OSPH02 10 C 110/2018-494

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1) celé jméno žalovaného, datum narození, bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ 2) celé jméno žalovaného, datum narození, bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni anonymizováno jméno příjmení, advokátem, se sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ na určení neexistence věcného břemene

I. Žaloba na určení, že jednotky číslo číslo nacházející se v budově adresa v katastrální uzemí, územní celek, okres územní celek, zapsané na list vlastnictví, nejsou zatíženy osobním věcným břemenem práva užívání, zřízeným ve prospěch žalovaných na základě smlouvy o zřízení věcného břemene, uzavřené dne 14. 7. 2008, respektive žaloba na určení, že takové věcné břemeno neexistuje, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 38 187,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 1).

III. Žalobce je povinen uhradit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení 38 187,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 2).

IV. Žalobce je povinen nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 v rozsahu 100 %, přičemž výše nákladů bude určena v samostatném usnesení, a to na účet zdejšího soudu do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 27. 5. 2018, ve smyslu všech jejích doplnění, domáhá určení, že jednotky číslo číslo nacházející se v budově adresa, k. ú. část obce, územní celek nejsou zatíženy osobním věcným břemenem práva užívání, které je zřízeno ve prospěch žalovaných na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 14. 7. 2008, respektive že takové věcné břemeno neexistuje. Žalobce uvádí, že předmětná smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 14. 7. 2018 byla uzavřena v rozporu s konceptem věcného břemene dle § 151n a násl. zák. č. 40/1964 Sb., neboť žalovaní fakticky na základě věcného břemene v předmětných nemovitostech podnikají. Dále žalobce namítá, že smlouva je lichevní, respektive je v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatnou. Poukazuje na to, že platby, které mají žalovaní hradit, jsou nízké, a že veškerá zhodnocení nemovitosti budou v posledku hrazena vlastníky žalovaným zpět, přičemž tyto náklady slouží naopak k rekonstrukci nemovitosti tak, aby tuto žalovaní mohli užívat ve svůj prospěch. Žalobce rovněž poukazuje na kontext ostatních smluv, kdy na žalované byly darem převedeny některé jiné jednotky v této nemovitosti a kdy byly uzavřeny zástavní smlouvy k jiným jednotkám pro zajištění dluhů žalovaných. Obecně pak žalobce namítá, že paní příjmení jakožto právní předchůdkyně žalobce, která předmětnou smlouvu o zřízení věcného břemene uzavřela, pro svůj pokročilý věk nevěděla, co dělá, a své jednání neovládala, tedy byly omezeny její rozpoznávací a ovládací schopnosti a byla uvedena v omyl. Z tohoto důvodu je smlouva rovněž neplatnou.

2. Žalovaní se ve vyjádření z 3. 7. 2019 a následujících k žalobě vyjádřili a namítají, že smlouva není v rozporu s konceptem věcného břemene, že bylo v zájmu paní příjmení nemovitost, která chátrala, zrekonstruovat, a že žalovaní tak učinili tím, že nemovitost po sjednanou dobu užívají, ač k podnikatelským účelům. Uvádějí v tomto směru tedy zejména to, že nemovitost byla jimi zrekonstruována a opravena. Žalovaní poté specifikují jednotlivé platby, které realizovali ve vztahu k této nemovitosti, ať už jde o dodávky jednotlivých služeb či nákup materiálu nebo rekonstrukční práce. Žalovaní popírají, že by předmětná smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, uvádí, že paní příjmení věděla, co dělá, byla seznámena s obsahem smlouvy, a tuto zcela dobrovolně a srozumitelně podepsala. Rovněž namítají, že smlouva není lichevní, respektive v rozporu s dobrými mravy, neboť platby, které hradí, jsou platbami dostačujícími. Žalovaní popírají, že by paní příjmení uváděli v omyl. Žalovaní tedy trvají na platnosti existence věcného břemene.

3. Jelikož žalobce byl v době podání žaloby nezletilým, pak Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, s právní mocí k 26. 10. 2018, schválil právní jednání učiněné jménem žalobce a spočívající v podání žaloby na určení neexistence věcného břemene.

4. Mezi stranami bylo nesporným, že dne 14. 7. 2008 byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene mezi anonymizováno. jméno příjmení, jako povinnou na straně jedné, a celé jméno žalovaného a celé jméno žalovaného, jako oprávněnými na straně druhé, ve znění založeném ve spise na čl. 23 soudního spisu, a která se mimo jiné týká jednotky číslo jednotky číslo které jsou předmětem tohoto řízení. Nesporným bylo textové znění této smlouvy, nikoli její právní účinky, tj. sporným zůstalo, zda je smlouva platnou a zda bylo věcné břemeno zřízeno platně či nikoli. Dále bylo nesporným, že žalobce je vlastníkem jednotek číslo číslo nacházejících se v budově adresa, v k.ú. příjmení město, územní celek, část územní celek anonymizováno. Dále bylo nesporným (učiněno nesporným na ÚJ konaném dne 21. 3. 2022), že k těmto jednotkám číslo číslo nacházejícím se v budově adresa v katastrální uzemí, územní celek, okres územní celek, zapsaným na list vlastnictví, je k tíži těchto jednotek zapsáno na tomto LV ve prospěch obou žalovaných osobní věcné břemeno práva užívání těchto jednotek, zřízené ve prospěch žalovaných právě na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 14. 7. 2008.

5. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 14. 7. 2008 paní příjmení. jméno příjmení, která konkrétně smlouvu podepsala 10. 7. 2008, jakožto povinná, a žalovaný 1) a žalovaný 2), kteří smlouvu podepsali dne 14. 7. 2008, jakožto oprávnění. Článkem 1 této smlouvy bylo zřízeno k tíži jednotky číslo nacházející se v domě adresa v k.ú. část obce, a k tíži jednotky číslo nacházející se v témže domě, ve spojení s článkem 2 smlouvy, osobní věcné břemeno práva užívání - mimo jiné i těchto jednotek - ve prospěch žalovaných jakožto oprávněného 1) a oprávněného 2), a to k tíži vlastníka těchto jednotek. Článkem číslo bylo věcné břemeno sjednáno ve prospěch oprávněných za účelem bydlení a za účelem provozování podnikatelské činnosti, k níž budou mít oprávnění příslušné podnikatelské oprávnění, s tím, že je výslovně uvedeno, že podnikání může spočívat i v dočasném přenechání jednotek k přebývání a ubytování třetím osobám. Článkem 3 byla sjednána doba určitá trvání tohoto věcného břemene a oprávnění z něj vyplývajících do 30. 7. 2024, pokud jde o tyto dvě jednotky. V článku 4.1 pak je sjednána úplata ve výši 350 000 Kč za zřízení tohoto věcného břemene s tím, že v čl. 4 je uvedeno, že oprávnění jsou oprávněni provádět stavební úpravy, a to až do celkové výše 350 000 Kč, a že takto vynaložené prostředky jsou oprávněni započítat na svou pohledávku vůči povinnému z titulu zřízení věcného břemene. V článku 4.4 se pak oprávnění zavázali nést přiměřené náklady na zachování a opravu všech jednotek uvedených ve smlouvě, nejvýše však ve výši 70 000 Kč. Článkem 4.5 se pak oprávnění zavázali hradit úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním předmětných jednotek. Strany dále ujednaly, v článku 4.3, že povinná se zavazuje provést další stavební úpravy, a to nejméně v částce 300 000 Kč, a to nejpozději do 31.12.2010. V článku 5.1 strany sjednaly, že v oprávnění jsou oprávněni činit stavební úpravy v předmětných jednotkách ještě nad rámec těchto stavebních úprav, dříve formulovaných ve smlouvě s tím, že oprávnění mohou požadovat náhradu takovýchto dalších stavebních úprav až do výše 5 000 000 Kč. Článek 4.3 smlouvy a 5.1 smlouvy upravující tyto stavební úpravy a další stavební úpravy pak neobsahuje bližší specifikaci těchto úprav či dalších povinností s tímto souvisejících. Předmětná částka 5 000 000 Kč za zhodnocení dalšími stavebními úpravami je pak splatnou do 31.7.2024. Oprávnění nejsou zavázáni po skončení věcného břemene uvést nemovitosti do původního stavu dle článku 5.2 smlouvy a článek 5.4 umožňuje oprávněným změnit způsob užívání budovy k provozování obchodu, služeb či administrativní činnosti. V článku 5.5 je výslovně uvedeno, že oprávněný 1) je mimo jiné oprávněn (tehdy aktuálně) k podnikatelské činnosti v oblasti ubytování.

6. Z dopisu sepsaného paní jméno příjmení dne 19. 4. 2008 adresovaného panu příjmení soud zjistil, že tento sepsala paní příjmení cca 3 měsíce před uzavřením předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene, a z obsahu toho dopisu lze dovodit, že byla schopna písemně komunikovat, tedy činit min. běžné písemné úkony k tomuto datu.

7. Z čestného prohlášení paní jméno příjmení z 10. 7. 2008 soud zjistil, že toto se týká rozestavěné jednotky v předmětném domě adresa, konkrétně jednotky číslo že k 10. 7. 2008, což je rovněž datum podpisu předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene, byl podpis na tomto čestném prohlášení ověřen Městskou částí obec a číslo, tedy soud má z tohoto za zjištěné, že i nezaujaté třetí osoby v rámci výkonu úřední činnosti vnímaly stav paní příjmení tak, že je plně schopna činit právní úkony v písemné podobě.

8. Z protokolu o jednání konaného u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 27. 11. 2020 pod č. j. spisová značka a z protokolu o hlavním líčení konaném u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 1.9.2021 ve věci sp. zn. spisová značka soud zjistil, že v tomto žalovaný 2) v rámci obou řízení a žalovaný 1) v rámci trestního řízení vypověděli v tom smyslu, že účelem a cílem smlouvy o zřízení věcného břemene bylo zajistit si hodnotu investicí, které oba žalovaní do předmětné nemovitosti jakožto celku vnesli jejím zhodnocením a zrekonstruováním. Tedy že smyslem věcného břemene bylo umožnit oběma žalovaným za takto vynaložené investice užívat nemovitosti po dobu 15 let a brát z těchto užitky, a poté zrekonstruované nemovitosti předat zpět jejich vlastníkům. Soud z výpovědí obou žalovaných v těchto jiných řízeních, které podstoupili v pozici svědků, neshledal zásadní rozpory s výjimkou toho, že tito si nepamatovali na konkrétní náležitosti smlouvy o zřízení věcného břemene, avšak v řízení tomto o těchto náležitostech velmi dobře věděli; toto však není pro řízení zdejší zásadní.

9. Z výpisu z účtu u České spořitelny vedeného ve prospěch žalovaného 2) soud zjistil, že tento uhradil rodině žalobce, tj. konkrétně rodině příjmení, dne 29. 1. 2018 částku 40 340 Kč, dne 23. 2. 2017 částku 25 000 Kč, dne 28. 2. 2018 částku 40 340 Kč, dne 6. 3. 2017 částku 10 000 Kč, dne 16. 3. 2017 částku 25 00 Kč, dne 28. 3. 2018 částku 40 340 Kč, dne 18. 4. 2017 částku 12 610 Kč, dne 15. 8. 2017 částku 40 340 Kč, dne 18. 9. 2017 částku 40 340 Kč, dne 28. 6. 2017 částku 35 340 Kč, dne 18. 7. 2017 částku 40 340 Kč, dne 22. 10. 2017 částku 40 340 Kč, dne 20. 11. 2017 částku 40 340 Kč, dne 1. 5. 2018 částku 35 840 Kč, dne 25. 5. 2017 částku 29 370 Kč, dne 21. 12. 2017 částku 40 340 Kč a dne 26. 7. 2017 částku 5 000 Kč. Dále z SMS komunikace žalovaného 2) a paní jméno příjmení má soud za potvrzené, že tyto platby mezi žalovaným 2) a rodinou příjmení byly skutečně realizovány. Soud pro toto řízení na základě tohoto nemohl učinit závěry relevantní pro posouzení platnosti uzavřené smlouvy, resp. zřízení věcného břemene (pouze z tohoto lze uzavřít, že žalovaní hradili část výnosů z užívání nemovitostí jejich aktuálním vlastníkům).

10. Ze znaleckého posudku vypracovaného profesorem anonymizováno jméno příjmení, titul dne 11. 7. 2021, číslo soud zjistil, že k datu 10. 7. 2008, kdy paní jméno příjmení podepsala předmětnou smlouvu o zřízení věcného břemene, byla paní jméno příjmení schopna rozeznat obsah a podstatu svého jednání a toto ovládala, tedy byla schopna rozeznat obsah předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene a pochopit podstatu takto uzavírané smlouvy. Soud z tohoto posudku dále zjistil, že paní příjmení v červenci roku 2008 již trpěla rozvíjející se smíšenou vaskulární demencí (anonymizováno číslo), přičemž tato porucha měla vliv na její chování, nicméně, nikoliv takový, aby toto vyloučilo schopnost paní příjmení dne 10. 7. 2008 podepsat smlouvu o zřízení věcného břemene a pochopit její obsah. Z posudku se podává, že závěr o zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností posuzované v červenci roku 2008 je potvrzen i dalšími podklady, které měl znalec k dispozici, zejména zdravotnickou dokumentací a jinými listinami, které posuzovaná sama podepsala či sepsala. Z posudku se rovněž podává, že léky ovlivňující narušení mozkových funkcí byly paní příjmení předepsány až během hospitalizace v červnu roku 2009, a rovněž nebyly zjištěny jiné okolnosti, které by ovládací a rozpoznávací schopnosti paní příjmení k červenci 2008 vylučovaly. Ovlivnění paní příjmení v důsledku smíšené demence tak bylo v červenci roku 2008 pouze mírné a nepodstatné a byla schopna pochopit podstatná fakta týkající se podpisu předmětné smlouvy. Soud dále zjistil, že onemocnění vaskulární demencí je progradujícím onemocněním a situace v roce 2009 byla u paní příjmení již podstatně horší než v roce 2008, nicméně toto nebylo primárně předmětem posouzení znalce (stav v roce 2009). Závěry tohoto posudku jsou podloženy podklady, které měl znalec k dispozici a které srozumitelně hodnotí. Závěry obsažené ve znaleckém posudku jsou náležitě odůvodněny, a to právě v návaznosti na skutečnosti zjištěné z listin, a znalecký závěr tak koresponduje s obsahem znaleckého posudku. Znalec se rovněž vyjádřil k zadaným otázkám vyčerpávajícím způsobem. Samotné odůvodnění znaleckého posudku je logické a srozumitelné. Znalecký posudek má náležitosti stanovené § 28 odst. 2 zákona číslo je úplný, srozumitelný a přezkoumatelný.

11. Z výpovědi znalce profesora anonymizováno jméno příjmení titul soud zjistil, že tento plně potvrdil závěry obsažené v jeho znaleckém posudku z 11. 7. 2021, číslo. Tedy soud má z výpovědi tohoto znalce zejména za potvrzené, že paní jméno příjmení ke dni 10. 7. 2008, kdy podepsala předmětnou smlouvu o zřízení věcného břemene, sice trpěla rozvíjející se smíšenou vaskulární demencí, nicméně v červenci roku 2008 byly její rozpoznávací a ovládací schopnosti ještě zachovalé natolik, aby byla schopna rozpoznat, že uzavírá smlouvu o zřízení věcného břemene a pochopit její obsah. Ovlivnění způsobené touto nemocí u posuzované paní příjmení tak bylo ke dni podpisu této smlouvy pouze nepodstatné, a paní příjmení uzavřela smlouvu s tím, že věděla, co dělá a co je obsahem této smlouvy.

12. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil následující. Svědkyně neměla konkrétní informace o uzavření předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene, když se o její existenci dozvěděla až následně, konkrétně okolo roku 2018. Svědkyně tak mohla poskytnout informace pouze ohledně stavu paní jméno příjmení v roce 2008, kdy byla předmětná smlouva uzavřena. Soud z výpovědi této svědkyně zjistil, že paní jméno příjmení pečovala od roku 2005 o pět vnoučat, a to po smrti její dcery, když tyto děti žily společně s paní jméno příjmení v obec. Jedním z těchto vnuků paní jméno příjmení byl právě žalobce celé jméno žalobce. Svědkyně byla s paní jméno příjmení v kontaktu nárazově, když tuto viděla zhruba dvakrát až třikrát do roka, když navštěvovala děti zemřelé dcery paní jméno příjmení, neboť se jednalo o děti kamarádky jejího manžela, o něž měli po smrti jejich matky strach a o které částečně takto pečovali, že je například brali na dovolenou a podobně. Pokud jde o fyzické a mentální zdraví paní příjmení, pak svědkyně vypověděla v tom smyslu, že v roce 2005 byl tento stav ještě dobrý, postupně se začal zhoršovat a zhruba od roku 2006 až 2007 byl spíše špatný, a to jak po fyzické stránce, kdy paní příjmení padala, motala se a pohyb jí působil potíže, často spala, a po mentální stránce, kdy jen obtížně vnímala texty delšího rozsahu, sama již nečetla, nepsala žádné dopisy, pouze se dívala na televizi a i u toho usínala. Svědkyně má za to, že vzhledem k obsahu smlouvy, paní příjmení nebyla schopna tuto přečíst ani pochopit její význam, co do jejího obsahu. Svědkyně potvrdila, že záměrem paní příjmení i její dcery jakožto matky žalobce bylo předmětnou nemovitost zajistit pro rodinu a to tak, že tato bude generovat zisky, případně zajistí následně bydlení potomků. Další relevantní informace ve vztahu k předmětu řízení soud z výpovědi této svědkyně nezjistil.

13. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil následující. Svědek nebyl přítomen podpisu samotné smlouvy o zřízení věcného břemene, tedy nemohl podat informace o tom, za jakých podmínek byla tato smlouva uzavřena. Svědek se mohl vyjádřit k mentálnímu a fyzickému zdraví paní jméno příjmení, která předmětnou smlouvu uzavřela v roce 2008. Svědek znal obsah smlouvy, neboť s touto byl seznámen zhruba v roce 2014 a dobře znal prostředí, ve kterém paní jméno příjmení a její vnoučata vyrůstali, neboť se ze studií kamarádil s dcerou paní jméno příjmení a v roce 2005, poté co jeho kamarádka ze studií zemřela, se zajímal o osud jejích dětí, když tyto pravidelně v obec navštěvoval, přičemž tedy byl přítomen i toho, jak se paní jméno příjmení chovala, respektive v jaké byla fyzické a mentální kondici. Tento svědek potvrdil, že paní příjmení prodělala v roce 2002 závažnou operaci, nicméně v roce 2005 patrně v souvislosti s úmrtím své dcery se zmobilizovala a fungovala normálně, nicméně již zhruba od roku 2006 začal její fyzický i mentální stav upadat a svědek má za to, že její stav z lékařského hlediska sice nebyl závažný, ale odpovídal jejímu věku, když jí v té době bylo více jak 80 let. Tedy po fyzické stránce měla problém s pohybem, padala, došlo k několika úrazům, a po mentální stránce se obtížně soustředila, již neluštila křížovky, pouze koukala na televizi a hodně spala. Pokud jde o mentální schopnosti paní příjmení k datu podpisu předmětné smlouvy, to jest v roce 2008, pak svědek uvedl, že dle jeho názoru byla v té době v psychickém stavu, který odpovídal maximálně schopnosti potvrdit převzetí balíku na poště. Svědek tak měl za to, že by paní příjmení byla v roce 2008 nebyla schopna posoudit obsah celého dokumentu, či se s ním vůbec seznámit, natož pak pochopit jeho význam. Rovněž tento svědek potvrdil, že záměrem celé rodiny, jak paní příjmení, tak její dcery, bylo prostřednictvím této nemovitosti v obec, zajistit finanční fungování celé širší rodiny a následně i bydlení jejích dětí, respektive vnoučat.

14. Z výpovědi svědka pana jméno příjmení soud zjistil, že tento svědek pečoval o nemovitost paní jméno příjmení, jíž se týká předmětná smlouva o zřízení věcného břemene, zhruba do roku 2008, kdy byl vyměněn jedním ze žalovaných, což svědek špatně nesl, neboť správu vykonával poctivě a měl za to, že je neoprávněně obviňován z toho, že chce někoho okrást. O příčinách výměny na pozici správce nemovitosti nebyl informován, pouze se domnívá, že byla patrně uzavřena nějaká smlouva, buď mezi paní příjmení, nebo mezi nejstarší vnučkou a panem celé jméno žalovaného, přesné informace však v tomto ohledu neměl. Z výpovědi svědka soud dále zjistil, že nemovitost byla průběžně rekonstruována, tak jak to dovolovaly výnosy z této nemovitosti, když tyto činily zhruba částku 600 000 Kč ročně a postupně docházelo k rekonstrukci jednotlivých bytů; dva byty byly již plně zrekonstruovány a generovaly příjem zhruba 25 000 Kč měsíčně, většina bytů pak byla zrekonstruována do stavu druhé kategorie, jeden byt byl ve stavu horším, ve stavu třetí kategorie. I tento svědek potvrzoval, že záměrem paní příjmení i rodiny bylo zajistit prostřednictvím této nemovitosti financování fungování rodiny a následně bydlení potomků paní jméno příjmení. Svědek neměl konkrétní informace o uzavření předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene, neboť o této se dozvěděl až mnohem později a rovněž nebyl v bezprostředním kontaktu s paní jméno příjmení, tedy nemohl podat informace o jejím mentálním či fyzickém zdraví, když věci řešil většinou s jejími potomky, nejčastěji s nejstarší vnučkou jméno.

15. Z výpovědi svědka jméno celé jméno žalobce soud zjistil následující. Svědek je bratrem žalobce a je rovněž účastníkem jiných sporů s žalovanými, konkrétně panem celé jméno žalovaného, které se týkají rovněž prostor v předmětném domě. Svědek rovněž nebyl přítomen uzavření předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene, o této se dozvěděl až později, po úmrtí babičky, to jest paní jméno příjmení. Svědek tak byl schopen poskytnout informace o stavu paní jméno příjmení, když v obec společně s paní jméno příjmení, která byla jeho babičkou, bydlel od svého narození, a to až do roku 2009, kdy odjel do Ameriky a vrátil se až po úmrtí paní jméno příjmení. Svědek vypověděl v tom smyslu, že stav babičky se po úmrtí její dcery (matka svědka a žalobce) zhruba rok nebo rok a půl poté začal zhoršovat a situace se změnila v to, že na místo, aby ona pečovala o ně, spíše pečovaly děti o babičku, když popisoval konkrétní události, které vyvolávaly obavy, aby nedošlo k nějaké újmě, jako například požáru, nebo že se babička ztratí a podobně. K fyzickému zdraví se svědek vyjadřoval v tom smyslu, že babička v roce 2007 a 2008 již často padala, měla problémy s pohybem a byla i hospitalizována, přesné informace neměl. Pokud jde o mentální schopnosti, pak uváděl, že v tomto období již fakticky nečetla, pokud jí přišel rozsáhlejší dokument, prosila své okolí, aby tento někdo přečetl. Neměl informace o tom, že by sama například psala dopisy. Pokud jde o posouzení toho, zda paní jméno příjmení mohla pochopit obsah a význam předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene, pak svědek vypověděl v tom smyslu, že má pochyby vůbec o tom, zda by babička byla schopna dokument dočíst, a pokud by jí někdo jeho obsah zprostředkoval, pak určitě neměla schopnost pochopit, co je obsahem a co je významem toho dokumentu.

16. Z výslechu svědkyně jméno příjmení (dříve příjmení) soud zjistil následující. Svědkyně pracovala v oblasti poskytování sociálních služeb a konkrétně pokud jde o předmět tohoto sporu, pak mohla vypovědět v tom směru, že poskytovala sociální služby paní příjmení. jméno příjmení, a to zhruba v období následujícím poté, co zemřela její dcera, a co se paní příjmení starala o pět vnoučat. Svědkyně uváděla, že její činnost spočívala v tom, že uklízela domácnost paní příjmení a vyjadřovala se v tom směru, že takovýto nepořádek dlouhou dobu neviděla a že úklid byl velmi obtížný, ne-li nemožný, pokud jde o zachování nějakého přijatelného stavu. Pokud jde o psychický stav paní příjmení, pak svědkyně vypověděla v tom smyslu, že dle jejího názoru byla na svůj věk, který byl zhruba 90 let, paní příjmení v dobré kondici. Byla schopna číst a slyšela, když se např. učila s nejmladším z vnuků, kterému bylo v té době asi 5 let. Pouze nejstarší z vnuček byla v té době zletilá a paní příjmení péči zvládala. Chodila na nákupy, které si sama vozila. V domácnosti paní příjmení dále pomáhala paní příjmení, a to dobrovolně a ještě předtím než pro ni byla činná svědkyně. příjmení příjmení pomáhala zejména s praním prádla a před činností paní svědkyně i s úklidem. Svědkyně obecně popisovala stav paní příjmení tak, že byl odpovídající jejímu věku, byla dle jejího názoru schopna vnímat, co se děje a rozumět věcem okolo sebe, samozřejmě adekvátně i jejímu věku, ale popřela, že by např. trpěla demencí, nebo že by se její stav po dobu činnosti svědkyně nějak zhoršoval. Svědkyně byla přitom pro paní příjmení činná zhruba pod dobu 2 let. Tyto časově zařazovala do období roku 2008 2009, přesně nevěděla. Svědkyně opakovaně uváděla, že vnoučata paní příjmení nikterak činnost neusnadňovala a nepomáhala jí. Naopak žalovaného číslo označovala jako osobu, která byla velmi vstřícná, označovala jej jako toho, kdo se snažil pomoci a fakticky jej popisovala tak, že je dobře, že s touto rodinou nadále již nemá nic dočinění. Svědkyně neměla žádné bezprostřední informace o tom, zda paní příjmení vlastnila nějaké nemovitosti v obec, nebo že by ohledně těchto uzavírala nějaké smluvní vztahy. Soud tak na základě výpovědi této svědkyně mohl zjistit pouze to, že stav paní příjmení byl okolo roku 2008 adekvátní jejímu věku a že běžným způsobem byla schopna fungovat včetně zajišťování základních prací a úkonů. Svědkyně potvrdila, že však nad síly paní příjmení bylo samostatně pečovat o pět vnoučat, s čímž ji pomáhala buď paní příjmení, nebo právě svědkyně, pokud jde o úklid. Soud nezjistil z výpovědi této svědkyně, že by paní příjmení byla v psychickém stavu, který by vylučoval pochopení obsahu předloženého textu nebo porozumění jeho významu.

17. Z výslechu svědka příjmení jméno příjmení soud zjistil následující. Svědek, jakožto advokát, zastupoval žalované i paní příjmení v době uzavírání předmětné smlouvy. Svědka původně ohledně úpravy právních poměrů k předmětnému domu oslovili žalovaní a svědek na jejich požadavek vytvořil návrh smlouvy o zřízení věcného břemene k vymezeným částem domu, neboť v té době ještě nebyly v nemovitosti specifikovány jednotky. Tuto smlouvu konzultoval s paní příjmení, se kterou se osobně i jednou, možná dvakrát, setkal, a věc s ní konzultoval telefonicky. Pokud jde o předmětnou smlouvu, která je předmětem tohoto řízení, pak tato byla uzavřena v době, kdy nemovitost byla rozdělena na jednotky, tedy jí předcházelo prohlášení vlastníka nemovitosti, které připravoval rovněž svědek pro paní příjmení jakožto jeho klientku. Vzhledem k této změně právní formy vlastnictví, kdy paní příjmení byla vlastníkem jednotek a nikoliv domu, poté byla uzavřena předmětná smlouva o zřízení věcného břemene, kde jsou definovány již jednotky, a pokud jde o její obsah, pak strany vycházely z toho, že obsahově se již domluvily v předchozí smlouvě o zřízení věcného břemene, tedy šlo v podstatě o technické přenesení obsahu této smlouvy do smlouvy nové tak, aby tato platila i ve vtahu k nově vymezeným jednotkám. Svědek si nevybavuje, že by při uzavírání smlouvy došlo k něčemu nestandartnímu, a uvádí, že obsah smlouvy měl za odsouhlasený oběma stranami, když s tímto již předtím v předchozí smlouvě vyslovily souhlas a když proti obsahu této smlouvy neměly námitek. Konkrétní okolnosti uzavření této smlouvy svědek neznal, nebyl pravděpodobně přítomen jejímu uzavření, nicméně nikdy se na něj nikdo neobrátil, že by smlouva takto uzavřená být neměla, nebo že by neodpovídala tomu, co strany požadovaly. Pokud jde o psychický a fyzický stav paní příjmení, pak mohl svědek potvrdit pouze to, že se s touto viděl, pravděpodobně jednou, možná dvakrát, a tato na něj působila běžným dojmem, rozhodně nikoliv takovým dojmem, že by nevěděla, co dělá, neboť v tu chvíli by jí právní služby neposkytoval. Svědek paní příjmení zastupoval poté v roce 2009 ještě ve věci nájmu v předmětném domě a ani zde nevznikly ve vztahu k tomuto zastoupení nějaké problémy, pokud jde o psychický či fyzický stav paní příjmení. Z výpovědi tohoto svědka tak soud zjistil, že obsah smlouvy byl stranami oboustranně odsouhlasen a svědek nezjistil žádné pochybnosti, které by odůvodňovaly to, že smlouva nemá být uzavřena, ať už jde o psychický či fyzický stav některého z účastníků, ani pokud jde o obsah smlouvy.

18. Z výpovědi svědka anonymizováno jméno celé jméno žalobce anonymizováno, soud zjistil, že tento je otcem žalobce. Z výpovědi tohoto svědka nebylo možno zjistit relevantní informace ohledně uzavření předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene, neboť svědek se o existenci této smlouvy dozvěděl až zhruba v roce 2018. Z výpovědi svědka soud zjistil, že v roce 2008 paní příjmení fungovala ještě relativně samostatně, byla schopna obstarat si své záležitosti, neboť tyto měla naučeny. Pokud jde psychickou stránku, pak z výpovědi svědka nebylo možno zjistit, že by bylo vyloučeno, aby se seznámila s obsahem smlouvy, i když svědek spíše předpokládal, že jí její obsah někdo tlumočil.

19. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že tato je sestrou žalobce, a rovněž ani z její výpovědi soud nemohl zjistit relevantní informace ohledně uzavření předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene, když i tato svědkyně se o této smlouvě dozvěděla až po ukončení dědického řízení po zemřelé paní příjmení. Pokud jde o stav paní příjmení v roce 2008, pak soud zjistil, že tato v tomto období fungovala tak, že byla schopna si své vlastní záležitosti obstarat, pomoc vyžadovala jen občas. Po psychické stránce pak bylo možno zjistit, že paní příjmení ještě vnímala, ale bylo pro ni obtížnější vnímat složitější texty či větší objemy informací, spíše pouze sledovala televizi. Soud má rovněž za zjištěné, že paní příjmení o svá vnoučata nepečovala, starala se spíše sama o sebe, s panem celé jméno žalovaného se znala a pojila je zejména křesťanská víra. Relevantnější informace soud zjistit nemohl.

20. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že tato je sestrou žalobce, a z její výpovědi nebylo možno zjistit relevantní informace o obsahu či okolnostech uzavření smlouvy, neboť se tohoto neúčastnila a o smlouvě se dozvěděla až po ukončení dědického řízení po zemřelé paní příjmení, to jest někdy okolo roku 2017. Pokud jde o zdravotní stav paní příjmení, pak soud zjistil, že tato fungovala poměrně soběstačně a není vyloučeno, že by byla obsahu smlouvy schopna porozumět, nicméně obecně jí činily problémy složitější text či komplikovanější informace, sledovala tak zejména televizi.

21. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení, soud zjistil následující. Svědkyně znala paní jméno příjmení i její dceru jméno příjmení. Uváděla, že jí přišla v dobrém psychickém stavu, konkrétně pokud jde o červenec 2008, chodila jednou týdně do domácnosti na výpomoc a se svědkyní se paní příjmení bavila zcela normálně. Nebylo možno ověřit, zda byla schopna porozumět textu smlouvy v rozsahu zhruba pěti stran A4. Svědkyně dále popisovala fungování rodiny a soud tak má za zjištěné, že paní příjmení o děti nepečovala a tyto se vychovávaly víceméně vzájemně. Soud dále zjistil, že vztah k paní příjmení k panu celé jméno žalovaného byl velmi dobrý, rozuměli si, z výpovědi této svědkyně však nebylo možno učinit konkrétnější zjištění ohledně užívání předmětné nemovitosti či smluvních vztahů k nim, když k tomuto měla jen zprostředkované informace.

22. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu: ⟪LB:lb_001⟫ -) Žalobce je vlastníkem jednotek číslo číslo nacházejících se v budově adresa v k.ú. část obce, územní celek Tyto jednotky jsou zapsány na LV číslo pro toto katastrální území a k tíži těchto jednotek je zapsáno ve prospěch obou žalovaných osobní věcné břemeno užívání těchto jednotek, zřízené právě na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 14. 7. 2008. ⟪LB:lb_002⟫ -) Soud dále zjistil, že dne 14. 7. 2008 byla mezi paní příjmení. jméno příjmení, jakožto povinnou, a oběma žalovanými, jakožto oprávněnými, uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, kterou bylo zřízeno ve prospěch obou oprávněných mimo jiné věcné břemeno spočívající v právu užívání jednotky číslo jednotky číslo v domě adresa v k.ú. část obce, a to za účelem bydlení a provozování podnikatelské činnosti, včetně možnosti přebývání a ubytování třetích osob v těchto jednotkách s tím, že věcné břemeno bylo zřízeno za úplatu ve výši 350 000 Kč, která mohla být uhrazena započtením na ceny realizovaných stavebních prací, a s tím, že oprávnění jsou povinni nést náklady na udržování a opravy předmětné nemovitosti až do částky 70 000 Kč ročně. Součástí smlouvy jsou rovněž ujednání o povinnosti povinné, realizovat další stavební úpravy až co do částky 300 000 Kč, a oprávnění povinných realizovat i další stavební úpravy, a poté požadovat po vlastnících nemovitosti, po ukončení věcného břemene, úhradu jejich ceny, a to až co do celkové částky 5 000 000 Kč. Věcné břemeno je časově omezeno trváním do 30. 7. 2024. Mezi stranami bylo přitom nesporným, že toto věcné břemeno je skutečně zapsáno na LV číslo že tedy toto věcné břemeno skutečně vzniklo. ⟪LB:lb_003⟫ -) Z výslechu svědků pak má soud za zjištěné, že paní příjmení. jméno příjmení k datu 10. 7. 2008, kdy uzavírala předmětnou smlouvu o zřízení věcného břemene, byla starší osobou cca ve věku 87 let, jejíž zdravotní i psychický stav odpovídal tomuto věku. Soud má dále za zjištěné, že přiměřeně svému věku obstarávala své denní záležitosti a byla schopna rozpoznat a ovládat své jednání. Z výpovědi svědků má soud dále za zjištěné, že v této době ještě pečovala o vnoučata po své zemřelé dceři, a to za pomoci sociálních pracovnic. Soud má rovněž za zjištěné, že její psychický i fyzický stav jí umožňoval číst dokumenty a vnímat jejich obsah. Toto má soud za potvrzené zejména z výslechu svědka příjmení, svědkyně příjmení, svědka příjmení a svědkyně příjmení, kteří v předmětném období července roku 2008 byli fakticky v kontaktu s paní příjmení buď tím, že jí byli nápomocni, nebo s ní organizačně řešili záležitosti, týkající se správy nemovitostí či právě smluvní agendy týkající se těchto nemovitostí. Tito svědci pak potvrzovali, že byla schopna běžně jednat a neměli pochyby o jejích ovládacích a rozpoznávacích schopnostech či o tom, že by mohla být někým manipulována. příjmení závěr se pak podává i z výpovědi svědka docenta anonymizováno jméno celé jméno žalobce anonymizováno, který byl zetěm paní příjmení Ani z výpovědi ostatních svědků, kteří jsou sourozenci žalobce, konkrétně svědkyně jméno příjmení a jméno příjmení a bratra žalobce jméno celé jméno žalobce soud nezjistil, že by v předmětném období července 2008 paní příjmení nebyla schopna ovládat či rozpoznat své jednání, či byla někým ovlivňována - výpověď těchto svědků je nutno hodnotit v kontextu toho, že jsou sami na výsledku sporu zainteresováni a žalobce je jejich bratrem a oni sami jsou často vlastníky jiných jednotek v předmětném domě a vedou obdobná či stejná řízení se stejným či obdobným obsahem; ani z výslechu těchto svědků se přitom nepodávají skutečnosti, které by vylučovaly rozpoznávací či ovládací schopnosti paní příjmení, spíše se z těchto výpovědí podává snaha těchto svědků naznačit, že se jednalo o osobu vyššího věku, pro niž bylo uzavření smlouvy komplikované a těžko uchopitelné. Pokud jde o výpovědi svědků manželů příjmení, pak soud z těchto neučinil relevantní závěry ohledně stavu paní příjmení k červenci roku 2008, neboť z výpovědi obou svědků se podává, že tito se viděli s paní příjmení pouze nárazově a nemohli tak podat ve srovnání s jinými svědky, kteří byli s paní příjmení v každodenním či častějším kontaktu, komplexnější obraz o jejím fyzickém či duševním zdraví v červenci roku 2008. ⟪LB:lb_004⟫ -) Ze znaleckého posudku profesora anonymizováno jméno příjmení titul, číslo z výpovědi tohoto znalce, pak má soud za zjištěné, že v červenci roku 2008 byla paní příjmení schopna pochopit podstatná fakta, týkající se podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene, tedy byla schopna rozpoznat obsah této smlouvy a podstatu svého jednání a toto své jednání ovládat, a to i přesto, že v té době již trpěla vaskulární demencí, která však ještě nebyla v takové fázi, aby ovlivnila její rozpoznávací a ovládací schopnosti, příp. pouze nepodstatně. To vše i s ohledem na to, že léky, které měly vliv na její mozkové funkce, začaly být paní příjmení podávány až v červnu roku 2009. ⟪LB:lb_005⟫ -) Ani v kontextu ostatních důkazů, zejména listinných důkazů z relevantního období, soud nedospěl k závěru, že by předmětná smlouva o zřízení věcného břemene byla dne 10. 7. 2008 uzavřena paní příjmení v omylu či pod nátlakem, nebo pod negativním vlivem jiné osoby. Naopak se z provedeného dokazování podává, že paní příjmení věděla, co dělá, a bylo jejím úmyslem smlouvu o zřízení věcného břemene uzavřít s tím, že měla za to, že tímto dojde ke zhodnocení nemovitostí pro její potomky, konkrétně vnoučata, která byla v té době nezletilá. Toto koresponduje i s výpověďmi svědků, kteří shodně uváděli, že jejím cílem bylo zachování nemovitosti pro rodinné příslušníky a jejich zhodnocení, a lze tak uvěřit tomu, že podmínky uzavřené smlouvy o zřízení věcného břemene k tomuto směřovaly a paní příjmení je takto skutečně vnímala a chtěla.

23. Soud ve věci nehodnotil listinné důkazy, které se týkaly plateb za užívání nemovitosti a nákladů na rekonstrukci předmětné nemovitosti. To vše z důvodu, že vyhodnocení otázky, zda žalovaní skutečně hradí náklady na provoz této nemovitosti, či zda nemovitost zrekonstruovali a jakým způsobem, nebylo relevantní pro posouzení otázky existence věcného břemene, která je předmětem tohoto řízení. Soud tak blíže nehodnotil následující důkazy: faktury vystavené společností právnická osoba za dodávku vody a doklady o jejich úhradě, doklady k poplatkům za komunální odpad vystavené hl. m. obec, Magistrátem hl. m. Prahy a doklady o jejich úhradě, dále faktury za dodávky elektřiny vystavené PRE včetně dokladů o jejich úhradě, dále soubor dokumentů dokládající vynaložené prostředky na stavební a instalační materiál v roce 2008, dále doklady týkající se výdajů na stavební a instalační materiál a řemeslné práce za rok 2013, dále doklady dokládající výdaje na stavební a instalační materiál a řemeslné práce v roce 2014, dále doklady dokládající výdaje na stavební a instalační materiál a řemeslné práce za rok 2015, dále protokol z kontrolní prohlídky stavby z 28. 6. 2019 včetně příloh, dále rozhodnutí o vydání stavebního povolení ze dne 18. 1. 2002, dále rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením z 19. 11. 2008 a dále fotodokumentaci rekonstrukce z období 2008 2018. Soud dále nehodnotil trestní oznámení podané panem jméno příjmení k Okresnímu státnímu zastupitelství v anonymizováno, neboť toto se týká obvinění ve vztahu k rodině žalobce ohledně tvrzených křivých výpovědí v jiném řízení, a dále soud nehodnotil protokol Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. spisová značka z datum rozhodnutí, neboť tento rovněž nemá relevanci k předmětu zdejšího řízení. Soud ve věci nehodnotil rovněž výpis z katastru nemovitostí, LV číslo pro k..ú. část obce, neboť tento se týká jiných jednotek v předmětné budově. Dále soud nehodnotil čestné prohlášení jméno příjmení z 26. 7. 2012, jméno příjmení z 26. 7. 2012, jméno příjmení ze 17. 1. 2019, jméno příjmení ze 17. 1. 2019, anonymizována tři slova z 17. 1. 2019, ani čestné prohlášení jméno příjmení ze 17. 1. 2019. U všech těchto čestných prohlášení tyto soud nehodnotil z důvodu, že jejich texty jsou identické, předepsané strojově, respektive existují 2 verze těchto prohlášení, a nelze tak z těchto listin ověřit autentičnost projevu osob, které je měly činit. Soud dále nehodnotil plnou moc udělenou paní příjmení z 12. 9. 2007, ani předávací protokol ze 14. 9. 2007, ani plnou moc udělenou paní příjmení 2. 2. 2009. U těchto dokumentů je tak tomu z důvodu, že tyto obsahují pouze podpis paní příjmení, avšak k jiným časovým obdobím, buď výrazně předcházejícím, či výrazně následujícím po posuzovaném období, kdy byla uzavřena smlouva o věcném břemeni. Rovněž pak soud nehodnotil doklady o ověření podpisu z 19. 3. 2009 a 20. 3. 2009, neboť z nich nebylo možno učinit žádná relevantní zjištění pro toto řízení.

24. Soud ve věci neprovedl důkaz výslechem svědkyně jméno příjmení, neboť na tomto výslechu žalobce nakonec netrval. Dále soud zamítl návrh strany žalované na vypracování znaleckého posudku z oboru stavebnictví, který by posoudil zhodnocení nemovitosti, tj. budovy jakožto celku, za období od uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene do aktuálního stavu, neboť předmětem tohoto řízení není posouzení otázky, nakolik tyto nemovitosti byly skutečně zhodnoceny, ale posouzení platnosti samotné smlouvy z hlediska jejího obsahu a okolností jejího uzavření, nikoliv plnění povinností dle této smlouvy. Soud dále zamítl návrh na provedení důkazu listinami, které žalobce označil ve svém podání z 18. 11. 2019. Soud tak učinil zejména z důvodu, že se jednalo o listiny, jimiž mělo být doloženo, že došlo k dispozicím s jinými nemovitostmi (byty) v předmětném domě v roce 2009, kdy došlo k uzavření darovacích smluv mezi paní příjmení a žalovaným 1) a žalovaným 2), a dále se jednalo o listiny, které se týkaly trestního stíhání obou žalovaných pro možný trestný čin podvodu v souvislosti s těmito darováními. Předmětem tohoto řízení však je posouzení toho, zda samotný text smlouvy o zřízení věcného břemene ze 14. 7. 2008 je v souladu s tehdy platnou právní úpravou a zda okolnosti tohoto konkrétního právního jednání - uzavření této konkrétní smlouvy - jsou v rozporu s dobrými mravy či nikoliv. Posouzení otázky, zda paní příjmení následně, v roce 2009, převáděla jednotky a mohlo tak následně dojít k protiprávnímu jednání či jednání v rozporu s dobrými mravy či až k trestněprávně relevantnímu jednání žalovaných ve vztahu k paní příjmení není pro posouzení předmětu tohoto sporu relevantním, neboť soud se zde zabývá časově předcházejícím obdobím, konkrétně červencem roku 2008. Subsidiárním důvodem pro zamítnutí tohoto důkazu pak byla skutečnost, že právní zástupce žalobce byl soudem opakovaně vyzýván k tomu, zda do spisů chce skutečně, fyzicky založit ještě jiné listiny, které označil k důkazu, a to konkrétně přípisem soudu z 25. 1. 2022, a dále přípisem soudu z 7. 2. 2022; nicméně žalobce tyto listiny ani na další jednání, které se konalo 21.3.2022, nedonesl.

25. Pro úplnost soud uvádí, že návrh žalobce na vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie na zdravotní stav paní příjmení v době uzavření předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene považoval žalobce za vyčerpaný provedením důkazu znaleckým posudkem vypracovaným profesorem anonymizováno příjmení a jeho výslechem (viz výše).

26. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení. Dle § 3028 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) soud vyhodnotil, že na posouzení platnosti uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, resp. na vznik a existenci samotného věcného břemene se užijí ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., tj. starého o.z. (SOZ), neboť k uzavření smlouvy a vzniku věcného práva došlo před účinností o.z. a předmětem posouzení jsou právě okolnosti vzniku, tj. tehdejší. Otázky týkající se náležitostí smlouvy o zřízení věcného břemene pak soud posuzoval § 151n a násl. SOZ. Problematiku náležitostí smlouvy jako právního úkonu soud posuzoval dle § 37, § 38 a § 39 SOZ a otázku omylu dle § 49a a § 40a SOZ. Otázku lichvy soud posoudil dle § 253 zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon.

27. Žalobce se svou žalobou domáhá určení, že předmětná smlouva o zřízení věcného břemene je neplatná, resp. že jí zřízené věcné břemeno neexistuje. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není (určovací žaloby), podle § 80 o.s.ř. jsou po procesní stránce věcná legitimace účastníků řízení a naléhavý právní zájem na požadovaném určení je.

28. Soud předně uzavírá, že žalobce je aktivně legitimován k podání předmětné žaloby, neboť je vlastníkem předmětných jednotek, zatížených předmětným věcným břemenem, a žalovaní jsou pasivně legitimováni, neboť jsou oprávněnými osobami, v jejichž prospěch je předmětné věcné břemeno k daným jednotkám zřízeno.

29. Soud dále uzavírá, že na podání předmětné žaloby je na straně žalobce naléhavý právní zájem, neboť žalobce se jakožto zapsaný vlastník předmětných jednotek domáhá určení, že věcné břemeno, které je k předmětným jednotkám ve prospěch obou žalovaných zapsáno v katastru nemovitostí, neexistuje, tedy bez takovéhoto určení se nemůže domoci změny zápisu do katastru nemovitostí, čímž je naléhavý právní zájem odůvodněn.

30. Žalobce namítá neexistenci věcného břemene z následujících důvodů.

31. Žalobce předně namítá, že předmětná smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 14. 7. 2008 uzavřená mezi anonymizováno jméno příjmení, jakožto povinnou, a celé jméno žalovaného a celé jméno žalovaného, jakožto oprávněnými, je v rozporu s konceptem věcného břemene, jak toto koncipuje § 151n a násl. zák. č. 40/1964 Sb. Žalobce v tomto směru namítá, že rozpor s konceptem věcného břemene spočívá v tom, že na základě této smlouvy došlo fakticky k přebudování předmětné nemovitosti na hotel, který bezplatně po dobu 16 let užívají k podnikání žalovaní. Toto obchází smysl věcného břemene, neboť smyslem věcného břemene je oprávněným zajistit možnost bydlení, nikoliv podnikání. Fakticky tedy smlouva nahrazuje smlouvu nájemní. Žalobce opakovaně zdůrazňuje, že žalovaní užívají nemovitost k podnikání, nikoliv k bydlení, a že přestavba byla realizována za účelem jejich podnikatelských aktivit, nikoliv rekonstrukce nemovitosti jako takové. Žalobce rovněž namítá vágní rozsah věcného břemene a jeho definici a nejasné vymezení oprávnění k změnám ve způsobu užívání budovy dle čl. 5 smlouvy.

32. Žalobce dále namítá, že smlouva o věcném břemeni ze 14. 7. 2008 je smlouvu lichevní, resp. že tato smlouva je smlouvou v rozporu s dobrými mravy. Žalobce v tomto směru namítá, že lichevnost, resp. rozpor s dobrými mravy je nutno spatřovat v konstrukci plateb jednotlivých stran. Žalovaní, jakožto oprávnění z věcného břemene, jsou povinni za zřízení věcného břemene uhradit pouze částku 350 000 Kč a navíc tuto částku mohou započíst na cenu prací na opravu předmětné nemovitosti. Za rozporné s dobrými mravy žalobce dále považuje to, že oprávnění jsou povinni nést přiměřené náklady na údržbu nemovitostí nejvýše do částky 70 000 Kč ročně. To je za dobu trvání smlouvy pouze ve výši 1 120 000 Kč. Dále žalobce v tomto směru napadají ujednání, že vlastníci nemovitosti jsou povinni vrátit do 31. 7. 2024 žalovaným na realizovaných investicích částku až 5 000 000 Kč. Fakticky tak toto znamená, že žalovaní nemovitost zrekonstruovali pro účely žalovaných, avšak na náklady žalobců, respektive paní příjmení jakožto původní vlastnice nemovitosti. S ohledem na výši plateb a na rozsah užívání nemovitosti žalovanými, kdy těmto je umožněno po dobu 16 let za velmi nízké platby podnikat v této nemovitosti, pak žalobce považuje tuto smlouvu za lichevní, tedy neplatnou, neboť vlastníci nezískávají žádné faktické protiplnění. Za rozporné s dobrými mravy, resp. lichevní považují i to, že žalovaní zneužili nezkušenosti a vysokého věku a nízké právní gramotnosti paní příjmení, jakožto vlastníka nemovitosti v době, kdy byla smlouva uzavřena. Žalobci dále namítají, že i z kontextu ostatních smluv se podává, že tato smlouva o zřízení věcného břemene byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Žalobci v tomto směru odkazují na to, že 23. 9. 2009 byla uzavřena darovací smlouva, kterou došlo k darování jednotky číslo panu celé jméno žalovaného, dne 26. 8. 2009 pak byla uzavřena darovací smlouva, kterou došlo k darování jednotky číslo panu celé jméno žalovaného, a dále dne 2. 10. 2008 byla uzavřena s právnická osoba zástavní smlouva k jednotce číslo která zajišťuje úvěr pana celé jméno žalovaného, a dále 20. 3. 2009 byla uzavřena smlouva s právnická osoba, která zajišťuje úvěr pana celé jméno žalovaného u stejné banky a zatěžuje jednotku číslo. Žalobce obecně v tomto směru namítá, že napadená smlouva o zřízení věcného břemene byla prvou ze smluv, které postupně uzavírali žalovaní s paní příjmení, a když zjistili, že jim toto fakticky prochází, pak využili její nezkušenosti a právní neznalosti a přistoupili právě k uzavírání dalších, pro ně ještě výhodnějších smluv, čímž zneužívali postavení paní příjmení. Žalobce dále namítá, že toto bylo zcela evidentně proti vůli paní příjmení, neboť její vůlí bylo vždy zachovat rodinný majetek a tento nechat svým potomkům.

33. Obecně pak žalobce ještě namítá neplatnost smlouvy o zřízení věcného břemene ze 14. 7. 2008 z důvodu toho, že paní příjmení v době uzavření smlouvy již byla vysokého věku, konkrétně jí bylo 87 let, a byly u ní omezené rozpoznávací a ovládací schopnosti, tedy nebyla schopna plně pochopit, co dělá, jaké smlouvy podepisuje, zejména jaké tyto mají dopad do právního postavení jejího, případně jejich právních nástupců. Žalobce tak namítá, že paní příjmení tak byla uvedena v omyl a smlouva je z tohoto důvodu neplatnou.

34. Soud předně uzavírá, že ze znaleckého posudku profesora anonymizováno jméno příjmení a z výpovědi tohoto znalce má za zjištěné, že paní příjmení ke dni 10. 7. 2008, kdy uzavírala předmětnou smlouvu o zřízení věcného břemene, věděla, co dělá a byla schopna pochopit obsah této smlouvy. Tedy její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly zachovány v takovém rozsahu, aby byla schopna pochopit podstatná fakta, týkající se podpisu této smlouvy a jejího obsahu. Soud tedy neshledal důvodnou námitku strany žalující, že smlouva je neplatná z důvodu vymizelých ovládacích či rozpoznávacích schopností paní příjmení.

35. Soud dále rovněž nepřisvědčil námitce strany žalující, vznesené obecně v tom smyslu, že paní příjmení byla uvedena omyl o pravém účelu této smlouvy. Z obsahu smlouvy se totiž jasně podává, že tato je uzavřena na dobu do 30. 7. 2024 a v této je jasně uvedeno, že oprávnění mohou předmětné jednotky užívat nejen pro sebe osobně, ale i k podnikatelské činnosti. A to výslovně i za účelem ubytování třetích osob či přebývání třetích osob. Rovněž úplata za zřízení věcného břemene ve výši 350 000 Kč i možnost započtení na tuto úplatu formou započten hodnoty realizovaných stavebních úprav, a rovněž i ujednání o výši nákladů, které jsou oprávnění povinni nést, je ve smlouvě zřetelně vyjádřeno. Nelze tedy shledat důvodnou námitku strany žalující, že paní příjmení byla uvedena v omyl v tom směru, že žalovaní chtějí v nemovitostech fakticky provozovat hotel nebo hostel, když toto je ve smlouvě výslovně zachyceno.

36. Soud dále neshledal ani důvodnou námitku strany žalující v tom směru, že obsah smlouvy je v rozporu s konceptem smlouvy o zřízení věcného břemene, jak tento zakotvuje § 151n zákona č. 40/1964 Sb. tj. starého občanského zákoníku. Podstatou smlouvy o zřízení věcného břemene je již z povahy této smlouvy charakteristická nevyváženost práv a povinností smluvních stran, kdy povinný se na jedné straně zavazuje něčeho zdržet či něco strpět nebo něco konat a na druhé straně oprávněný má právě z tohoto prospěch. Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení věcného břemene přitom není to, aby úplata, která je sjednána za zřízení věcného břemene, byla ekvivalentem takto zřízeného oprávnění, které odpovídá věcnému břemeni. Tedy není důvodnou námitkou strany žalující, že žalovaní mají na základě smlouvy o zřízení věcného břemene prospěch z užívání práv odpovídajících tomuto věcnému břemeni, neboť takto byla smlouva výslovně koncipována, paní příjmení akceptována, a žalovanými v souladu s touto smlouvou byly jednotky pro provozování krátkodobého ubytování skutečně užívány. Ve smlouvě je přitom sjednána úplata za zřízení věcného břemene ve výši 350 000 Kč a rovněž je sjednáno, jinak dispozitivní ujednání, o tom, že žalovaní jakožto oprávnění z věcného břemene jsou povinni nést náklady ve výši 70 000 Kč ročně za údržbu a opravy předmětných nemovitostí. Tedy ani v tomto směru neabsentují podstatné či zásadní náležitosti této smlouvy, a nelze tak shledat smlouvu z tohoto důvodu neplatnou, jak tvrdí žalobce. Soud v tomto směru obecně odkazuje i na to, že součástí zřízení práv odpovídajících věcnému břemeni může být i ujednání v tom směru, že strana oprávněná je oprávněna nemovitosti dále pronajímat, a takovéto ujednání strany do předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene výslovně vtělily. Jedná se tak o situaci odlišnou, pokud by toto strany neujednaly a fakticky nemovitosti užívaly nikoliv oprávnění osobně, ale užívaly tyto k pronájmu třetím osobám. V tomto případě tomu tak není a možnost využití předmětných jednotek k ubytování třetích osob je ve smlouvě výslovně zmíněna a umožněna. Soud neshledal ani v rozporu s účelem věcného břemene výši sjednaných úplat ve výši 350 000 Kč za samotné zřízení věcného břemene, ani částku 70 000 Kč jakožto maximální částku na opravu a údržbu předmětných nemovitostí ročně, vynakládané oprávněnými. Ani samotná skutečnost, že žalovaní jakožto oprávnění, mohou na úhradu úplaty za zřízení věcného břemene započtením použít náklady na stavební úpravy předmětných nemovitostí, neplatnost takovéhoto ujednání a smlouvy jako celku nezakládá. příjmení ujednáním předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene je pak článek 5.1, který umožňuje oprávněným realizovat v nemovitostech další (blíže nespecifikované) stavební úpravy a po ukončení trvání smlouvy o zřízení věcného břemene nárokovat po vlastnících nemovitostí úhradu takto realizovaných stavebních úprav, a to až do částky 5 000 000 Kč. Soud však v tomto ohledu uzavírá, že se dle svého obsahu jedná o ujednání oddělitelné od obsahu zbytku smlouvy o zřízení věcného břemene, a i v případě, že by toto ujednání bylo neplatným, pak by nezakládalo neplatnost smlouvy jakožto celku. Ujednání článku 5.1 přitom samo o sobě je neurčitým v tom směru, že nedefinuje, jaké další stavební úpravy mohou oprávnění realizovat, když v tomto směru pouze odkazují na jiné další stavební úpravy, které ale ani v předchozím textu smlouvy nejsou dostatečně specifikovány, tedy nelze tyto mít ani dostatečně za negativně vymezené. Jak však soud uvádí, vyhodnocení platnosti samotného článku 5.1 smlouvy o zřízení věcného břemene není relevantní pro posouzení platnosti smlouvy jakožto celku, neboť se jedná o ujednání oddělitelné, a posouzení platnosti tohoto ujednání by bylo na místě pouze v situaci, kdy by se oprávnění domáhali po vlastnících nemovitosti úhrady částek za tyto realizované další stavební úpravy. Toto však není předmětem řízení tohoto a samotný text tohoto ujednání (5.1) není základním, esenciálním ujednáním smlouvy o zřízení věcného břemene ze 14. 7. 2008 a nemůže tak mít vliv na posouzení platnosti samotného zřízení věcného břemene a jeho existence, resp. smlouvy jako celku.

37. Soud neshledal předmětnou smlouvu o zřízení věcného břemene neplatnou ani pro tvrzený rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy nelze spatřovat v tom, že si strany na základě smlouvy o zřízení věcného břemene poskytují ekonomicky nikoliv rovnocenné plnění, když toto je podstatou uzavírané smlouvy, jak soud uvádí výše. Pokud jde o námitku žalobce, že v rozporu s dobrými mravy žalovaní užívají předmětné jednotky k provozování hotelu nebo hostelu, tak ani toto soud neshledal s dobrými mravy rozporným, neboť toto neodporuje konceptu věcného břemene a ve smlouvě je tento úmysl žalovaných výslovně zachycen. Tedy nelze dovozovat, že by provozováním ubytování pro třetí osoby byla takto paní příjmení či její právní nástupci uvedeni v omyl, nebo že by žalovaní jednali protiprávně nebo v rozporu s dobrými mravy, když toto přímo odpovídá výslovné textaci smlouvy. Pokud jde o namítaný rozpor smlouvy s dobrými mravy pro znění článku 5.1 této smlouvy, pak soud odkazuje na výše uvedené, tedy že ujednání o povinnosti vlastníků nemovitosti vrátit oprávněným částku, až do výše 5 000 000 Kč, za další realizované stavební úpravy je ujednáním oddělitelným od zbytku smlouvy o zřízení věcného břemene, a nemá na platnost smlouvy jakožto celku vliv. Platnost tohoto ujednání s ohledem na dobré mravy by bylo možno posuzovat tehdy, pokud by se oprávnění domáhali realizace povinností dle tohoto ujednání, tj. vymáhali finanční plnění po vlastnících nemovitosti, což však není předmětem řízení tohoto. Čistě pro formulaci tohoto ustanovení článku 5.1 pak soud rovněž rozpor s dobrými mravy a neplatnost smlouvy jakožto celku neshledal. Konečně soud neshledal ani neplatnost smlouvy o zřízení věcného břemene v kontextu dalších okolností, které se mezi stranami udály, zejména, tyto neshledal soud v důsledku toho, že návazně žalovaní na sebe darovacími smlouvami nechali od paní příjmení převést některé jednotky, které vybudovali, a že zřídili zástavní práva k některým dalším jednotkám k zajištění vlastních závazků. Soud v tomto ohledu nemá za prokázané, že by žalovaní byli vedeni cíleným, systematickým úmyslem postupně uzavírat smlouvy tak, aby paní příjmení zbavovali jejího majetku, respektive tento závěr nelze mít za prokázaný ve vztahu k době, kdy byla uzavřena smlouvě o zřízení věcného břemene ze 14. 7. 2008; hodnocení období časově následujícího (2009) pak není předmětem tohoto řízení. Zde se naopak z kontextu provedeného dokazování, zejména svědeckých výpovědí podává, že bylo skutečně v červenci roku 2008 úmyslem paní příjmení uzavřít smlouvu, na základě které bude celá nemovitost rekonstruována a uvedena do provozuschopného stavu, a poté předána jejím vnukům tak, aby tuto mohli užívat, když úmyslem paní příjmení bylo tuto nemovitost zachovat pro rodinné příslušníky, a to pokud možno ve funkčním stavu. Toto se podává fakticky ze všech svědeckých výpovědí a v tomto obecném smyslu tomuto text smlouvy o zřízení věcného břemene skutečně odpovídá. A to i v kontextu toho, že paní příjmení bylo v době uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene 87 let, nebyla sama schopna se o nemovitosti starat a většina vnoučat byla nezletilých. Tedy nelze mít za rozporné s dobrými mravy, pokud v této souvislosti uzavře smlouvu s žalovanými, kterou se snaží dosáhnout toho, aby i za cenu časově omezeného užívání nemovitosti žalovanými k podnikání dosáhla zachování hodnoty těchto nemovitostí a jejich zhodnocení pro své potomky.

38. Konečně soud uvádí, že neshledal neplatnost předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene ani pro její tvrzenou lichevnost. Podstatou lichvy je zneužití něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo rozrušení k získání nebo slibu plnění, jehož hodnota je v hrubém nepoměru k plnění nabízenému, nebo je lichevním uplatněním takové pohledávky pro svůj prospěch. Jak uvedeno výše, soud nemá za prokázané, že by paní příjmení dne 10. 7. 2008, kdy uzavírala předmětnou smlouvu o zřízení věcného břemene, nevěděla, co dělá, nebo nebyla schopna ovládat své jednání, ani nemá soud za prokázané, že by byla pod vlivem jiných osob. Jak uvedeno, soud naopak uvěřil tomu, že byla s ohledem na svůj vysoký věk a naopak na velmi nízký věk svých vnoučat vedena úmyslem umožnit žalovaným prostřednictvím takto formulované smlouvy o zřízení věcného břemene časově omezené užívání nemovitosti, konkrétně jednotlivých jednotek, a to i za účelem podnikání, s tím úmyslem, že žalovaní nemovitosti zvelebí, zrekonstruují a opraví a tyto pak předají potomkům, což bylo hlavním cílem paní příjmení. Tedy soud neshledal neplatnost předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene ani pro tvrzenou lichevnost, zamýšlený úmysl stran tomuto nenasvědčuje.

39. S ohledem na výše uvedené tak soud neshledal žádný ze žalobcem tvrzených důvodů neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, respektive neshledal důvodnou žádnou skutečnost, pro kterou by mělo být osobní věcné břemeno žalovaných k užívání předmětných jednotek shledáno jako neexistující. Tedy soud zamítl žalobu na určení, že předmětné jednotky nejsou zatíženy osobním věcným břemenem, respektive, že takové věcné břemeno neexistuje.

40. Soud neshledal ani jiné důvody neplatnosti smlouvy či neexistence takovýchto věcných břemen, ke kterým by byl nucen přihlížet z úřední povinnosti.

41. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl zcela úspěšný žalovaný 1) i žalovaný 2), proti kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a oba žalovaní tak mají vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. k rukám jejich právního zástupce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

43. Žalovaným vznikly, dohromady, náklady právního zastoupení sestávající z:

12x odměny za účelně vynaložený úkon právní služby po 3.100 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení; vyjádření ze dne 4. 1. 2019, 8. 11. 2019 a 5. 1. 2022; účast na ÚJ konaných dne 27. 8. 2019, 9. 3. 2020, 18. 5. 2020, 18. 8. 2020, 27. 4. 2021, 31. 5. 2021, 6. 9. 2021 a 21. 3. 2022) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 a), 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT; tj. ve vztahu k oběma žalovaným jde celkem o 2 x 12 úkonů, u nichž je dle § 12 odst. 4 AT odměna snížena o 20%, tj. celkem 72 019,20 Kč s DPH; soud nepřiznal odměnu za nevyžádané vyjádření žalovaných ze dne 8. 7. 2019 /žalovaní doplňují, co neuvedli dříve/; 13. 5 2020 /žalovaní nevyužili práva vyjádřit se na ÚJ, raději tak učinili písemně, což nelze klást k tíži žalobce/; 9. 8. 2021 /jde pouze o přípis k zasílanému znaleckému posudku/; jednání u dožádaného soudu dne 5. 3. 2021 /zástupce žalovaných se neúčastnil/; účast u soudu dne 7. 2. 2022 /PZ žalovaných se dostavil, jednání se nekonalo, neboť byl PZ žalobce v tento den hospitalizován v nemocnici a nemohl se omluvit/;

12x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za (společné) úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 4 356 Kč s DPH; právní zástupce žalovaných je plátce DPH (dle ARES).

Tedy celkem pro oba žalované společně činí náhradu nákladů řízení celkem 76 375,20 Kč, tedy pro každého žalovaného náhrada nákladů řízení činí 38 187,60 Kč.

44. Podle § 148 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; u žádného z účastníků tyto předpoklady splněny nejsou. Žalovaní byli v řízení zcela úspěšní, žalobce plně neúspěšný, proto soud zavázal k placení nákladů státu žalobce v rozsahu 100%. Výše nákladů státu bude specifikována v samostatném usnesení (ke dni vyhlášení rozhodnutí nebylo pravomocně rozhodnuto o všech položkách tvořících náklady státu). Lhůtu k plnění určil soud dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího ve 3 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze navrhnout jeho výkon soudem či nařízení exekuce.