OSPH02 43 C 103/2021

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ jednající anonymizováno 7 slov, IČO ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky, určeným podle předpisů práva občanského, jdoucím od 6.4.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala peněžitého zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč, která jí vznikla nesprávným úředním postupem v kompenzačním řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ řízení“). Nesprávný úřední postup soudu spatřuje žalobkyně v nepřiměřené délce řízení, jehož soudní část byla zahájena dne 1.4.2016 a ke dni podání žaloby neskončila z důvodu podané ústavní stížnosti. Za počátek řízení žalobkyně označila už okamžik uplatnění nároku u žalovaného dne 1.10.2015.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesporoval skutečnost, že u něj žalobkyně předběžně uplatnila dne 5.2.2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /. Žalovaný uvedl, že žádost žalobkyně mimosoudně neprojednal z důvodu absence příslušného spisu. Soud I. stupně i soud odvolací rozhodovaly ve věci dvakrát. O ústavní stížnosti nyní rozhoduje Ústavní soud podruhé. Žalovaný v řízení neshledal nečinnost soudů. Význam řízení pro žalobkyni označil za nízký, jelikož žalobkyně byla v řízení zcela procesně neúspěšná a jednalo se o řízení s předmětem plnění do 50 000 Kč. Ze všech uvedených důvodů žalovaný sporoval existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, neboť celková délka řízení byla dle žalovaného vzhledem k okolnostem dané věci zcela přiměřená.

3. Z listinných důkazů přiložených k žalobě a k vyjádření žalovaného (přípis žalobkyně ze dne 5.2.2021 adresovaný žalovanému) a na základě relevantních listin ze spisu název soudu sp. zn. spisová značka, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Řízení vedené u název soudu bylo zahájeno žalobou podanou žalobkyní dne 1.4.2016 u název soudu, kterou se domáhala na žalovaném náhrady škody, která jí měla být způsobena v řízení probíhajícím u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Uvedla, že v rámci přípravného řízení u ní byla dne 18.1.2005 provedena domovní prohlídka, při níž jí byly zajištěny finanční prostředky ve výši 24 610 EUR,

292 500 Kč a 400 USD. Žalobkyně, která v předmětném řízení nefigurovala jako obviněná, žádala od konce února 2011 o vrácení zajištěných finančních prostředků. K tomu došlo až na základě usnesení název soudu ze dne 2.9.2015. V řízení byla zastoupena anonymizováno jméno příjmení, jemuž žalobkyně zaplatila odměnu ve výši 84 591,10 Kč a tuto částku požadovala po žalovaném. K žalobě bylo přiloženo mj. uplatnění nároku na náhradu škody v podobě uhrazených nákladů za právní zastoupení u žalovaného ze dne 1.10.2015. Soud dne 7.4.2016 vyzval žalovaného k vyjádření. Dne 2.5.2016 žalobkyně žalobu doplnila a doplnění soud dne 9.5.2016 přeposlal žalovanému. Žalovaný se ve věci téhož dne vyjádřil. Nárok žalobkyně neuznal. Dne 17.5.2016 soud přeposlal vyjádření žalovaného žalobkyni a žalobkyně podala repliku. Usnesením ze dne 1.6.2016 název soudu vyslovil místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci bude věc postoupena název soudu. Proti usnesení se dne 6.6.2016 odvolala žalobkyně. Spis byl s odvoláním předložen Městskému soudu v Praze dne 28.7.2016, který dne 3.8.2016 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dne 19.8.2016 podala žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání. Dne 5.9.2016 soud I. stupně vyzval žalobkyni k předložení plné moci zmocňující jejího právního zástupce k podání dovolání. Soud takto učinil z důvodu, že v dovolání bylo uvedeno, že jeho součástí je další plná moc, která však nebyla přiložena. Dne 6.9.2016 žalobkyně sdělila, že původní plná moc obsahuje i zastoupení pro podávání a zastupování v řízení o mimořádných opravných prostředcích. Dne 12.10.2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud dne 29.3.2017 dovolání žalobkyně odmítl. Spis byl zaslán název soudu dne 19.4.2017. K pokynu ze dne 10.5.2017 soud vyžádal přílohový spis od název soudu. Dne 10.8.2017 nařídil na 27.9.2017 jednání a současně vyzval žalobkyni k doložení všech úkonů právní pomoci, od kterých žalobkyně odvíjí svůj nárok a urgoval zapůjčení spisu. Žalobkyně se dne 14.8.2017 k výzvě soudu vyjádřila. Dne 11.9.2017 soudce požádal právního zástupce žalobkyně o zaslání dokumentu z trestního spisu. Žádosti soudu bylo vyhověno dne 12.9.2017. Dne 20.9.2017 sdělil název soudu, že spis není možné zapůjčit, nicméně zaslal požadované kopie listin. Na jednání dne 27.9.2017 soud I. stupně provedl listinné důkazy a v závěru jednání odročil na 27.10.2017 za účelem pokračování v dokazování. Dne 29.9.2017 podala žalobkyně své vyjádření k námitkám žalovaného vzneseným při jednání soudu. Dne 6.10.2017 zaslal právní zástupce žalobkyně e-mail soudci. Tímto emailem reagoval na výzvu soudu z téhož dne, kterou byl právní zástupce žalobkyně vyzván, aby předložil příjmový doklad na jistinu žalované částky, resp. doklad o tom, že od žalobkyně přijatou platbu zanesl do své daňové evidence. Předložená kvitance neměla obsahovat údaj o tom, kdy a kde byla žalovaná částka uhrazena. Žalobkyně dne 6.10.2017 obsáhlejším podáním reagovala na výzvu soudu.

Dne 10.10.2017 žalobkyně vznesla nový důkazní návrh, a to prohlášení daňového poradce.

Na jednání dne 27.10.2017 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a jednání odročil za účelem vyhlášení rozsudku na 30.10.2017. Téhož dne žalobkyně reagovala na soudem sdělený právní názor. Dne 30.10.2017 soud vyhlásil rozsudek, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 981,90 Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Dne 30.10.2017 podala žalobkyně proti rozsudku blanketní odvolání. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal účastníkům po prodloužení lhůty místopředsedou soudu dne 23.1.2018. Téhož dne žalobkyně doplnila své odvolání. Dne 2.2.2018 podal odvolání do rozsudku i žalovaný. Soud dne 6.2.2018 vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za odvolání, který žalobkyně uhradila dne 9.2.2018. Dne 15.2.2018 soud zaslal odvolání žalobkyně žalovanému a dne 2.3.2018 zaslal odvolání žalovaného žalobkyni. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila dne 8.3.2018. Dne 20.3.2018 byl spis předložen s odvoláním název soudu. K pokynu ze dne 27.6.2018 odvolací soud nařídil na 24.7.2018 jednání, při kterém rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé potvrdil a ve vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na rozsudku soudu I. stupně je u výroku II., tedy co do zamítavého výroku, vyznačena právní moc dne 4.10.2018. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 4.10.2018. Dne 4.10.2018 se žalobkyně vyjádřila k rozsudku odvolacího soudu. Dne 8.10.2018 soud vyjádření žalobkyně zaslal žalovanému. Dne 16.11.2018 soud vyžádal přílohový spis od název soudu. Ten mu následně sdělil, že spis nelze zapůjčit. K pokynu ze dne 14.1.2019 soud nařídil na 13.3.2019 jednání. Dne 15.2.2019 žalobkyně navrhla důkazní návrh. Dne 22.2.2019 soud urgoval zapůjčení přílohového spisu.

Dne 26.2.2019 soud odročil nařízené jednání z důvodu nepřítomnosti soudce na neurčito. Současně Nejvyšší soud sdělil, že přílohový spis nelze zapůjčit. K pokynu ze dne 21.3.2019 soud nařídil jednání na 29.5.2019. Dne 27.5.2019 žalobkyně požádala o vrácení soudního poplatku za odvolání. Na jednání dne 29.5.2019 soud konstatoval podstatný obsah rozsudku z přílohového spisu. Soud vyzval žalobkyni k prokázání, že žalovanou částku uhradila svému právnímu zástupci a jednání odročil na 21.8.2019 za účelem pokračování v dokazování. Téhož dne žalobkyně předložila soudu důkazy a požádala o zaslání protokolu z jednání. Usnesením ze dne 2.7.2019 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobkyně. Usnesením ze dne 15.7.2019 soud vrátil žalobkyni zaplacený soudní poplatek za odvolání. Vrácení soudního poplatku soud uskutečnil dne 12.8.2019. Na jednání dne 21.8.2019 soud pokračoval v dokazování, žalobkyni vyzval k prokázání svých tvrzení a jednání odročil na 8.11.2019. Usnesením ze dne 2.10.2019 soud ustanovil tlumočnici z jazyka vietnamského. Dne 3.10.2019 soud vyzval žalobkyni, aby předložila zproštění mlčenlivosti svého právního zástupce, jelikož bude u příštího jednání vyslechnut jako svědek. Současně vyzval žalobkyni k předložení dalších důkazů. Dne 3.10.2019 žalobkyně vznesla námitku podjatosti ustanovené tlumočnice. Tuto námitku soud přeposlal dne 9.10.2019 tlumočnici a žalovanému. Tlumočnice se vyjádřila dne 13.10.2019. V podání konstatovala, že námitka podjatosti je nedůvodná a ničím nepodložená, ale případně souhlasí s tím, aby soud ustanovil jiného tlumočníka. To soud učinil v usnesení ze dne 25.10.2019, kterým zprostil původní tlumočnici a nově ustanovil jiného tlumočníka z jazyka vietnamského. Tomu dne 25.10.2019 soud zaslal předvolání k jednání na 8.11.2019. Tlumočník dne 25.10.2019 sdělil, že má s právním zástupcem žalobkyně spor a nemůže být činný v této věci. Téhož dne žalobkyně vznesla námitku podjatosti tlumočníka. Usnesením ze dne 30.10.2019 soud zprostil tlumočníka a ustanovil novou tlumočnici. Této tlumočnici zaslal současně i předvolání k jednání. Na jednání dne 8.11.2019 tlumočnice tlumočila při účastnickému výslechu žalobkyně. Při jednání vznesl právní zástupce žalobkyně námitku podjatosti soudce. Z tohoto důvodu nebylo v jednání dále pokračováno a jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu předložení věci název soudu. Spis byl předložen název soudu dne 10.12.2019 Odvolací soud dne 18.12.2019 rozhodl, že soudce anonymizováno jméno příjmení není vyloučen z projednávání a rozhodování věci. Spis byl doručen soudu I. stupně dne 2.1.2020. Usnesením ze dne 4.2.2020 byla tlumočnici přiznána odměna za tlumočení při jednání. K pokynu ze dne 27.2.2020 soud nařídil na 1.4.2020 jednání.

Dne 28.2.2020 žalobkyně sdělila, že již nebude pokračovat ve svém výslechu. Současně žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu kolize, kterou doložila. Soud k žádosti právního zástupce žalobkyně jednání odročil na 29.4.2020. Dne 3.3.2020 soud požádal o zapůjčení přílohového spisu. Dne 15.4.2020 soud odročil jednání z důvodu nouzového stavu na 22.5.2020. Dne 22.5.2020 se právní zástupce žalobkyně a žalobkyně omluvili z jednání. V závěru jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým soud žalobu, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 981,90 Kč s příslušenstvím, zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Dne 5.6.2020 podala žalobkyně proti rozsudku odvolání. Písemné vyhotovení rozsudku bylo rozesláno účastníkům dne 11.8.2020, po prodloužení lhůty pro vyhotovení a vypravení rozhodnutí místopředsedou soudu. Dne 11.8.2020 podala žalobkyně do rozsudku další odvolání. Dne 10.9.2020 soud žalobkyni vyzval k doplnění odvolání, ta tak učinila dne 15.9.2020. Odvolání žalobkyně bylo zasláno žalovanému dne 22.9.2020. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 15.10.2020. K pokynu ze dne 5.1.2021 bylo na 2.2.2021 nařízeno jednání. Rozsudkem ze dne 2.2.2021 bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci dne 16.3.2021. Dne 15.4.2021 požádal Ústavní soud o zapůjčení spisu kvůli ústavní stížnosti podané žalobkyní dne 22.3.2021. Usnesením ze dne 4.10.2021 Ústavní soud rozhodl tak, že ústavní stížnost odmítl.

5. Žádostí ze dne 5.2.2021 uplatnila žalobkyně u žalovaného svůj nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která jí vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši

200 000 Kč.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

8. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst.

1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne

21.6.2005).

11. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

12. Celková délka posuzovaného řízení činila 6 let. Žaloba byla k soudu podána dne 1.4.2016 a řízení bylo pravomocně skončeno dne 4.10.2021. K této době je třeba připočíst i dobu 6 měsíců pro mimosoudní projednání nároku žalobkyně u žalovaného, která započala dnem 1.10.2015.

13. Řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu. Ve věci rozhodoval dvakrát soud I. stupně i soud odvolací. Jednou rozhodoval Nejvyšší soud v procesní otázce a Ústavní soud posuzoval dvakrát ústavní stížnost. Skutečnost, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť více instanční řízení je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.

14. Žalobkyně se v posuzovaném řízení domáhala náhrady škody v podobě uhrazených nákladů právního zastoupení po žalovaném z titulu OdpŠk. S ohledem na předmět řízení je nepochybné, že se jednalo o věc, u níž byla dána vyšší skutková složitost. Ve věci bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a účastnickým výslechem. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisela i složitost procesní, kdy žalobkyně v průběhu řízení doplňovala svá tvrzení a opakovaně podala námitky podjatosti tlumočníků a soudce. Soud rozhodoval o vrácení soudního poplatku za podané odvolání z důvodu změny judikatury Ústavního soudu a o odměně tlumočníka. Žalobkyně podala žalobu k místně nepříslušnému soudu, s čímž souviselo vyslovení místní nepříslušnosti název soudu a postoupení spisu název soudu. Následně podala v tomto směru odvolání, dovolání i ústavní stížnost. Složitost právní pak byla dle soudu standardní.

15. Postup soudů ve věci byl v zásadě plynulý a směřoval k rychlému rozhodnutí ve věci. Jedinou prodlevu soud shledal u Nejvyššího soudu od 12.10.2016 do 29.3.2017. Soud má však za to, že se tato nečinnost na délce řízení neprojevila. Ve zbytku úkony soudu odpovídaly procesní situaci a byly činěny bez průtahů. V postupu soudu I. stupně nebyl shledán žádný exces. Pokud odvolací soud zrušil první rozsudek soudu I. stupně, učinil tak z toho důvodu, že se neztotožnil s jeho právními závěry. Nejednalo se tedy o případ, kdy byl rozsudek rušen odvolacím soudem pro jejich nepřezkoumatelnost či procesní vady či proto, že soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu. Oproti tomu vyjádření rozdílného právního názoru je součástí soudního řízení a nelze jej považovat za nečinnost, popř. za průtah v řízení.

16. Žalobkyně se na délce řízení mírně podílela. Zprvu podala žalobu k místně nepříslušnému soudu, svá žalobní tvrzení doplňovala v průběhu řízení a podávala námitky podjatosti, které nebyly shledány důvodnými. Námitku podjatosti soudce podala až v průběhu soudního jednání, kvůli čemuž bylo předmětné jednání odročeno.

17. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě byl předmětem řízení nárok na náhradu škody z titulu OdpŠk, tedy se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Zvýšený význam předmětu posuzovaného řízení z hlediska subjektivního, které by odůvodňovalo potřebu přednostního vyřízení věci, žalobkyně netvrdila. Soud proto zhodnotil význam předmětu řízení pro žalobkyni jako standardní.

18. Soud vzal do úvahy všechna uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Věc byla projednána v době odpovídající její skutkové, procesní i právní složitosti a standardnímu významu řízení pro žalobkyni. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a jeho celková délka ke dni rozhodnutí Ústavního soudu činila 6 let. Ačkoli v řízení došlo k pětiměsíční prodlevě u Nejvyššího soudu, tato skutečnost se na délce řízení zásadně neprojevila. Naopak žalobkyně mírně přispěla k prodloužení doby řízení. Jen pro úplnost soud uvádí, že i v případech, kdy se nejeví celková délka řízení jako„ ideální“, dochází k porušení práva na projednání věci v přiměřené době teprve tehdy, není-li věc projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela, nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2012, sp. zn.

30 Cdo 1355/2012). K tomu však v posuzovaném řízení s ohledem na shora uvedené závěry nedošlo.

19. Jelikož v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, nedošlo ani k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a vzniku nemajetkové újmy žalobkyně.

20. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v řízení zcela úspěšnému žalovanému s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada paušálních nákladů á 300 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast na jednání soudu dne 28.2.2022 podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Celkem náklady řízení žalovaného činí 900 Kč.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, má oprávněný právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na nařízení exekuce.