OSPH02 37 C 81/2022-38

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 115 767 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 115 767 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 115 767 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I.

Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 115 767 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení. Svůj nárok opíral o tvrzený nesprávný úřední postup, resp. nepřiměřeně dlouhé řízení vedeného u název soudu (dále též„ anonymizováno“) pod sp. zn. spisová značka (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobce, a to prizmatem zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“).

II.

Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

3. Žalobce ve své žalobě a v jejích doplněních uváděl, že původní řízení bylo pravomocně skončeno dne datum. Celková doba původního řízení tak byla 2 243 dnů. Podle žalobce je taková délka nepřiměřená. Žalobce zdůrazňoval, že v původním řízení zcela absentovaly okolnosti, které by zvyšovaly složitost věci, a že žalobce nijak nezavdal příčinu vzniklým průtahům. S odkazem na judikaturu civilních soudů pak vyčíslil utrpěnou nemajetkovou újmu na částku 115 767 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne datum uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku původního řízení je třeba hodnotit sice jako nepřiměřenou a v původním řízení tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, avšak zároveň poukázala na okolnost, že žalobce v rámci původního řízení byl pouze v nejistotě stran toho, zdali se prokáže jeho nepoctivý úmysl.

5. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

6. Dne datum se ve věci konalo jednání, na kterém bylo provedeno dokazování a vynesen rozsudek.

III.

Skutková zjištění

7. Ze stanoviska žalované ze dne datum soud zjistil, že žalobce svůj nárok uplatnil z důvodu a ve výši jako v projednávané žalobě u žalované dne datum. Žalovaná pak vypořádala tento nárok svým stanoviskem ze dne datum, když žalobcovu žádost zamítla.

8. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Ze spisu vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): ⟪LB:lb_001⟫ -) Dne datum podal žalobce celé jméno žalobce žalobu proti právnická osoba, část názvu právnické osoby, (dále jen„ žalovaná“) o zaplacení 110 022,88 Kč s příslušenstvím. ⟪LB:lb_002⟫ -) Dne datum soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby. ⟪LB:lb_003⟫ -) Dne datum žalobce doplnil žalobu. ⟪LB:lb_004⟫ -) Dne datum soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. ⟪LB:lb_005⟫ -) Dne datum byl zaplacen soudní poplatek. ⟪LB:lb_006⟫ -) Dne datum soud vydal platební rozkaz. ⟪LB:lb_007⟫ -) Dne datum byl podán odpor proti platebnímu rozkazu. ⟪LB:lb_008⟫ -) Dne datum podala žalovaná vyjádření. ⟪LB:lb_009⟫ -) Dne datum soud nařídil jednání na den datum. S ohledem na omluvu zástupce žalobce bylo jednání odročeno na den datum. S ohledem na omluvu zástupce žalované bylo jednání odročeno na den datum. S ohledem na nedoručení předvolání svědkům bylo jednání odročeno na den datum. ⟪LB:lb_010⟫ -) Dne datum se konalo jednání. ⟪LB:lb_011⟫ -) Následující jednání se mělo konat dne datum, ale s ohledem na nutnost předvést svědky bylo jednání odročeno na den datum. ⟪LB:lb_012⟫ -) Dne datum se konalo jednání, na kterém byla žaloba zamítnuta. ⟪LB:lb_013⟫ -) Dne datum podal žalobce odvolání. ⟪LB:lb_014⟫ -) Dne datum soud vyzval odvolatele k zaplacení soudního poplatku za odvolání. ⟪LB:lb_015⟫ -) Dne datum podala žalovaná vyjádření k žalobě. ⟪LB:lb_016⟫ -) Dne datum odvolací soud napadený rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost. ⟪LB:lb_017⟫ -) Dne datum soud vyzval žalobce k doplnění žaloby. ⟪LB:lb_018⟫ -) Dne datum žalobce doplnil žalobu. ⟪LB:lb_019⟫ -) Dne datum předložila žalovaná kopii záznamu o dopravní nehodě. Následně soud nařídil jednání na den datum. ⟪LB:lb_020⟫ -) Dne datum se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem opětovného předvolání svědka. ⟪LB:lb_021⟫ -) Následující jednání se mělo konat dne datum, ale s ohledem na žádost zástupce žalované bylo jednání odročeno na den datum. ⟪LB:lb_022⟫ -) Jednání, které se mělo konat dne datum, bylo kvůli zpoždění na straně soudu (účast na dopravní nehodě soudce) odročeno. ⟪LB:lb_023⟫ -) Dne datum se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku. ⟪LB:lb_024⟫ -) Dne datum soud ustanovil znalce. ⟪LB:lb_025⟫ -) Dne datum byl soudu předložen znalecký posudek. ⟪LB:lb_026⟫ -) Dne datum podala žalovaná vyjádření ke znaleckému posudku. ⟪LB:lb_027⟫ -) Dne datum se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Z odůvodnění vyplývá, že se žalobce dopustil podvodného jednání, když při uplatnění nároku na pojistné plnění u žalované pojišťovny, byl předložen zfalšovaný záznam o nehodě. ⟪LB:lb_028⟫ -) Dne datum podal žalobce odvolání. ⟪LB:lb_029⟫ -) Dne datum podala žalovaná vyjádření k odvolání. ⟪LB:lb_030⟫ -) Dne datum odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne datum, čímž řízení skončilo.

10. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV.

Právní úprava na projednávanou věc dopadající

11. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

12. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V.

Právní posouzení projednávané věci soudem

16. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal zadostiučinění ve výši 115 767 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u název soudu pod sp zn. spisová značka. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

17. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

18. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (číslo Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

19. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne datum, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

20. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

21. Posuzované řízení začalo běžet dne datum (tj. od podání žaloby u příjmení) a skončilo dne datum (právní mocí rozhodnutí odvolacího soudu). Celková délka posuzované řízení tak činila přibližně 6 let a 1 měsíc.

22. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Třikrát ve věci rozhodoval soud I. stupně (jednou platebním rozkazem a dvakrát rozsudkem) a dvakrát soud odvolací. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

23. Původní řízení bylo dle soudu po skutkové stránce mírně složitější (resp. obtížnější), neboť soudy v původním řízení prováděly dokazování znaleckým posudkem a řadou listiny a vyslýchaly několik svědků. Po stránce hmotněprávní pak bylo původní řízení standardně složité (resp. obtížně). V rámci původního řízení se totiž žalobce domáhal zaplacení částky 110 022,88 Kč jako pojistného. Po stránce procesní pak bylo dle soudu původní řízení složitější (resp. obtížnější). Pokud pak jde o stránku procesní, nelze přehlédnout, že anonymizováno musel v rámci původního řízení ustanovovat znalce a rozhodovat o jejich odměně, musel žalobce vyzývat k odstranění vad a rovněž se musel vypořádat s obtížným doručováním svědků, když je dokonce nechal předvést. V souhrnu tedy soud hodnotí posuzované řízení jako mírně složitější (obtížnější).

24. Žalobce se podle názoru zdejšího soudu na délce řízení nepodílel. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že by se žalobce snažil o urychlení řízení prostředky předvídanými zákonem. Zdůrazňuje se nicméně, že není povinností účastníka se o urychlení řízení snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

25. Dále pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. Jednalo se totiž o spor majetkové povahy, u něhož se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobce ani netvrdil (a logicky ani neprokázal), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014).

26. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v posuzovaném řízení zaznamenal následující období nečinnosti. Zaprvé, nečinnost v období od datum (kdy byla u anonymizováno podána žaloba) do datum (kdy byl žalobce vyzván na zaplacení soudního poplatku). Zadruhé, nečinnost v období od datum (kdy žalovaná v původním řízení předložila kopii záznamu o dopravní nehodě) do datum (kdy se ve věci konalo jednání). Dále nelze přehlédnout, že rozsudek anonymizováno ze dne datum byl zrušen pro nepřezkoumatelnost.

27. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

28. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřenou délku řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce. Bylo tak na žalované, aby vznik újmy vyvracela; žalovaná tak činila s poukazem na to, že v rámci původního řízení byl žalobce v nejistotě pouze stran prokázání jeho podvodného jednání.

29. K tomu soud uvádí, že z ustálené judikatury civilních soudů plyne, že při řešení otázky, zda je soud při posuzování kritéria významu řízení pro poškozeného oprávněn přihlédnout k jeho výsledku, Nejvyšší soud dospěl již v rozsudku ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009, k závěru, že účelem zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytovaného podle § 31a OdpŠk je odškodnit skutečnost, že poškozený byl po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení. Samotný výsledek řízení, ve kterém mělo dojít k porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě, není pro posouzení, zda k porušení tohoto práva skutečně došlo, a tedy i pro stanovení případného odškodnění, zásadně rozhodný. Výjimku představuje jen situace, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám, například v případě uplatnění promlčeného nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011) nebo v případě, pokud se nejistota poškozeného ohledně výsledku řízení omezuje pouze na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015, nebo nověji rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3711/2018).

30. Projednávaná věc je přitom oním výjimečným případem, kdy je namístě domněnku vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce považovat za vyvrácenou. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že v rámci původního řízení byl žalobce toliko v nejistotě stran toho, zda v tomto řízení bude prokázáno, že podvodně uplatnil nárok na pojistné plnění u žalované pojišťovny. V původním řízení se tak jeho nejistota omezovala pouze na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl.

31. S ohledem na shora uvedené proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

VI.

K nákladům řízení

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

33. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a 1x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.

34. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.