OSPH02 15 C 30/2023-43

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení 180 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 180 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že žalobou, podanou dne datum bylo u Okresního soudu Praha – východ zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů, kdy toto řízení bylo vedeno po č.j.: 9 C 26/2017. Toto řízení skončilo hned v prvém stupni rozsudkem ze dne datum, který nabyl ve všech výrocích (kromě výroku o nákladech řízení) právní moci dne datum. Nepatrně změněný výrok o nákladech řízení pak nabyl právní moci v září 2022. Žalobce má za to, že délka soudního řízení v prvém stupni, přesahující 5 let, je skutečně délkou naprosto nepřiměřenou. Za průtahy v řízení žalobce žádá náhradu v částce 150.000 Kč, zvýšenou o 20 %, tj. částku 180.000 Kč, neboť jak je ze spisu zřejmé, žalobce dokonce jednotlivými podáními v průběhu řízení urgoval soud s upozorněním, zda nedochází k nedůvodným průtahům či nestandardním postupům. Jedná se zejména o nepřiměřené a neopodstatněné prodlužování lhůt znalcům a právnímu zástupci žalobkyně. K těmto skutečnosti existují ve shora uvedeném spisu podání ze dne datum a datum. Průtahů však bylo o mnoho více, jak lze z obsahu spisu rovněž zjistit. Ze spisu jsou tyto skutečnosti, které rovněž zapříčinily průtahy v řízení, zřejmé. Žalobce v souvislosti s dlouhotrvajícím řízením nepochybně mohl z vypořádacího podílu, který mu byl žalobkyní vyplacen, lépe a levněji pořídit jinou vlastní nemovitost, než jakým způsobem tak mohl učinit při stále nedohledném získání prostředků z tohoto vypořádání, když realitní trh se oproti době, ve které mělo objektivně k vypořádání dojít (nebýt průtahů), značně změnil zdražením nemovitostí.

2. Žalovaná k věci učinila nesporným uplatnění nároku ke dni datum. Žalovaná popsala průběh řízení vedeného u Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 9 C 26/2017 a konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., požadované zadostiučinění tak nebylo žalobci poskytnuto. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o vypořádání společného jmění manželů. Ve věci bylo rozhodováno dvakrát, a to jednou soudem I. stupně a jednou soudem II. stupně. Bylo provedeno obsáhlé dokazování včetně opakovaného znaleckého zkoumání, výslechu svědků i znalců a provádění množství listinných důkazů. V rané fázi bylo řízení na 5 měsíců přerušeno, a to z důvodu mediace. Soud opakovaně zamítl žádost žalovaného o prodloužení hůty k vyjádření či doplnění tvrzení, dále vyzýval žalobkyni k odstranění vad podání. V rámci posuzovaného řízení k výrazným prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo. Žalobkyně žádala třikrát o odročení jednání, žalovaný dvakrát, žalobkyně dále dvakrát žádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Řízení bylo dále jednou odročeno pro omluvu svědkyně a jednou pro nemoc soudce. Vliv na délku měla také neúspěšná mediace na počátku řízení, která trvala pět měsíců. Celková délka byla tedy hodnocena jako přiměřená popsaným okolnostem. Ve vztahu k žalobci, který měl v naříkaném řízení postavení žalovaného, lze posoudit délku řízení 5 let a 5 měsíců, tj. ode dne datum, kdy mu byla doručena žaloba, kdy se o řízení dověděl. Žalovaná v tomto směru zastává názor, že řízení nemůže žalobci způsobovat nemajetkovou újmu svým průběhem, svojí délkou, pokud o řízení nevěděl. Takové řízení není způsobilé uvádět žalobce do nejistoty ohledně osudu jeho práv a závazků, když právě tato nejistota má být kompenzována poskytnutím zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 9 C 26/2017 a to tak, že dne datum byla podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů. Vypořádáván byl členský podíl na bytě, dvě vozidla, motocykl, vybavení domácnosti a dílny, dva pozemky a finanční prostředky. Dne datum byla žaloba doručena žalobci (původně žalovanému). Dne datum bylo podáno vyjádření ve věci. Dne datum proběhlo ve věci jednání. Bylo odročeno za účelem mediace. Dne datum žalovaný sděluje, že k mediaci došlo, avšak bez úspěchu. Dne datum bylo vydáno usnesení o pokračování v přerušeném řízení. Dne datum proběhlo jednání. Bylo odročeno na den datum. Dne datum soud zamítl žádost žalovaného o prodloužení lhůty k podání tvrzení a důkazů. V mezidobí podávají účastníci doplnění. Usnesením ze dne datum soud vyzývá žalobkyni k doplnění. Dne datum žádá žalobkyně o odročení jednání. Jednání je odročeno na den datum. V mezidobí jsou soudu doručovány další podání účastníků. Dne datum je jednání odročeno na den datum z důvodu žádosti pr. zást. žalobkyně. Jednání je odročeno z důvodu zdravotní indispozice soudkyně na den datum. Jednání proběhlo a bylo odročeno na den datum. Jednání proběhlo a bylo odročeno za účelem výslechu svědků na den datum. Byli předvoláni svědci a v mezidobí soudu byly doručeny listinné důkazy a vyjádření. Jednání dne datum proběhlo, byli vyslechnuti svědci a bylo odročeno za účelem pokračování dokazování na den datum. Dne datum zástupce žalovaného žádá o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Jednání je odročeno na den datum. Jednání je odročeno z důvodu onemocnění svědkyně na den datum. Jednání je odročeno na den datum z důvodu pandemie Covid 19. Dne datum jednání proběhlo. Účastníci uvádí, že budou ještě doplňovat důkazy. Odročeno na den datum v mezidobí jsou podávána vyjádření a znalecky posudek bez doložky §127a osř. Toto je soudem řešeno. Jednání je odročeno na den datum za účelem předvolání znalce. Jednání je odročené na den datum z důvodu podezření žalobkyně na onemocnění Covid 19. Dne datum žádá soud o výslech znalce civilním dožádáním. Z tohoto důvodu je odročeno na den datum. Dne datum proběhlo jednání. Bylo odročeno na den datum k doplnění znaleckého posudku. Bylo odročeno na neurčito. Dne datum byla ustanovena znalkyně. A dne datum znalec. Znalec žádá o prodloužení termínu k vypracování znaleckého posudku do datum. Následně je prodloužena lhůta znalkyni do datum. Po vyřešení odměny znalcům a rozeslání znaleckých posudků jednání proběhlo dne datum. Je odročeno na den datum. Jednání bylo odročeno po proběhlém jednání na den datum. Na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek čj. 9 C 26/2017 – 701. Proti němu bylo podáno odvolání do nákladového výroku. Rozhodnutí Krajského soudu v Praze čj. 27 Co 186/2022 -733 nabylo právní moci dne datum.

4. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od datum (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z číslo Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené obec smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, a to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci příjmení a ostatní proti České republice ze dne datum, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne datum, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 9 C 26/2017.

6. Po právní stránce se soud zabýval skutečností, zda v namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zák. 82/1998 Sb., nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud uvádí, že zhodnotil případ vzhledem ke konkrétním okolnostem, přihlédl ke složitosti řízení, k jednání účastníků, jak přispěli k průtahům řízení, zda využili dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení a urychlit celkovou délku tohoto řízení a dále i k významu předmětu řízení pro žalobce. K náhradě nemajetkové újmy soud uvádí, že institut náhrady nemajetkové újmy přiměřeným zadostiučiněním v penězích není formou náhrady faktické škody nebo škody, která měla vzniknout žalobci v daném řízení. Institut náhrady nemajetkové újmy formou peněžitého zadostiučinění je omluva státu za to, že nebyl svými orgány schopen zabezpečit práva žalobce na spravedlivý proces.

7. Soud stejně jako žalovaná dospěl k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Celková délka posuzovaného řízení činila pro žalobce 5 let a 5 měsíců. Uvedené období, které soud podrobil přezkumu přiměřenosti je do datum, kdy byla doručena žaloba žalobci a tedy okamžiku, kdy se o řízení dověděl, do skončení řízení dne datum. Obecně soud odkazuje na skutečnost, že žalobci nemůže způsobovat nemajetkovou újmu svým průběhem, svojí délkou řízení, o němž nevěděl, uvedené období od podání žaloby od jejího doručení není způsobilé uvádět žalobce do nejistoty ohledně osudu jeho práv a závazků, když právě tato nejistota má být kompenzována poskytnutím zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Zároveň teprve okamžikem doručení je zřejmé, že nedojde k zastavení řízení, nebo odmítnutí žaloby a že je s žalovaným počítáno jako s účastníkem řízení.

8. Soud se zabýval předmětem řízení a jeho obecnou složitostí a také přístupem jak účastníků, tak i soudu k uvedenému řízení. Předmětem namítaného řízení byla žaloba o vypořádání společného jmění manželů. Bylo nutné vypořádat byt, pozemky, vozidla, motorku, finance. Ve věci bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, a to jednou soudem I. stupně a jednou soudem II. stupně. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování včetně opakovaného znaleckého zkoumání, výslechu svědků i znalců a provádění množství listinných důkazů. Na počátku bylo řízení cca 5 měsíců z důvodu mediace přerušeno. K výrazným prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo. Soud se snažil řízení učinit přehledným a logickým. Žalobkyně žádala třikrát o odročení jednání, žalovaný dvakrát, žalobkyně dále dvakrát žádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Řízení bylo dále jednou odročeno pro omluvu svědkyně a jednou pro nemoc soudce. Zároveň část řízení probíhala při epidemii Covid-19. bylo řešeno vyslechnutí znalce prostřednictvím videokonference. Byly opakovaně volání svědci. Soud v neposlední řadě uvádí, že se jednalo o vypořádání společného jmění manželů, což je specifický typ řízení, které není ovládáno zásadami koncentrace řízení. Soud tak dospěl k závěru, že celková doba řízení byla přiměřená a nedošlo tak ke vzniku nesprávného úředního postupu ve smyslu ust. § 13 zák. 82/98 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. §142 odst. 1 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhlášky 177/96 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu jest 300 Kč. Soud přiznal celkem 900 Kč za podání vyjádření ve věci., přípravu k jednání a účast na jednání.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložena tímto rozhodnutím, může se oprávněný obrátit na příslušný orgán povinného s návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).