OSPH02 45 C 98/2021-46

název soudu rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o: zaplacení 301 666 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8,25 % úrok z prodlení ročně z částky 73.800,00 Kč od 4.5.2021 do 11.8.2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení 227.866,00 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 227.866,00 Kč od 4.5.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 16 456 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 301 666 Kč, způsobené mu délkou řízení, vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. V uvedeném řízení se žalobce žalobou ze dne 6. 11. 2009 domáhal na tehdejším žalovaném (svém bratrovi) úhrady částky 2 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu půjčky. V průběhu řízení se vyskytly průtahy, a sice v období od žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků ze dne 20. 11. 2009 do rozhodnutí o uvedené žádosti dne 23. 4. 2010 a rozhodnutí o následném odvolání, které bylo vydáno po více než 5 měsících a spis se vrátil soudu I. stupně dne 29. 11. 2010. Soud byl však nečinný až do dne 21. 3. 2012 (asi 1 rok a 4 měsíce). Jednání nařízené na duben 2012 bylo zrušeno na základě žádosti žalovaného a konalo se až dne 13. 6. 2012. Další jednání proběhlo ve dnech 20.09.2012 a 31.10.2012. Jednání nařízené na prosinec 2012 bylo odročeno a následně proběhla jednání ve dnech 09.01.2013, 19.03.2013, 17.04.2013. Usnesením ze dne 19. 4. 2020 byl ustanoven znalec k vypracování posudku. Znalci byl spisový materiál odeslán dne 5. 6. 2013 a vrácen dne 23.09.2013. Další jednání proběhlo dne 15.01.2014. Usnesením z 5. 3. 2014 byl ustanoven znalec pro zpracování revizního znaleckého posudku. Znalci byl spis odeslán dne 12.05.2014, ale vrácen až dne 27.11.2015. Přitom soud stanovil lhůtu 90 dnů. Soud byl následně nečinný. Ve věci 29. 2. 2016 podal žalobce žádost o ustanovení tlumočníka. Ta byla zamítnuta usnesením z 10. 3. 2016 O odvolání žalobce název soudu rozhodl dne 6. 6. 2016. Další jednání proběhla ve dnech 04.11.2016, 11.01.2017, 26.04.2017 a 04.05.2017, kdy bylo ve věci rozhodnuto. Na základě podaného odvolání bylo dne 8. 3. 2018 rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání. název soudu rozsudek zrušil pro procesní pochybení soudu I. stupně, který přes žádost žalobce, jehož rodilou řečí není čeština, nevyhověl žádosti o ustanovení tlumočníka. Prodloužení řízení o nutnost rozhodovat o odvolání, jakož i opakovat částečně dokazování ve věci, jde tedy k tíži soudu I. stupně, který řízení touto chybou zatížil. Ve věci došlo k dalším průtahům, když přes již tak značnou délku řízení bylo další jednání nařízeno až den 05.09.2018. Další jednání pak proběhla ve dnech 12.11.2018 a 09.01.2019, znovu bylo ve věci rozhodnuto dne 17.01.2019 název soudu rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, zamítl žalobu a rozhodl o nákladech řízení žalovaného a státu. Žalobce ve věci podal odvolání dne 6. 3. 2019. Ve věci došlo k dalším průtahům, když název soudu rozhodl až dne 3. 10. 2019 název soudu pobočka rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku a výroku o náhradě nákladů žalovaného potvrzen a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu změněn. Dne 27. 2. 2020 podal žalobce dovolání. To bylo odmítnuto usnesením sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí. Žalobce podal ve věci ještě také ústavní stížnost, o které bylo rozhodnuto dne 2. 3. 2021. Usnesení název soudu bylo žalobci doručeno dne 8. 3. 2021 (viz přiložená doručenka z datové schránky právního zástupce žalobce). Řízení tak dosáhlo délky asi 11 let a 4 měsíce, dle žalobce doba zjevně nepřiměřená. Dle žalobce nebyla věc skutkově složitá, byť ve věci bylo potřeba zpracovat znalecký posudek. Hned v úvodu došlo k nečinnosti na straně soudu I. stupně, dále je možné vypozorovat dílčí období nečinnosti, jak jsou popsány výše. K zásadnímu prodloužení délky řízení pak došlo procesním pochybením soudu I. stupně, který nevyhověl žádosti žalobce o ustanovení tlumočníka. Toto pochybení konstatoval název soudu v rozhodnutí ze dne 8. 3. 2018. Takto došlo k prodloužení řízení skoro o 2 roky (původní rozsudek z května 2017 byl zrušen, znovu bylo rozhodnuto ve věci samé v lednu 2019). Také je nutno konstatovat, že postup soudu I. stupně nebyl koncentrovaný a řízení nebylo vedeno tak, aby bylo možné jej skončit na jediném jednání (či jen několika málo jednáních). Žalobce svým chováním nepřispěl k délce řízení a vzniklé průtahy byly způsobeny prakticky výlučně postupem prvostupňového soudu a soudu odvolacího. V případě žalobce mělo řízení zcela nepochybně zvýšený význam. Předmětem řízení byla částka 2 a půl milionu korun, ve hře byly také vysoké náklady řízení, které podle ustálené judikatury název soudu je také nutné zohlednit. V sázce toho tedy pro žalobce bylo hodně. Věc tudíž měla pro žalobce zvýšený a podstatný význam. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, je žalobce přesvědčen, že došlo v řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v neodůvodněných průtazích, zakládajícímu právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Nesprávný postup soudů značně zasáhl do práv i života žalobce, který byl po značnou dobu vystavena pocitům nejistoty a pochybností ohledně výsledku řízení, proto nepostačuje pouhé konstatování porušení zákona. Žalobce vyčíslil požadované finanční zadostiučinění ve výši 301.266 Kč, když při jejím stanovení vycházel z částky 20 000 Kč za každý rok řízení, první dva roky v poloviční výši a doplnil, že od doby vydání sjednocujícího stanoviska název soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (podle kterého rovněž stanovil svou nemajetkovou újmu), byl zaznamenán ekonomický vývoj a je tedy na místě základní částku přiměřeně navýšit. V této souvislosti poukázal na závěry rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, závěry rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, Metodiku k náhradě nemajetkových újem na zdraví, uveřejněná pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) nebo zákon č. 221/1999 Sb., ve znění účinném od 1. 10. 2017. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 1. 12. 2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Konstatovala, že u ní žalobce dne 1.12.2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 300.000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před název soudu pod sp. zn. spisová značka. Žádost žalobce byla žalovanou shledána částečně důvodnou, proto žalobci bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 73.800 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a uvedla, že celková délka řízení činila 11 let a 3 měsíce. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval meritorně dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát, název soudu jednou a o ústavní stížnosti musel rozhodovat i název soudu. Soudy na všech stupních činily úkony v přiměřených lhůtách, nicméně průtah se vyskytl při vypracování revizního znaleckého posudku. Věc byla složitější po skutkové stránce, také do určité míry po procesní stránce. Předmětem žaloby byla peněžitá částka, kterou měl žalobce půjčit svému bratrovi, žalovaný vše sporoval, smlouva měla být uzavřena pouze ústně, což vyžadovalo prokazování ze strany žalobce. Na jednáních tak bylo vyslechnuto více svědků, později žalobce předložil písemné potvrzení o přijetí částky žalovaným, k pravosti podpisu žalovaného byl vyhotoven znalecký posudek a revizní znalecký posudek. Soud musel rozhodovat i o procesních věcech, opakovaně o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení tlumočníka apod. Žalobce se na délce řízení podílel. První dva roky řízení lze přičíst k tíži téměř výhradně žalobci, když požádal o osvobození od soudních poplatků. V lednu 2011 žalobce dokonce požádal o zaplacení soudního poplatku ve splátkách, toto mu soud povolil, přesto požádal o prodloužení termínů a poslední splátku uhradil až na konci prosince 2011. Dále žalobce přispěl k délce řízení tím, že stěžejní důkaz (potvrzení o přijetí půjčky) navrhl až po několika soudních jednáních v lednu 2013. V březnu 2016 žalobce požádal o tlumočníka, přestože na prvním jednání v roce 2012 uvedl, že rozumí dobře česky a tlumočníka nežádá. Význam řízení pro žalobce je hodnocen jako standardní, neboť řízení o zaplacení peněžité částky z půjčky nepatří mezi řízení, se kterými judikatura ESLP spojuje požadavek na rychlejší postup, jako v řízeních opatrovnických, trestních, nebo řízeních o náhradu škody na zdraví. Řízení sice bylo vedeno o vyšší částku, avšak žalobce byl od počátku procesně zcela neúspěšný, přičemž titulem jeho pohledávky byla dohoda uzavřená pouze v ústní formě a žalobci tak mohlo být od počátku zřejmé, že se ocitne v důkazní nouzi, navíc žalobce byl zastoupen advokátem. Celkovou délku řízení přesto žalovaná zhodnotila jako nepřiměřenou. Co se týče žalobcem požadované výše odškodnění, tuto žalovaná zhodnotila jako nadhodnocenou, když sama po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu, dospěla na základě aplikace zákonných kritérií k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 73.800 Kč. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 164.000 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 16.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 8.000 Kč). Tato základní částka pak byla snížena o 20% s ohledem na složitost projednávané věci, dále o 15% s ohledem na projednávání věci na všech stupních soudní soustavy a u název soudu a dále o 20% s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Podáním ze dne 11.8.2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět s tím, že mu žalovaná na jeho nárok vyplatila částku 73 800 Kč. Soud o částečném zastavení řízení co do částky 73 800 Kč rozhodl usnesením ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací.

4. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasili a ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

5. Žalobce uplatnil dne 1.12.2020 u žalované nárok na náhradu imateriální újmy, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení u název soudu sp.zn. spisová značka, když tuto vyčíslil částkou 300 000 Kč.

6. Sdělením ze dne 7.12.2020 byl žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou informován o přijetí žádosti o předběžné projednání nároku na náhradu imateriální újmy, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení u název soudu sp.zn. spisová značka.

7. Stanoviskem ze dne 6.8.2021 byla žádost žalobce o předběžné projednání nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené mu v řízení, vedeném u název soudu sp.zn. spisová značka projednána žalovanou a tato přiznala žalobci částku 73 800 Kč.

8. Sdělením ze dne 22.6.2020 informoval název soudu tehdejšího právního zástupce žalobce celé jméno žalobce o přijetí ústavní stížnosti pod sp.zn. II. ÚS 1714/20 a právech účastníka řízení.

9. Usnesením ze dne 2.3.2021 byla ústavní stížnost sp.zn. II. ÚS 1714/20 odmítnuta jako neopodstatněná.

Obsah přílohového spisu.

11. Další listinné důkazy, a to listinami ze shora uvedeného spisu a doručenkami k těmto listinám, soud neprováděl, protože z provedených důkazů má dostatečně zjištěn skutkový stav věci.

12. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

14. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

15. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

17. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

18. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

22. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud vyšel z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 6.11.2009 do 26.11.2019, kdy nabyl právní moci rozsudek název soudu, tedy celkem 10 let a 1 měsíc. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 500 000 Kč, kterou žalobce zapůjčil svému bratrovi na základě ústní smlouvy o půjčce. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení se vyznačovalo vysokou náročností jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Již jen samotný fakt, že smlouva o půjčce byla uzavřena ústně je spojen s větší náročností z hlediska prokazování. Soud musel nechat vypracovat dva znalecké posudky a jeden doplněk, přičemž vyhotovení posudků komplikoval nedostatek podkladů, první ze jmenovaných znalců s odkazem na tuto skutečnost požádal o zproštění povinnosti vyhotovit znalecký posudek a věc musela být předána jinému znalci, revizní posudek poté závisel také na výslechu tehdejšího žalovaného, který se však z účasti na jednání opakovaně omlouval. Oba znalecké posudky tak byly vyhotovovány téměř tři roky. V mezidobí soud ve věci jednal a snažil se zajistit podklady pro vyhotovení obou posudků. Nejen z důvodu vypracování znaleckých posudků však musela být jednání odročena. Ve věci byla předvolána řada svědků, které soud musel ve věci s ohledem na absenci písemného dokladu o uzavření smlouvy vyslechnout. Soud nejméně 20x ve věci předvolával svědky, z nichž někteří se k jednání opakovaně nedostavili a soud musel jednání odročit za účelem jejich výslechu, či dokonce zjištění pobytu. V řízení byl rovněž ustanovován tlumočník. Soud tak opakovaně rozhodoval o znalečném, tlumočném i svědečném. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně dvakrát, rovněž soud odvolací, ten dále rozhodoval dvakrát procesně. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce, tento se svým procesním chováním částečně podílel, když se nejprve soud musel vypořádat s jeho žádostí o osvobození od soudních poplatků, přičemž ještě 31. 10. 2011 žalobce požádal o odklad splátek k zaplacení soudního poplatku, přičemž lhůtě k doplacení soudního poplatku mu byla na jeho žádost prodlužena do 31. 12. 2011. Dále žalobce až v březnu 2016 požádal o ustanovení tlumočníka v dané věci, ačkoliv do té doby při jednání komunikoval srozumitelně v českém jazyce, dokonce na prvním jednání v roce 2012 uvedl, že rozumí dobře česky a tlumočníka nežádá. Vzbudil tak v soudu dojem, že se jedná o neúčelnou žádost, přičemž k jeho následnému odvolání musel být spis předložen název soudu. Pokud šlo o jednotlivá odvolání, která žalobce ve věci podával, tato byla v drtivé většině podána blanketně a (v lepším případě) teprve po několika dnech doplňována. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Soud neshledává zvýšený význam řízení pro žalobce ani z důvodu jím tvrzené vyšší částky, když tuto nepovažoval sám žalobce za natolik významnou, aby uzavřel smlouvu o půjčce písemnou formou. Zvýšený význam řízení pro žalobce soud neshledal ani s ohledem na jeho věk, když v době zahájení řízení mu bylo 57 let. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako standartní.

24. Na základě shora uvedeného soud a zejména s ohledem na délku daného řízení dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 10 let a 1 měsíce trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení, neboť posuzované řízení trvalo nad 10 let. Soud vyšel z vyšší základní částky než je částka 15 000 Kč (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 154 583 Kč. Od této částky odečetl 30 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 15% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dále soud ponížil základní částku o 10 % z důvodu chování žalobce v průběhu řízení. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 55 % (tzn. 85 021 Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 69 562 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 73 800 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobě ve výroku ad. I. vyhověl, co do úroku z prodlení z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.

25. Pokud žalobce v této souvislosti poukazoval na skutečnost, že od přijetí Stanoviska v roce 2011 došlo ke změně ekonomické situace, soud dodává, že ani přes tento argument nemá důvodu se v této věci odklonit od shora uvedeného způsobu stanovení základní částky ve smyslu Stanoviska Ani sám název soudu dosud při stanovení zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení závěry Stanoviska nijak nekorigoval a nadále z něho i ve svých aktuálních rozhodnutích vychází, a to i dávno poté, kdy byla vypracována Metodika publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek název soudu pod číslo (srovnej např. usnesení název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dostupné na webová adresa).

26. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. I částečný úspěch nároku na náhradu nemajetkové újmy je považován za úspěch plný, proto byl v této věci zcela úspěšný žalobce a přísluší mu náhrada nákladů řízení proti žalované. Tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč Náklady žalobce jsou v daném případě představovány náklady právního zastoupení žalovaného advokátem za 4 úkony právní pomoci po 3 100 Kč za úkon, a to za převzetí právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a replika k vyjádření žalované, podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 3. a ust. § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále 4 režijní paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky za téže úkony, a 21% DPH ve výši 7.200,79 Kč, jíž je advokát žalovaného jako plátce DPH povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů státu odvést; tj. celkem částka 16 456 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.