OSPH02 15 C 135/2022-86

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 211 308 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 211 308 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 211 308 Kč ode dne datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. spisová značka bylo vedeno řízení, ve kterém žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalobkyně, druhým účastníkem byla obec Albrechtice. Předmětem řízení byl vznesený nárok žalobkyně na odstranění stavby kanalizace nacházející se na části pozemku žalobkyně, vlastníkem stavby kanalizace byla žalovaná obec. Řízení bylo zahájeno dne datum Okresní soud v Karviné vydal ve věci 3 rozsudky, a to pod č. j. číslo jednací dne datum rozhodnutí, který byl zrušený usnesením Krajského soudu v Ostravě, č. j. číslo jednací dne datum rozhodnutí, nově rozhodoval Okresní soud v Karviné rozsudkem č. j. číslo jednací dne datum rozhodnutí, který byl zrušený usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. číslo jednací dne datum rozhodnutí, a dále rozhodoval rozsudkem Okresní soud v Karviné, pobočka obec pod č.j. číslo jednací dne datum rozhodnutí, o kterém rozhodoval Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. číslo jednací dne datum rozhodnutí. Pravomocně bylo řízení skončeno dne datum, kdy byl doručen poslední rozsudek Krajského soudu v Ostravě žalobkyni. Žalobkyně podala ústavní stížnost ohledně výroku o náhradě nákladů řízení, ta však v meritorní části rozsudku neměla žádný vliv. Řízení trvalo celkem 8 let a 3 měsíce. Žalobkyně uvádí, že celková délka řízení je nepřiměřená, šlo o spor z vlastnického práva. Vlastnické právo je ve smyslu ustanovení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv základním lidským právem. Nikoliv jen z pohledu žalobkyně, ale objektivně posouzeno byl proto předmětem řízení žalobkyně vznesený požadavek na ochranu jejího základního lidského práva vlastnit majetek a jeho ochranu a o pokojnou držbu, do kterého obec nezákonně zasáhla. Stát nebyl po dobu 8 let a 3 měsíců schopen tomuto základnímu právu poskytnout ochranu. První dva rozsudky soudu prvního stupně musely být pro nezákonnost zrušeny usneseními Krajského soudu v Ostravě, ani třetí rozsudek nebyl vydán v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudních instancí. Soud prvního stupně ignoroval platnou hmotněprávní úpravu normující institut neoprávněné stavby a současně ve svém posledním rozsudku vadně vyhodnotil provedené důkazy stran absence dobré víry žalované obce a jejího nedbalého jednání a zároveň vadně vyhodnotil existující konstantní judikaturu upravující problematiku poskytnutí náhrady za zřízení věcného břemene. Z důvodu vadné rozhodovací činnosti byla žalobkyně po dobu několika let vystavena výraznému stavu nejistoty. Žalobkyně požaduje částku 1 667 Kč za 1 měsíc řízení, za prvních 24 měsíců částku poloviční, celkem částku 125 025 Kč. Tuto navýšila o 10 % z důvodu toho, že řízení bylo procesně a skutkově banální, nejednalo se o věc složitou. Žalobkyně nejednala obstrukčně, nečinila obstrukční podání, žalobkyni nelze klást k tíži využití opravných prostředků, svým chováním se nijak na délce řízení nepodílela. Navrhuje, z tohoto důvodu navýšit uvedenou částku o 20 %. Žalovaná snížila z tohoto důvodu částku zadostiučinění o 10 % a zároveň klade žalobkyni k tíži využití opravných prostředků, především opakované podávání odvolání. Pokud by žalobkyně odvolání nepodala, věc by zůstala rozhodnuta některým z věcně vadných rozsudků soudu prvního stupně. Dále z důvodu nesprávnosti postupu orgánů patří i případy opakovaného rušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, pro nerespektování závazného právního názoru nebo pro neznalost relevantní judikatury, z tohoto důvodu navyšuje částku o 20 % s odkazem na manuál a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Rc 58 číslo navrhuje zvýšit uvedenou částku o 50 %, a to z důvodu vyššího významu pro žalobkyni, neboť se jednalo o zásah trvalý a navždy žalobkyni omezující ve výkonu jejího vlastnického práva. Celkem teda uvedenou částku navýšila o 100 %, celkem na částku 290 058 Kč. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku uhradila částku 78 750 Kč Celkem se žalobkyně domáhá částky 211 308 Kč.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni datum. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne datum, žalované byla přiznána částka zadostiučinění ve výši 78 750 Kč. Žalovaná popsala průběh řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. spisová značka. Dospěla k závěru, že celková délka řízení byla 8 let a 6 měsíců, do této doby žalovaná připočetla i řízení o ústavní stížnosti. Jediná prodleva mezi úkony soudu byla zjištěna v roce 2019, jinak soud činil úkony v pravidelných navazujících lhůtách. Žalovaná dospěla k závěru o snížení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu skutkové a procesní složitosti, když v řízení bylo provedeno znalecké zkoumání, byly vypracovány 3 znalecké posudky. Při ustanovení prvního znalce se navíc soud potýkal s komplikacemi v podobě odmítnutí vypracování znaleckého posudku několika znalci. Ve věci proběhlo mnoho jednání, byli vyslýchání znalci a též svědci, rovněž proběhlo šetření na místě samém. Soudy byla předkládána obsáhlá listinná dokumentace, se kterou bylo nezbytné se seznámit. Soud v první části řízení řešil problematiku oprávněnosti stavby, následně věcné břemeno. Každé znalecké zkoumání se promítne do prodloužení doby řízení, kdy je nutno nejdříve znalce ustanovit a následně mu postoupit spis, po předložení posudku rozhodnout o znalečném a eventuálně vydat nabytí právní moci. Dále snížila částku o 10 % z důvodu, že řízení probíhalo na všech třech stupních obecné soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR Odvolací soud rozhodoval ve věci meritorně 3×, odvolací soud 3×, jednou rozhodoval Nejvyšší soud České republiky, 2× Ústavní soud ČR. Je právem účastníků podávat řádné i mimořádné opravné prostředky, avšak jejich podávání se projeví v celkové délce řízení. Význam řízení hodnocen jako standardní, řízení odstranění stavby nepatří k těm typům řízení, s nimiž je judikatura spojena s obecně zvýšeným významem řízení pro účastníky. Žalovaná nedospěla k závěru, že by bylo namístě z tohoto důvodu zvýšit částku o 50 %, jak toto požaduje žalobkyně. Uvedla, že žádost žalobkyně byla doručena dne datum, případný úrok z prodlení náleží až od datum.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Okresního soudu obec, pobočka obec, sp. zn. spisová značka tak, že dne datum žalobkyně podala žalobu na odstranění stavby, kterou se domáhala odstranění části kanalizace postavené na pozemcích žalobkyně. Dne datum byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, ten byl uhrazený dne datum. Dne datum byl vyzván žalovaný k vyjádření, dne datum podal žalovaný vyjádření ve věci samé. Dne datum ve věci je proběhlo jednání, bylo odročeno na den datum s tím, aby žalovaná založila listiny, což se stalo dne datum. Dne datum došlo k dalšímu doplnění důkazních návrhů ze strany žalobkyně. Dne datum ve věci proběhlo další jednání, bylo odročeno na den datum za účelem předvolání svědků. Další jednání proběhlo až dne datum, byli vyslechnuti svědci, došlo k závěrečným návrhům a za účelem vyhlášení rozsudku bylo odročeno na den datum. Dne datum byl ve věci vyhlášený rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Proti němu podala dne datum žalobkyně odvolání. Dne datum byl spis předložen Krajskému soudu k odvolání. Krajský soud v Ostravě rozhodl pod č.j. číslo jednací dne datum rozhodnutí tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že konstatoval, že okresní soud se věcí nezabýval, nezjišťoval skutečnosti rozhodné pro posouzení vlastnické žaloby. Nově doplnila žalobkyně dne datum žalobu. Dne datum ve věci proběhlo jednání, bylo odročeno na den datum. Tohoto dne jednání fakticky proběhlo a bylo nařízeno ohledání místa samého na den datum. Dne datum došlo k ohledání místa samého. Dále byl ustanoven znalec usnesením ze dne datum. Dne datum znalec uvádí, že je nucen odepřít podání znaleckého posudku, neboť není schopen kvalifikovaně učinit závěr a zjištění v zadaných otázkách z důvodu specializace. Nově byl ustanoven Ing. jméno příjmení dne datum, ten ze zdravotních důvodů nemohl vypracovat, toto sděluje dne datum, a nově dne datum ustanovil Ing. jméno jméno, tohoto zprostil z důvodu, že otázky položené v usnesení jsou mimo rámec znalecké činnosti dne datum. Dále sděluje GDQ Services, že žádají o lhůtu 6 měsíců od doručení spisu k vypracování znaleckého posudku. VŠB ulice univerzita obec sděluje, že by mohla zpracovat znalecký posudek do konce června roku 2016, z tohoto důvodu byla ustanovena obec škola báňská ulice univerzita obec dne datum. Dále byly skládány zálohy na vypracování znaleckého posudku. Dne datum došlo k místnímu šetření a soudu byl dne datum doručen znalecký posudek. Došlo k částečnému zpětvzetí žaloby ohledně části stavby na části parcel, z tohoto důvodu částečně došlo dne datum k zastavení řízení ohledně některých pozemků, respektive o odstranění stavby na některých pozemcích. Na den datum bylo nařízeno jednání. To proběhlo, byl vyslechnut znalec a bylo odročeno na den datum za účelem vyhlášení rozsudku. Okresní soud v Karviné, pobočka obec rozhodl rozsudkem tak, že žalobu opět zamítl, dále rozhodoval o nákladech týkajících se samotného řízení. Žalobkyně opět podává odvolání proti uvedenému rozsudku, toto doplňuje dne datum. Dne datum podává i žalovaná vyjádření k odvolání žalobkyně. Spis je dne datum předložen Krajskému soudu v Ostravě. Dále se řeší přidělení uvedeného spisu. Dne datum ve věci proběhlo jednání před odvolacím soudem, na němž bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen, věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácený Okresnímu soudu v Karviné dne datum. Žalobkyně podává dovolání proti uvedenému rozhodnutí dne datum. Dále je vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 14 000 Kč, proti tomu podává námitky dne datum. Uvedené usnesení je změněno dne datum tak, že správná výše soudního poplatku je 10 000 Kč. Dále je rozhodováno o vrácení části zaplaceného soudního poplatku. Nejvyšší soud dále rozhodl usnesením ze dne datum, že žalobkyně má doplatit soudní poplatek právě ve výši 4 000 Kč, neboť správná výše soudního poplatku byla původních 14 000 Kč. Následně došlo usnesením Nejvyššího soudu dne datum k odmítnutí dovolání. Soud prvního stupně vyzval účastníky k jejich postoji k řízení v únoru roku 2019. Žalobkyně podává ústavní stížnost, kdy Ústavní soud dne datum žádá o sdělení informací o řízení. Ústavní soud ČR pod č. j. IV ÚS 864/19 rozhodl tak, že ústavní stížnost odmítl. Na den datum bylo nařízeno ve věci jednání. Na něm byly ještě vyslýchání svědci a žalobkyně, bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce. Ten byl ustanoven dne datum rozhodnutí usnesením č.j. číslo jednací. Znalecký posudek byl doručený soudu dne datum. V mezidobí došlo k zaplacení nákladů. Na den datum bylo nařízeno jednání a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den datum, rozsudek byl vyhlášen a soud zřídil věcné břemeno ve prospěch žalované spočívající v uložení kanalizačního potrubí. Proti tomu bylo podáno odvolání. Spis byl předložen dne datum Krajskému soudu v Ostravě, ten ve věci nařídil jednání, které proběhlo dne datum a následně byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že soud zřídil věcné břemeno spočívající v uložení kanalizačního potrubí. Bylo také rozhodnuto, že je to žalobkyně, kdo je povinná zaplatit České republice polovinu nákladů řízení a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

4. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od datum (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z číslo Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené obec smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci příjmení a ostatní proti České republice ze dne datum, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne datum, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné, pobočka obec, sp. zn. spisová značka.

6. Po právní stránce se soud zabýval, zdali v namítaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení § 13 zákona 82/98 Sb. nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné, pobočka obec, sp. zn. spisová značka. Celková délka řízení, tak jak jí vymezila žalobkyně (a soud se cítil být uvedeným vymezením vázán) od podání žaloby do pravomocného skončení řízení ve věci samé, bez další podané ústavní stížnosti proti nákladům řízení, trvala od datum, tj. od podání žaloby do právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě, č. j. spisová značka, v říjnu roku 2021, celková délka řízení byla 8 let a 3 měsíce, celkem 99 měsíců. Řízení v daném období probíhalo před čtyřmi stupni soudní soustavy, a to opakovaně před soudem prvního stupně 3×, dále před soudem druhého stupně 3×, a 2× před Nejvyšším soudem ČR a v této době i 1× před Ústavním soudem České republiky. Soud stejně jako účastníci řízení dospěl k závěru, že celková délka řízení je nepřiměřená, došlo tak k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, a ve smyslu ustanovení § 13 zákona 82/98 Sb., k nesprávnému úřednímu postupu. Soud se na základě tohoto odpovědnostního titulu zabýval požadavkem žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná dospěla k závěru, že celková délka řízení je nepřiměřená a přiznala žalované na náhradě nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení částku 78 750 Kč. Soud dospěl ke stejnému závěru jako účastníci řízení, v tom směru, že celková délka řízení byla nepřiměřená, a zabýval se skutečností, zdali ze strany žalované již přiznaná částka je dostatečnou formou zadostiučinění. Soud tak stejně jako žalovaná dospěl k závěru, že celková délka řízení je již nepřiměřená, nicméně nepřesahuje svojí délkou extrémně délky dalších řízení, a to v tom směru, aby bylo namístě dle stanoviska Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 Sb. přiznat částku vyšší než 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení. Právě částky 15 000- 20 000 Kč jako orientační rozmezí jsou dány stanoviskem Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 a v tomto rozmezí by se také soudy při přiznávání formy zadostiučinění měly pohybovat. Právě částky vyšší než 15 000 Kč jsou přiznávány v situacích, kdy celková délka posuzovaných řízení přesahuje 10 let a více. Vzhledem k tomu, že celková délka řízení žalobce byla necelých 9 let, soud dospěl k závěru, že je namístě počítat s částkou 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení, za první dva roky částkou poloviční, a to právě ve shodě se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, kdy částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu. K tomu také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka. Soud nedospěl k závěru, že by zde byly okolnosti, které by navýšení částky nad 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení fakticky podporovaly. Soud dospěl k závěru, že je na místě snížit základní částku o 20 %, a to z důvodů skutkové a zejména procesní složitosti řízení. Ohledně skutkové právní složitosti řízení je nutné poukázat na skutečnost, že se původně jednalo o žalobu na odstranění stavby s tím, že v průběhu řízení sama žalobkyně částečně brala žalobu zpět. Následně však bylo rozhodováno o zřízení věcného břemene, došlo k moderaci původního žalobního nároku v průběhu uvedeného řízení. Ohledně procesní složitosti soud podotýká, že v řízení byly vypracovávány znalecké posudky, kdy několikrát došlo k tomu, že znalci nebyli schopni uvedený znalecký posudek vypracovat. Zde však došlo k prodlení pouze v části několika měsíců. Zároveň však samotné vypracování znaleckých posudků trvá několik měsíců i dobu delší, a to právě vzhledem k obtížnosti a složitosti zadání k vypracování znaleckého posudku. V namítaném řízení došlo také k šetření na místě samém, jak ze strany soudu, tak i na základě výzvy znalce. Bylo také rozhodováno i o znalečném, byli předvoláváni a vyslýcháni svědci, došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, a o tom všem bylo nutné procesně rozhodnout. Soud dospěl k závěru, že snížení o 20 %, jak k tomu došlo ze strany žalované, je na místě. Soud se zabýval snížením základní částky ze strany žalované o 10 % z důvodu počtu soudních soustav, které ve věci samé fakticky figurovaly, kdy žalovaná přihlédla k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně byl 2× zrušený odvolacím soudem, kdy se jedná o okolnost, která by odůvodňovala navýšení základní výše zadostiučinění s odkazem na postup soudu. Soud v zásadě s tímto výpočtšm souhlasí, pro přehlednost však poukazuje na skutečnost, že jeho výpočet zní tak, že vzhledem ke stanovisku Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 a parametrů nastavených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb. by částka základní z důvodu většího počtu soudních soustav, které ve věci rozhodovaly, měla být snížena o 30 %, neboť ve věci rozhodovaly jak soud prvního stupně, soud odvolací, Nejvyšší soud ČR a stejně tak i Ústavní soud ČR a zároveň však právě z důvodu tzv. soudního ping -pongu, což je parametr právě postup orgánů státní správy ve smyslu ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/98 Sb., by mělo dojít naopak k navýšení o 20 %, neboť právě postup soudu v daném řízení, zejména soudu prvního stupně, nebyl plynulý a 2× došlo ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodu nesprávného uchopení a celkového vedení sporu a samotné nesprávnosti rozhodnutí. (rozhodnutí NS ČR ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka) Soud dospěl k závěru, že i na základě shora uvedeného výpočtu a úvahy je tak namístě uvedenou částku o 10 % snížit, a to v situaci, kdy mělo dojít ke snížení z důvodu počtu soudních soustav o 30 % a dále k navýšení o 20 % právě z důvodu postupů orgánů soudu. Dále soud dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobkyni byl standardní. Jednalo se o řízení na odstranění stavby, následně zde došlo ke zřízení věcného břemene. Nelze souhlasit se žalobkyní, že by se jednalo o řízení, které by se týkalo jakkoliv přímo vlastnického práva nebo určení práva na vlastnictví. Došlo sice zásahem postavení uvedené kanalizace do vlastnického práva žalobkyně, nicméně nejednalo se o spor, který by jakkoliv řešil zásadní otázky vlastnictví nebo s tím, že by došlo právě k zásadnímu, významnému a intenzivnímu zásahu do vlastnického práva žalobkyně, jako by byla kupříkladu řízení restituční. Zároveň soud dospěl k závěru, že žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela ve smyslu § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb., žalobkyně sice podávala návrhy, podávala opravné prostředky, jak řádné, tak mimořádné, nicméně nejednalo se o žádné excesivní jednání, které by jakkoliv vedlo objektivně k záměrnému prodlužování celkové délky řízení ze strany žalobkyně. Procesní jednání a postupy v souladu s OSŘ jsou právní úpravou očekávané a neměly by sloužit ani k bonifikaci ani ke snížení výše zadostiučinění. Soud dospěl k závěru, že částka tak jak byla ze strany žalované přiznána je částka dostačující. Soud uvádí, že do uvedené částky ČR - Ministerstvo spravedlnosti započítalo navíc 3 měsíce, po které ještě je vedeno řízení týkající se náhrady nákladů řízení u Ústavního soudu ČR. Byla tak přiznána částka vyšší, než ke které dospěl soud jako k náhradě zadostiučinění vzniklé za nemajetkovou újmu spojenou s porušením práva žalobkyně na spravedlivý proces. Soud dospěl k částce 76 125 Kč. Vzhledem k tomu, že tato částka i ze strany žalované byla uhrazena, soud žalobu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 osř a 151 odst. 3 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhlášky 177/96 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu jest 300 Kč. Soud přiznal celkem 300 Kč za podání vyjádření ve věci.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložena tímto rozhodnutím, může se oprávněný obrátit na příslušný orgán povinného s návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).