OSPH02 10 C 125/2021-252

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, PSČ obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ za kterou jedná anonymizováno 8 slov adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 36 038 324 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně, co do požadavku na úhradu 9 009 596 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, zastavuje.

II. Zamítá se žaloba na úhradu 27 028 728 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhal náhrady ušlého zisku ve výši 36 038 324 Kč s příslušenstvím. Žalobce je stoprocentním společníkem dceřiných právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba a uvádí, že nesprávným úředním postupem ve vztahu k financím těchto dceřiných společností došlo k tomu, že bylo znemožněno těmto dceřiným společnostem podnikat, a jelikož podnikatelská činnost žalobce byla vystavěna na spolupráci právě s těmito dceřinými společnostmi, pak došlo i k vyprázdnění podnikatelské činnosti žalobce, čímž vznikl na straně žalobce právě tvrzený ušlý zisk. Žalobce k tomuto uvádí, že policie vydala celkem 4 usnesení o zajištění finančních prostředků, a to dne datum, přičemž takto byly zajištěny finanční prostředky na účtech právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba u anonymizováno 9 slov. Žalobce dále uvádí, že takto zajištěné finanční prostředky byly na základě přípisu Krajského státního zastupitelství v Ostravě z datum poukázány do země, přičemž anonymizováno orgány činné v trestním řízení tyto finanční prostředky již nevydaly a pouze částečně potvrdily, že je vůbec obdržely. Za nesprávný úřední postup pak žalobce označuje tedy právě pokyn Krajského státního zastupitelství v Ostravě, na jehož základě došlo k převedení předmětných finančních prostředků dceřiných společností žalobce do země. K stížnosti těchto dceřiných společností pak Vrchní státní zastupitelství v Olomouci přípisem z datum uzavřelo, že nedošlo k pochybení na straně krajského státního zastupitelství, avšak k podané ústavní stížnosti pak Ústavní soud nálezem ze dne datum pod sp. zn. ústavní nález konstatoval, že převedením předmětných finančních prostředků právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba a vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v Olomouci z datum došlo k porušení ústavních práv těchto společností, přičemž Ústavní soud zrušil toto dozorové vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a přikázal krajskému státnímu zastupitelství obnovit stav před porušením základních práv obou společností. Žalobce v žalobě tedy tvrdí, že tímto nesprávným úředním postupem došlo ke znemožnění výkonu podnikatelské společnosti právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba, a jelikož společnost právnická osoba realizovala svou podnikatelskou činnost tak, že uzavírala smlouvy s klienty a tyto zakázky pak realizovala právě prostřednictvím těchto dvou dceřiných společností, došlo v důsledku nesprávného úředního postupu nejen k znemožnění podnikatelské činnosti obou těchto dceřiných společností, ale právě i společnosti žalobce. Žalobce následně výši ušlého zisku vyčíslil v podání z datum na částku 36 038 324 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila zejména podáním ze dne datum. Žalovaná předně namítla, že k zajištění finančních prostředků došlo již datum a toto zajištění bylo shledáno zákonným. O nezákonnosti tohoto zajištění nebylo do dnešního dne nikterak rozhodnuto a je tak nutno vycházet z toho, že finanční prostředky jsou zajištěny důvodně. Pokud jde o nález Ústavního soudu z datum, pak žalovaná namítla, že nebyl nezákonným shledán pokyn Krajského státního zastupitelství v Ostravě ani samotné převedení finančních prostředků, ale způsob, kterým tento byl realizován. Žalovaná pak obecně namítala, že tvrzení ohledně vzniku ušlého zisku jsou nedostatečně konkrétní a rovněž namítala absenci příčinné souvislosti, respektive i její nedotvrzení, zejména v souvislosti s tím, že finanční prostředky byly zajištěny již v anonymizováno rok a nesprávný úřední postup je tvrzen až od anonymizováno rok, když v mezidobí dceřiné společnosti žalobce rovněž financemi nedisponovaly.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce žalovanou částku u žalované předběžně uplatnil, a to dne datum.

4. Na jednání konaném dne datum vzal žalobce žalobu, co do částky 9 009 596 Kč s příslušenstvím, zpět a soud proto výrokem I. v této části řízení dle § 96 o. s. ř. zastavil.

5. Závěr o skutkovém stavu soud mohl, v relevantním rozsahu, vystavět zásadně jen na nesporných tvrzeních účastníků, když, jak uvedeno níže, má ve zbytku za nesplněnou povinnost tvrzení ze strany žalobce (pokud jde o tvrzení o vzniku ušlého zisku a příčinné souvislosti). Mezi stranami bylo v řízení konkrétně nesporným, že policie vydala dne datum usnesení o zajištění finančních prostředků, přičemž tato usnesení byla vydána celkem čtyři a těmito byly zajištěny finanční prostředky na bankovních účtech mimo jiné právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba, což jsou dceřiné společnosti žalobce. Dále bylo mezi stranami nesporným, že dne datum vydalo Krajské státní zastupitelství v Ostravě přípis, který byl adresován dotčeným bankovním institucím, a který obsahoval výzvu, aby tyto poukázaly zajištěné finanční prostředky na bankovní účet anonymizováno prokuratury. Mezi stranami bylo v obecné rovině i nesporným, že tyto finanční prostředky byly do země zaslány (pokud jde o výši takto zaslaných finančních prostředků, pak soud tuto zjistil z jiných řízení vedených u zdejšího soudu, jak tyto soud rekapituluje níže; toto zjištění ale nebylo pro soud zásadní). Mezi stranami dále bylo nesporným, že ke stížnosti právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba vyrozumělo Vrchní státní zastupitelství dne datum tyto společnosti, že nedošlo k pochybení na straně krajského státního zastupitelství, avšak k podané ústavní stížnosti Ústavní soud nálezem z datum, pod sp. zn. ústavní nález konstatoval, že došlo zásahem Krajského státního zastupitelství v Ostravě, který spočíval právě v udělení pokynu peněžním ústavům k převedení zajištěných finančních prostředků z účtu právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba do země, k porušení ústavně garantovaných práv a že k tomuto došlo i vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze datum. Současně bylo mezi stranami nesporným, že Ústavní soud toto vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci zrušil a nařídil krajskému státnímu zastupitelství pokusit se obnovit stav před porušením základních práv obou společností (žádostí o vrácení předmětných finančních prostředků z anonymizována dvě slova). Mezi stranami bylo rovněž nesporným, a soud toto zjistil i z provedeného listinného dokazování, že u zdejšího soudu jsou vedena další 4 řízení, která se týkají stejného nesprávného úředního postupu z datum spočívajícího v pokynu k převodu finančních prostředků do země, konkrétně jde o řízení vedené pod sp. zn. spisová značka, kde se společnost právnická osoba domáhá škody tvořené hodnotou převedených financí ve výši 12 709,09 PLN, dále o řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, kde se právnická osoba anonymizováno právnická osoba domáhá škody ve výši převedených financí do země, konkrétně ve výši 1 323 306,15 PLN, 26 383,84 EUR a 62 722,76 Kč. Dále jsou pak vedena další řízení pod sp. zn. spisová značka, v rámci kterého se společnost právnická osoba domáhá jednak nákladů vynaložených na dopravu, zejména však ušlého zisku, který měl přímo této společnosti ujít v důsledku nesprávného úředního postupu z datum, a dále je vedeno řízení sp. zn. spisová značka, ve kterém se právnická osoba anonymizováno právnická osoba domáhá rovněž svého ušlého zisku, který vznikl této společnosti ze stejného nesprávného úředního postupu z datum.

6. Zbývající provedené listinné důkazy soud nehodnotil. Soud tak zejména nehodnotil rozhodnutí z jiných soudních řízení, kde se dceřiné společnosti žalobce domáhaly po jednotlivých bankách vrácení finančních prostředků, které byly převedeny do země. Rovněž pak soud nehodnotil dokumenty z trestního řízení, v rámci kterého došlo k zajištění předmětných finančních prostředků, ať už od českých orgánů činných v trestním řízení nebo od anonymizováno. Soud ani nehodnotil účetní podklady týkající se účetnictví žalobce nebo společnosti právnická osoba Důvodem je skutečnost, že právní závěr soudu je vystavěn na neunesení břemene tvrzení ve vztahu k tvrzené škodě a příčinné souvislosti, tedy hodnocení těchto důkazů nebylo pro tyto závěry třeba. Ze stejného důvodu pak soud zamítl návrh na vypracování znaleckého posudku, kterým by byla určena výše ušlého zisku na straně žalobce, jakož i návrh na předložení podkladů, z kterých by znalec měl vycházet, tedy konkrétně smluv s klienty a související vyúčtování smluv se subdodavateli a související vyúčtování a výpisy z účtu žalobce a reporty jednotlivým klientům. Toto bylo zamítnuto rovněž z důvodu, že žalobce nedotvrdil, jaký ušlý zisk a jakým způsobem u něj konkrétně vznikl a tuto povinnost nelze suplovat důkazním návrhem na jmenování znalce, který by škodu vyčíslil a teprve poté žalobce precizoval svá skutková tvrzení.

7. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení:

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

10. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

11. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

12. Žalobce na jednání konaném dne datum výslovně potvrdil, že za jediný odpovědností titul považuje přípis, respektive pokyn Krajského státního zastupitelství v Ostravě z datum, který byl určen bankovním institucím a který obsahoval výzvu, aby bankovní instituce poukázaly zajištěné finanční prostředky na bankovní účet anonymizováno prokuratury, přičemž se jednalo o finanční prostředky právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba, tedy dceřiných společností žalobce, které jim byly zajištěny čtyřmi usneseními o zajištění finančních prostředků policie ČR z datum.

13. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

14. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona dále vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000).

15. Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz NS sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

16. Soud v tomto ohledu uzavírá, že přípis Krajského státního zastupitelství v Ostravě z datum je nutno považovat za nesprávný úřední postup, což se podává již z nálezu Ústavního soudu ČR z datum sp. zn. ústavní nález. Důvodem je skutečnost, že obsahem tohoto přípisu je pokyn tohoto krajského státního zastupitelství bankovním institucím, aby tyto poukázaly finanční prostředky zajištěné policií datum na bankovní účet anonymizováno prokuratury, přičemž krajské státní zastupitelství (i dle závěrů Ústavního soudu) zvolilo postup, pro který neexistuje zákonná opora - tedy, který není předvídán jakoukoliv právní normou. To vše za situace, kdy krajskému státnímu zastupitelství muselo být zřejmé, že rozhodnutí polských orgánů činných v trestním řízení nejsou v tomto směru pravomocná. Tedy v tomto pokynu krajského státního zastupitelství je třeba shledat nepřípustný zásah do práva na spravedlivý proces stěžovatelů, tj. právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba a jejich práva vlastnit majetek. Toto pochybení na straně státu je tak odpovědnostním titulem ve formě nesprávného úředního postupu.

17. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce se nedomáhá jakožto odpovědnostního titulu nezákonného rozhodnutí, a to ani ve vztahu k dozorovému vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci z datum. Soud se proto existencí tohoto odpovědnostního titulu nezabývá.

18. Soud se tedy dále zabýval dalšími dvěma podmínkami pro vznik odpovědnosti na straně státu, konkrétně tvrzeními o škodě a tvrzeními o příčinné souvislosti s výše shledaným odpovědnostním titulem.

19. Právo na náhradu škody má v případě nesprávného úředního postupu ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, a to kdokoliv, bez ohledu na svou účast v řízení.

20. Pokud jde o právo na náhradu škody, pak toto má v případě nesprávného úředního postupu každý subjekt, kterému byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, tedy bez ohledu na to, zda se například účastnil řízení, ve kterém k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Z tohoto důvodu, tak není relevantním, zda žalobce byl účasten trestního řízení, v rámci kterého došlo k zajištění předmětných finančních prostředků a následně k pokynu Krajského státního zastupitelství v Ostravě z datum.

21. Možnost vzniku škody na straně žalobce tím však není dána automaticky, a je třeba se zabývat zejména podmínkou příčinné souvislosti, tedy zda žalobci skutečně mohla tvrzená škoda vzniknout v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem. Bez ohledu na to, zda byl účasten řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo.

22. Soud předně, než se začne detailněji zabývat rozborem tvrzené škody a příčinné souvislosti, v tomto případě uzavírá, že tak, jak je žalobcem tvrzená škoda ve formě ušlého zisku konstruována, se nejedná o škodu, která mohla – v tomto případě - vzniknout pojmově v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem. Soud v tomto směru vychází ze závěrů Nejvyššího soudu přijatých v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 675/2011, kde se dovolací soud zabýval vznikem újmy na straně členů družstevní záložny za situace, kdy sama družstevní záložna, a nikoliv tito její členové, byla vystavena nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně ve formě nepřiměřené délky řízení. Nejvyšší soud v tomto případě uzavřel, že újma členů družstevní záložny není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, respektive, že tato příčinná souvislost je přerušena právě vztahem k primárnímu poškozenému tedy, jinak řečeno, že újma členů družstevní záložny se odvíjí od újmy samotné družstevní záložny, nikoliv od nesprávného úředního postupu. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, pak obdobně rozhodl Nejvyšší soud rovněž ve věci sp. zn. 25 Cdo 1627/2008, kde rovněž bez vztahu k tomu, zda tamní poškozený byl účastníkem daného řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv, dovodil, že nesprávným úředním postupem nemůže vzniknout škoda osobě, která není vlastníkem věci, která byla poškozena či ztracena po dobu jejího zajištění, pokud právě poškozený vlastníkem takové věci není.

23. Soud v tomto směru uzavírá, že jakkoliv nemá za dotvrzená tvrzení žalobce, pokud jde o vznik škody a příčinnou souvislost na úrovni takové, aby tato mohla být relevantně předmětem tohoto řízení, pak má čistě pojmově z toho, jak je škoda obecně konstruována, za přetrženou příčinnou souvislost mezi tím, že by žalobce mohl být osobou poškozenou ve smyslu § 13 odškodňovacího zákona z nesprávného úředního postupu spočívajícího v přípisu Krajského státního zastupitelství v Ostravě z datum. Žalobce totiž v obecné rovině tvrdí, že tímto nesprávným úředním postupem byly primárně postiženy právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba, tedy společnosti, jejichž je jediným společníkem právě žalobce. Svoji újmu pak žalobce odvozuje od toho, že tyto jeho dceřiné společnosti byly nuceny v důsledku nesprávného úředního postupu ukončit podnikatelskou činnost, čímž mělo dojít k tomu, že i podnikatelská činnost žalobce musela být ukončena a na straně žalobce tak vznikl ušlý zisk. S ohledem na výše citovanou judikaturu, pak soud i přes obecná tvrzení žalobce uzavírá, že příčinná souvislost je při takto konstruovaném ušlém zisku pojmově přetržena. Žalobce totiž odvozuje svůj ušlý zisk primárně od toho, že byla ukončena podnikatelská činnost právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba, tedy svoji újmu ve formě ušlého zisku odvozuje od újmy těchto společností. Nesprávným úředním postupem, tak jak je tvrzen, přitom mohly být poškozeny primárně právě tyto společnosti, což je však předmětem dalších řízení, které jsou vedeny u zdejšího soudu, když se tyto společnosti samy domáhají ušlých zisků, které jim měly ujít v důsledku stejného nesprávného úředního postupu. Tedy jinak řečeno, žalobcem konstruovaný ušlý zisk je derivátem nebo jakousi odvozeninou od újmy dceřiných společností. Vedle toho, že žalobcem tvrzená újma je újmou odvozenou, je pak nutno uzavřít, že pojmově je hlavní příčinou tvrzeného vzniku ušlého zisku na straně žalobce skutečnost, že žalobce nevykonával žádnou podnikatelskou činnost, což bylo jeho rozhodnutím za situace, kdy mu sice byla, respektive mohla být znemožněna spolupráce s jeho dceřinými společnostmi, nicméně fakticky nesprávným úředním postupem, který jinak vůči žalobci nikterak nesměřoval, nebylo zamezeno žalobci podnikat, například nedošlo k zákazu podnikatelské činnosti či k obstavení finančních prostředků žalobce nebo k jiným přímým zásahům do sféry žalobce. Soud tedy uzavírá, že již pojmově je takto konstruovaná újma na straně žalobce vyloučena.

24. Pokud jde o samotné tvrzení o vzniku škody ve formě ušlého zisku na straně žalobce, pak soud uzavírá, že žalobce neunesl povinnost tvrzení ve vztahu k obecně tvrzenému ušlému zisku. Žalobce v podané žalobě ušlý zisk nevyčíslil, pouze uvedl, že má být soudem zpracován znalecký posudek, který výši ušlého zisku na straně žalobce určí. K výzvě soudu týkající se odstranění vad žaloby pak žalobce podáním z datum specifikoval, že se domáhá částky 36 038 304 Kč a k tomuto výpočtu připojil tabulku, ze které se podává, že vyšel ze své fakturace za rok rok, kdy jeho obrat činil 9 009 581 Kč, z čehož vypočetl průměrnou měsíční fakturaci 750 798 Kč. Žalobce poté vyšel z období datum až datum a vynásobil takto získanou měsíční částku 750 798 Kč počtem 48 měsíců a dospěl k žalované částce 36 038 324 Kč. Na jednání konaném dne datum pak byl žalobce soudem upozorněn ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že neplní povinnost tvrzení ke specifikaci jím takto vyčísleného ušlého zisku. Zejména soud žalobce upozornil na to, že pokud je předmětná částka tvořena ušlým ziskem z vlastních obchodů, které nemohl žalobce realizovat přes své dceřiné právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba, pak je třeba doplnit, jak tento ušlý zisk žalobce konkrétně, položkově vyčíslil a jaké konkrétní obchody žalobci ušly a rovněž, že je třeba doplnit, jak takto tvrzený ušlý zisk na straně žalobce souvisí s ušlými zisky, které nárokují po státu jinými žalobami přímí poškození - právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba anonymizováno.

25. Právní zástupce žalobce a jednatelka žalobce k tomuto poučení soudu však pouze doplnili, resp. zopakovali, že částka 36 038 324 Kč je určena výpočtem tak, jak je tento uveden v podání z datum. Tedy, že se jedná o částky, které žalobce fakturoval svým klientům v roce rok sečtené za rok a vypočtené na měsíční bázi, co do částky 750 798 Kč, a vynásobené 48 měsíci trvání zásahu. K tomuto soud pro úplnost doplňuje, že po následujícím poučení, které časově navazovalo a týkalo se příčinné souvislosti, pak žalobce vzal žalobu zpět co do částky 9 009 596 Kč a předmětem řízení tak zůstal ušlý zisk, který byl tvrzen ve výši 27 028 728 Kč za období od datum do datum - co do základu skutkových tvrzení k ušlému zisku však žalobce ničeho nezměnil, pouze měsíční částku určenou z fakturovaných objemů přijatých částek, tj. obratu za rok rok, tj. částku 750 798 Kč, vynásobil nikoliv 48 měsíci, jak tomu bylo původně, ale 36 měsíci s ohledem na časové omezení tohoto nároku od datum.

26. Žalobce k poučení soudu dle § 118a o.s.ř. dále uvedl, že navrhoval, aby byl vypracován znalecký posudek, a že jím vyčíslená částka ušlého zisku je částkou předběžnou a že trvá na tom, že má být zadán znalecký posudek, na jehož základě bude částku precizovat. Přičemž na tomto setrval i poté, co byl soudem upozorněn, že v řízení je nejprve skutečnosti žalobce povinen tvrdit a teprve poté prokazovat.

27. K poučení dle § 118a o.s.ř. soudu dále žalobce potvrdil, že pokud jde o vyčíslení ušlého zisku pomocí obratů účtovaných v roce rok, pak žalobce vyšel z celkových částek, které byly žalobcem jednotlivým klientům vyúčtovány a těmito uhrazeny, přičemž žalobce na jednání výslovně uvedl, že část těchto financí byla použita na úhradu závazků, respektive služeb, které pro žalobce realizovaly jeho dceřiné společnosti, tedy právě anonymizována dvě slova právnická osoba a právnická osoba K dotazu soudu pak žalobce neupřesnil, v jakém rozsahu tyto finanční prostředky byly ve prospěch (za jejich sužby) těchto subdodavatelů, respektive dceřiných společností použity a opětovně poukázal na to, že navrhoval znalecký posudek, kde bude všechno toto vyčísleno.

28. Soud tak uzavírá, že žalobce neunesl, ani přes poučení soudu, povinnost tvrzení pokud jde o specifikaci ušlého zisku - v posledku ve výši 27 028 728 Kč. Žalobce předně nedoplnil, jaké konkrétní obchody žalobci ušly v předmětném období, za které se ušlého zisku domáhá, tj. od datum do datum. Žalobce v tomto směru bez bližší specifikace pouze vyšel z údajů z roku rok, navíc se jednalo o částky účtované klientům, tedy o obrat bez zohlednění nákladů, nikoliv o ušlý zisk, který žalobci v roce rok ušel. Soud tak nemohl podrobit dokazování, jaké konkrétní obchodní příležitosti žalobci ušly a zda žalobci z nich ušel tvrzený ušlý zisk a zda tyto mohou být v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem.

29. Tvrzení o výši ušlého zisku nemá soud za doplněné i z důvodu tvrzení žalobce, které soudu poskytl k poučení dle § 118a o. s. ř., že částky, z nichž vycházel z roku rok, nejsou vlastně ušlým ziskem, ale že jsou fakticky jen souhrnem plateb inkasovaných od jeho klientů, které však byly použity vedle jiných nákladů právě i na úhradu a realizaci těchto zakázek ze strany subdodavatelských společností - dceřiných společností žalobce příjmení anonymizováno právnická osoba a právnická osoba Ani k poučení soudu pak tedy žalobce nedoplnil alespoň to, v jakém poměru byly tyto finanční prostředky použity, a zůstalo dále nedotvrzeným, co vlastně z těchto částek tvoří ušlý zisk žalobce a jaká část byla použita na úhradu závazků vůči těmto subdodavatelům, jejichž prostřednictvím výhradně žalobce své sužby poskytoval. K tomuto soud doplňuje, že z rozhodnutí, která jsou citována v rámci závěru o skutkovém stavu, se podává, že jak právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba se domáhají u zdejšího soudu rovněž ušlých zisků, které přímo jim ušly z podnikatelské činnosti v důsledku stejného nesprávného úředního postupu. Dle doplněných tvrzení žalobce se zcela evidentně jedná u těchto společností o ušlý zisk, který měl být realizovaný právě pro spolupráci se žalobcem, tedy v obecné rovině se z tohoto podává, že žalobce i obě tyto společnosti nárokují po státu tento ušlý zisk duplicitně, přičemž soud v řízení tomto žalobce výslovně poučoval dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o nutnosti toto rozlišit tak, aby mohl soud jasně posoudit, zda ten který z nároků je či není duplicitním, pokud by byla dána příčinná souvislost odpovědnostním titulem. Ani toto žalobce však nedotvrdil.

30. Dále žalobce, i přes poučení soud dle § 118a o.s.ř., vystavěl své tvrzení o ušlém zisku na tom, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a že má za to, že mu tím jednoznačně ušlý zisk vznikl, když bylo znemožněno podnikat jeho dceřiným společnostem anonymizována dvě slova právnická osoba a právnická osoba, což znemožnilo sekundárně možnost podnikání žalobce, kterému tím ušlý zisk rovněž vzniká. Žalobce měl v řízení za to, že tímto je co do základu jeho nárok prokázán a že není jeho povinností tento konkrétně tvrdit a vyčíslit. Takto žalobu koncipoval a po výzvě k odstranění vad žaloby a poučení soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. ušlý zisk pouze specifikoval co do konkrétní částky, avšak bez navazujících skutkových tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, z čeho konkrétně tento ušlý zisk sestává, jaké žalobce vynaložil náklady na jeho dosažení, zejména pokud jde o platby subdodavatelům a které žalobce dle svých tvrzení zcela evidentně realizoval či by realizoval, avšak tyto do svého výpočtu nezahrnul, ani nikterak nespecifikoval. K tomuto soud opakuje, že v civilním řízení je primárně povinností žalobce skutečnosti tvrdit a teprve poté prokazovat. Tedy povinnost tvrzení, pokud jde o ušlý zisk a způsob jeho vyčíslení a vznik, není možno nahradit obecným požadavkem na vypracování znaleckého posudku, který by tato tvrzení nahradil a žalobce z nich poté vycházel, jak se tohoto domáhal žalobce.

31. Soud se dále zaměřil i na naplnění požadavku existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou.

32. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5.2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Otázka existence příčinné souvislosti je předně otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Příčinná souvislost je dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována.

33. Právně nahlíženo je relevantním pro vyhodnocení otázky příčinné souvislosti skutkové dotvrzení toho, jak tvrzený ušlý zisk na straně žalobce vznikl na základě přípisu, respektive pokynů Krajského státního zastupitelství v Ostravě z datum (odpovědnostní titul) za situace, kdy finanční prostředky tímto pokynem převedené do země byly jednak na účtech dceřiných právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba, nikoli žalobce, a zajištěny tyto byly již od datum, tedy v období výrazně předcházejícím.

34. Soud uzavírá, že žalobce nesplnil ani tuto povinnost tvrzení, a to i přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř., kterého se žalobci dostalo na jednání konaném dne datum ve vztahu k příčinné souvislosti.

35. Žalobce podanou žalobou původně obecně požadoval ušlý zisk za období od datum do datum, jako odpovědnostní titul však jednoznačně označoval pouze pokyn Krajského státního zastupitelství v Ostravě z datum. Soud proto žalobce na jednání konaném datum poučil ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. o tom, že je třeba dotvrdit, jak je dána příčinná souvislost s tvrzeným ušlým ziskem, když k nesprávnému úřednímu postupu mělo dojít až datum, to vše za situace, kdy finanční prostředky na účtech jeho dceřiných společností byly zajištěny již od datum.

36. Žalobce na toto poučení soudu reagoval tím, že omezil svůj žalobní nárok, co do jeho časového vymezení, tedy reagoval tím, že požaduje ušlý zisk za období od datum do datum, tedy od data nesprávného úředního postupu do data uplatnění předběžného nároku u žalovaná. V návaznosti na to pak žalobce rovněž upravil výpočet ušlého zisku, tj. žalovanou částku na 27 028 728 Kč a žalobu vzal co do částky 9 009 596 Kč zpět.

37. Soud uzavírá, že i přes toto poučení soudu dle § 118a o.s.ř. žalobce nedotvrdil, v čem je dána příčinná souvislost vyčísleného ušlého zisku s tvrzeným odpovědnostním titulem. Ze skutečností, které byly mezi stranami nespornými, se totiž jasně podává, že finanční prostředky obou právnická osoba anonymizováno právnická osoba a právnická osoba byly zajištěny již od datum a žalobce po skutkové stránce tvrdil, že tyto společnosti již v roce rok nemohly z důvodu zajištění těchto finančních prostředků vykonávat svou podnikatelskou činnost již v roce rok, v důsledku čehož již v roce rok nemohl podnikatelskou činnost vykonávat ani sám žalobce. Soud proto žalobci poskytl poučení právě pro tyto časové neshody. Na toto poučení žalobce doplněním relevantních skutkových tvrzení nereagoval. Skutečnost, že žalobce omezil časově svůj nárok na období od datum dále (po odpovědnostním titulu) ještě příčinnou souvislost nedokládá a již vůbec jí nedotvrzuje. Soud tedy uzavírá, že žalobce nesplnil povinnost tvrzení ke skutkovým okolnostem, v nichž by bylo možno dovodit existenci příčinné souvislosti pokynu Krajského státního zastupitelství v Ostravě z datum s tvrzeným ušlým ziskem. Čistě na úrovni skutkových tvrzení žalobce je totiž zřejmé, že obě dceřiné společnosti, a v důsledku toho dle svých tvrzení i žalobce, nemohli podnikat již od počátku roku rok a není tak zřejmým, proč až přípis z datum by měl být příčinou vzniku ušlého zisku od datum za situace, kdy žalobce sám tvrdí, že jeho dceřiné společnosti ani on sám nemohl podnikat v důsledku zajištění finančních prostředků již od datum. Tedy jinak řečeno, pokud žalobce z tohoto důvodu nemohl dle svých tvrzení podnikat již od počátku roku rok, pak na tomto stavu nic nemění to, že finance jsou převedeny v lednu rok do země - pouze nejsou pro dceřiné společnosti finance dostupné z jiného důvodu, stále ale trvá již datum vyvolaný stav, kdy finance tyto společnosti nemají. Žalobce tak nedoplnil relevantní skutková tvrzení v tom směru, proč předchozí zajištění finančních prostředků v období od datum do datum bylo pro jeho podnikatelskou činnost nevýznamné, proč podnikat tedy patrně mohl a proč k ušlému zisku dochází až tím, že zajištěné finanční prostředky jsou na základě pokynu z datum z účtů jeho dceřiných společností převedeny do země.

38. Soud tak uzavírá, že žalobu na úhradu ušlého zisku ve výši 27 028 728 Kč s příslušenstvím primárně zcela zamítl pro neunesení povinnosti tvrzení, jak k ušlému zisku, jakožto škodě, tak k příčinné souvislosti takto tvrzeného ušlého zisku a nesprávného úředního postupu.

39. Dalším důvodem pro zamítnutí žalobou uplatněného nároku je i to, že žalobce se pojmově domáhá újmy derivované, tj. z odvozené od újmy jiného subjektu, což není újmou, která je podřaditelná pod § 13 OdpŠk, jak soud rozebírá výše. K úplnému vyhodnocení tohoto důvodu pro zamítnutí žaloby by však bylo třeba, aby žalobce splnil svoji povinnost tvrzení ke všem podmínkám odpovědnosti na straně státu, což se však nestalo.

40. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 4x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu (2x úkon) a přípravu na něj. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).