval na skutečnost, že matka žalobce podala žalobu ve velmi vysokém věku, a to i přes urgence a dotazy na stav řízení a s ohledem na do jisté míry nekoncentrovaný postup soudu ve věci, kdy okresní soud byl k důkazním návrhům účastníků značně velkorysý a vyčkával, až účastníci své důkazní prostředky vyčerpají (účastníci doplňovali svá skutková tvrzení ještě v roce 2017, tj. 8 let od podání žaloby, což za hospodárné rozhodně označit nelze, přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že jeho činnost v tomto řízení není činností revizní a soud nemá oprávnění přezkoumávat postup soudu v naříkaném řízení stran toho, jak bylo vedeno dokazování, resp. zda okresní soud zvolil tu nejhospodárnější možnost, jak napadené řízení vést.

28. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, číslo, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice z 26. 10. 2004, číslo, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, číslo, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, číslo, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslo) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci jméno příjmení proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, číslo číslo § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Posuzované řízení byl spor o zaplacení peněžité částky z titulu smlouvy o koupi, resp. zastřené darovací smlouvy. Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít za to, že řízení mělo pro žalobce sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění (k tomu srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2019, č. j. 69 Co 97/2019 – 194, ve kterém poškozená fyzická osoba čelila žalobě z ručitelského prohlášení o zaplacení jistiny převyšující 8 000 000 Kč, avšak s ohledem na skutečnost, že se jednalo o peněžité plnění, nebyl shledán vyšší význam, či obdobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122 s předmětem posuzovaného řízení 2 500 000 Kč). Nicméně soud přihlédl ke skutečnosti, že matka žalobce, jako jeho právní předchůdkyně podala žalobu v roce 2009 ve velmi vysokém věku přes věk let, když dle judikatury Nejvyššího soudu je třeba k věku poškozeného přihlížet už od věku 75 let. Pro zvýšený význam spočívající ve vysokém věku pro právní předchůdkyni žalobce soud zvýšil základní částku zadostiučinění o 5 %, když matka žalobce zemřela v roce 2012.

29. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 40 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 84 000 Kč. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

30. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (96 000 Kč) jako nedůvodnou (výrok II. rozsudku).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 16 456 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 4 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a účasti na jednání dne 16. 2. 2021 a 5. 5. 2021. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze čtyř vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložila, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Dále soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření k výzvě soudu, zda žalobce souhlasí s rozhodnutím bez neřízení jednání, když uvedené vyjádření není úkonem podřaditelným pod úkony ve smyslu a. t. a dále nepřiznal náhradu za vyjádření ke stanovisku žalované, když k takovému vyjádření nebyl soudem vyzván a veškerou svou argumentaci mohl uplatnit u nařízených jednání.

32. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.