OSPH02 22 C 169/2021-132

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem titul Janem Lipertem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátkou titul. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 560 000 Kč s příslušenstvím a 700 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 18. dubna 2020 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti zaplatit žalobci a) zbývající částku ve výši 550 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. dubna 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 18. dubna 2020 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti zaplatit žalobkyni b) zbývající částku ve výši 680 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. dubna 2020 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci a) náklady řízení ve výši 12 820 Kč k rukám zástupkyně žalobce a) do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni b) náklady řízení ve výši 12 820 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně b) do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Vyjádření účastníků

1. Žalobci se žalobou ze dne 17. 4. 2020 domáhají zaplacení částky 560 000 Kč s příslušenstvím pro žalobce a) a částky 700 000 Kč s příslušenstvím pro žalobkyni b) v souvislosti s nezákonným rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 16. 10. 2018, č. j. číslo jednací (dále jen„ nezákonný rozsudek“), kterým byl žalobcům stanoven pouze asistovaný styk s dcerou, což nastolilo protiprávní stav změněný až rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č. j. číslo jednací, který asistovaný styk označil za nesprávný a styk žalobcům rozšířil. Od vydání nezákonného rozsudku dne 16. 10. 2018 do nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze dne 10. 5. 2019 se žalobci nestýkali, čímž jim vznikla újma, kterou žádají odškodnit. Před vydáním nezákonného rozsudku se totiž dle předešlé praxe se stýkali od pátku do neděle každých 14 dní. Při jednání dne 25. 2. 2022 žalobci doplnili, že rozsudek byl předběžně vykonatelný, neboť usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 17. 10. 2018 byla nařízena jeho předběžná vykonatelnost v rozsahu asistovaného styku.

2. Žalovaná se žalobě bránila, že nezákonný rozsudek nenabyl právní moci a nebyl předběžně vykonatelný, a proto není splněna odpovědnost žalované z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalovaná nepřezkoumává soudní rozhodnutí ani vedení soudních řízení, neboť by tím zasahovala do nezávislosti soudní moci.

Sporné a nesporné skutečnosti

3. Mezi účastníky bylo nesporné předběžné uplatnění nároků žalobců dne 17. 10. 2019 u žalované. Mezi účastníky nebylo zásadně sporu o průběhu řízení, ve kterém byl vydán nezákonný rozsudek. Rozsudkem Okresního osudu Praha – západ ze dne 16. 10. 2018, č. j. číslo jednací, byl dle výroku I. návrh otce na změnu výchovy, aby soud svěřil dítě do střídavé péče rodičů praktikované po týdnu, nebo alternativně, aby je svěřil do jeho péče, zamítnut, dle výroku II. bylo rozhodnuto, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou jméno, jednou za 14 dnů v pondělí od 16:00 do 17:00, a ve středu od 15:00 do 16:00 na půdě organizace anonymizováno., identifikační číslo sídlem adresa. Rozvržení stykových dnů do sudých a lichých týdnů v roce provádí anonymizována dvě slova. Rodiče byli povinni se rozvržení podrobit, jakož i pokynům pracovníků anonymizováno. Matka byla povinna dítě ke styku řádně a včas připravit a předat. Otec byl povinen strpět navrácení dítěte po ukončení styku matce, a dle výroku III. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č.j. číslo jednací, byl dle výroku I. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změněn tak, že otec má právo stýkat se s nezletilou jméno celé jméno žalobce, narozenou datum: a/ v každém lichém týdnu v kalendářním roce vždy od pátku od 13.00 hodin do pondělí do 7.45 hodin, kdy si nezletilou ke styku převezme a po skončení styku jí předá do předškolního či školního zařízení navštěvovaného nezletilou, b/ v každém sudém kalendářním roce o školních jarních prázdninách od posledního dne školního vyučování předcházejícího těmto prázdninám od 13.00 hodin do pondělí, kterým školní vyučování začne do 7.45 hodin, kdy si nezletilou ke styku převezme a po skončení styku jí předá do předškolního či školního zařízení navštěvovaného nezletilou, c/ v každém lichém kalendářním roce o školních velikonočních prázdninách v době od posledního dne školního vyučování předcházejícího těmto prázdninám od 13.00 hodin do úterý, kterým školní vyučování začne do 7.45 hodin, kdy si nezletilou ke styku převezme a po skončení styku jí předá do předškolního či školního zařízení navštěvovaného nezletilou, d/ v období letních (hlavních) školních prázdnin v každém sudém roce od 1. 7. od 9.00 hodin do 15. 7. do 17.00 hodin a od 1. 8. od 9.00 hodin do 15. 8. do 17.00 hodin a v každém lichém roce od 15. 7. od 9.00 hodin do 30. 7. do 17.00 hodin a od 15. 8. od 9.00 hodin do 30. 8. do 17.00 hodin; kdy si nezletilou ke styku převezme a po skončení styku jí předá v bydlišti matky, e/ v každém sudém kalendářním roce v období vánočních školních prázdnin od 23. 12. od 15.00 hodin do 25. 12. do 18.00 hodin a v každém lichém kalendářním roce od 26. 12. od 10.00 hodin do 1. 1. následujícího kalendářního roku do 18.00 hodin, kdy si nezletilou ke styku převezme a po skončení styku jí předá v bydlišti matky, dle výroku II bylo rozhodnuto tak, že úprava styku otce s nezletilou uvedená pod body b/, c/, d/ a e/ výroku I. tohoto rozsudku má přednost před úpravou běžného styku uvedenou pod bodem a/ tohoto výroku, dle výroku III. byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzen, a dle výroku IV. žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.

4. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda nezákonný rozsudek byl předběžně vykonatelný, zda žalobcům způsobil újmu, v jaké intenzitě, kdy se tak stalo, a jaké zadostiučinění by bylo pro žalobce přiměřené, když žalobci byl nezákonným rozsudkem stanoven pouze asistovaný styk s dcerou dvakrát za 14 dní ve dvou dnech na 1 hodinu místo styku od pátku do neděle jednou za 14 dní.

Prokázané skutečnosti, důkazy a hodnocení

6. Soud shrnuje, že nezákonný rozsudek byl předběžně vykonatelný v období od 17. 10. 2018 do 4. 1. 2019, a proto žalobcům způsobil újmu v podobě odloučení s ohledem na jejich předchozí styk od pátku do neděle jednou za 14 dní (celkem zhruba 18 dní). V důsledku nezákonného rozsudku byl styk omezen jen na asistovaný styk dvakrát za 14 dní ve dvou dnech na 1 hodinu, čehož žalobce a) nevyužil. Oba žalobci mají mezi sebou vřelé vztahy, proto vzájemné odloučení prožívali úkorně. Nezákonný rozsudek způsobil odloučení žalobců pouze v období od 17. 10. 2018 do 4. 1. 2019, protože usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 17. 10. 2019, č. j. číslo jednací byla nařízena předběžná vykonatelnost doručeného rozsudku, avšak usnesením Okresního soudu pro Prahu – ze dne 10. 12. 2018, č. j. číslo jednací, byla předběžná vykonatelnost rozsudku zrušena, kdy toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 1. 2019. V období od 5. 1. 2019 do 10. 5. 2019 tak není dána příčinná souvislost mezi újmou žalobců z odloučení a nezákonným rozsudkem, neboť nezákonný rozsudek již pozbyl předběžné vykonatelnosti a neměl právních účinků. Na újmě žalobce a) se podílely kromě nezákonného rozsudku další příčiny, které nezákonný rozsudek nezpůsobil (nespokojenost s výchovou matky a újma z nuceného odnětí žalobkyně b) z jeho péče v období předcházející nezákonnému rozsudku). Újma žalobkyně b) byla více intenzivní z důvodu její nezletilosti, když jako nezletilá (narozená dne 20. 6. 2013) méně chápala důvody, pro které se nemohla vídat s otcem, který byl jako dospělý s důvody obeznámen. Žalobkyně b) po dobu odloučení nemohla rozvíjet nejen svůj vztah s otcem ale i další dovednosti související s přípravou na školní docházku, s čímž jí otec pomáhal. Ve srovnání s obdobnými případy soud shledal přiměřené zadostiučinění pro žalobce a) ve výši 10 000 Kč odpovídající zhruba 555 Kč za den odloučení v důsledku nezákonného rozsudku. Pro žalobkyni b) soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za den odloučení odpovídající zhruba 1 111 Kč za den odloučení v důsledku nezákonného rozsudku.

Právní posouzení

7. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. odle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobcích, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdili a prokazovali i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobců, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobcům nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (NS 30 Cdo 1747/2014).

12. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících v souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (NS 30 Cdo 3731/2011).

13. Předně je třeba zdůraznit, že skutečnost, že se žalobci vzájemně nevídali, je skutečná tragédie, kterou lze napravit jen obtížně. Je však třeba důsledně odlišovat, jaké konkrétní následky a po jakou dobu způsobilo nařízení asistovaného styku. Aby mohl být stát odpovědný za nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí podle OdpŠk je třeba, aby byly splněny současně tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na žalobcích. Soud má v daném případě splněnu podmínku nezákonného rozhodnutí i vzniku újmy, příčinná souvislost je však dána pouze částečně, takže žalobci byli s žalobou úspěšní pouze částečně.

14. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 2 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk, když se žalobci po žalované domáhali zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající ve ztrátě vzájemného styku po určité období, která jim měla vzniknout nezákonným rozsudkem o asistovaném styku, u kterého byla nařízena jeho předběžná vykonatelnost bez ohledu na právní moc. V řízení bylo nesporné, že žalobci svůj nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

15. V řízení bylo prokázáno, že bylo vůči žalobcům jako účastníkům vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk za užití § 8 odst. 2 OdpŠk, za které je nutno považovat rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 16. 10. 2018, č. j. číslo jednací. Žalovaná v rámci obrany pominula, že rozsudek byl předběžně vykonatelný, když jeho předběžnou vykonatelnost nařídil soud bez návrhů účastníků usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 17. 10. 2018 č. j. číslo jednací. Žalobci naopak pominuli, že předběžná vykonatelnost nařízeného styku netrvala až do 10. 5. 2019, ale skončila dříve (dne 4. 1. 2019 právní mocí usnesení č. j. číslo jednací).

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobcům byla způsobena újma předběžně vykonatelným nezákonným rozsudkem, který znemožnil se žalobcům vídat v rozsahu, ve kterém jejich styk probíhal v předchozí době na základě zavedené praxe stran rodičů, kterou znovu nastolil odvolací soud – jednou za 14 dní přes víkendy. Pouze v tomto rozsahu negativně ovlivnil styk nezákonný rozsudek, neboť z důvodu narušených vztahů mezi rodiči žalobkyně b) by se žalobci častěji nevídali, i kdyby nezákonného rozsudku nebylo.

17. K argumentaci žalované o nezávislosti soudního rozhodování lze uvést, že za nesprávný asistovaný styk označil samotný Krajský soud v Praze jako odvolací soud v opatrovnickém řízení, takže do nezávislosti rozhodování opatrovnických soudů není v odškodňovacím řízení zasahováno. Odškodnění nastupuje po vyřízení řádného prostředku právě a jen z důvodu předběžné vykonatelnosti nesprávného soudního rozhodnutí.

18. dubna 2020 po uplynutí lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění nároků. Žalobcům proto podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z přiznaných částek

19. Žalobci upozornili na případ projednaný Ústavním soudem I. ÚS 1737/16, který byl projednán u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 270/2012. Soudu je známo, jak žalobce upozornil při jednání dne 25. 2. 2022, že naposledy bylo rozhodováno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021 sp. zn. 30 Cdo 1635/2020-475 Nezletilá byla po svém narození odloučena od matky po dobu 2,5 let v době naprosto zásadní pro rozvoj dítěte. Veškerý kontakt podléhal kontrole ze strany dětského centra. Soudy vyšly z částky 24 000 Kč měsíčně za odloučení po prvním předběžném opatření a 20 000 Kč po druhém předběžném opatření u matky dítěte a u dítěte samotného 28 000 Kč a 24 000 Kč. Případ žalobců je srovnatelný povahou zásahu, kdy i oni byli vzájemně odloučeni. Žalobkyně b) byla také odloučena rovněž v pro ni důležitém období (těsně před tím než měla nastoupit na základní školu, kdy dětský vývoj prochází velkou dynamikou) jako ve srovnávaném případu. Případ žalobců je obecně méně závažný, neboť byli odloučeni po mnohem kratší dobu (17. 10. 2018 - 4. 1. 2019 od pátku do neděle jednou za 14 dní). I v rámci asistovaného styku by probíhal styk pouze v rámci kontroly ze strany dětského centra, avšak žalobce a) této možnosti nevyužil, což jeho újmu oproti srovnávanému případu snižuje. U žalobce a) je rovněž újma snižována tím, že jako bezpráví vnímal nejen nemožnost vídat dceru, ale též výchovu matky dcery a další rozhodnutí opatrovnického soudu o odnětí žalobkyně b) z jeho rukou, která nebyla pro nezákonnost zrušena a byla Krajským soudem v Praze potvrzena jako správná. Protiprávní bránění žalobce a) ve styku druhému z rodičů bylo jedním z důvodů vydání nezákonného rozsudku. U žalobců stejně jako ve srovnávaném případě zasahovalo omezení styku i do Vánoc, což újmu žalobců prohlubovalo. U srovnávaného případu byla matce přiznána částka zhruba částka 800 Kč za den (24 000 za měsíc / 30 dní) a nezletilé 934 Kč. Soud dospěl k závěru, že u žalobce a) lze považovat za adekvátní zadostiučinění v horní polovině srovnávanému případu při přepočtu na den odloučení, čemuž vyhovuje částka 10 000 Kč (zhruba 555 Kč za den). U žalobkyně b) byla újma mnohem více srovnatelná s případem novorozené poškozené, přičemž soud zvolil odškodnění dvojnásobné 20 000 Kč (zhruba 1 111 Kč za den). Soud přihlédl též k tomu, že v prvních dnech odloučení bývá újma nejvíce intenzivní. Újma žalobkyně b), která se na situaci odloučení nijak nepodílela, byla vyšší než u žalobce a), který je dospělou osobou. Soud zdůrazňuje, že výši zadostiučinění za den soud použil jen jako orientační vodítko pro vysvětlení úvah o výši celkového zadostiučinění. Výše přiznaného zadostiučinění žalobců snese srovnání i s tak závažným případem jako byl případ zdejšího soudu 15 C 270/2012.

20. Soudu byl dále znám případ Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 31/2008 naposledy projednaný Městským soudem v Praze č. j. 29 Co 333/2014 – 199, kdy v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení bylo porušeno i další základní právo poškozeného, a to právo na rodinný život, kdy se poškozený nemohl stýkat s nezletilými dětmi, což na něj psychicky velmi negativně působilo. Dle názoru odvolacího soudu s ohledem na zásah do rodinného života bylo vycházeno místo z částky 15 000 Kč na částku 20 000 Kč za měsíc řízení s navýšením o 60 %, což zhruba odpovídá částce 17 000 Kč připadající za měsíc řízení pouze za zásah do rodinného života. Případ žalobců je srovnatelný zásahem do práva na rodinný život. Rovněž na oba žalobce odloučení psychicky velmi negativně působilo. Příčina zásahu byla ve srovnávaném případu jiná (průtahy) než u žalobců (nezákonné rozhodnutí), avšak následky byly podobné (nemožnost styku). U srovnávaného případu byla poškozenému přiznána částka zhruba částka 566 Kč za den (17 000 za měsíc / 30 dní). U žalobce a) soud shledal i okolnosti pro snížení zadostiučinění, jeho případ je tak méně závažný než srovnávaný, proto je částka 10 000 Kč pro žalobce a) zadostiučinění dostatečné, u žalobkyně b) představuje zadostiučinění zhruba dvojnásobek srovnávaného případu, což odpovídá vyšší intenzitě újmy nezletilé osoby (20 000 Kč).

21. Soud při vědomí o výši odškodnění vzal stejně jako ve srovnávaném případu 30 Cdo 1635/2020, že Nejvyšší soud rozvinul judikaturu o výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou omezením osobní svobody, kdy se vychází z povahy trestní věci, z délky trvání vazby a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Vodítko adekvátního odškodnění v rozmezí 500 Kč – 1500 Kč za den vazby vyjádřil Nejvyššího soud ve svém rozsudku ze dne 11. 1.2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010. Soud má za to, že tomuto rozmezí se případ žalobců blíží, když násilné odloučení rodiče od dítěte působí újmu oběma srovnatelnou s odnětím osobní svobody jedinci, čemuž výše přiznaných částek pro žalobce vyhovuje, když zohledňuje zvláště závažné dopady do nejvíce chráněných hodnot právního řádu (osobní svoboda a právo na rodinný život).

22. K argumentaci částečně úspěšných žalobců lze dodat, že nezákonný rozsudek nezpůsobil nepřetržité odloučení po dobu 7 měsíců. Žalobci se vídali omezeně již před vydáním nezákonného rozsudku a tento disponoval předběžnou vykonatelností po omezenou dobu.

23. Závěrem soud dodává, že jakákoli finanční částka si nemůže činit ambice vyvážit újmu žalobců, která je nemajetkové povahy. Hlavním limitujícím faktorem zadostiučinění v projednávaném případu je relativně krátká doba trvání omezení styku žalobců dána dobou předběžné vykonatelnosti rozsudku a skutečnost, že styk žalobců již v době vydání nezákonného rozsudku probíhal omezeně.

24. Soud na základě výše uvedených důvodů ve srovnání s podobnými případy rozhodl, že žalobci a) náleží 10 000 Kč a žalobkyni b) náleží 20 000 Kč, když toto zadostiučinění lze považovat za slušné i s ohledem na úctu státu k rodinnému životu žalobců.

25. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk ohledně zadostiučinění dne

26. Soud proto žalobě žalobce a) částečně vyhověl, když shledal za přiměřené zadostiučinění ve výši 10 000, které přiznal s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

27. Soud zbývající zadostiučinění s příslušenstvím pro žalobce a) jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

28. Soud proto žalobě žalobkyně b) částečně vyhověl, když shledal za přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000, které přiznal s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

Závěr o skutkovém stavu

29. Soud zbývající zadostiučinění s příslušenstvím pro žalobkyni b) jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

Náklady řízení

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobci byli částečně úspěšní u plnění, které záviselo na úvaze soudu. Nemajetková újma se podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) započítává na náklady částkou 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Náklady žalobců jsou představovány soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč u každého žalobce a náklady právního zastoupení.

31. Odměnu advokátky soud určil podle AT. Advokátka učinila následující úkony právní služby ve věci samé při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč: převzetí zastoupení, podání žaloby a účast u delšího jednání soudu (dvojnásobná výše odměny), to vše po 3 100 Kč za úkon. Za předběžné uplatnění žaloby či předžalobní upomínku náhrada nákladů nepřísluší (§ 31 odst. 4 OdpŠk, shodně příjmení, P., příjmení, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 280 či NS sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Náhrada rovněž nepřísluší za doložení návrhu na schválení úkonu za nezletilého, které se týká procesní stránky řízení nikoli věci samé, kdy žalobkyni b) ničeho nebránilo toto doložit již s podáním žaloby. Pojem "věc sama" je právní teorií a soudní praxí vykládán jako věc, která je oním předmětem, pro nějž se řízení vede. V tzv. řízení sporném je tudíž za věc samu pokládán jen nárok uplatněný žalobou, o kterém má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Odměna advokátky se snižuje podle § 12 odst. 4 AT o 20 % za společné úkony pro více osob. Součástí nákladů je i paušální náhrada 3 x 300 Kč pro každého za žalobců za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 AT. Advokátka není plátcem DPH. Celkem náhrada nákladů každého žalobců činí 12 820 Kč (2 000 + (0,8 x 4 x 3 100 Kč + 3 x 300)), jak je uvedeno ve výrocích V. a VI. rozsudku.

32. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.