OSPH02 46 C 79/2022-416

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 37 015,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 015,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 015,80 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 12 599,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 37 015,80 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která žalobkyni vznikla nesprávným úředním postupem exekutorky anonymizováno jméno příjmení. Žalobkyně měla za jméno příjmení pohledávku, která byla žalobkyni přiznána směnečným platebním rozkazem vydaný, anonymizována čtyři slova obec dne 28. 11. 2019, sp. zn. spisová značka. jméno příjmení však na základě směnečného platebního rozkazu neplnil, žalobkyně požádala o nařízení exekuce, k čemuž došlo usnesením název soudu ze dne 24. 3. 2003, čj. číslo jednací pro vymožení částky 34 730 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 4 127 Kč. Provedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka anonymizováno jméno příjmení. Tato vedla exekuci pod sp. zn. spisová značka O vymoženém plnění v uvedené exekuční věci se žalobkyně poprvé dozvěděla až z obžaloby podané na anonymizováno příjmení anonymizována tři slova dne datum, která byla žalobkyni doručena dne datum. Žalobkyně se následně obrátila s dotazem na průběh uvedené exekuce na soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení, který dne datum sdělil, že exekuce byla v roce rok ještě anonymizováno příjmení vymožena. Plnění, které exekutorka vymohla po dlužníkovi, nebylo žalobkyni vyplaceno, žalobkyně nebyla vyrozuměna ani o vlastním skončení exekuce. Žalobkyně se tak domáhá nikoliv celého nevyplaceného plnění ve výši 39 015,80 Kč, ale pouze částky 37 015,80 Kč, kterou uplatnila předběžně u žalované dne datum, žalovaná však stanoviskem ze dne datum nároku nevyhověla s tím, že předmětná exekuční věc byla skončena a žalobkyně uplatnila nárok u žalované až po uplynutí promlčecí lhůty. S tím žalobkyně nesouhlasí, nezbylo jí tedy, než se obrátit se svým nárokem na soud.

2. 11. 2016).

3. Usnesením ze dne 9. 9. 2022, čj. číslo jednací, bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s procesním nástupcem právnická osoba, kterým se stala spolčenost právnická osoba, která vstoupla do práv zanikající žalobkyně. Termín„ žalobkyně“ je v textu rozsudku užíván promiscue i pro předchůdkyni žalobkyně (tj. pro právnická osoba).

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně výslovně podáním ze dne datum a žalovaná konkludentně, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila / § 101 odst. 4 o.s.ř.).

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z podání ze dne datum, nazvaného Uplatnění nároku na náhradu škody způsobené soudním exekutorem, soud zjistil, že žalobkyně uplatnila předběžně svůj nárok na náhradu škody ve výši 37 015,80 Kč představující plnění vymožené v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou anonymizováno příjmení proti povinnému jméno příjmení v řízení sp. zn. spisová značka, které nebylo vyplaceno ve prospěch oprávněné žalobkyně v exekučním řízení. Z přípisu žalované ze dne datum plyne, že žalovaná uplatnění nároku obdržela dne datum.

7. Ze stanoviska žalované ze dne datum je patrné, že žalovaná předběžně projednala nárok žalované, přičemž konstatovala, že mu nelze vyhovět, neboť nárok uplatněný žalobkyní je promlčený, když exekuční řízení skončilo před rokem 2013.

8. Usnesením název soudu ze dne 24. 3. 2003, čj. číslo jednací, bylo ve věci oprávněné právnická osoba, proti povinnému jméno příjmení nařízena podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu anonymizována tři slova v obec, sp. zn. spisová značka, ze dne 28. 11. 1994, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 34 730 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 4 127 Kč a pro náklady exekuce, exekuce na majetek povinného a provedením exekuce byla pověřena anonymizováno jméno příjmení, soudní exekutor exekutorský úřad se sídlem v obec, jak je patrno z předmětného usnesení.

9. Z vyrozumění soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce ze dne 26. 11. 2012, čj. číslo jednací, vyplývá, že exekuce byla vedena anonymizováno příjmení pod sp. zn. spisová značka a zanikla dne 26. 11. 2012, neboť byla pohledávka oprávněného zcela vymožena. O tom však byl vyrozuměn pouze soud, nikoliv oprávněná, jak je zřejmé z doručenek k uvedenému usnesení vložených do elektronického exekučního spisu.

10. Žalobkyně se o ukončení předmětné exekuce pro vymožení pohledávky dozvěděla až dne datum, kdy jí k jejímu dotazu zaslal vyrozumění o ukončení exekuce vymožením plnění exekutor anonymizováno jméno příjmení, který exekuční činnost převzal po anonymizováno obec a kterého se na stav exekuce žalobkyně dotázala, což soud zjistil z výpisu z datové schránky právního zástupce žalobkyně příjmení příjmení; anonymizována dvě slova číslo a z přípisu anonymizována dvě slova ze dne datum zaslaného zástupci žalobkyně.

11. Z rozsudku název soudu ze dne 30. 3. 2021, čj. spisová značka soud zjistil, že anonymizováno obec byla uznána vinnou zločinem zpronevěry dle § 206/1, 5 a) t.z. a zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 239 odst. 1 c), odst. 3 a), b) t.z. Jedním ze skutků, který k jejímu odsouzení vedl, bylo pod bodem 23. nevyplacení vymoženého plnění žalobkyni v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka ve výši 39 015,80 Kč (již po zohlednění nákladů exekuce); ve spojení s usnesením název soudu ze dne 10. 11. 2021, čj. spisová značka, pak soud zjistil, že tento rozsudek nabyl právní moci dne datum.

12. Žalobkyně byla jakožto poškozená o trestním řízení proti anonymizováno obec vyrozuměna název soudu doručením obžaloby ze dne ze dne datum podané na anonymizováno příjmení a vyrozumění žalobkyně jakožto poškozeného, k čemuž došlo dne datum, jak je patrné z obžaloby, vyrozumění poškozeného ze dne datum a z výpisu z datové schránky právního zástupce žalobkyně příjmení příjmení - detail přijaté anonymizována dvě slova číslo ze dne datum.

13. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly předloženy pouze listinné důkazy, pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě bylo lze si vytvořit komplexní představu o sledu událostí a učinit ucelený skutkový závěr korespondující se skutkovými zjištěními uvedenými výše.

14. Ve věci byla aplikována zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

Podle ust. § 13 odst. 1zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

Podle § 32 zákona, se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

Podle § 14 odst. 1 zákona, se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, dle odst. 3, je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Podle § 15 odst. 2 zákona, se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Činnost soudního exekutora je podle § 4 odst. 2 zákona považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b/ zákona), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 zákona). Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora se řídí ustanoveními zákona č. 82/1998 Sb., bez možnosti liberace.

17. Zákonem číslo 2012 Sb., byl s účinností od datum novelizován § 32 zák. č. 120/2001 Sb. (exekuční řád), tedy od této doby činnost exekutora vymezená v § 4 odst. 1 zákona je výkonem veřejné moci, za jejíž nesprávnost nadále odpovídá pouze stát, nikoliv již (jako tomu bylo do té doby) souběžně s ním též sám exekutor (odpovědnost exekutora za škodu podle § 32 exekučního řádu se vztahuje na ostatní činnosti, v nichž nejedná v pozici úřední osoby).

18. Dle znění exekučního řádu účinného v době, kdy nesprávný úřední postup nastal (nejpozději datum, kdy byla exekuce ukončena) tak platilo, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 zák. č. 120/2001 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006). Toto však nezbavuje stát odpovědnosti a je na žalobkyni, vůči komu svůj nárok žalobou uplatní.

19. V posuzovaném případě je namítáno pochybení exekutorského úřadu právě v souvislosti s výkonem exekuční činnosti exekutora (nevyplacení vymoženého plnění), tedy je s ohledem na výše uvedené dána pasivní legitimace státu a odpovědnost se řídí zákonem č. 82/1998 Sb.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, podmínka pro projednání věci před soudem je tak splněna (§ 15 odst. 2 zákona).

21. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle zákona je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence byť jednoho z těchto předpokladů je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

22. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O„ úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006).

23. Exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s účelem exekuce (tj. po odečtení nákladů je vyplatit oprávněnému). Nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle § 32 odst. 2 exekučního řádu. Nebyla-li tedy exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě vymoženou částku, je takové počínání v rozporu s požadavkem právních předpisů, a jde proto o nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2321/2016 ze dne

24. Povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora má za této situace (také) stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatňuje vůči exekutorovi či nikoliv. Odpovědnost státu a odpovědnost exekutora stojí vedle sebe. Odpovědnost státu není upřednostněna a zakládá poškozenému možnost uplatnit nárok jak vůči státu, tak vůči soudnímu exekutorovi současně (nezávisle) s tím, že při úspěšném uplatnění nároku proti oběma odpovědným osobám zanikne plněním jedné z nich nárok vůči druhé, a to v rozsahu poskytnutého plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1176/2012, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 825/2014).

25. V řízení bylo prokázáno, že plnění vymožené v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou anonymizováno příjmení pod sp. zn. spisová značka byla vymožena na pohledávky žalobkyně proti povinnému jméno příjmení částka 39 015,80 Kč, a že toto plnění nebylo žalobkyni soudní exekutorkou vyplaceno.

26. K nesprávnému úřednímu postupu došlo v roce 2012, tedy ještě před nabytím účinnosti ustanovení § 46 odst. 4 exekučního řádu ukládající povinnost veškeré vymožené finanční prostředky vyplatit oprávněnému, a to ve lhůtě 30 dnů od doby, kdy je obdržel, resp. do 30 dnů od sdělení čísla účtu ze strany žalobkyně, příp. ve lhůtě stanovené dle dohody. I v době, kdy tato výslovná úprava nebyla zakotvena, však bylo smyslem exekuční činnosti práv prostřednictvím speciálních zmocnění daných exekutorovi vymoci plnění po dlužníku oprávněného za účelem předání získaného plnění oprávněnému, který takovýmito pravomocemi nedisponuje. Je tedy nepochybným, že jednání exekutorky, která využila svých zmocnění k vymožení dluhu pro oprávněnou žalobkyni, avšak té již plnění nevydala, je nesprávným úředním postupem, který odporuje smyslu exekučního řízení.

27. S ohledem na uvedené lze shrnout, že je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu, spočívajíc v tom, že soudní exekutorka anonymizováno obec ač v exekučním řízení vymohla na pohledávku oprávněné žalobkyně proti povinnému ve výši 39 015,80 Kč, vymožené plnění žalobkyni nevyplatila. Žalobkyni tak v příčinné souvislosti s nesprávným postupem jmenované exekutorky vznikla škoda, za kterou odpovídá žalovaná. Žalobkyně se svou žalobou domáhá pouze částky 37 015,80 Kč, tedy částky nižší, což je pro žalovanou výhodnější, soud proto výrokem I. přiznal náhradu škody ve výši uplatněné v žalobě.

28. Soud přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 37 015,80 Kč, a to od datum, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobkyni uplatnila nárok u žalované dne datum, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne datum a od datum je v prodlení.

29. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

30. Pokud jde o námitku promlčení, kterou v řízení vznesla strana žalovaná, považuje ji soud za nedůvodnou.

31. Nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se promlčuje vždy v jediné, a to subjektivní promlčecí době, která počíná běžet okamžikem, kdy se poškozený o vzniku škody dozvěděl (tj. když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah), nikoliv v objektivní promlčecí lhůtě, jež by počínala běžet okamžikem, kdy došlo ke škodné události v podobě nesprávného úředního postupu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 1. 2019, spis. zn. 30 Cdo 3338/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 8. 2011, spis. zn. 28 Cdo 590/2011). Počátek běhu subjektivní promlčecí doby se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dověděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla. Nejde přitom o vědomost o škodné události (o nesprávném úředním postupu), která škodu vyvolala, nýbrž o vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 590/2011).

32. Okamžikem počátku běhu promlčecí lhůty nároku na náhradu škody dle zákona se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2712/2019, v němž dovodil, že tříletá subjektivní promlčecí doba stanovená v § 32 odst. 1 věty první zákona počíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát. Zároveň je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006, uveřejněný pod č. 55/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

33. V projednávané věci se žalobkyně o tom, že vymožená částka nebude soudní exekutorkou vyplacena, dozvěděla až v době, kdy jí muselo být zřejmé, že soudní exekutorka si vymožené plnění neoprávněně přisvojila a odmítá je vydat, tedy až dne datum doručením přípis anonymizována dvě slova ze dne datum, jehož přílohou bylo vyrozumění o zániku exekuce ke dni datum.

34. Dozvěděla-li se tedy žalobkyně o vzniku škody dne datum, se svým nárokem na její náhradu se obrátila na žalovanou dne datum a žalobu podala dne datum, učinila tak v tříleté promlčecí lhůtě (§ 32 odst. 1 a § 35 zákona).

35. Žalobkyně se v daném případě domáhá na žalované náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem soudní exekutorky spočívající v nevyplacení vymoženého plnění. K námitce žalované ohledně marného uplynutí objektivní promlčecí lhůty tak soud uvádí, že objektivní promlčecí lhůta dle § 32 odst. 2 zákona se nevztahuje na škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, pro kterou se uplatní toliko subjektivní promlčecí lhůta podle odst. 1 tohoto ustanovení. Nad rámec tohoto soud doplňuje, že i pro běh objektivní promlčecí lhůty, v případech, kdy tato zakotvena je, dovolací soud dovodil, že subjektivní promlčecí lhůta, ostatně jako promlčecí lhůta objektivní, nezačne běžet dříve, než když poškozenému vznikne právo, které může u soudu uplatnit (NS 30 Cdo 1964/2013).

36. Relevantní tak není ani okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla o podání obžaloby (datum), i když ani tak by nárok promlčen nebyl. Závěr o tom, že by se žalobkyně o vzniku škody dozvěděla ještě dříve, byl přitom v řízení vyvrácen, žalovaná jej obecně zakládala jen na tom, že fakticky byla exekuce ukončena datum, což se ale žalobkyně dozvěděla až datum. Toto podporuje i závěr přijatý v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2712/2019 (s odkazem na sp. zn.

30 Cdo 2082/2015), kdy dovolací dospěl k závěru, že oprávněný může důvodně spoléhat, že postup soudního exekutora bude v souladu se zákonem a že soudní exekutor bude samostatně plnit své zákonem stanovené povinnosti, přičemž ze žádného právního předpisu neplyne, že by oprávněný měl obecně povinnost sledovat stav exekuce a korigovat případné prohřešky exekutora a naopak primárně by stát měl prostřednictvím dohledu Ministerstva spravedlnosti dbát na to, aby nedocházelo k porušování zákonných povinností soudních exekutorů.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 599,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 2 620 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, replika ze dne datum), tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 839,60 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.