OSPH02 15 C 62/2022-47

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 144 657, 53 s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 67 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % p.a. od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 77 157,53 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně z této částky jdoucím od datum do zaplacení a částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 67 500 Kč jdoucímu od datum do datum, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 397/2014 byl od 10. dubna 2014 vedený spor ve věci nároku na peněžitou pohledávku ve výši 70 154,04 Kč. Pravomocně bylo řízení skončeno dne datum, kdy byl žalobci doručený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2021 č. j. 54 Co 184, číslo – 431. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 72,26 %, řízení trvalo 7 let 7 dnů. Celkem číslo dnů. Žalobce shledává shora uvedenou délku řízení nepřiměřenou, požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč za 1 rok trvání řízení, za první dva roky částku poloviční. Dále žalobce v souladu s § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb. navyšuje tuto částku o 20 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce, neboť 7 let dlouhý spor po tuto dobu blokoval zákonný nárok žalobce závislého na příjmech z pravidelných měsíčních záloh na zaplacení dlužných plnění. Jestliže soudy obou stupňů z posuzováním sporu otálely takto dlouhou dobu, která se vymyká veškerým hlediskům, pak nelze než uzavřít, že se orgány veřejné moci dopustily nesprávného úředního postupu. Žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 144 657 Kč.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni datum. Popsala průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 T 397/2014, odkázala na konstantní judikaturu. Dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla 7 let, řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, v řízení nedocházelo k prodlevám a všechny úkony byly konány v přiměřených lhůtách. Ve věci bylo 2× rozhodnuto soudem prvního stupně, 2× soudem odvolacím. Ve věci byl vydaný elektronický platební rozkaz. Bylo rozhodováno o ustanovení znalců, jejich odměny nebo naopak o zproštění znalců podat posudek. Soud rozhodoval o uložení povinnosti žalobci, toto rozhodnutí bylo následně měněno odvolacím soudem v dalších procesních otázkách. Předmětem řízení byla žaloba jednoho společenství vlastníků proti sousednímu společenství vlastníků o zaplacení poměrné části nákladů na teplou vodu a teplo podle vyúčtování spotřeby provedené žalobcem, kdy oba domy odebírají teplo a teplou vodu ze společného odběrového místa. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Soud nechal vypracovat znalecký posudek a následně i revizní znalecký posudek ke stanovení výše nákladů na posouzení rozúčtování mezi oba subjekty. Ustanovení znalce k podání znaleckého posudku bylo komplikované. Soudu se nedařilo nalézt znalce či znalecký ústav s potřebným oborem činnosti. Účastníci předkládali mnoho listinných důkazů, žalovaný nechal vypracovat energetický audit domu. Žalobce se na délce řízení mírně podílel. Poté, co soud ustanovil v únoru 2019 znalce, kdy se mu nepodařilo nalézt znalecký ústav k podání revizního znaleckého posudku, podal žalobce námitky proti osobě znalce, odvolal se proti usnesení o ustanovení znalce. Soud rozhodoval o tom, že znalec vyloučený není, spis však musel být předložený i odvolacímu soudu, který rozhodl o odmítnutí odvolání žalobce. Spis k vypracování znaleckého posudku tak mohl být odeslán až v září 2019. Význam řízení byl hodnocen jako standardní. Žalovaná dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona 82/98 Sb.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 397/2014 ze soudního spisu tak, že dne datum Společenství vlastníků Mísecká 450 podalo návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhalo vůči Společenství pro dům 451, ulice Mísecká částky ve výši 70 046,82 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dne datum byl zaplacený soudní poplatek.Dne datum byl vydaný elektronický platební rozkaz, který byl doručovaný v průběhu listopadu roku 2014. Dne datum je podán odpor proti platebnímu rozkazu a následuje dne datum odůvodnění uvedeného odporu. Dne datum je podáno vyjádření žalobce k podanému odporu, v průběhu května roku 2015 jsou do spisu zakládány listiny. Dne datum jsou doručena doplňující vyjádření žalobce. Dne datum ve věci proběhlo jednání, bylo odročeno za účelem doplnění tvrzení, označení důkazů na den datum. Dne datum jsou ze strany žalobce zakládány listinné důkazy a dne datum dle doplnění žalobních tvrzení následuje vyjádření žalovaného doručené soudu dne datum. Jednání je nařízené na den datum bylo odročeno z rodinných důvodů na den datum. V průběhu listopadu jsou soudu doručovány dupliky k tvrzením žalovaného. Dne datum ve věci proběhlo jednání, byly přečteny důkazy a bylo rozhodnuto, že bude ustanoven znalec, za účelem vypracování znaleckého posudku bylo odročeno na neurčito. Dne datum jsou doručeny otázky pro znalce, usnesením ze dne datum soud ustanovil obec vysoké učení technické v obec jako znalce a obec vysoké učení technické v únoru 2016 odepřelo podání znaleckého posudku s tím, že se nezabývají shora uvedenou problematikou, ale tou se zabývá Fakulta stavební ČVUT v obec. Nově dne datum bylo ustanoveno ČVUT, které nicméně sděluje, že není možné vyhovět ve stanovené lhůtě, že jsou schopni znalecký posudek vypracovat během roku. Nově byl ustanoven dne datum Ing. jméno příjmení jako znalec, který podal znalecký posudek. Dne datum následovalo usnesení o spojení řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 397/2014 a 15 C 239/2015 a v mezidobí znalec podává znalecký posudek. Dne datum je rozhodováno o znalečném. Proti znaleckému posudku podává původní žalovaná námitky, na den datum je nařízeno jednání ve věci, to také proběhlo, byl proveden výslech znalce. Jednání bylo odročeno na den datum. Dne datum jsou podána doplňující tvrzení, další repliky. Dne datum je soudu dodán dodatek znaleckého posudku. Dne datum ve věci proběhlo jednání a byl vyhlášený rozsudek, kdy bylo rozhodnuto. Došlo k prodloužení lhůty k vypracování rozsudku. Ten byl rozesílán v dubnu roku 2017. Proti němu bylo podáno odvolání dne datum, jak ze strany žalobce, tak žalovaného. V průběhu června byly skládány soudní poplatky. Dne datum byl spis předložen Městskému soudu v Praze. Ten byl vrácen dne datum bez věcného vyřízení, neboť odvolání žalovaného postrádalo odůvodnění, nově odůvodněno odvolání bylo dne datum. Dne datum je spis předložen Městskému soudu v Praze, ten na den datum nařídil jednání ve věci. Dne datum Městský soud v Praze vyhlásil usnesení, kterým odvolací řízení odvolání žalovaného zastavil a rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že bylo vyčteno, že soud prvního stupně postupoval striktně podle právní úpravy, ale je nutné zohlednit specifické okolnosti případu, nikoliv vyhlášky aplikovat mechanicky a znalecký posudek Ing. příjmení se nevypořádal se všemi namítanými faktory. Na den datum bylo nařízeno jednání ve věci, které fakticky proběhlo a bylo odročeno na neurčito, v mezidobí byly zakládány další přípisy. Dále je rozhodováno o tom, aby žalovaný a žalobce zpřístupnil společnosti právnická osoba uvedené prostory do výměníkové stanice, byť proti tomu není odvolání přípustné, přesto se žalobce odvolal. V mezidobí se k tomu vyjadřuje ještě původní žalovaný. Dne datum je spis předložen Městskému soudu v Praze a ten pod č.j. 54 Co 341/2018-268 dne 30. října 2018 rozhodl tak, že se neukládá povinnost žalovanému, přístup do výměníkové stanice, když v mezidobí společnost právnická osoba zpracovala průkaz energetické náročnosti budovy bez nutnosti vstupu do výměníkové stanice. Nově dne 1. února 2019 pod č.j. 53 C 397/2014 - 279 byl ustanoven znalec příjmení jméno příjmení. Účastníci byli vyzváni usnesením ze dne datum k úhradě záloh na vypracování znaleckého posudku, proti osobě znalce podává žalobce dne datum námitky k odvolání, k tomu se vyjadřuje původní žalovaný datum, k tomu se vyjadřuje i znalec, že toto je nedůvodné. Dále rozhoduje Obvodní soud pro Prahu 9 dne datum tak, že znalec titul příjmení není vyloučený ze znaleckých úkonů. K tomu je podáno odvolání. Městský soud v Praze dne 19. července 2019 pod č.j. je 54 Co 221/19-316 rozhodl tak, že odvolání bylo odmítnuto. Dále je urgován znalec k vypracování znaleckého posudku. Ten byl soudu zaslán až dne datum s požadavkem na zaplacení znalečného ve výši 24 100 Kč. Znalecký posudek byl následně rozeslán účastníkům a žalobce datum vznáší námitky proti znaleckému posudku, trvá na slyšení znalce. Dne datum ve věci proběhlo jednání, byl přítomen i znalec, bylo přiznáno znalečné. Dne datum proběhlo další jednání. To bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den datum, byl vyhlášený rozsudek s tím, že tento byl následně rozeslán, bylo ještě vydáno opravné usnesení. datum podává žalobce odvolání a Obvodní soud pro Prahu 9 pod č.j. 53 C 397/2014-421 dne 23. února 2021 odvolání jako opožděné odmítl. Spis byl následně předložen Městskému soudu v Praze, ten dne 17. srpna 2021 pod č.j. 54 Co 184, číslo rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí nebylo právní moci datum.

4. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od datum (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z číslo Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené obec smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci příjmení a ostatní proti České republice ze dne datum, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne datum, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 397/2014.

6. Co se týká právního posouzení, soud dospěl k závěru, že uvedené řízení při celkové délce řízení sedmi let ode dne datum do dne datum do dne, kdy poslední rozhodnutí ve věci nabylo právní moci, je svojí délkou již nepřiměřené a naplňuje tak znaky nesprávného úředního postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/98 Sb., když nepřiměřenou délkou řízení došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod. Soud dospěl k závěru o nepřiměřenosti délky řízení na základě celkové délky řízení, která byla cca 7 let, řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Soudy prvního i druhého stupně ve věci rozhodovaly ve věci samé 2×, a nad to rozhodovaly ve věcech procesních návrhů. To vše nicméně přispívá k celkové délce řízení. Soud nedospěl k závěru, že by se v řízení jednalo o tzv. soudní ping - pong, kdyby soudy prvého stupně nerespektovaly závazné právní názory soudu nadřízených a docházelo tak k opakovanému zrušení a vracení věcí k dalšímu projednání. V tomto případě odvolací soud po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně tento sice zrušil, ale zároveň konstatoval, že je toto zrušeno pouze z důvodu, že zde nebylo přihlédnuto k reálným okolnostem případu, ale soud postupoval mechanicky při aplikaci právních předpisů. Dále celková délka řízení byla ovlivněna nutností vypracovat znalecký posudek a dále také ohodnotit energetickou náročnost uvedené budovy. Co se týká vypracování znaleckého posudku, zde byla problematika s najitím znalce nebo znaleckého ústavu, který je schopen znalecký posudek vypracovat, nejprve se jednalo o to, že znalecké ústavy buď nebyly příslušné pro vypracování znaleckého posudku. Následně potom ČVUT nebylo schopné v reálném čase znalecký posudek vypracovat, co se týká vypracování druhého znaleckého posudku, zde byl problém s najitím znalce, dále to byl žalobce, kdo proti osobě znalce podával taktéž námitky. Problematika byla také z možnosti vypracování znaleckého posudku, kdy bylo požadováno zpřístupnění výměníkové stanice, čemuž se žalobce bránil, nicméně v mezidobí znalec vypracoval toto posouzení i bez nutnosti přítomnosti a ohledání uvedené výměníkové stanice. Soud neshledal delší průtahy ve věci nebo prodlevy mezi jednotlivými úkony. Nicméně nelze konstatovat, že by se jednalo o řízení, které by proběhlo koncentrovaně, kdyby soud všech možností daných mu Občanským soudním řádem a důsledně využíval jeho možností, jako je možnost ukládání, předkládání znaleckých posudků dle § 127a osř, případně právě i vynucování dodání znaleckého posudku v předem stanovené době, což se zejména u druhého znaleckého posudku nestalo. Znalecký posudek byl vyhotoven cca po době jednoho roku od usnesení, kterým byl znalec jmenován. Řízení v tomto směru bylo náročné zejména po stránce procesní, kdy bylo rozhodováno o sloučení věcí, byli jmenováni a odvoláváni znalci, bylo rozhodováno o znalečném, bylo rozhodováno o námitkách proti znalcům. Řízení bylo složitější i po stránce hmotněprávní, kdy bylo nutné právě přezkoumávat podíl žalobce a žalovaného na dodávkách tepla a teplé vody podle vyúčtování provedeného žalobcem. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení je již vzhledem ke všem okolnostem případu nepřiměřená, nicméně soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení. Za první 2 roky částkou poloviční, neboť řízení po určitou dobu muselo trvat z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, například stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum sp. zn. Cpjn 206 2010 plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníkovi řízení základní částku v rozmezí 15 000 Kč - 20 000 Kč za každý rok trvání řízení, za první 2 roky částku poloviční, když každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná. Za přiměřenou základní sazbu se tak soudu jeví částka 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, které zpravidla překročí dobu 10 let, avšak soud přihlédl k tomu, že toto řízení bylo bez delších průtahů a soudy se pokoušely o vyřízení celé věci v dobách co nejkratších. Soud nepoužil vyšší sazbu základní sazby odškodnění, když celou dobu uvedeného řízení lze označit za delší, z tohoto důvodu soud přistoupil k odškodnění v penězích. Nicméně nejedná se o řízení, které by bylo extrémně dlouhé, a to s ohledem na shora uvedený rekapitulovaný průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 397/2014, jak bylo shora uvedeno, řízení bylo složité zejména po stránce procesní a hmotněprávní. Po stránce procesní z důvodu vypracování znaleckého posudku, kdy zde byl zásadní problém, který naprosto zásadně ovlivnil i celkovou délku řízení, tj. který znalec je schopný v reálném čase vypracovat znalecký posudek a posouzení, ohodnocení energetické náročnosti budovy a další znalecký posudek, kdy toto vše bylo náročné k organizaci, a toto vše přispělo k celkové délce řízení. Soud proto snížil z důvodu složitosti procesní a hmotněprávní, kdy soud musel rozhodovat právě o poměru a vůbec důvodnosti uvedené žaloby, celkovou částku o 20 %, a dále snížil ještě o 5 % tuto částku z důvodu určitého podílu na celkové délce řízení ze strany žalobce, který prodloužil po dobu cca šesti měsíců celkovou délku řízení, a to právě námitkami proti osobě znalce, o které muselo být fakticky rozhodováno, které však nebylo důvodné. Soud celkem snížil uvedenou částku o 25 %, když co se týká dalších parametrů nastavených v ustanovení § 31 a odst. 3 zákona 82/98 Sb. žalovaná uváděla pouze standardní význam řízení pro žalobce, žalobce naopak z tohoto důvodu požadoval navýšit částku o 20 %. Soud dospěl k závěru, že se obecně nejedná o řízení, se kterými vnitrostátní judikatura, ani Evropský soud pro lidská práva spojují nutnost přednostního vyřízení věci nebo samotného vyššího významu řízení pro účastníky, jako jsou věci trestněprávní nebo opatrovnické či pracovněprávní. Zároveň se u žalobce nejednalo ani o zásadní částku, která by nějakým způsobem znemožňovala jeho faktické fungování. Jednalo se pouze o požadavek na zaplacení části nákladů vynaložených na teplo a rozvody teplé vody ze strany druhého společenství jednotek, kdy i dle názoru soudu ani po odůvodnění ze strany žalobce toto nepřispělo k postoji soudu ohledně vyššího významu řízení pro účastníky s tím, že mělo jít o to, že by soud po dobu sedmi let blokoval zákonný nárok žalobce závislého na příjmech z pravidelných měsíčních záloh. Soud uvádí, že se nejednalo o to, že by to byl jediný příjem, který by žalobce fakticky měl, byly zde i jiné příjmy, jiné zálohy. Toto vše mohlo být nadále proúčtováváno. Pokud žalobce tvrdil možné sankce ze strany spoluvlastníků nemovitosti spojené s nedodáním řádného vyúčtování, na jednání soudu dne datum uvedl, že však nikdo ze spoluvlastníků žádné sankce proti žalobci nevznesl. Stejně tak i počet soudních soustav byl pouze u soudu prvního a druhého stupně, soud zde neshledal důvod pro procentuální snížení a stejně tak soud neshledal ani, že by to byly orgány státu, které by nějakým excesivní jednáním přispěly k celkové délce řízení. Soud přiznal žalobci částku odškodnění ve výši 67 500 Kč, kdy se jedná o částku, která je schopná plně reparovat vzniklou nemajetkovou újmu. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

7. Soud přiznal i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., a to od datum, avšak až od doby datum, kdy žalovaná uplatnila svůj nárok u žalované ke dni datum. Soud odkazuje na konstantní judikaturu, kdy nárok na zákonný úrok z prodlení však vzniká dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4037/2011 až po šesti měsících od doručení nároku k projednání žalované, a to bez ohledu na to, zdali žalovaná odmítla plnit v době dřívější, a to z toho důvodu, že po dobu šesti měsíců má stále žalovaná právo na dodatečné projednání nároku. V tomto směru oud přiznal zákonný úrok z prodlení až ode dne datum, ve zbytku soud žalobu zamítl.

8. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 3 osč a 151 odst. 2 osř když žalobce jako nezastoupený subjekt byl, co do základu nároku úspěšný. Soud přiznal náhradu nákladů řízení za 3 úkony a to podání žaloby, podání vyjádření a účast na jednání soudu á 300 Kč dle AT a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložena tímto rozhodnutím, může se oprávněný obrátit na obecný soud povinného s návrhem na soudní výkon rozhodnutí.