OSPH02 10 C 15/2022-82

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ jednající anonymizováno 7 slov, IČO, anonymizováno adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 1 390 742 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na úhradu částky ve výši 1 390 742 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 1. 2022 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 17. 1. 2022 domáhá náhrady škody ve výši 1 390 742 Kč s příslušenstvím, která mu vznikla v souvislosti s řízením vedeným u název soudu pod sp. značkou spisová značka. Žalobce v řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka vystupoval v pozici žalobce a žalovanou byla společnost právnická osoba V řízení došlo k vydání výzvy dle ustanovení § 114b o. s. ř. a na jejím základě pak k vydání rozsudku pro uznání dne 5. 4. 2017. Proti tomuto se tamní žalovaný odvolal a Městský soud v Praze rozsudkem 31.1.2018 napadený rozsudek pro uznání změnil tak, že tento se nevydává. Za podané odvolání uhradil tamní žalovaný soudní poplatek právě ve výši 1 390 472 Kč Odvolací soud k změně napadeného rozsudku pro uznání uvedl, že soud prvé instance postupoval při vydání rozsudku pro uznání v rozporu se zákonem, neboť v okamžiku vydání tohoto rozsudku chyběl podpis předsedy senátu na kvalifikované výzvě, tedy byla nicotnou. Nebyly tak splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř. Žalobkyně namítá, že došlo tímto k pochybení na straně státu; konkrétně soudu prvé instance, když tento vydal nesprávnou kvalifikovanou výzvu, a dále když na základě nesprávné kvalifikované výzvy vydal rozsudek pro uznání, ač pro jeho vydání nebyly splněny podmínky. V příčinné souvislosti s tímto pochybením pak žalobkyni vznikla právě škoda ve výši 1 390 742 Kč, neboť v tamním řízení byla žalobkyně v posledku neúspěšná, když její žaloba byla zamítnuta, a když rozsudkem název soudu z 3.3.2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 3. 9. 2020 jí byla uložena i povinnost k úhradě nákladů zahrnující právě soudní poplatek ve výši 1 390 742 Kč, který byl zaplacen za odvolání proti jinak chybně vydanému rozsudku pro uznání právě žalovanou. Žalovaná však byla v řízení procesně úspěšnou a soudní poplatek jí žalobkyně musí nahradit. Žalobkyně uhradila tyto náklady řízení, včetně tohoto soudního poplatku žalované dne 22. 10. 2020, čímž jí vznikla předmětná škoda.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila vyjádřeními ze dne 15. 3. 2022 a 29. 4. 2022. Žalovaná předně namítla, že žaloba je předčasnou, neboť v naříkaném řízení je vedeno stále řízení dovolací, tedy může být změněno či zrušeno poslední rozhodnutí odvolacího soudu v tamním řízení z 3. 9. 2020. Žalovaná dále namítla, že vydání předmětného rozsudku pro uznání nelze kvalifikovat jakožto nesprávný úřední postup, neboť tato činnost se nakonec promítla ve vydání rozhodnutí ve věci samé - tedy v tom, že žalobkyni byla pravomocně uložena povinnost k náhradě nákladů řízení zahrnující i předmětný soudní poplatek. Bylo by tak možno uvažovat pouze o odpovědnostním titulu ve formě nezákonného rozhodnutí. Nicméně zde nejsou naplněny podmínky § 8 odškodňovacího zákona. Žalovaná tak uzavírá, že ve věci není dán odpovědnosti titul. Žalovaná dále namítá, že v rámci kompenzačního řízení není možné ze strany odškodňovacího soudu podrobovat přezkumu, co do věcné správnosti, rozhodnutí vydaná v řízeních jiných, a dále namítá, že žaloba je nedůvodnou i proto, že dle § 31 odst. 2 odškodňovacího zákona se lze náhrady nákladů řízení domáhat v odškodňovacím řízení pouze tehdy, pokud tak nebylo možno učinit v řízení naříkaném, což není případ tento.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil, a to dne 16. 7. 2021

4. Mezi stranami byl nesporným následující průběh řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Rozsudkem pro uznání název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, bylo na základě žaloby žalobkyně uloženo žalované právnická osoba zaplatit částku 27.814.822 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 1.593.150,80 Kč. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že soud rozhodl podle § 153a odst. 1 o.s.ř. rozsudkem pro uznání, neboť s odkazem na § 114b o.s.ř. měl za to, že žalovaná uznala nárok, který byl žalobou uplatňován. Na základě odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, rozhodl, že se rozsudek soud prvního stupně mění tak, že se rozsudek pro uznání nevydává (z důvodu, že na výzvě podle § 114b o.s.ř. ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, chyběl podpis předsedy senátu, kdy tento nedostatek formálních náležitostí způsobil nicotnost rozhodnutí jako takového). Rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, byla poté žaloba nynější žalobkyně zamítnuta a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2.369.232,70 Kč (zahrnující soudní poplatek za podání odvolání proti rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ve výši 1.390.742 Kč). Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž mj. sporovala v rámci náhrady nákladů řízení přiznání náhrady za soudní poplatek za podání odvolání proti rozsudku prvoinstančního soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, kdy že není správným aby jí byla uložena povinnost hradit žalované částku 1.390.742 Kč; žalobkyně tedy tímto odvoláním napadá také výrok II. napadeného rozsudku, z důvodu, že soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení rozhodl nesprávně, když nezohlednil skutečnost, že žalobkyně vznik nákladů řízení v podobě poplatku za podané odvolání proti rozsudku pro uznání nezavinila, může za toto soud a naopak vynaložení těchto nákladů si zavinila sama žalovaná zmeškáním soudem stanovené lhůty pro podání vyjádření k žalobě, namítala dále, že soud nerozhodl o separaci nákladů s využitím příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3.9.2020, č.j. číslo jednací, byl odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 139.939,20 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 9.10.2020 Odvolací soud potvrdil také správnost výroku o náhradě nákladů řízení, přičemž v bodě 9. odůvodnění rozsudku k tomu uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení, kterým za účelně vynaložené náklady řízení byl po právu považován i žalovanou zaplacený soudní poplatek za odvolání proti rozsudku pro uznání, neboť i ten žalovaná byla prokazatelně nucena vynaložit v souvislosti s hájením svých práv v tomto sporu; v opačném případě, pokud by tento rozsudek nebyl na podkladě žalovanou podaného odvolání odklizen rozsudkem Městského soudu ze dne 31. 1. 2018, č. j. číslo jednací, by řízení skončilo naprostým procesním neúspěchem žalované. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, o němž stále probíhá řízení.

5. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby soud zjistil, že dne 22. 10. 2020 žalobkyně uhradila na náhradě nákladů řízení uložených jí v řízení název soudu sp. zn. spisová značka tamní žalované částku 2 369 232,70 Kč, tedy soud zjistil, že žalobkyně uhradila společnosti právnická osoba i částku soudního poplatku ve výši 1 390 742 Kč uhrazený touto společností za odvolání proti rozsudku pro uznání z 5. 4. 2017, který byl zrušen.

6. Zbývající listinné důkazy soud nehodnotil, neboť tyto se týkaly průběhu řízení před název soudu sp. zn. spisová značka a v relevantním rozsahu byl průběh tohoto řízení mezi stranami nesporným, tedy hodnocení těchto listin by bylo duplicitním.

7. Z důkazů výše citovaných a z nesporných tvrzení byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

8. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení:

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

11. Žalobce, pokud jde o odpovědnostní titul, po skutkové stránce tvrdil, že název soudu v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka pochybil tím, že vydal kvalifikovanou výzvu podle § 114b o.s.ř., a to usnesením z 21.11.2016, přičemž pochybil, když na tuto nebyl připojen podpis předsedy senátu, tedy tato byla nicotnou. Dále název soudu pochybil tím, když na základě této vadné kvalifikované výzvy vydal dne 5. 4. 2017 rozsudek pro uznání č. j. číslo jednací, neboť podmínky pro jeho vydání nebyly splněny a tento rozsudek byl odvolacím soudem změněn tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

12. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

13. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

14. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. spisová značka).

15. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

16. Soud předně uvádí, že ve věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Rozsudek pro uznání ze dne 5. 4. 2017, č.j. číslo jednací, byl sice zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze z 31.1.2018, č.j. číslo jednací, respektive tento byl změněn tak, že se rozsudek pro uznání nevydává, nicméně zásadní je skutečnost, že rozsudek pro uznání z 5. 4. 2017 nikdy nenabyl právní moci, tedy není splněna jedna ze dvou kumulativních podmínek § 8 odškodňovacího zákona.

17. Samotná povinnost k náhradě nákladů řízení, které zahrnují i předmětný soudní poplatek ve výši 1 390 742 Kč pak byla žalobkyni uložena na základě rozsudku název soudu ze dne 3. 3. 2020, č.j. číslo jednací, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze z 3.9.2020, č.j. číslo jednací Ani v tomto případě nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, neboť rozsudek soudu prvé instance byl jakožto věcně správný soudem odvolacím potvrzen, čímž obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 9. 10. 2020. Těmito rozhodnutími tak byla fakticky žalobkyni uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, zahrnující náhradu soudního poplatku 1 390 742 Kč, který má představovat škodu. Žádný z těchto rozsudků však nebyl pro nezákonnost zrušen a není tak splněna tato podmínka § 8 odškodňovacího zákona.

18. Odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí tak dán není.

19. Žalobce se po skutkové stránce domáhá odpovědnosti státu za pochybení soudu prvé instance, které spočívala v tom, že soud prvé instance vydal kvalifikovanou výzvu, kterou neopatřil podpisem předsedy senátu, tedy vydal nicotnou kvalifikovanou výzvu, a dále na základě takovéto nicotné kvalifikované výzvy soud prvé instance vydal rozsudek pro uznání. Jak uvedeno výše, obě tyto skutečnosti je nutno podřadit jednoznačně pod činnosti a postupy, které se projevily právě ve vydání rozhodnutí, a to konkrétně právě ve vydání rozsudku pro uznání z 5. 4. 2017, č.j. číslo jednací. Pojmově tak nemůže jít o nesprávný úřední postup odškodnitelný dle § 13 odškodňovacího zákona - muselo by se jednat o nezákonné rozhodnutí. S odkazem na výše uvedené však tento rozsudek pro uznání nezákonným rozhodnutí není a soud tak uzavírá, že není naplněn ani odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu. Soud v tomto směru odkazuje například na závěry přijaté Nejvyšším soudem pod sp. zn. 28 Cdo 3199/2009.

20. Tento závěr je podpořen tím, že v kompenzačním řízení dle zákona č. 82/1998 Sb. není soud oprávněn přezkoumávat rozhodnutí vydaná v řízení jiných. Tedy je nutno vyjít právě z toho, že pokud se tvrzená pochybení promítla v obsahu některého z rozhodnutí, pak je možné takováto rozhodnutí posuzovat pouze optikou možného nezákonného rozhodnutí. Opačný postup by vedl k závěru, že se účastník jakéhokoliv řízení může, v rámci řízení odškodňovacího, domáhat přezkumu, či nápravy jakéhokoliv jiného řízení, což není smyslem odškodňovacího řízení, ale mimořádných opravných prostředků.

21. V souzeném případě je tak třeba uzavřít, že tvrzená pochybení se jednoznačně projevila v obsahu předmětného rozsudku pro uznání, tento však není nezákonným rozhodnutím a odpovědnostní titul tak není dán. Soud v tomto směru odkazuje na závěry přijaté Nejvyšším soudem například pod sp. zn. 25 Cdo 2162/2005 nebo 25 Cdo 4671/2009.

22. Nárok na náhradu škody není možné přiznat ani s odkazem na § 31 odst. 2 odškodňovacího zákona, neboť tento umožňuje v rámci odškodňovacího řízení uplatnit nárok na náhradu škody ve formě nákladů řízení pouze tehdy, jestliže tak účastník neměl dle procesních předpisů možnost učinit v řízení naříkaném. V řízení vedeném před název soudu pod sp. zn. spisová značka však bylo o otázce náhrady nákladů řízení pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem název soudu ze dne 3. 3. 2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 3. 9. 2020, kdy bylo žalobkyni pravomocně uloženo uhradit tamní žalované náhradu nákladů řízení zahrnující právě i předmětný soudní poplatek ve výši 1 390 742 Kč.

23. Konečně soud uzavírá, že nemá ani za naplněnou podmínku příčinné souvislosti, jakožto jednu z kumulativních podmínek pro vznik odpovědnosti na straně státu. Primární příčinou vzniku tvrzené škody na straně žalobce totiž není to, že název soudu vydal rozsudek pro uznání, který byl následně změněn, takže se tento nevydává (a žalobkyně je povinna nahradit žalovanému uhrazený soudní poplatek za odvolání proti tomuto rozsudku), ale skutečnost, že žalobkyně byla neúspěšná v naříkaném řízení, tedy že jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Tedy, jinak, pokud by žalobkyně v řízení u název soudu vedeném pod sp. zn. spisová značka byla procesně úspěšnou, pak by jí povinnost k náhradě nákladů vůbec nevznikla. Tedy by nehradila ani předmětný soudní poplatek ve výši 1 390 742 Kč. Soud v tomto směru rovněž odkazuje na závěry dovolacího soudu, například sp. zn. spisová značka, na jejichž základě soud uzavírá, že došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi tvrzeným pochybením státu ve formě vydání nicotné kvalifikované výzvy a následně vydání rozsudku pro uznání, který byl fakticky zrušen, neboť dalším nezbytným článkem pro vznik takto tvrzené škody byla skutečnost, že žalobkyně následně v řízení procesně úspěšná nebyla, když její žaloba byla zamítnuta, což teprve založilo její povinnost k náhradě nákladů řízení. Bez tohoto procesního neúspěchu by žalobkyni tvrzená škoda nevznikla a není tak splněna ani podmínka příčinné souvislosti s tvrzenými pochybení na straně státu, resp. příčinná souvislost je přetržena.

24. Podmínkou přiznání náhrady škody tak je nemožnost poškozeného náhradu nákladů řízení uplatnit v původním řízení na základě procesních předpisů. Odkaz na procesní předpisy znamená, že je možno náhradu škody přiznat jen u těch nákladů řízení, které procesní předpis nahradit neumožňuje. Pokud jejich náhradu procesní předpis umožňuje, je náhrada škody vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskrece nepřiznal (II. ÚS 2085/08, NS 25 Cdo 2928/2006).

25. Zbývající podmínkou, tj. otázkou vzniku samotné škody a její výší se soud pro absenci odpovědnostního titulu i příčinné souvislosti blíže nezabýval.

26. K tomuto soud doplňuje s odkazem na rozhodnutí NS 25 Cdo 1018/2007, že rozhodovací činnost samu o sobě nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup.

27. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě (nebyla přiznána odměna za druhé vyjádření ze dne 29. 4. 2022; toto soud nežádal) a přípravu a účast na jednání soudu. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).