OSPH02 14 C 47/2022-42

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 1 966 667 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobci částku ve výši 1 966 667 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2022 domáhá po žalované náhrady škody ve výši 1 966 667 Kč z titulu nesprávného úředního postupu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen jako„ zákon“). Žalobce ve své žalobě uvedl, že na majetek žalobce byla nařízena exekuce usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 8. 2012, č. j. číslo jednací, a to podle rozhodčího nálezu rozhodce anonymizováno jméno příjmení ze dne 2. 4. 2012, č. spisová značka číslo. V průběhu exekučního řízení bylo vymoženo celkem 1 966 667 Kč. Předmětná exekuce byla zastavena na návrh oprávněného usnesením soudního exekutora ze dne 17. 8. 2018, č. j. číslo jednací, a to z důvodu, že rozhodčí doložka, na základě které byl vydán exekuční titul, byla neplatně sjednána. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup exekučního soudu v tom, že tento nesprávně právně posoudil exekuční návrh, který vedl k zahájení exekučního řízení, když exekuční titul byl vydán na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky. V důsledku vydání usnesení o nařízení exekuce vznikla žalobci škoda představující vymožené plnění v průběhu exekuce. Žalobce svůj nárok na náhradu škody předběžně uplatnil u žalované dne 17. 2. 2021.

2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že se na ní žalobce předběžně obrátil se svým nárokem dne 17. 2. 2021 s tím, že nároku po předběžném projednání nevyhověla a žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť ve věci chybí odpovědnostní titul. Žalovaná uvedla, že tvrzená škoda je v příčinné souvislosti s rozhodováním rozhodce a nikoli v příčinné souvislosti s rozhodováním exekučního soudu, přičemž žalovaná za činnost rozhodců neodpovídá a není tedy ve věci pasivně legitimována. Žalovaná pak odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, kterým došlo k zásadní změně judikatury, kdy do této doby byly rozhodčí nálezy vydané na základě rozhodčí doložky stejného typu jako v projednávané věci, považovány za věcně správné a vykonatelné. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že žalobce byl po celou dobu exekuce pasivní a provedení exekuce se nebránil, stejně tak se nebránil ani proti vydanému rozhodčímu nálezu.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 17. 2. 2021.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž jednání nařizoval.

5. Soud zjistil z důkazů následující skutečnosti.

6. Ze spisu vedeného Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. anonymizována dvě slova číslo soud zjistil, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 1. 8. 2012, kdy byla soudu doručena žádost exekutora o pověření k provedení exekuce na základě exekučního titulu v podobě rozhodčího nálezu č. spisová značka číslo ze dne 2. 4. 2012 vydaného anonymizováno jméno příjmení (dále jen jako„ rozhodčí nález“). Rozhodčí nález byl vydán na základě rozhodčí doložky sjednané ve smlouvě o úvěru. Exekutor byl pověřen provedením exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu usnesením ze dne 15. 8. 2012, č. j. číslo jednací.

7. Usnesením soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení jméno ze dne 17. 8. 2018, č. j. číslo jednací, byla exekuce na majetek žalobce na návrh oprávněného v plném rozsahu zastavena pro nepřípustnost z důvodu neplatné rozhodčí doložky, a tedy neplatnosti exekučního titulu.

8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Na majetek žalobce, jakožto povinného v exekučním řízení, byla Okresním soudem ve Frýdku-Místku nařízena exekuce, a to k vymožení pohledávky na základě exekučního titulu - rozhodčího nálezu č. spisová značka číslo ze dne 2. 4. 2012 vydaného anonymizováno jméno příjmení. Usnesením soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení jméno ze dne 17. 8. 2018, č. j. číslo jednací, byla exekuce zastavena jako nepřípustná, aniž by žalobci bylo vráceno vymožené plnění. Žalobce se obrátil se svým nárokem na žalovanou, a to žádostí doručenou žalované dne 17. 2. 2021, přičemž žalovaná žádost neshledala důvodnou a žalobci náhradu škody neposkytla.

9. Podle ust. § 1 zákona č. zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 sb. o notářích a jejich činnosti (dále jen zákona) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v trestním řízení a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda.

12. Podle ust. § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 8 odst. 3 zákona nejde-li o případy hodné zvláštního zřetele, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž po porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence všech těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

16. Žalobce v rámci řízení, pokud jde o odpovědnostní titul na úrovni skutkových tvrzení, tvrdil, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudu spočívajícím v nařízení exekuce podle exekučního titulu, k jehož vydání neměl rozhodce pravomoc.

17. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

18. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k zákonu (Vojtek, P., příjmení, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

19. Úprava nezákonného rozhodnutí pak stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. zákona, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

20. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

21. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2306/2020, kde uvádí, že judikatura Nejvyššího soudu přijatá k výkladu existence nezákonného rozhodnutí v případě exekuce nařízené podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 se ustálila v názoru, že titulem odpovědnosti státu za škodu může být pravomocné usnesení o nařízení exekuce, bylo-li pro nezákonnost změněno nebo zrušeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 279/2012, či rozsudek ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2485/2013). Dále dovodila, že pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2407/2017). Uvedené závěry byly odůvodněny tím, že usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora sice neukládá žádnou povinnost k plnění, avšak s jeho doručením povinnému zákon spojuje právní následek v podobě tzv. generálního inhibitoria. Bez ohledu na právní moc tedy zákon spojuje s doručením usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora jejím provedením právní následky, jež povinného citelně omezují v dispozicích s vlastním majetkem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3115/12).

22. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že v posuzované věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona, kterým je usnesení ze dne 1. 8. 2012 o nařízení exekuce, z důvodu jejího zastavení usnesením ze dne 17. 8. 2018, v němž se promítla skutečnost, že exekuční titul neměl být rozhodcem vůbec vydán pro neplatnost sjednané rozhodčí doložky. Rozhodčí nález neměl rozhodce vůbec vydávat, když k vydání rozhodčího nálezu došlo dne 2. 4. 2012, tedy po vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, kterým došlo k sjednocení judikatury ohledně neplatnosti rozhodčích doložek.

23. Soud se dále zabýval podmínkou vzniku škody na straně žalobce, který požaduje náhradu škody spočívající v nákladech řízení, a příčinnou souvislostí.

24. V posuzovaném případě soud neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzenou újmou a nezákonným rozhodnutím. Soud má za to, že primárně odpovědným v předmětné věci není exekuční soud (Okresní soud ve Frýdku-Místku), byť mohl pochybit ve vztahu k nařízení exekučního řízení na majetek žalobce, nýbrž rozhodce, který rozhodčí nález neměl vůbec vydávat, když k vydání rozhodčího nálezu došlo dne 17. 1. 2012, tedy po vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, kterým došlo k sjednocení judikatury ohledně neplatnosti rozhodčích doložek. Žalobci tak případná škoda vznikla v příčinné souvislosti s vydáním rozhodčího nálezu. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně dovozuje, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4230/2010, nebo ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2154/2011). Jinými slovy, svědčí-li poškozenému jako věřiteli právo vůči jeho dlužníku, které může (úspěšně) uplatnit, resp. uspokojit, nevzniká mu dosud vůči státu nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím. Pouze v případě, že pohledávku oprávněného nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému škoda spočívající ve ztrátě majetku.

25. S ohledem na shora uvedené důvody soud považoval žalobu za nedůvodnou, a proto ji v celém rozsahu ve výroku I. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která měla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., tj. 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).