OSPH02 15 C 280/2021-38

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o: zaplacení částka s příslušenstvím

I. Řízení se co, do částky ve výši částka, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,75 % za dobu od datum do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky částka ve výši 8,75 % za dobu od datum do datum, a to vše do 15ti dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,75 % za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka do 15ti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupce žalobce.

spisová značka

1.Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhal po žalované náhrady škody s odůvodněním, že na základě usnesení vydaného policejním orgánem dne datum rozhodnutí pod číslo jednací bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření z přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit dne datum. Na základě stížnosti žalobce bylo jeho trestní stíhání ukončeno usnesením Obvodního státního zastupitelství pro část Prahy dne datum rozhodnutí pod č. j. číslo jednací. Celá věc byla následně odložena na základě usnesení vydaného policejním orgánem pod číslo jednací. Žalobce celé jméno žalobce si v rámci trestního řízení zvolil za svého obhájce Mgr. jméno příjmení, advokáta zapsaného u ČAK pod číslo se sídlem adresa. Mgr. jméno příjmení vykonal v rámci obhajoby 4 úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“),, nahlédnutí do spisu podle § 11 odst. 1 písm. f) AT (viz nález Ústavního soudu ve věci spis. zn. I. ÚS 3906/17), sepsání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání analogicky podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, účast na výslechu obviněného podle 11 odst. 1 písm. e) AT. Každý z těchto úkonů právní služby měl podle § 10 odst. 3 písm. b) AT tarifní hodnotu částka. Cena jednoho úkonu právní služby tak činila částka. Na základě § 13 odst. 3 AT má advokát nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši částka na 1 úkon právní služby. Odměna advokáta tak činí částka (4 × částka). V souladu s § 14a odst. 1 AT se odměna advokáta a související náhrady navyšují o daň z přidané hodnoty. Celkové náklady právního zastoupení se proto navyšují o DPH ve výši částka. Celkové náklady právního zastoupení tak činí částka. Žalobce zaplatil v průběhu obhajoby advokátovi částku částka na základě faktury číslo. Žalobci tak vznikl nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložení částky částka na svou obhajobu v trestním řízení.

2.Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku s tím, že k projednání žádosti žalobce došlo dne datum. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši částka, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Popsala průběh trestního stíhání žalobce tak, že řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne datum usnesením o zahájení trestního stíhání ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Proti usnesení byla podána blanketní stížnost, která byla následně odůvodněna. Obvodní státní zastupitelství pro část Prahy o zahájení trestního stíhání zrušilo, neboť je nezákonné a policejnímu orgánu uložilo, aby ve věci bylo znovu jednáno a rozhodnuto. Dne datum byla věc odevzdána k projednání přestupku dle § 159a odst. 1 trestního řádu. Dne datum bylo vydáno opatření státního zastupitelství, které zrušilo opatření ze dne datum. Dne datum policejní orgán oznámil přestupek Magistrátu hlavního města Prahy a zároveň vydal usnesení o odložení věci, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Právní moci nabylo rozhodnutí datum. Ve věci žalobce byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu, přičemž bude přiznána odměna za vykonané právní služby pouze v souvislosti se stížností proti zahájení trestního stíhání žalobce, neboť tyto jsou účelně vynaloženými úkony přímo směřující ke zrušení nezákonného rozhodnutí, kterým jsou pro svou předběžnou vykonatelnost výše uvedená usnesení o zahájení trestního stíhání. Stran jiných požadovaných úkonů zde není dán odpovědnostní titul, neboť tyto se neodrazily právě v písemnosti, kterou se žalobce bránil proti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, a dále se neodrazily v kasačním rozhodnutí nadřízeného orgánu rozhodujícího o stížnosti. Z tohoto důvodu byla žalobci přiznána odměna za právní služby ve výši částka vč. DPH představující spisová značka odměnu za 1 úkon právní služby po částka, 1 půl úkon po částka, 2 režijní paušály po částka a DPH ve výši 21 %. V ostatním nebyla žádost žalobce shledána důvodnou. Žalovaná tak učinila spornou odměnu za následující požadované úkony právní služby: nahlédnutí do spisu dne datum - jedná se o úkon, který nemá oporu v advokátním tarifu, když jej nelze podřadit pod § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, ani nebyl učiněn na výzvu orgánů činných v trestním řízení, ale na vlastní žádost. Navíc se v takovém případě dle názoru zdejšího úřadu jedná o úkon, který je nutno podřadit pod úkon převzetí a příprava obhajoby (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 2285/18), č. l. 8 trestního spisu, sepsání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání – sporováno ohodnocení tohoto úkonu (stížnosti), neboť se nejedná o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, trestní část, pod číslo akceptované i v judikatuře Ústavního soudu – viz např. usnesení ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 534/18), č. l. 9 trestního spisu, účast na výslechu obviněného – nebyla přiznávána odměna, neboť jsou přiznávány pouze úkony bezprostředně navazující na podanou stížnost proti UZTS, neboť pouze UZTS je nezákonným rozhodnutím pro svou předběžnou vykonatelnost, u ostatních vykonaných úkonů není odpovědnostní titul; navíc státní zástupce vůbec výslech žalobce v rámci svého rozhodnutí nezohlednil.

3. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu co, do částky částka zpět a soud tak řízení co, do této částky zastavil.

4. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a osř.

5. Soud má za prokázaný průběh trestního stíhání žalobce ze spisu Policie české republiky, Krajské ředitelství policie hl.m. obec Odbor obecné kriminality, 7. Oddělení pod číslo jednací tak, že řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne datum usnesením o zahájení trestního stíhání ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Proti usnesení byla podána blanketní stížnost, která byla následně odůvodněna. Obvodní státní zastupitelství pro část Prahy o zahájení trestního stíhání zrušilo, neboť je nezákonné a policejnímu orgánu uložilo, aby ve věci bylo znovu jednáno a rozhodnuto. Dne datum byla věc odevzdána k projednání přestupku dle § 159a odst. 1 trestního řádu. Dne datum bylo vydáno opatření státního zastupitelství, které zrušilo opatření ze dne datum. Dne datum policejní orgán oznámil přestupek Magistrátu hlavního města Prahy a zároveň vydal usnesení o odložení věci, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Právní moci nabylo rozhodnutí datum ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na spisová značka zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

Podle odst. 3 posledně citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

6. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR soud dospěl k závěru, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na předběžnou vykonatelnost zahájení trestního stíhání ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací.

7. Soud se zabýval požadavkem žalobce na úhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení. Žalobce požadoval proplatit 4 úkony právní služby, ze strany žalované byly jako účelně vynaložené náklady uznány úkony převzetí zastoupení a jako ½ úkonu sepsání stížnosti, tedy 1 a ½ úkonu právní služby.

8. Předmětem řízení zůstaly požadavky žalobce na úhradu ½ úkonů za podání stížnosti, celé 2 úkony nahlížení do spisu a účast u výslechu obviněného.

9. K sepsání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání sou odkazuje na odůvodnění žalované,. I soud dospěl k závěru, že u sepsání stížnosti proti usnesení zahájení trestního stíhání se nejedná o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, trestní část, pod číslo akceptované i v judikatuře Ústavního soudu – viz např. usnesení ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 534/18). Soud tak požadavek ve výši částka s DPH neshledal důvodným a žalobu zamítl.

10. K požadavku proplacení úkonu nahlédnutí do spisu dne datum Soud odkazuje na rozhodnutí K požadavku na náhradu účelně vynaložených nákladů na úkon nahlížení do spisu, nikoli po skončení vyšetřování, soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2289/2021 ze dne datum. Jedním z podstatných atributů práva na obhajobu je mimo jiné zajištění rovných práv stran trestního řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Obecné soudy bez přesvědčivého odůvodnění nepřímo prezentovaly názor, že pro obviněného je dostatečné, aby jeho obhájce nahlédl do spisu toliko při skončení vyšetřování, nikoli během něj. V návaznosti na nález sp. zn. I. ÚS 3906/17 je podle Ústavního soudu naopak na místě přiklonit se k argumentaci stěžovatele. Ten poukázal na skutečnost, že oproti orgánům činným v trestním řízení má obviněný možnost získat informace ze spisu značně omezenou. Ačkoli je to do jisté míry situace vlastní povaze vedení řízení, nelze v demokratickém právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy) s trestním řízením upraveným předvídatelnými právními pravidly obhájci (potažmo obviněnému) nepřímo upírat možnost nahlížet do spisu tím, že za takový úkon soud nepřizná odměnu. Obecně vzato je proto podstatnější, že při takto zužujícím výkladu advokátního tarifu, zaujatého obecnými soudy v napadených usneseních, by efektivní výkon obhajoby mohl být podstatně ztížen, což není s právy obviněného v trestním řízení ústavněprávně slučitelné. V souladu s názorem krajského soudu se sluší uvést, že je jistě vhodné zvažovat účelnost a případnou nadbytečnost úkonu právní služby. Napadená rozhodnutí jsou však nepřiznáním odměn v spisová značka poměrech posuzované věci – tedy při nahlížení do spisu jednou za několik měsíců – nepřiměřená. Obecné soudy nepoužily § 11 odst. 3 advokátního tarifu tak, aby mohly úkon posoudit podle § 11 odst. 1 písm. f) téže vyhlášky, naopak se přísně řídily textem předpisu. příjmení připomínat, že takto rigorózní výklad, zcela odhlížející od účelu právní normy a

„ mechanicky“ upřednostňující toliko znění právního předpisu, nemá jako prvek přepjatého formalismu v moderním právním státě místo (srov. např. nálezy ze dne datum sp. zn. Pl ÚS číslo (spisová značka SbNU 131) nebo ze dne datum sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (N číslo SbNU 87)).

19. Argumentace krajského soudu, podle níž soudy typicky přistupují k přiznání odměny až při převzetí zastoupení v pokročilé fázi trestního řízení, sama o sobě nic neodůvodňuje. Jak bylo výše uvedeno, podstatné je, že obviněný (potažmo jeho obhájce) má právo do spisu nahlédnout.

Obecné soudy proto musejí za účelem dodržení ústavněprávních kautel práv na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1, rovnosti stran řízení podle čl. 37 odst. 3 a na obhajobu podle čl. 40 odst. 3

Listiny pečlivě vážit dopad těchto ústavně zaručených práv do zákonných pravidel vedení trestního řízení, a to včetně specifického kontextu individuálních případů. Soud dospěl k závěru, že se jednalo právě o případ, kdy obhájce nahlížel do spisu důvodně, za účelem zjištění stavu řízení a získání nových informací o proběhu trestního řízení žalobce. Nejednalo o inflaci úkonů obhájce žalobce, která by vedla soud ke konstataci neúčelnosti takového úkonu právní služby. Soud tak shledal takto vynaložené náklady za účelně vynaložené a přiznal žalobci náhradu podle § 11 odst. 1 písm. f) AT. Hodnota úkonů právní služby byla podle § 10 odst. 3 písm. b) AT částka Cena jednoho úkonu právní služby tak činila částka. Na základě § 13 odst. 3 AT má advokát nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši částka na 1 úkon právní služby a DPH.

11. K úkonu účast na výslechu obviněného podle 11 odst. 1 písm. e) AT soud uvádí, že se plně ztotožňuje s odůvodněním žalobce. Pokud je vedeno trestní stíhání proti osobě obviněného, má nárok na náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů na svou obhajobu. A to včetně účasti na výslechu obviněného. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny platí, že„ Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.“. V souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny by nemělo být toto právo vykládáno restriktivně. příjmení názor uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ve věci spis. zn. I.ÚS 4227/12 uvedl, že„ při posuzování nároků uplatňovaných podle zákona č. 82/1998 Sb. obecné soudy nikdy nesmí zapomínat na jejich ústavní původ a zakotvení. Je proto nezbytné v každém případě dbát na to, aby fakticky nedošlo k vyprázdnění dotčeného základního práva při použití jeho zákonného provedení. Jinak řečeno, aplikací zákona č. 82/1998 Sb. v případech odpovědnosti státu za škodu a nemajetkovou újmu nesmí dojít, přímo ani nepřímo, k omezení rozsahu základního práva zaručeného čl. 36 odst. 3 Listiny, k jeho zúžení. Podle zákona č. 82/1998 Sb. je tedy nutno kompenzovat veškerou újmu, kterou by bylo možno namítat pod čl. 36 odst. 3 Listiny, nikoliv naopak.“. Podle našeho názoru je smyslem čl. 36 odst. 3 Listiny odčinění každého zásahu státu do práv občana, který nebyl oprávněný. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu ve věci spis. zn. I. ÚS 529/09,„ Ústavní soud již také mnohokráte opakoval, že jedním ze stěžejních principů právního státu. Soud tak shledal takto vynaložené náklady za účelně vynaložené a přiznal žalobci náhradu podle § 11 odst. 1 písm. f) AT. Hodnota úkonů právní služby byla podle § 10 odst. 3 písm. b) AT částka Cena jednoho úkonu právní služby tak činila částka. Na základě § 13 odst. 3 AT má advokát nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši částka na 1 úkon právní služby a DPH.

12. Soud přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení, který je požadován od data po uplynutí 6 měsíční lhůty dané zákonem žalované k projednání nároku. spisová značka

Soud přiznal i náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 2 osř a § 146 odst. 2 osř. Žalobce byl úspěšný ve výši 79%. Celková náhrada nákladů řízení se pak sestávala z odměny za 3 úkon právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby a vyjádření) á částka, 3x částka režijní paušál dle AT a zaplacený soudní poplatek ve výši částka.

Proti výroku I. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Proti výroku II. rozsudku není odvolání přípustné. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložena tímto rozhodnutím, může se oprávněný obrátit na obecný soud povinného s návrhem na soudní výkon rozhodnutí