OSPH02 24 C 177/2022-38

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Milanem Rossim ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená JUDr. jméno jméno, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený jméno příjmení, narozeným datum ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený jméno příjmení, narozenou datum ⟪LB:lb_011⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o: zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 530 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna doplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 číslo variabilní symbol, doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu o zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dlužné jízdné a přirážku k jízdnému.

2. Ve věci nebylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, neboť dle nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 3133/19 není možné vydat platební rozkaz vůči nezletilému žalovanému, který nemá plnou procesní způsobilost a v řízení musí být zastoupen zákonným zástupcem či opatrovníkem, přičemž žalovaný byl v době podání návrhu nezletilý.

3. Soud tedy ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem souhlasil, když mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., a tedy souhlas žalovaného soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.

4. Soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne datum, ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně dopravní prostředek číslo neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou.

5. Dále soud z dopisu zaslaného dne datum žalobkyní žalovanému a z podacího archu zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř., a i toto má soud za prokázané.

6. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a na výzvu revizora se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen, dle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně, dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37) a v souladu s ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), ve znění účinném v době uzavření smlouvy o přepravě, zaplatit dlužné jízdné a navíc stanovenou přirážku k jízdnému.

7. Dle ustanovení § 2550 obč. zák. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

8. Podle ustanovení § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou a má proto povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. Nárok žalobkyně je tedy důvodný a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku stanoveno.

10. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud rozsudkem bez nařízení jednání na základě tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů, a to dle ustanovení § 2550, § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, a dále dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37).

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 odst. 2 občanského zákoníku s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. Soudní poplatek se v této věci skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a doměřeného soudního poplatku ve výši 600 Kč. K výroku II. soud doplňuje, že vzhledem ke skutečnosti, že soud nevydal v agendě CEPR elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, byl doměřen doplatek soudního poplatku do plné výše podle položky 2 bodu 1, 2 a položky 1 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzhledem k tomu, že tento rozsudek je konečným rozhodnutím ve věci.

13. Soud nepřiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť se nejednalo o účelně vynaložené náklady. Žalobkyni nic nebránilo uplatnit nárok proti žalovanému v jedné žalobě v rámci řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 24 C 359/2021, ve kterém byla žalobkyni již náhrada nákladů řízení přiznána (shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 2432/11).

Proti výroku II. je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Proti ostatním výrokům tohoto rozsudku není možné podat odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat návrh na exekuci.