OSPH02 19 C 114/2021-139

: Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov, IČO ⟪LB:lb_004⟫ anonymizováno adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 308 352 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 306 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 352 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů státu ve výši, která bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 55 078 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, když ve svých skutkových tvrzeních uváděl, že na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Praze ze dne datum rozhodnutí číslo jednací, které nabylo právní moci datum, bylo rozhodnuto, že je žalobce mj. vlastníkem pozemku parc. číslo – zastavěná plocha a nádvoří o výměře výměra, zapsaného na listu vlastnictví číslo pro územní celek, kat. úz. část obce u Katastrálního úřadu pro anonymizováno část Prahy. Na shora uvedeném pozemku stojí stavba, která byla do datum ve vlastnictví státu, byla kolaudovaná jako restaurace. Žalobce uváděl, že s žalovaným neuzavřel žádnou nájemní smlouvu na pronájem tohoto pozemku, proto je žalovaný užíváním jeho pozemku bez právního důvodu bezdůvodně obohacen. Žalobce se domáhal vydání bezdůvodného obohacení za období od datum do datum v celkové výši 308 352 Kč, když tuto částku odvíjel od stanovení obvyklého nájemného z pozemku dle znaleckého posudku znalkyně jméno. jméno příjmení ze dne datum. Uvedl, že dopisem z datum vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za užívání jeho pozemku za shora uvedené období ve shora uvedené výši, když žalovaný dopisem ze dne datum nesouhlasil s výší požadované částky a mj. namítal, že předmětnou budovu neměl do datum ve své moci.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinil, že stavba objektu adresa, tj. bývalá restaurace, je umístěna na pozemku č. parc. číslo v kat. území anonymizováno, avšak je umístěna nejen na tomto pozemku, ale taktéž na pozemku parc. číslo parc. pozemku číslo a parc. číslo vše zapsané v katastrálním území anonymizováno. V tomto smyslu žalovaný zpochybňoval rozsah žalované částky, protože předmětná nemovitost nezasahuje výlučně pozemek ve vlastnictví žalobce č. parc. číslo o výměře výměra dle žaloby. Nad rámec shora uvedeného žalovaný uváděl, že rozsah povinnosti k náhradě za bezdůvodného obohacení se neodvíjí od újmy ochuzeného, ale od prospěchu nabytého obohacení, tj. žalovaným. Žalovanému potom v předmětném období žádný finanční prospěch nevznikl, protože až dne datum protokolárně fakticky předal předchozí domnělý vlastník, pan jméno jméno, zástupcům žalovaného tuto budovu, před tímto datem byla tato budova uzamčená a žalovaný ji neměl možnost jakýmkoliv způsobem držet, či užívat. Žalovaný poukazoval na probíhající soudní spory o vyklizení této budovy a dále na spor o určení vlastnického práva k této budově a zrušení rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu pana jméno jméno na zápis vkladu jeho vlastnického práva k této budově do katastru nemovitostí. Žalovaný poté především namítal správnost výše žalované částky, jakož i správnost způsobu určení žalované částky, když poukazoval, že znalecký posudek, o který žalobce opírá svá skutková tvrzení ohledně výše bezdůvodného obohacení, je již z roku rok a žalované období je pozdější, od datum do datum. Žalovaný poukazoval na jednotlivé ceny pozemků za roky rok až rok, které se odvíjejí od příslušné cenové mapy stavebních pozemků územní celek, a za účelem případných nesrovnalostí ohledně určení finální částky bezdůvodného obohacení žádal ustanovení znalce.

3. Soud vyšel z listinných důkazů předložených ze strany účastníků, ze kterých má za prokázané následující skutečnosti: Ze znaleckého posudku číslo rok číslo, zpracovaného jméno. jméno příjmení ze dne datum na základě objednávky žalobce, má soud za zjištěno, že znalecký posudek měl zjistit obvyklou cenu nemovitostí sestávající z pozemků parc. číslo se všemi součástmi a příslušenstvím, kat. území anonymizováno, územní celek. Ocenění nemovitosti pozemku pak mělo sloužit k následnému stanovení výše nájemného. Z nálezu předmětného znaleckého posudku pak vyplývá, že znalkyně předmětné pozemky ohodnotila v částce 3 945 000 Kč. Předmětný posudek neobsahuje doložku dle ustanovení § 127a o. s. ř. o vědomosti stran o následcích nepravdivého znaleckého posudku, proto byl hodnocen jako listinný důkaz. Ze znaleckého posudku číslo zpracovaného jméno. jméno příjmení, znalcem z oboru ekonomika – oceňování nemovitých věcí z datum k zadání soudu, má soud za zjištěno, že znalec mj. v posudku uvedl, že pozemek parc. číslo je v katastru nemovitostí evidován jako zastavěná plocha a nádvoří, přičemž ve skutečnosti je také tak užíván, jeho celková výměra činí výměra, je rovinatý až mírně svažitý s orientací jižním směrem a v celé své výměře je zastaven stavbou občanského vybavení, v minulosti užívanou jako restauraci, která je k datu provedení místního šetření součástí pozemku na list vlastnictví. Pokud se znalec vyjadřoval k výši obvyklé náhrady nájemného stanovené pomocí metody simulovaného nájemného za období od datum do datum, určil jej částkou 306 256 Kč. V nálezu znaleckého posudku pak závěrem znalec uvedl, pokud jde o odpověď na otázku ohledně částky vynakládané obvykle v daném místě a čase za užívání pozemku parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří, o výměře výměra, v obci obec, kat. území anonymizováno v předmětném období, že tato odpovídá částce 306 000 Kč (matematicky zaokrouhlené). Uvedl, že skutečnost, že pozemek parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří, o výměře výměra, v obci obec, kat. území anonymizováno je fakticky zastavěný stavbou adresa a současně i tato stavba je ve vlastnictví žalovaného, tj. rozdílné osoby, než u zastavěného pozemku, který je ve vlastnictví žalobce, má vliv na stanovenou obvyklou výši pozemku, tedy i výši obvyklé náhrady, kterou snižuje. Znalec se dále nevyjadřoval k případným vlivům skutečnosti, že žalovaný výše uvedenou stavbu a tím i pozemek parč. číslo v období od datum do datum nemohl fakticky užívat, když uvedl, že jde o otázku právní. Výše uvedená stanovená částka vynakládaná obvykle v daném místě a čase za užívání předmětného pozemku pak nezohledňuje případné právní vady související se stavbou na něm stojící. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví, kat. území anonymizováno, územní celek, má soud za zjištěno, že žalobce je mj. vlastníkem parcel číslo zastavěná plocha a nádvoří, na které stojí stavba na pozemku adresa. Z dopisu ze dne datum, adresovaného ze strany zástupkyně žalobce žalovanému má soud za zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k vydání bezdůvodného obohacení v částce 308 352 Kč z předmětného pozemku za období od datum do datum, když žalobce odmítl námitku žalovaného, že mu bezdůvodné obohacení nemohlo vzniknout, neboť budovu neměl ve své moci a poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že v případě užívání pozemku bez nájemní smlouvy vzniká uživateli prospěch v podobě výkonu práva užívání cizí věci, kterou uživatel není schopen vrátit, a tak je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Lhůta k vydání bezdůvodného obohacení byla závěrem výzvy stanovena do datum. Z dopisu zasílaného ze strany žalovaného zástupkyni žalobce ze dne datum jako reakce na předchozí výzvu, má soud zajištěno, že žalovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení nepovažoval za opodstatněný. Uváděl, že došlo k předání a převzetí objektu adresa v kat. území anonymizováno žalovanému až datum, tedy nelze spravedlivě požadovat náhradu za dobu do tohoto data. Nad rámec shora uvedené doby od datum do datum pak považoval žalovaný částku protistranou žádanou za příliš vysokou.

4. Z výslechu znalce jméno. jméno příjmení má soud za zjištěno, že tento trval na závěrech svého znaleckého posudku. Znalec zodpověděl dotaz, jak dospěl k závěru, že stanovení výše obvyklého nájemného je ovlivněno rozdílným vlastnictvím ve vztahu k pozemku a ke stavbě, uvedl srovnávací metodu, kterou použil, resp. metodu simulovaného nájemného. Poukazoval na výběr srovnávacích nemovitostí, který byl zohledněn při stanovení předmětné výše obvyklého nájemného, které blíže rozebral. Taktéž znalec vysvětlil, z jakého důvodu v případě svého znaleckého posudku použil snížení o 15% snižovacího koeficientu, a to především s poukazem na znalecký standard Asociace znalců a odhadců č. 5. Znalec se taktéž vyjádřil k dotazu soudu ohledně zaokrouhlení částky původně stanovené ve výši 306 256 Kč na výslednou částku 306 000 Kč, jakožto částku vynakládanou obvykle v daném místě a čase za užívání předmětného pozemku, když uvedl, že zaokrouhlování je na místě, a to především poukazem na zákon o oceňování majetku, přičemž tuto částku uváděl jako částku výchozí.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování dodatkem znaleckého posudku, když závěry znaleckého zkoumání si jméno. příjmení v rámci své výpovědi zcela obhájil. Soud proto neshledává důvod pro nutnost dalšího znaleckého zkoumání.

6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Bezdůvodné obohacení je soukromoprávní institut upravující mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají, když se někdo neoprávněně obohatí na úkor druhého. Je jedním z projevů zásady neminem laedere (nikomu neškodit) a poskytuje ochranu majetkovým právům. Jedná se o klasický institut soukromého práva ve všech vyspělých právních státech, nicméně jeho konkrétní obsah je vždy závislý na aktuální právní úpravě. Po novele občanského zákoníku je tento institut upraven zákonem č. 89/2012 Sb., přičemž pokud hovoříme o bezdůvodném obohacení, jde o konkrétní tento vztah, jehož obsahem jsou pak všechna práva a povinnosti, které účastníci tohoto vztahu mají. Účastníky tohoto vztahu zákon pojmenovává jako obohaceného a ochuzeného, těmito osobami potom mohou být jak osoby fyzické, tak osoby právnické (i stát). U bezdůvodného obohacení potom jde především o určitý prospěch, a to jak peněžitý, nebo věcný zisk, tak ale i například užívání cizí věci, nebo výkonu (vždy však musí mít majetkovou hodnotu a musí být objektivně vyčíslitelný), které obohacený v rozporu s právním řádem, či dobrými mravy získá na úkor ochuzeného a tím rozšíří svoji majetkovou sféru. Nezáleží na tom, zda to obohacený zavinil. Bezdůvodné obohacení vzniká objektivně přesunem majetkových hodnot, a to bezdůvodně, a to bez právem uznaného důvodu. Občanský zákoník pak výslovně stanoví, že kdo se na úkor bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V projednávaném případě pak žalobce žádal vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo plněním bez právního důvodu. Jde o jeden z nejčastějších důvodů vzniku bezdůvodného obohacení, kdy pro určité plnění od počátku neexistuje právní důvod (plnění nedluhu), nebo je plněn sice existující dluh, ale někomu jinému, než je skutečný věřitel, případně je plněno více, než dluh doopravdy činí. Podle soudní praxe vztahující se pak k občanskému zákoníku do této skutkové podstaty spadá i užívání cizího pozemku bez právního titulu, např. nájemní smlouvy, jako v projednávaném případě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 30Cdo 1789/2000). V případě užívání cizí nemovitosti, jak stanoví shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu bez platné nájemní smlouvy, spočívá obohacení uživatele v tom, že vykonával právo nájmu cizí věci. Takto spotřebované plnění nelze vrátit, je proto na místě forma peněžité náhrady, odpovídající peněžitému ocenění získaného obohacení. Výše náhrady se odvozuje od prospěchu, jež získal plněním bez právního důvodu účastník mající za povinnost majetkový prospěch vrátit, tedy vydat. V projednávaném případě pak je bezpředmětné, že žalovaný převzal předmětnou nemovitost až datum od předchozího domnělého vlastníka, pana jméno jméno, a to z důvodu dříve probíhajících právních sporů. Bylo totiž prokázáno, že v předmětném období byl žalovaný vlastníkem předmětné nemovitosti, stavby adresa, tj. bývalá restaurace, umístěné na pozemku parc. číslo kat. území anonymizováno. Provedeným dokazováním pak nebyla prokázána obranná tvrzení žalovaného, že předmětná stavba je umístěna nejen na pozemku číslo ale i na dalších pozemcích v obranných tvrzeních uvedených. Toto znalecký posudek vyhotovený znalcem jméno. příjmení nikterak neprokázal. Naopak znalec pak uvedl, že právě předmětný pozemek číslo, v kat. území anonymizováno, ve vlastnictví žalobce je zcela zastavěn budovou adresa ve vlastnictví žalovaného.

8. Soud proto dospěl k závěru, že za požadované období uvedené v žalobě od datum do datum má žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení v hodnotě odpovídající ceně užívání předmětné nemovitosti, tj. ceně, kterou by byl žalovaný povinen vynaložit při pronájmu pozemku, tj. obdobný účel ve srovnatelných cenách s přihlédnutím k lokalitě, kde se předmětné pozemky nalézají, po žalovaném.

9. Další otázkou pak bylo stanovení skutečné výše bezdůvodného obohacení, když tato výše byla původní znalkyní jméno. jméno příjmení stanovena ve výši 308 352 Kč za předmětné období, žalovaný však sporoval relevantnost tohoto znaleckého posudku s poukazem na jeho vyhotovení již v roce rok, ačkoliv by měl zohledňovat stav období následujícího, a to konkrétně od datum do datum. Soud se s touto námitkou ztotožnil, a proto zadal ke zpracování nový znalecký posudek, zohledňující právě stanovení obvyklé náhrady za užívání pozemku parc. číslo v kat. území anonymizováno, územní celek za předmětné období. Znalec jméno. příjmení pak dospěl k závěru o stanovení výše obvyklé náhrady nájemného stanovené pomocí metody simulovaného nájemného za předmětné období v částce 306 256 Kč, resp. zaokrouhleně v částce 306 000 Kč, když své závěry, o které opřel svá znalecká zjištění, podrobně a důkazně vysvětlil v rámci svého výslechu. Soud nemá důvod jakkoliv tyto závěry přehodnotit, či jim nevěřit. Znalec byl schopen zodpovědět všechny dotazy účastníků i soudu a srozumitelně uvést na čem svůj závěr ohledně stanovení částky vynakládané obvykle v daném místě a čase za užívání předmětného pozemku opřel. Znalec pak respektoval i aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3138/2012 ze dne 2. 4. 2013, které uvádí, že je třeba při stanovení výše obvyklého nájemného vycházet z pozemků obdobných, z čehož plyne i to, že by se mělo jednat o pozemky zastavěné stavbou jiného vlastníka. Znalec ve svém znaleckém posudku tyto okolnosti respektoval, a to právě s ohledem na zohlednění srovnatelných nemovitostí, které jako vzorek při posouzení vybral. Srovnávané nemovitosti č. 1 až 7 pak odpovídají nemovitosti posuzované. Shodně pak závěry ohledně stanovení výše bezdůvodného obohacení, které musí v konkrétním případě zohlednit, že jde o pozemek zastavěný, respektuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2124/19 ze dne 28. 7. 2020. Znalec uvedl, že toto rozhodnutí zná, uvedl však také své úvahy, které ho vedly k užití koeficientu snížení 15%, nikoliv koeficientu vyššího, který byl v předmětném rozhodnutí Ústavního soudu zmiňován.

10. Soud proto uzavírá, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním cizí věci vznikl a jehož majetkovým vyjádřením je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání takové věci, zpravidla právě formou nájmu, a touto částkou je částka znaleckým posudkem jméno. příjmení určená pro předmětné období, za které žalobce žádal vydání bezdůvodného obohacení, a to v částce 306 000 Kč. Z tohoto důvodu pod výrokem I. žalobě co do této částky vyhověl, když přiznal úspěšnému žalobci taktéž náhradu zákonných úroků z prodlení ve výši zákonné, 8,25% ročně od datum do zaplacení (od podání žaloby, když žalobce nežádal úroky za období dřívější).

11. Pod výrokem II. pak soud zamítal nárok, který svojí výší přesahuje nárok žalobou přiznaný ve výši 2 352 Kč s příslušenstvím z této částky.

12. Pod výrokem III. pak rozhodoval o náhradě nákladů státu ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., když tuto uložil neúspěšné žalované k zaplacení. Náhrada nákladů státu v době rozhodnutí soudu nebyla známa, sestávala se jednak z nákladů vynaložených na znalecký posudek, ale taktéž z dosud nepřiznaných nákladů - znalečného, které v době vyhlašování rozsudku známy nebyly. Z tohoto důvodu soud uvedl ve výroku III. tohoto rozhodnutí, že náhrada její výše bude určena v samostatném usnesení.

13. Pod výrokem IV. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobce byl co do základu nároku úspěšným. Má proto nárok na náhradu plných nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 418 Kč, nákladů právního zastoupení předchozího právního zástupce jméno jméno příjmení, anonymizováno, který žalobu podával, a to za výzvu k plnění ze dne datum – předžalobní výzva, přípravu a převzetí věci, podání žaloby, účast u ústního jednání dne datum a nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. za účast u ústního jednání datum obecným zmocněncem žalobce ve výši 300 Kč, to vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití § 7, za použití § 11, odst. 1, písm. a), d), g) advokátního tarifu a § 13 odst. 4 advokátního tarifu za jednotlivé režijní paušály á 300 Kč k jednotlivým úkonům právního zástupce, celkově náhrada nákladů řízení tak činí částku 55 078 Kč.

14. Lhůta k plnění ve výroku I., III. a IV. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů, když soud nehledal důvod pro stanovení lhůty delší, či plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího, ve třech vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze navrhnout jeho výkon soudem, či nařízení exekuce.