OSPH02 46 C 106/2022-150

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 278 750 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 278 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 278 750 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč a to do

3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou konkurzního řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Žalobce uvedl, že v naříkaném konkurzním řízení dne

6. Mezi účastníky není sporu o průběhu konkursního řízení, tak jak jej uvedla žalovaná ve svém vyjádření ze dne 26. 7. 2022 resp., jak jej uvedl název soudu v rozsudku č. j. číslo jednací ze dne 31. 10. 2022. Uvedené též vyplývá z přípisu název soudu čj. číslo jednací zaslanému ke spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka tedy že: dne 12. 4. 2002 podala země – název soudu, na právnická osoba v likvidaci návrh na prohlášení konkurzu. Dne datum soud vyzval navrhovatele, aby odstranil vady svého návrhu. Dne datum byl dlužník soudem vyzván, aby se vyjádřil k návrhu na prohlášení konkurzu. Usnesením ze dne 13. 6. 2002 prohlásil soud na majetek dlužníka právnická osoba anonymizována dvě slova konkurz a současně ustanovil správce konkurzní podstaty dlužníka a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 60 dnů od vyvěšení usnesení, přihlásili u soudu pohledávky za dlužníkem. Dne 12. 8. 2002 podal správce konkurzní podstaty soudu dílčí zprávu a soupis konkurzní podstaty. Na den 30. 9. 2002 bylo nařízeno přezkumné jednání přihlášených pohledávek. anonymizována tři slova vstoupilo do konkurzního řízení dne 21. 8. 2002. Dne 30. 9. 2002 se konalo přezkumné jednání, předmětem bylo přezkoumání přihlášených pohledávek podle seznamu sestaveného správcem. Dne 30. 9. 2002 se konala schůze konkurzních věřitelů. Dne 1. 11. 2002 byl soudu doložen průběžný soupis konkurzní podstaty a dne 31. 10. 2002 popření pohledávky konkurzním věřitelem právnická osoba Dne 13. 11. 2002 se konala schůze věřitelského výboru. Seznam incidenčních sporů čítal celkem 39 sporů. Dne 15. 1. 2003 byl soudcem dán pokyn k předložení spisu z důvodu další zprávy o činnosti stran mimosoudního řešení sporu ohledně administrativní budovy na anonymizováno. Dne 24. 1. 2003 požádal věřitel anonymizováno o odstranění zřejmé nesprávnosti z protokolu. Dne 23. 5. 2003 podával správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti, kdy mj. upozornil na velký počet incidenčních žalob. Dne 9. 12. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti. Počet konkurzních věřitelů k danému období dosáhl čísla 14 557, celková výše přihlášených pohledávek byla 2 685 422 820,04 Kč. Správci konkurzní podstaty bylo soudem uloženo, aby podal další zprávu do 24. 10. 2003. Dne 9. 12. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti. V mezidobí byl spis zapůjčen název soudu. Dne 7. 4. 2004 správce konkurzní podstaty podal aktualizaci soupisu konkurzní podstaty a dílčí zprávu o své činnosti s tím, že upozornil na počet incidenčních sporů, jichž se jako správce konkurzní podstaty dlužníka, účastní. Dále uvedl, že součástí majetku úpadce jsou budovy, administrativní komplex obec anonymizována tři slova, stroje a dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly a cenné papíry, zvířata, polotovary, pohledávka 652 000 000 Kč z titulu náhrady škody, vypořádací podíly jiných úpadců, účty v bankách a pokladnách. Dne 26. 8. 2004 podal správce dílčí zprávu o své činnosti. Dne 30. 9. 2004 aktualizoval soupis konkurzní podstaty. Dne 20. 9. 2004 se konala schůze věřitelského výboru. Dne 3. 12. 2004 podal správce konkurzní podstaty zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení. Konkurzní soud žádal název soudu, ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka o urychlené vydání rozhodnutí. Dne 11. 1. 2005 podal správce konkurzní podstaty zpráva o aktuálním stavu konkurzního řízení. Dne 12. 1. 2005 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil soudu aktuální zprávu o své činnosti. Dne

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že dne

28. Soud shledal význam předmětu řízení pro žalobce jako zanedbatelný. Žalobce již po přezkumném jednání věděl, že jeho pohledávka byla uznána a současně, že bude uspokojena v konkurzu pouze poměrně (což plyne z povahy samotného konkurzu). S ohledem na zprávy správce konkurzní podstaty v průběhu řízení bylo zřejmé, že uspokojení věřitelů bylo možné očekávat v rozsahu 6 – 8 %. Následně byla upřesňována pouze výše uspokojení. Z rozvrhového usnesení se podává, že uspokojení nakonec bude činit cca 10 %. Míra uspokojení v uvedeném rozmezí navíc byla uvedena již v částečném rozvrhu ze dne 31. 7. 2007. Žalobci tak míra uspokojení byla po celá léta zřejmá, není pouze zřejmé, kdy konkrétně k uspokojení dojde. Lze tedy uzavřít, že žalobce věděl, že jeho pohledávka byla uznána, v jaké výši a při známosti přepokládaného uspokojení byl i za použití jednoduchého výpočtu seznámen i s předpokládanou výší uspokojení. O nejistotě stran výše uspokojení tak nemůže být téměř řeč. Význam předmětu řízení je ale při takto nízké míře uspokojení a při zohlednění výše popsaného charakteru konkurzního řízení nutné hodnotit jako zcela marginální. Tento názor ostatně nelze v judikatuře zdejšího soudu ve spojení s rozhodnutími odvolacího soudu považovat za ojedinělý (k viz rozsudek zdejšího soudu č.j. 43 C 60/2020 – 180 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8.4.2021, č.j. 53 Co 55/2021 - 173, rozsudek ze dne 22.3.2021, č. j. 44 C 24/2020 – 163 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. 70 Co 192/2021 – 135, rozsudek ze dne 27. 5. 2021, č.j. 15 C 236/2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č.j. 62 Co 294/2021 – 150, rozsudek ze dne 22. 6. 2021, č.j. 17 C 220/2020 – 114 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č.j. 58 Co 372/2021 – 138, rozsudek ze dne 17. 6. 2021, č. j. 27 C 103/2021 – 103 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č.j. 53 Co 337/2021 – 134).

3. 3. 2011 uložil soud věřitelskému výboru, aby předložil dílčí zprávu o své činnosti. Dne

4. 4. 2022 a shledala nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce daného konkurzního řízení a poskytla odškodnění ve formě konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka, přičemž tuto formu zadostiučinění považuje za dostatečnou.

5. Ze stanoviska žalované ze dne 23. 5. 2022 je patrné, že žalovaná obdržela žádost žalobce dne

18. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

O součinnost (lustrace) bylo následně požádáno anonymizována dvě slova. Dne 14. 3. 2019 podal správce konkurzní podstaty žádost o poskytnutí další součinnosti. Dne 25. 3. 2019 bylo správci konkurzní podstaty sděleno, že soud disponuje adresy z Centrální evidence obyvatel. Následně zaslal správce konkurzní podstaty 77 výzev, komunikoval s věřiteli a poskytl informace dědicům. Dne 26. 6. 2019 žádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Tato byla soudem prodloužena do 30. 9. 2019 Konečná zpráva s vyúčtováním hotových výdajů odměny správce konkurzní podstaty byla soudu předložena dne 18. 10. 2019. Dne 30. 10. 2019 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby do dne 18. 10. 2019 zpracoval předloženou konečnou zprávu. Následně probíhala lustrace adres věřitelů ze země. Dne 10. 12. 2019 soud uložil správci konkurzní podstaty splnit povinnosti uložené mu soudem prostřednictvím pracovnice soudu, tj. aby předložil zprávu o doručení dosud nedoručených výzev v podání incidenčních žalob, včetně dokladů o jejich doručení či nedoručení, a aby v této lhůtě požádal soud u nedoručených výzev o jejich doručení prostřednictvím soudu. Dne 10. 12. 2019 uložil soud správci konkurzní podstaty, aby předložil konečnou zprávu zpracovanou dle poskytnutého vzoru do 18. 2. 2020. Dne 19. 12. 2019 předložil správce aktuální přehled stavu nedoručených výzev a žádost o součinnost. Dne 30. 1. 2020 soud vyžádal od správce konkurzní podstaty předložení 80 výzev k náhradnímu doručení a 78 výzev k zjištění údajů z CEO. Na to reagoval správce konkurzní podstaty dne 7. 2. 2020. Dne 10. 2. 2020 soud vyzval správce, aby předložil zpracované seznamy pohledávek. Na to správce konkurzní podstaty reagoval dne 17. 2. 2020 s tím, že současně požádal o prodloužení lhůty pro finální konečnou zprávu z důvodu neschválení některých výdajů. Konečnou zprávu správce konkurzní podstaty předložil soudu dne 17. února 2020, kde uvedl, že hlavní náplní práce správce konkurzní podstaty je komunikace s věřiteli a problematika zemřelých věřitelů. Dne 11. 3. 2020 byl spis vrácen od název soudu, kam byl zapůjčen. Dne 21. 5. 2020 byl správce opakovaně vyzván na splnění povinnost, tj. aby předal kompletní zprávu o nedoručených výzvách, předložil opravenou konečnou zprávu, doložil souhlasy věřitelského výboru s výdaji, předložil návrh na přiznání odměny pro členy věřitelského výboru, předložil specifikaci všech sporů, které v rámci konkurzu probíhaly. Současně dne 21. 5. 2020 vyzval soud věřitelský výbor k podání zprávy ze dne

16. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

30. Jen pro úplnost soud závěrem uvádí, že ve fázi konkurzního řízení, v němž již bylo vydáno usnesení o rozvrhu, není namístě přistoupit k zamítnutí žaloby pro předčasnost s odůvodněním, že konkurzní řízení není dosud ukončeno a není tak známa přesná výše uspokojení věřitelů (jak bylo učiněno v některých obdobných věcech vedených zdejším soudem, ve spojení s rozhodnutími Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího).

14. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

23. Délka konkurzního řízení je dána zejména složitostí věci v podobě množství věřitelů, jež mají být v rámci konkurzního řízení uspokojeni, zjištění majetku úpadce a s tím související úkony k jeho zpeněžení, množstvím sporů, jež jsou konkurzem vyvolány (incidenční spory) procesním chováním účastníků řízení, kterými jsou konkurzní věřitelé úpadce, případně procesním chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou dlužníci úpadce. Jde přitom nejen o počet přihlášených konkurzních věřitelů, ale též o četnost nároku na vyloučení věci z podstaty, nároku na oddělené uspokojení, případných pracovních nároků apod. V této souvislosti pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010 uvádí, že složitost konkurzní věci přímo ovlivňující délku konkurzního řízení může být zapříčiněna též četností sporů vyvolaných konkurzem (incidenčních sporů) a jejichž trvání zpravidla ovlivňuje i možnost v rámci konkurzní podstaty přikročit ke zpeněžení majetku, jež je předmětem vyloučení a z nějž by měli být v konkurzu uspokojeni i úpadcovi věřitelé. Podobně toto platí i pro spory o určení neexistence nebo o úhradu pohledávek za podstatou či pracovních nároků. Délka takových sporů sama o sobě ospravedlňuje délku konkurzního řízení, jež bez jejich ukončení se zpravidla nemůže dostat do závěrečné fáze.

26. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Žalobce není ani osobou pokročilého věku, neboť zdaleka nedosáhl věku 75 let (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012).

20. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku, kterým přiznala zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva.

V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup nedosahuje takové intenzity, aby bylo namístě přiznat finanční zadostiučinění, ačkoliv je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce.

21. Žalobce vystupuje v předmětném konkurzním řízení jakožto věřitel, který přihlásil svou pohledávku k uspokojení, avšak nejedná se o věřitele, který by podal návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce. Rozhodujícím okamžikem pro stanovení celkové délky řízení tedy je okamžik, kdy přihláška jeho pohledávky došla soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn.

29 Cdo 2012/2010) a pro určení konce doby konkurzního řízení rozhodné pro žalobce pro účely posouzení přiměřenosti délky tohoto řízení je podstatné, kdy správce konkurzní podstaty ve vztahu k žalobci splní pravomocné rozvrhové usnesení, tedy kdy bude žalobci poskytnuto plnění. V posuzovaném případě tedy naříkané konkurzní řízení trvá ve vztahu k žalobci od 13. 8. 2002 doposud, jelikož konkurzní řízení ještě neskončilo, nicméně již bylo (byť nepravomocně) rozhodnuto o rozvrhu. Ve vztahu k žalobci tak lze konstatovat, že konkurzní řízení trvá doposud celkem 20 let a 3 měsíce.

24. Řízení vykazovalo mimořádně vysokou obtížnost. Ta spočívala v počtu přihlášených věřitelů, kterých bylo cca 15 000, nutnosti každou jednotlivou přihlášku přezkoumat a v rozsahu majetkové podstaty dlužníka. Nelze pominout ani vysokou úmrtnost věřitelů (cca 600) a s tím spojenou nutnost vyčkat rozhodnutí v dědických řízeních, potřeba v nemalé míře lustrovat věřitele v rámci doručování, a to i na Slovensko. V souvislosti s naříkaným řízením proběhlo přes 1 000 incidenčních sporů, a to i na více stupních soudní soustavy. I přes mimořádnou obtížnost řízení je však třeba uzavřít, že ani výše uvedená složitost řízení neodůvodňuje takto dlouhou dobu řízení.

9. Z usnesení o rozvrhu ze dne 21. 11. 2022 (ke dni rozhodnutí nepravomocného), čj. anonymizována dvě slova číslo se podává, že pohledávky zařazené do druhé třídy pohledávek, mezi které patří i pohledávka žalobce budou z částky 90 751 296,40 Kč uspokojeny do 10,2837400560081 %, což u žalobce evidovaného parcelní číslo se zjištěnou pohledávkou ve výši 336 230,10 Kč činí

34 577,03 Kč.

7. Ze sdělení název soudu ze dne 27. 6. 2022, čj. číslo jednací se podává, že konečná zpráva spolu s vyúčtováním odměny a výdajů správce bude vyvěšena na elektronické úřední desce soudu a v evidenci úpadců dne 29. 6. 2022 a konkurzní věřitelé a úpadce mohou do 15 dnů ode dne vyvěšení podat námitky.

8. Z konečné zprávy správce konkursní podstaty zúčtování odměny ze dne 15. 10. 2021 pak plyne, že částka určená k rozvrhu po odečtení odměny správce činí 75 301 631,23 Kč a po odečtení zvýšené odměny správce 71 671 631,23 Kč. Současně v ní shrnuje náročnost a zdlouhavost doručování, dále skutečnost, že bylo podáno 1 032 incidenčních řízení, z nichž některé byly řešeny na dvou či třech stupních soudní soustavy. Za dlouhodobě problematickou je správcem považována oblast práce s pohledávkami věřitelů, kteří v průběhu řízení zemřeli, když těchto je více než 600 a situace se mění několikrát týdně. V těchto případech je pak třeba řešit nástupnictví, dohledávat dědice, nebo řešit stav, kdy pohledávka není předmětem dědického řízení. Agenda zemřelých věřitelů pak činí převážnou částí činnosti správce a jeho týmu spolu s komunikací s věřiteli, kteří se domáhají sdělení stavu jejich pohledávek, což s ohledem na jejich právní vědomí, je agenda značně časově a finančně náročná. Končená zpráva byla schválena dne

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, sestávající ze

4 paušálních náhrad anonymizováno 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. – vyjádření ve věci ze dne 26. 7. 2022, příprava na jednání dne 30. 11. 2022, účast na jednání dne 30. 11. 2022 a účast na jednání dne datum, při kterém byl vyhlášen rozsudek).

10. Předmětnou věc soud posoudil především podle následujících právním předpisů.

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou poskytnuto zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, nedůvodná.

17. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

19. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočívá v celkově nepřiměřené délce řízení. Naříkané řízení trvá 20 let a 3 měsíce.

22. Ve věci je nutné přihlédnout ke specifikům konkurzního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Jak uzavřel i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Co 144/2020, je třeba při vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 zákona tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Toto sestává ze tří fází; první fází je fáze počínající podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končící prohlášením konkurzu; druhá fáze je fází realizační, trvající do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty a zahrnující zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; a třetí fáze pak začíná rozvrhovým usnesením a zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu. Podstatná část délky posuzovaného konkursního řízení se odehrála v tzv. realizační fázi řízení a v poslední době přešla do fáze poslední. Pro určení konce doby konkursního řízení rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky konkursního řízení je u konkursního věřitele podstatné, kdy správce konkursní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurs formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení. Ke splnění pravomocného rozvrhového usnesení v posuzovaném řízení dosud nedošlo a nedošlo ani k vydání usnesení o zrušení konkursu.

25. Pokud jde o činnost orgánů státu, tato nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkurzního soudu. Tento postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkurzní podstaty. Za určité pochybení lze považovat postup správce konkurzní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, za což mu byla uložena i pořádková pokuta, avšak za (ne) činnost správce konkurzní podstaty není odpovědný stát. O pochybení ze strany státu, by se jednalo, kdyby konkurzní soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkurzní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo. Nicméně konkurznímu soudu lze vytknout, že řádně v rámci konkurzního řízení nespolupracoval se správcem konkurzní podstaty a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci. Tento postup již lze hodnotit jako nesprávný úřední postup orgánů státu, který se mohl promítnout do celkové délky posuzovaného řízení.

27. S hlediskem významu řízení pro účastníka je třeba připomenout, že délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje nalézacího řízení. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Žalobce již při uplatnění své pohledávky v rámci konkurzního řízení musela být seznámena s případnými obtížemi, které se s pohledávkami spojenými s konkurzním řízením pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze dílčí (spíše v řádu jednotek procent) a s pravděpodobností blížící se jistotě nebude uspokojena v plné výši (což ostatně vyplývá i z charakteru řešení úpadku konkurzem, který je nikoliv sanační, ale likvidační).

29. S ohledem na výše uvedené se jeví konstatování porušení práva dostatečnou satisfakcí za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jelikož se tohoto zadostiučinění již žalobci dostalo od žalované před podáním žaloby, nezbylo než o uplatněném nároku rozhodnout zamítavě.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.