OSPH02 27 C 93/2022-117

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 120 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 120 000 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ řízení“). V řízení byl žalobce trestně stíhán pro spáchání pokračujícího zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. V závěru byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání 2 roků. Nesprávný úřední postup soudu žalobce spatřoval v nepřiměřené délce řízení, které bylo zahájeno podáním obžaloby dne 13. 3. 2013 a skončilo odmítnutím dovolání žalobce dne 22. 6. 2021. Řízení trvalo 8 let a 4 měsíce. Žalobce zdůraznil, že řízení pro něj mělo extrémně vysoký význam, neboť se jednalo o trestní řízení a žalobci hrozil vysoký trest. Na délce řízení se měly podílet soudy průtahy v řízení, nejednotností v rozhodování, nerespektování závazného právního názoru soudů vyšší instance a porušováním základních práv žalobce. Žalobce požadoval za rok trvání řízení 15 000 Kč s tím, že za první dva roky řízení požadoval zadostiučinění v poloviční výši. Základní částku 109 375 Kč následně snížil o 20 % z důvodu složitosti a o 40 % z důvodu rozhodování soudů na všech stupních soudní soustavy a naopak ji zvýšil o 50 % pro enormní význam řízení pro žalobce a o 20 % z důvodu, že se na délce řízení nepodílel. Žalobce uplatnil svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění u žalované, která ve svém stanovisku označila řízení za nepřiměřené dlouhé a poskytla žalobci odškodnění ve formě konstatování porušení práva, což žalobce nepovažoval za dostačující.

2. 3. 2011 a 29. 11. 2011. Státní zástupce usnesením ze dne 12. 10. 2011 stížnosti obviněných zamítl. Dne 21. 12. 2010 policejní orgán podal státnímu zastupitelství podnět k podání návrhu na vzetí do vazby tří obviněných a to jméno příjmení, jméno příjmení a celé jméno žalobce. Návrh na vzetí do vazby podal k soudu dne 22. 12. 2010. Téhož dne Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl o propuštění obv. příjmení, příjmení a celé jméno žalobce ze zadržení. Dne

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

4. 2. 2021. Usnesením ze dne 2. 3. 2021 byla žalobci uložena povinnost zaplatit státu náklady řízení. Dne 8. 3. 2021 vzal ods. jméno příjmení zpět návrh na povolení obnovy. Usnesením ze dne 9. 3. 2021 vzal soud na vědomí zpětvzetí návrhu na povolení obnovy. Dne

26. 11. 2021, potvrzení žalované o přijetí žádosti žalobce ze dne 3. 12. 2021 a stanovisko žalované ze dne 26. 4. 2022) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. spisová značka má soud prokázáno následující: dne 20. 12. 2010 policejní orgán zahájil tr. stíhání celkem 7 obviněných, z toho jedním z nich byl celé jméno žalobce, pro celkem 12 skutků, přičemž obv. celé jméno žalobce měl spáchat pokračující tr. čin legalizace výnosu z tr. činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku. Usnesení bylo doručeno celé jméno žalobce téhož dne. Dne

20. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč za podání vyjádření k žalobě. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

30 Cdo 518/2012) činila 10 let a 9 měsíců. Ačkoliv žalobce za počátek řízení označil až datum podání obžaloby, soud celkovou délku řízení hodnotil od zahájení trestního stíhání ve smyslu citované judikatury.

12. Celková délka řízení od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci dne

25. 2. 2013 obvinění prostudovali spis po předchozím vyrozumění ze dne 4. 2. 2013. Žalobce spis prostudoval dne 27. 2. 2013. Dne 4. 3. 2013 podal policejní orgán státnímu zástupci návrh na podání obžaloby. Dne 7. 3. 2013 byl jeden z obviněných upozorněn na změnu právní kvalifikace. Dne 13. 3. 2013 podalo Obvodní státní zastupitelství pro část Prahy obviněné (v počtu sedm) obžalobu, mj. i na žalobce, kterému bylo kladeno za vinu spáchání pokračujícího zločinu legalizace výnosu z tr. činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zkn. ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Dne 4. 4. 2013 požádal soudce o prodloužení lhůty k prvnímu úkonu v trestní věci, lhůta byla prodloužena do 25. 4. 2013. Dne 10. 4. 2013 byl soud informován o ukončení obhajoby obviněných jednou z obhájkyní a o volbě nové obhájkyně. Dne 18. 4. 2013 obv. příjmení podal návrh na předběžné projednání obžaloby. Ve dnech 25. 4. 2013 a 13. 5. 2013 soudce požádal o prodloužení lhůty k prvnímu úkonu, přičemž žádostem bylo vyhověno a lhůta byla prodloužena do 14. 6. 2013. Opatřením místopředsedy soudu ze dne 16. 5. 2013 byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí věci jiné soudkyni z důvodu odchodu předsedkyně senátu na rodičovskou dovolenou. K pokynu ze dne 12. 6. 2013 soud nařídil na 30. 7. 2013 a 1. 8. 2013 hlavní líčení s tím, že jeden z obžalovaných byl v tu dobu ve vazební věznici. Současně soud vyžádal přílohové spisy. Jeden ze spisů nebyl soudu zapůjčen, ale byla mu zaslána meritorní rozhodnutí ve věci. Dne 11. 7. 2013 obhájkyně dvou obžalovaných oznámila, že bylo ukončeno právní zastoupení a novou obhajobu převzal jiný advokát. V mezidobí soud doručoval předvolání svědkům a obžalovaným, konkrétně žalobci se nepodařilo doručit. Při hlavním líčení dne 30. 7. 2013 soud vyslechl obžalované, v závěru jednání odročil za účelem vyslechnutí dalších obžalovaných na 1. 8. 2013 a avizoval další čtyři termíny hlavního líčení. V závěru soud vyhlásil usnesení, kterým sloučil trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka, věci byly nadále vedeny pod sp. zn. spisová značka. Při hlavním líčení dne 1. 8. 2013 soud pokračoval ve výslechu dalších obžalovaných. K hlavnímu líčení na den 8. 10. 2013 bylo předvoláno celkem 15 svědků, na den 10. 10. 2013 bylo předvoláno 10 svědků. Jeden z obžalovaných požádal dne 28. 8. 2013 o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Jeden z předvolaných svědků se dne 12. 9. 2013 soudu dotázal, z jakého důvodu je předvolán, neboť nemá vztah k žádnému z obžalovaných. Jeden ze svědků se dne 29. 9. 2013 omluvil. Dne 1. 10. 2013 se omluvil z hlavního líčení jeden z obžalovaných a požádal o provedení hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Dne 8. 10. 2013 další obžalovaný požádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Dne 18. 10. 2013 se další svědek omluvil z hlavního líčení. Při hlavním líčení dne 8. 10. 2013 soud vyslechl celkem 11 svědků, hlavní líčení bylo dále odročeno na 10. 10. 2013. K hlavnímu líčení na 5. 11. 2013 soud předvolal 7 svědků. Při jednání dne 10. 10. 2013 soud pokračoval ve výslechu svědků. Dne 24. 10. 2013 obhájce jednomu z obžalovaných vypověděl plnou moc, soud proto dne 25. 10. 2013 jednomu z obžalovaných obhájce ustanovil. Dne 4. 11. 2013 obžalovaní příjmení a příjmení požádali o projednání hlavního líčení v jejich nepřítomnosti. Při hlavním líčení dne 5. 11. 2013 soud pouze vyhlásil usnesení, kterým obž. příjmení uložil pořádkovou pokutu ve výši 20 000 Kč a hlavní líčení odročil na neurčito kvůli tomu, že se nedostavil obž. příjmení. Dne 5. 11. 2013 podal obž. příjmení stížnost proti uložení pořádkové pokuty. V mezidobí matka jednoho ze svědků sdělila, že svědek zemřel. K pokynu ze dne 14. 11. 2013 soud nařídil na 21. 1. 2014 hlavní líčení, ke kterému předvolal mj. další svědky. Usnesením ze dne 14. 11. 2013 bylo svědkovi přiznáno svědečné. Dne 25. 11. 2013 se z hlavního líčení dne 23. 1. 2014 a 25. 1. 2014 omluvil svědek. Dne 2. 12. 2013 se z hlavního líčení omluvil jeden z obžalovaných. Dne

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

15. V posuzovaném řízení byl žalobce spolu s dalšími obviněnými trestně stíhán pro spáchání pokračujícího tr. činu legalizace výnosu z tr. činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. S ohledem na provedené dokazování je nutno uzavřít, že se v dané věci jednalo o věc skutkově i procesně složitou. Procesní složitost souvisela s původním počtem trestně stíhaných osob. Ve věci bylo třeba některým obviněným ustanovit obhájce, což si následně vyžádalo rozhodování o odměně obhájců. Na počátku řízení byl vůči některým obviněným (včetně žalobce) podán návrh na vzetí do vazby, uskutečnila se řada domovních prohlídek a následně bylo rozhodováno o vrácení zabavených věcí. Orgány činné v trestním řízení vyhodnocovaly záznamy ze sledování, opakovaně žádaly o mezinárodní právní pomoc a o součinnost u bankovních institucí. Byla vyslechnuta celá řada svědků, s čímž souviselo rozhodování o svědečném, přičemž někteří se k hlavnímu líčení opakovaně nedostavovali. V tomto směru soud uložil i dvě pořádkové pokuty, z toho jedna z nich byla ke stížnosti zrušena. Dále soud prováděl řadu listinných důkazů a nechal vypracovat celkem pět odborných vyjádření. Obžalovaní podávali v průběhu řízení nové důkazní návrhy. Soud procesně rozhodoval o sloučení věcí a naopak o vyloučení věci proti obžalovanému příjmení, o zastavení trestního stíhání vůči jinému obžalovanému, o vrácení finančních částek (proti jednomu rozhodnutí podána i stížnost) a obdržel návrh na povolení obnovy řízení, který byl vzat následně zpět. Současně je nutné uvést, že v průběhu řízení byla věc dvakrát přidělena k vyřízení jinému soudci. Věc byla složitá i skutkově, neboť bylo posuzováno více skutků. Trestné činnosti se obžalovaní dopustili formou trestné součinnosti i ve spolupachatelství. Se složitostí skutkovou souvisela i složitost právní.

9. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Posuzované řízení, jak vyplývá z výše uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu, se typově řadí mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jelikož se jedná o řízení trestní. Žalobce byl v závěru posuzovaného řízení pravomocně uznán vinným a byl mu uložen (a ostatně i po celou dobu řízení) podmíněný trest odnětí svobody v délce trvání dvou let. Pro žalobce se nejednalo o první trestní řízení, kde navíc byl i odsouzen, čili mu byl průběh trestního řízení znám. Žalobcem tvrzená nejistota ohledně výsledku řízení a způsobení životních obtíží žalobci v důsledku délky řízení tudíž není na místě. Žalovaná v tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2595/2010, dle kterého je třeba vždy zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest. Trestní řízení je pouze logickým důsledkem trestné činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Na základě těchto skutečností soud posoudil význam předmětu řízení pro žalobce jako standardní.

30. 10. 2018 spis stále nebyl vrácen. Stalo se tak až dne 13. 11. 2018. K pokynu ze dne

22. 4. 2021 podal žalobce dovolání, které soud soud zaslal státnímu zástupci dne 26. 4. 2021. Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání vyjádřilo dne 19. 5. 2021. Dne 25. 5. 2021 soud vyslovil, že se ods. jméno příjmení osvědčil ve lhůtě podmíněného odsouzení. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 7. 6. 2021. K pokynu ze dne 21. 6. 2021 Nejvyšší soud nařídil neveřejné zasedání na den 22. 6. 2021, při něm vyhlásil usnesení, kterým dovolání žalobce odmítl. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 15. 7. 2021. Usnesením ze dne 6. 7. 2021 soud uložil žalobci povinnost zaplatit státu náklady řízení za dovolání. Dne 28. 7. 2021 podal žalobce návrh na započtení zkušební doby. Usnesením ze dne 30. 8. 2021 soud rozhodl o započtení zkušební doby do trestu. Usnesením ze dne 9. 9. 2021 soud vyslovil, že se ods. celé jméno žalobce osvědčil ve zkušební době. Žalobce podal i ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 12. 10. 2021 odmítl.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

14. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Ve věci rozhodoval soud I. stupně třikrát, odvolací soud taktéž třikrát, Nejvyšší soud dvakrát a Ústavní soud taktéž dvakrát. Fakt, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť více instanční řízení je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.

6. Dne 3. 12. 2021 žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu vzniklou v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. spisová značka, a to z důvodu nepřiměřené délky řízení. Žalobce se domáhal finančního zadostiučinění ve výši 120 000 Kč, což odůvodnil délkou řízení. Ve stanovisku ze dne 26. 4. 2022 žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení došlo a žalobci poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva.

8. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

13. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, což ve stanovisku a vyjádření k žalobě připustila i žalovaná. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu (ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk) a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

16. Významný podíl žalobce na délce řízení soud neshledal. Je však nutno mu vytknout obtíže s doručením předvoláním k hlavnímu líčení po podání obžaloby a s doručením v pořadí druhého rozsudku. Naopak se žalobce dne 26. 2. 2018 dotazoval soudu, co mu brání v nařízení hlavního líčení a podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který vzal následně zpět.

17. Jde-li o činnost soudů, resp. orgánů činných v trestním řízení, ve vztahu k otázce možných prodlev je nutno konstatovat, že v posuzovaném řízení byl postup orgánů činných v trestním řízení většinou plynulý a procesní úkony odpovídající dané fázi trestního stíhání byly činěny v přiměřených lhůtách. Soud shledal jedinou prodlevu, a to po doručení nálezu Ústavního soudu dne 23. 11. 2017. K ní došlo z důvodu zapůjčení spisu Ministerstvu spravedlnosti. Jiné období nečinnosti soud neshledal. Žalobce dále namítal nejednotnost v rozhodování, nerespektování závazného právního názoru soudů vyšší instance a porušování základních práv žalobce. Je pravdou, že první rozhodnutí byla zrušena na základě nálezu Ústavního soudu pro porušení práva na spravedlivý proces a v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně z důvodu procesních vad. Soud však v tomto směru neshledal nesprávný úřední postup, neboť rozhodnutí nebyla zrušena pro nepřezkoumatelnost, z důvodu závažných procesních vad či nerespektování právního názoru.

19. Soudu se shodně se žalovanou jeví samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jako dostačující. Tento závěr soud opírá zejména o skutečnost, že řízení se vykazovalo jistou složitostí, význam řízení pro žalobce byl shledán za standardní a zejména žalobce byl v posuzovaném řízení uznán vinným a odsouzen za spáchání trestného činu, přičemž jako pachatel trestného činu musel počítat s následky svého jednání, což zahrnuje i trestní řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017). Podstatné dále je, že se žalobci již dostalo jisté formy zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení, neboť soud v posuzovaném řízení délku trestního stíhání zohlednil při ukládání trestu, jak plyne z odůvodnění posledního prvostupňového rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3867/2011). Poskytnutí žalobcem požadovaného zadostiučinění v penězích není důvodné, protože nenaplňuje požadavek přiměřenosti odškodnění. Konstatování porušení práva je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011, usnesení ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 757/2018 či rozsudek ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009) plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž poskytnutí předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk. Protože takovéto plnohodnotné formy zadostiučinění se žalobci dostalo již ve stanovisku žalované ze dne 26. 4. 2022 (tj. ještě před podáním žaloby v rámci vypořádání předběžného uplatnění nároku), nezbylo soudu, než podanou žalobu výrokem I. rozsudku zamítnout.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se oprávnění domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.